Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-06-27 16:28:06

Horká fotbalová sezóna, nejlepší hry na PS5 pro dva a pro jednoho

Horká fotbalová sezóna, nejlepší hry na PS5 pro dva a pro jednoho redakce Čt, 06/27/2024 - 16:28 Zábava Klíčová slova: casino 1 euro deposit FIFA 24 herní automaty na Apple Watch Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Hledáte nejlepší hru pro dva na PS5 pro parádní večer s kamarády u ovladačů? Nebo si chcete sami vychutnat napínavou herní kampaň? Na PS5 najdete širokou škálu her, které uspokojí každého fotbalového fanouška. Tento článek se zaměří na ty nejlepší hry pro tuto konzoli, ať už hledáte hru pro dva na dálku, nebo si chcete dopřát individuální fotbalový maraton. Připravte se na prozkoumání specifických funkcí a herních módů, které dělají tyto hry tak zábavnými a napínavými. Ať už se ponoříte do napínavých online turnajů s přáteli, nebo se pustíte do budování fotbalové hvězdy v příběhovém režimu hry na PC, PS5 vám zaručí hodiny strhujícího fotbalového zážitku. Fotbal na PS5 - Nový rozměr hry PlayStation 5 posouvá hranice fotbalového hraní na zcela novou úroveň díky špičkovým technologickým pokrokům. Vizuální stránka hry vás ohromí díky dechberoucí grafice s realistickými pohyby hráčů, propracovanými stadiony a atmosférickým osvětlením. Každý detail, od hřiště po tribuny plné fanoušků, je vykreslen s neuvěřitelnou přesností, vtáhne vás přímo do děje a nechá vás zažít atmosféru opravdového zápasu. Nový ovladač DualSense přidává další vrstvu realismu, než tomu bylo u ovládání FIFA 23. Haptická zpětná vazba simuluje pocit kopnutí do míče, zatímco adaptivní spouště vám dají najevo rozdíl mezi lehkou přihrávkou a silným odkopem. Díky těmto inovacím budete mít pocit, že máte míč skutečně pod nohama. Ať už toužíte po parádním večeru s přáteli, nebo se chcete utkat s hráči z celého světa, hraní nejlepších online her na PS5 pro dva je plynulé a stabilní. Spojte se s kamarády a zažijte vzrušení z online turnajů, nebo se postavte neznámým soupeřům a prověřte své fotbalové dovednosti na globální scéně. Technologie PS5 vám při hraní FIFA 24 zprostředkuje fotbalový zážitek plný emocí a intenzivního hraní. Nejlepší fotbalové hry pro dva hráče na PS5 Milujete fotbal a chcete si ho užít s kamarády? FIFA 23 na PS5 je pro vás to pravé! Tato legendární série se nesoustředí jen na individuální hvězdy, ale nabízí skvělé možnosti pro tu nejlepší hru na PS5 pro dva! V online režimu si vyberte z různých kooperativních variant. Vytvořte s kamarádem silnou dvojici v "Pro Clubs kluby", kde budete budovat a vylepšovat svůj vlastní tým, nebo se vrhněte do online sezón a bojujte o postup v ligách. Pro milovníky gaučových soubojů je tu klasický lokální multiplayer. Vyzvěte kamaráda na přátelský zápas a předveďte mu své fotbalové umění. Můžete si také na playstationu zahrát "hru pro dva", kde budete společně ovládat jeden tým a utkáte se s online soupeři. Ať už si vyberete cokoliv, FIFA 23 vám zaručí hodiny napínavé fotbalové zábavy plné emocí. eFootball 2023: Hledáte rychlou a akční alternativu k FIFA 23 a k FIFA 22? eFootball 2023 je tu pro vás! Patří k jedněm z nejlepších her pro dva na PS5! Tento bezplatný titul s licencovanými týmy a hráči z předních evropských lig klade důraz na plynulé ovládání a dynamické tempo hry. Ve hře eFootball 2023 máte dvě hlavní možnosti, jak si s kamarádem užít fotbalovou zábavu. Spojte síly a hrajte kooperativně v online zápasech proti jiným dvojicím. V tomto režimu je klíčová komunikace a koordinace, abyste dokázali přehrát soupeře a vstřelit góly. Pro ty, co raději soupeří, je tu klasický lokální multiplayer. Vyzvěte kamaráda na přátelský zápas a zjistěte, kdo má lepší fotbalové reflexy a ovládání hráčů. Díky rychlé hratelnosti a důrazu na individuální dovednosti se můžete těšit na napínavé souboje plné emocí. Rocket League: Fotbal s auty? Ano, a to zatraceně zábavný! Spojte se s kamarádem a pomocí raketou poháněných aut se snažte dostat obří míč do soupeřovy branky. Strategická komunikace, kreativní taktika a akrobatické kousky s auty - to vše je klíčem k vítězství v Rocket League. Tato bláznivá a zábavná hra vám s kamarádem zaručeně zvedne adrenalin a pobaví vás na celé hodiny. Králové PS5 fotbalu pro jednoho hráče Football Manager 2024: Pro milovníky komplexního fotbalového managementu je Football Manager 2024 na PS5 splněným snem. Tato hra není jen o samotném hraní, ale o zvládnutí všech aspektů chodu fotbalového klubu. Ponořte se do hlubin taktických strategií, kde budete rozhodovat o formacích, herním stylu a jednotlivých úlohách hráčů. Objevujte nové talenty na přestupovém trhu, vyjednávejte smlouvy a sestavte si tým snů. Prožijte kariérní postup od manažera malého klubu až po špičkového evropského stratéga. Každé rozhodnutí ovlivní osud vašeho týmu a cesta na vrchol nebude jednoduchá. PES 22: Patří k nejlepším hrám na PS5 pro dva a i když září v kooperativním hraní, nabízí také skvělý zážitek pro sólo hráče. Režim kariéry vám umožní zhostit se role hráče nebo manažera a prožít vlastní fotbalovou cestu. Vytvořte si vlastního hráče a probojujte se z nižších lig až na ty světové. Zažijte atmosféru velkých zápasů, trénujte, zdokonalujte své dovednosti a staňte se fotbalovou legendou. Jako manažer zase budete budovat a vylepšovat svůj tým, nakupovat hráče, vést tréninky a rozhodovat o taktice. Obchodní jednání, zápasy a cesta za tituly vás vtáhnou do náročného, ale i neuvěřitelně odměňujícího světa fotbalového managementu. Fall Guys: Možná vás to překvapí, ale i netradiční hra Fall Guys dokáže přinést nádech fotbalu pro jednoho hráče. Tato zábavná a šílená party hra sice není přímo o kopání do míče, ale mnohé herní výzvy připomínají fotbalové zápolení. V některých minihrách se hráči snaží dostat obří míč do brány soupeře, ať už pomocí kladiva, nebo skákáním po plošinkách. Strategie, týmová práce (byť ne vždy dobrovolná) a trochu štěstí rozhoduje o vítězství. Fall Guys vám sice nenabízí realistický fotbalový zážitek, ale rozhodně přináší spoustu zábavy a záchvatů smíchu v bojích o virtuální korunu i třeba jako hra pro páry na doma. Stejně jako si v kasinu můžete zkusit štěstí v hazardních hrách s minimální sázkou, třeba minimální vklad casino 1 euro deposit, tak i vyhledávání starších verzí fotbalových her může být skvělým způsobem, jak si během fotbalové sezóny vyzkoušet něco nového a za minimální cenu objevit skrytý poklad. Můžete narazit na starší díl FIFA s překvapivě zábavným režimem kariéry, zkusit přijít na to, jak hrát FIFA 23 ve dvou, nebo na nezávislou hru, která vás překvapí inovativní hratelností. Tak neváhejte a pusťte se do průzkumu! Univerzální bojovníci: Hry pro jednoho i dva hráče Náš seznam by nebyl úplný bez zmínky her, které nabízejí skvělý zážitek jak pro sólo hraní, tak i pro dva hráče. Tyto tituly se dokážou přizpůsobit vašim preferencím a umožňují plynulý přechod mezi individuální výzvou a kooperativní zábavou s kamarádem. FIFA 24: Král fotbalových her, FIFA 24, není výjimkou. Kromě online a lokálních zápasů pro dva hráče nabízí propracovaný režim kariéry. Ať už toužíte sami vybudovat fotbalové impérium, nebo prožít kariéru hráče od amatérských soutěží až po světové renomé, FIFA 24 vám zaručí hodiny zábavy. V režimu kariéry můžete navíc hrát s kamarádem a společně spravovat jeden tým, což otevírá další možnosti strategické spolupráce. eFootball 2023: Tento bezplatný titul nabízí nejen online zápasy 2v2, ale i samostatný režim "Hvězdný tým", kde si můžete budovat tým snů a hrát offline turnaje. Díky tomu si můžete užít fotbalovou akci sami, nebo si ji kdykoliv zpestřit soubojem s kamarádem. S blížícím se vydáním 27. září 2024 a otázkami “kdy vyjde FIFA 25” můžou fanoušci od FIFA 25 očekávat ještě realističtější grafiku, plynulejší hratelnost a rozšířené online a offline režimy. Ať už preferujete sólo hraní, nebo si chcete užít fotbalovou zábavu s kamarádem, FIFA 25 má ambiciózní plány uspokojit všechny typy hráčů.   Fotbalová PS5 party na dosah Ať už jste fanouškem propracované fotbalové simulace, offline her zdarma nebo bláznivých arkádových radovánek, herních automatů na Apple Watch, nebo si chcete užít sportovní zápolení s kamarádem, PS5 nabízí širokou škálu nejlepších fotbalových her na PS5 pro dva. Ponořte se do komplexního budování klubu ve Football Manageru 2024, prožijte kariéru hráče ve FIFA 24, nebo si s kamarádem zahrajte online turnaje v eFootballu 2023. Pro ty, kteří chtějí zkusit něco netradičního, je tu Rocket League s jeho zběsilými auty a bojem o obří míč. Využijte letošní fotbalovou sezónu naplno a dopřejte si virtuální fotbalové zážitky nejlepších her na PS5 pro dva. Ať už budete budovat svůj vlastní tým, prohánět se po hřišti jako hvězdný hráč, nebo se společně s kamarádem rvát o vítězství, PS5 vám přinese hodiny napínavé akce a skvělou společenskou zábavu. Tak na co ještě čekáte? Pusťte se do hry! Přidat komentář Vášnivé fanoušky fotbalu po celém světě uchvacuje napínavá atmosféra vrcholící sezóny. Ať už fandíte Barceloně, Bayernu Mnichov, nebo spíše dáváte přednost lokálnímu klubu, s hrami na PlayStation 5 si užijete fotbalovou zábavu naplno.

Čas načtení: 2024-12-01 11:35:00

Shoptet a Everbot mění pravidla hry – Naučte se, jak využít AI umělou inteligenci ke stavbě e-shopového impéria

