Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-09-09 08:43:00

Společnost TCL představuje na veletrhu IFA 2024 invertorovou klimatizaci FreshIN 3.0: Nová definice kvality ovzduší a energetické účinnosti

Berlín (Německo) 9. září 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Prémiová řešení klimatizací značky TCL dokazují její závazek k udržitelnosti a přinášejí spotřebitelům v celé Evropě tu nejinovativnější klimatizaciSpolečnost TCL, přední světová značka spotřební elektroniky, na veletrhu IFA 2024 hrdě představuje invertorovou klimatizaci FreshIN 3.0.Klimatizační průmysl v současnosti čelí třem hlavním výzvám: onemocněním dýchacích cest, spotřebě energie a zajištění zdravého životního prostředí. Třetí generace invertorové klimatizace FreshIN od společnosti TCL tyto problémy řeší a nově definuje, co mohou spotřebitelé od klimatizace pro domácnost očekávat. Nejen, že reguluje teplotu, ale také zlepšuje kvalitu vzduchu, optimalizuje spotřebu energie a snižuje hlučnost.Další informace získáte na nejbližším prodejním místě TCL.Technologie FreshIN se soustředí na zdraví a pohodu uživatelů, protože zlepšuje kvalitu ovzdušíTechnologie klimatizace TCL zdaleka nevytváří jen pohodlné prostředí pro život; také aktivně zlepšuje kvalitu vzduchu v interiéru, aby byly domácnosti po celé Evropě zdravější a příjemnější.Klimatizace TCL FreshIN 3.0 je vybavena patentovaným designem zvedacího přívodu čerstvého vzduchu "FreshIN", který vás informuje o přívodu čerstvého vzduchu do místnosti a nasměruje jej přes horní panel. Tuto inovativní funkci doplňuje špičkový systém detekce TVOC, který umožňuje okamžitě sledovat kvalitu vzduchu. Systém mění barvu v reálném čase podle úrovně zjištěných znečišťujících látek v ovzduší, takže okamžitě uvidíte, kdy je vzduch čistý a bezpečný a kdy je potřeba jeho kvalitu zlepšit.FreshIN 3.0 jde ještě dál díky filtrům Quadrupuri - čtyřvrstvému filtračnímu systému, který účinně filtruje nečistoty a osvěžuje místnost čistým a čerstvým vzduchem, abyste si ho mohli užívat při špatných venkovních podmínkách. Když venku není ideálně čistý vzduch, prochází vzduch v místnosti přes filtry Quadrupuri, konkrétně přes předběžný filtr, antibakteriální vrstvu s ionty stříbra, filtr EPA a filtr s vysokou hustotou, což zajišťuje účinné čištění vzduchu, aby mohli i alergici lépe dýchat a zažívat maximální pohodlí při každém nádechu.Kromě toho je klimatizace FreshIN 3.0 vybavena samočisticí funkcí, která snižuje množství alergenů a bakterií, takže její údržba je snadná a čistší vzduch můžete dýchat dlouhodobě. Pohodlí uživatelů ještě vylepšuje systém čtyřnásobného snížení hluku, který dosahuje minimálně 16 dBs tichého přívodu čerstvého vzduchu. Při stejné rychlosti proudění vzduchu tak snižuje úroveň hluku podle průmyslových norem o 10 dB(A) a zajišťuje nerušený spánek, aniž by klimatizace přestala osvěžovat vzduch v místnosti.Neustálý silný proud vzduchu z tradiční klimatizace může často vést k nepohodlí nebo dokonce k podráždění a způsobovat například suché oči a bolest v krku. Systém FreshIN 3.0 od společnosti TCL tento problém řeší inovativní technologií jemného proudění vzduchu, která obsahuje více než 1 000 mikrootvorů, jež jemně rozptylují chladný vzduch a zajišťují uklidňující laminární proudění „Gentle Breeze". Díky tomu je nepříjemný průvan nahrazen mírným a rovnoměrným ochlazením pro maximální pohodlí. Systém FreshIN 3.0 je také navržen tak, aby bojoval proti hypoxii a suchu intuitivním zvýšením hladiny kyslíku a vlhkosti a podpořil tak zdravější vnitřní prostředí.Maximalizujte úsporu energie díky chytrému a účinnému řešeníInvertorová klimatizace TCL FreshIN 3.0 má mimořádně úsporné funkce pro optimalizaci spotřeby energie a snížení plýtvání. Algoritmus Smart Big Data Model inteligentně upravuje činnost kompresoru na základě vnitřních podmínek v reálném čase, čímž zajišťuje efektivní provoz klimatizace bez snížení komfortu. Díky této pokročilé technologii patří model FreshIN 3.0 do energetické třídy A+++, takže je udržitelnou volbou pro domácnosti, které chtějí minimalizovat svůj dopad na životní prostředí i náklady na elektřinu. Funkce sledování spotřeby elektrické energie v aplikaci TCL Home App navíc uživatelům umožňuje sledovat spotřebu energie v reálném čase a činit tak chytřejší rozhodnutí o efektivním využívání energie v domácnosti.Technologie TCL AC je navržena tak, aby vám usnadnila život. Díky propojení s aplikací můžete klimatizaci ovládat i během nepřítomnosti a zajistit dokonalou teplotu po návratu domů. Zároveň se nemusíte strachovat, jestli jste ji před odchodem nezapomněli vypnout.Společnost TCL je na špičce v oblasti domácího pohodlí a kvality vzduchu a kombinuje udržitelnost s nejmodernějšími technologiemi. Řada FreshIN společnosti TCL vyrobená pomocí těch nejmodernějších technologií, je navržena tak, aby vytvářela zdravější, chytřejší a pohodlnější obytné prostory po celém světě.Zlepšením kvality vzduchu, integrací intuitivního ovládání a snížením dopadu na životní prostředí nastavuje společnost TCL nové standardy v oblasti klimatizace.Objevte další produkty na https://www.tcl.com/eu/enO společnosti TCL ElectronicsSpolečnost TCL Electronics (1070.HK) je rychle rostoucí společností v oblasti spotřební elektroniky a předním hráčem v celosvětovém televizním průmyslu. Byla založena v roce 1981 a nyní působí na více než 160 trzích po celém světě. Společnost TCL se specializuje na výzkum, vývoj a výrobu produktů spotřební elektroniky, od televizorů přes audio zařízení až po chytré domácí spotřebiče. Navštivte webové stránky společnosti TCL na adrese https://www.tcl.com.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2498468/TCL_FreshIN_3_0_AC.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2498469/TCL_FreshIN_3_0_AC_1.jpg EU PR, eupr@tcl.com  

Čas načtení: 2025-04-16 13:33:50

Životní prostředí v Česku se zlepšuje, v indexu si země polepšila o tři příčky

Stav životního prostředí v Česku se ve srovnání se zeměmi EU zlepšuje. Zatímco v letech 2023 i 2024 obsadilo Česko v tomto hodnocení 22. příčku, letos se v unijním srovnání posunulo na 19. místo. The post Životní prostředí v Česku se zlepšuje, v indexu si země polepšila o tři příčky appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2024-11-11 12:29:00

ABSL ocenila nejzajímavější inovace oboru IT a podnikových služeb roku 2024

Praha 11. listopadu 2024 (PROTEXT) - Asociace ABSL i letos ocenila firmy, které v uplynulém roce nejvíce přispěly k rozvoji oboru IT a podnikových služeb v České republice a díky inovativním projektům zvýšily standard poskytovaných služeb, zákaznické zkušenosti, rozvoje talentů či pracovního prostředí. Vítězné projekty vybírala sedmnáctičlenná nezávislá odborná porota z bezmála sedmi desítek nominací v sedmi kategoriích. Devět diamantových ocenění a dvě speciální ceny výherci převzali v průběhu gala večera u příležitosti 11. výroční konference ABSL.„Letos již po jedenácté oceňujeme mimořádné projekty, které posouvají celý náš obor mílovými kroky dopředu. Každý rok při tom žasneme nad tím, kolik invence a kreativity se v našich centrech skrývá, jak inovativně přistupují k novým výzvám a jak hladce dokázaly vstoupit do nové, plně digitální a přitom tolik lidské éry,“ říká Jonathan Appleton, ředitel asociace ABSL, a dodává: „Kromě projektů jsme se letos rozhodli ocenit i Centrum roku a Lídra roku, a to za mimořádný a dlouholetý přínos pro obor i celou společnost. Všem výhercům gratulujeme a věříme, že jejich úsilí motivuje a inspiruje nejen náš obor, ale i firmy a organizace napříč všemi sektory.“ K výhercům letos patří:Centrum roku – SAP Services. Za 20 let své existence na českém trhu toto centrum stálo v popředí jak v oblasti inovací, tak i osvěty celého oboru IT a podnikových služeb. Dnes patří k největším centrům v České republice.Lídr roku – Jan Skoták, ředitel Infosys Czech Republic. Lídr, který inspiruje nejen svůj tým, ale s plným nasazením se snaží i o kultivaci českého podnikatelského prostředí a propagaci České republiky jako ideální destinace pro provoz center podnikových služeb, rozvoj talentů a inovací.V kategorii Employee Engagement and Development (Zapojení a rozvoj zaměstnanců) byly oceněny hned dvě společnosti. První diamant putuje do společnosti Zebra Technologies za projekt Succeed as One: Collaborative Employee Engagement (Úspěch v jednotě: Iniciativa pro spolupráci a zapojení zaměstnanců). Jde o lokální iniciativu zaměřenou na vylepšení pracovního prostředí a zvýšení angažovanosti zaměstnanců, a to prostřednictvím firemní kultury a aktivit, v jejichž centru stojí samotní zaměstnanci, kteří se cítí doceněni a respektováni. Firemní index angažovanosti díky tomu vzrostl na 82 %.Druhý diamant získala společnost Kenvue za iniciativu Funpack, která byla vytvořena zaměstnanci pro zaměstnance s cílem podpořit pocit sounáležitosti a propojení. Když se společnost Kenvue oddělila od společnosti Johnson & Johnson a rychle se rozrostla, mnoha novým kolegům chyběly místní podpůrné sítě. Funpack organizuje rozmanité aktivity, včetně charitativních akcí, kulturních oslav a společenských setkání, a nabízí tak pro každého něco. Umožňuje také zaměstnancům vytvářet vlastní kluby a spolky zaměřené na společné zájmy. Zapojily se do něj více než dvě třetiny ze 400 zaměstnanců společnosti. Při odštěpení od společnosti Johnson & Johnson před více než rokem bylo pro společnost Kenvue jako čerstvou samostatnou firmu nanejvýš důležité vybudovat pracovní prostředí, ve kterém všichni zaměstnanci Kenvue budou cítit, že někam patří, budou se vzájemně propojovat a společně utvářet novou identitu společnosti.V kategorii Employer Branding Excellence (Budování značky zaměstnavatele) získala ocenění společnost Kyndryl za vynikající práci s mladými talenty. V rámci projektu Empowering University Talents Experience si tato firma dala za cíl přijmout 100 stážistů z řad studentů, kteří pak měli možnost účastnit se skutečných projektů a pracovat na reálných pozicích. Na závěr této stáže se podělili se svými mentory a dalšími zaměstnanci Kyndrylu o své zkušenosti, což současně znamenalo příležitost podobu stáží dále zlepšovat. Iniciativa byla vyvinuta a připravena na místní úrovni a oslovila celkem 4500 studentů. Pro společnost Kyndryl hraje klíčovou roli v budování značky zaměstnavatele a ukazuje odhodlání a nadšení zaměstnanců pro mentoring a rozvoj mladých talentů.V kategorii Technology Innovation (Technologická inovace) byla oceněna společnost Mann Hummel Services za interně vyvinutou aplikaci PredictO určenou k vymáhání pohledávek. Aplikace, která využívá prediktivní analýzu, přispěla ke zlepšení cash flow společnosti. PredictO analyzuje historická data, identifikuje vzory, které signalizují potenciální opožděné platby a zpřístupňuje tyto informace zodpovědným zaměstnancům, a to včetně prioritizovaných doporučení. Následující kroky jsou částečně automatizovány (předpřipravené e-maily včetně dokumentace atd.). Namísto hromadné komunikace je výsledkem cílená komunikace přizpůsobená na míru jednotlivým případům.V kategorii Workplace Innovation (Inovace pracovního prostředí) získala diamantové ocenění společnost Sandoz, která v Praze vybudovala nové kanceláře, jež se plně soustředí na potřeby zaměstnanců a podporu flexibilní práce. Klíčovým prvkem tohoto projektu bylo zapojení zaměstnanců již od samotného začátku – prostřednictvím setkání a dotazníků, které pomohly formovat nejen design kanceláří, ale i jejich vybavení. Velký důraz byl kladen na ergonomii a zdraví pracovníků, přičemž v kancelářích jsou použity nejnovější technologie, které mají zlepšit efektivitu, podporovat spolupráci a zvýšit produktivitu. Nové prostory navíc odpovídají udržitelným cílům společnosti. Tento projekt však není jen o vytvoření moderního pracovního prostředí, ale i o změně firemní kultury. Sandoz, inovativní lídr v oblasti medicíny se silným propojením do IT technologií, se zaměřil na to, jak změnu prostředí udělat pro zaměstnance co nejpříjemnější, s realistickými očekáváními, což vedlo k vysoké úrovni spokojenosti s novým pracovním prostředím.V kategorii ESG Strategy (ESG strategie) zvítězila společnost Novartis Czech Republic, která aktivně prosazuje ESG strategii s důrazem na rovnost v odměňování, vyváženost mezi pohlavími a transparentnost. Novartis dosahuje konkrétních měřitelných výsledků, například zvyšováním počtu žen na vedoucích pozicích a snižováním rozdílů v odměňování. Tyto principy jsou součástí celé společnosti a uplatňují se i v dodavatelském řetězci.V kategorii Business Innovation (Inovace v podnikových procesech) porota udělila hned dva diamanty. První z nich putuje do společnosti Deutsche Telekom Services Europe, která vyvinula překladatelský nástroj využívající umělou inteligencí, jenž poskytuje přesné překlady v reálném čase do více jazyků pomocí modelů založených na neuronových sítí a strojovém učení. Systém výrazně zkracuje dobu překladu, zvyšuje přesnost a je přizpůsobitelný pro konkrétní odvětví, což znamená vysoký potenciál pro široké uplatnění a integraci s dalšími aplikacemi. Nástroj je vybaven schopností adaptivního učení, v průběhu času se zlepšuje a zpřesňuje překlady na základě uživatelských vstupů a oprav, takže je ideální pro použití v globálních firmách, zákaznické podpoře a při lokalizaci obsahu. Vylepšená kvalita vícejazyčné komunikace snižuje riziko nákladných nedorozumění, umožňuje zvýšit produktivitu a rychlost. Inkluzivní komunikace zahrnující rozmanitost jazyků posiluje hodnotu značky a představuje jednoznačnou výhodu pro klienty. Nástroj zpracovává překlady v reálném čase a zkracuje typické časy překladů o více než 90 %. Přes 85 % uživatelů, kteří si nástroj osvojili během pilotní fáze, jej nadále používá a míra spokojenosti (měřená prostřednictvím průzkumů) trvale přesahuje 90 %.Jako druhý byl v této kategorii oceněný projekt společnosti Medtronic „EMEA Invoice to Cash 360° Optimization“. Jde o inovativní iniciativu, která pro společnost Medtronic znamenala revoluci v řízení procesů inkasa hotovosti a pohledávek (AR). Projekt zahrnoval vývoj a implementaci sady vzájemně propojených řídicích panelů a souvisejících automatizací, které poskytují komplexní kontrolu a přehled o inkasu hotovosti, řízení AR a aktivitách inkasních společností v regionu EMEA s možností rozšíření pro globálním funkčnost. Cílem projektu bylo zlepšit předvídatelnost a viditelnost peněžních toků, rizika selhání, zlepšení provozní efektivity i řízení, optimalizace kvality zákaznických dat, komunikace a standardizace postupu řízení AR. Úspěšné zefektivnění procesu v souladu se strategickými obchodními cíli společnosti podpořilo skvělé výsledky dosažené během posledního fiskálního roku, jako je výrazné zvýšení inkasa a snížení pohledávek po splatnosti o 10 %.V kategorii Customer and Operational Excellence (Efektivita provozních procesů a péče o zákazníky) získala cenu společnost Atlas Copco za projekt Customer-Centric Sales Operations Journey (Cesta k zákaznicky orientovaným prodejním operacím), který vedl k významnému zlepšení spokojenosti zákazníků (o 50 %), metriky CSAT (Customer Satisfaction Score, o 40 %) a prodejů náhradních dílů (o 23 %). Projekt přinesl příjmy ve výši 5 milionů euro, zefektivnil provoz automatizací administrativních úkonů prostřednictvím umělé inteligence a robotické automatizace procesů a umožnil přerozdělení práci směrem k lepší interakci se zákazníky. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-05-20 08:29:00

Nová revoluce v oblasti termovizních monokulárů – řada Pixfra Mile2

Chang-čou (Čína) 20. května 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Termovizní monokulár Mile 2: New Miles to Go, který v letošním roce uvedla na trh společnost Pixfra Technology, získal německé ocenění Red Dot Design Award. Tento pokročilý termovizní monokulár je určený pro použití v terénu, při pátracích či záchranných akcích, nebo při lovu, a díky svému minimalistickému designu a sofistikovaným algoritmům je ztělesněním nové úrovně přesnosti. Slogan „New Miles to Go" symbolizuje náš závazek inovovat a je také symbolem naší vedoucí pozice v oblasti termovizních technologií.Elegance a důmyslnostTermovizní monokulár Mile 2, který získal ocenění Red Dot Award, je příkladem kombinace minimalismu a vytříbené elegance. Je vyrobený z vysoce kvalitní měkké pryže a disponuje elegantním profilem s protiskluzovou úpravou. Jeho ergonomický tvar zajišťuje pohodlnou manipulaci i při delším používání a trojice ovládacích tlačítek umožňuje ovládání jednou rukou i za špatných světelných podmínek. K jeho elegantnímu designu přispívá také skryté tlačítko pro aktivaci přístroje. Díky jeho malým rozměrům a nízké hmotnosti je Mile 2 ideální společník na výpravy do přírody, kterého dáte velice snadno i do kapsy. Kruhová kompenzace dioptrií a vycentrované poutko pro zavěšení na krk jeho robustní a uživatelsky přívětivý design skvěle doplňují a zaručují dlouhou životnost.Revoluční termovizní technologie s obrazem vylepšeným prostřednictvím umělé inteligenceTermovizní monokulár Mile 2 s pokročilými termovizními algoritmy systému ISP4.0, využívajícími umělou inteligenci, zlepšuje uživatelský zážitek prostřednictvím celkem čtyř klíčových vylepšení. Patří mezi ně adaptivní výsledný jas a kontrast obrazu, rozšířený dynamický rozsah, technologie zaostření obrysů, která zajišťuje detailnější obraz, a redukce šumu, díky které si obraz trvale zachovává vysokou kvalitu. Díky použitému ultra citlivému detektoru se světlocitlivými prvky o velikosti 12 μm a vysokému zvětšení disponuje monokulár Mile 2 výjimečnou ostrostí obrazu a nabízí všestranné uplatnění.Funkce pokročilého zobrazení a sledování vám umožní ovládnout divočinuRežim „Jungle Mode" využívá algoritmus, který je speciálně přizpůsobený pro sledování ve členitém prostředí a zlepšuje zobrazení cílů i pozadí. Termovizní monokulár Mile 2 je vybaven sledovací funkcí, která umožňuje identifikovat nejteplejší místa v obraze a napomáhá tak rychlé detekci cíle. Vysokokapacitní baterie nabízí celkem 8,5 hodiny nepřetržitého provozu, takže je možné monokulár používat po celý den. Aplikace Pixfra Outdoor podporuje vzdálené pozorování až pro čtyři uživatele současně prostřednictvím sítě WiFi, čímž dále vylepšuje společné zážitky v přírodě.Dokonalý společník pro dobrodružné výpravyTermovizní monokulár Mile 2 je navržený tak, aby vynikal bez ohledu na terén. Poradí si s hustými lesy, rozbouřenou vodou i vyprahlou pouští. Jeho uživatelé si tak mohou užívat radostí objevování skutečně kdykoliv a kdekoliv. Díky vysoce kvalitnímu tělu je monokulár Mile 2 odolný, žáruvzdorný a otěruvzdorný, a poradí si i v náročném prostředí. Se svým stupněm krytí standardu IP67 poskytuje vysokou úroveň ochrany a nabízí spolehlivou záruky pro outdoorová dobrodružství.Vydejte se za dobrodružstvím s monokulárem Mile 2, špičkovým pomocníkem pro průzkumníky, který vám dokáže odhalit skrytá tajemství okolního světa. Společnost Pixfra Technology je odhodlána neustále inovovat a definovat tak nové možnosti termovizních technologií v dosud nezmapovaném prostředí.Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2413449/image_5030976_33928805.jpg KONTAKT: Yanni Yang, yanni.yang@pixfra.com 

Čas načtení: 2019-12-20 08:36:46

Klimatizace v kanceláři zlepšuje pracovní prostředí i lidské zdraví

V dobách, kdy jsme si o prvotřídní ochlazovačích vzduchu mohli nechat jenom zdát, si člověk za teplotně nadprůměrných pracovních dní vypomáhal větráním formou průvanu. The post Klimatizace v kanceláři zlepšuje pracovní prostředí i lidské zdraví appeared first on vkanceláři.cz.

Čas načtení: 2024-10-16 17:42:51

Nejlepší trhy práce v Evropě: Nejoblíbenější země pro profesionály

Nejlepší trhy práce v Evropě: Nejoblíbenější země pro profesionály redakce St, 10/16/2024 - 17:42 Práce a Kariéra Klíčová slova: financí péče o děti prace.starke-jobs.com Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Německo: Silná ekonomika a vysoké platy Díky stabilní a růstové ekonomice je Německo jedním z nejatraktivnějších pracovních trhů v Evropě. V odvětvích, jako jsou IT, technologie a péče, je vysoká poptávka po kvalifikované pracovní síle, což otevírá vynikající kariérní příležitosti. Vzhledem ke své silné ekonomické výkonnosti nabízí Německo nadprůměrné platy. Zaměstnanci rovněž využívají rozsáhlé sociální výhody a stabilní pracovní podmínky. Dynamické pracovní prostředí podporuje také dobře rozvinutá infrastruktura a přítomnost mnoha mezinárodních společností. Díky této kombinaci ekonomické síly, atraktivních platů a sociálních jistot je Německo magnetem pro pracovníky z celého světa. Vyzdvihnout je třeba také investice do výzkumu a vývoje, které vytvářejí inovativní pracovní místa a posilují konkurenceschopnost země. Duální systém vzdělávání navíc nabízí jedinečnou příležitost spojit praktické zkušenosti s teoretickými znalostmi, což výrazně zlepšuje zaměstnatelnost mladých lidí. Na https://prace.starke-jobs.com/ si můžete procházet různé pracovní inzeráty v Německu. Švýcarsko: Vysoká kvalita života a nejvyšší platy Švýcarský trh práce se vyznačuje vysokou kvalitou života a atraktivními platy. Navzdory vysokým životním nákladům země přitahuje mnoho kvalifikovaných pracovníků. Průměrné roční platy dosahují úctyhodných 75 000 eur, což je nejvíce v Evropě. Švýcarsko navíc nabízí dobrou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a vynikající pracovní podmínky. K jeho atraktivitě přispívá také politická stabilita a ekonomická bezpečnost. Zvláště žádaní jsou odborníci v oblasti financí, farmacie a technologií. Nízká míra nezaměstnanosti pouhých 2,1 % podtrhuje sílu pracovního trhu. Mnozí oceňují také vysokou kvalitu života, která se odráží v prvotřídní zdravotní péči, efektivním systému veřejné dopravy a úchvatné přírodní krajině. Tato kombinace ekonomických výhod a kvality života činí ze Švýcarska jeden z nejvyhledávanějších pracovních trhů pro kvalifikované odborníky v Evropě. Nizozemsko: Inovativní trh práce a rovnováha mezi pracovním a soukromým životem Nizozemský trh práce se vyznačuje inovacemi a výraznou rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem. Kosmopolitní atmosféra a mezinárodní prostředí přitahují odborníky z různých zemí. Nizozemské společnosti mají často plochou hierarchii a týmový způsob práce, což přispívá k produktivní a oceňující kultuře. Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem je nejvyšší prioritou, což se odráží ve flexibilních pracovních modelech, velkorysých podmínkách dovolené a podpoře péče o děti. Tyto faktory významně přispívají k vysoké spokojenosti s prací a činí z Nizozemska atraktivní místo pro moderní zaměstnance orientované na budoucnost. Švédsko: Progresivní kultura práce Progresivní pracovní kultura ve Švédsku se vyznačuje plochou hierarchií a pružnou pracovní dobou. Švédské společnosti podporují rovnost a začlenění, což vytváří pozitivní a vstřícné prostředí. Švédsko je průkopníkem v odvětvích, jako jsou IT, udržitelnost a biotechnologie, a nabízí tak odborníkům vynikající kariérní příležitosti. Švédská pracovní kultura také podporuje kreativitu, inovace a osobní zodpovědnost - faktory, které významně přispívají k vysoké spokojenosti s prací. Švédský stát navíc podporuje zaměstnance štědrými sociálními dávkami a komplexní péčí o děti, což dále zvyšuje atraktivitu pracovního prostředí. Závěr: Správná volba pro individuální kariérní cíle Evropské trhy práce nabízejí širokou škálu příležitostí pro odborníky s různými kariérními cíli. Při výběru ideálního pracovního místa hrají rozhodující roli různé faktory, jako je příslušná pracovní kultura, sociální výhody a charakteristiky specifické pro dané odvětví. Například Německo zaujme silnou ekonomikou a vysokými platy, zatímco Švýcarsko boduje špičkovými platy a vysokou kvalitou života. Nizozemsko nabízí inovativní pracovní prostředí a dobrou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, zatímco Švédsko je známé svou progresivní pracovní kulturou. Abyste se mohli rozhodnout co nejlépe pro své potřeby, doporučujeme pečlivě prozkoumat podmínky na trhu práce a právní rámec daných zemí. Volba místa výkonu práce by nakonec měla vycházet z vyváženého zvážení osobních priorit a profesních cílů. Přidat komentář obrázek https://www.pexels.com/de-de/foto/draufsichtfoto-von-3-mannern-vor-laptop-2566581/ Evropa nabízí řadu atraktivních pracovních trhů, které se vyznačují ekonomickou stabilitou a kulturní otevřeností. Tyto trhy lákají různými pracovními kulturami, slibnými kariérními příležitostmi a vysokou kvalitou života. Každá země má svá specifika: Německo zaujme silnou ekonomikou a vysokými platy, zatímco Švýcarsko nabízí špičkové platy a vysokou kvalitu života. Nizozemsko zaujme inovativním pracovním prostředím a rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, zatímco Švédsko je známé svou progresivní pracovní kulturou. Díky této rozmanitosti je Evropa fascinujícím pracovním prostředím pro odborníky z celého světa.