Praha 1. prosince 2024 (PROTEXT) - Shoptet, přední poskytovatel e-shopových řešení s téměř 43.000 klienty, spojuje síly s Everbotem, inovativní AI aplikací, která přináší to nejlepší ze světa umělé inteligence. Tato spolupráce umožní všem uživatelům platformy Shoptet naučit se využívat AI umělou inteligenci k automatizaci procesů, zlepšení zákaznické zkušenosti a maximalizaci zisků.Shoptet a Everbot společně pořádají exkluzivní webinář, který je navržen tak, aby pomohl e-shopům růst rychleji a efektivněji než kdy dříve. Tento webinář se uskuteční v pondělí 9. prosince 2024 v 15:00 CET. Přihlaste se ještě dnes: Zaregistrujte se na webinář.Webinář, který vás naučí přeměnit e-shop v ziskový strojChcete, aby váš e-shop fungoval jako dobře namazaný stroj a přinesl vám milionové zisky? Už vás nebaví nekonečné manuální práce a hledáte způsob, jak zautomatizovat rutinní úkoly a explodovat svůj růst? Tento webinář vám přinese konkrétní odpovědi a strategie.„Tento webinář je unikátní příležitostí, jak se dozvědět, co vám žádný jiný e-commerce guru neřekne. Ukážeme vám konkrétní kroky, jak využít AI ke zvýšení efektivity, zisku a zákaznické spokojenosti,“ říká Petr Bednařík, CMO a spoluzakladatel Everbotu.Na co se můžete těšit?Automatizace bez námahy: Naučíte se, jak generovat popisky produktů, grafiku nebo marketingové texty během několika sekund.Analýza e-shopu s AI: Odhalte skryté příležitosti pro růst a maximalizaci zisku.Strategie, které vás odliší od konkurence: Získáte praktické postupy, jak využít AI umělou inteligenci k dominanci na trhu.„Leadeři v e-commerce už dnes využívají AI ke zlepšení své výkonnosti. Tento webinář vám ukáže, jak se můžete stát jedním z nich,“ dodává František Veverka, CIO a spoluzakladatel Everbotu.Everbot: Kompletní AI řešení na jednom místěEverbot je inovativní aplikace, která přináší všechny klíčové AI technologie pod jednu střechu. Na rozdíl od běžných nástrojů, jako je ChatGPT, nabízí Everbot komplexní řešení, které kombinuje jazykové modely, grafické generátory, text-to-video technologie a mnoho dalšího.Co Everbot nabízí?Špičkové jazykové modely: Everbot integruje ChatGPT, Claude, Mistral, Gemini a další, což umožňuje získat různé perspektivy na jedno téma.Pokročilé grafické nástroje: Generujte profesionální vizuály pomocí modelů jako MidJourney nebo Stable Diffusion.Text-to-video technologie: Vytvářejte videa během několika minut a zaujměte zákazníky moderním obsahem.Jednoduchost a přístupnost: Všechny nástroje jsou snadno použitelné, ať už jste laik nebo zkušený profesionál.„ChatGPT je skvělý nástroj, ale stále se jedná o jeden model. Everbot spojuje to nejlepší z AI světa, takže nemusíte přeskakovat mezi různými aplikacemi – vše máte na jednom místě,“ vysvětluje František Veverka.Multichat: Revoluce v komunikaciMultichat je jednou z nejpokročilejších funkcí Everbotu, která mění způsob, jakým e-shopy komunikují se zákazníky i s AI modely.Hlavní výhody Multichatu:1. Komunikace s více AI modely: Nemusíte se rozhodovat mezi ChatGPT nebo Claude – Multichat vám umožňuje používat všechny najednou.2. Sjednocení kanálů: Integrace e-mailů, live chatů a sociálních sítí do jedné platformy zefektivňuje zákaznický servis.3. Automatizace odpovědí: Multichat dokáže odpovídat na časté dotazy automaticky a zároveň personalizovat komunikaci podle historie zákazníka.4. Interní efektivita: Multichat zjednodušuje spolupráci uvnitř týmu a zlepšuje tok informací.„Multichat je nástroj, který vám ušetří hodiny práce a přitom zlepší spokojenost vašich zákazníků. Je to must-have pro každý moderní e-shop,“ říká Petr Bednařík.Šablony pro tvorbu obsahu: Rychle, snadno a profesionálněDalším klíčovým nástrojem Everbotu jsou šablony pro tvorbu obsahu, které umožňují snadno a rychle vytvořit profesionální texty.Co jsou šablony a jak fungují?Předpřipravené struktury textu: Vyberte šablonu, vyplňte několik polí a máte hotový text během několika sekund.Více než 100 šablon: Nabízíme šablony pro marketing, e-commerce, sociální média, e-maily, SEO a další oblasti.Jednoduché použití: Šablony zvládnou i začátečníci, přičemž pokročilí uživatelé mohou obsah přizpůsobit svým potřebám.Proč šablony používat?1. Rychlost a efektivita: Ušetříte hodiny času oproti manuálnímu psaní.2. Konzistence: Zajistíte jednotný styl a tón napříč všemi kanály.3. Úspora nákladů: Nemusíte najímat drahé copywritery – šablony vytvoří obsah za vás.„Šablony vám umožní tvořit obsah jako profesionál, i když s tím nemáte žádné zkušenosti. Stačí pár kliknutí a máte hotový text, který odpovídá nejnovějším trendům,“ uzavírá František Veverka.Webinář: Připojte se a staňte se lídrem v e-commerceCo vás na webináři čeká?Praktické ukázky: Naučte se, jak využít AI k automatizaci úkolů. Růstové strategie: Objevte skryté příležitosti pro růst e-shopu. Implementace Everbotu: Návody, jak jej propojit s platformou Shoptet. Efektivní komunikace: Zlepšete zákaznický servis díky Multichatu.Přihlaste se zde: Zaregistrujte se na webinář. O EverbotuEverbot je komplexní AI aplikace, která přináší revoluci v práci s umělou inteligencí. Spojuje špičkové jazykové modely, grafické generátory a další technologie do jedné platformy, která je přístupná a snadno použitelná.O ShoptetuShoptet je největší platformou pro e-shopy v Česku a na Slovensku, která podporuje více než 43 000 klientů. Jejím cílem je pomáhat podnikatelům růst a zjednodušit správu e-shopů. Připojte se k AI revoluci s Everbotem a Shoptetem :Zaregistrujte se na webinář.Vyzkoušejte Everbot na: www.everbot.cz. Kontakt: info@everbot.cz   

Čas načtení: 2021-10-17 13:29:50

A žili (by) šťastně, kdyby se (ne)potkali…

Čtení na pokračování I. kapitola Jarmila postavila na kuchyňskou linku dvě napěchované velké tašky s nákupem. Udělala to tím nejlepším možným způsobem, aby upozornila na své nedoceněné schopnosti, protože Karlovi stále nedocházelo, jaký má doma poklad. S funícím výdechem a pevně vysunutým pozadím, na které byla patřičně hrdá, se precizně ohnula jako při aerobiku, a hlučně odložila. Dýchání je důležité. Plíce a svaly musí být okysličovány a při namáhavé činnosti je nutné plně vydechovat! Sklenice s kyselými okurkami v akci cinkla do pikantního kečupu. Nic. Karel mlčel. „To mi na to nic neřekneš?“ rozčílila se. „Ohýbej se v kolenou. Takhle riskuješ, že chytneš housera,“ dodal. Čímž to zabil. Jarmila si samozřejmě byla vědoma té zásadní pohybové chyby, ale to by si zase jinak Karel nemohl všimnout jejího pevného zadečku! Kdyby chtěl. A říci perfektně udržované sexy pětatřicítce tak krutá slova by mohla pochopitelně vyvolat vražednou explozi: je statisticky dokázáno, že se ženy rozhodně nemají popichovat v kuchyni. Ale Jarmila je jiná. Vypěstovala si trpělivost a našla způsob jak ignorovat všechno to, za co by jiné zabíjely. Směle postupuje k naprosté dokonalosti a je na to patřičně hrdá. Karlova slova jí sice ublížila, ale nemá šanci ji ponížit nebo zničit. Ví, proč bojuje. Nejspíš to může leckomu připadat jako marné úsilí, neboť podle jejich kamarádek za to Karel nestojí. Ale Jarmila je neúnavná. „No, to si snad děláš legraci? Já se tady s tím tahám, dřu, stojím tu pitomou frontu v Kauflandu, s respirátorem, vozíkem…“ Počítala na prstech, s čím vším tam byla, protože rozhodné bylo, že tam stejně nakonec vlastně byla jen sama. Karel s ní byl na nákupu všehovšudy možná dvakrát, třikrát a i někam jinam se k tomu moc neměl. Jednou jí řekl: „Jsem si vědom, že taháním nákupního vozíku si nahrazuješ nenaplněné mateřství, ale těžko spolu budeme tahat kočárek, když už jsme se přece dávno rozešli.“ A stejně tak jí nesčetněkrát navrhl, nařídil, prosil, škemral, zdali by byla konečně ochotna připustit, že je mezi nimi konec a odstěhovala se z jeho bytu naplnit si své všechny touhy někde jinde. Napořád. Už to bude devět magických měsíců, co se Karel s Jarmilou rozešel. Ale Jarmila se stále vrací. Z práce, z nákupu, ze služebních cest. Pořád má své oblečení v jeho skříni a v krajkovém sexy noční košili, zvýrazňující její křivky, k němu ulehá do ložnice. Karel zpočátku zdrhal do obýváku na gauč, ale pak si řekl, proč by měl ustupovat, je to přece jeho byt. Což rozsekl jen tím, že do postele mezi ně dal obřího plyšového medvěda Milana, kterého nejednou uprostřed noci Jarmila stejně vystrnadila jako nežádoucího křena. Na trojku prý nikdy nebyla zvědavá. Stále používá jeho nádobí, vaří mu, uklízí, sbírá po něm odhozené ponožky a trenýrky, pere, prostě se o něj stará, jako by byli skuteční manželé, kde také už punc vášně dávno vymizel, ale všichni stále okupují stejné území. Karel je pohodář. Hvězdy mu už při jeho narození byly nakloněny, aby se nestresoval pro malichernosti. Takže trpělivě to Jarmile vysvětlil poprvé, podruhé, potřetí, až jí to nakonec opakuje pořád dokola, klidně, cynicky, chladně, marně. Před dvěma měsíci se dokonce seznámil s Marií, ale Jarmila, jako by to pořád nechápala. Po prvním vyslovení rozchodu probrečela celou noc. Řvala i v práci a holky ji litovaly. Jarmila přemýšlela, co si počne, dokud Iveta nevyslovila rozsekávající větu: „Budeš se muset s tím holt smířit.“ Tak to by nešlo! Jarmila přece není ta, která by se měla s něčím smiřovat. Která by měla přijímat potupnou porážku! Holt se s tím smířit je jen pro poražené. Od téhle věty tedy přesně věděla, co má udělat. Získat Karla zpátky. Stůj co stůj. Plán byl jasný: Bude dělat jako by nic. Nesbalí si věci, neodstěhuje se. On si to chlapeček ještě rád rozmyslí! Karel vstal z gauče, odešel do kuchyně a z lednice vyndal pivo. „Koupila jsem špekáčky. Chceš jeden ohřát?“ usmála se, jako by nabízela kulinářskou laskominu. To už nebyl teatrální úsměv. Jarmila dokonale vstoupila do své role. Co dříve hrála, dnes doopravdy prožívá. Podíval se na ten její natěšený až náruživý výraz, který by klidně mohl znamenat, že jim stále dává naději, nebo na to chce hned skočit. Ona by nikdy nepřipustila, že je ženou, kterou muži opouštějí! A jak Karel vzal obal do ruky, aby se podíval na etiketu, uvnitř jí zpražilo příjemné horko. Jako by se mělo jednat o první vstřícný krok po tak dlouhé době. Už několik měsíců se jí ani nedotkl. A nyní to bylo málem. Málem! Kdyby měla palec o trochu dál, už by se to stalo! Dotek erotična! „Šedesát devět procent masa,“ zakroutil hlavou. „Tohle číslo by se nemělo zneužívat.“ „Takže ti mám dát?“ „Ani to a ani to,“ zamrmlal a vrátil se zpátky do obýváku. Rozkrájela uzeninu do patřičných bodlin a vložila ji na pánev. Brzy bylo slyšet hlasité prskání, kuchyní se rozvonila vůně vzdáleně připomínající večery u táboráků, ale s každou další minutou se v prostorách přimíchával čmoud, až zakuckaná Jarmila musela otevřít okno. Nakonec z pánve vytáhla podivně zkroucené cosi, přidala na talíř plnotučnou, chleba a vydala se s večeří do obýváku, aby svého expřítele svedla přes teplou kuchyni. „Tady vidíš, jak to dopadá, když kupuješ nekvalitní párky,“ řekl místo pochvaly. „A nechceš kousek?“ „Jarmilo, prosím tě, nemohla by ses ty a ten tvůj párek už konečně odstěhovat? Je to můj byt! Rozešli jsme se už dávno. Co tě tady proboha drží?“ „Tys to ještě nepochopil?“ Zoufale zakroutil hlavou. „Protože tě miluju, ty můj čumáčku.“ Jako by mu po zádech někdo přejel žiletkou. „Neříkej mi takhle.“ „Promiň, koláčku. Prostě to tak je, miluju tě, a proto tě nemohu opustit.“ „Ale tohle nejde donekonečna. Na to přece musí být dva.“ „Neboj, ty na to taky přijdeš,“ pokračovala Jarmila s plnou pusou. „Když jsme se mohli milovat tenkrát, tak se to může zase vrátit. Máš jen nějakou krizičku.“ „Ta krizička, jak jí říkáš, za chvíli oslaví roční výročí.“ Jarmila užasla. „Páni, to je nápad. To bychom mohli taky oslavovat.“ „Járo, podívej se, tohle nikam nevede. Prostě se co nejdřív sbalíš a odstěhuješ se.“ Co nejdřív není datum. A pak k tomu: „A kam bych asi jako měla jít?“ Neslyšel tuhle otázku poprvé. „To je mi jedno. Třeba k mamince.“ „No, to asi jen tak nepůjde. K tomu jsem ti ještě chtěla totiž říct, že…“ Sklopila hlavu, kousla se do rtů. „S maminkou je to teď moc těžký.“ „Jak těžký?“ „Víš, maminka se teď k nám přistěhuje.“ „No, to nemůžeš myslet vážně?!“ Karel se po delší době skutečně rozčílil. Na spánkové kosti mu naběhla žilka, o které Jarmila doposud neměla ani tušení, že existuje. Možná ani Karel. „Čumáčku, bohužel to jinak nejde. Mamka už tam bydlet nemůže a víš, musíme ji chránit. Zejména v téhle době.“ „Copak nemáš ještě bratra?“ „Vildu?“ Jarmila máchla rukou, jako by jí oznámil „kdo ví co“. „Máš snad ještě nějakého dalšího? No, jasně že Vildu. Proč se nemůže přestěhovat k Vildovi a ty teda taky. Nebo do vlastního.“ „Znáš Vildu. To přece nejde.“ „A proč by to nešlo? Proč to musím snášet já?“ „Vilda je pohrkanej, permanentně naloženej v lihu a pak tam k němu chodí všichni ti kamarádíčci. Dovedeš si představit, jak by tam mohla mamka žít? Ta potřebuje klid a bezpečí.“ „Tady ale není bezpečno.“ Podíval se na ni podmračeným pohledem. Dal do něho co nejvíc, aby působil jako agresor, macho chlap, který jednou pěstí sbourá dům a druhou vytrhne strom i s kořeny jako párátko mezi zuby. Jarmila se zachvěla. Nakroutila hlavu z jednoho a druhého ramene jako rapperka, která chce začít veršovat o svém libidu v co nejsprostší verzi, ale nakonec jen otevřela rty a slastně vydechla. „Takhle ti to moc sluší, koláčku. Měli bychom na to hned vlítnout.“ Zvedl oči v sloup. „Ježkovy voči, Járo, nekoukej na mě takhle.“ „Jak? Takhle?“ přidávala. „Jako bys mě chtěla znásilnit!“ „Ale to já nechci. To ty. Já se budu bránit.“ „No právě.“ „Tak se nebudu bránit! Jak se ti to bude líbit.“ „No právě! Nic nebude. Už jsme se dávno rozešli.“ Jarmila smutně sklopila hlavu. Otočila se ke svému talířku a ukousla do odporného párku. Šťáva jí stékala po bradě až do dekoltu a zanechávala mastnou stopu. Jakmile polkla, dodala: „Maminka se nastěhuje v sobotu.“ „Kdy!“ „Tuhle sobotu.“ „Ale to je pozítří.“ „Ano.“ „Kdys mi to chtěla říct?“ „Nevím.“ „A neměl bych o tom rozhodovat, když je to můj byt?“ „Ale náš domov.“ „Žádný náš domov to není.“ „Maminka nemá kde bydlet. A neboj, je očkovaná. Ty seš negativní. Já taky. Tady tu budem všichni v bezpečí.“ Karel byl negativní. Ale až moc, když slyšel ty novinky. A hlavně nechápal, jak se do takové situace dostal. Každý se tchýni vyhýbá i ve fungujícím vztahu natož v naprosto zdevastovaném. Takhle tu na něj budou dvě ženský, jedna horší než druhá. Protože tchýně je prý už ve fázi, kdy je občas schopna se ztratit i vlastním pokoji. Není ani tak stará, je jí teprve dvaašedesát, ale podle Jarmily prý občas působí dojmem, jako by jí bylo devadesát a trpěla nejvyšší formou demence. Karel má podezření, že to na všechny jen hraje, aby se o ní starali a ona si mohla vymýšlet. Pokud ovšem Jarmila jen nekecá. Docházela mu trpělivost. On přece není jeden z těch mužů, co se k ženám chovají nepřiměřeně, i když by si možná zasloužila jen chytit za límec a postavit za dveře. Karel byl inteligentní muž, který si tak byl vědom následků svých činů. Vyrazit s ní dveře by ale akorát tak vedlo k nepřiměřené scéně, která by vyvolala příjezd policie za domácí násilí. Naštěstí mu problikla zpráva na mobilu. Jarmila natáhla krk jako surikata. Zkusila zaostřit, aby si přečetla text. Karel však po něm duchaplně sáhl a odešel do ložnice. „To je Maruna?“ zeptala se Jarmila, která o jeho nové známosti moc dobře obeznámená. Ale trpělivost a permanentní nátlak růže přináší! „Maruška!“ opravil ji Karel. „Tak ji pozdravuj!“ „To sotva. Ses asi zbláznila.“ „A proč? Copak ona o mně neví?“ Než však Karel něco dodal, pokračovala: „Copak ona neví, že tu bydlíš se svou přítelkyní, celoživotní láskou, zatímco ona je jen bokovka?“ Karel zakroutil očima a zabouchl za sebou dveře. V duchu si říkal, jak někdo může být takhle natvrdlý a prostě si nesbalí svoje věci a nevypadne. Copak jí to vlastní důstojnost dovolí? Absolutně nechápal její logiku. Docházely mu páky, jak se jí zbavit, ale naštěstí tu byla stále Maruška. Kouzelná, báječná, úžasná. Pokračování příště Martina Boučková