Čas načtení: 2024-10-20 09:48:00

Společnost Huawei představila na veletrhu GITEX GLOBAL 2024 významný článek s názvem „Digitální dividenda - vyspělost ICT stimuluje hospodářský růst"

Dubaj (SAE) 20. října 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - V rámci veletrhu GITEX GLOBAL 2024 představila společnost Huawei významný článek s názvem „Digitální dividenda - vyspělost ICT stimuluje hospodářský růst (The Digital Dividend - ICT Maturity Fuels Economic Growth)".Imperativ digitální transformaceNáš fyzický svět se stále více prolíná s digitálním, poháněn průlomovými objevy v oblasti umělé inteligence, 5G-A a cloud computingu. Toto sbližování, známé jako čtvrtá průmyslová revoluce, mimořádným tempem mění podobu podnikání a urychluje globální růst. Digitalizace a inteligence by se v příštích pěti letech měly podílet na celkovém globálním hospodářském růstu až 70 %[1]. Dopady tohoto vývoje však mění způsob fungování společnosti již nyní – od chytrých měst optimalizujících spotřebu energie až po lékařskou diagnostiku na bázi umělé inteligence. V reakci na rozpoznání těchto příležitostí již více než 170 zemí vypracovalo národní strategie zaměřené na digitální transformaci založenou na umělé inteligenci.Souvislost mezi technologickým pokrokem a hospodářským růstem je již dobře známá. Každá z předchozích průmyslových revolucí – od parního stroje po montážní linku – znamenala také revoluci v ekonomickém prostředí. Současná digitální revoluce má však díky rychlému tempu inovací a jejich závažnému vlivu na způsob, jakým společnosti transformují své podnikání, dopad zcela mimořádný.Nový Globální index digitalizace (Global Digitalization Index, GDI) vytvořený ve spolupráci s agenturou IDC hodnotí postup této digitální transformace v jednotlivých zemích a poukazuje tak na jasnou souvislost mezi vyspělostí ICT (informačních a komunikačních technologií) v dané zemi a její ekonomickou prosperitou. Co je však ještě důležitější, výzkum dokazuje, že strategické investice do digitální infrastruktury výrazně urychlují hospodářský růst, přičemž zároveň nastiňuje, jak mohou země v různých fázích digitální vyspělosti tuto transformaci využít k nastartování svých ekonomik.Ekosystém digitální vyspělostiZpráva o GDI za rok 2024, navazující na předchozí Globální index konektivity (Global Connectivity Index), byla vytvořena na základě výzkumu ve spolupráci s akademiky a odborníky, a zahrnuje 77 zemí, které tvoří 93 % světového HDP a v nichž žije 80 % světové populace. Tyto země index rozděluje do tří skupin: země, které jsou v oblasti ICT technologií průkopníky (Frontrunners), země, které si tyto technologie již osvojily (osvojitelé neboli Adopters) a země, které s nimi začínají (nováčci neboli Starters). Každá skupina přitom vyjadřuje jinou fázi digitální vyspělosti země - mezi průkopníky patří USA, Čína nebo Singapur, které jsou na špici jak z hlediska všudypřítomné konektivity, tak z hlediska digitálních základů. Osvojitelé, jako je Španělsko a Malajsie, své digitální schopnosti rychle rozvíjejí, zatímco nováčci, jako je Vietnam, vytvářejí základy pro svou digitální budoucnost.Za pozornost stojí zejména zvětšující se rozdíl v investicích do digitální infrastruktury. V letech 2019 až 2023 činil poměr růstu investic do digitální infrastruktury mezi zeměmi ze skupin Frontrunners, Adopters a Starters 18:3:1, přičemž průměrný roční nárůst činil 7,2 miliardy USD, 1,1 miliardy USD a 400 milionů USD. Tento rozdíl přitom není jen pouhým číslem - jedná se o významný ukazatel rozdílných ekonomických trajektorií, kterými se tyto země ubírají, neboť z výzkumu vyplývá, že každá investice do digitální transformace ve výši 1 USD přináší digitální ekonomice dané země návratnost ve výši 8,3 USD.Efekt digitální dividendyJádro zjištění zprávy přináší zásadní odhalení: u zemí ze skupiny Frontrunners znamená každé zvýšení skóre GDI o jeden bod zvýšení HDP na obyvatele o 945 USD. Tento ekonomický dopad je přitom 2,1krát vyšší než v případě zemí ve skupině Adopters a 5,4krát vyšší než v případě zemí ve skupině Starters. Takto se projevuje efekt digitální dividendy v praxi.Co však tento efekt způsobuje? Odpověď spočívá v dynamice ekosystému vyspělých digitálních ekonomik. U průkopníků můžeme pozorovat vyspělé digitální ekosystémy, které hladce propojují technologie, jako je umělá inteligence, internet věcí a cloud computing.Tyto ekosystémy pak přispívají k síťovým efektům, kdy hodnota digitálních služeb exponenciálně roste s každým novým uživatelem nebo připojením. Hromadění a inteligentní využívání dat navíc pohání inovace tempem, kterému se nemohou méně digitálně vyspělé ekonomiky vyrovnat.Příkladem může být čínský přístav Tchien-ťin, kde integrace 5G, cloudu, umělé inteligence a zelené energie umožnila vybudovat inteligentní terminál s nulovými emisemi uhlíku. Digitální transformace zde následně vedla k 50% zkrácení doby překládky kontejnerů a 17% snížení spotřeby energie ve srovnání s tradičními terminály. Tento projekt tak v malém měřítku ilustruje, jak digitální vyspělost zlepšuje ekonomickou efektivitu i udržitelnost.Kumulativní povaha digitálních investicZákladem mimořádné síly efektu digitální dividendy je jeho kumulativní povaha. Digitální technologie nepůsobí izolovaně, ale naopak na sebe navazují a vzájemně se posilují. Například zavedení sítí 5G zlepšuje nejen konektivitu, ale umožňuje také edge computing a rozsáhlé využití umělé inteligence a internetu věcí v reálném čase. Tento kumulativní účinek pak vytváří blahodárný cyklus inovací a růstu.Rozvoj těchto technologií navíc generuje značné množství dat. V digitálně vyspělých ekonomikách se tato data stávají novým výrobním faktorem, stimulujícím rozvoj systémů umělé inteligence, které dále urychlují inovace a zvyšování produktivity. Vzniká tedy sebeposilující cyklus, který vysvětluje, proč digitálně vyspělé země mohou vytěžit mnohem větší hodnotu z postupného zlepšování svého skóre GDI.Překonávání rozdílů: výzva k akciEfekt digitální dividendy představuje výzvu i příležitost. U zemí ze skupiny Starters a Adopters zdůrazňuje naléhavou potřebu urychlit digitální transformaci, která zabrání dalšímu zaostávání. Nabízí však také plán pro skokové překonání vývojových fází, identifikuje čtyři nástroje - Inteligentní svět, Všudypřítomná konektivita, Digitální základy a Zelená energie - a poskytuje podpůrnou politiku a ekosystém, které zajišťují, že jakýkoli digitální rozvoj bude udržitelný a odolný.Starters, tedy nováčci, musí upřednostnit budování robustní širokopásmové infrastruktury pro pevné i mobilní připojení. Jak ukazují výzkumy, země s vynikajícími parametry v obou těchto oblastech (pevné širokopásmové připojení o rychlosti > 150 Mb/s a mobilní širokopásmové připojení o rychlosti > 80 Mb/s) zaznamenávají výrazně vyšší úroveň transakcí elektronického obchodu, což zvyšuje jejich hospodářský potenciál.Indonésie, která je podle indexu GDI také nováčkem, nedávno dokončila projekt národní optické sítě. Tato iniciativa poskytne přístup k internetu téměř 6 milionům lidí v 57 městech a dalším 16,4 milionům lidí v regionech. Indonéská síť 4G pokrývá více než 94 % měst a vesnic a míra pokrytí země internetem činí 79,5 %. Díky tomuto koordinovanému úsilí se Indonésie stala největším trhem elektronického obchodu v jihovýchodní Asii. V roce 2023 dosáhla indonéská digitální ekonomika 82 miliard dolarů a vzniklo zde více než 15 „jednorožců", tedy společností typu unicorn. Předpokládá se, že do roku 2030 digitální ekonomika země přesáhne 210 miliard USD.Adopters, tedy osvojitelé, se musí zaměřit jak na konektivitu, tak na digitální základy. K urychlení digitální vyspělosti jim přitom mohou pomoci investice do datových center, cloudových služeb a kapacit umělé inteligence. Příkladem takového přístupu je plán Mexika na rozšíření datových center. Do roku 2029 má v zemi vzniknout 73 nových datových center (vedle stávajících 15). Tato iniciativa má podle očekávání zvýšit národní HDP a vytvořit 68.198 přímých a nepřímých pracovních míst. Tento typ cílených investic do digitální infrastruktury ukazuje, jak mohou osvojitelské země využít technologie k podpoře hospodářského růstu a vytváření pracovních míst v klíčových odvětvích.Pro Frontrunners – průkopníky – spočívá výzva v udržení náskoku. To vyžaduje nejen kontinuální investice do špičkových technologií, ale také rozvoj talentů a politik potřebných k plnému využití těchto inovací. Z našich údajů vyplývá, že zatímco podíl absolventů STEM je ve všech třech skupinách podobný (přibližně 25 %), v průkopnických státech se stávají odborníci v oblasti informačních a komunikačních technologií z 95 % těchto absolventů, zatímco u nováčků je to jen 15 %.Budoucnost digitální ekonomikyPři pohledu do budoucna slibují další posílení efektu digitální dividendy nově vznikající technologie, jako jsou kvantové výpočty (quantum computing) a pokročilé systémy umělé inteligence. Tyto technologie mají potenciál řešit složité problémy v nejrůznějších oblastech - od objevování léčiv po modelování klimatu - a vytvářet tak nové vektory hospodářského růstu.Kromě toho nelze dostatečně zdůraznit úlohu digitální infrastruktury při zajišťování ekonomické odolnosti. Pandemie COVID-19 názorně ukázala lepší připravenost digitálně vyspělých států k adaptaci na podobné incidenty, která jim umožnila udržovat ekonomickou aktivitu prostřednictvím práce na dálku, online vzdělávání a digitálních služeb.Rozhodnutí, která dnes učiníme při investicích do naší digitální budoucnosti, určí ekonomické trajektorie národů na další desetiletí. Efekt digitální dividendy nám ukazuje, že v závodě o digitální vyspělost se nyní hraje o víc, než kdykoli předtím – ale o to více můžeme také vyhrát. 1 Světové ekonomické fórum (WEF) Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2530924/GDI_website.jpgKONTAKT: Xudong Hou, houxudong4@huawei.com  

Čas načtení: 2024-12-04 11:29:00

Představujeme QCY H3 Pro: vysoce věrný zvuk a vylepšené potlačení šumu o 50 dB

Tung-kuan (Čína) 4. prosince 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost QCY, přední značka v oblasti inovativních audio řešení, obohacuje svou řadu sluchátek přes uši s potlačením šumu o model H3 Pro. Sluchátka H3 Pro jsou vybavena dvoučipovou technologií a kódováním zvuku LDAC a zajišťují bezztrátovou kvalitu zvuku, která jim vynesla certifikace Hi-Res Audio a Hi-Res Audio Wireless. Při ceně jen 54,99 USD za pár nabízí model H3 Pro prémiové funkce za dostupnou cenu.Potlačení šumu s ANC až 50 dBVylepšená hybridní technologie potlačení šumu přináší působivou redukci šumu až o 50 dB. Přizpůsobené režimy – jako je vnitřní režim, režim dojíždění, režim davu, režim potlačení šumu větru a režim průhlednosti – jsou navrženy tak, aby blokovaly nejrušivější zvuky v různých prostředích. Zásluhou tří mikrofonů s umělou inteligencí a funkce potlačení šumu zlepšují sluchátka snímání hlasu, takže se váš hlas na druhé straně během hovoru ozývá křišťálově čistě, a to dokonce i v hlučném prostředí.Adaptivní potlačení šumu, které se přizpůsobí vašim ušímTechnologie adaptivního potlačení šumu sluchátek H3 Pro inteligentně detekuje vnější zvuky a úniky zvuku, přičemž automaticky upravuje úrovně potlačení šumu a nastavení ekvalizéru pro optimální výkon. Tato funkce nejenže zlepšuje potlačení šumu, ale rovněž vyrovnává zvuk mezi oběma ušima, takže snižuje pocit tlaku a nabízí pohodlnější poslech v porovnání s tradičními náhlavními soupravami s potlačením šumu.Vynikající zvuk poháněný dvěma čipyQCY H3 Pro podporuje kodek LDAC s vysokým rozlišením, který zajišťuje detailní a texturovaný zvuk a získal certifikace Hi-Res Audio a Hi-Res Audio Wireless. Jeho dvoučipový systém, který zahrnuje primární čip a čip zesilovače, zlepšuje basovou odezvu a zaručuje silnější zvukový zážitek. Model H3 Pro je vybaven 40mm měniči a titanovými membránami a poskytuje vyvážený zvukový profil. Každý tón a vrstva jsou vykresleny s výjimečnou čistotou – od teplých a přesných basů až po ostré a čisté výšky.Hlavní vlastnosti• Dlouhá výdrž 55 hodin přehrávání• 5 hodin přehrávání po pouhých 10 minutách nabíjení• 60 Herní režim s velmi nízkou latencí• Kompatibilita s kabelovým a bezdrátovým připojením• Podpora duálního připojeníDostupnostModel QCY H3 Pro byl oficiálně uveden na trh v polovině října na webových stránkách QCY a webech Amazon i AliExpress a je k dispozici ve fialovém, černém a bílém barevném provedení.O společnosti QCYSpolečnost QCY se zrodila s cílem zpřístupnit kvalitní audio řešení komukoliv. Založili nás zvukoví nadšenci a inženýři zaměřující se na technologie a stali jsme se jedním z největších výrobců Bluetooth sluchátek. Pohání nás inovace – neustále investujeme do vývoje produktů, používáme ekologické materiály a zdokonalujeme naše výrobní i dodavatelské řetězce, abychom mohli lidem po celém světě dodávat cenově výhodné a přitom vyspělé produkty. Další informace najdete na qcy.comKontakt pro PRTracy, hlavní manažerka pro vztahy s veřejností, QCYpr@qcyearphone.comRice, marketingový ředitel společnosti QCYRice@qcyearphone.comFoto – https://mma.prnewswire.com/media/2529750/H3_PRO.jpgLogo – https://mma.prnewswire.com/media/2415696/QCY_LOGO_Logo.jpg   

Čas načtení: 2025-02-19 11:02:00

Letecké a závodní VR simulátory v kanceláři motivují zaměstnance v zimním období

Praha 19. února 2025 (PROTEXT) - Zimní měsíce bývají často pochmurné a demotivující. Pracovní morálka se snižuje a zaměstnanci pociťují únavu či nedostatek energie. Jak v tomto období povzbudit týmového ducha a zlepšit náladu ve firmě? Řešením mohou být zábavné a motivační aktivity přímo na pracovišti. Firmy, které investují do zážitků pro své zaměstnance, ukazují, že jim na jejich pohodě skutečně záleží. Dnešní generace pracovníků očekává více než jen tradiční benefity. Zahrnutím interaktivních prvků, jako jsou simulátory s virtuální realitou se stává pracovní prostředí pro zaměstnance atraktivnější. Tento moderní přístup nejen zlepšuje pracovní morálku, ale také přispívá k dlouhodobé stabilitě týmu. Úspěšné společnosti vědí, že spokojenost zaměstnanců je klíčová pro dlouhodobý úspěch. Když se lidé cítí oceňování a zapojeni, jsou nejen produktivnější, ale také loajálnější. Naopak demotivovaní zaměstnanci často podávají pouze minimální výkon a hledají jiné pracovní příležitosti. Investice do spokojenosti týmu tak vede k vyšší efektivitě, lepším vztahům na pracovišti a nižší fluktuaci. “Přinášíme imerzivní zážitky přímo na pracoviště našich klientů. Závodní simulátor pro nejlepší adrenalinový zážitek a letecký simulátor příjemný poučný zážitek. Tyto aktivity nejenže rozbíjejí stereotyp běžného pracovního dne, ale také pomáhají posilovat vztahy mezi zaměstnanci a zvyšují jejich motivaci. Oproti běžným teambuildingovým aktivitám vzbudí interaktivní VR trenažéry mnohem větší nadšení a zapojení. Díky pokročilé virtuální realitě si zaměstnanci mohou vyzkoušet například vzlétnout s virtuálním letadlem Boeing nad známým městem nebo se stát závodníkem formule na kterémkoliv světovém závodním okruhu. Realistické simulace přinášejí do pracovního dne nejen adrenalin, ale i uvolnění a radost.” Vysvětluje obchodní ředitelka RoarFun. RoarFun působí na trhu již přes 10 let a spolupracuje se společnostmi jako KB, Česká Spořitelna, Dr.Max, Oracle nebo ExxonMobil. “Dokážeme se přizpůsobit potřebám firem a nikdy nenecháváme lidi hrát příliš dlouho. Například pro interní akci známé americké společnosti v hlavní kanceláři v Praze byly naše simulátory představeny v rámci interní komunikace dva týdny před akcí. Registrace slotů jsme otevřeli pár dnů před akcí. Podle slov zákazníka byly všechny sloty na dva závodní simulátory pryč během 25 minut. Každý zaměstnanec si rezervoval 10minutový slot. Z naší praxe to vychází na 5-7 minut hraní a pár minut na školení a výměnu hráče. Navíc jsme stíhali zapisovat nejlepší časy a dezinfikovat VR brýle po každém použití. Snažíme se zajistit nejlepší možný zážitek v krátkém čase. Další možnost je například provést hlasování mezi zaměstnanci na zvolení trati a typu simulátoru ještě před akcí, aby se všichni těšili na virtuální zážitek již několik týdnů předem.” Hlavním benefitem RoarFun™ leteckých a závodních simulátorů je jejich mobilita. “Naše simulátory jsou kompaktní a lze je instalovat v prostoru již od 1.5 x 1.5 m, projdou přes obyčejné dveře. Zábavu můžeme nainstalovat mimo pracovní hodiny, aby instalace nenarušila běžný chod firmy. Celý zážitek dodáváme na klíč – simulátory přivezeme, nainstalujeme a naše obsluha se postará o plynulý průběh zážitku, stačí zajistit jednu obyčejnou zásuvku. Je to skvělý způsob, jak přinést do firmy nevšední zážitek bez nutnosti opustit kancelář“ dodává RoarFun. Jednou z nejúčinnějších forem firemní motivace je přátelská soutěž. „Máme skvělé zkušenosti s pořádáním soutěží mezi jednotlivci nebo týmy. Můžeme připravit soutěž o nejlepší závodní čas nebo soutěž o nejmenší spotřebu paliva u leteckého simulátoru. Přátelská rivalita podporuje týmového ducha, zlepšuje komunikaci mezi kolegy a zároveň posiluje motivaci k lepším výkonům. Moderní interaktivní zážitek zajištěný přímo na pracovišti dokáže přinést vlnu pozitivní energie. Zábava spojená se soutěžením má pozitivní dopad na efektivitu celého týmu, což se následně promítá i do pracovních výsledků.,“ vysvětluje RoarFun. Motivace zaměstnanců skrze zážitky na pracovišti je skvělý způsob, jak překvapit zaměstnance něčím novým přímo v práci. VR letecké nebo závodní simulátory lze využít při různých příležitostech, jako jsou oslavy firemních úspěchů, při kterých lze odměnit tým za dosažené cíle a poděkovat mu za jeho úsilí. Jsou také skvělým nástrojem pro zvýšení pracovní morálky během náročných období a mohou sloužit jako způsob, jak zaměstnancům vyjádřit uznání za dobře odvedenou práci a jejich nasazení. Vice informací o zábavě na firemní akce najdete na https://roarfun.cz/teambuilding-a-firemni-akce/ Kontakt: Lucie Teturová, obchodní ředitelka RoarFun Zdroj: RoarFun ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2025-03-17 16:18:00

Keňský projekt DigiSchool umožňuje online výuku neslyšících dětí

Nairobi (Keňa) 17. března 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnosti Huawei, UNESCO a vládní partneři oficiálně oznámili dokončení druhé fáze projektu digitalizace keňských škol Kenya DigiSchool Connectivity Project, v jejímž rámci bylo k internetu připojeno 21 škol, včetně šesti škol pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami.Projekt DigiSchool, který je v souladu s vládní agendou Digital Superhighway (digitální superdálnice) a závazkem připojit všechny keňské školy k internetu, je partnerstvím keňského ministerstva školství, ministerstva pro ICT a digitální ekonomiku, společnosti Kenya Power (KPLC), organizace UNESCO a iniciativy Huawei TECH4ALL.Slavnostní vyhlášení, které se konalo 14. března v základní škole pro neslyšící v Machakosu, vedl Eng. John Tanui CBS, hlavní tajemník keňského ministerstva pro ICT a digitální ekonomiku. Tato škola je jednou ze škol pro neslyšící děti, které byly připojeny k národní vysokorychlostní širokopásmové síti z optických vláken v rámci druhé fáze projektu."Jsme zde na základní škole pro neslyšící v Machakosu, abychom zajistili připojení školy k národní optické síti, což usnadní výuku a přispěje k vyšší úrovni vzdělávání. Vzhledem k tomu, že vizuální přístup je pro neslyšící klíčový, balíček zahrnuje také řešení pro videokonference," uvedl Eng. John Tanui CBS, ministerstva pro ICT a digitální ekonomiku. "Jako vláda si vážíme podpory ze strany soukromého sektoru při realizaci tohoto programu, který změní život na základní škole pro neslyšící v Machakosu. Jedná se o rozsáhlý projekt, který vyžaduje strategickou spolupráci s partnery, jako jsou Huawei a UNESCO. Doufáme, že v rámci agendy digitálního začleňování budeme i nadále společně pokračovat v proměně životů a zlepšování životních podmínek."Videokonferenční zařízení umožňuje Keňskému institutu speciálního vzdělávání (KISE) poskytovat dálkovou podporu správcům škol, učitelům a žákům ve školách pro neslyšící, čímž se zvyšuje výuková kapacita těchto škol a zlepšuje přístup k různým službám."Díky těmto řešením konektivita zlepšuje efektivitu vzdělávání. Umožňuje ředitelům škol přístup k online řídicím systémům. Usnadňuje využívání vzdělávacích zdrojů online – ať už jde o videa, učební osnovy nebo využití odborníků. A díky konektivitě ve třídách je učení zajímavější, zábavnější a efektivnější. Ve školách se speciálními vzdělávacími potřebami pomáhá konektivita odborníkům poskytovat hodnocení a rehabilitační služby na dálku," uvedl Stephen Zhang, zástupce generálního ředitele společnosti Huawei v Keni.Během slavnostního oznámení si účastníci mohli vyzkoušet, jak děti používají internet ve výuce a seznámit se s přínosy online videohovorů mezi žáky a odborníky KISE."UNESCO je připraveno pokračovat ve spolupráci s keňskou vládou, společností Huawei a všemi dalšími zúčastněnými stranami, aby zajistilo inkluzivní a spravedlivé kvalitní vzdělávání a podpořilo možnosti celoživotního vzdělávání pro všechny, jak je uvedeno v Cíli udržitelného rozvoje 4 a ve vizi Národního strategického plánu pro sektor vzdělávání," uvedla Louise Haxthausenová, ředitelka regionální kanceláře UNESCO pro východní Afriku.Společnost Huawei v rámci své dlouhodobé iniciativy digitálního začleňování TECH4ALL podporuje projekt připojení DigiSchool Connectivity již od zahájení první fáze a zajišťuje technické posouzení, návrh řešení, dodání zařízení a řízení projektu. Připojením k vládní optické síti NOFBI umožňují rychle nasaditelné optické technologie Huawei, včetně FTTR-B, vysoce kvalitní optické Wi-Fi připojení a vysokorychlostní síťové prostředí pro online kurzy a živé výukové přenosy ve vybraných školách.V první fázi projektu DigiSchool bylo k internetu připojeno 13 škol, z čehož mělo prospěch šest tisíc žáků a učitelů. Z hodnocení první fáze vyplynulo, že:• 98 % studentů uvedlo, že internet splňuje jejich vzdělávací potřeby.• 84 % uvedlo, že díky internetu je učení zajímavější.• 71 % uvedlo, že internetové zdroje usnadňují pochopení složitých myšlenek.O projektu TECH4ALLTECH4ALL je dlouhodobá iniciativa a akční plán společnosti Huawei v oblasti digitálního začleňování. Díky inovativním technologiím a spolupráci s partnery usiluje TECH4ALL o zajištění inkluze a udržitelnosti v digitálním světě.Navštivte stránky Huawei TECH4ALL na adrese https://www.huawei.com/en/tech4all Sledujte nás na síti X na adrese https://x.com/HUAWEI_TECH4ALL Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2642690/Kenya_DigiSchool.jpg  KONTAKT: Gary Marcus Maidment, gary.marcus.maidment@huawei.com 

Čas načtení: 2025-02-01 17:18:30

Cvičení: Popis prostředí

V následujícím krátkém cvičení tvůrčího psaní si můžete vyzkoušet popis prostředí. Zadání cvičení Pořádně si prohlédněte fotku u tohoto příspěvku. Nyní zkuste vyobrazené prostředí popsat s jedním zajímavým twistem – popisuje ho totiž postava, která se tam dostala úplnou náhodou + která je tam poprvé ve svém životě. To je totiž dost specifický popis prostředí, ... Pokračovat » Článek Cvičení: Popis prostředí se nejdříve objevil na RenéNEKUDA.cz.

Čas načtení: 2024-10-03 11:07:22

Exkluzivní husí hody

Restaurant Deer v Michalské ulici jen pár kroků od Staroměstského náměstí nabízí vytříbenou gastronomii pod vedením šéfkuchaře Lubomíra Dolejše. Jeho um je dechberoucí a každý pokrm vypráví svůj příběh. Surovina od lokálních farmářů se mísí s jinou a rázem vzniká umělecké dílo na talíři. Navíc šéfkuchař Lubomír Dolejš si každé jídlo připraví po chuťové stránce

Čas načtení: 2024-11-11 12:29:00

ABSL ocenila nejzajímavější inovace oboru IT a podnikových služeb roku 2024

Praha 11. listopadu 2024 (PROTEXT) - Asociace ABSL i letos ocenila firmy, které v uplynulém roce nejvíce přispěly k rozvoji oboru IT a podnikových služeb v České republice a díky inovativním projektům zvýšily standard poskytovaných služeb, zákaznické zkušenosti, rozvoje talentů či pracovního prostředí. Vítězné projekty vybírala sedmnáctičlenná nezávislá odborná porota z bezmála sedmi desítek nominací v sedmi kategoriích. Devět diamantových ocenění a dvě speciální ceny výherci převzali v průběhu gala večera u příležitosti 11. výroční konference ABSL.„Letos již po jedenácté oceňujeme mimořádné projekty, které posouvají celý náš obor mílovými kroky dopředu. Každý rok při tom žasneme nad tím, kolik invence a kreativity se v našich centrech skrývá, jak inovativně přistupují k novým výzvám a jak hladce dokázaly vstoupit do nové, plně digitální a přitom tolik lidské éry,“ říká Jonathan Appleton, ředitel asociace ABSL, a dodává: „Kromě projektů jsme se letos rozhodli ocenit i Centrum roku a Lídra roku, a to za mimořádný a dlouholetý přínos pro obor i celou společnost. Všem výhercům gratulujeme a věříme, že jejich úsilí motivuje a inspiruje nejen náš obor, ale i firmy a organizace napříč všemi sektory.“ K výhercům letos patří:Centrum roku – SAP Services. Za 20 let své existence na českém trhu toto centrum stálo v popředí jak v oblasti inovací, tak i osvěty celého oboru IT a podnikových služeb. Dnes patří k největším centrům v České republice.Lídr roku – Jan Skoták, ředitel Infosys Czech Republic. Lídr, který inspiruje nejen svůj tým, ale s plným nasazením se snaží i o kultivaci českého podnikatelského prostředí a propagaci České republiky jako ideální destinace pro provoz center podnikových služeb, rozvoj talentů a inovací.V kategorii Employee Engagement and Development (Zapojení a rozvoj zaměstnanců) byly oceněny hned dvě společnosti. První diamant putuje do společnosti Zebra Technologies za projekt Succeed as One: Collaborative Employee Engagement (Úspěch v jednotě: Iniciativa pro spolupráci a zapojení zaměstnanců). Jde o lokální iniciativu zaměřenou na vylepšení pracovního prostředí a zvýšení angažovanosti zaměstnanců, a to prostřednictvím firemní kultury a aktivit, v jejichž centru stojí samotní zaměstnanci, kteří se cítí doceněni a respektováni. Firemní index angažovanosti díky tomu vzrostl na 82 %.Druhý diamant získala společnost Kenvue za iniciativu Funpack, která byla vytvořena zaměstnanci pro zaměstnance s cílem podpořit pocit sounáležitosti a propojení. Když se společnost Kenvue oddělila od společnosti Johnson & Johnson a rychle se rozrostla, mnoha novým kolegům chyběly místní podpůrné sítě. Funpack organizuje rozmanité aktivity, včetně charitativních akcí, kulturních oslav a společenských setkání, a nabízí tak pro každého něco. Umožňuje také zaměstnancům vytvářet vlastní kluby a spolky zaměřené na společné zájmy. Zapojily se do něj více než dvě třetiny ze 400 zaměstnanců společnosti. Při odštěpení od společnosti Johnson & Johnson před více než rokem bylo pro společnost Kenvue jako čerstvou samostatnou firmu nanejvýš důležité vybudovat pracovní prostředí, ve kterém všichni zaměstnanci Kenvue budou cítit, že někam patří, budou se vzájemně propojovat a společně utvářet novou identitu společnosti.V kategorii Employer Branding Excellence (Budování značky zaměstnavatele) získala ocenění společnost Kyndryl za vynikající práci s mladými talenty. V rámci projektu Empowering University Talents Experience si tato firma dala za cíl přijmout 100 stážistů z řad studentů, kteří pak měli možnost účastnit se skutečných projektů a pracovat na reálných pozicích. Na závěr této stáže se podělili se svými mentory a dalšími zaměstnanci Kyndrylu o své zkušenosti, což současně znamenalo příležitost podobu stáží dále zlepšovat. Iniciativa byla vyvinuta a připravena na místní úrovni a oslovila celkem 4500 studentů. Pro společnost Kyndryl hraje klíčovou roli v budování značky zaměstnavatele a ukazuje odhodlání a nadšení zaměstnanců pro mentoring a rozvoj mladých talentů.V kategorii Technology Innovation (Technologická inovace) byla oceněna společnost Mann Hummel Services za interně vyvinutou aplikaci PredictO určenou k vymáhání pohledávek. Aplikace, která využívá prediktivní analýzu, přispěla ke zlepšení cash flow společnosti. PredictO analyzuje historická data, identifikuje vzory, které signalizují potenciální opožděné platby a zpřístupňuje tyto informace zodpovědným zaměstnancům, a to včetně prioritizovaných doporučení. Následující kroky jsou částečně automatizovány (předpřipravené e-maily včetně dokumentace atd.). Namísto hromadné komunikace je výsledkem cílená komunikace přizpůsobená na míru jednotlivým případům.V kategorii Workplace Innovation (Inovace pracovního prostředí) získala diamantové ocenění společnost Sandoz, která v Praze vybudovala nové kanceláře, jež se plně soustředí na potřeby zaměstnanců a podporu flexibilní práce. Klíčovým prvkem tohoto projektu bylo zapojení zaměstnanců již od samotného začátku – prostřednictvím setkání a dotazníků, které pomohly formovat nejen design kanceláří, ale i jejich vybavení. Velký důraz byl kladen na ergonomii a zdraví pracovníků, přičemž v kancelářích jsou použity nejnovější technologie, které mají zlepšit efektivitu, podporovat spolupráci a zvýšit produktivitu. Nové prostory navíc odpovídají udržitelným cílům společnosti. Tento projekt však není jen o vytvoření moderního pracovního prostředí, ale i o změně firemní kultury. Sandoz, inovativní lídr v oblasti medicíny se silným propojením do IT technologií, se zaměřil na to, jak změnu prostředí udělat pro zaměstnance co nejpříjemnější, s realistickými očekáváními, což vedlo k vysoké úrovni spokojenosti s novým pracovním prostředím.V kategorii ESG Strategy (ESG strategie) zvítězila společnost Novartis Czech Republic, která aktivně prosazuje ESG strategii s důrazem na rovnost v odměňování, vyváženost mezi pohlavími a transparentnost. Novartis dosahuje konkrétních měřitelných výsledků, například zvyšováním počtu žen na vedoucích pozicích a snižováním rozdílů v odměňování. Tyto principy jsou součástí celé společnosti a uplatňují se i v dodavatelském řetězci.V kategorii Business Innovation (Inovace v podnikových procesech) porota udělila hned dva diamanty. První z nich putuje do společnosti Deutsche Telekom Services Europe, která vyvinula překladatelský nástroj využívající umělou inteligencí, jenž poskytuje přesné překlady v reálném čase do více jazyků pomocí modelů založených na neuronových sítí a strojovém učení. Systém výrazně zkracuje dobu překladu, zvyšuje přesnost a je přizpůsobitelný pro konkrétní odvětví, což znamená vysoký potenciál pro široké uplatnění a integraci s dalšími aplikacemi. Nástroj je vybaven schopností adaptivního učení, v průběhu času se zlepšuje a zpřesňuje překlady na základě uživatelských vstupů a oprav, takže je ideální pro použití v globálních firmách, zákaznické podpoře a při lokalizaci obsahu. Vylepšená kvalita vícejazyčné komunikace snižuje riziko nákladných nedorozumění, umožňuje zvýšit produktivitu a rychlost. Inkluzivní komunikace zahrnující rozmanitost jazyků posiluje hodnotu značky a představuje jednoznačnou výhodu pro klienty. Nástroj zpracovává překlady v reálném čase a zkracuje typické časy překladů o více než 90 %. Přes 85 % uživatelů, kteří si nástroj osvojili během pilotní fáze, jej nadále používá a míra spokojenosti (měřená prostřednictvím průzkumů) trvale přesahuje 90 %.Jako druhý byl v této kategorii oceněný projekt společnosti Medtronic „EMEA Invoice to Cash 360° Optimization“. Jde o inovativní iniciativu, která pro společnost Medtronic znamenala revoluci v řízení procesů inkasa hotovosti a pohledávek (AR). Projekt zahrnoval vývoj a implementaci sady vzájemně propojených řídicích panelů a souvisejících automatizací, které poskytují komplexní kontrolu a přehled o inkasu hotovosti, řízení AR a aktivitách inkasních společností v regionu EMEA s možností rozšíření pro globálním funkčnost. Cílem projektu bylo zlepšit předvídatelnost a viditelnost peněžních toků, rizika selhání, zlepšení provozní efektivity i řízení, optimalizace kvality zákaznických dat, komunikace a standardizace postupu řízení AR. Úspěšné zefektivnění procesu v souladu se strategickými obchodními cíli společnosti podpořilo skvělé výsledky dosažené během posledního fiskálního roku, jako je výrazné zvýšení inkasa a snížení pohledávek po splatnosti o 10 %.V kategorii Customer and Operational Excellence (Efektivita provozních procesů a péče o zákazníky) získala cenu společnost Atlas Copco za projekt Customer-Centric Sales Operations Journey (Cesta k zákaznicky orientovaným prodejním operacím), který vedl k významnému zlepšení spokojenosti zákazníků (o 50 %), metriky CSAT (Customer Satisfaction Score, o 40 %) a prodejů náhradních dílů (o 23 %). Projekt přinesl příjmy ve výši 5 milionů euro, zefektivnil provoz automatizací administrativních úkonů prostřednictvím umělé inteligence a robotické automatizace procesů a umožnil přerozdělení práci směrem k lepší interakci se zákazníky. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2022-04-12 19:41:54

Otomar Dvořák: První kniha je jako první láska, intenzita té radosti se už neopakuje

Své první „romány“ psal v dětském věku a tehdy svým rodičům oznámil, že chce být spisovatelem, cestovatelem a objevitelem, který své dobrodružné zážitky popisuje v knihách. Nakonec si své dětské sny Otomar Dvořák splnil. Je autorem řady knih, několika televizních scénářů, divadelních her či písňových textů. Právě dokončuje knížku Krajinou vévody Albrechta z Valdštejna a rozepsanou má další knihu z cyklu Tajemné stezky o zajímavostech v okolí města Tábora. Pro stanici CS film připravuje cyklus publicistických pořadů Magazín záhad a Tajemná místa.   Do svých 25 let jste žil v Žebráku, jak jste v jednom rozhovoru řekl, vyrůstal jste v dost netradičním prostředí ve znárodněné vile majitele továrny Volman. Jaké bylo vyrůstat v takovém prostředí? Již tehdy se zrodil váš zájem o tajemno? Prostředí, které mě v nejrannějším dětství obklopovalo, jsem vůbec nevnímal jako netradiční. Narodil jsem se do něj, a tak mi připadalo normální. Nepochybně však šlo o vzrušující způsob bydlení. Je velmi zajímavé, když žijete v sále s posunovatelnou prosklenou stěnou místo dveří a můžete si hrát na obrovské terase ve výši prvního patra. A všude kolem pustnoucí a zarůstající park. Naproti vile z jedné strany továrna s vysokým cihlovým komínem, z druhé strany rozlehlý rybník plný rákosin. Tajemné letní noci znějí žabím skřehotem a houkáním sýčka, který hnízdil ve stodole státního statku, dny jsou plné dobrodružství a objevů. Obrazy a nálady z těch dávných dětských let mám vypálené hluboko a nesmazatelně v paměti. Tam možná začal ten pocit, že prostředí kolem mne je plné tajemství a nezodpovězených otázek. Dalším zdrojem tajemna byly pro mne knihy, zejména verneovky v otcově knihovničce. Miloval jsem jejich ilustrace, ty dobové rytiny s exotickými krajinami. Když jsem ještě neuměl číst, tak jsem si k nim vymýšlel vlastní příběhy a kreslil jsem série vlastních neumělých obrázků na způsob komiksů. Jakmile jsem se v první třídě naučil abecedu, už jsem dychtivě luštil věty, napsané pod ilustracemi Vernových románů. Například tam bylo napsáno: „… za skalami se rozlehl výstřel (str. 42)“. Tak jsem hned nalistoval stranu 42. Postupně jsem takto odhaloval tajemství knihy a skládal si v hlavě příběh. Dalším zdrojem napětí, tajemna a dobrodružství byla pro mne nedaleká dvojice gotických hradů Žebrák a Točník. S klukovskou partou jsme vyráželi do zřícenin hledat poklad krále Václava IV., nebo jsme se pokoušeli změřit hloubku údajně bezedného jezírka v zarostlém hradním příkopu.     Nejdříve jste vystudoval střední průmyslovku a pak dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Co vás přivedlo ke studiu těchto oborů? Strojní průmyslovka byla jakýmsi východiskem z nouze. Když jsem končil základní školu, hlásil jsem se na filmovou průmyslovku, která tehdy sídlila v zámku v Čimelicích, dělal jsem tam přijímací zkoušky, ale nebyl jsem přijat. To bylo pro mne velké zklamání, protože ve svých třinácti až šestnácti letech jsem se velice nadchl pro film. Mému otci tehdy svěřili v závodním klubu ROH filmovou kameru, šestnáctku, aby natáčel různé oslavy, brigády, otevření nové školní budovy atd. Pomáhal jsem mu a začalo mě to velice bavit, ohromila mě možnost vytvářet příběh skládáním pohyblivých obrazů. Přitom tehdejší technika byla velice primitivní, musely nám stačit nůžky, štěteček s lepidlem a slepovací strojek. Filmový materiál byl drahý a nesmělo se s ním plýtvat. Ani se nám nesnilo o tom, jaká kouzla se dnes dají udělat v počítačových programech. Dokonce jsme se s kamarády pokusili o hraný film, western, v němž byli hrdinové v trampských kloboucích vyzbrojeni vzduchovkami a vojenskými bajonety! Mysleli jsme, že to bude napínavý příběh, jenže diváci se mlátili smíchy! Když mě tedy nevzali na střední školu, šel jsem do učiliště v ČKD Hořovice a vyučil se frézařem. Využil jsem poté možnosti navázat studiem na strojní průmyslovce, protože jsem chtěl mít za každou cenu maturitu, abych se mohl přihlásit na FAMU. Čtyři roky na hořovické průmyslovce v areálu barokního zámku se zpustlým parkem (další varianta prostředí z dětství) byly báječné, navzdory tomu, že můj prospěch byl nevalný, z většiny předmětů jsem propadal, jen z češtiny jsem měl jedničku. Ale byla tam fajn parta, chodili jsme na pivo do místních hospod a vymýšleli různé skopičiny, také jsme začali uvádět v kulturním domě studentský kabaret se scénkami a písničkami, který jsem vymýšlel a psal scénáře. Na strojní průmyslovce bylo málo děvčat, tak jsme navázali „družbu“ se zemědělskou ekonomkou, kde naopak dívky převažovaly, nacvičovali jsme společné programy a bylo veselo! Po maturitě jsem velice krátce pracoval jako technik v továrně TOS Žebrák, pak jsem se dostal jako zaměstnanec do Okresního kulturního střediska v Berouně, staral jsem se o podporu amatérských divadelníků a filmařů. Přitom jsem se přihlásil na FAMU, a kupodivu jsem byl přijat. Jenže už jsem si nemohl dovolit denní studium, musel jsem se živit, tak jsem si ho nechal změnit na dálkové. To bylo také zajímavé, dojížděl jsem dvakrát měsíčně do Prahy na přednášky a konzultace. Bohužel, někteří přednášející na našem oboru scenáristika a dramaturgie tehdy nestáli za nic, byli tam dosazeni z politických důvodů, bylo to období nejtužší normalizace, takže jsme s šesti dalšími kolegy z ročníku trávili většinu času nikoliv ve škole, ale velice podnětnými diskuzemi v kavárně Slavia.   Vystřídal jste celou řadu zaměstnání. Prošel jste různými dělnickými profesemi, hrál jste v divadlech (Semafor, MD ve Zlíně, Loutkové divadlo Lampión v Kladně), před kamerou. Psal divadelní hry, televizní scénáře, písňové texty. Na které z těch profesí rád vzpomínáte?   Všechny ty profese mi přinesly nějakou zajímavou zkušenost. Nádherné to bylo v Semaforu, ani jsem ze začátku nemohl uvěřit tomu, že se denně setkávám a hovořím se svými idoly z dětství, se slavnými zpěváky Suchým, Molavcovou, Bobkem, Spáleným, Zichem, Gottem, Voborníkovou… Skamarádil jsem se s písničkářem a lidovým humoristou Pepíkem Fouskem, to byl skvělý člověk, jezdil jsem za ním do Kladna a vymýšleli jsme spolu knížku pod názvem Kufr nesmyslů. Nakonec z ní sešlo, škoda. Jedinečná byla atmosféra semaforských zkoušek, oslavy premiér, cesty na zájezdová představení, které vyvrcholily vystupováním skupiny Jiřího Suchého v Moskvě na konci roku 1988 s představením Vetešník. Já jsem tam tehdy jako v transu chodil po moskevské pěší zóně Arbatu, kde byly stěny polepeny různými výzvami a manifesty, podepisovaly se tam u stolků petice a mladí básníci s kytarami zpívali své protestsongy. Připadalo mi to, jako bych se nějakým strojem času vrátil do roku 1968, protože u nás tehdy nebylo o takové svobodě ještě ani pomyšlení. Večer jsme se v hotelu Moskva opili s Bohumilem Hrabalem vodkou a šampaňským… Jó, kam se to všechno podělo, čas nám trhnul oponou a všechno se zase převrátilo z rubu na líc. Neméně nádherné bylo mé angažmá v Městském divadle Zlín, kde jsme se spolu s režisérem Josefem Morávkem snažili prosadit nový netradiční repertoár. Napsal jsem muzikál Frankenstein, hudbu k němu složil Milan Nytra, a to bylo velkolepé představení, hrálo v něm snad celé divadlo od ředitele až po uklízečky, celkem 70 lidí, a moje manželka Eva pro všechny musela vymyslet a navrhnout kostýmy. Využili jsme veškerou dostupnou divadelní techniku: točny, propadla, tahy, byly tam pyrotechnické efekty a nečekané šoky, třeba když hrdinové sjížděli po kovovém schodišti na lyžích… Bydleli jsme s manželkou přímo v divadle, v jedné z hereckých šaten, celé noci jsme diskutovali, vymýšleli, tvořili, a když jsme se konečně uložili ke spánku, začala z nahrávacího studia, které jsme měli jen přes chodbu, dunět rocková hudba, protože kapely tam točily desky a měli noční frekvence, aby přes den nerušily provoz divadla. Byl to hektický, bláznivý, ale krásný čas. Frankenstein měl premiéru 6. března 1993 a hrál se tři sezóny před vyprodaným hledištěm. Také velice rád vzpomínám na natáčení v ostravském televizním studiu (někdy v roce 1994). Byla to groteska Horor, aneb čtení na dobrou noc, kterou jsme napsali společně s geniálním komikem Jiřím Wimmerem, a také jsme si v ní zahráli jediné dvě role. Byla to parodie na horor, dovedená do totální absurdity. Měla mimořádný ohlas a dodnes s úspěchem putuje po YouTube.   Působil jste jako novinář, psal do časopisů Fantastická fakta, Rodokaps, do Berounského deníku. Jelikož rád odhalujete záhady, připravil jste v televizi Prima několik dílů publicistického seriálu Záhady a mystéria. V současnosti připravujete pro stanici CS film cyklus publicistických pořadů Magazín záhad a Tajemná místa. Co vás fascinuje na odhalování záhad, tajemství a mystérií z časů minulých? Líbí se mi na tom, že je to jakási hra na detektiva. Záhady vlastně neustále odhalují historici nebo archeologové, když nalézají zlomky zpráv nebo různých předmětů, které nezapadají do přijaté linie dějin, které nějak ten tradiční výklad narušují. Odborníci jsou samozřejmě opatrní, nechtějí zpochybnit svůj kredit seriózních vědců, takže leckdy to, co vám řeknou v soukromí, by se nikdy neodvážili napsat do oficiální zprávy. Snažím se tedy posvítit do temných míst historie nebo přírodních jevů, a protože nejsem akademická osoba, můžu si dovolit různé fantasijní spekulace. Baví mě také záhady lidské duše, rituály, obřady, mýty, pověsti a lidové tradice.   Knihy píšete od počátku 90. let minulého století. Na počátku byly patrně sešitové rodokapsové westerny. Potom jste psal hlavně fantasy a sci-fi. Napsal jste také horory, cestopisy, a nakonec jste se našel v psaní historické literatury faktu, románech a životopisech. Co vás přivedlo ke psaní knih? O kom nebo o čem byste rád napsal knihu? První skutečná vázaná knížka mi vyšla až v roce 2001, zrovna když jsem slavil padesátiny. Jmenovala se Tajemná tvář krajiny mezi Berounkou a Brdy, vyšla v berounském nakladatelství Kropp. Byl to povznášející pocit, držet ten útlý svazeček kapesního formátu v ruce. První kniha je jako první láska; intenzita té radosti se už nikdy potom nemůže opakovat. Člověku to určitým způsobem zevšední, není už to svátek, ale práce, i když převážně příjemná. Psaní knih je pro mne v podstatě vyústění všeho, co jsem dělal předtím. Prostě na sdělení určitých témat potřebujete větší prostor, než nabízí novinový článek nebo povídka. Ovšem první „romány“ jsem spisoval už někdy v osmi letech. Už tehdy jsem rodičům oznámil, že chci být spisovatelem. Nebo cestovatelem a objevitelem, který své dobrodružné zážitky popisuje v knihách. Rodiče se nad mými dětskými sny shovívavě usmívali. No, vidíte, a nakonec jsem si je splnil! O čem bych ještě rád napsal knihu? Námětů mám spoustu, ale musím si vybírat, už nemám tolik času, chci tedy ve svých knihách vždycky ukázat něco nového, popsat něco, o čem jsem ještě nemluvil, vyzkoušet novou formu vyjádření. Nebaví mě opakovat úspěšné postupy. Mám také spoustu nesplněných tvůrčích dluhů. Třeba bych rád dokončil trilogii Sága provaznického rodu, na jejíž avizovaný třetí díl se mě čtenáři ptají už deset let! Přemýšlím nad romány o malíři Mikoláši Alšovi, o námezdném žoldnéři Janu Jiskrovi z Brandýsa, o básníkovi Josefu Václavu Sládkovi, možná i něco z prostředí českých legií na Sibiři… Také bych si rád vyzkoušel pořádně zamotanou detektivku. Uvidíme, jak mi bude zdraví sloužit a nakolik mi múzy zachovají přízeň.   V knize Žebrák v době našich dědečků vzpomínáte na městečko, v němž jste vyrůstal. Částečně autobiografický je příběh Hvězdných pavouků, kde jste zachytil vzpomínky, jak váš otec, který se nadchl pro astronomii s partou podobných nadšenců, založili astronomický kroužek a začali na kopci nad městečkem stavět hvězdárnu. Pracujete na něčem novém? Právě dokončuji knížku Krajinou vévody Albrechta z Valdštejna a mám rozepsanou další slíbenou knihu z cyklu Tajemné stezky, v níž pokračují ve vyprávění o zajímavostech v okolí města Tábora. A samozřejmě připravuji další natáčení cyklu televizních pořadů Magazín záhad (vysílají se pravidelně týdně na kanále CS Mystery). Točíme je v našem studiu J. O. P. s kameramanem a střihačem Jiřím Jerry Fišarem. Pokusili jsme se spolu dokonce o půlhodinový hraný film podle mé povídky Prokletý lovec. Točili jsme ho před třemi roky na chalupě v křivoklátských lesích, hlavní role skvěle ztvárnili herci Aleš Procházka a Nikol Fišerová. Film získal cenu diváků na festivalu Book the Film v roce 2020. Je k volnému zhlédnutí na YouTube. Také se snažím po covidové pauze obnovit pravidelné večery ve Vršovickém literárním centru Waldes Na kávě s Otomarem Dvořákem, kam si zvu jako hosty své přátele z řad spisovatelů, herců, výtvarníků a muzikantů. Takže, jak vidíte, jsem plně vytížen, do toho ještě vstoupila nečekaná choroba a nutná rekonstrukce bytu… Rád bych ještě napsal nějaký román, i když své vrcholné a čtenářsky nejoblíbenější dílo „Vřeteno osudu“, vyprávějící o životě Karla Jaromíra Erbena, už asi nepřekonám.   Vaším hlavním povoláním je psaní. Jste podepsán pod vice jak 100 různých knih. Čím je pro vás psaní a co vás na něm stále baví? Možná už mě psaní nebaví tolik, jako kdysi, musí mě prostě zaujmout a plně uchvátit nějaké aktuální téma, problém, myšlenka – prostě něco, s čím se chci podělit se svými čtenáři. Psaní je pro mne rozhovorem s neznámým partnerem, to mě na něm nejvíc baví a vzrušuje. Techniku, jak obratně psát a stylizovat, se můžete naučit, ale důležitá je vrozená schopnost dívat se a žasnout. Myslím, že platí poznatek, říkající: umělci jsou ti, kdo si i v dospělosti zachovali dětské oči.   Jste velice plodný autor. Jaký jste čtenář? Máte oblíbeného autora nebo knihu? V dětství a mládí jsem byl přímo nenasytný čtenář. Možná, že to byla pro mne taková neformální škola. Je dobré učit se na dílech Mistrů. V současnosti čtu spíše naučnou literaturu, shledávám informace. V beletrii jsem velmi vyběravý, když mě příběh a způsob vyprávění nezaujme, knihu odložím, nebo ji letmo prolistuji, abych byl v obraze, až na ni někde přijde řeč. Správná kniha mě musí chytnout hned po přečtení prvních dvou stránek. Někdy dokonce první větou! V četbě jsem velký tradicionalista, rád jsem četl Huga, Jiráska, Neffa, Šotolu, Vančuru, Körnera… V poslední době mě nadchla Karin Lednická se Šikmým kostelem, to jsem přečetl celé, pečlivě stránku po stránce, ačkoliv jsou to pěkně tlusté dva díly. Už se těším na třetí. Také se mi libí leccos od Urbana (ne všechno!), Hájíčka a mnohých dalších, nelze je všechny vyjmenovat. Z oboru záhad samozřejmě Aleš Česal, historii faktu skvěle píše Honza Bauer – ani tady nelze uvést všechna jména. V oblasti cestopisu jsou pro mne nepřekonatelnými vzory Zikmund a Hanzelka.   Umíte odpočívat? Jak rád trávíte chvíle volna? Nejlépe si odpočinu v přírodě. Celé léto trávíme s manželkou na chalupě v křivoklátských lesích. Úžasné proměny přírodních scenérií jsou tím nejkrásnějším živým filmem. Také miluji turistiku, putování po značených cestách, objevování krajin, kde jsem dosud nebyl, skály, hradní zříceniny, zámky. A vášnivě rád sbírám houby. Také rád vařím, vymýšlím různé exotické speciality. Nebo si sednu ve stínu pod jabloní, v zářivém letním dopoledni pozoruji plynoucí bílé obláčky a čtu si něco pěkného.   Otomar Dvořák se narodil se 14. ledna 1951 v Praze a vyrůstal v Žebráku. Vystudoval střední průmyslovou školu a pak obor dramaturgie a scenáristika na FAMU v Praze. Vystřídal řadu zaměstnání. Pracoval také jako dramaturg v hudebním divadle Semafor či v Městském divadle Zlín, byl členem redakční rady časopisu Fantastická fakta. Napsal knihy literatury faktu Fantastické záhady, Utajené dějiny Čech I. – II. – III. (spolu s A. Česalem a Vl. Mátlem), Magická kuchařka, Fantastické záhady, Příběhy z českých dějin: Převážně nevážně o naší historii, Démoničtí vládci českých a moravských hor, Démonické pasti, Jan Žižka z Trocnova – světla a stíny hejtmanovy životní cesty a mnohé další. Je autorem beletrií Hvězdní pavouci, Zločin štábního strážmistra, Srdce v kleci, Vřeteno osudu, Ďábel na řetězu, Smrt ve stříbrné zbroji, Lásky princezen kuronských, Hořící lilie, trilogie Královna Žofie (Past na královnu, Kacířská královna, Meč pro královnu), Císař alchymistů, Země barbarů, trilogie Sága provaznického rodu, Sekera strážců a jiné. Napsal také sérii netradičních cestopisů Strážci hor a pramenů, Pole slunečního býka, Řeka sedmi jmen, Ohře – měsíční řeka, Krajinou Čertovy brázdy, Tajnosti kraje bechyňského, Tábor – tajemné město nad Lužnicí, Tajemné životy Jakuba Krčína, Po stopách čarodějů podél říčky Střely, Podbrdskou krajinou Rokycanska a Zbirožska, Žebrák v době našich dědečků, Soutěskami Českého krasu a jiné… Pod pseudonymem Paul O. Courtier napsal cyklus westernů v Rodokapsu a dva fantasy romány o barbaru Conanovi. Je autorem několika divadelních her (například muzikál Frankenstein, pohádka Bajaja), televizních scénářů (Horor aneb četba na dobrou noc, Volání odjinud, dokumentární série Jan Žižka, Magazín záhad aj.) a písňových textů. Jako herec se objevil ve filmech Ufoni jsou tady, Tankový prapor, Král posledních dnů, Stalingrad, Pražákům, těm je hej; hlavní role ztvárnil v komedii Horor aneb čtení na dobrou noc a hudebním klipu Snaživec. Má tři dospělé děti, samé dcery, jednu vlastní a dvě nevlastní z druhého manželství, k tomu devět vnuků a sedm pravnuků. Manželka Eva Zajícová je výtvarnice.

Čas načtení: 2020-07-23 12:20:08

Konfuciánská vize státu a politiky: čínská cesta k „tradicionalistické modernitě“

V květnu vyšel v nakladatelství Filosofia při Filosofickém ústavu Akademie věd ČR český překlad knihy Konfuciánský ústavní systém s podtitulem Jak starověká minulost Číny může utvářet její politickou budoucnost. Jejím autorem je v současnosti nejvýznamnější představitel čínského konfuciánství, filozof Ťiang Čching (Jiang Qing). Jde bezesporu o přínosný počin, a to hned z několika důvodů. Význam knihy pro českého čtenáře Za prvé, je nanejvýš žádoucí, aby měl český čtenář bezprostřední přístup k co nejširší paletě primární literatury, a aby tak měl možnost co nejautentičtější recepce autorů a textů z odlišných civilizačních okruhů. Třebaže se totiž už dlouho mluví o mezikulturním dialogu a potřebě poznávat druhé a porozumět jim, vysokoškolské a akademické prostředí, ale také politika celé řady nakladatelství tento imperativ pojímaly (a bohužel stále pojímají) značně jednostranně. Zpravidla v tom duchu, že překládat a studovat se budou především ti, kteří zapadají do převládajících ideologických šablon zdejšího, poněkud provinčního a zkostnatělého prostředí. O to více je třeba ocenit, že se nakladatelství Filosofia odvážilo k překladu nekonvenčního, a přesto relevantního čínského autora a že nesáhlo po některém z marginálních, zato však na Západě protežovaných autorů, kteří sice mohou do jisté míry odrážet něco z čínské reality dneška, ale jinak jejich význam často stojí a padá s politicky motivovanou podporou protičínsky naladěných kruhů ze zahraničí, což jejich roli a dílo značně kompromitují. Nejnovější překlad navazuje na monografii Ekonomická a politická transformace Číny z pera Wei Xiaoping, jež v téže ediční řadě vyšla v roce 2017 a jež ze socialistických pozic analyzuje filozofické základy čínské transformace po roce 1978. Jelikož Ťiang je na rozdíl od Wei představitelem konzervativní filozofie, čtenář se může díky jejich dílům seznámit s pluralitou čínských filozofických proudů. V obecnějším smyslu Ťiangův překlad navazuje i na další publikace, které se snaží mapovat relevantní socioekonomická témata v širším filozofickém rámci a z různých kulturně situovaných hledisek, ať už afrického, islámského nebo čínského. Za druhé je volba Ťianga zajímavá také proto, že se nejedná o autora zastávajícího hlavní proud čínského politického myšlení, a tudíž lze očekávat (a autor toto očekávání splňuje) odstup od převládající socialistické ideologie ČLR. Zároveň se však jedná o autora respektovaného, jemuž naslouchají i socialisté, kteří Ťiangovi a jeho politické filozofii přikládají nemalou váhu. Třebaže má Ťiangova teorie odlišné předpoklady a kořeny, než je tomu v případě oficiálního socialismu s čínskými charakteristikami, čínští socialisté a komunisté si uvědomují, že ve 21. století jsou ortodoxní dogmata přežitá a nekorespondují s praxí, a proto je třeba hledat aktualizované cesty a politiku, k čemuž může konfuciánství s návazností na tisíce let trvající dědictví a inspirace touto minulostí výrazně přispět. Podobně jako u nás v Evropě navazují socialisté, konzervativci i liberálové na antické dědictví a pozdější odkazy, třebaže každý z těchto proudů politiky a myšlení jiným způsobem. Z hlediska českého prostředí je v tomto ohledu obzvláště důležitá skutečnost, že překlad takového autora, jako je Ťiang Čching, přináší poznání, že v současné ČLR existuje v akademickém prostředí názorová a ideologická pluralita. Tamní uspořádání má pochopitelně odlišné rysy od západního, liberálního systému a míra svobody a její pojetí jsou odlišné od toho, co známe v Evropě. Ačkoli bylo na Západě akademické prostředí téměř vždy chápáno jako prostor intelektuální svobody, dnes je z něho v humanitních a společenskovědních oborech často zideologizované a myšlenkově nesnášenlivé prostředí, které se až příliš často snaží marginalizovat či potlačit všechny, kdo myslí jinak. Dokládají to stupňující se útoky na autory, kteří jsou označováni tu za „proruské“, tu za „pročínské“ či „protizápadní“ a kteří se „proviňují“ jen tím, že kriticky reflektují naši současnost. V některých ohledech je míra svobody v ČLR skutečně pozoruhodná, protože systém dává prostor konfrontaci názorů socialistických, komunistických, liberálních i konzervativních, teorií západních i ryze čínských, aniž by se jejich stoupence snažil diskreditovat a společensky likvidovat. Dokládá to i Ťiangův příklad, a právě proto je třeba jeho český překlad a vydání ocenit. Zdá se, že se přinejmenším někteří čeští filozofové a překladatelé snaží dostát svému poslání a nepodléhat ideologicky a politicky motivovaným tlakům přicházejícím zvnějšku i zevnitř. Za třetí, Ťiang představuje trochu jinou tvář současné Číny. Ztělesňuje její posun směrem k vlastním tradicím a bohaté minulosti, reprezentuje sílící konzervativní proud, jenž zdůrazňuje nezbytnost přehodnocení hegemonního ideologického rámce i reformy politického uspořádání tak, aby bylo vitálnější, udržitelnější a v mnohem větší míře vyjadřovalo svébytnou dějinnou trajektorii čínské civilizace, založené na konfuciánských principech. Neodmítá výdobytky dosavadního vývoje, ale snaží se je reformulovat v souladu s konfuciánstvím. Snaha o syntézu a hledání aktualizovaných cest rozvoje dnes spojuje jednotlivé civilizační okruhy napříč světem. Prvek kontinuity, reformy, legitimizace vlastní minulosti, autenticity, autonomie, svébytnosti a zakořeněnosti ve svých specifických, po staletí budovaných ideových i sociálních strukturách začíná být akcentován jak v Číně, tak v Rusku, Africe, Latinské Americe, islámském světě či na Západě. Je to důsledek překotného a mnohdy bolestného procesu globalizace i negativní zkušenosti se západním (primárně americkým) unilateralismem. Ťiangova teorie je významným příspěvkem k debatě o směřování, hledání a tápání dnešní doby. A je také promyšlenou a inspirativní odpovědí pro čínské publikum. Proto bychom ji měli alespoň trochu znát. Podstata konfuciánského konstitucionalismu Zaměřme se ve stručnosti na vybrané teze Ťiangovy filozofické teorie, jak ji představuje publikace Konfuciánský ústavní systém. * Ťiang volá po návratu k základním vzorcům čínské kultury, na nichž je třeba budovat politické myšlení a konkrétní socioekonomické a politické uspořádání. Jde tedy o pokus rehabilitovat domácí tradice a rozvíjet společnost v souladu s vlastní minulostí, tedy organicky, bez odcizené implementace velkého množství cizorodých struktur. * Autor podrobuje kritice západní pojetí legitimity vlády a státu a demokratické suverenity lidu. Tu vnímá pouze jako moderní reformulaci předešlé absolutní suverenity Boží. Místo toho předkládá koncept legitimity sestávající ze tří prvků, a sice legitimity nebe, země a člověka, jenž má vytvářet vnitřně heterogenní, a přece organický celek. Z tohoto trojjediného konceptu legitimity následně vyvozuje tříkomorový parlament, jehož jednotlivé komory reprezentují jednotlivé typy legitimity: Komora vzdělanců ztělesňuje legitimitu učenosti, Komora lidu ztělesňuje lidovou legitimitu a Komora národa legitimitu kulturní. Ťiang tak konstruuje specifický systém brzd a protiváh, který má však hluboký ontologický, a nikoli jen ryze formální status, neboť odpovídá různým typům legitimity, jejichž povaha je svou podstatou odlišná. * Autor odlišuje stát jakožto organickou entitu ztělesňující historickou kontinuitu a jedinečnou dějinnou existenci od vlády. Podobně jako má existovat tříkomorový parlament, měla by podle Ťiangovy politické teorie existovat trojrozměrná ústavní struktura složená z akademie, parlamentu a symbolického panovníka. Posláním akademie je v návaznosti na starobylé čínské meritokratické tradice vychovávat osoby spravující stát a zajišťovat, aby státní autority nepřekračovaly konfuciánské hodnoty. Parlament a vláda jsou zde legislativními a exekutivními orgány. Co bude dál? Ťiangova teorie přímo vybízí ke komparativním analýzám, neboť se v řadě ohledů podobá kritice, jež se ve vztahu k západnímu pojetí státu, společnosti, práva a demokracie objevuje v jiných kulturních okruzích. Lidé v mnoha různých zemích, kulturách a civilizacích usilují o multilaterální svět spolupráce a nepřejí si už západní vměšování a konflikty, jakými byly například ilegální války v Jugoslávii nebo v Iráku. Bylo by nanejvýš žádoucí, kdyby překladů podobných nezápadních autorů přibývalo a kdyby dokázaly rozproudit debatu o zásadních společenských otázkách dneška. U autora je třeba ocenit schopnost kritické analýzy, komparace, kulturního nadhledu a zavržení totalitářského způsobu myšlení, stejně jako nedogmatický přístup k řešení politických, sociálních, ekonomických i filozofických otázek – těchto prvků je totiž dnes obzvláště zapotřebí. A to nejen v odborné, ale i veřejné debatě. Dejme na závěr slovo samotnému Ťiangovi, který píše, že jeho koncepce „není projevem nostalgie po minulosti, nepředstavuje návrat do dob minulých ani snahu znovu nastolit císařství. Spíše se snaží překonat rozdíl mezi levicí a pravicí, překonat postmoderní kritiku modernity a vydat se novou cestou.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-02 17:20:00