Čas načtení: 2020-08-15 17:58:15

André Glucksman: Temná vize evropské budoucnosti

V roce 2012 otiskly Literární noviny rozhovor s francouzským filozofem a politologem André Glucksmanem o Evropě a Evropské unii. Glucksman před pěti lety zemřel, ale jeho myšlenky jsou pozoruhodně aktuální i dnes. Text zveřejňujeme v rámci cyklu Z archivu Literárních novin.   Pane Glucksmanne, máte ve světle intelektuální a existenciální zkušenosti, kterou jste ve 20. století jako antitotalitní myslitel získal, obavy o budoucnost Evropy? Nikdy jsem nevěřil, že s koncem fašismu a komunismu byla odvrácena veškerá nebezpečí. Dějiny se nezastavují na místě. Evropa nevystoupila z dějin ve chvíli, kdy zmizela železná opona, i když občas očividně chtěla, aby se tak stalo. Demokracie mají tendenci tragické rozměry historie přehlížet nebo na ně zapomínat. V tomto smyslu bych řekl: Ano, současný vývoj je extrémně znepokojivý.   Už od svých počátků před 60 lety evropské společenství takřka neustále klopýtá z jedné krize do druhé. Určité prohry a komplikace jako by patřily k jejímu normálnímu chodu. Éru moderní Evropy charakterizuje jakýsi neustálý náznak krize. Lze z toho vyvodit obecný závěr, že Evropa není státem nebo společenstvím v národním smyslu, které organicky roste pospolu. A nelze ji srovnat ani s městskými státy starého Řecka, které navzdory odlišnostem a rivalitám utvářely jednotný kulturní celek.   Evropské země pojí i společné kulturní aspekty. Existuje něco jako duch Evropy? Evropské země nejsou stejné, a proto je nelze strkat do jednoho pytle. Nespojuje je komunita, ale společenský model. Existuje totiž evropská civilizace a západní způsob myšlení.     Jaká jsou jeho hlavní témata? Už od Řeků – Sokratem počínaje přes Platona až po Aristotela – zdědila západní filozofie dva základní principy: člověk není měřítkem všeho a není imunní vůči selhání a zlu. Přesto je zodpovědný sám za sebe a za vše, co vykoná nebo čeho se zdrží. Dobrodružství lidstva je nepřerušená lidská tvořivost. Bůh její součástí není.   Omylnost a svoboda. Copak tyto dva základní aspekty evropské intelektuální historie nestačí k tomu, aby vznikla trvalá politická unie? Evropa nikdy nebyla národní entitou, ani v křesťanském středověku. Křesťanství bylo vždy rozdělené – Římané, Řekové a později protestanti. Evropský federální stát nebo evropská konfederace zůstávají vzdálenou metou, která zbytněla v abstraktnosti termínu samotného. Myslím, že je špatné jít tímto směrem.   Takže podle vás Evropská unie usiluje – jak politicky, tak i historicky – o utopii?   Otcové zakladatelé unie rádi oživovali mýty kolem Karla Velikého a dokonce po něm pojmenovali unijní cenu. Nicméně, byli to pravnuci Karla Velikého, kdo jeho impérium rozdělil. Evropa je jednotná ve své různosti, nebo rozdělená ve své jednotě. Ať už se na to budete dívat jakkoli, určitě není jednotným společenstvím z hlediska náboženství, jazyka nebo morálky.     A přesto existuje. Jaký závěr si z toho utváříte? Krize Evropské unie je symptomem evropské civilizace. Ta sebe samu nedefinuje na základě své identity, ale spíš podle své jinakosti. Civilizace nemusí být nutně založena na společné touze dosáhnout toho nejlepšího, ale spíš na vyloučení a tabuizování zla. Z historického hlediska je Evropská unie obrannou reakcí na hrůzu.   Negativně vymezená entita, která vznikla na základě zkušeností ze dvou světových válek? Ve středověku věřící při modlitbách zpívali: „Pane, chraň nás před zhoubou, hladem a válkou.“ To znamená, že společnost neexistovala ve jménu dobra, ale proti zlu.   V současnosti mnozí opakují, že hlavním smyslem je heslo „už nikdy další válku“.  Myslíte, že toto východisko má smysl i v době, když se hrozba války v Evropě rozplynula? Balkánské války v bývalé Jugoslávii nebo vražedné akce Rusů na Kavkaze zase nejsou tak dávného data. Evropská unie se dala dohromady, aby čelila třem zlům: odkazu Hitlera, holocaustu, rasismu a extrémnímu nacionalismu; sovětskému komunismu za studené války; a konečně kolonialismu, jehož se některé země evropského společenství musely bolestně vzdát. Tato tři zla umožnila zrod společného chápání demokracie, civilizačního ústředního motivu Evropy.   Je to nová a jednotná výzva, co nám dnes chybí? Kdyby se Evropa nechovala tak nepozorně, nebyl by velký problém ji definovat. Na počátku 50. let se zrodilo jádro Unie prostřednictvím Evropského společenství uhlí a oceli, první nadnárodní aliance v těžkém průmyslu; jejím cílem bylo zabránit válce. Jak každý ví, jeho protějškem by dnes měla být Evropská energetická unie. Místo toho se ale Německo rozhodlo zahájit vlastní přechod na obnovitelné zdroje, bez ohledu na evropskou dimenzi. Každý proto dnes individuálně vyjednává s Ruskem o ropě a plynu, Německo bez ohledu na námitky Polska a Ukrajiny podepsalo smlouvu o výstavbě baltského plynovodu a Itálie se podílí na plynovodu South Stream z oblasti Černého moře.   Každá země tedy kráčí za svými vlastní zájmy, čímž bez ohledu na svazky a dohody přehlíží ducha Evropské unie? To je jen ponurý příklad kakofonie, která dokládá, kolik členských zemí není s to nebo ochotno zaujmout společný postoj vůči vnějším hrozbám a výzvám, jimž Evropa v globalizovaném světě čelí. Dotýká se to samotné nervové soustavy evropského civilizačního projektu, v němž by měl být každý schopen postarat se o sebe, a v němž ale všichni chtějí přežívat rovněž společně. Rusko pod Putinem to pak má jednoduché. Bez ohledu na všechny slabiny tohoto gigantu přírodních zdrojů, jeho schopnost působit škody zůstává nezanedbatelnou, čehož prezident Putin rád využívá. Evropská lehkomyslnost a zapomínání pak jen vytvářejí podmínky pro novou katastrofu, a to jak ekonomickou, tak i politickou.     Myslíte, že klopýtání Evropy pravidelně počínají selháním partnerství mezi Francií a Německem? Počátkem července to bylo jasně vidět na symbolické bezvýznamnosti oslav 50. výročí německo-francouzského usmíření, které se konaly v Remeši. Paní Merkelová si s panem Hollandem prakticky neměli co říci, kromě pár bezduchých vtípků o špatném počasí, které jako by vládlo všem jejich setkáním. Bylo to selhání podle všech standardů – intelektuálního, historického, filozofického i politického.     Patos a historický význam setkání prezidenta de Gaulla s kancléřem Adenauerem už nejspíš oživit nelze. Máte dojem, že vztahy mezi oběma zeměmi od té doby prostě upadly do triviálnosti?    Zestručnily se. Naše politické elity trpí intelektuální chorobou krátkozrakosti. Adenauer a de Gaulle přemýšleli ve zcela jiných dimenzích. Ohlíželi se na tři francouzsko-německé války, včetně dvou světových, a vzhlíželi k demokratickému sjednocení kontinentu a k překonání mocenského rozdělení, které bylo dohodnuto na konferenci v Jaltě v roce 1945. To byla hlavní hybná síla urovnání vztahů mezi Německem a Francií.   Tato vize se naplnila v roce 1990, po pádu Berlínské zdi. Vedla tehdejší eliminace vnější hrozby současně k rozvolnění vnitřní soudržnosti? Bývalý francouzský prezident Mitterrand a německý kancléř Kohl ji chtěli zpevnit měnovou unií. A ta je nyní, ironií dějin, zdrojem rozbrojů. Problém je ale hlubší. V roce 1990 se zdálo, že nastal konec dějin, a s ním jako by nastal konec hrozeb, soudů, ideologií, všech velkých střetů a debat. Právě tomu se říká postmoderní věk. Merkelová s Hollandem plavou v instantnosti postmodernismu, v němž ustupujeme od „velkých příběhů“ s jejich přesahy, jak říkal filozof Jean-François Lyotard. Dnes evropští lídři myslí a jednají v rytmu volebních období a průzkumů veřejného mínění.     Merkelová s Hollandem jsou v neustálém kontaktu a vztah mezi Francií a Německem připomíná rutinu starého manželského páru. Nemůže být přitom ale osvobození se od zátěže minulosti i výhodou? Člověk se nemůže od historie osvobodit. Na obzoru na něj čekají další zátěže. Pokud ten německo-francouzský pár chce odejít na odpočinek, měl by to říci. Pokud se ale Evropa nepohne kupředu, padne.   Během jejich jednání v Remeši tam kdosi znesvětil německé hroby z první světové války. Může eurokrize oživit démony minulosti? Nemyslím. Problémem Evropy není ožívání starých nepřátelství, ale pasivita. Lidé chtějí, aby jim ostatní dali pokoj. A právě takoví lidé nebudou vyhledávat žádné střety. Místo toho spíš nebudou dělat vůbec nic. To platí pro Francii, Německo i pro všechny ostatní.   V dějinách Evropy se neustále objevují stesky nad ztrátou vitality, nad dekadencí a úpadkem. Naštěstí přitom zrovna žijeme v nezvykle dlouhé éře míru a prosperity. Pokud nic jiného, alespoň to lze považovat za francouzsko-německý výdobytek. Jistě, už nežijeme neustále na pokraji globální politické a ideologické katastrofy, jak tomu bylo ve 20. století. Na okrajích Evropy ale dochází ke zneklidňujícím pohybům, jakými jsou třeba střety mezi stalinismem a starým evropským nacionalismem v Maďarsku a Rumunsku. A pak je tu zvláštní případ Řecka. Tahle země je svým způsobem ojedinělá, s hrůzně chaotickými dějinami po získání nezávislosti v roce 1830, stejně jako po roce 1945. Prožila si skutečnou občanskou válku i vojenskou diktaturu. V mnoha ohledech stojí Řecko proti Evropě, protože je protiněmecké, prosrbské a často proruské.     Evropská unie ale své kouzlo neztrácí a nikdo dobrovolně nechce vystupovat z eurozóny.   Sokrates říkal, že nikdo vědomě neudělá špatnou věc. Vykládám si to tak, že špatné věci se dějí za předpokladu, že se oslabuje vůle. Nezdá se mi, že by hledání řešení a cest ze současné finanční krize bylo nějakým nadlidským úkolem. Koneckonců, evropští lídři s řešeními přicházejí neustále.   Většinou ale navrhují jen cesty do Bruselu na další summit, přičemž ve stále kratších intervalech. Dál ale nevíme, jaké by ono řešení mělo být. Chybí tu globální perspektiva. Proto Evropská unie ztratila svou raison d'être. Způsoby zdokonalování unijních institucí a jejich přizpůsobování se potřebám lidí budou existovat vždy. Na nápaditost našich politiků a právníků se můžeme spolehnout. Výzva se skrývá jinde a je otázkou čistého přežití: Pokud se staré evropské národy nesjednotí a neutvoří společnou frontu, zaniknou.      Copak to evropští lídři nevědí? Pokud ano, tak proč potom předvádějí tak málo jednoty? V éře globalizace se otázka velikosti stala naprostou nutností. Paní Merkelová jistě cítí, že o osudu Německa se bude rozhodovat na evropském zadním dvorku. Proto po určitém váhání kývla na solidaritu, byť velmi uměřenou. Přitom ale dopustila, aby se Německo, Francie, Itálie a Španělsko v krizi rozešly. Pokud jsou ale naše země s to se pod tlakem finančních trhů rozdělit, zaniknou, a to jak jednotlivě, tak společně.     Chcete říci, že idea osudu evropského společenství stále ještě nezakořenila dostatečně hluboko? V praxi určitě ne. Globalizace přináší globální chaos a globální policajt, kterého dlouho hrály Spojené státy, už neexistuje. Jednotliví hráči možná nesměřují rovnou k válce, ale zároveň si navzájem nepřejí nic dobrého. Každý si hraje vlastní hru. Je to anarchistický zmatek, v němž se Evropa musí prosadit a čelit hrozbám s rozhodností. Hrozbou je Putinovo Rusko, které se snaží získat zpět něco z toho, co ztratilo. Hrozbou je Čína, byrokratický, otrokářský stát. Hrozbou je militantní islám. Evropa se znovu musí naučit přemýšlet v mezích nepřátelství. Například německý filozof Jürgen Habermas to ale nevidí, když říká, že dobře míněný kosmopolitismus může všechny spojit do globálního občanství.       Pro mnohé oblasti světa je Evropa dál pochodní svobody a lidských práv. Ideály a hodnoty ale nevytvářejí odpovídající vyhlídky. Evropské státy určitě mohou mít lákavou pluralitu hodnot, ale představovat je tak, jako by byly součástí nějakého katalogu, prostě nestačí. Místo toho je důležité, abychom se výzvám stavěli společně. Evropa ale setrvává ve stavu váhání, které se může čas od času proměnit přímo v pokrytectví. Výzvám se lze vyhnout dvojím způsobem: tím prvním je odvrátit zrak a tvářit se, že problém neexistuje. Tím druhým je fatalismus, tedy bezmocné pokrčení rameny na znamení, že se s problémem beztak nedá nic dělat. Velký historik Arnold J. Toynbee hodnotil vývoj kultur podle jejich schopností odpovídajícím způsobem reagovat na výzvy. A je dnes Evropa ochotná postavit se svému osudu? Mám obavu, že ne.    Je to důsledek špatného vedení? Je v tom víc. Je to rovněž otázka selhání intelektuálů, nezájem veřejnosti a izolacionismus. Podívejte se na volby v Evropě. Jakou roli v nich sehrává zahraniční politika a postavení Evropy ve světové hře? Před pár lety si EU stvořila vysokou představitelku pro zahraniční vztahy a bezpečnostní politiku, Catherine Ashtonovou, a dala jí k ruce zvláštní agenturu s několika tisíci úředníky. Kde ale je paní Ashtonová, co dělá a kdo si jí všímá? Jednadvacáté století bude stoletím velkých kontinentů, které spolu buď vyjdou, nebo ne. Pokud Evropa do tohoto rozměru nevstoupí, upadne zpět do 19. století. V takovém případě bude veškerá naše politická aktivita vycházet ze vzdálených vzpomínek: Evropa, kontinent utrpení a nostalgie.   Jak oživit intelektuální energii? Němečtí a francouzští myslitelé dlouho žili ve stavu vzájemné fascinace. Lze říci, že to trvalo od francouzské revoluce do studentských bouří roku 1968.   Byl to zájem, který vzešel ze vzájemné rivality a soutěžení. Pečlivě jsme se na sebe dívali a dokonale se znali. V posledních dekádách ale došlo k určitému intelektuálnímu odcizení. Ve způsobu myšlení mezi námi byly rozdíly vždy. Hegel popsal Paříž v době osvícenectví jako „intelektuální zvířecí království“, v němž své myšlenky předkládal snad každý. Francouzi se s ním hádali a nadávali mu, protože byli na své odlišné názory a polemiky hrdí. Jejich diskuse měly něco společného s žurnalistikou a divadlem, ne už tolik s akademickou přesností. Němci zase pracovali na vysvětlování velkých systémů, pokoušeli se dojít k říši poznání, která by nahradila nedostatek jednoty v politice nebo náboženství. Dnes obě země dusí intelektuální deprese. Inteligence jako společenská třída ve Francii už neexistuje a na obou stranách hranice jí chybí soudržnost. Ztratila se v postmodernismu.   Takže ti, kdo se chtějí vyhnout velkým výzvám, dnes už nepotřebují žádné důležité narativy? Přinejmenším tak to postuloval Lyotard ve své vizi konce systémů a ideologií. Nicméně i neideologický postmodernismus je sám o sobě ideologií. Vnímám ho jako vtělení hnutí rozhořčených, rozhořčení coby morálního protestu, kterým ale rozhořčení zároveň i končí. Forma je obsahem. Připomíná mi to Oskara Matzeratha v Plechovém bubínku: Vidím, bubnuji a ten nesnesitelný svět se rozpadne na kousky.      Dětinská představa? Evropa je stále hřištěm mnoha idejí. Myšlení je ale tak fragmentované, tak zatížené váháním, že nepodstupuje ani skutečnou zkoušku. V tomto smyslu je zrcadlovým odrazem politiky. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-13 15:36:00