Aplikace přispěje k ochraně životního prostředí

Praha 2. dubna 2024 (PROTEXT) - Mobilní aplikace přispěje k ochraně životního prostředí a turistům ukáže méně vytížené krásy české přírody Upozornit na problém nadměrného počtu turistů, kteří navštěvují přírodní lokality a zatěžují tak životní prostředí i místní infrastrukturu, a nabídnout méně známá místa k výletu. O to se snaží nová mobilní aplikace a on-line portál s názvem EPU. Aplikace také podrobně informuje o pravidlech pohybu a chování v oblastech se zvýšenou ochranou přírody, zejména pak v národních parcích a chráněných krajinných oblastech (CHKO). Uživatelům nabízí i informace týkající se fauny a flory, ohrožených druhů a ekosystému v dané oblasti. Mobilní aplikaci na základě odborných podnětů ze správ národních parků a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) vyvinula společnost Gatyer společně s IT firmou Algodos. Záštitu projektu poskytlo Ministerstvo životního prostředí a generálním partnerem je skupina Veolia, která se dlouhodobě věnuje ochraně životního prostředí. „Věříme, že tato mobilní aplikace je správným krokem ke snižování negativních vlivů turistického ruchu na životní prostředí a že osloví širokou veřejnost. Chceme uživatele aplikace přimět k odpovědnosti za ochranu přírody a zachování biodiverzity ohrožených míst,“ říká Ladislav Cirhan, ředitel společnosti Gatyer, která se zabývá mimo jiné informačními i navigačními systémy a udržitelným turismem. Aplikace je navržena tak, aby uživatelům ukázala i méně známá místa a vedla je k udržitelné turistice s ohledem na okolní přírodu. V současnosti si můžete vybrat z nabídky více než 170 výletů po celé České republice a další trasy budou i nadále přibývat. U každé trasy je uvedena vzdálenost, celkové převýšení, krátký popis a předpokládaná vytíženost trasy. Výlety v chráněných územích jsou navíc schvalovány správci jednotlivých oblastí, a pokud trasa neprochází místy, kde vysoká návštěvnost ohrožuje okolní přírodu, mají štítek „overtourism friendly“. „Naše krajina vyniká mimořádnou pestrostí, a proto je velmi důležité, abychom ji co nejvíce chránili. V lokalitách národních parků a chráněných krajinných oblastí najdeme ty nejvzácnější ekosystémy. Věřím, že mobilní aplikace k ochraně těchto mimořádných přírodních lokalit přispěje a zároveň podpoří turisty k výletům do méně navštěvovaných, přitom stejně zajímavých míst. Nadměrná zátěž některých našich přírodních dominant má negativní dopady na samotnou přírodu a je potřeba to začít řešit, komentuje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). „Osobně se mi velmi líbí, že aplikace ukáže předpokládanou vytíženosti tras a pomůže třeba rodinám s dětmi vybrat alternativy v okolí. Stejně tak v ní uživatelé najdou mnoho poznatků o živé přírodě v místě výletu i praktické informace o konaných akcích ve všech lokalitách,“ dodává. Aplikace EPU také upozorní na trasách výletníky na zajímavá místa, která by jinak mohli minout bez povšimnutí. Mohou v ní také sbírat virtuální druhy rostlin a živočichů, o kterých se formou krátkých zajímavostí dozví spoustu informací a ke každému druhu si navíc mohou vyplnit i zábavné kvízy. Díky odborným podkladům a podnětům ze správ národních parků a AOPK ČR sdružuje aplikace na jednom místě aktuální informace o národních parcích a chráněných krajinných oblastech. Uživatelé jsou tak informováni o aktualitách, pořádaných akcích, uzavírkách či dočasných omezeních. Velkým přínosem pro uživatele jsou chytré notifikace, které informují o vstupu do chráněných území, poskytnou důležité informace o pravidlech chování a vysvětlí důvody případných zákazů či dočasných omezení. „Aplikace vyplňuje prázdné místo v informačním prostoru – cílí na rodiny s dětmi nebo seniory s dětmi – což je stále rostoucí podíl návštěvníků Šumavy a nabízí jim nové lokality a scenérie, dosud málo navštěvované a vhodné pro klidnou a bezpečnou návštěvu přírody. Na Šumavě vznikly v minulém roce dvě studie zabývající se usměrněním cestovního ruchu, a právě tato nová aplikace naplňuje jeden z cílů vyplývající z obou studií – odkrýt atraktivity i méně navštěvovaných částí Šumavy a jejího předhůří,“ vítá aplikaci ředitel Správy národního parku Šumava Pavel Hubený. „Bez více jak dvouleté spolupráce s národními parky a AOPK ČR bychom velmi těžko získávali důležité informace z těchto oblastí. Proto bychom chtěli všem ředitelům parků a pracovníkům, kteří s námi aktivně komunikovali, vyjádřit poděkování,“ říká Marek Mejstřík, manažer společnosti Algodos, který je zodpovědný za obsah. Tváří a patronem projektu je moderátor a publicista Vladimír Kroc. „Motto ‚Ukážeme vám tajemství přírody a vy nám pomůžete o ni pečovat‘ výstižně vypovídá o poslání, které chceme uživatelům aplikace a návštěvníkům výjimečných míst naší přírody sdělit.“ Aplikace také poskytuje komunitní platformu, kde mohou uživatelé snadno pořádat různé dobrovolnické akce, exkurze, společné výlety či nahlásit závadu na trase. Komunita může sloužit také pro sdílení zážitků a fotografií, uživatelé mohou diskutovat o trasách a získávat cenné rady od ostatních cestovatelů. Na svém profilu pak uživatelé přehledně vidí, jaké druhy již objevili, jaké absolvovali trasy i své příspěvky v komunitě nebo události, kterých se zúčastní. Materiály ve vyšším rozlišení: https://ftp.algodos.cz/epu/media/ Video: https://www.youtube.com/watch?v=dv-r95V1uh4&ab_channel=Eupure Kontakt: Ladislav Cirhan cirhan@gatyer.com ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2021-09-15 08:56:39

Jarmila Pospíšilová: Neumím si představit život bez knihy

Úspěšný detektivní cyklus s překladatelkou Marii Kovandovou má dvanáct knih a detektivka Boty do nebe jí vynesla Cenu Jiřího Marka. Letos ji vyšel detektivní román Pod Palcem s bývalým policistou, který se shodou okolností stane starostou, Viktorem Palcem, který zahajuje další sérii, jelikož Jarmila Pospíšilová v současnosti pracuje na dalším příběhu s tímto hrdinou. Sama působí jako advokátka a psaní ji baví. Neinspiruje se skutečnými příběhy, ale nechává pracovat svoji fantazii, a knihy nejen ráda píše, ale také ráda čte a jak říká: „Bez knihy si neumím představit život.“   Jak vzpomínáte na dětství? Jaká jste byla holčička a co vás bavilo? Měla jste vysněné povolání? Dětství jsem měla hezké, mé vzpomínky jsou plné světla a harmonie, i když zákonitě muselo někdy i pršet a být zima. Myslím, že jsem byla bezproblémové, poměrně klidné dítě, dobře jsem se učila, se zlobením to asi nebylo nijak strašné. Uměla jsem být tvrdohlavá, což mi zůstalo i v dospělosti, ale snad jsem vcelku dělala rodičům radost. Vyrůstala jsem se dvěma sourozenci a byli jsme v úzkém kontaktu s babičkou. Ta s námi později bydlela a hodně mě ovlivnila. Oba mí rodiče žili především pro rodinu, byli jsme takový malý uzavřený vesmír. Tatínek mi vštípil lásku k přírodě a naučil mě houbařit, maminka milovala květiny a zahradu, babička byla laskavá a moudrá. Zní to téměř jako kýč, ale v mých vzpomínkách toto všechno je. Pravda, měla jsem i povinnosti a byla vedená k odpovědnosti, občas jsem něco musela či nesměla a dobře si pamatuji, že jsem se zlobila a chtěla „být konečně velká“, abych mohla dělat jen to, co chci já sama. A co mě bavilo? Od dětství jsem byla spíše tvořivá, takže jsem pořád něco vyráběla, časem jsem se naučila ručním pracím a dodnes se uklidňuji při pletení. Ráda jsem chodila do přírody, což mě provází celý život. Nevybavuji si žádné výrazné vysněné povolání, postupem doby jsem chtěla být jednou učitelkou, jindy lékařkou, veterinářkou, chovatelkou zvířat, krmičkou v zoo apod. Vždycky jsem si ale s oním aktuálním vysněným povoláním spojovala nezávislost.   Od roku 1993 působíte jako advokátka v Prostějově. Co vás přivedlo k této profesi? Možná právě ona potřeba nezávislosti. Vystudovala jsem práva, prošla několika právnickými profesemi a zjistila jsem, že nezávislá advokacie mi vyhovuje ze všech nejlíp, přestože je to podle mého přesvědčení ta nejnáročnější právnická profese. Máte obrovskou odpovědnost, nic nedostanete zadarmo, a pokud nejste ze dřeva, zadírají se vám pod kůži občas i velmi těžké a složité životní osudy klientů. Přesto mám tuto práci ráda a vidím v ní smysl.   V jednom rozhovoru jste řekla, že jste k psaní měla vždycky blízko a ráda jste se vyjadřovala psaným slovem a již na vysoké škole jste se pokoušela psát, ale k vydání první knížky Prach, popel a dým byla dlouhá cesta. Co nakonec rozhodlo, že jste stvořila překladatelku Marii Kovandovou, která zatím pomohla objasnit zapeklité příběhy ve 12 dílech? Já vlastně sama ani přesně nevím, když se ohlédnu zpět, zdá se mi, že šlo o přirozený vývoj. Nějakou dobu jsem v hlavě nosila námět, který jsem zpracovala ve své druhé detektivce Leopard nemění skvrny. To byla myšlenkově moje prvotina. V době, kdy jsem měla příběh vcelku promyšlený a téměř se dral na svět, jsem narazila na téma, které jsem zpracovala ve své vytištěné prvotině Prach, popel a dým. Na jedné z procházek jsem narazila na ruiny starého mlýna, taková romantická zbořenina u potoka v údolí, kolem krásná příroda, místo téměř idylické. Kousek od něj stojí pomníček s křížem a vyrytými jmény. Pár dní před koncem války tam nacisté zastřelili čtyři mladé lidi z okolí. V životě jsem viděla mnoho pomníků, k některým se kladly věnce a probíhaly u nich formální vzpomínkové akce, ale nijak to na mě nepůsobilo. Ovšem tady, u křížku v lesích u potoka, kde se možná ani nikdo nezastaví, na mě dolehla síla té tragédie. Někdy v té době jsem si koupila v antikvariátu knihu a z ní vypadl starý dopis. Lišil se od dopisu, který jsem zasadila do své knihy, byly to spíše praktické poznámky, ovšem dostavil se nápad. Všechno se mi propojilo a příběh se hlásil o slovo tak silně, že Leopard musel počkat. Obě knihy jsem pak propojila postavou Marie Kovandové a časem přišly další.   Také jste napsala samostatné detektivky – Slepá bába a letos vyšla detektivka Pod Palcem. Kromě toho několik společenských románů a na svém kontě máte zatím celkem 22 knížek. Někde jste řekla, že je máte ráda všechny. Pracujete na novém románu? Slepá bába není typická detektivka, není v ní nikdo zavražděný ani neprobíhá vyšetřování. Je to spíše román s napětím, je o stalkingu. Detektivka Pod Palcem už dlouho samostatná nebude, pracuji na další a pravděpodobně bude časem nová řada se starostou a bývalým policistou Palcem. Postavy, které jsem uvedla v detektivce Pod Palcem, se mi ještě nechce opouštět a volají po rozvoji svých příběhů, stejně tak i vymyšlený Kročín se mi docela zalíbil, takže se tam asi pár zločinů ještě stane.   Spolupracovala jste na prvních dílech krimiseriálu Policie Modrava a spolupráci jste označila za zajímavou zkušenost. Co vám tato zkušenost dala a přijala byste znovu podobnou nabídku? Jsem autorkou námětů ke dvěma dílům a podílela jsem se jako spoluautorka na scénářích k nim. Vzhledem k rozsahu seriálu je moje spoluúčast poměrně malá. Pro mě však šlo o významnou zkušenost, do té doby jsem na ničem podobném nepracovala. Psaní scénáře má svá pevná pravidla a je to zcela jiný typ tvůrčí práce než literární tvorba. Tam mám absolutní svobodu, píšu jen podle svého. U seriálu se jednalo o spolupráci s dalšími lidmi a dodržení řady opodstatněných pravidel, bez nichž by dílo nedrželo pohromadě. Jiné je i samotné autorské vyjádření, v knize například mohu popisovat různé výjevy, prostředí, scenérii krajiny nebo počasí, hnutí mysli svých postav, jejich úvahy a vnitřní monology. Pokud jde o zhodnocení, co mi tato zkušenost dala, pak mohu říct, že jsem si cosi nového osahala a snad se i trochu naučila. Umím si představit, že bych podobnou nabídku přijala znovu.   Detektivka Boty do nebe vám vynesla Cenu Jiřího Marka a své detektivky zasazujete do venkovského prostředí. Proč právě venkov? Troufám si říct, že venkov znám. Sama na venkově žiji a do značné míry jsem i vyrůstala. Bydlela jsem sice od svých dvou let v okresním městě, ale na vesnici jsem trávila víkendy, prázdniny. Pocitově to byl vždy můj domov a před lety jsem se na venkově usadila natrvalo. Myslím, že i pro čtenáře je venkovské prostředí atraktivní a dává mi prostor pro vykreslení postav a jejich příběhů. Hrdinové mých detektivek zakořeňují v určitém prostředí, které je ovlivňuje a oni zpětně působí na svoje okolí. Věřím, že vzájemná vazba mezi člověkem a jeho životním prostorem funguje obecně, ale na venkovském prostředí ji snad jsem schopná ztvárnit a čtenáři ozřejmit.   V jednom rozhovoru jste řekla: „Psaní mě baví, ale dává pořádně zabrat.“ Také, že psaní je protiváha práci advokátky a neláká vás psát o skutečných případech a raději necháváte pracovat svoji fantazii a při psaní požíváte hlavu jinak než při práci advokátky. O čem ráda píšete? A proč právě detektivní žánr? Neumím asi uspokojivě vysvětlit, proč právě detektivky. Snad možná proto, že je sama ráda čtu, vždycky jsem měla k tomuto žánru blízko. Ráda píši o mezilidských vztazích, o příbězích, které často mívají kořeny v minulosti a poslední dobou mě stále více zajímá vazba mezi člověkem a jeho okolím obecně, nejen mezi lidmi, ale též ve vztahu ke krajině, přírodě.   Je o vás známé, že jste velká čtenářka a ráda čtěte také detektivky. Máte oblíbeného autora? Těch je opravdu hodně a všechny je určitě nevyjmenuji. Ze starších českých autorů mám ráda Hanu Proškovou, Milenu Brůhovou, Boženu Šimkovou, Václava Erbena, Zdenu Salivarovou a Josefa Škvoreckého, ze současných Michaelu Klevisovou. Pokud jde o zahraniční autory, nemohu vynechat klasiky jako je Raymond Chandler či Dashiell Hammett, P. D. Jamesová, a také autoři, s jejichž dílem jsem se seznámila v posledních letech – zajímavá spisovatelka Fred Vargas, Ilaria Tuti. To jsou pouze někteří z mých oblíbených autorů detektivek, ale čtu i jiné žánry a mám nespočet dalších oblíbených autorů jak českých, tak i těch zahraničních a každou chvíli objevím něco nového…, byl by to nekonečný seznam.   A co chvíle volna, jak je ráda trávíte? Dočetla jsem se, že vás baví zahradničení… Jak je všem jasné z mých předchozích odpovědí, ráda čtu a bez knihy si neumím představit život. Ale také ráda chodím na procházky do přírody, houbařím, pletu. Miluji svoji zahradu, která je obrovská a letos poněkud zanedbaná, protože se mnou zahradničí odrůstající štěně. Ráda si občas zajedu na výlet, pořád mám co dělat. V životě jsem se ani chvíli nedokázala nudit.   Jarmila Pospíšilová se narodila se v roce 1965. Vystudovala práva (JUDr.) a od roku 1993 působí jako advokátka v Prostějově. Od roku 2007 je také spisovatelkou. Byla starostkou obce Vincencov. Píše detektivky a společenské romány. Je držitelkou Ceny Jiřího Marka za detektivku Boty do nebe. V literární soutěži nakladatelství MOBA O poklad byzantského kupce, jednou obsadila třetí místo a podruhé soutěž vyhrála. Napsala detektivky (série s Marií Kovandovou: Prach, popel a dým, Leopard mění skvrny, Podzimní blues, Kejklíř, Smrt a Blázen, Kosa a kámen, Boty do nebe, Vražda v lázních Skalka, V pekle ptáci nezpívají, Šumavský bubínek, Když se rojí smrt, Malovaná pýcha, Lišákova pravda), Slepá bába, Pod Palcem. Je také autorkou společenských románů Palačinky s pepřem, Katedrála z písku, Kočka na plotně, Šaty z duhy, Peří v průvanu, Skořápky na vodě, Pod hvězdou bláznů, …a naposled konvalinky.

Čas načtení: 2020-07-19 22:34:52

Blahoslaveni kněží, kteří mají kamarády (z archivu LtN)

Osobnost a knihy Marka Orko Váchy, to je svět, kde se běžně kladené a přijímané protiklady ukazují jako zdánlivé. Je křesťanským knězem a zároveň evolučním biologem. Jeho knihy zahrnují niterný prožitek člověka, který chce svět zakoušet jako nevyslovitelné tajemství, i přísnou argumentaci exaktního vědce. (Text, který původně vyšel v Literárních novinách 36/2011, zveřejňujeme v rámci cyklu Z archivu LtN. Vracíme se jím k článkům, které mají co říci, i když jsou staršího data.)   Vystudoval jste molekulární biologii a genetiku, jste katolický kněz. Čím se tyto oblasti mohou navzájem inspirovat? Nejsem si moc jistý, jak by víra mohla ovlivnit vědu, která má přísně specifikovaná pravidla a zajímá se o takový svět, který je měřitelný a vážitelný. Naopak věda může náboženský postoj člověka ovlivnit výrazně, konkrétně molekulární genetika nebo evoluční biologie, která říká, že stále vznikají nové druhy a že planeta je schopna jich generovat patrně nekonečné množství. Právě toto vnímám jako jiskru čehosi božského a jako inspiraci pro filozofii či víru. Svět je jeden a pravda vědy a pravda víry nejdou proti sobě. Rozpor mezi nimi je pouze zdánlivý a přinesl jej až komunistický režim. Světová veřejnost – církevní i světská – přijímá Darwinovu teorii řekněme 15 let po vydání Původu druhů. Věda, víra a umění jsou tři různé pohledy na svět, tři různé paprsky osvětlující tutéž skutečnost.   Nicméně na školách se učí, že kreacionismus a evolucionismus jsou dvě protichůdné teorie. Obecně tomu tak není, sám jsem dlouhá léta učil biologii na střední škole. Ten rozpor je dnes artikulován zejména v jižních státech USA, v tzv. Bible Belt, což jsou státy často baptistické a protestantské. Existuje řada vědců, kteří nepatří k té absolutní špičce, ale zato jsou publikačně velmi aktivní, a kteří říkají: „My jsme darwinisté, a proto ateisté.“ Nejznámější z této vrstvy biologů je Angličan Richard Dawkins, patří k nim i Ed Wilson, kterého si jinak velmi vážím a mám tu od něho několik fantastických knih, nebo autor Nahé opice Desmond Morris, psycholog Steven Pinker, filozof Daniel Dennett a další. A na druhé straně protestantští věřící typicky právě v oněch jižních státech USA říkají: „My jsme věřící, a proto darwinisté nejsme.“ Celý ten spor na mě působí dojmem, že se zde setkávají dvě náboženství a že si kreacionisti a evolucionisti v zásadě nemají moc co vyčítat. Obě strany chápou své přesvědčení velmi fundamentalisticky, mají své posvátné texty, ani jedna strana není přístupna diskusi, obě dvě se pokoušejí „evangelizovat“ veřejnost. Člověk v žádném případě nemůže souhlasit ani s jednou z těchto válčících stran.   Existují různé tendence obě teorie spojit – například Benjamin Kuras ve své knize Zakázané ovoce poznání přirovnává jednotlivé dny stvoření ke geologickým etapám. Jak se na podobný náhled díváte? Na to bych byl opatrný. Ano, nechybí názory, že v Genesis je evoluce naznačena. Ale při takovém výkladu bychom se brzy dostali do potíží. V Genesis v prvních třech dnech vznikají domény, a to oddělením – světla a tmy, vody nad klenbou a vody pod klenbou, vody a souše. Druhé tři dny se tyto domény zabydlují – už třetí den kupodivu existují zelené rostliny, teprve až čtvrtý den Slunce a Měsíc. Pátý den ptáci a ryby, šestý den vzniknou v jednom společném „balíčku“ zvířata a člověk. Vezměte si čtvrtý den, stvoření Slunce a Měsíce: z toho by vyplývalo, že Slunce není původcem světla, neboť to tu již bylo od prvního dne. Jsou stvořeny nečekaně pozdě a ani nemají jména, což lze zase chápat jako polemiku s Babylónií a jejími hvězdnými bohy. Rozdělovat šest dní na geologické epochy mi nepřipadá úplně ideální. Navíc evoluce není lineární přímka, její půdorys připomíná spíše rozvětvené křoví. Bylo by iluzorní hledat v Genesis pravdy přírodovědecké, Genesis spíše odpovídá na otázku, jak žít.   To je tedy způsob, jak mezi vírou a vědou, vírou a rozumem vykolíkovat pole? Z pohledu věřícího člověka je rozum dar Boží, tudíž používat ho je vcelku žádoucí a požehnané. Věda u nás na Západě dosáhla fantastických výsledků právě proto, že se rozhodla věnovat se výhradně oblasti měřitelného. Někdy v 17. století za Descarta a později Francise Bacona jsme se podívali z okna a řekli si: svět je nesmírně složitý, pestrý, vířivý – co kdybychom se podívali z okna přes brýle přírodních věd? Co kdyby nás od této chvíle začalo zajímat pouze měřitelno a vážitelno. Takže nás nebude zajímat krása východu slunce a estetická rovina skutečnosti, nebude nás zajímat duše ani Bůh, andělé ani peklo – neboť nic z toho nepohne rafičkou přístroje. To se ukázalo jako nesmírně užitečné. Co se týče víry, západní věda sama sobě naordinovala něco, čemu se říká metodologický agnosticismus, což znamená, že si uložila mlčení o fenoménech, jako je Bůh, peklo či lidská duše, a nehledá Boha ani pod mikroskopem, ani dalekohledem – tyto věci možná jsou, možná ne, ale materiálem vědy na to nelze přijít. V tomto ohledu je zajímavá myšlenka francouzského filozofa Lamartinea, který říká, že se Východu příliš nepodařilo odstřihnout rozum od světa mýtů a magična, zatímco Západu ano. Při vší úctě, dojde-li na lámání chleba, z malomocenství vás vyléčí spíš tvrdě materialistická západní věda nežli akupunktura. Stejně tak se vesmír chová spíš podle představ západních astronomů než jejich východních kolegů.   Podle katalánského teologa Xaviera Morlanse byl vědecký rozvoj usnadněn tam, kde společnost vyznávala monoteistická náboženství, na rozdíl od národů, kde má každá rostlinka svého boha. To zní pravděpodobně. Co se týče výzkumu rostlin a zvířat, někdy z něho běhá mráz po zádech. V 17. století Descartes zahrnul rostliny a zvířata mezi res extensa, chápal je jako biomechanismy – bête machine – a tak se k nim i přistupovalo: lidé lili zvířatům při pitvě za živa do žil vosk nebo olovo, aby zjistili, kam poteče. Jako když automechanik zkoumá motor. V naší lékařské etice, když jsme koncem 19. století smetli ze stolu lidskou duši, náhle vznikl i l’homme machine, člověk-stroj. Podobně říká Richard Dawkins, že jsme jen vehikly genů, mechanický stroj. V určité době do nás začnou odkapávat chemikálie, které způsobí, že se zamilujeme. A Steven Pinker dodá, že mozek je jen vlhký počítač, jehož jediným úkolem je namnožit geny, které ho vytvořily.   Evoluční teorie staví na tom, že život se vyvíjel postupně hromaděním nahodilých změn a jejich selekcí prostředím. Kde je v tomto prostoru náhody místo pro božskou kreativitu? Je důležité odlišit fakt evoluce a interpretaci evoluce, neboť evoluce je jev a např. Darwinova teorie je jedna z možných interpretací. Mimo jiné pro křesťana je velkou satisfakcí, že když před třiceti lety někdo polemizoval s Darwinem, tak byl tmář a papeženec, zatímco dnes se ukazuje, že v evoluci kromě přírodního výběru funguje i mnoho dalších mechanismů, o kterých se Darwinovi nemohlo ani snít. Dnešní dění je fascinující, např. epigenetika – ukazuje se, že pokud se organismus setkává ve svém prostředí s nějakým stálým tlakem, pak se tento tlak může někde u někoho projevit geneticky. Darwin předpokládá, že prostředí je jen selekční faktor, kde vyhrává ten, kdo má nejlepší oči, nejrychlejší nohy atd. Dneska se zdá, že prostředí hraje silnější roli, a pokud dlouhou dobu selektuje jedním směrem, pak se tyto změny patrně dokážou fixovat i geneticky. Darwin ani nemohl vědět, jak se dostávají do našich genomů geny horizontálním přenosem, tedy skrze viry nebo bakterie. Současná debata spočívá v tom, nakolik je Darwinova teorie univerzální a do jaké míry se zapojují i další hráči.   Stále ale zůstává otázka, kde v tomto prostoru, ve kterém panuje náhoda, můžete spatřit tvůrčí záměr. Jeden z důvodů, proč jsme tu, je přílet jednoho meteoritu na Yucatanský poloostrov před 65 miliony let. Co se dělo pak, se moc neví. Meteorit tam každopádně dopadl a byl spouštěcím mechanismem pro další události, jejichž důsledkem bylo podle jedné teorie vyhynutí dinosaurů, díky čemuž se savci dostávají do uprázdněných ekologických nik a ve třetihorách dochází k obrovské expanzi savců, včetně primátů a včetně člověka. Co může být na světě náhodnějšího než dopad meteoritu? Kdyby nedopadl, dnes tu my tři nesedíme. Takovýchto náhod je v evoluci člověka nepočitatelně. Dvě miliardy let zde byly bakterie, pak se stalo něco, čemu opět moc nerozumíme, a jedna bakterie sežrala druhou nebo na ní začala parazitovat a vznikly eukaryotické buňky, ze kterých vznikneme my. Proč ne dřív, proč ne později, proč vůbec? Nebyl důvod, aby k tomu došlo. Věřící člověk to interpretuje tak, že Bůh, který stojí mimo čas, působí i skrze tyto náhody.   V jedné knize říkáte, že evoluční biologie je krásná věda, která nám otevírá oči pro tajemno. Co tajemného nám třeba ukazuje? Třeba to, že stále vznikají nové druhy, planeta generuje nové vlny života, což mi filozoficky připadá famózní. Současných asi 10 až 30 miliónů druhů organismů je jedno promile všech druhů, které tu kdy byly. Steve J. Gould říká velmi hezky, že kdybychom si život na Zemi představili jako magnetofonovou pásku, vrátili ji na začátek a zkusili ji přehrát znova, tak život vykvete do úplně nových větví. Náš scénář byl jenom jeden z mnoha, které se mohly odehrát. Možná tu mohly být jen bakterie, dokud se Slunce neroztáhne a nespálí je. Otázka také je, jestli by život mohl existovat na bázi jiného atomu než uhlíku. Život se mohl vyvinout milióny různých cest. A další věc – zkuste si představit, že onen závoj vědomí, který člověk protrhl jako první, protrhne jednou ještě nějaký další druh. Ať už by to byl delfín nebo šimpanz nebo někdo jiný. Jsme opravdu tak strašně výluční? Vzali bychom takový druh do party? Proč by ne? Před pár lety byl v Indonésii objeven druh homo floresiensis, o němž nevíme nic moc přesného, ale v zásadě se má za to, že to byl jeden z post-homo-erectus, kterému se v nitru nepřístupných ostrovů podařilo přežít invazi moderních lidí. Jeho lebka, která byla nalezena, je stará 18 tisíc let – což je v podstatě včera. To znamená, že tu poměrně nedávno běhaly dva druhy lidí. Teď je otázka, co by se stalo, kdybychom onoho homo floresiensis našli živého. Strčíme ho do zoo mezi šimpanze a orangutany, nebo mu dáme občanku, volební právo a povinnou školní docházku? Tady biologie přistihla filozofii dosti nepřipravenou.   Nejen zde. V souvislosti s rozvojem genetiky a rozluštěním kódu DNA se dnes hovoří o možné ztrátě odpovědnosti člověka, který je zkrátka k lecčemu geneticky „předurčen“ či disponován. Ano, to je námět na knížku. Dnes už známe i soudní procesy, které byly změněny díky genové argumentaci. V Evropě padl průlomový rozsudek v roce 2009, kdy Maročan Abdelmalek Bayout nožem pobodal a zavraždil jiného muže. Obhajoba si nechala udělat genetický profil obviněného a argumentovala tím, že má několik mutací, včetně dnes slavné a dobře prozkoumané mutace v genu pro MAO-A, který souvisí se sklony k agresivnímu chování. Soud na tuto argumentaci slyšel a snížil vrahovi trest odnětí svobody o rok. Tento případ vyvolal obrovskou diskusi mezi genetiky a známý britský genetik Steve Jones přišel se zajímavým a zcela logickým argumentem: Dobře, pokud chceme kvůli mutacím snižovat lidem tresty, tak si prosím uvědomme, že i mezi námi existuje vysoké procento lidí, kteří mají jednu velmi škodlivou mutaci. S touto mutací máte 16krát vyšší pravděpodobnost, že skončíte v kriminále než lidé, kteří tuto mutaci nemají. Devět vražd z desíti mají na svědomí právě lidé s touto mutací. Ta mutace se jmenuje chromozom Y…!  Všichni muži by teď měli relevantně argumentovat: Měli byste mi snížit trest, protože jsem si nevybral svoje pohlaví, byl jsem sem vržen a nebyl jsem tázán. A protože mám chromozom Y, jsem agresivní, násilnický a soupeřivý. Podobně argumentovat by ale mohli vlastně všichni odsouzení, muži i ženy. Mohli by říct: Musíte mě osvobodit, jsem ve vězení za vraždu nebo krádež, ale ve svém genomu mám nepochybně nějakou mutaci, na kterou jste ještě nepřišli – vždyť genetika je ještě v plenkách – kdybych ji neměl, tak tady určitě nejsem.   Takže člověk jako genetický l’homme machine bez vůle, odpovědnosti a svobody rozhodování. S tím souvisí vznik něčeho, čemu Jonathan Sacks říká společenstvo obětí, kdy my dnes na jedné straně rozšiřujeme prostor svých svobod, kam až to jde, vyhlašujeme nová a nová práva na kde co, ovšem v případě, že se něco pokazí, to nikdy není naše vina. Amerika už zná soudní procesy, kdy se pozdní příchody do práce svalovaly na chronic lateness syndrome. My v České republice zase máme nemoc, které se říká prokrastinace, což je chorobné odkládání úkolů. Dříve se tomu říkalo lenost. Společnost obětí mi připadá jako hrozně zhoubná, protože je vždycky po ruce někdo, na koho můžeme svalit svou odpovědnost – prostředí, geny, výchova. Vliv genů a prostředí nelze vyloučit, navzdory jejich diktátu je tady ale něco, co snad můžeme nazvat svoboda.   Co se týče vaší knihy, často jsem se setkala s reakcemi, že je temná či depresivní. Není to tím, že od křesťanského autora, nota bene od kněze, se očekávají spíše „růžové“ pravdy, ujištění o Božím milosrdenství a lásce? Samozřejmě se to očekává. Otázka ale zní, jestli v životě máme dělat věci, které se od nás očekávají. Je pravda, že se to čeká, a já si nejsem úplně jistý, jestli mě čeká nějaká zářná církevní kariéra. Někdy mám dojem, že se v tomto státě církev chápe jako určitá politická strana, která cosi hlásá a od níž se žádá, aby všichni její členové hlásali to samé. Nejde ale přeci o to, abychom měli dresy nějakých týmů a kopali za ně. Jestli to tady všechno k něčemu má být, tak máme být především lidé, kteří se ptají, jak to s tím světem je, jaký je smysl věcí, je-li jaký. A kam nás to tázání dovede – zda k ateismu, agnosticismu nebo ke křesťanství – to je jen jeden z možných závěrů.   Tázání ale vyžaduje určité úsilí… Já myslím, že právě proto tolik lidí vstupuje do sekt a extremistických politických stran. Protože tam vám řeknou, jak to je, jaká je pravda a kdo je přítel a kdo nepřítel. Nabízí vám černobílé vidění světa. Ono je velice pohodlné pomodlit se tu svou dávku modliteb a jít v neděli do kostela s pevnou vírou, že jsem spasen. Je jednoduché uzavřít se do přesvědčení, že když budu splňovat určitá pravidla a dělat to a to, tak je všechno v pořádku a po smrti jdu do nebe… Ale co když to tak není?   V poslední době se hovoří o krizi kněžství. Téměř polovina farností v České republice není obsazena místním knězem. Čím je to způsobené? Současná krize kněžství souvisí s tím, že se mnoho mladých lidí ptá: pokud chci žít kontemplativní život, tak proč bych si ho neprožil v manželství. Druhý vatikánský koncil v 60. letech řekl, že smyslem manželství nejsou děti, ale že manželství usiluje o posvěcení partnera a děti jsou tedy až na dalším místě. Jinými slovy hluboký mystický kontemplativní život lze vést i na opačné straně klášterní zdi. A pokud chci jít opravdu „na dřeň“, jsou tady řeholní řády. Další věc je, že kněžskému povolání v současnosti chybí prestiž. Dříve mohlo být kněžství vnímáno jako určitý sociální katapult: člověk najednou získal prestižní povolání, lidé ho začali oslovovat „důstojný pane“ a finance se hrnuly. Dnes podepisujete poslušnost biskupovi v tom smyslu, že nevíte, jestli budete ve své farnosti ještě příští týden, máte to za 10 tisíc čistého a sociální prestiž na úrovni politiků a uklízeček. Kromě toho kněžství dosti tvořivě mixuje řekněme vojenskou poslušnost se zaměstnáním strážce majáku. Na jedné straně mám být poslušný biskupům, což je argumentováno prostřednictvím náboženské vertikály, na straně druhé ke svému kolegovi to nemám jako do vedlejší kanceláře, ale často i několik desítek kilometrů. Takže se kněží z lidského hlediska ocitají často osamělí.   Co je vlastně na kněžském životě nejtěžší? To je, myslím, velmi individuální. Pro mě osobně je to právě ona osamělost.   Kde tedy kněz čerpá oporu? To záleží na každém člověku. Blahoslaveni kněží, kteří mají kamarády. Když člověk žije úplně sám, má našlápnuto k tomu, aby se z něho stal po všech stránkách jezevec. Jednak co se týče aspektů každodenního života, za druhé se z člověka stává, co se týče víry, malinko neřízená střela. Jsem vděčný za to, že mám spoustu kamarádů, kteří mě neváhají říct velmi ostrá slova, pokud mají dojem, že někam ujíždím. Je neobyčejně zdravé mít někoho, kdo vám řekne: teď se chováš jako debil, protože to člověka udržuje v reálu. V manželství tento servis svému muži poskytuje 10krát až 12krát za den manželka, ale mně se může maximálně stát to, že za mnou někdo přijde a řekne mi, že jsem měl hezké kázání – protože když je špatné, lidi si to nechají pro sebe. Tak se může stát, že žiju v jakési bublině, iluzi o tom, jaký jsem chlapík. Člověku někdy chybí zrcadlo… {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-08 20:02:49