IT zelenější o 40 %: Energetickou úsporu mohou přinést i repasované notebooky

Praha 13. března 2024 (PROTEXT) - Cesta k uhlíkové neutralitě je dlouhá a náročná. Firmy si ji však mohou zkrátit, pokud se zaměří na zařízení pro koncové uživatele. Počítače, monitory, tiskárny nebo chytré telefony generují v rámci IT sektoru třikrát více emisí CO2 než provoz datacenter. O více než dvojnásobek pak překonávají emise z provozu sítí. Vyplývá to z údajů společnosti Atos, která stojí za projektem "udržitelného digitálního pracoviště".Například využívání repasovaných notebooků by přineslo přibližně 40% snížení emisí uhlíku v porovnání s obměnou za zcela nové stroje. Klíčové je také sofistikované monitorování funkčnosti nebo využití vyřazené techniky pro charitativní projekty. Koncept společností Atos s prvky cirkulární ekonomiky již využívá řada velkých i menších společností ve světě nejen ke snižování uhlíkové stopy, ale také posilování strategie ESG."Cesta k udržitelnému IT je mnohem snazší, než si lidé myslí. Nemusíme se rozhodovat mezi tím, jestli uděláme správnou věc pro planetu, nebo zajistíme bezpečnost a efektivitu podniku," říká Sébastien Vibert, který má ve společnosti Atos na starost projekt "Udržitelného pracoviště". "Celkově více než 50 % všech emisí uhlíku podnikového IT pochází ze zařízení pro zaměstnance. Na počítačový monitor je to zhruba 400 kg emisí uhlíku, 300 kg na notebook a 50 kg na chytrý telefon. Přidejme tiskárny, náhlavní soupravy, klávesnice, myši a dostaneme se na velmi vysoká čísla. Pokud se na data podíváme blíže, tak 72 % těchto emisí připadá na samotnou výrobu zařízení."Pracoviště ve firmách mají na emise uhlíku větší vliv než jakákoli jiná část prostředí ICT. Zatímco zařízení koncových uživatelů produkují 57 % skleníkových plynů, provoz sítí jich generuje 24 %, na datacentra pak připadá 18 % emisí. Přehodnocení životního cyklu jednotlivých zařízení dokáže významně přispět ke snížení celkových emisí uhlíku. Společnost Atos proto vytvořila koncept tzv. "Udržitelného pracoviště" s prvky cirkulární ekonomiky. Firmám, které se do něj zapojí, pomáhá s postupnou obměnou techniky za výkonná zařízení s nízkou uhlíkovou stopou. Také posiluje zapojení zaměstnanců do ekologických opatření a vytváří novou sociální a environmentální hodnotu v dodavatelském řetězci ICT. Navíc představuje nástroj k snadnějšímu dosažení cílů strategie ESG, tedy zodpovědnému chování ve vztahu k ekologickým, společenským a správním dopadům jejich podnikání.Čtyři pilíře udržitelného pracovištěKoncept udržitelného digitálního pracoviště se opírá o čtyři, vzájemně propojené oblasti. První zahrnuje zařízení s nízkou uhlíkovou stopou. Vzhledem k tomu, že v životním cyklu ICT produktů připadá na výrobu zhruba 72 % emisí CO2, prodloužení jejich životnosti, resp. využívání repasované a renovované techniky přináší významnou ekologickou úsporu. U běžného firemního notebooku se jedná o ekvivalent cca 316 kg CO2 a 190 000 litrů vody. Společnost Atos spolupracuje s řadou partnerů, kteří zajišťují profesionální repasi. Firmy tak mohou své zaměstnance vybavit výpočetní technikou s nízkou emisní stopou, ale přitom dostatečným výkonem pro každodenní práci.Další součástí udržitelného pracoviště je pokročilá analytika. Atos poskytuje firmám nástroje, s jejichž pomocí dokáží vyhodnocovat potřeby lidí v týmech. Zahrnuje také stovky metriky pro sledování výkonnostních parametrů jednotlivých zařízení. Například na noteboocích lze monitorovat baterii, pevný disk, operační paměť, vytížení systému při práci nebo padání aplikací. Zařízení pak získá skóre určující, jestli je funkční, nebo jestli potřebuje servisní zásah, upgrade komponent či rovnou výměnu.Třetí okruh se týká zapojení zaměstnanců. K dispozici jsou mimo jiné personalizované virtuální nástěnky, gamifikace a odměny. Zaměstnanci mohou získávat body za to, jak ekologicky a efektivně pracují se svým IT. Sociální skóre mohou zlepšit například odevzdáním vysloužilého zařízení pro potřeby charity. Zelené skóre pak budují třeba tím, jak mají nastavené režimy spotřeby, resp. spoření energií.Poslední, čtvrtá oblast zahrnuje lidský rozměr IT - podporu komunit, znevýhodněných skupin nebo kolegů se speciálními potřebami. Nejčastěji se jedná o přesun vysloužilé techniky. Typicky počítačů, které už nezvládají firemní nároky, ale dokáží posloužit v domácnostech nebo školách.Program udržitelného digitálního pracoviště je pouze jedním z projektů, kterými se společnost Atos věnuje udržitelnosti v IT. Za své aktivity získává pravidelně různá ocenění. Je čtyřnásobným držitelem platinové plakety EcoVadis, prestižního francouzského ocenění za ekologii. Sedmkrát za sebou pak Atos dosáhl úrovně "Leader" v hodnocení dodavatelů technologií a služeb pro digitální pracoviště od společnosti Gartner.O společnosti AtosAtos je globálním lídrem v digitální transformaci se 107.000 zaměstnanci a s ročním obratem ve výši více než 11 miliard EUR. Skupina, která je evropskou jedničkou v oblasti kybernetické bezpečnosti, poskytování cloudových služeb a výpočetní techniky s vysokým výkonem, poskytuje end-to-end řešení na míru pro všechna průmyslová odvětví v 69 zemích. Společnost Atos, průkopník v oblasti dekarbonizačních služeb a produktů, se zavázala poskytovat svým zákazníkům bezpečná a dekarbonizovaná digitální řešení. Atos je SE (Societas Europaea), kótovaná na Euronext Paris.Cílem společnosti Atos je napomáhat ve vytváření budoucnosti informačních technologií. Svými odbornými znalostmi a službami podporuje rozvoj vědomostí, vzdělávání a výzkumu multikulturním přístupem a přispívá k rozvoji vědeckotechnické excelence. Atos na celém světě umožňuje svým zákazníkům a zaměstnancům, jakož i členům společností, aby žili, pracovali a rozvíjeli se udržitelně v bezpečném informačním prostoru. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-06-07 00:00:00

Manuál pro tápajícího eurovoliče: o čem se nejvíc mluví a z koho lze vybírat

Většina lidí se zřejmě u voleb bude rozhodovat podle toho, jestli jsou spokojení se současnou vládou, nebo jestli mají rádi Evropskou unii jako takovou. Redakce iDNES.cz přináší návod pro nerozhodnuté, kteří stále tápou, kterou stranu nebo uskupení mají volit.

Čas načtení: 2024-11-04 05:00:00

Velký přehled Blesku o amerických volbách: Jak se volí, kdo vede, kde se rozhodne?

Vrátí se Amerika k »velkolepé« éře Donalda Trumpa (78), nebo naopak vynese do Bílého domu Kamalu Harrisovou (60) jako první ženu? Prezidentské volby jsou za rohem a rýsuje se strhující souboj. Oba rivalové jdou do finiše s vyrovnanými šancemi, rozhodovat budou klíčové státy. Blesk před velkým volebním dnem přináší vše důležité.

Čas načtení: 2024-12-01 09:20:32

Horoskop na dnešek: Co čeká jednotlivá znamení?

První den v měsíci přináší pro všechna znamení zvěrokruhu příležitosti i výzvy. Přizpůsobivost, odvaha a trpělivost budou klíčem k úspěšnému dni. Podívejme se, co přinese dnešek jednotlivým znamením. Beran: Odvaha rozhodovat Den začne přívalem energie a ambicí. Dostanete zajímavý návrh, který bude vyžadovat rychlé rozhodnutí. Buďte odvážní, ale pečlivě zvažte všechny detaily. Večer si dopřejte […]

Čas načtení: 2024-12-22 20:03:00

Ministr Vlček: Novela zlepší dostupnost internetu, zejména v odlehlých oblastech

Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o elektronických komunikacích, která přináší lepší ochranu spotřebitele a jednodušší výstavbu internetových sítí. Novela rozšiřuje pravomoci Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), který nyní bude moci rozhodovat spory nejen o službách jako internet nebo telefonování, ale i o platbách za související produkty, například telefony nebo zařízení.

Čas načtení: 2025-02-05 09:00:00

Konec rutinní práce? Agenti AI už dnes mění fungování firem

  Umělá inteligence (AI) se rychle vyvíjí a její vliv se rozšiřuje napříč všemi odvětvími. Zatímco první generace AI byla založena na předem naprogramovaných pravidlech a predikční modely se soustředily na analýzu dat, nyní vstupujeme do éry agentů AI. Ta přináší zásadní posun – místo pasivního zpracování informací, AI bude autonomně rozhodovat, plánovat a jednat bez přímého lidského dohledu. To znamená, že AI již není pouhým analytickým nástrojem, ale stává se digitálním pracovníkem schopným řešit komplexní problémy, kde je nutno plánovat dopředu. Tento posun otevírá nové možnosti ve financích, průmyslu, zdravotnictví i zákaznických službách a firmy, které jej pochopí a implementují dříve, získají velkou konkurenční výhodu.

Čas načtení: 2020-05-07 07:19:14

Kdo ohlídá hlídače? Německý ústavní soud zpochybnil rozhodnutí Evropského soudního dvora

Německý ústavní soud rozhodl, že program nákupu cenných papírů, uskutečňovaných Evropskou centrální bankou, není v souladu s německou ústavou. Zajímavější je ale jiná část celého rozhodnutí. V letech 2015 – 2016 podali Bernd Lucke, bývalý předseda AfD, Peter Gauweiler, bavorský politik za CSU, a také skupina politiků reprezentovaných berlínským politikem Markusem Kerberem, celkem čtyři stížnosti k německému ústavnímu soudu v Karlsruhe. Jednalo se jim o program PSPP, v jehož rámci nakupuje Evropská centrální banka postřednictvím centrálních bank členských zemí cenné papíry z různých států EU. Jelikož mandát ECB zakazuje bance provádět fiskální politiku a financovat jednotlivé státy, podle názoru stěžovatelů překročila své pravomoci. Evropský soudní dvůr (ECJ) dal roku 2018 tomuto programu své požehnání. Celá kauza tím nicméně neskončila. V úterý 4. května 2020 vydal druhý senát německého ústavního soudu své vlastní rozhodnutí, které je dosti zajímavé. (Tiskové prohlášení v angličtině zde, v němčině zde.) Podle něj je program v částečném nesouladu s německou ústavou a neudělá-li ECB do třech měsíců určité kroky, musela by se z něj Spolková banka stáhnout. O ekonomických detailech si lze česky více počíst na serveru E15. Skutečně zajímavá je ale podle mého názoru otevřená „plechovka červů“ v podobě otázky, kdo má v tomto případě navrch. Součástí rozhodnutí německého ústavního soudu je totiž i tvrdá kritika předešlého rozhodnutí ECJ, které bylo podle německých soudců nesrozumitelné, vymykalo se běžným normám práce ECJ a považují jej za svévolné. Rozhodnutí ECJ bylo ultra vires (mimo rozsah jeho pravomocí) a německé úřady se nesmějí na činnosti ultra vires podílet. Toto je superzajímavá situace, protože na první pohled by člověk ECJ považoval za nadřazený soud, kterému musejí jednotlivé národní soudy ustoupit, ať už se jim to líbí nebo ne. Tento dojem má i Evropská komise, která ihned potvrdila, že bere evropské právo jako nadřazené právu členských států. Ve skutečnosti to v případě ústavního práva zase tak jasné není. EU není – na rozdíl třeba od Austrálie nebo USA – federální stát. Federace mají jednoznačnou hierarchii, ve které je nejvyšší federální soud úplně nahoře a soudy jednotlivých členských zemí se mu musejí podřídit. Vezmeme-li konkrétní příklad, nejvyšší soud státu Texas musí respektovat rozhodnutí nejvyššího soudu USA, a to i přesto, že Texas je i na poměry USA „region razovity“. Tohle uspořádání ale v rámci EU nikdy nevzniklo. Žádná smlouva nestanoví, že by se členské státy vzdávaly své suverenity jako celku a převáděly ji na EU. Členské státy se ve prospěch EU vzdaly pouze vyjmenované části svých pravomocí. Evropské orgány mají právo rozhodovat v těchto smluvně daných věcech, ale neměly by tyto svoje pravomoce překračovat. Dvojkolejnost, která tím vznikla, je zřejmá. Německý ústavní soud nemá právo (a ani se o něj nehlásí) rozhodovat o zbytku Evropy, ale má právo přezkoumat, jestli zapojení Bundesbanky a peněz německých občanů do evropských aktivit odpovídá znění smluv, které Německo podepsalo. Což znamená mimo jiné dohled nad tím, zda si evropské orgány nevykládají svoje pravomoci příliš širokým způsobem a zda je proti „papírovému základu“ fakticky nepřekračují. Přesně k tomuhle dohledu se německý ústavní soud ve svém rozsudku hlásí. Podle něj je nutné si možnost takového dohledu na národní úrovni zachovat, i když by měla být vykonávána jen zdrženlivě: V jeho rozhodnutí se píše: „Pokud by členské státy mohly jednoduše rozhodovat – skrze svoje vlastní soudy – o platnosti rozhodnutí EU, mohlo by to podkopat prioritu evropského práva a ohrozit jeho jednotnou aplikaci. Ale pokud by se členské státy zdržely jakékoliv možnosti přezkoumat, zda nedochází k překračování pravomocí, daly by tím orgánům EU výlučnou moc rozhodovat o Smlouvách, a to dokonce i v případě, kdy EU přijme interpretaci, která by ve své podstatě znamenala změnu smluv nebo rozšíření smluvně daných kompetencí.“ V podstatě je to starý známý problém, který získal svoji latinskou formulaci už někdy před dvěma tisíci let: „Kdo ohlídá hlídače"? Federální struktury fungují tak, že nejvyšší hlídače už nikdo nehlídá a jejich členské státy se s tím smířily. EU, struktura unikátního typu, to tak zřetelně stanoveno nemá. Tenhle rozsudek je určitým druhem „varovného výstřelu“ německých soudců vůči orgánům EU: sledujeme vaši činnost a nedovolíme vám úplně cokoliv, některé postupy už jsou za hranicí legality. Zvlášť zajímavé to bude v případě budoucí hospodářské pomoci zemím zasaženým koronavirovou krizí. Německo se svého času stalo součástí měnové unie na základě slibu, že Němci nebudou muset nikdy ručit za dluhy jiných států. Kdyby tenhle princip měl být v budoucnu nějak narušen či obcházen, stoprocentně to zase skončí před soudem v Karlsruhe.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2022-08-15 07:08:17

Milost, ze které pohoršení přichází

V době, kdy byl prezidentem republiky Václav Klaus, jsem se často věnoval agendě žádostí o milost. V té souvislosti jsem občas navštěvoval Kancelář prezidenta republiky, která byla vůči justičním prudičům docela přátelská. Partnerem pro jednání byl většinou Ladislav Jakl, s ním někdy kancléř Jiří Weigl a výjimečně docházelo i na velmi věcné jednání s prezidentem republiky. Vzpomínám, že se Jakl jednou o milosti republiky vyjádřil jako o nástroji nespravedlnosti: funguje sice jako pojistný ventil, který napraví selhání státu, jež se jinými prostředky napravit nepodařilo, ale dosáhne na ni jen nepatrná část potřebných. Jeho poznámka se mi vybavila z paměti, když jsem se seznámil s novinářským rámusením kolem setkání hradního kancléře Vratislava Mynáře s předsedou Nejvyššího soudu ČR Petrem Angyalossym. Schůzka se má za nevhodnou kvůli tomu, že Nejvyšší soud bude rozhodovat o dovolání, které podali spoluodsouzení omilostněného šéfa Lesní správy Lány Miloše Baláka. V tomto případě prezident republiky udělením milosti vytvořil nerovnovážný stav, který neomilostnění spoluodsouzení mohou vnímat jako nespravedlnost. Pokud by Nejvyšší soud vyhověl dovolání, spoluodsouzení by se mohli dostat na stejnou rovinu s Balákem. Hradní kancléř by za těchto okolností mohl mít zájem na ovlivnění rozhodování Nejvyššího soudu, jež by mohlo přispět k zahlazení účinků prezidentovy nepřístojnosti. Chybí ovšem důkaz, že chtěl s Angyalossym mluvit právě o této záležitosti. Ale i kdyby to byla pravda, nebyl by důvod vyčítat předsedovi Nejvyššího soudu, pokud by jeho žádost vyslechl, protože by tím na soud nevzal žádný závazek. Postavení předsedy Nejvyššího soudu je velmi silné, takže skutečně nemusí přihlížet k přání prezidenta či hradního kancléře, které směřuje proti nezávislosti soudu. Každý nositel této funkce je vyzbrojen pro odolávání lobbistickým tlakům předchozí kariérou, vysokou prestiží soudu i jeho osobně a nevýznamností protislužeb, jež by kromě ostudy mohl získat za vyhovění požadavku. Bylo by od předsedy Nejvyššího soudu krajně nezdvořilé odmítnout žádost o setkání s představitelem Kanceláře prezidenta republiky, se kterou musí občas vést úřední jednání, ale očekávat slouhovské vyhovění nějakému pokusu o zásah do nezávislosti soudu by bylo pošetilé. Zcela nepochybně to platí i v případě Angyalossyho. Pokud by se za ním Mynář skutečně vydal s žádostí, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání neomilostněných spoluobžalovaných, svědčilo by to o jeho jisté naivitě v představách o možnostech předsedy soudu. Žádný předseda soudu není oprávněn mluvit soudcům svého soudu do jejich rozhodování. Pokud by to přece jen zkusil, musí počítat s možností, že by se mu zneužití pravomoci mohlo jednou vrátit jako bumerang, kdyby „usměrňovaný“ soudce jeho jednání zveřejnil. A někteří soudci jsou na svou nezávislost citliví až chorobně. Zvláště ovlivňování tříčlenného senátu by bylo vysoce rizikovým podnikáním. Angyalossy není v tomto směru výjimkou. I kdyby jej Mynář přesvědčil, že vyhověním dovolání by jeho soud udělal dobrý skutek, neznamená to, že by své přesvědčení dokázal přenést do myšlení tříčlenného senátu soudců, kteří budou o dovolání rozhodovat. Tvrzení, že předseda Nejvyššího soudu si může o nějaké věci myslet cokoli, ale „jeho“ soudci mohou zaujmout úplně jiné stanovisko, mohu podepřít příkladem z praxe, který se přihodil bývalému předsedovi Nejvyššího soudu Pavlu Šámalovi. Řešil můj podnět ke kárnému řízení s jednou pražskou soudkyní. Zachoval se jako vzorový kárný žalobce. Nechal provést obsáhlé šetření případu a vydal pak pečlivě vypracované, argumenty podložené rozhodnutí o nevyhovění podnětu. Napadený postup soudkyně byl podle něho v naprostém pořádku. Kromě podnětu ke kárnému řízení jsem podal ministrovi Robertu Pelikánovi téměř shodně formulovaný podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Pan ministr podnětu vyhověl a tříčlenný senát soudců Nejvyššího soudu rozhodl, že dotyčná soudkyně porušila zákon a její rozsudek jako nezákonný zrušil. Netuším, co si Šámal myslel o rozhodnutí svých soudců. Představa, že soudkyně se vydáním nezákonného rozhodnutí nedopustila kárného provinění, mi připadala protismyslná. Pozornost, věnovaná ze strany novinářů setkání Mynáře s Angyalossym, mi proto připadá nadbytečná. Pokud z ní snad přece jen padá na někoho stín, pak je to hradní kancléř, který se již v minulosti dostal do novinářských řečí kvůli jednání, vykládanému jako pokus o ovlivňování soudu. Ale ani toto obvinění nebylo průkazné.