Petra Dvořáková: Psaní si nechávám jako svůj svobodný prostor

Loni se v románu Dědina vrátila do kraje svého dětství, v novém románu Chirurg těží ze svých zkušeností bývalé zdravotní sestry. Pro spisovatelku Petru Dvořákovou je podstatná důkladná znalost prostředí, o kterém píše – a na jejích prózách je to znát.    V posledních letech vydáváte rok co rok novou knihu, kde pořád berete inspiraci a jak vypadá váš obvyklý pracovní den? Víte, on to není záměr, spíš se mi to nějak sešlo. U mě to funguje tak, že vždycky nejdřív přijde nápad a ten mě přinutí psát knihu. Nikdy nezačínám tím, že bych si řekla: chci napsat knihu, a začnu pátrat, o čem by to mohlo být. A jakmile mám nápad, tak pracovní náplň je jasná – vstanu velmi brzy a v podstatě píšu až do večera, každý den, dokud není text nahrubo hotový. Samozřejmě je to taky díky tomu, že synové jsou dospělí, nemám žádné velké starosti a můžu se věnovat tomu, co mě baví. Na druhou stranu, byly roky – a vím, že zase můžou přijít –, kdy nápad nebyl, a tudíž nebyla ani kniha.   Na svém kontě máte nejen prózy určené dospělým čtenářům, ale i několik knih pro mládež. Pro kterou z těchto cílových skupin píšete raději a z jakých důvodů? Tohle se asi nedá jednoznačně zodpovědět. Rozhodně je psaní pro děti jiné než pro dospělé. Ostatně i pro děti v různém věku člověk píše různě a klade to na něho jiné nároky. Na obojí musí být člověk nějak naladěný, nastavený. Pro děti mám možná větší sklon psát ve chvílích, kdy se s nimi potkávám, kdy s nimi mluvím. Vidím, co je skutečně zajímá, vnímám jejich vidění světa, prožívání, inspirují mě.    S loňským románem Dědina jste sklidila nemalý úspěch u kritiky, ovlivnilo to nějak vaši práci na aktuální novince? Vůbec ne. Psaní knih si nechávám jako svůj absolutně svobodný prostor, kde si dělám, co chci a jak chci. Bez ohledu na kritiku, úspěch či neúspěch konkrétní knihy. Snažím se respektovat pouze jediné – literatura má být komunikace mezi autorem a čtenářem. Usiluju o to, aby to tak bylo. Protože jinak nemá smysl knihu vydávat, pokud bych psala pro své ego, tak si můžu text strčit do šuplíku a pak se jím sama donekonečna opájet.   Jak už napovídá název románu Chirurg, jeho děj jste zasadila do lékařského prostředí, které coby bývalá zdravotní sestra velmi dobře znáte. Nakolik vám to ulehčilo psaní? Samozřejmě to, že jsem kdysi pracovala na operačním sále, mi umožnilo postihnout detaily a atmosféru, které bych sebelepším sbíráním informaci nezískala. A popravdě – kdybych to prostředí neznala, vůbec bych si netroufala psát něco takového. Považuji za hodně důležité, aby prostředí, o kterém člověk píše, bylo dobře napsané. Sama jako čtenář vždycky trpím, když vidím, že autor si o něčem něco přečetl na Wikipedii a získal z toho dojem, že o tom může psát. To je vždycky poznat. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Po nářečí z Vysočiny, jehož výrazné použití v Dědině ocenila řada čtenářů i kritiků, se tak ke slovu dostaly medicínská terminologie a lékařský slang. Musela jste si potřebnou slovní zásobu nějak osvěžit? Víte, já jsem ze zdravotnictví víc než šestnáct let pryč, takže jsem především musela ověřovat informace – medicína se za tu dobu nesmírně posunula, a když tam mám popsané nějaké medicínské postupy, kontrolovala jsem jejich aktuálnost a správnost. Ten slang a terminologie se zas až tolik nemění a v člověku to zůstává.   Příběh někdejšího slibného chirurga, který kvůli problémům s alkoholem zabředne do dluhů a je nucen opustit i s rodinou Prahu a hledat druhou šanci na malém městě v pohraničí, nutí čtenáře hledat si cestu k člověku, který opakovaně lže svým blízkým, podvádí manželku a kvůli alkoholickým excesům ohrožuje i životy druhých lidí, ovšem přitom se snaží dbát na etiku a zachovat si jakousi profesní čest. Jaký je váš pohled na doktora Hynka Grábla?  Když jsem ten rukopis během korektur s trochou odstupu četla, tak jsem si říkala, že on opravdu dělá věci, ke kterým jsem hodně kritická a těžko bych pro ně měla třeba v partnerském životě pochopení. Ale i přesto jsem si uvědomovala, že ho z nějakého důvodu mám ráda. Možná proto, že jsem si dovolila ten luxus vžít se do něj a koukat na život a svět jeho očima. A taky myslím, že je to postava, která sice spoustu věcí opravdu hodně pokazí, ale na druhou stranu – má v sobě pořád to dobrý. A dokáže se k tomu vrátit. Taky už jsem dost stará na to, abych věděla, že v životě každý člověk naseká tolik chyb a selhání, že ani svého chirurga nedokážu soudit. Myslím, že není ani černý ani bílý, tak jako nikdo z nás.   A měly některé z postav nebo samotná nemocnice svůj reálný předobraz?  To vůbec ne. Já vlastně hned od začátku věděla, jak má ten příběh běžet a k tomu jsem si domodelovávala postavy a charaktery jednotlivých doktorů. Ale asi je pravda, že v každé nemocnici najdete obdobnou typologii, pokud jde třeba o lékaře. Jak vždycky říkám: každá nemocnice má svého primáře Sovu, ale i doktora Cvacha.   Téma alkoholismu je v české společnosti i beletrii trvale přítomno, kde všude jste hledala inspiraci pro jeho literární ztvárnění?  Bohužel naše společnost má tak intenzivní vztah k alkoholu, že v tomto ohledu se můžete inspirovat prakticky kdekoliv. Já sama pár alkoholiků kolem sebe zažila a mám k alkoholu dost odtažitý postoj. Ale myslím, že ty psychologické mechanismy u lidí, v nichž se rodí závislost, jsou velmi podobné – člověk si to pořád omlouvá, myslí si, jak to má pod kontrolou, pořád si nedá říct, pak se ocitne na dně a je ochotný si to přiznat. A pak je velkou otázkou, zda a co s tím zvládne udělat.   Operační sál se pro vašeho antihrdinu stává jakýmsi útočištěm před problémy vnějšího světa – nekonečnými dluhy, manželčinými výčitkami, synovou revoltou. Druhou takovou oázu pak nachází v náruči své milenky (nepříliš překvapivě mladé sestřičky). Může dnes ještě podobnou funkci plnit i literatura?  Tak úplně obecně se dá utéct do čehokoliv a literatura k tomu určitě prostor nabízí. A může do ní utéct jak autor, který ji tvoří, tak čtenář, který skrze četbu žije životy knižních postav a nachází v tom náhradní svět. A pokud bych měla mluvit konkrétně o sobě – strašně ráda utíkám do života svých postav, které tvořím. Ale taky se nesmírně ráda vracím do toho svého obyčejného života, kde se cítím šťastná a spokojená.   V knize poukazujete na důležitost fungujícího vztahu doktor-sestra. Je to v něčem podobné vztahu autora a jeho redaktora?  Jednoznačně, tyhle týmy musí vždycky fungovat, musí tam být nějaká souhra. U doktora a sestřičky, zvlášť na sále, se to hodně pozná – když je to sehraný tým, vždycky jsou nižší rizika, že se něco pokazí. U autora a redaktora je to totéž. Stejně tak to platí i pro scenáristu a dramaturga. V tvůrčích profesích je nesmírně důležité, aby ti lidi byli schopni nějak zahlédnout ten samý obraz, příběh s jeho atmosférami, rytmem, dojmy. Pokud se autor a redaktor míjejí, výsledek nikdy nebude dobrý.    V jednom rozhovoru jste prozradila, že román Dědina, tvořený jednotlivými obrazy z venkovského života, jste ve skutečnosti vystavěla podle důmyslného klíče, který však málokdo postřehl. Oplývá něčím podobným i na první pohled přímočarý a lineární příběh Chirurga?  Máte pravdu, Chirurg je takový lineárnější, stavba podobného příběhu neumožňovala nějaké složitější „kódování“. Tím ale nechci říct, že kniha nemá ambici dotknout se nějakého důležitého tématu. Pro mě to tady je – krom problémů v lékařském prostředí – krize středního věku, vztah ke stárnoucím rodičům i vyhoření z letitého manželství. A ta věčná otázka, jestli a jak se dá ze všech těch problémů dostat alespoň trochu se ctí.   Na čem pracujete nyní? Zaslechl jsem něco o dalších rozpracovaných knihách? Aktuálně dokončuji korektury na knize Vrány, která vyjde v listopadu. Je to taková novela, příběh dvanáctileté, velmi talentové holčičky a její rodiny. Psala jsem ho poměrně dlouho a zkusila si v něm zase jiný způsob psaní. A vidíte – když o tom mluvíte – Vrány jsou stavěné podle určitého klíče, ale ten opravdu prozrazovat nebudu, na to musí čtenář přijít sám. {/mprestriction}  Petra Dvořáková (*1977) vystudovala střední zdravotnickou školu a pracovala jako zdravotní sestra, poté dálkově vystudovala filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Literárně debutovala knihou rozhovorů Proměněné sny (2006), za kterou obdržela cenu Magnesia Litera v publicistické kategorii. Od té doby se etablovala jako úspěšná prozaička (Já jsem hlad, 2009; Sítě – příběhy (ne)sebevědomí, 2016; Dědina, 2018) i oceňovaná autorka knih pro děti a mládež (Julie mezi slovy, 2013; Flouk a Líla, 2015; Každý má svou lajnu, 2017). Nyní jí v nakladatelství Host vychází nový román Chirurg.

Čas načtení: 2024-06-25 09:51:00

Astron modernizuje a zefektivňuje své obchodní procesy pomocí ERP systému IFS Cloud od CDC Data

Praha 25. června 2024 (PROTEXT) - Astron Buildings, největší evropský výrobce ocelových hal, učinil významný krok směrem k modernizaci svých korporátních operací. Společnost se rozhodla implementovat nový ERP systém v polovině roku 2023, aby zlepšila svou efektivitu, integrovala klíčové obchodní oblasti a dosáhla lepšího sledování a analýzy dat.Přechod na nový systém byl nevyhnutelný, protože původní ERP systém Astronu již nebyl podporován a nedostačoval pro nadcházející požadavky dynamického obchodního prostředí. Mnoho klíčových procesů probíhalo mimo starý systém, což vedlo k nesourodosti a nižší efektivitě. Omezené možnosti spolupráce, reportování a analýzy dále snižovaly růst a včasné strategické rozhodování.Vítězným systémem výběrového řízení se stal IFS Cloud od CDC Data, protože nejlépe splňoval stanovené požadavky a potřeby. Řešení poskytuje komplexní a integrovaný systém, který zcela odpovídá potřebám dynamického prostředí společnosti. IFS Cloud umožňuje reagovat na současné i budoucí výzvy a poskytuje Astronu pevný základ pro další růst a inovace.Očekávané přínosyNový systém bude zahrnovat finance, výrobu, plánování výroby a agendu dodavatelského řetězce, čímž významně zvýší celkovou integritu procesů společnosti.Další výhody zahrnují:Sjednocení procesů do jednoho ERP systémuSnížení administrativní složitostiVyšší výkon a efektivituFlexibilní a bezpečné prostředíAutomatizaci mobilní pracovní sílyUživatelsky přívětivé prostředíImplementace IFS Cloud začala v červenci 2023, přičemž oba partneři prokázali maximální nasazení a profesionalitu, což zajišťuje, že projekt probíhá úspěšně a podle původního plánu. Spolupráce ukázala, že obě strany mají výjimečné odborné dovednosti, které jim umožňují navrhnout optimální řešení v rámci standardní konfigurace, bez potřeby složitých programových úprav. Navíc architekti řešení efektivně plánují čas pro klíčové uživatele na provádění jednotlivých kroků implementace, což umožňuje efektivní distribuci pracovní síly."Astron se zavazuje neustále posouvat hranice a přinášet nejlepší možné služby svým klientům a zaměstnancům. Zavedení IFS Cloud je pro nás klíčovým krokem k dosažení vyšší efektivity, modernizaci našich pracovních procesů a zlepšení celkového výkonu," řekl Andreas Werno, vedoucí IT Astron.Nový ERP systém by měl přinést vyšší provozní efektivitu, moderní pracovní prostředí a rozšířené možnosti analytických procesů. Tímto krokem Astron potvrzuje svou otevřenost k inovacím a odhodlání udržet si konkurenceschopnost na trhu.CDC Data si vysoce váží důvěry, kterou Astron vložil do implementace IFS Cloud, a věnuje své maximální úsilí úspěšnému průběhu a dokončení projektu. S důrazem na spokojenost zákazníka CDC aktivně reaguje na vzniklé potřeby a usiluje o dlouhodobý úspěch celé spolupráce. O společnostechAstron Buildings je největším evropským výrobcem prefabrikovaných ocelových hal a parkovacích domů. Specializuje se především na průmyslové budovy, ale jeho výrobní program zahrnuje také sportovní a kancelářské budovy. Astron nabízí flexibilní řešení šitá na míru potřebám svých zákazníků. Již téměř 60 let Astron vyrábí haly a ve spolupráci s třemi sty stavebními partnery postavil asi 60 000 prefabrikovaných hal po celé Evropě a mimo ni.CDC Data s.r.o. podporuje podniky, aby fungovaly hladce a bez přerušení. V oblastech informačních a komunikačních technologií, síťové infrastruktury a kybernetické bezpečnosti nabízí CDC Data široké portfolio produktů a služeb a je dodavatelem špičkových ERP systémů. CDC Data působí v oblasti IT od roku 1997 a díky profesionálním službám a pozitivním zákaznickým zkušenostem si postupem času vybudovala silnou pozici a pověst na trhu. Zdroj: CDC Data  

Čas načtení: 2024-09-09 08:43:00

Společnost TCL představuje na veletrhu IFA 2024 invertorovou klimatizaci FreshIN 3.0: Nová definice kvality ovzduší a energetické účinnosti

Berlín (Německo) 9. září 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Prémiová řešení klimatizací značky TCL dokazují její závazek k udržitelnosti a přinášejí spotřebitelům v celé Evropě tu nejinovativnější klimatizaciSpolečnost TCL, přední světová značka spotřební elektroniky, na veletrhu IFA 2024 hrdě představuje invertorovou klimatizaci FreshIN 3.0.Klimatizační průmysl v současnosti čelí třem hlavním výzvám: onemocněním dýchacích cest, spotřebě energie a zajištění zdravého životního prostředí. Třetí generace invertorové klimatizace FreshIN od společnosti TCL tyto problémy řeší a nově definuje, co mohou spotřebitelé od klimatizace pro domácnost očekávat. Nejen, že reguluje teplotu, ale také zlepšuje kvalitu vzduchu, optimalizuje spotřebu energie a snižuje hlučnost.Další informace získáte na nejbližším prodejním místě TCL.Technologie FreshIN se soustředí na zdraví a pohodu uživatelů, protože zlepšuje kvalitu ovzdušíTechnologie klimatizace TCL zdaleka nevytváří jen pohodlné prostředí pro život; také aktivně zlepšuje kvalitu vzduchu v interiéru, aby byly domácnosti po celé Evropě zdravější a příjemnější.Klimatizace TCL FreshIN 3.0 je vybavena patentovaným designem zvedacího přívodu čerstvého vzduchu "FreshIN", který vás informuje o přívodu čerstvého vzduchu do místnosti a nasměruje jej přes horní panel. Tuto inovativní funkci doplňuje špičkový systém detekce TVOC, který umožňuje okamžitě sledovat kvalitu vzduchu. Systém mění barvu v reálném čase podle úrovně zjištěných znečišťujících látek v ovzduší, takže okamžitě uvidíte, kdy je vzduch čistý a bezpečný a kdy je potřeba jeho kvalitu zlepšit.FreshIN 3.0 jde ještě dál díky filtrům Quadrupuri - čtyřvrstvému filtračnímu systému, který účinně filtruje nečistoty a osvěžuje místnost čistým a čerstvým vzduchem, abyste si ho mohli užívat při špatných venkovních podmínkách. Když venku není ideálně čistý vzduch, prochází vzduch v místnosti přes filtry Quadrupuri, konkrétně přes předběžný filtr, antibakteriální vrstvu s ionty stříbra, filtr EPA a filtr s vysokou hustotou, což zajišťuje účinné čištění vzduchu, aby mohli i alergici lépe dýchat a zažívat maximální pohodlí při každém nádechu.Kromě toho je klimatizace FreshIN 3.0 vybavena samočisticí funkcí, která snižuje množství alergenů a bakterií, takže její údržba je snadná a čistší vzduch můžete dýchat dlouhodobě. Pohodlí uživatelů ještě vylepšuje systém čtyřnásobného snížení hluku, který dosahuje minimálně 16 dBs tichého přívodu čerstvého vzduchu. Při stejné rychlosti proudění vzduchu tak snižuje úroveň hluku podle průmyslových norem o 10 dB(A) a zajišťuje nerušený spánek, aniž by klimatizace přestala osvěžovat vzduch v místnosti.Neustálý silný proud vzduchu z tradiční klimatizace může často vést k nepohodlí nebo dokonce k podráždění a způsobovat například suché oči a bolest v krku. Systém FreshIN 3.0 od společnosti TCL tento problém řeší inovativní technologií jemného proudění vzduchu, která obsahuje více než 1 000 mikrootvorů, jež jemně rozptylují chladný vzduch a zajišťují uklidňující laminární proudění „Gentle Breeze". Díky tomu je nepříjemný průvan nahrazen mírným a rovnoměrným ochlazením pro maximální pohodlí. Systém FreshIN 3.0 je také navržen tak, aby bojoval proti hypoxii a suchu intuitivním zvýšením hladiny kyslíku a vlhkosti a podpořil tak zdravější vnitřní prostředí.Maximalizujte úsporu energie díky chytrému a účinnému řešeníInvertorová klimatizace TCL FreshIN 3.0 má mimořádně úsporné funkce pro optimalizaci spotřeby energie a snížení plýtvání. Algoritmus Smart Big Data Model inteligentně upravuje činnost kompresoru na základě vnitřních podmínek v reálném čase, čímž zajišťuje efektivní provoz klimatizace bez snížení komfortu. Díky této pokročilé technologii patří model FreshIN 3.0 do energetické třídy A+++, takže je udržitelnou volbou pro domácnosti, které chtějí minimalizovat svůj dopad na životní prostředí i náklady na elektřinu. Funkce sledování spotřeby elektrické energie v aplikaci TCL Home App navíc uživatelům umožňuje sledovat spotřebu energie v reálném čase a činit tak chytřejší rozhodnutí o efektivním využívání energie v domácnosti.Technologie TCL AC je navržena tak, aby vám usnadnila život. Díky propojení s aplikací můžete klimatizaci ovládat i během nepřítomnosti a zajistit dokonalou teplotu po návratu domů. Zároveň se nemusíte strachovat, jestli jste ji před odchodem nezapomněli vypnout.Společnost TCL je na špičce v oblasti domácího pohodlí a kvality vzduchu a kombinuje udržitelnost s nejmodernějšími technologiemi. Řada FreshIN společnosti TCL vyrobená pomocí těch nejmodernějších technologií, je navržena tak, aby vytvářela zdravější, chytřejší a pohodlnější obytné prostory po celém světě.Zlepšením kvality vzduchu, integrací intuitivního ovládání a snížením dopadu na životní prostředí nastavuje společnost TCL nové standardy v oblasti klimatizace.Objevte další produkty na https://www.tcl.com/eu/enO společnosti TCL ElectronicsSpolečnost TCL Electronics (1070.HK) je rychle rostoucí společností v oblasti spotřební elektroniky a předním hráčem v celosvětovém televizním průmyslu. Byla založena v roce 1981 a nyní působí na více než 160 trzích po celém světě. Společnost TCL se specializuje na výzkum, vývoj a výrobu produktů spotřební elektroniky, od televizorů přes audio zařízení až po chytré domácí spotřebiče. Navštivte webové stránky společnosti TCL na adrese https://www.tcl.com.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2498468/TCL_FreshIN_3_0_AC.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2498469/TCL_FreshIN_3_0_AC_1.jpg EU PR, eupr@tcl.com  

Čas načtení: 2024-10-16 17:42:51

Nejlepší trhy práce v Evropě: Nejoblíbenější země pro profesionály

Nejlepší trhy práce v Evropě: Nejoblíbenější země pro profesionály redakce St, 10/16/2024 - 17:42 Práce a Kariéra Klíčová slova: financí péče o děti prace.starke-jobs.com Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Německo: Silná ekonomika a vysoké platy Díky stabilní a růstové ekonomice je Německo jedním z nejatraktivnějších pracovních trhů v Evropě. V odvětvích, jako jsou IT, technologie a péče, je vysoká poptávka po kvalifikované pracovní síle, což otevírá vynikající kariérní příležitosti. Vzhledem ke své silné ekonomické výkonnosti nabízí Německo nadprůměrné platy. Zaměstnanci rovněž využívají rozsáhlé sociální výhody a stabilní pracovní podmínky. Dynamické pracovní prostředí podporuje také dobře rozvinutá infrastruktura a přítomnost mnoha mezinárodních společností. Díky této kombinaci ekonomické síly, atraktivních platů a sociálních jistot je Německo magnetem pro pracovníky z celého světa. Vyzdvihnout je třeba také investice do výzkumu a vývoje, které vytvářejí inovativní pracovní místa a posilují konkurenceschopnost země. Duální systém vzdělávání navíc nabízí jedinečnou příležitost spojit praktické zkušenosti s teoretickými znalostmi, což výrazně zlepšuje zaměstnatelnost mladých lidí. Na https://prace.starke-jobs.com/ si můžete procházet různé pracovní inzeráty v Německu. Švýcarsko: Vysoká kvalita života a nejvyšší platy Švýcarský trh práce se vyznačuje vysokou kvalitou života a atraktivními platy. Navzdory vysokým životním nákladům země přitahuje mnoho kvalifikovaných pracovníků. Průměrné roční platy dosahují úctyhodných 75 000 eur, což je nejvíce v Evropě. Švýcarsko navíc nabízí dobrou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a vynikající pracovní podmínky. K jeho atraktivitě přispívá také politická stabilita a ekonomická bezpečnost. Zvláště žádaní jsou odborníci v oblasti financí, farmacie a technologií. Nízká míra nezaměstnanosti pouhých 2,1 % podtrhuje sílu pracovního trhu. Mnozí oceňují také vysokou kvalitu života, která se odráží v prvotřídní zdravotní péči, efektivním systému veřejné dopravy a úchvatné přírodní krajině. Tato kombinace ekonomických výhod a kvality života činí ze Švýcarska jeden z nejvyhledávanějších pracovních trhů pro kvalifikované odborníky v Evropě. Nizozemsko: Inovativní trh práce a rovnováha mezi pracovním a soukromým životem Nizozemský trh práce se vyznačuje inovacemi a výraznou rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem. Kosmopolitní atmosféra a mezinárodní prostředí přitahují odborníky z různých zemí. Nizozemské společnosti mají často plochou hierarchii a týmový způsob práce, což přispívá k produktivní a oceňující kultuře. Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem je nejvyšší prioritou, což se odráží ve flexibilních pracovních modelech, velkorysých podmínkách dovolené a podpoře péče o děti. Tyto faktory významně přispívají k vysoké spokojenosti s prací a činí z Nizozemska atraktivní místo pro moderní zaměstnance orientované na budoucnost. Švédsko: Progresivní kultura práce Progresivní pracovní kultura ve Švédsku se vyznačuje plochou hierarchií a pružnou pracovní dobou. Švédské společnosti podporují rovnost a začlenění, což vytváří pozitivní a vstřícné prostředí. Švédsko je průkopníkem v odvětvích, jako jsou IT, udržitelnost a biotechnologie, a nabízí tak odborníkům vynikající kariérní příležitosti. Švédská pracovní kultura také podporuje kreativitu, inovace a osobní zodpovědnost - faktory, které významně přispívají k vysoké spokojenosti s prací. Švédský stát navíc podporuje zaměstnance štědrými sociálními dávkami a komplexní péčí o děti, což dále zvyšuje atraktivitu pracovního prostředí. Závěr: Správná volba pro individuální kariérní cíle Evropské trhy práce nabízejí širokou škálu příležitostí pro odborníky s různými kariérními cíli. Při výběru ideálního pracovního místa hrají rozhodující roli různé faktory, jako je příslušná pracovní kultura, sociální výhody a charakteristiky specifické pro dané odvětví. Například Německo zaujme silnou ekonomikou a vysokými platy, zatímco Švýcarsko boduje špičkovými platy a vysokou kvalitou života. Nizozemsko nabízí inovativní pracovní prostředí a dobrou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, zatímco Švédsko je známé svou progresivní pracovní kulturou. Abyste se mohli rozhodnout co nejlépe pro své potřeby, doporučujeme pečlivě prozkoumat podmínky na trhu práce a právní rámec daných zemí. Volba místa výkonu práce by nakonec měla vycházet z vyváženého zvážení osobních priorit a profesních cílů. Přidat komentář obrázek https://www.pexels.com/de-de/foto/draufsichtfoto-von-3-mannern-vor-laptop-2566581/ Evropa nabízí řadu atraktivních pracovních trhů, které se vyznačují ekonomickou stabilitou a kulturní otevřeností. Tyto trhy lákají různými pracovními kulturami, slibnými kariérními příležitostmi a vysokou kvalitou života. Každá země má svá specifika: Německo zaujme silnou ekonomikou a vysokými platy, zatímco Švýcarsko nabízí špičkové platy a vysokou kvalitu života. Nizozemsko zaujme inovativním pracovním prostředím a rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, zatímco Švédsko je známé svou progresivní pracovní kulturou. Díky této rozmanitosti je Evropa fascinujícím pracovním prostředím pro odborníky z celého světa.