Čas načtení: 2021-06-12 09:24:51

Policie jako hybatel v politice

Politikům a novinářům dělá hodně starostí nezávislost policie a státního zastupitelství na politických vlivech. Některým to ale vydrží jen tak dlouho, než policie sáhne na jejich lidi, neboť považují za nepatřičné, aby je vůbec obtěžovala prověřováním podezření, že se dopustili nezákonného jednání. Takže když se dostal do potíží místopředseda vlády Jiří Čunek, KDU-ČSL hrozila opuštěním vlády, pokud se její představitel dostane před soud.   Vynucená opatření připravila Čunka o možnost odnést si z veřejného soudního řízení zprošťující rozsudek. Jeho trestní stíhání bylo zastaveno. Ale vypukla „válka žalobců“, kterou uhasila až ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová zbytečnou, leč úspěšnou stížností pro porušení zákona, na jejímž základě Nejvyšší soud ČR rozhodl, že trestní stíhání Čunka bylo od počátku nezákonné. Trestní stíhání bylo tehdy již dávno nevratně zastaveno. Podobně se zachovala o něco později TOP 09, strana odštěpenců od KDU-ČSL, když policie požadovala vydání ministryně Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání. Miroslav Kalousek tehdy sliboval policistům „odstíháním GIBS“ a předseda vlády Petr Nečas, praktikující katolík, pronesl ve Sněmovně „poměrně tvrdou a jasnou tezi, že o tom, kdo bude ve vládě, nebo nebude ve vládě, nebude cestou žádosti o vydání rozhodovat parta policejních plukovníků nebo podplukovníků“. O rok později se dověděl, že všecko je jinak – ale o tom až dále. Za starostmi o nezávislost orgánů činných v trestním řízení uniká pozornosti veřejnosti neblahá skutečnost, že česká politická scéna má osobitou vlastnost: čas od času do politického vývoje v zemi beztrestně zasahuje policie. Průkopníkem byl Jan Kubice, tehdy ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, předchůdce Roberta Šlachty, který o své újmě a nad rámec svých oprávnění vyrobil zprávu o prorůstání organizovaného zločinu do státních správy, tzv. Kubiceho zprávu. Zpráva obsahovala převážně nesmysly nebo polopravdy. Unikla do médií a vyvolala skandál. Poškodila jak ČSSD, tak Jiřího Paroubka osobně a možná přispěla k volebnímu neúspěchu strany. Kubice pak opustil policejní sbor a žil v ústraní. Za zneužití svého postavení k vyvolání politické pohromy nebyl nikdy potrestán. Vývoj šel dál. V roce 2010 se do Poslanecké sněmovny dostala první „protestní“ neideologická strana Věci veřejné, hlásící se k principům přímé demokracie a s protikorupční rétorikou. Vstoupila do koaliční vlády Petra Nečase s podmínkou, že obsadí ministerstvo vnitra a nahradí policejního prezidenta Oldřicha Martinů nástupcem vzešlým z konkursního řízení. Komunita tradičních politických stran tehdy ještě měla „silný imunitní systém“ a Věci veřejné byly jediným vetřelcem. Imunitní reakce proti nim byla bouřlivá. Předáci ODS i KDU-ČSL neskrývali znechucení nad nutností přijmout Věci veřejné jako partnera. Jmenování policejního prezidenta Petra Lessyho strpěli, ale předseda vlády Nečas jeho jmenovací dekret nepodepsal: přenechal to ministrovi vnitra. Ministr vnitra Radek John se záhy stal cílem různých tlaků a dokonce peticí policistů proti jeho jmenování. Tlak neustál, reyignoval a naivní „véčkaři“ přistoupili na dohodu o jmenování osvědčeného intrikána Kubiceho ministrem vnitra, ač nepatřil do jejich party. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. V součinnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů, tehdy řízené Ivanem Bílkem, a ministra vnitra Kubiceho se uskutečnil puč ke svržení legitimního policejního prezidenta Lessyho a ještě v době platnosti jeho mandátu Kubice jmenoval policejním prezidentem exponenta ODS Martina Červíčka. Lessy se dostal před trestní soud. Zřejmá spokojenost ODS s tímto výsledkem ale netrvala dlouho. Soud zprostil Lessyho obžaloby, čímž jeho odvolání ztratilo platnost a nový ministr vnitra Martin Pecina musel řešit policejněprezidentské schizma. Rozsudek samosoudce Romana Podlešáka obstál v odvolacím řízení a nezvrátil jej ani nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman dovoláním. Postižení policejní prezidenti kvůli tomu na sebe navzájem nezanevřeli a k ministrovi vnitra se zachovali kavalírsky: oba rezignovali a uvolnili tak cestu k jmenování Tomáše Tuhého. Stejně jako v případě „Kubiceho zprávy“ se pořadatelům zjevně protiprávního způsobu svržení policejního prezidenta Lessyho nic nestalo. Kubice se opět stáhl do soukromí a všechny pokusy o jeho trestní stíhání ztroskotaly. Bílek, exponent ODS, se ještě chvíli udržel v úřadě, ale po nástupu Sobotkovy vlády vzal na sebe politickou odpovědnost za selhání GIBS v kauze Vidkun a v lihové aféře a rezignoval. Při vymítání Věcí veřejných ze slušné společnosti došlo i na ministra dopravy Víta Bártu, který ihned po sdělení obvinění rezignoval. Jeho stíhání vyvolali provokatéři zevnitř strany. Musel přestát on-line vedený proces před senátem předsedy Jana Šotta, jenž se sice hodně snažil ubližovat, ale nakonec vydal zprošťující rozsudek. Stejně jako v případě Lessyho rozsudek odolal v odvolacím i dovolacím řízení. Jen pak nedošlo na stíhání provokatérů, protože policie a státní zástupci je vzali pod ochranu. Dověděli jsme se tehdy, že policie a státní zástupci mají právo na vlastní názor a nejsou vázání soudními rozsudky. Spojeným úsilím policie, státních zástupců a různých intrikánů a provokatérů se postupně podařilo stranu Věci veřejné zahnat do propadliště dějin. Až potud nositelé zneužití moci policie či Generální inspekce bezpečnostních sborů (což je speciální policejní sbor) posloužili beztrestně svým loutkovodičům a pak se stáhli do soukromí. O jiný způsob získání moci ve veřejné správě se neucházeli. Vývoj tím ale neskončil. K nejdramatičtějšímu zneužití policejní moci pak došlo v noci z 12. na 13. června 2013, kdy na Úřad vlády a do různých souvisejících míst a bytů vpadly desítky policistů pod velením plukovníka Šlachty. V časných ranních hodinách policisté zatkli v jejím bytě ředitelku sekretariátu předsedy vlády Janu Nagyovou. Opakovaně ji pak jako vazebně stíhanou vodili před televizními kamerami v „medvědech“, což byla neomluvitelná zhovadilost. Do vazby se také dostali bývalí poslanci za ODS Ivan Fuksa, Marek Šnajdr a Petr Tluchoř. Ve své knize 30 let pod přísahou Šlachta přiznává, že k nasazení svých podřízených do takové akce neměl souhlas policejního prezidenta Červíčka a věděl, že výsledkem bude pád Nečasovy vlády. Zákonnost policejního postupu jistili místně nepříslušní státní zástupci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v čele s Ivo Ištvanem. Nejvyšší státní zástupce Zeman, bez jehož požehnání se olomoučtí žalobci nemohli vydat do Prahy, se moudře držel stranou. Vedoucí činitelé operace uspořádali 13. června 2013 tiskovou konferenci, na které ohromili veřejnost zprávami o zabavených penězích a zlatě a spoustě důkazů o zneužívání pravomoci úředních osob a korupci. Dnes, po řadě trestních procesů víme, že ve skutečnosti hora porodila myš. Je zřejmé, že způsob, jakým Nečas zvládal ředitelku svého sekretariátu, či lépe, jakým způsobem paní ředitelka zvládala svého budoucího manžela a jak využívala své postavení, určitě nebyl chvályhodný. Nemění to nic na tom, že posláním policie, zvláště jejích speciální útvarů, není řešení takových lapálií. Není ostatně prokázáno, že „mravní náprava“ poměrů v sekretariátu předsedy vlády byla prvotním důvodem ke spuštění okázalé akce. Spíše šlo od počátku o svržení vlády Petra Nečase a ODS mimoparlamentní cestou. Výsledkem bylo zásadní překreslení vnitropolitické mapy státu, zahrnující vytlačení dominantní politické strany ODS od kormidla. Vzhledem k důsledkům není přehnané, pokud se o „realizaci“ v noci z 12. na 13. červen 2013 hovoří jako o puči. Není stále jasné, kdo jej vyvolal. Krátkodobě vydělal prezident republiky Miloš Zeman, který se stal pánem vnitropolitické scény. A otevřely se brány, jimiž se do politického života země nahrnulo hnutí ANO, zatímco tradiční strany ztratily lesk. Přestože podle mého laického úsudku zřejmě došlo k politickému zneužití policie a státního zastupitelství, vedoucí činitelé akce se nedostali před soud a vlastně tu hrůznost ani orgány činné v trestním řízení dosud nevyšetřovaly. Zatímco aktéři dřívějších taškařic se někam vypařili, Šlachta se stylizuje do role rytíře bez bázně a hany, který v čele své strany Přísaha vtrhne do Parlamentu a udělá v zemi pořádek. Vzhledem k jeho snížené citlivosti k zákonnosti a k pravidlům demokratického parlamentního režimu, kterou nejviditelněji projevil v „puči“ z června 2013, ale méně výrazně i jinde, vidím v jeho případném polickém úspěchu hrozbu pro demokracii. Pokud v něm Andrej Babiš vidí možného partnera v nové povolební koalici, měl by si vzít varování z naivity Víta Bárty, jenž pustil na ministerstvo vnitra Jana Kubiceho. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-07-22 10:06:28

Anketa z roku 2011: Jak dopadne Andrej Babiš? (z archivu LtN)

Na podzim roku 2011 Andrej Babiš několikrát v médiích velmi kriticky hodnotil stav společnosti a silně kritizoval korupci, přičemž založil občanské sdružení Akce nespokojeného občana (politické hnutí ANO vzniklo až další rok). V následujícím textu přinášíme tehdejší anketu Literárních novin, ve které osobnosti veřejného života hodnotili vyhlídky Babišových protikorupčních iniciativ. Přečtěte si, jak se ve svých odhadech trefili (či spletli) například publicista Jiří Pehe nebo básník Jiří Žáček.   Vladimíra Dvořáková, politoložka, profesorka na VŠE: Andrej Babiš vystoupil s ostrou kritikou současných korupčních poměrů, a přestože skutečně neřekl nic, o čem by se mezi veřejností (byť nikoli veřejně) běžně nemluvilo, mediální pozornost byla neskutečná. Proč se o něčem hovoří mezi veřejností a nikoli veřejně? Protože je obtížné získat důkazy, protože podněty k vyšetřování jsou většinou k ničemu, a protože zákony u nás chrání spíše korupčníky nežli veřejnost. Pan Babiš se naštval a veřejně řekl, že „král je nahý“. Díky mediálnímu zájmu výsledkem bude další „falešná“ mobilizace občanů v boji proti korupci, který ovšem nebude mít žádné odborné zakotvení ani strategii a po určité době prostě vyšumí v další zklamání. Je to samozřejmě pikantní, pokud je to miliardář spjatý s naším ekonomicko-politickým prostředím, kdo nakonec ventiluje sociální napětí a frustraci z naší politické scény. Pro naši dobu je příznačné, že ve stejných dnech tohoto mediálního boomu proběhl mimo větší mediální pozornost (kromě novinářů, kteří se tímto obecněji zabývají) seminář ke Studii národní integrity, kterou zpracovává Transparency International, na němž vystoupila řada odborníků. Data a analýzy, které zazněly, byly velmi alarmující, možná více než to, co sděloval pan Babiš; ale koho vlastně zajímají názory nějakých odborníků z nevládní organizace, z vysokých škol či z řad politických a ekonomických publicistů. Tímto způsobem budeme i nadále bojovat proti korupci až do vítězného konce, kdy již opravdu nebude co rozkrást.    Petr Mach, předseda Strany svobodných občanů: Miloš Zeman vyhrál v roce 1998 volby s heslem Čisté ruce. Cílem bylo odhalit a potrestat korupčníky. Loni se dostaly do Sněmovny s heslem Pryč s dinosaury Věci veřejné. Chtěly zatočit s korupcí. Ani v jednom případě se nedostavil úspěch. Korupce neskončila. Nepomůže nezbytně ani to, když bohatí podnikatelé nějakou takovou iniciativu podpoří. Uhlobaron a magnát Zdeněk Bakala kupříkladu věnoval Věcem veřejným šest milionů. Od lidí jako Bakala nebo Babiš nejsou stížnosti na korupci věrohodné, když jejich byznys z velké části závisí na rozhodování politiků a úředníků. Iniciativa Andreje Babiše nejspíš vyjde do prázdna a není jasné, jaký je jeho plán či motiv. Podle mě korupci může potírat jen změna fungování státu – méně daní a státního přerozdělování, méně veřejných zakázek a méně zákonů ve prospěch byznysu. Odstranit zákony o zvýhodňování biopaliv, nepořádat drahé sčítání lidu, na drahách nechat jezdit soukromníky místo dotovaných Českých drah, nedovolit další rozhazování peněz na dluh atd. Korupce vždy bude dál hrozit tam, kde budou politici a úředníci rozhodovat o veřejných penězích, je ale potřeba jim tento prostor pro korupci zmenšit. Když budou politici rozhodovat o menším objemu peněz, bude na ně i více vidět. Nevěřím podnikatelům a politikům, kteří tvrdí, že je možné zachovat současnou obrovskou moc státu a nějakým kouzlem zajistit, aby byla korupce odhalována. Moc státu je třeba omezit ve prospěch lidí.   Jiří PEHE, politolog: Iniciativa Andreje Babiše je nepochybně důležitá. O Babišových motivech si samozřejmě můžeme myslet leccos. Byl koneckonců dlouhá léta součástí podnikatelského prostředí, které nyní obviňuje ze systémové korupce, navíc patřil k podnikatelům nejúspěšnějším. Bylo by ale chybou odmítnout jeho slova o systémové korupci i odhodlání podpořit boj s korupcí jen jako jakýsi blábol, jak to okamžitě učinila některá média, nebo jako jakousi odvetu za zmařené investice. Když některá média Babiše kritizovala za neadresnost jeho obvinění, možná podcenila možnost, že Babiš dobře ví, proč v této chvíli nechce na nikoho ukazovat prstem. Možná ví, že v tuto chvíli stačí už to, že mnoho politiků i „podnikatelů“ se obává, že by mohl začít prstem ukazovat. Každopádně je důležité, když jeden z nejbohatších lidí v zemi hodlá do budoucna podporovat boj proti systémovému rozkrádání státních zakázek, nejen poskytnutím organizačního zázemí, ale pravděpodobně i finančně. Hlavní impulz pro boj s korupcí totiž musí vzejít právě z podnikatelského prostředí. Pokud se právě tam najde kritická masa významných podnikatelů, kteří si uvědomí, že ohýbání nebo obcházení pravidel hry není ani v jejich zájmu, může se snad něco změnit. A změní-li se vnímání korupce mezi podnikateli, začne se měnit i v politických kruzích, které jsou často bohužel ve vleku nejrůznějších neprůhledných ekonomických zájmů v pozadí politiky.   Jiří Žáček, básník: Mediální hvězdou posledních dnů se stal velkopodnikatel Andrej Babiš. Odvážil se nahlas promluvit o nehorázné korupci, která škodí české ekonomice i občanské společnosti. Dokonce utrousil několik jmen, o kterých prý štěbetají vrabčáci v kdejaké putyce. Vysloužil si tím potlesk mnoha lidí, kteří se s rozkrádáním veřejných financí nechtějí smířit. Ať mi prominou, ale mně Babišova televizní vystoupení připadají jako pimprlová komedie. Systémovou korupci opakovaně pranýřuje řada opozičních poslanců při jednáních parlamentu a kriticky o ní píše i pár žurnalistů, kteří si uchovali nezávislé myšlení. Ti se nepočítají? Nikdo jim nenaslouchá? Musí se ozvat miliardář, aby byl kritický názor brán vážně? Ale budiž, třeba to majitel Agrofertu myslí upřímně. Ať tedy přejde od slov k činům, postaví se do čela nespokojených občanů a nechá ministry odpovědné za vytunelování mnoha miliard naházet do Vltavy. Anebo je předat orgánům činným v trestním řízení. Pravděpodobnější mi připadá, že pan Babiš je v roli bojovníka proti korupci úkolován českou vládou škůdců zemských; důvěryhodný šoumen, který má vzít levici vítr z plachet. Pseudoopozice, která po něm bude opakovat, že premiér je slušný člověk, bude vládě nepochybně milejší než zpovykaní grobiáni Sobotka, Zaorálek, Rath, nebo dokonce Grebeníček. A občané zmatení sofistikovanou habaďůrou si budou pochvalovat, jak nám ta demokracie pěkně funguje. Pravdu mohou mít i ti, kdo úspěšného podnikatele podezírají, že zatoužil usednout na prezidentský stolec, a právě zahájil svou předvolební kampaň. Mezi předpokládanými kandidáty s charismatem nunvářských kleští by rozhodně nebyl bez šancí. Která z variant je správná, poznáme my, řadoví občané, kteří nemáme svého děda Vševěda, teprve za čas. A to už bude pozdě i na případnou defenestraci.   Karel Randák, bývalý ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace: Andreje Babiše relativně dobře znám a vím, že o podobném kroku uvažoval poměrně dlouho, přičemž zvažoval jeho možné dopady jak na své podnikatelské aktivity, tak i bezpečnostní rizika. Že se nakonec rozhodl do toho jít, bylo ale víceméně spontánní rozhodnutí, což je také patrné z toho, že z některých jeho formulací číší nejistota, co vlastně chce a může říci, právě aby se nevystavoval zbytečnému riziku, či dokonce žalobám. Mezi potenciálními riziky, která panu Babišovi hrozí, bych jako větší problém viděl, že dotčení lidé, respektive organizace se pravděpodobně mohou snažit negativně ovlivnit jeho podnikatelské záměry a může se jim to s pomocí zkorumpovaných lidí ve státní správě i dařit. Navíc má Babiš překvapivě vyvinuté sociální cítění a velmi dobře si uvědomuje, že je fakticky zodpovědný za cca 28 tisíc lidí, které zaměstnává. Co se týče osobní roviny, morální či jiná diskreditace nepředstavuje příliš velké riziko vzhledem k tomu, že on v podstatě nic netají a vše na sebe říká. Na nic jiného (bylo-li v minulosti něco) nejsou důkazy. Pokusy o jeho diskreditaci se již v minulosti objevily v podobě různých analýz, zpráv apod. a vždy vyšuměly do ztracena, právě kvůli absenci důkazů. Poslední forma rizika, která by mohla padat do úvahy, je riziko bezpečnostní, ačkoli ho považuji za vcelku minimální: Babiš se v zásadě nikdy nepohyboval v prostředí, kde se problémy řeší nějakými násilnými prostředky. Navíc se v takovém prostředí nepohybují (a ani moc neorientují) jeho potenciální nepřátelé a ČR není zemí, kde by podobné praktiky byly jako houska na krámě. Babiš není Mrázek ani Krejčíř, je to persona zcela jiného formátu, má své informace, umí si své okolí pohlídat. Kromě toho si je tohoto rizika jistě vědom a jestli již nějaká opatření nepřijal, určitě to v krátké době udělá. Jeho krokům velmi fandím, a to nejen proto, že s ním v jeho vyjádřeních souhlasím, ale především proto, že je v ČR ve své kategorii lidí vlastně průkopníkem, a to je něco, co by mělo být oceněno a nikoliv odsuzováno. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-01 08:00:18

Obnova české ekonomiky – jednou už to tady bylo

Další fází plošné karantény je její postupné uvolňování, a tedy i postupné rozbíhání normálního života. Života společenského, kulturního, sportovního, ale konec konců především ekonomického. Zatímco společensky a kulturně se asi rozběhneme víceméně sami, ekonomika bude potřebovat značnou pomoc. Škody, které každý den narůstají, se nejprve budou zastavovat, pak zmenšovat: budeme muset nahradit, co jsme zameškali. Obnova ekonomiky však nemusí být jen návratem ke starým pořádkům. Může to být skok, ke kterému nynější krize vytváří výborné předpoklady. Paradox? Ani ne – tak je to vlastně skoro vždycky: všechno zlé je k něčemu dobré. Za všeobecného souhlasu dělá nyní česká vláda řadu plošných opatření, která mají zmírnit průběh a dopady ekonomické krize na nejpočetnější a nejvíce ohrožené části ekonomiky: dodává hotovost domácnostem, živnostníkům a firmám, a zároveň postupně umožňuje obnovit provoz v maloobchodní síti. Je to logický a prakticky nesporný sled kroků, kterému se dá jen těžko oponovat. Také moc oponentů nemá – až na pár opozičních politiků (spíš lídrů než výkonných lidí v terénu), kteří tu a tam něco utrousí. Faktem ale je, že ani v historii, ani v okolních zemích nenajdeme žádné lepší řešení. Dlužno také přiznat, že dosavadní postup vlády má dobrou a úspěšnou filozofii, kterou většina veřejnosti chápe a přijímá.  Otazníky se vynořují s pohledem na delší časový horizont. Karanténa a z ní vyplývající omezení probudila nebývalou vlnu pozitivní energie, spoustu nápadů a úspěšných, nebo alespoň nadějných projektů. Nejde jen o šití roušek, které má ohromnou psychologickou hodnotu a zároveň vyřešilo počáteční problém s jejich nedostatkem. Je tu řada dalších, komplikovanějších příkladů: v mnoha oborech se prakticky vyzkoušelo, co všechno se dá udělat přes počítač a bez osobního kontaktu. Některé nezbytnosti se staly zbytnými a mnoho lidí také najednou mělo čas se zastavit, zamyslet a věnovat se činnostem, na které dříve nebyl čas. To všechno může být dobrým nástupem k výkonnější a efektivnější ekonomice. Velmi bude záležet na tom, zda stát tomuto proudu vytvoří prostor – zda obnova české ekonomiky bude natolik chytrá, aby vystihla nejslibnější ohniska a dala jim zelenou. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Máme nějaké vzory? Ekonomické krize tady sice v minulosti byly, ale s tou, která právě nastává, se žádná z nich nedá dost dobře srovnávat. Nevzniká ve finančním sektoru, nemá cyklický charakter, neschyluje se k ní postupně, ale startuje ze dne na den zastavením výroby v obrovském, globálním rozsahu. Systémově je to situace, na kterou není přesný návod, těžko může být řešena podle nějakého pevného plánu a známých pouček. Bude to spíš vyžadovat jasnou vizi vyplývající z dobré praktické znalosti, schopnost řídit složitý proces a odvahu přijímat zásadní rozhodnutí. Z tohoto hlediska lze přece jen najít určitou historickou paralelu – situaci před třiceti lety: východiskem bylo nevýkonné, plánem řízené národní hospodářství napojené na slabý a rozpadající se trh ostatních zemí východního bloku. Cílem byla standardní tržní ekonomika napojená na fungující západní trhy. Zkušenost s takovou transformací nebyla ale k dispozici žádná. Přesto se podařilo ji v poměrně krátké době realizovat bez vážnějších sociálních otřesů a s pozitivním výsledkem: neprovázela ji ani katastrofální nezaměstnanost, ani hyperinflace, nezpůsobila žádné fatální zadlužení, ani výrazný exodus talentů a mozků. Můžeme dnes diskutovat o tom, zda se přechod k tržní ekonomice nemohl uskutečnit s menšími náklady. To je ale diskuse bez konce a z dnešního pohledu i bez významu. Je to ale obrovská zkušenost – a ta ukazuje, že v mimořádné situaci lze dělat velké a zásadní změny a že v českých poměrech funguje česká cesta nejlépe. Ukazuje, jak důležité bylo dávkovat změny tak, aby jejich dopad byl postupný a nevyvolal šoky. Aby celý proces byl důvěryhodný pro investory a zahraniční trhy. Aby stát ustupoval do pozadí a přenechával prostor soukromému kapitálu. Aby makroekonomické prostředí směřovalo k rovnováze, stabilitě a předvídatelnosti. Podstatné také je, že se v takových situacích moc nediskutuje, neboť je nutno s jasnou vizí řídit a rozhodovat. Není známo, že by tehdy existovaly nějaké poradní týmy ekonomů. Celý proces řídil nepočetný tým lidí, kteří měli teoretické znalosti, ale minimum praktických zkušeností, zato však všechny potřebné pravomoci, rozhodovací schopnosti a vysokou autoritu.  Poradní týmy Dnes tu poradní týmy máme. Zatím se v médiích objevily tři takové skupiny. Z jejich složení se nezdá být moc pravděpodobné, že by tyto týmy vyprodukovaly reálný a úspěšný plán pro využití potenciálu české ekonomiky v nastalé situaci. Ačkoliv se jedná o zajímavé a uznávané osobnosti, jejich počet a složení dohromady velké naděje nevzbuzuje. Akademici, analytici, bankéři a vysocí manažeři budou sedět kolem stolů – nebo možná doma u svých počítačů – a povedou diskuse. Budou sepisovat názory a stanoviska, hledat shodu, ale nebudou rozhodovat a za své rady nebudou mít žádnou faktickou odpovědnost. Z nedávné zkušenosti lze usoudit, že význam těchto poradců bude opět žalostný. Vlády s jejich podporou se dopouštěly zásadních strategických chyb: připomeňme přiškrcené veřejné investice po finanční krizi v roce 2008–9, odloženou důchodovou reformu a zrušenou reformu zdravotnictví, což jsou asi nenápadnější příklady. Není to jistě vina poradních týmů, jen chyba strategií, které je povolaly do služby a pak je nedokázaly využít. Ekonomičtí poradci tak v konečném důsledku zapůsobili spíš jako PR agentury: měli mediální ohlas, demonstrovali ochotu vlády o věcech jednat, umožnili zveřejnit a vysvětlit všechny možné těžkosti a smířit se nakonec s rezignací na řešené problémy. Jaká je naděje, že to tentokrát nedopadne podobně?  Poměrně malá, ale naděje to pořád je: vytvářejí ji podnikatelé, kteří zvládají svůj byznys i ve změněných podmínkách. O některých se ví, o mnoha dalších se nemluví a nepíše. Na jedné straně jsou spekulanti, kteří dodržují karanténu a těší se, že si tak zajistí nárok na kompenzaci, a jsou jiní, kteří se okamžitě se situací vyrovnali: zapojili do svého byznysu internet, převedli své zaměstnance na nejpotřebnější sortiment, pustili se do renovací, investic a nových aktivit. Netýká se to jen živnostníků a drobných firem. I velké české firmy, které mnohdy začínaly z ničeho a jejichž majitelé je dovedli k miliardovým obratům, neskládají ruce do klína a nejsou ani ohromené, ani zaskočené globální pandemií a vidinou ekonomické krize. Výrobce polohovacích nemocničních lůžek Linet ve Slaném se okamžitě soustředil na ten sortiment, po kterém je největší poptávka, a vyrábí na plné obrátky pro nemocnice napříč Evropou i v USA a dalších zemích. Nebo logistická přepravní firma HOPI v Říčanech u Prahy – zvládla problémy s ucpanými dálnicemi, nabírá nové lidi a dál investuje do svého růstu. Pražská CSG, která zachránila českou značku Tatra, také drží plný provoz ve všech svých firmách. Pokud tito lidé – nebo spíš lidé tohoto druhu a této „krevní skupiny“ – budou mít dostatečný prostor a podporu, může se česká ekonomika posunout velmi rychle a výrazně kupředu: stát se výkonnější, efektivnější a v konečném důsledku i silnější. V českých genech je tradičně zakomponován sklon k překvapivým, v podstatě jednoduchým řešením. Tak, jak svého času prosazoval své vize Tomáš Baťa nebo Václav Klement, Antonín Švehla, nebo Alois Rašín nebo třeba profesor Otto Wichterle, tak lze nepochybně uvažovat o mnohých výzvách i dnes. V podnikání, v politice i ve vědě. Mohou to být myšlenky, které se nevejdou do ekonomických pouček, budou se míjet se zažitými představami a budou vyžadovat velkou dávku odvahy a síly ke svému prosazení. Když se ale ta síla a odvaha najde, mohou to být nejúspěšnější projekty své doby.  Krizová ekonomická situace je dobrou příležitostí vzít i neobvyklé myšlenky vážně, zabývat se jimi a dát jim šanci. Pokud by vládě radili lidé, kteří mají v české ekonomice za sebou hmatatelné výsledky, byla by šance samozřejmě větší. Názory akademiků, manažerů a bankéřů v cizích službách, tam se asi české moudrosti těžko dočkáme. Současná vláda bude po ukončení karantény zřejmě disponovat velkou důvěrou veřejnosti, nejvyšší dostupnou podporou a bude mít tedy jedinečnou příležitost prosadit rozumnou, chytrou a nejspíš i jedinečnou českou vizi dalšího rozvoje naší ekonomiky. Možná budeme mít díky včasným opatřením a vysoké disciplíně veřejnosti i určitý časový náskok. Zároveň asi nemůžeme počítat s velkou mezinárodní solidaritou – každá země bude mít své starosti a bude prosazovat své zájmy a své priority. Nebude to tedy lehké, ale šance to rozhodně je.  {/mprestriction}  Autor je publicista.

Čas načtení: 2024-03-31 14:14:22

Brusel bude rozhodovat o tom, jestli budou mít dopravní prostředky i přední brzdové světlo

Bezpečnost na silnicích se neustále zvyšuje. Auta mají víc a víc bepečnostních i aktivních jízdních asistentů a jsou bezpečnější i při nehodách. I tak je ale stále velká zodpovědnost na řidičích, kteří bývají při řízení nepozorní. I proto bylo vymyšleno přední brzdové světlo, které má chodce na přechodech informovat o tom, že přijíždějící řidič o […]

Čas načtení: 2024-04-14 15:09:00

Těhotenství po znásilnění je rarita, potrat není řešení, říká členka Hnutí Pro život

Prahou v minulých dnech prošel průvod organizovaný Hnutím Pro život, které sdružuje odpůrce potratů. Podle svých vyjádření pomáhá ženám, které nečekaně otěhotněly. Zastánci práva svobodně rozhodovat o svém těle se jim ale postavili a chtěli zabránit tomu, aby akce hnutí pokračovala. O tom, zda má matka právo rozhodovat, zda přeruší těhotenství, diskutovaly v pořadu Za pět minut dvanáct s moderátorem Martinem Čermákem europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti) a místopředsedkyně Hnutí Pro život Zdeňka Rybová.