Čas načtení: 2025-01-23 16:28:00

Společnost Haier rozsvěcuje Australian Open. Přelomové partnerství oslavující inovace a dokonalost

Melbourne (Austrálie) 23. ledna 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Od 6. ledna probíhá v Melbourne Parku Australian Open („AO"), jeden z nejvýznamnějších grandslamových tenisových turnajů na světě. Společnost Haier, vedoucí světový podnik v oblasti domácích spotřebičů a spotřební elektroniky, s hrdostí oznamuje své partnerství jako oficiální sponzor televizorů a domácích spotřebičů pro AO a tenisová léta v letech 2025 až 2027. Tato spolupráce je prvním partnerstvím společnosti Haier s AO, které signalizuje dlouhodobý závazek k inovacím, udržitelnosti a zlepšování spotřebitelských zážitků.Haier a Australian Open – dokonalá shoda vizí a hodnotPrvní vstup společnosti Haier do partnerství s AO ztělesňuje sdílené hodnoty, jimiž jsou neúnavná snaha o dokonalost, přístup zaměřený na spotřebitele a oddanost udržitelnosti. Technologické prvenství společnosti Haier v oblasti domácích spotřebičů zrcadlí prvotřídní výkon a špičkové zážitky, které AO přináší milionům fanoušků po celém světě. Zatímco AO je lídrem v ekologických sportovních iniciativách díky svému zdravému a energickému životnímu stylu, společnost Haier se také stala průkopníkem ekologických inovací a nabízí energeticky úsporné výrobky, které minimalizují dopad na životní prostředí.Li Chua-kang, první náměstek ředitele skupiny Haier a předseda představenstva a generální ředitel společnosti Haier Smart Home, prohlásil: "Toto partnerství s Australian Open představuje zásadní krok v našem globalizačním úsilí a je důkazem naší oddanosti sportu a inovacím."Rostoucí přítomnost společnosti Haier v AustráliiAčkoli se jedná o první spolupráci mezi AO a společností Haier, australský trh vždy hrál klíčovou roli na cestě globální expanze značky Haier.Od vstupu společnosti Haier na australský trh v roce 2002 až po akvizici společnosti Fisher & Paykel, která se později stala jedním z deseti největších výzkumných a vývojových center společnosti Haier, se firma Haier na australském a novozélandském trhu (dále jen „trh ANZ") posouvala od nižších příček k nejvyšším.Úctyhodný růst společnosti Haier na australském trhu je dán jejím odhodláním dodávat vysoce kvalitní a inovativní výrobky přizpůsobené místním preferencím. Australský trh byl obzvláště vnímavý k technologicky vyspělým a energeticky úsporným řešením společnosti Haier, která uspokojují rozmanité požadavky spotřebitelů. Od komplexní modernizace displejů v prodejnách The Good Guys („Dobří chlapi", TGG), přes uvedení myčky nádobí H20 New Platform až po proniknutí do obchodní sítě HVN se produktová řada společnosti Haier neustále vyvíjí a překonává očekávání spotřebitelů.Ve vysoce konkurenčním prostředí australského trhu společnost Haier úspěšně prorazila se svou strategií dvou značek, dosáhla podílu 17 % na prodeji a zajistila si vedoucí pozici na trhu pro dvě značky. To odráží silnou spotřebitelskou základnu a rostoucí povědomí o značce. V roce 2024 se společnost Haier umístila na prvním místě na trhu ANZ.Strategická expanze společnosti Haier v Evropě – globální vize v praxiVýsledky společnosti Haier na trhu ANZ jsou pouze mikrokosmem její globální strategie budování značky.Společnost Haier klade značný důraz na různorodé potřeby zámořských uživatelů a jedinečné charakteristiky regionálních trhů tím, že uplatňuje strategii „tři v jednom" (lokalizovaný výzkum a vývoj, výroba a marketing), která integruje zdroje institucí z různých zemí.Ukázkovým příkladem inovací společnosti Haier je pračka Haier Langjing X11, tedy řada vysoce výkonných spotřebičů, která kombinuje vynikající energetickou účinnost se špičkovým designem. S ohledem na nedostatek energie a vysoké ceny v Evropě byla na trh uvedena pračka X11 s ekologickými technologickými funkcemi a vylepšenými schopnostmi úspory energie, která nabízí padesátiprocentní úsporu energie v souladu s přísnými evropskými normami třídy A. Úspěch řady X11 z ní učinil jednu z vlajkových produktových akcí společnosti Haier v Evropě a významně přispěl k růstu značky v tomto regionu.Společnost Haier se úspěšně etablovala jako přední značka v mnoha evropských zemích. V první polovině roku 2024 vzrostly tržby společnosti Haier Europe o 9,2 %, přičemž Haier Europe je již osm let po sobě rychle rostoucí společností v oblasti domácích spotřebičů. V celosvětovém měřítku je společnost Haier podle společnosti Euromonitor již 16 let po sobě na prvním místě v žebříčku hlavních značek domácích spotřebičů.Iniciativy v oblasti životního prostředí, sociálních věcí a správy (ESG). Společný závazek společnosti Haier a Australian Open k udržitelnostiPartnerství mezi společnostmi Haier a AO zdůrazňuje závazek obou organizací k odpovědnosti vůči životnímu prostředí. Haier a AO se společně zasazují o ekologičtější budoucnost sportu i životního stylu a podporují pozitivní změny pro životní prostředí a komunitu po celém světě.Během Australian Open představuje společnost Haier řadu ekologicky šetrných výrobků a nabízí návštěvníkům poutavý zážitek, který podporuje ekologičtější a zdravější životní styl a rozšiřuje udržitelný způsob života z turnaje do každodenního života.Společnost Haier přitom vždy považovala dodržování zásad ESG za nedílnou součást své podnikové strategie. Dne 28. listopadu 2023 získala společnost Haier Smart Home jako jediný čínský podnik vyrábějící domácí spotřebiče odznak „Charta Země" od Iniciativy pro udržitelné trhy. Dne 18. ledna 2024 byla označena za jednoho z nejlepších zaměstnavatelů ve Velké Británii. Jako jediná značka domácích spotřebičů získala toto ocenění ve dvou po sobě jdoucích letech.Stejně jako sport překračuje hranice, ani vize společnosti Haier o lepším životě nezná hranice. Společnost se zavazuje vytvářet lepší inteligentní život pro všechny, a to po celém světě.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2604475/1.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2604478/2.jpgKontaktningliangchun@haier.com   

Čas načtení: 2025-03-31 22:13:09

Co je syndrom nedostatku přírody a co s tím dělat?

V roce 1980 přišel harvardský biolog Edward O. Wilson s teorií biofilie, která říká, že lidé jsou instinktivně přitahováni k přírodnímu prostředí. Každý se po pár minutách strávených v přírodě cítí uvolněněji a přítomněji. Někdo tvrdí, že k naplnění takového pocitu vyhovuje jakékoliv venkovní prostředí. Jiný zase, že plně dostačující je třeba jen „zelené“ prostředí, čili nechat se na nějakou chvíli obklopit stromy a jejich listy. Dokonce i pouhý obrázek zeleně může prospět duševnímu zdraví!  Mnohem později přišla další zajímavá studie: Nature-Deficit Disorder. Dalo by se přeložit jako „syndrom nedostatku přírody“ a je to koncept, který zavedl americký novinář a autor Richard Louv ve své knize Last Child in the Woods (2005). Tento termín upozorňuje na negativní dopady moderního životního stylu, kdy děti tráví stále méně času venku v přírodě. Jaké jsou hlavní projevy Nature-Deficit Disorder (syndromu nedostatku přírody)? Vztahuje se na nás na všechny, ale stále více ohrožuje děti. Tím, že děti chodí méně do přírody, potažmo vůbec ven, jejich snížená fyzická aktivita vede k vyššímu riziku obezity a civilizačních nemocí. Mnoho času u obrazovek vede k oslabení schopnosti soustředění, a to je rovněž spojováno s nárůstem ADHD a dalších poruch pozornosti. U děti je patrná zvýšená úroveň stresu a úzkosti. Zatímco kontakt s přírodou má přirozeně uklidňující efekt. Stejně jako pobyt v přírodě stimuluje všechny smysly, digitální prostředí je omezuje. Děti, kterou jsou pasivně upoutané u obrazovek, mají sníženou kreativitu a zvídavost. Méně objevují, experimentují a učí se skrze vlastní zkušenost. Navzdory tomu, že příroda – relax „zdarma“ – je často na dosah, děti raději zůstávají doma a jejich citová vazba k životnímu prostředí se oslabuje. Co vše stojí za tímto „deficitem“? Vyjmenujme si to v bodech. Jsou to: Tento koncept vznikl v roce 2005. Uběhlo 20 let. Co se změnilo? Zdá se, že k lepšímu nejspíš nic. Navíc období covidu, které autor konceptu nemohl ve své době ani předpokládat, celou situaci ještě zhoršilo. Není určitě správné a ani efektivní zcela děti odtrhnout od obrazovek, podobně jako dospělé. I technologie působí jako jistý druh odrelaxování, stejně jako jsou současné zdrojem informací, vzdělávání a v neposlední řadě rovněž učením cizích jazyků, zejména angličtiny, která díky přístupu různých aplikací a videí děti přirozeně rozvíjí. Nicméně, nic se nemá přehánět. Je tu jaro, nejlepší čas nastartovat změnu. Pojďme popřemýšlet o různých aktivitách, jako třeba společná procházka za účelem rozpoznávání hlasu ptáků podle jejich zpěvu. Na jaře jsou výrazně hlasitější a lépe vidět. Zážitky v terénu lze propojit s moderními technologiemi. Stáhněte si například aplikaci k rozpoznávání zpěvu ptáků, či k rozpoznávání rostlin. Pro děti je pak taková aktivita v přírodě nejen atraktivnější, ale má i edukativní přínos. Je dobré se také venku jen tak „vyblbnout“. Strávit s přáteli či s rodinou čas, který nemá nijaký přesný rozvrh. Je odvislý jen na vlastní kreativitě a fantazii. Můžete si z procházek přinést domů různé kameny, které pak doma vymalujete a přidáte je buď mezi putovní, či si je necháte na památku. Posbírejte šišky, větvičky a kůru a vytvořte něco jako malý úkryt pro hmyz. Z pevných větviček si děti mohou vyrobit rámeček na obrázky nebo fotky. Příroda toho nabízí nespočet. Aplikace, které vypadají zajímavě: MB

Čas načtení: 2022-05-17 13:06:39

Sportovní klání jako kulisa pro závod života: ČT uvede dokument Láska pod kapotou

Odhodlaný padesátník Jaroslav má v životě dvě vášně. Rychlá auta a školní lásku Jitku, která mu po zpackaném manželství vrátila naději a chuť jít dál. Jitka, služebně nejstarší autokrosová řidička v Čechách, by zároveň sotva našla lepšího mechanika a kouče, než jakým je právě Jaroslav. Společně doufají ve vítězství. Sportovní klání je však jen kulisou pro skutečný „závod života“, ve kterém pár zatím nepatřil mezi favority. Frustrace a deziluze minulosti tak mohou nabrat překvapivý směr. Dokument Láska pod kapotou režiséra Mira Rema diváci uvidí v úterý 17. května od 21:50 na ČT2. „Hledali jsme život o závod a našli jsme závod o život. Se scenáristou Jurou Šlaukem jsme chtěli natočit film, který by se vymykal narativním postupům zdejší dokumentární scény. Chtěli jsme se vymanit z prostředí sociálního dokumentu a natočit žánrový dokument,“ říká režisér Miro Remo. Své hrdiny natáčel tři roky a postupně se s nimi spřátelil. „Toto přirozené kamarádství je předpokladem pro intimní vyprávění o muži, který svým příběhem zastupuje mnoho dalších, kteří přišli o iluze. Často i bez vlastního přičinění byli nakonec zrazeni systémem, kterému věřili, a tak dnes s hořkostí sledují současné politické divadlo. Jaroslav se nevzdal, jde si svou cestou, hraje na vlastním písečku s vypětím všech sil, které mu ještě zbývají. I po tolika fackách se nevzdává. Je to fascinující.“ Pár malých lidských osudů z prostředí česko-slovenského pohraničí nabízí přímý vhled do podmínek, které dávají základ společenskému podhoubí, před nímž společnost často zakrývá oči. Co se může na první pohled jevit jako vtipná sonda do světa malé tuzemské závodnické komunity, se ukazuje brzy jako bezmála sociální drama. Autokrosové prostředí najednou plní spíš roli kulisy ke skutečnému závodu života hlavních protagonistů, dvou padesátníků, kteří velkou část dosavadní existence rozmělnili řadou nesprávných rozhodnutí a ve zkrachovalých manželstvích. Když Jaroslav po všech svých pádech objevuje dávnou školní lásku Jitku, s níž navíc sdílejí i společnou vášeň pro automobilové závody, svitne oběma nová naděje a oba se s novým elánem pokusí o restart svých osobních vztahů i pracovních naplnění. „Miro Remo si umí pro své filmy vybírat mimořádně silné postavy a pak je pečlivě zkoumá, dokud neobjeví jejich skutečný příběh, hlubší motivy i rozpory, osobní boje, prohry, výhry a sny. Filmový jazyk pak volí způsobem, který diváka doslova strhne, drží ho v napětí, dávkuje emoce, humor i situace, z nichž mrazí. Rád si hraje s nečekanými pointami,“ uvádí k dokumentu kreativní producentka Věra Krincvajová a dodává: „Miro je pro mne jedním z nejtalentovanějších současných režisérů v českém a slovenském prostoru, věřím, že se každý jeho film může stát pro filmové fanoušky událostí. Snímek Láska pod kapotou byl festivalovými diváky hodnocen jako atraktivní i znepokojivý zároveň, pro mnohé se totiž stal opravdu nečekanou sondou do svébytného prostředí.“ Slovenský režisér Remo získal za svůj předchozí snímek, dokumentární portrét Richard Müller: Nepoznaný, cenu české filmové kritiky.

Čas načtení: 2020-07-22 10:06:28

Anketa z roku 2011: Jak dopadne Andrej Babiš? (z archivu LtN)

Na podzim roku 2011 Andrej Babiš několikrát v médiích velmi kriticky hodnotil stav společnosti a silně kritizoval korupci, přičemž založil občanské sdružení Akce nespokojeného občana (politické hnutí ANO vzniklo až další rok). V následujícím textu přinášíme tehdejší anketu Literárních novin, ve které osobnosti veřejného života hodnotili vyhlídky Babišových protikorupčních iniciativ. Přečtěte si, jak se ve svých odhadech trefili (či spletli) například publicista Jiří Pehe nebo básník Jiří Žáček.   Vladimíra Dvořáková, politoložka, profesorka na VŠE: Andrej Babiš vystoupil s ostrou kritikou současných korupčních poměrů, a přestože skutečně neřekl nic, o čem by se mezi veřejností (byť nikoli veřejně) běžně nemluvilo, mediální pozornost byla neskutečná. Proč se o něčem hovoří mezi veřejností a nikoli veřejně? Protože je obtížné získat důkazy, protože podněty k vyšetřování jsou většinou k ničemu, a protože zákony u nás chrání spíše korupčníky nežli veřejnost. Pan Babiš se naštval a veřejně řekl, že „král je nahý“. Díky mediálnímu zájmu výsledkem bude další „falešná“ mobilizace občanů v boji proti korupci, který ovšem nebude mít žádné odborné zakotvení ani strategii a po určité době prostě vyšumí v další zklamání. Je to samozřejmě pikantní, pokud je to miliardář spjatý s naším ekonomicko-politickým prostředím, kdo nakonec ventiluje sociální napětí a frustraci z naší politické scény. Pro naši dobu je příznačné, že ve stejných dnech tohoto mediálního boomu proběhl mimo větší mediální pozornost (kromě novinářů, kteří se tímto obecněji zabývají) seminář ke Studii národní integrity, kterou zpracovává Transparency International, na němž vystoupila řada odborníků. Data a analýzy, které zazněly, byly velmi alarmující, možná více než to, co sděloval pan Babiš; ale koho vlastně zajímají názory nějakých odborníků z nevládní organizace, z vysokých škol či z řad politických a ekonomických publicistů. Tímto způsobem budeme i nadále bojovat proti korupci až do vítězného konce, kdy již opravdu nebude co rozkrást.    Petr Mach, předseda Strany svobodných občanů: Miloš Zeman vyhrál v roce 1998 volby s heslem Čisté ruce. Cílem bylo odhalit a potrestat korupčníky. Loni se dostaly do Sněmovny s heslem Pryč s dinosaury Věci veřejné. Chtěly zatočit s korupcí. Ani v jednom případě se nedostavil úspěch. Korupce neskončila. Nepomůže nezbytně ani to, když bohatí podnikatelé nějakou takovou iniciativu podpoří. Uhlobaron a magnát Zdeněk Bakala kupříkladu věnoval Věcem veřejným šest milionů. Od lidí jako Bakala nebo Babiš nejsou stížnosti na korupci věrohodné, když jejich byznys z velké části závisí na rozhodování politiků a úředníků. Iniciativa Andreje Babiše nejspíš vyjde do prázdna a není jasné, jaký je jeho plán či motiv. Podle mě korupci může potírat jen změna fungování státu – méně daní a státního přerozdělování, méně veřejných zakázek a méně zákonů ve prospěch byznysu. Odstranit zákony o zvýhodňování biopaliv, nepořádat drahé sčítání lidu, na drahách nechat jezdit soukromníky místo dotovaných Českých drah, nedovolit další rozhazování peněz na dluh atd. Korupce vždy bude dál hrozit tam, kde budou politici a úředníci rozhodovat o veřejných penězích, je ale potřeba jim tento prostor pro korupci zmenšit. Když budou politici rozhodovat o menším objemu peněz, bude na ně i více vidět. Nevěřím podnikatelům a politikům, kteří tvrdí, že je možné zachovat současnou obrovskou moc státu a nějakým kouzlem zajistit, aby byla korupce odhalována. Moc státu je třeba omezit ve prospěch lidí.   Jiří PEHE, politolog: Iniciativa Andreje Babiše je nepochybně důležitá. O Babišových motivech si samozřejmě můžeme myslet leccos. Byl koneckonců dlouhá léta součástí podnikatelského prostředí, které nyní obviňuje ze systémové korupce, navíc patřil k podnikatelům nejúspěšnějším. Bylo by ale chybou odmítnout jeho slova o systémové korupci i odhodlání podpořit boj s korupcí jen jako jakýsi blábol, jak to okamžitě učinila některá média, nebo jako jakousi odvetu za zmařené investice. Když některá média Babiše kritizovala za neadresnost jeho obvinění, možná podcenila možnost, že Babiš dobře ví, proč v této chvíli nechce na nikoho ukazovat prstem. Možná ví, že v tuto chvíli stačí už to, že mnoho politiků i „podnikatelů“ se obává, že by mohl začít prstem ukazovat. Každopádně je důležité, když jeden z nejbohatších lidí v zemi hodlá do budoucna podporovat boj proti systémovému rozkrádání státních zakázek, nejen poskytnutím organizačního zázemí, ale pravděpodobně i finančně. Hlavní impulz pro boj s korupcí totiž musí vzejít právě z podnikatelského prostředí. Pokud se právě tam najde kritická masa významných podnikatelů, kteří si uvědomí, že ohýbání nebo obcházení pravidel hry není ani v jejich zájmu, může se snad něco změnit. A změní-li se vnímání korupce mezi podnikateli, začne se měnit i v politických kruzích, které jsou často bohužel ve vleku nejrůznějších neprůhledných ekonomických zájmů v pozadí politiky.   Jiří Žáček, básník: Mediální hvězdou posledních dnů se stal velkopodnikatel Andrej Babiš. Odvážil se nahlas promluvit o nehorázné korupci, která škodí české ekonomice i občanské společnosti. Dokonce utrousil několik jmen, o kterých prý štěbetají vrabčáci v kdejaké putyce. Vysloužil si tím potlesk mnoha lidí, kteří se s rozkrádáním veřejných financí nechtějí smířit. Ať mi prominou, ale mně Babišova televizní vystoupení připadají jako pimprlová komedie. Systémovou korupci opakovaně pranýřuje řada opozičních poslanců při jednáních parlamentu a kriticky o ní píše i pár žurnalistů, kteří si uchovali nezávislé myšlení. Ti se nepočítají? Nikdo jim nenaslouchá? Musí se ozvat miliardář, aby byl kritický názor brán vážně? Ale budiž, třeba to majitel Agrofertu myslí upřímně. Ať tedy přejde od slov k činům, postaví se do čela nespokojených občanů a nechá ministry odpovědné za vytunelování mnoha miliard naházet do Vltavy. Anebo je předat orgánům činným v trestním řízení. Pravděpodobnější mi připadá, že pan Babiš je v roli bojovníka proti korupci úkolován českou vládou škůdců zemských; důvěryhodný šoumen, který má vzít levici vítr z plachet. Pseudoopozice, která po něm bude opakovat, že premiér je slušný člověk, bude vládě nepochybně milejší než zpovykaní grobiáni Sobotka, Zaorálek, Rath, nebo dokonce Grebeníček. A občané zmatení sofistikovanou habaďůrou si budou pochvalovat, jak nám ta demokracie pěkně funguje. Pravdu mohou mít i ti, kdo úspěšného podnikatele podezírají, že zatoužil usednout na prezidentský stolec, a právě zahájil svou předvolební kampaň. Mezi předpokládanými kandidáty s charismatem nunvářských kleští by rozhodně nebyl bez šancí. Která z variant je správná, poznáme my, řadoví občané, kteří nemáme svého děda Vševěda, teprve za čas. A to už bude pozdě i na případnou defenestraci.   Karel Randák, bývalý ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace: Andreje Babiše relativně dobře znám a vím, že o podobném kroku uvažoval poměrně dlouho, přičemž zvažoval jeho možné dopady jak na své podnikatelské aktivity, tak i bezpečnostní rizika. Že se nakonec rozhodl do toho jít, bylo ale víceméně spontánní rozhodnutí, což je také patrné z toho, že z některých jeho formulací číší nejistota, co vlastně chce a může říci, právě aby se nevystavoval zbytečnému riziku, či dokonce žalobám. Mezi potenciálními riziky, která panu Babišovi hrozí, bych jako větší problém viděl, že dotčení lidé, respektive organizace se pravděpodobně mohou snažit negativně ovlivnit jeho podnikatelské záměry a může se jim to s pomocí zkorumpovaných lidí ve státní správě i dařit. Navíc má Babiš překvapivě vyvinuté sociální cítění a velmi dobře si uvědomuje, že je fakticky zodpovědný za cca 28 tisíc lidí, které zaměstnává. Co se týče osobní roviny, morální či jiná diskreditace nepředstavuje příliš velké riziko vzhledem k tomu, že on v podstatě nic netají a vše na sebe říká. Na nic jiného (bylo-li v minulosti něco) nejsou důkazy. Pokusy o jeho diskreditaci se již v minulosti objevily v podobě různých analýz, zpráv apod. a vždy vyšuměly do ztracena, právě kvůli absenci důkazů. Poslední forma rizika, která by mohla padat do úvahy, je riziko bezpečnostní, ačkoli ho považuji za vcelku minimální: Babiš se v zásadě nikdy nepohyboval v prostředí, kde se problémy řeší nějakými násilnými prostředky. Navíc se v takovém prostředí nepohybují (a ani moc neorientují) jeho potenciální nepřátelé a ČR není zemí, kde by podobné praktiky byly jako houska na krámě. Babiš není Mrázek ani Krejčíř, je to persona zcela jiného formátu, má své informace, umí si své okolí pohlídat. Kromě toho si je tohoto rizika jistě vědom a jestli již nějaká opatření nepřijal, určitě to v krátké době udělá. Jeho krokům velmi fandím, a to nejen proto, že s ním v jeho vyjádřeních souhlasím, ale především proto, že je v ČR ve své kategorii lidí vlastně průkopníkem, a to je něco, co by mělo být oceněno a nikoliv odsuzováno. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-06-22 15:42:44

Český chemik rozpuštěný a vypuštěný aneb Jak zničit padesátiletou kariéru během pár dní

Aniž by to česká média příliš zaujalo – z větších novin jsem našel jen článek a komentář na Deníku – jeden šikanózní mlýn zrovna mele našeho krajana, a to ne krajana ledajakého. Je jím jednasedmdesátiletý chemik Tomáš Hudlický. Hudlický působí v Kanadě. Jeho rodiče roku 1968 utekli před sovětskými tanky za oceán, leč sovětská mentalita nakonec starého profesora dohnala. Tomáš Hudlický se stal terčem kvůli svému článku, který chtěl vydat v německém žurnálu Angewandte Chemie (Aplikovaná chemie). Je to spíš článek názorový, jako to u nestorů oboru bývá. Článek prošel oponentním řízením (peer review) a byl určen k publikaci. Pak si ovšem někdo všiml kontroverzních pasáží a předhodil autora davu. Žurnál okamžitě článek stáhnul, takže si na jeho stránkách ani nepřečtete, o co se vlastně jednalo; našel jsem ale kopii v PDF na tchaj-wanském serveru Sci-Hub (v angličtině). Zdá se, že popravčí pasáže jsou dvě. Ta první: „V posledních dvou desetiletích obdržely mnohé skupiny “preferovaný status” (a to přes to, že je přijímáno podstatně více žen a menšin). Preference pro jednu skupinu vede nevyhnutelně k nevýhodám pro jinou. Každý kandidát by měl mít stejnou příležitost získat místo, bez ohledu na to, jak se sám identifikuje. Přijímací praxe, která sleduje rovnost výsledků, je kontraproduktivní, pokud vede k diskriminaci nejvíce kvalifikovaných kandidátů. Tato praxe také vedla k zavádění povinných „tréninků“ na téma rovného zacházení, inkluze, různorodosti a diskriminace“. (Už jenom tato pasáž se rovná těžkému rouhání, za které lze ve správných teokraciích očekávat čtvrcení a lámání kolem.) A druhá pasáž je dokonce jenom citát Michaela Polanyiho: „Předávání dovedností. Výcvik a výuka nové generace profesionálů musí probíhat v rámci správných vztahů mezi “mistry a učni”, aniž by došlo k rozředění standardů. Polanyi jmenoval dvě podmínky, za kterých k tomuto předávání dojde: za prvé, nedojde-li k předání dovedností po tři generace, jsou ztraceny navěky a za druhé, musí existovat “bezpodmínečné podřízení” učně mistrovi. To platí nejen ve vědách, ale i ve výtvarnictví, hudbě a bojových uměních.” Hm. Jako osoba značně nepoddajná a svéhlavá bych s učitelem, který vyžaduje „bezpodmínečné podřízení“, asi nikterak harmonickou dvojici nevytvořil; navíc si myslím, že se občas vyplatí zpochybňovat zajeté postupy předešlých generací. Ale reakcí duševně normálního člověka na takový odstavec by mělo být nanejvýš pousmání pod fousy, pokud ty fousy má. V případě Angewandte Chemie to pousmání nebylo. Redakce po krátkém, leč nepochybně intenzivním vyšetřování stáhla Hudlického článek, rozvázala spolupráci s oběma lidmi, kteří jej revidovali a schválili, a potrestala dva editory. Inu, chcete-li důkladný Ordnung, u Němců se nezklamete. (Pokud nejde o Stuttgart v noci nebo Kolín nad Rýnem v jiné noci, nebo, nebo…) Toto je jejich obřadná omluva v angličtině. A zde je pokračování, včetně slibů o tom, že se bude více dbát na svatou diverzitu. 16 ze 44 odborných poradců časopisu odstoupilo od spolupráce s ním. Zde je jejich dopis, který odsuzuje “rasistické a sexistické názory”, mluví o potřebě “drastické změny”, včetně zajímavé a paranoidně znějící poznámky, že “toto se nestalo náhodou”. Jestliže jsem jako teenager vyrůstající v opojně svobodných 90. letech 20. století nechápal, jak mohli lidé za Stalina a Gottwalda podepisovat dopisy volající po přísném potrestání škůdců a zrádců a doprovázené požadavky zavádět sovětské postupy, scelovat lány, jarovizovat pšenici, plnit plán výroby tužek, dostavět co nejrychleji Novou huť a rekordně rubat uhlí atd., tak teď už to chápu. Bohužel máme problém, který nepůjde snadno řešit. Jako vždy ve mně hlodají pochybnosti, do jaké míry se zase jedná o teror malé, ale agresivní skupinky. Koneckonců dalších 28 členů téhož orgánu neodstoupilo a nikde není psáno, že někdo z těch šestnácti signatářů to nepodepsal ze strachu, že by jinak byl další na řadě. Předseda Mao, jehož sochy se snad také brzy dočkáme (přeci by Lenin nezůstal sám jako kůl v plotě), tuhle situaci popisoval čínským příslovím: „Zabij kuře, abys nahnal opici strach.“ Navíc jsem narazil na tenhle článek na vědeckotechnickém portálu Americké chemické společnosti, kde autor hovoří o Hudlického článku s citelným despektem, ale komentáře vypnuté nejsou. A valná většina těch komentujících straní ne-li přímo Hudlickému, tak aspoň svobodě projevu a diskuse bez touhy likvidovat ostatní. Ejhle, ona ta akademická sféra asi zas tak jednotná nebude. U nás, jak již zmíněno, se věc moc neřeší, což je škoda. Kromě Deníku jsem našel ještě tenhle komentář na stránkách Věda a výzkum, jehož autorka Marcela Linková opatrně naráží na to, že pojem „bezpodmínečné podřízení“ by taky mohl znamenat sexuální zneužívání, ale nahlas to neřekne: „Jak si vyložit výraz unconditional submission nechám na představivosti každého z nás. Určitě to ale bude vyvolávat silné reakce u osob, které v akademickém prostředí zažívají sexuální násilí včetně sexuálního obtěžování, ponižování a znásilnění. Prevalence genderově podmíněného násilí v akademickém prostředí je velice vysoká (doporučuji právě publikovanou zprávu Stálé pracovní skupiny pro gender ve vědě a inovacích a návazný policy brief k tématu genderově podmíněného násilí), včetně českého prostředí. Možná jde pouze o nešťastnou volbu slov. V současném prostředí – kdy se kromě genderových nerovností opět dostává do popředí téma rasové a etnické diskriminace a násilí v USA i jinde ve světě – je to volba fatální. Co si pomyslet o této argumentaci, nechám na představivosti každého z vás… Mám na akademiky otázku. Co myslíte, jak dlouho vůbec v dnešní atmosféře vydrží fungovat pojem „impaktovaný časopis“? Pokud začala být meritokracie považována za projev sexismu, rasismu a institucionálního útlaku, čekal bych, že jej nahradí něco jako „sociálně impaktovaný časopis“, kterému budou přidělovány bodíky podle etnického složení přispěvatelů, a ne podle toho, jaké výsledky prezentují. Aspoň ta anglosaská sféra k tomu má notně nakročeno. (Oxfordská univerzita právě prohlásila, že bude dekolonizovat matematiku. Zní to, jako by věty a důkazy těžili pod bičem bílého muže ubozí otroci někde v dolech. A to ani nemluvíme o příšerných poměrech pod generálem Trojúhelníkem, o kterém dnes někteří bigotní jedinci tvrdí, že byl Rovnostranný, ale každý správný progresivec dobře ví, že šlo o Pravoúhlého lotra.) Zároveň ale nevidím možnost, že by na tenhle druh uvažování přistoupili akademici všude na světě. I v ČR proti tomu bude odpor. (Prorektor Univerzity Karlovy Jan Konvalinka se Hudlického zastal.) Možná je v tom i příležitost. Třeba některé ty kapacity utečou sem, tedy za předpokladu, že výbor ERAC pro gender ve vědě a inovacích nezíská přílišnou moc.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-14 09:25:50

Spisovatelka Hana Hindráková: Afrika je v mé mysli domovem

Je to už patnáct let, kdy se spisovatelka Hana Hindráková poprvé vydala do africké Keni. Tehdy ještě jako dobrovolnice. Země jí natolik přirostla k srdci, že z jejího prostředí napsala už šest knih. Za řadu z nich získala významná ocenění. Ta zatím poslední, Svítání nad savanou, v sobě propojuje kouzlo černého kontinentu a společenského tance.   Kdy jste v sobě objevila touhu psát?  Stát se spisovatelkou je můj splněný dětský sen. Ve čtvrté třídě na základní škole jsem začínala s psaním poezie, v osmé třídě jsem napsala první román. Přestože mi ho nakladatelství nevydalo, pokračovala jsem dál a psala. Když se mi totéž stalo o pár let později, ve čtvrtém ročníku střední školy, hodně mě to zklamalo a demotivovalo. Říkala jsem si, že druhé odmítnutí už zřejmě vypovídá o tom, že nemám talent. Smířila jsem se s tím, že se budu živit něčím obvyklejším, šla jsem studovat VŠE, obor cestovní ruch a rozvojové země a psát jsem přestala. K psaní jsem se vrátila až díky Africe. Z cest jsem měla spoustu vlastních zážitků a potkala jsem i mnoho lidí, jejichž příběhy byly tak silné, že by vydaly na knihu.   Jak byste se coby spisovatelka definovala? Primárně jsou mé knihy určeny pro dospělé, ale během besed na školách jsem zjistila, že už mě čtou i žáci osmých a devátých ročníků. Mile mě to překvapilo. Většinou jsou mými čtenářkami ženy.    Čím vás vlastně zlákala Afrika? Přišlo to hned?  První slovo, které mě napadá, je DOMOV. V Keni už jsem byla sedmkrát, mám tam spoustu přátel, částečně se domluvím i jejich jazykem svahilštinou, mám ráda tu místní syrovost, ten kontakt se životem. Keňa si mě ale získala postupně. Když jsem se vrátila z první cesty, řekla jsem, že už nikdy víc.    Proč? Začátek byl vcelku drsný. Přece jen to bylo mé první setkání se subsaharskou Afrikou, s chudinskými čtvrtěmi a naprosto odlišnou mentalitou. První návštěvu chudinské čtvrti si stále pamatuji v jasných barvách, přestože od té doby uplynulo patnáct let. Byl to šok, nechtěla jsem se na to dívat. Chodila jsem tam se sklopenou hlavou a snažila se ten den nějak přežít. Jakmile jsme se s kamarádkou vrátily na ubytování, rozbrečely jsme se. A přestože ani jedna alkohol nevyhledáváme, vypily jsme celou lahev vodky. Také mi hodně vadilo, že místní ve mně viděli jen chodící bankomat… stále mě někdo cizí oslovoval, ať mu dám triko, brašničku, peníze atd. A já jsem přitom byla dobrovolník, který dal za cestu veškeré úspory a jel spasit Afriku. Přišlo mi to od nich hrozně nefér. Až později jsem pochopila, že oni za to vlastně nemohou. Uvědomila jsem si, že kdybych byla na jejich místě, v zemi, kam proudí spousta neuvážené humanitární a rozvojové pomoci, v zemi, kde běloši stále něco rozdávají, tak bych se jich také zeptala, jestli mi něco nedají.   Který zážitek v Africe vás nejvíc dostal? Jedním z nejsilnějších zážitků pro mě bylo seznámení se s Josephem, hlavním hrdinou knihy Nezlomný a s chlapci z jeho centra pro děti ulice. Musím říct, že mě stále fascinuje Josephova láska k životu po tom, co všechno prožil a čím vším si prošel. Příběh vypráví o tom, jak se z nejvyhlášenějšího kriminálního živlu stal pilíř keňské společnosti. Joseph založil a vede centrum pro děti ulice, kde se stará o více než stovku kluků, kteří by jinak živořili na ulici. Děti ulice jsou v Keni hodně diskriminované. Lidé je nepovažují ani za lidské bytosti, spíš za něco odporného, co ani nemělo vzniknout, co patří někam do stoky, nebo na skládku. Neuvědomují si, že to bylo třeba sedmileté dítě, které chodilo do školy, najednou mu zemřeli rodiče a ono se o sebe muselo postarat samo. Dělala jsem s dětmi mnoho rozhovorů a ony mi říkaly, že nejdřív zkusily žebrat. Jenomže nikdo jim nic nedal. Vyprávěly, jak měly obrovské morální dilema, když musely začít okrádat slušné lidi. Ale neměly na výběr. Kniha ukazuje, že děti ulice nejsou hyeny, ale hyeny z nich udělá právě až ta ulice. A to si spousta lidí bohužel neuvědomuje a dává to za vinu dětem samotným. Tato kniha loni na podzim dokonce vyšla v Keni v nakladatelství Moran Publishers a já jsem tam letěla na její křest.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Také všechny vaše další knihy jsou věnovány velmi vážným tématům. Jak jste se k nim dostala? Ke zmíněnému tématu dětí ulice jsem se dostala přes našeho fotografa, který s nimi strávil měsíc na ulici a potom s jejich svolením pořídil fotografie, které sloužily k informování veřejnosti o této problematice. Rovněž tak kniha Děti nikoho. K tématu falešných léků jsem se dostala jenom náhodou. Původně jsem chtěla psát o falšování HIV testů, a když jsem to zadala do vyhledávače, jeden z odkazů směřoval k falešným lékům. Začala jsem si o tom zjišťovat víc informací. Nejdříve jsem nemohla vůbec uvěřit, že některé z léků distribuované především z Číny, dále z Indie a také jednotlivých afrických zemí mohou obsahovat jed na krysy, leštidlo na parkety, rtuť, nemrznoucí kapalinu a další jedy a chemikálie. Ale ono to bohužel tak skutečně je, přestože bych si přála, aby to byla fikce. Zjistila jsem, že se o tom příliš moc neví, a tak jsem se rozhodla zakomponovat toto téma do napínavého příběhu, který vyšel pod názvem Smrtící byznys. Beta čtenář mé knihy mi řekl, že už jsem to s tou fikcí skutečně přehnala. Také tomu nemohl uvěřit.    Kromě tak závažných témat, díky nimž jste získala i řadu ocenění (1. místo v soutěži Mám talent pořádané nakladatelstvím Euromedia, nominace na knihu roku na Databázi knih), jste se věnovala i tématům na první pohled možná méně závažným. Třeba čarodějnictví... O čarodějnictví, které je hlavním tématem knihy Očarovaná, jsem se zajímala odjakživa, ale při prvních cestách se mi stále nedařilo něco o tom zjistit. Místní lidé mi pořád dokola opakovali, že to jsou pohádky, a že v Keni nic takového nefunguje. Když jsem tam byla popáté, tak už byli mí přátelé otevřenější a já zjistila, že čarodějnictví se v Keni praktikuje, ale protože je postavené mimo zákon, tak se o tom nemluví. Nebo jen za zavřenými dveřmi a už vůbec ne s cizinci. Přes známé se mi potom podařilo domluvit si rozhovor s čarodějem. Udělal si na mě dvě hodiny čas a vyprávěl mi, jak za ním lidi chodí, když chtějí získat lásku, uzdravit se, přivolat zpátky někoho, kdo je opustil. A u toho mi ukazoval různé druhy bylinek a popela, které při rituálech používá.    A uvěřila jste v jeho moc? Nevím, jestli v to přímo věřím, ale rozhodně mám k tomu obrovský respekt. Myslím si, že není dobré si s tím zahrávat. Když jsem byla v roce 2014 v Keni, málem jsem to i vyzkoušela. Den před návštěvou čaroděje jsem se totiž dozvěděla, že mi umřel táta, kterého jsem měla moc ráda. A tak mě napadlo, že požádám čaroděje, aby mi dal něco na smutek, protože mi bylo opravdu zle. Řekl mi, že na to používá speciální bylinku, kterou sbírá v západní Keni a nemá ji s sebou. Takže jsem to nakonec nevyzkoušela.    Váš zatím poslední již osmý román Svítání nad savanou je oproti předchozím velmi odlehčený. Tanec a Afrika – jak to jde k sobě? Potřebovala jsem si napsat nějakou romantiku, abych si po dvou těžkých tématech – falešných léků a života na ulici – trochu odpočinula. Knihu s propojením těchto dvou témat jsem chtěla napsat už před několika lety, ale stále se mi nedařilo vymyslet vhodné propojení těchto dvou naprosto odlišných světů. Afrika je můj druhý domov a tanec odjakživa miluji. Věnuji se závodně standardním tancům v seniorské kategorii.   Jednou z postav, které v knize vyvolávají emoce čtenářů, je i česká taneční legenda Zdeněk Landsfeld. Jak vaši knihu hodnotí? Myslíte si, že jeho proslulé leč velmi drsné „hlášky“ unese i člověk neseznámený s tanečním světem? S panem Landsfeldem se mi spolupracovalo skvěle a jeho historky z tanečního prostředí mě opravdu pobavily. A musím říct, že mě velmi potěšilo, jak pozitivně knihu hodnotil. Od něj je to opravdu poklona. Co se týče jeho hlášek, tak hůře na ně reagují lidé z tanečního prostředí než lidé, kteří to prostředí neznají. Což je překvapivé. Čekala jsem, že to bude právě naopak.   Dokáže podle vás Evropan pochopit Afriku?  Na to se neodvažuji odpovědět. V Keni jsem sice strávila hodně času, ale pořád je spousta otázek, na které nedokážu odpovědět. Lidé v Keni jsou velmi přátelští, pohostinní a příliš neplánují do budoucna. Což je dané tím, že musí řešit, za co koupí večeři ten den, tudíž je úplně jedno, co bude za měsíc.   Jste maminkou pětiletého chlapce. Neuvažovala jste někdy o adopci dítěte z Afriky? O reálné adopci dítěte z Afriky jsem kdysi uvažovala. Nakonec se ale ukázalo, že by to bylo nesmírně administrativně a finančně náročné.    Cítila jste při svých cestách na černý kontinent někdy strach? Kdy jste se nejvíc bála?  Úplně největší strach zažívám v letadle, protože mám panickou hrůzu z létání. Pokaždé, když přistanu v Keni, se mi hodně uleví. Tím nechci říct, že se v Keni vůbec nebojím, ale tam je to spíš takový racionální strach nebo obezřetnost. Ale hodně jsem se bála, když jsem v západní Keni dostala malárii. Tehdy jsem si myslela, že to nepřežiji. Měla jsem horečky, byla jsem v bezvědomí, nemohla jsem mluvit a lékař mi během půl hodiny stanovil tři diagnózy – malárii, zápal plic a břišní tyfus. A pak poslal mé keňské přátele na trh pro léky, protože je neměl v nemocnici k dispozici. A já jsem po chvíli dostala obrovskou tachykardii – to se stává, když je lék falešný a obsahuje něco, co by obsahovat neměl, jak jsem již o tom mluvila a popisovala v knize... Na většinu nemocí jsem očkovaná a na malárii beru antimalarika. Snažím se tak snížit na minimum riziko, že se něco stane. Ale někdy má člověk prostě smůlu.   A váš manžel se o vás nebojí? Nebo cestuje s vámi? S manželem jsem se seznámila v době, když už jsem do Afriky létala, takže věděl, do čeho jde. Myslím, že se o mě nebojí. V Keni byl dvakrát a říkal, že mu to stačí. Ne že by se mu tam nelíbilo, ale není to pro něj srdeční záležitost. Takže společně cestujeme na jiná místa než do Keni.   Co vám vaše cesty do Afriky daly a vzaly?  Rozhodně mě posunuly. Zejména změnily můj názor na rozvojovou pomoc. Ze začátku jsem byla nadšeným dobrovolníkem, který chtěl spasit celou Keňu, když ne celou Afriku a nyní jsem spíš jejím odpůrcem. Díky cestám do Afriky jsem si rozšířila obzory, našla si nové přátele a podívala se i na zajímavá místa. A zažila spoustu věcí, přestože ne vždy byly pozitivní. Ale jak se říká, zážitek nemusí být dobrý, hlavně, když je silný.   Svým projektem Dárky s myšlenkou pomáháte chudým lidem v Keni. Jak tento projekt vznikl, vyvíjel se a žije?  Projekt Dárky s myšlenkou vznikl po tom, co jsem se rozhodla skončit s rozvojovou pomocí, u níž jsem měla pocit, že víc škodí, než pomáhá a způsobuje závislost rozvojových zemí na vyspělém světě. A protože mám v Keni hodně přátel, začala jsem přemýšlet, jak bych mohla pomáhat. Napadlo mě, že bych s nimi mohla zkusit obchodovat. Měla jsem dvě podmínky. Za prvé, aby to byl opravdu obchod, a ne charita a za druhé – chtěla jsem nakupovat přímo od výrobců, ne přes zprostředkovatele. Z předchozího působení jsem měla v chudinských čtvrtích kontakty na tzv. self-help groups, svépomocné skupiny HIV pozitivních žen, nezaměstnaných matek atd., o nichž jsem věděla, že vyrábí krásné a originální náušnice, přívěsky, náhrdelníky, klíčenky i náramky. Před dvěma lety jsem od nich poprvé zkusmo nakoupila a šperky vzala s sebou na besedy. Prodaly se hned, a tak jsem s nimi začala obchodovat pravidelně. Nakonec jsem si založila ještě internetový obchod www.darkysmyslenkou.cz a nyní obchoduji s pěti skupinami. Věnuji se tomu dva roky a mám pocit, že to má větší smysl než jakákoliv pomoc.   Lze se v Česku psaním uživit? Já jsem od loňského roku na volné noze a vcelku to jde, když tedy nepočítám současnou situaci, kdy jsem zůstala úplně bez příjmu. Živím se kombinací psaní knih, článků pro časopisy, filmy a besedami. Kdybych se vrátila zpátky do obchodní firmy, kde jsem předtím pracovala, určitě bych měla vyšší plat, ale takhle mohu dělat to, co mě baví. Když píšu nebo jedu na besedu, nemám pocit, že bych pracovala. A jsem za to moc ráda.   Už víte, o čem bude nová kniha? V současné době mám tři nové náměty a jako první vyjde zřejmě druhý díl Svítání nad savanou. Tentokrát se bude úplně celý děj odehrávat v Africe, ale ani tanec nebude chybět. Napsaly si o něj samy čtenářky, a protože teď mám spoustu času na psaní, tak jsem se do něj pustila. {/mprestriction}  Hana Hindráková (38) založila v roce 2008 neziskovou organizaci Fair a v rámci projektů rozvojové spolupráce se dostala sedmkrát do africké Keni. Prostřednictvím beletrie upozorňuje jako autorka na problémy černého kontinentu. V roce 2012 debutovala románem Děti nikoho, který se zařadil mezi nejprodávanější knihy nakladatelství Alpress v únoru 2013 a byl nominovan do užšího výběru dvaceti knih na knihu roku 2012 na Databázi knih. Byl také přeložen do angličtiny. S rukopisem knihy Karibu Keňa vyhrála soutěž Mám talent pořádanou nakladatelstvím Euromedia (2012). V lednu 2014 jí vydalo nakladatel-ství Alpress román Dobrovolnice, o rok později, v únoru 2015 román Očarovaná. V roce 2016 jí vydalo nakladatelství Grada román Lovci lebek. V září 2017 vyšel v nakladatelství Alpress román Smrtící byznys, v listopadu 2018 román Nezlomný a v únoru 2020 román Svítání nad savanou. Román Nezlomný byl přeložen do angličtiny a v září 2019 vyšel v keňském nakladatelství Moran Publishers.

Čas načtení: 2020-04-21 10:39:21

Podnikáme skok důvěry. Letíme

Něco se děje, ale co? Je kolem nás stále víc věcí a jevů, které nemají precedens. Nevíme, co si o nich máme myslet. Například digitálně stimulovaná nuda našich dětí, které nechtějí číst. Nebo návyk na přístroje. O koronavirové krizi nemluvě. Přátelé se vsadili s Ernestem Hemingwayem, že nenapíše povídku o šesti slovech. Prohráli, protože klasik napsal: „Na prodej: Kojenecké botičky. Nikdy nenošené.“ Domníváte se, že tato emocionální bomba otřese všemi, kdo si ji přečtou, stejně? Vůbec ne. Rozvibruje neurony těm, kteří mají mozek naučený soustředit pozornost a zapojit současně aktuální zrakový vjem s jazykovými kompetencemi, pamětí, emocionalitou, znakovými asociacemi i motorikou. Tuto schopnost mají lidé ani ne šest tisíc let, tedy krátký okamžik své evoluce. Souvisí s čtecí dráhou a lidstvo za ni vděčí neuroplasticitě mozku.  Americká výzkumnice Maryanne Wolfová v knize Čtenáři, vrať se o tom píše: „Co se řeči týče, vrozený stav pomáhá rozvíjet lidská potřeba komunikace, a to po celém světě v téměř univerzální podobě. Proto se malé dítě, umístěné do jakéhokoli typického jazykového prostředí, dokáže naučit mluvit prakticky bez instrukcí. To je úžasná věc. O nováčcích, jakým je čtení, totéž říci nelze. Samozřejmě existují geny, které umožňují základní schopnosti, jako je řeč či zrak, jež se dokážou přeformovat ve čtecí dráhy, ale tyto geny samy o sobě schopnost číst nezaručují. My lidé se to musíme naučit sami. To znamená, že potřebujeme být obklopeni prostředím, které nám pomůže rozvinout a propojit složitý soubor základních i složitějších procesů, aby si každý mladý mozek dokázal vytvořit svoji zcela novou čtecí dráhu.“ Mluvení o čtení V posledních dvou třech desetiletích se ve veřejném diskurzu potkávají stále častěji pojmy nový analfabetismus a digitální gramotnost. První z nich popisuje skutečnost, že ve vyspělých zemích přibývá lidí, kteří nejsou s to odpovídajícím způsobem číst a psát. Druhý pojem charakterizuje připravenost populace komunikovat prostřednictvím nejrůznějších zařízení fungujících na digitálním principu. Zatímco analfabetismus se šíří především v mladších generacích, neschopnost pracovat s počítačem či mobilním telefonem bývá typická pro seniory. Tento stav způsobuje spolu s mnoha dalšími faktory ztížení mezigenerační komunikace a směřuje k tomu, že životní prostředí různých věkových skupin se vzájemně izoluje a vytrácí se mezigenerační solidarita. Jde o symptomy civilizačního zlomu. Na jedné straně jsme si jistí, že se ocitáme uprostřed bezprecedentní změny paradigmatu, na straně druhé postrádáme schopnosti a nástroje, jimiž bychom zachytili, co se s námi děje. Intuitivně kolem sebe hmatáme jako slepci ve sklepě a učíme se po hmatu rozeznávat, do čeho bychom neměli narazit nebo co nás naopak pomůže zorientovat a vyvést na světlo. Tušíme, že digitální prostředí zasáhne do naší fylogeneze, ale nevíme jak.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Čtení jako schopnost získaná během historického vývoje patří k nejkřehčím složkám naší civilizační výbavy, a je proto logické, že se pozornost výzkumníků i učitelů a rodičů soustřeďuje sem. Rychlost získávání a kvalita využití našich znalostí bezprostředně souvisí se čtením a je na něm závislá.  Ale pozor! Slovem čtení v tomto slova smyslu není míněno prosté rozpoznávání písmen nebo porozumění ikonám. Proto se volí v současné době stále častěji termín hluboké čtení. Obvykle citovaná studie publikovaná v International Journal of Business Administration definuje hluboké čtení jako pomalé, vytvářející představy, bohaté na smyslové vjemy, emocionální a morální komplexitu. K hlubokému čtení dochází, pokud je jazyk textu nasycen detaily, narážkami, metaforami, což aktivuje stejná mozková centra, jako kdyby čtenář příběh skutečně prožíval. S tím souvisí probuzení a zvyšování empatie, současně se rozvíjejí schopnosti analýzy. Lehkým čtením se míní pouhé porozumění slovům, jak je nacházíme většinou na online blozích nebo zpravodajských webech na internetu. Mezi oběma jmenovanými způsoby konzumace textu je asi takový rozdíl jako mezi informací a znalostí.  Kdo za to může Maryanne Wolfová ve zmíněné knize píše: „Konkrétně Národní hodnocení úrovně (NAEP) přineslo informaci, že celé dvě třetiny amerických dětí ve čtvrtých třídách nejsou ve čtení dostatečně ‚zdatné‘, a to znamená, že nečtou plynule ani s dostatečnou úrovní porozumění. Ještě střízlivě vyjádřeno, pouhá jedna třetina amerických dětí jednadvacátého století umí číst dostatečně rychle a uspokojivě chápe čtený text, to vše ve věku klíčovém pro jejich další učení. Čtvrtá třída představuje Maginotovu linii mezi učením se číst a učením se používat čtení jako nástroj myšlení a učení.“ Dále autorka konstatuje, že v případě afroamerických a latinoamerických dětí se jedná o polovinu, která v tomto věku nezvládá ani základní úroveň, a že věznice napříč Spojenými státy plánují počet lůžek na základě statistik o výkonech žáků třetích a čtvrtých tříd ve čtení. Nedostatečná gramotnost zraje k sociálnímu vytěsnění a odtud je ke kriminalitě jen krůček. Za nejdůležitější příčinu špatného stavu považují odborníci malou pozornost věnovanou rozvoji dětí v prvních letech života. „První momenty mého ideálního života čtenáře začínají s malým dítětem na klíně milované osoby, kde se choulí v její náruči a sdílí doteky, pohled na knihu a zážitek, že mu někdo čte,“ svěřuje se Wolfová. Předpoklady, které ukotvují ranou zkušenost, jsou tělesnost, předmětnost a opakování. A autorka cituje větu jednoho svého kolegy: „Digitální stránka je podvod. Doopravdy tu žádná stránka není.“ Dá se však všudypřítomným výzvám digitální éry účinně čelit? Pražský neurolog Martin Stránský k tomu říká: „U obou způsobů (monitor versus kniha, pozn. autora) hrají roli oči, paměť a centra řeči. Mozek však integruje čtenou informaci mnohem lépe, pokud člověk něco fyzicky drží v ruce, než když čte z počítače. Mozek se totiž přirozenou cestou učí lépe z papíru než z počítačového zdroje. Posouvání textu skrolováním je totiž pro něj nepřirozený způsob čtení. Otáčení stránek rozděluje text do hmatatelných částí, což nám pomáhá zpracovat informace do hmatatelnějších kusů pro pochopení či zapamatování.“ Současně připomíná, že americká Akademie pediatrie vydala oficiální stanovisko, že žádné dítě do 8 let by nemělo mít obrazovku v rukou a ve škole by se na ni mělo dívat maximálně dvě hodiny. V této souvislosti věnuji vzpomínku bývalému ministru školství Marcelu Chládkovi, který chtěl, aby každé dítě dostalo ve škole tablet.  Nový člověk Je-li dosud se rozvíjející dětský mozek vystaven příliš brzy a dlouho vlivu digitálního média s jeho četnými vychytávkami, hypertextem, obrázky a třeba videy, vyvine se u něj typ pozornosti připomínající lučního koníka. Rychlé odpoutávání a přenášení pozornosti ve vleku nových a nových podnětů ovlivňuje paměť, která je pak méně trvalá a spolehlivá. Vědomosti se v mozku neukládají, a proto je pak v dospělejším věku člověk odkázán trvale na externí zdroje, jako jsou Google, Facebook nebo Instagram. Pokud se v mozku do desíti let nestihne vytvořit čtecí dráha, vznikne po digitální masáži nový člověk, jehož facelift tu celá tisíciletí nebyl. Literatura mu chybět nebude. Dospívá tak nejen u nás generace, která neví, že neví. Žije totiž v přesvědčení, že nic si nemusí pamatovat, protože si všechno může dohledat. Tato odkázanost na vnější prostředí z občana dělá ideální předmět k manipulování. Jestliže subjekt nedisponuje dostatečnou platformou vlastních znalostí a názorů, není schopen vyvozovat analogie mezi tím, s čím se setkává poprvé, a tím, co o světě už ví. Jeho ovlivnitelnost sociálním tlakem se prudce zvyšuje. Není divu, že to u mnohých sociálních vědců vzbuzuje obavy o osud demokracie, jak ji známe dosud.  Skok důvěry Nebo je to všechno jinak a jsme v situaci, kdy se nadechujeme a odrážíme k velkému skoku důvěry? Tímto termínem označuje americká ekonomka Rachel Botsmanová „situaci, kdy se rozhodneme podstoupit riziko a udělat něco nového nebo vykonat něco diametrálně odlišně“. Typickou takovou situací v dějinách je podle ní chvíle, kdy se člověk rozhodl důvěřovat páře a přesedl z koňského povozu na vlak, nebo vyměnil vizuální peníze za kreditní kartu. Něco podobného nás čeká při přesednutí z auta do samořídicího auta. A tento poměrně malý skok důvěry jako by předznamenával naše konečné a totální odevzdání se do rukou digitální externality.  {/mprestriction} 

Čas načtení: 2019-12-02 12:18:43

Literární vyhlídky (2. až 8. prosince)

První prosincový týden nabídne kromě řady autorských čtení a knižních křtů též několik diskuzí s literární tematikou a mnohdy i mezinárodní účastí. Do Prahy také zavítá francouzsky píšící spisovatel českého původu Pavel Hak, s nímž přinášíme rozhovor v prosincových Literárních novinách. A s hledem na blížící se Vánoce nešetříme ani tipy na zajímavé knižní a audioknižní novinky.   POZVÁNKY 2. 12. Praha / Od 19.30 se v kavárně Divadla Na Prádle uskuteční večer spisovatelky Daniely Fischerové, nazvaný Matky, macechy a podivné rodinné vztahy v životě i v literatuře. Na klavír hraje a zpívá Přemysl Rut, čtou a besedují Hana Kofránková, Markéta Potužáková, Vratislav Jiljí Slezák, Václav Jamek, Michal Zahálka, Libor Vacek a René Nekuda. Praha / V 19.30 proběhne v kavárně Fra Malá česko-německá literární konfrontace, která představí tvorbu Heinze Helleho, Dagmary Kraus, Veroniky Bendové a Luboše Svobody. Moderují Jitka Nešporová a Petr Borkovec, překlad textů Kateřina Klabanová a Viktorie Hanišová. Praha / Od 20 hodin bude v Knihovně Václava Havla uvedena kniha Rozhovory přes rozbouřené doby (Prostor 2019), přinášející dvanáct rozhovorů s významnými osobnostmi veřejného života předkládá reflexi „prostoru svobody“ v současné české společnosti. Pozvání na křest knihy a diskusi přijali disident a politik Luboš Dobrovský, bývalý studentský aktivista a spoluzakladatel humanitární organizace Člověk v tísni Šimon Pánek, ústavní právník Jan Kysela, novinář a spisovatel Aleš Palán, politický komentátor Jiří Pehe, spisovatel Mark Slouka, dokumentaristka Olga Sommerová, ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský a autoři rozhovorů Eva Bobůrková, Jiří Leschtina, Petr Placák a Petr Vizina. Uvádí editorka knihy Denisa Novotná.   3. 12. Brno / V 17.30 zavítá do Knihovny Jiřího Mahena v rámci projektu Spisovatelé do knihoven básník Jan Škrob. Na svém kontě má dvě sbírky, Pod dlažbou (2016) a Reál (2018). V roce 2015 byl zařazen do sborníku Nejlepší české básně 2015 a o dva roky později byl nominován na Literu pro objev roku. V roce 2018 získal třetí místo v soutěži Básne SK/CZ a zvítězil v Drážďanské ceně lyriky. Na Radiu Wave moderuje pořad Hergot! a komentuje v rubrice Prolomit vlny. Klatovy / Od 18 hodin přivítá Městská knihovna Klatovy v rámci projektu Spisovatelé do knihoven básníka, prozaika a překladatele Pavla Kolmačku. Svým civilně spirituálním básnickým dílem bývá řazen mezi pokračovatele reynkovského proudu české poezie. Vystudoval elektrotechniku na ČVUT a religionistiku na Filozofické fakultě MU Brno. Pracoval v ústavu sociální péče, v domově důchodců, jako redaktor, překladatel, učitel a korektor. Vydal básnické sbírky Vlál za mnou směšný šos (1994), Viděl jsi, že jsi (1998), Moře (2010), Wittgenstein bije žáka (2014), Život lidí, zvířat, rostlin, včel (2018) a román Stopy za obzor (2006). Praha / V 17 hodin představí ve Ville Pellé svou novou knihu Historie Čechů v USA (Práh 2019) spisovatelka a ilustrátorka Renáta Fučíková. Patrony knihy budou starosta Městské části Praha 6, Ondřej Kolář, diplomat a hebraista, bývalý kulturní atašé v USA, Robert Řehák, a vedoucí redaktor zahraničního zpravodajství České televize a bývalý zpravodaj ČT ve Washingtonu, Michal Kubal. Praha / Od 18 hodin proběhne ve Francouzském institutu v Praze setkání se spisovatelem Pavlem Hakem a čtení z autorova románu Warax u příležitosti vydání jeho českého překladu (v překladu Zdeňka Humla vydal Milan Hodek v nakladatelství Paper Jam). Strhující příběh o válce, moci, bohatství a chudobě vyšel poprvé v roce 2009 ve Francii. Rozhovor s autorem přináší aktuální prosincové číslo Literárních novin! Praha / V 18 hodin se v Ústavu pro českou literaturu AV ČR uskuteční První bilance 2019 – diskuzní setkání nad českou poezií a prózou uplynulých dvanácti měsíců. Debaty se zúčastní Markéta Kittlová, Jan M. Heller, Ondřej Horák a Jakub Chrobák. Moderuje Martin Lukáš. Praha / Od 18 hodin se v oddělení naučné literatury Městské knihovny v Praze uskuteční další z cyklu přednášek Světová poezie, pořádaného pod patronací Básnířky města Prahy Sylvy Fischerové a věnovaného zejména epické poezii v různých dobách a kulturách: od indické Mahábháraty přes Homéra a Vergiliovu Aeneidu až po Apollinairovo Pásmo. Tentokrát vystoupí Záviš Šuman s přednáškou na téma Apollinaire a jeho Pásmo. Bílovec / V 18 hodin zavítá do Městské knihovny Bílovec v rámci projektu Spisovatelé do knihoven vydavatelka, překladatelka a spisovatelka Markéta Hejkalová. Těšit se můžete na perličky z překládání finské literatury, jaké to je organizovat knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, vydávat knihy a samozřejmě i psát. V druhé polovině devadesátých let byla konzulkou a kulturní atašé na českém velvyslanectví ve Finsku. Od roku 2006 je místopředsedkyní Českého centra PEN klubu a čtyři roky byla členkou mezinárodního výboru světového PEN klubu. Kromě románů píše také povídky, knihy faktu. Praha / Od 19 hodin proběhne na palubě (A)VOID Floating Gallery pražské uvedení knihy Daleko do ničeho (Host 2019), monografie Petra Hrušky o Ivanu Wernischovi. Publikace si všímá nejen Wernischovy básnické a překladatelské tvorby nebo editorské práce, ale zachycuje i jeho životní peripetie a umělecký kontext, v němž se jeho tvorba ocitá. Vedle autora knihy vystoupí Mikoláš Chadima a MCH3 s řadou písní na Wernischovy texty, bohemistka Barbora Čiháková a kmotrové knihy – bývalý šéfredaktor Literárních novin Vladimír Karfík a antikvář a literát Jan Placák. Praha / V 19.30 nabídne Božská Lahvice autorské čtení a besedu s bosenským básníkem a prozaikem Adinem Ljucou při příležitosti uvedení jeho knihy Stalaktit (Protimluv 2019). Besedovat s ním bude překladatel František Šístek, úvodem promluví nakladatel Jiří Macháček. Básnická sbírka Stalaktit s odkazem na význam tohoto slova zvažuje mj. především samu poezii, sám princip básnění. „Hledat neuchopitelné verše je totéž jako sledovat / záři dávno vyhaslé hvězdy,“ píše autor. Jako kdybychom při čtení básní sestoupili s autorem do hlubin tmy, kde pomalu odkapává voda z krápníků, jejíž rytmus sám řetězí slova, tempo a způsob výstavby věty. Praha / Od 19.30 se v kavárně Fra uskuteční sedmé pokračování celovečerních rozhovorů o práci básníka. Tentokrát se Daniela Vodáčková bude ptát básníka a překladatele Jana Škroba, autora sbírek Pod dlažbou (2016) a Reál (2018). Jejich rozhovor se bude dotýkat tematických okruhů, jako jsou jazyk, dikce, (ne)interpunkce; krajina, město, dystopie, tělo; přírodní lyrika vs. klimatická poezie; spoluvina a sociální soucit.   4, 12. Praha / V 17 hodin proběhne v Café Kampus křest knihy básníka a výtvarníka Michala Matzenauera s názvem Haeffnerova lidová tvořivost opuštěná na počátku 19. století pro národní nespolehlivost (Paper Jam 2019). Sbírka přináší veselé a absurdní básně nejen o smutných věcech. Praha / Od 17.30 se v Kavárně Potrvá uskuteční křest nové knihy Felixe Boreckého Makabrózní povídky (Paper Jam 2019). Autor vychází z přirozené zvědavosti zabývat se smrtí a vkládá ji do kulis současné doby. Smrt je zde tematizovaná nikoliv jen jako cosi znepokojivého a strašného, jako cosi, co chce „lechtat nervy“, ale poukazuje se rovněž na tendenci ji cíleně vytěsňovat, tendenci, jež je v naší současnosti silnější než kdy dřív. Úvodní slovo pronese redaktor a editor Jan Šulc. Ukázku z knihy přečte herec Jiří Lábus. Večer hudebně doprovodí Camões House Band. Praha / V 18 hodin proběhne v Nakladatelství Meander křest nové knihy spisovatele Petra Stančíka a ilustrátorky Lucie Dvořákové s názvem Jezevec Chrujda zakládá pěvecký sbor netopejrů (Meander 2019). Jedná se o další díl ze série knih o jezevci Chrujdovi, pojednávající tentokrát o tom, jak – chvíle napětí – jezevec Chrujda zakládá pěvecký sbor netopejrů. Praha / Od 19 hodin se v Kampusu Hybernská uskuteční křest knihy Krvavý cukr (přeložila Petra Johana Poncarová, Host 2019) a s ním spojená debata o problematice otroctví v britské literatuře, kultuře a dějinách. České vydání románu britské autorky Laury Shepherd-Robinsonové uvedou historička, etnoložka a přední česká odbornice na téma otroctví Markéta Křížová (SIAS), překladatelka a anglistka Petra Johana Poncarová (ÚALK) a Jana Glózová (nakladatelství Host). Praha / Ve 20 hodin bude v Kavárně Liberál uvedena kniha Bohorovné horory (Krásné nakladatelství 2019), která je uměleckým setkáním básníka Roberta Jandy, výtvarníka Martina Mulače a designéra knihy Bohuslava Vaňka-Úvalského. Jsou setkáním nutným, nekompromisním, setkáním vedeným z rozličných pozic týmž směrem. Jsou návratem ke kořenům obrazu, slova a zvuku v prvotních podobách magických formulací, balad a obrazných zjevení.   5. 12. Chomutov / Ve 14 hodin zavítá do Chomutovské knihovny v rámci projektu Spisovatelé do knihoven básník, rozhlasový redaktor a hudebník Jonáš Zbořil. Vystudoval češtinu a angličtinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Za básnický debut Podolí (2013) byl nominován na Cenu Jiřího Ortena a Literu pro objev roku v rámci cen Magnesia Litera 2014. Působí na Rádiu Wave, kde moderuje pořady On Air, Startér a literární pořad Liberatura (s Karolínou Demelovou). Kromě psaní se věnuje hudbě, hraje s kapelami Sundays on Clarendon Road a Steakhouse Orchestra. Praha / Od 18 hodin přivítá Dům čtení (pobočka MKP) spisovatelku a překladatelku Pavlu Horákovou, držitelku ocenění Magnesia Litera 2019 za román Teorie podivnosti. Je autorkou dalších knih, například trilogie knih pro děti o Hrobařících, či knihy Přišel befel od císaře pána: polní pošta – příběhy Čechů za první světové války. Překládá ze srbštiny a angličtiny. Patronát Domu čtení na rok 2020 jí předá stávající patron, básník Kamil Bouška. Praha / V 17 hodin nabídne Národní knihovna ČR (Klementinum), kde nyní sídlí český PEN klub, autorské čtení spisovatelky a scenáristky Terezy Brdečkové z jejího historického románu Zrcadlo Serafína (2016). Magický dobrodružný román se odehrává mezi Prahou, Paříží a Benátkami před vypuknutím třicetileté války. Píše se rok 1577 a kolem Země letí velká jasná kometa. V Čechách se ujímá moci Rudolf II., v Benátkách řádí mor. V rodině zrcadláře Paduana zemře nejstarší syn na otravu rtutí, a téhož dne najde v Praze brusič drahých kamenů Miseroni na zápraží novorozenou holčičku. Dá jí jméno Serafina, ale brzy ji musí přestrojit za chlapce… Krnov / Od 18 hodin zavítá do Městské knihovny Krnov v rámci projektu Spisovatelé do knihoven básník, spisovatel a překladatel Michal Ajvaz, jeden z nejvýraznějších autorů porevoluční literární scény, který se řadí k představitelům magického realismu, žánru tradičně spojovaného s oblastí Latinské Ameriky, ve kterém se náš všední svět běžně prolíná se světem mystična a fantaskna. Svou první básnickou sbírku, překvapivě pojmenovanou Vražda v hotelu Intercontinental, napsal v roce 1989, od té doby pravidelně publikuje sbírky poezie, filozofické spisy a prózu, nejnovější z jeho děl – rozsáhlý román Města – vyšlo letos na podzim. Za svou práci byl také několikrát oceněn, je držitelem prestižní Ceny Jaroslava Seiferta nebo Magnesie Litery za knihu roku 2012. Brno / V 19 hodin proběhne v Domě Skleněná louka brněnské uvedení knihy Daleko do ničeho (Host 2019), monografie Petra Hrušky o Ivanu Wernischovi. Publikace si všímá nejen Wernischovy básnické a překladatelské tvorby nebo editorské práce, ale zachycuje i jeho životní peripetie a umělecký kontext, v němž se jeho tvorba ocitá. Křtu se zúčastní i básník a nakladatel Martin Reiner a Martin Evžen Kyšperský, který některé Wernischovy texty zhudebnil, dále Martin Stőhr z nakladatelství Host a bohemistka Barbora Čiháková. Praha / Od 19 hodin nabídne Kampus Hybernská večer nazvaný Bez pevných jistot. Německá a česká próza současnosti. Zkušenost autorek je jiná než autorů, liší se generačně, liší se lokálně, liší se osobním i kolektivním kontextem a historií, liší se podobou literárního prostředí, liší se podle přístupu a stylu autorství. Jak rychle proniká současnost do literárních textů? Nakolik lze osobní zkušeností vypovědět o prožívání celé generace? Co se děje s románovou formou v době messengerů? Česká literatura se v poslední době snaží výrazněji profilovat v německojazyčném prostředí, současná německá literatura je do češtiny překládána již tradičně. V čem se stýkají a v čem se míjejí, v čem jsou uzavřeny ve svých hranicích a v čem je překračují. O tom budou číst a diskutovat tři dvojice českých a německých spisovatelek a spisovatelů Tereza Semotamová, Viktorie Hanišová a Jan Němec (jejichž romány v posledním roce vyšly v německých nakladatelstvích) a jejich protějšky ze SRN Dilek Güngör, Paula Fürstenberg a Jörg-Uwe Albig.  Praha / Od 20 hodin v Knihovně Václava Havla básník Daniel Hradecký u příležitosti vydání své nové sbírky básní Přibližování dřeva (Perplex 2019) představí básně svoje i dalších autorů, spjatých s Litvínovem, Josefa Jedličky či Pavla Růžka. S autorem bude hovořit majitel nakladatelství Perplex Martin Kubík a také šéfredaktor a editor jeho knihy Dan Jedlička.   6. 12. Praha / V 17 hodin proběhne v Kavárně Liberál křest debutové sbírky Dagmar Plamperové Z naší louky (Malvern 2019). Poezie Dagmar Plamperové je ztišená, minimalistická, ale o to silnější, neboť každé slovo tu má svou nezpochybnitelnou váhu. Konkrétní přírodní motivy se tu organicky prolínají s abstraktními osobními reflexemi, její obrazy mají jakousi křehkou, subtilní sílu a jsou stavěny s neobyčejným citem pro jazyk, jakož i pro vztahy mezi světem fyzickým a metafyzickým. Děčín / Od 19 hodin se v Baru Bodenbach uskuteční další (již osmý) večer českých prozaiček v Děčíně, který představí Veroniku Bendovou a její novou knihu Vytěženej kraj (Fra 2019). Dvojice jejích protagonistů hledá filmové lokace v kraji, ze kterého si každý urval, co mohl. Ale někdy přijíždíte hledat pochmurná místa, a potkáte místo toho nečekanou krásu. Stopy v čase, které k vám stále mluví, staré křivdy, staré vzpomínky, starou lásku. Praha / V 19.30 uvede v Božské Lahvici básnířka a teoložka Magdaléna Šipka svou debutovou básnickou sbírku Město hráze (Malvern 2019), která zahrnuje 31 rozsahem spíše kratších, poetikou a obsahem ovšem hutných básní. Ve sbírce se hojně objevují angažované motivy, poezie Šipky čerpá z autorčiny osobní občanské angažovanosti na poli sexuálních i etnických menšin a práva na město. Současně je to sbírka hluboce intimní a svým zacházením s básnickými obrazy bytostně lyrická. Úvodní slovo pronese básník a dramaturg Lahvice Matěj Senft, o knize promluví její redaktor a básník Kamil Bouška.   7. 12. Praha / Od 11 hodin proběhne v Knihkupectví Přístav uvedení nové knihy pro děti od Daniely Krolupperové s názvem Vánoční pohádka (Mladá fronta 2019) – laskavý vánoční příběh na motivy klasických českých pohádek. S pořádnou zimou, spoustou sněhu, vesničkou pod horami, hustými lesy i pekelnou branou ve skalách. A nebyli by to čerti, aby nekuli nekalé pikle. Ovšem dvě malé statečné děti – Maruška s Josífkem – se zlé moci nezaleknou a svým důvtipem se pokusí čerty přelstít.   8. 12. Praha / Ve 20 hodin bude žižkovský klub Punctum – Krásovka hostit Zimní večírek Psího vína. Zuzana Augustová zde představí knižní novinku Wolfram Höll: My jsme tři, kterou Psí víno vydalo se Studio Rote. Čtou Kamil Bouška, Zofia Bałdyga a David Fesl (performativní čtení), moderuje Ondřej Buddeus. {loadmodule mod_tags_similar,Související} NOVÉ (AUDIO)KNIHY Karolína Světlá: Vesnický román (Host 2019 – edice Česká knižnice) Je tomu právě 150 let, co Vesnický román opustil Grégrovu tiskárnu. A ačkoli se tehdy zdálo směšné, že by se žena stala spisovatelkou, Karolina Světlá předstihla všechny české prozaiky, dokonce i Nerudu či Hálka, když plně ovládla kompozici moderního evropského románu. Mnohovrstevný příběh lásky a žárlivosti, oběti a sobectví, pokory a hamižnosti, situovaný do malebného Podještědí, však nekopíruje tradiční sentimentální šablony. Naopak odhaluje spletitost mezilidských vztahů: partnerských, mezigeneračních, sousedských i národnostních, a směřuje k nečekanému rozřešení. Smířlivému? Nebo tragickému? V dramatickém dialogu se tu střetává křesťanský svět ve své nesmiřitelné dichotomii katolictví a protestantství se světem lidových obyčejů, v nichž se každá z postav stává nositelem jedné výrazné vlastnosti či obhájcem určitého přesvědčení. Vypravěč zůstává nestranný a ponechává na čtenáři, aby sám promýšlel oprávněnost jejich postojů a jednání: Má člověk právo na osobní štěstí, nebo se musí vzdát svobody ve prospěch obecného řádu? Dokáže se vzepřít společenským konvencím? Smí překročit morální a etické normy? A boží zákony?   Irvine Welsh: Kalhoty po mrtvém (přeložil Rani Tolimat, Argo 2019) Další a patrně poslední návrat k hrdinům Trainspottingu ke čtenáři opět přivádí starou známou čtveřici – Marka, Begbieho, Simona, Spuda. Všichni jsou zas o něco starší, v nových životních rolích. Mark vydělává slušné peníze pořádáním tanečních parties; nikde nezakotvil, cestuje po celém světě, ale ve světě letišť a hotelů spokojenost a spočinutí nenachází. Z Franka Begbieho se překvapivě stal uznávaný umělec, který dokáže zapomenout na staré křivdy a při náhodném setkání už nemá potřebu se Markovi pomstít. Simon i Spud mají vlastní projekty na hraně zákona i za ní; černý obchod s lidskými orgány je ale velké sousto i na ně. Opětovné shledání někdejších přátel nevede k idylickému vzpomínání, ale ke sledu nehod a krizí, který nemůže dopadnout dobře. Jeden z nich z tohoto románu nevyvázne živý. Někdo z nich nosí kalhoty mrtvého muže.   Igor Malijevský: Otevřený prostor (Argo 2019) Otevřený prostor je temnou groteskou a zároveň autentickou sondou do podivuhodného korporátního světa. Na pozadí krátkých čtivých kapitol se postupně vrství zásadní faustovský příběh dnešní doby. Proč se hezkému počasí říká bombardování? Co je to francouzská ruleta? A kdy je deadline? Pro nezasvěcené čtenáře je kniha opatřena výkladovým slovníčkem korporátního jazyka.   Michal Havran: Analfabet (přeložil Miroslav Zelinský, Větrné mlýny 2019) Devadesátky v Bratislavě. Sex, drogy a okultismus v hlavním městě nicoty. Analfabet je generační román s dráždivou příchutí černého romantismu, zároveň vyznívá jako nenávistná pocta rodnému městu, městu-omylu, ideálnímu prostoru pro přípravu sebevraždy. Děj románu se odehrává v éře společenské transformace, v momentě, kdy se pádem starého režimu ve společnosti uvolňuje obrovská energie. Lidé ji však nehodlají využít k obnově svobody a duchovních hodnot, nýbrž k zuřivému pěstování konzumu. Této motivaci podléhá i spiritualita — stává se předmětem kšeftování a podvodů, je přetvořena ve falešný idol zoufalců toužících dát svému životu smysl. Společnost ovládají úspěšní predátoři, kdežto „ztracené existence“, neschopné aklimatizovat se na nové poměry, smutně živoří. Hrdinové románu patří k těm druhým. Razí si cestu mezi mafiány, prostitutkami, feťáky a šarlatány a jejich osudy se přitom nebezpečně stahují kolem jednoho ukradeného středověkého rukopisu. Rozbíhá se mystický příběh o knize s nerozluštitelným obsahem. Originální zpráva o střední Evropě, Slovensku a jeho metropoli může začít.   Ivan Acher: Nate tumáte (Dybbuk 2019) O básnické tvorbě Ivana Achera, která vznikala především v devadesátých letech minulého století, se ví poměrně málo. Své texty tvořil stranou kulturního ruchu, výhradně z vnitřní nutnosti, jako otisk prostředí, které ho formovalo a formuje dodnes. Všechny básně společně rozvíjejí poměrně sevřený jazykový prostor, mnohé se zde nabaluje a variuje: hemží se to tu slepicemi, vemeny, vesnickými postavičkami, zvířecími kostřičkami a mrtvolkami, masem, peřím ale také biblickými motivy. Celý tento hravý i temný kosmos se živí českým, německým i polským živlem, přízračnou severočeskou krajinou, místem jazykového trojmezí, v němž rezonují dramatické pohyby minulosti i současný uleželý bordel. Kudy do téhle krajiny čtenář vkročí a kam v ní dojde, čeho se zachytí a na čem zůstane překvapeně viset, to zůstává zcela na něm. Bližší návody k použití ani jasné společenské postoje se nekonají. Jak si s tím vším poradíme, je pouze na nás — nuže: „Nate tumáte!“   Ilana Shmueli: Zvolila jsem si život (přeložil Radek Malý, Archa 2019) Izraelská básnířka Ilana Shmueli (1924–2011) ve své poezii, kterou začala psát po desetiletích dlouhého mlčení, navazuje na odkaz poezie židovských autorů, kteří přežili holocaust a reflektují jeho zkušenost. Český výbor přináší její básně, ale také ukázky z memoárů a z posledních dopisů s Paulem Celanem. – Básnířka patří k posledním autorům, kteří ve svém díle nechali rezonovat literární odkaz židovsko-německé kulturní symbiózy východoněmeckého regionu Bukoviny s hlavním městem Černovicemi. Válečná léta prožila v černovickém ghettu, kde poznala básníka Paula Celana. Později emigrovala do Palestiny, kde studovala sociální pedagogiku a hudbu. Paula Celana, svého přítele z mládí, znovu potkala v Paříži roku 1965 a po letech intenzivní korespondence se stala jeho průvodkyní při jeho návštěvě Izraele roku 1969. Po roce 2000 vyšly knižně její memoáry, korespondence s Paulem Celanem a také dvě sbírky originální a svébytné poezie psané v německém jazyce.   Krzysztof Bortnik, Libor Martinek (eds.): V duchu Edgara Allana Poea (přeložil Libor Martinek, Volvox Globator 2019) Antologie polské fantastiky známých i dnes méně známých polských autorů z přelomu 19. a 20. století. Mezi ty známé patří bezesporu dva polští nositelé Nobelovy ceny za literaturu - Władysław Reymont a Henryk Sienkiewicz -, ke známým autorům rozhodně patří i Bolesław Prus. Mezi ty méně známé, ale stále velmi kvalitní se řadí například Karol Irzykowski nebo Stefan Grabiński, jehož dílo je v Polsku i u nás znovu objevováno a vydáváno. A je zde i několik zajímavých děl daleko méně známých polských literátů, kteří své řemeslo perfektně ovládali a jež můžeme spolu s těmi známějšími a proslulejšími s čistým svědomím zařadit mezi duchovní dědice díla E. A Poea.   Radim Kopáč, Jakub Šofar (eds.): Praha v množném čísle (Slovart 2019) Povídková antologie na téma: Jaké bylo hlavní město zkraje devatenáctého století a jaké je dnes. Jak se měnilo v překotném běhu dějin. Z jakých úhlů kdo Prahu portrétoval: oknem salonu, z ulice, v centru, na periferii. Jako stříbropěnnou, jako stověžatou, jako temnou, magickou, neviditelnou. Jak ji viděli obrozenci, jak romantici a realisté, jak pražští Němci jako Meyrink, Leppin nebo Kisch, jak plejáda autorů dvacátého století. Pětadvacet tematických textů, od Tyla a Světlé přes Čapka a Hrabala po Kahudu nebo Pachtovou. Vybrali a uspořádali Radim Kopáč a Jakub Šofar.   Žena filmového kritika (Listen 2019) Knižně vydané blogové příspěvky Ženy filmového kritika, jejichž autorka za ně byla nominovaná na prestižní literární cenu Magnesia Litera (a přesto si přeje zůstat v anonymitě), jsou vtipným, ironickým i nekompromisně sebeironickým – a nezdráháme se říct až allenovským – nahlédnutím do rodinného soužití ženy a muže, což většina lidí nad 30 let nejspíš důvěrně zná. Co ovšem už nezná, jsou specifika soužití ženy se zvláštním druhem muže: filmovým kritikem. Texty svými ilustracemi doprovodila umělkyně vystupující pod pseudonymem Toy_Box, pozoruhodná autorka komiksů, výtvarnice a malířka. – Zároveň s tištěnou knihou vychází Žena filmového kritika i jako audiokniha, kterou načetla Iva Pazderková.   Robert Musil: Muž bez vlastností (Radioservis 2019) Audiokniha Muž bez vlastností obsahuje román, který se setkal ve 30. letech s naprostým nepochopením. Teprve později byl prohlášen za největší německý román první poloviny 20. století. Monumentální román Muž bez vlastností zůstal nedokončen. V tomto díle vytvořil rakouský romanopisec a esejista Robert Musil (1880–1942) ironické deziluzivní panorama moderní společnosti a jejího myšlení, umístěné do prostředí císařské a královské rakousko–uherské monarchie. Vlna zvýšeného zájmu o Musilovo dílo propukla deset let po jeho smrti, po roce 1952, kdy vyšly zlomky a koncepty z jeho pozůstalosti a kdy nakladatelství Rowohlt zahájilo právě touto knihou vydávání Musilových sebraných spisů. Čte Jiří Hromada.   Jakub Szántó: Za oponou války (Tympanum 2019) Audiokniha Jakuba Szántó, válečného reportéra a zpravodaje České televize na Blízkém východě, přibližuje autorovy dramatické zážitky z frontových linií, teroristických útoků, revolucí i státních převratů. Původně vystudovaný historik své zážitky očitého svědka zasazuje do širšího dějinného kontextu a demytizuje práci žurnalistů uprostřed pohnutých situací a nepředvídatelného vývoje. Vedle strhujícího vyprávění dává nahlédnout i do niterných vztahů autora k rodině, novinářským kolegům i přátelům napříč Orientem. To vše balí do lehce sarkastického a sebeironického tónu, který odhaluje, nakolik je humor klíčovou ingrediencí pro práci i přežití v situacích, ze kterých normální člověk raději prchá. Čte David Matásek.   David H. Thoreau: Walden aneb Život v lesích (Radioservis 2019) Audiokniha Walden aneb Život v lesích obsahuje výjimečnou autobiografii amerického filozofa a básníka Davida H.Thoreaua (1817–1862), který je považován za zakladatele přírodního eseje v moderní světové literatuře. V letech 1845–1847 se dobrovolně nastěhoval do osamělé lesní chaty, kterou si postavil na břehu jezera Walden v americkém státě Massachusetts – a po sedmi letech pak vydal o tomto svém pobytu svědectví v podobě pozoruhodné knihy Walden aneb Život v lesích. Nejsou to však útržkovité deníkové zápisy pozorování přírody nebo záznamy osobních pocitů a dojmů; jde o výjimečnou duchovní autobiografii s promyšlenou kompozicí. „Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starat. Šel jsem do lesů, poněvadž jsem chtěl žít uvážlivě, utkat se s podstatou života. Nechtěl jsem žít tím, co není život, vždyť žití je cosi tak vzácného, a nechtěl jsem žít odevzdaně – to jen kdyby nic jiného nezbývalo. Přál jsem si žít všemi smysly a zcela vysát morek života, žít tak zásadově a spartánsky, abych se odpoutal od všeho, co není život.“ Thoreau líčí život spjatý s přírodou, dva roky prožité uprostřed massachusettských lesů ve srubu postaveném vlastníma rukama. Jeho pohled je inspirující a naléhavě aktuální... Čte Ladislav Mrkvička.