Čas načtení: 2024-04-17 07:00:01

Český vězeň likvidoval v koncentračním táboře vlastní lidi. Nacisté dobře věděli, z koho udělat kápa

Koncentrační tábory vnímáme většinou jako místa rozdělená jednoznačně na zlé – nacisty – a pak ty ostatní, kteří se jen chabě bránili nejhoršímu, většinou bezúspěšně. Jenomže stejně jako každá historická událost ani tato není tak černobílá.  Osvětimský fotograf Brasse viděl víc, než člověk snese: Zvrácení nacisté toužili po dokumentaci svých zvěrstev Číst více Kápo byl často stejně krutý jako nacisté Mezi těmito dvěma skupinami, tedy mezi vězniteli a vězni, totiž fungoval ještě status kápa, tedy jakéhosi hlídače, dozorce zajatců, jak popisuje web Českého rozhlasu. Ti se rekrutovali ze společnosti samotných vězňů, ale žádnou velkou ohleduplnost a shovívavost od nich nemohli ostatní čekat. Vždyť se také většinou jednalo o lidi, kteří se ani na svobodě nezalekli sebehorších zločinů, případně o duševně nemocné jedince bez valné schopnosti posoudit důsledky svého jednání a hlavně bez svědomí. Nacisté dobře věděli, koho si vzít na pomoc.  Přežít – ale za jakou cenu?  Jistým odůvodněním, nikoliv však ospravedlněním, pro české stráže svých vlastních lidí, mnohdy sousedů nebo známých z vedlejší vesnice, byla jednoduše lidská snaha přežít. Tito dozorci, jak popisuje také autor Vojtěch Kyncl v knize Československo a stíhání nacistických zločinců, pak také dostávali mimořádné příděly jídla, měli přece jen mírnější režim než ostatní, místo těžké práce, která mrzačila tělo a vystavovala jej nepředstavitelnému utrpení, kápové hlídali své „podřízené“. Za to se dokonce občas dostali do místního nevěstince, což byl v takových podmínkách vlastně také malý zázrak. A tak se někteří takovou vidinou nechali zlákat. Co však dělali a s jakou krutostí, již není nejen omluvitelné, ale ani pochopitelné.  Mimořádné lidové soudy Kápové, kteří hrůzy druhé světové války přežili, byli následně mnohdy souzeni tak zvanými mimořádnými lidovými soudy, jež popisuje mimo jiné Ústav pro studium totalitních režimů a jež se po skončení ozbrojeného konfliktu konaly například v Chebu nebo v Litoměřicích. Tam se dostal také Karel Kompert, duševně nemocný muž vězněný v koncentračním táboře Ravensbrück. Získal zde pozici ošetřovatele ostatních vězňů, ale místo pomoci je zbavoval života pomocí narkotické látky, kterou jim nešetrně a s vědomím, že jde o vraždu, vpravoval do žíly jako „zdravotník“.  Duševně nemocný hlídač Jak se po válce ukázalo, šlo o duševně nemocného syfilitika s omezenými schopnostmi sebeovládání a zvládání stresu. Takovému bylo dáno právo rozhodovat o životě ostatních. Nacistům se to hodilo, někteří mrtví vlastně ani nebyli připsáni přímo na jejich vrub. A Čech vraždil Čechy.  V koncentráku zažil neuvěřitelné peklo, přesto přežil: Vypracoval si správnou strategii Číst více Já nic, to všechno oni… Před poválečným soudem v Litoměřicích Karel Kompert nejprve vypověděl, že všechno, co udělal, bylo na přímý příkaz jeho německého velitele. On sám se prý k vězňům choval jen dobře. Aby mu to někdo uvěřil, musel by ale zůstat na živu z celého tábora jen on sám. Všichni, kdo s ním přišli do styku, velmi dobře věděli, že jím podaná injekce nikdy neměla sloužit k úlevě od bolesti, ale k usmrcení. Kromě jiného byla důležitá rychlost, jakou narkotikum vstříkl do žíly. I když mu skuteční lékaři, kteří byli nuceni podrobit se jeho „léčbě“, opakovaně vysvětlovali, že pomalá aplikace pomůže, zatímco rychlá znamená stoprocentní smrt, zopakoval Kompert nesprávný, a tedy vražedný postup při nejbližší příležitosti znovu. Vědomě a schválně.  Živé házel na hromadu, kde umírali Ještě před konečným vynesením rozsudku, který jej již na svobodu nepustil, se Kompert začal postupně přiznávat i k dalším zvěrstvům, jichž byl nejen svědkem, ale dokonce přímým účastníkem. S vězni, kteří přišli na ošetřovnu, schválně zacházel hrubě, ještě živá, avšak již pohybu neschopná těla házel na hromadu jako roští na podpal, a protože měl možnost rozhodovat o tom, kdo bude nebo nebude ošetřen, měl také velkou moc, kterou si náležitě užíval. Bití a kopání do ostatních vězňů, kteří byli v táboře uvězněni stejně jako on sám, bylo na denním pořádku.  Bez vytáček: jsme prostě takoví Můžeme se jen stále dokola ptát, jak mohou lidé jeden s druhým takto jednat, obrátit se proti vlastnímu národu, sousedům, nebo dokonce i rodině. Historie ale ukazuje, že lidský rod takový zkrátka je a je zbytečné a naivní si jej idealizovat. Věřit, že tomu bude jednou jinak, je nádherné a nesmíme přestat doufat, ale jak je vidět, zlo si svoji cestu na svět najde vždy. A jak to dopadlo se samotným Karlem Kompertem? Podle všeho utekl z vězení a o jeho dalším osudu se zprávy nedochovaly.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Německá Kobyla Braunsteiner: Před dozorkyní s hřeby v botách nebylo v koncentračním táboře úniku.

Čas načtení: 2024-05-17 06:00:00

Psychomodulační látky prošly Poslaneckou sněmovnou

Mají své zastánce i odpůrce, všichni se ale shodují v tom, že jde o revoluční český koncept v drogové politice s mezinárodním přesahem. Takzvané psychomodulační látky (PML) se mají stát mezistupněm mezi potravinami a nebezpečnými látkami měnícími vědomí, za které zavíráme lidi do vězení. PML budou i přes svou psychoaktivitu dostupné na trhu, ale v rámci velmi přísné regulace – mnohem přísnější než u alkoholu. Žádné konkrétní látky povoleny nebyly a o každé potenciální PML budou rozhodovat odborníci (nejspíše z Ministerstva zdravotnictví anebo Úřadu vlády). Kritici namítají, že novela přijatá poslanci ve třetím čtení 3. května je pouhou kostrou, ve které chybí dlouhá řada zásadních detailů, jež budou muset být zapracovány do vyhlášek a podzákonných norem. Zásadní je v tuto chvíli fakt, že žádné konkrétní látky povoleny nebyly a že o každé potenciální PML budou rozhodovat odborníci (nejspíše z Ministerstva zdravotnictví anebo Úřadu vlády). The post Psychomodulační látky prošly Poslaneckou sněmovnou appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2024-05-21 13:43:54

Lokální rekuperace: Čerstvý vzduch bez nutnosti větrání

Lokální rekuperace: Čerstvý vzduch bez nutnosti větrání redakce Út, 05/21/2024 - 13:43 Stavba a Rekonstrukce Klíčová slova: lokální rekuperace primavent.cz čerstvý vzduch větrání Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Čerstvý vzduch Pravidelné větrání byste neměli podceňovat, čerstvý vzduch je důležitý pro celkový komfort v interiéru. Nicméně často v zimě se nám větrat nechce, abychom domů nepouštěli studený vzduch. Důvody pro instalaci lokální rekuperace mohou být různé, nicméně výsledkem je vždy čistý a čerstvý vzduch. Kvalita ovzduší je tak lepší, díky čemuž se snižuje riziko respiračních onemocnění, alergií či astmatu. V podstatě bez práce můžete mít doma stále stabilní teplotu a vlhkost. Prostředí domácnosti je tak zdravější a příjemnější. Úsporný provoz Ačkoli provoz rekuperace není zdarma, nezasáhne váš rozpočet nějak zásadně. Provozní náklady jsou nízké. Investice se vám přitom brzy vrátí. Odvětrávání přijde vhod v létě i v zimě. Zařízení dokáže z interiéru odvádět teplo a využít ho pro předehřátí čerstvého vzduchu, který proudí zvenku. Ve výsledku díky tomu lze i snížit spotřebu energie na vytápění. Snadná instalace Jednou z velkých výhod je, že lokální rekuperace nevyžaduje složitou instalaci. Celý proces je poměrně jednoduchý a nevyžaduje vysoké náklady. Nemusíte provádět rozsáhlou rekonstrukci, abyste mohli zajistit optimální větrání. Díky tomu se zařízení hodí pro novostavby i starší objekty. V tom spočívá důležitý rozdíl oproti centrální rekuperaci vzduchu. Flexibilní řešení K dispozici jsou rozmanité modely, snadno tak vyberete to pravé přesně dle svých potřeb. Obecně se však doporučuje zvolit jednu jednotku pro pokoj o velikosti do 25 m2. Do větších místností je lepší instalovat jednotky dvě. Záleží na vás, pro jaké řešení se rozhodnete. Oblíbeným řešením je umístit jednotku do ložnice, kde zajistí příjemné ovzduší pro zdravý spánek. Další jednu či dvě pak můžete umístit do obývacího pokoje, jelikož jde o místnost, ve které trávíme značnou část dne. Případně se hodí i do dětského pokoje. Nicméně využití má nejen u rodinných domů a bytů, ale i kanceláří a různých komerčních prostor. Praktické tipy Údržba rekuperace vzduchu není složitá, nicméně nabízí se pár praktických tipů, které byste měli znát. Nezapomínejte pravidelně čistit filtry. Jednou za čas je dobré obrátit se na profesionály, kteří zajistí špičkové vyčištění. I když máte vzduchotechniku, je dobré občas i klasicky vyvětrat otevřením oken. A to zejména po vaření či úklidu – vzduch se tak rychleji vyčistí. Krátké a intenzivní větrání přitom neovlivní teplotu v místnosti. V zimě můžete využívat nižší výkon, jelikož není nutná taková intenzita rekuperace. Díky tomu zabráníte zbytečnému úniku tepla. V létě se pak vyplatí zapínat větrání hlavně v noci, kdy je vzduch chladnější. Udržíte tak v interiéru příjemnou teplotu. Moderní technologie Kromě toho, že máte na výběr z různých modelů s odlišným designem a výkonem, můžete se rozhodovat také dle dostupných funkcí. Obecně se jedná o moderní zařízení se snadným ovládáním. Využít lze ovládací panel, ale i ovladač na dálkové ovládání či dokonce chytrý telefon. Hodí se také různé senzory. Ty monitorují kvalitu vzduchu, hladinu CO2 a další parametry – díky tomu může rekuperace fungovat zcela automaticky. Spolehlivou vzduchotechniku, která jde s dobou, naleznete na: https://primavent.cz/. Vzhledem k tomu, že se nabízí různé parametry, dle kterých se můžete rozhodovat, dopřejte si dostatek času na výběr. Díky tomu vyberete optimální model, který zajistí komfortní a zdravou domácnost. Přidat komentář Zdroj foto 1: VisualProduction / Adobestock.com Zdroj foto 2: New Africa / Adobestock.com Lokální rekuperace představuje praktické vybavení domácnosti. Díky ní budete mít doma stále čerstvý vzduch, aniž byste museli otevírat okna. Tato chytrá technologie nabízí řadu výhod a můžete s ní získat i více než příjemné klima.

Čas načtení: 2024-05-31 09:33:09

KEMEL: Soudci soudcům, důchodci důchodcům

Když si soudci mohou rozhodovat o svých platech, neměli by o důchodech rozhodovat důchodci?

Čas načtení: 2024-06-27 16:28:06

Horká fotbalová sezóna, nejlepší hry na PS5 pro dva a pro jednoho

Horká fotbalová sezóna, nejlepší hry na PS5 pro dva a pro jednoho redakce Čt, 06/27/2024 - 16:28 Zábava Klíčová slova: casino 1 euro deposit FIFA 24 herní automaty na Apple Watch Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Hledáte nejlepší hru pro dva na PS5 pro parádní večer s kamarády u ovladačů? Nebo si chcete sami vychutnat napínavou herní kampaň? Na PS5 najdete širokou škálu her, které uspokojí každého fotbalového fanouška. Tento článek se zaměří na ty nejlepší hry pro tuto konzoli, ať už hledáte hru pro dva na dálku, nebo si chcete dopřát individuální fotbalový maraton. Připravte se na prozkoumání specifických funkcí a herních módů, které dělají tyto hry tak zábavnými a napínavými. Ať už se ponoříte do napínavých online turnajů s přáteli, nebo se pustíte do budování fotbalové hvězdy v příběhovém režimu hry na PC, PS5 vám zaručí hodiny strhujícího fotbalového zážitku. Fotbal na PS5 - Nový rozměr hry PlayStation 5 posouvá hranice fotbalového hraní na zcela novou úroveň díky špičkovým technologickým pokrokům. Vizuální stránka hry vás ohromí díky dechberoucí grafice s realistickými pohyby hráčů, propracovanými stadiony a atmosférickým osvětlením. Každý detail, od hřiště po tribuny plné fanoušků, je vykreslen s neuvěřitelnou přesností, vtáhne vás přímo do děje a nechá vás zažít atmosféru opravdového zápasu. Nový ovladač DualSense přidává další vrstvu realismu, než tomu bylo u ovládání FIFA 23. Haptická zpětná vazba simuluje pocit kopnutí do míče, zatímco adaptivní spouště vám dají najevo rozdíl mezi lehkou přihrávkou a silným odkopem. Díky těmto inovacím budete mít pocit, že máte míč skutečně pod nohama. Ať už toužíte po parádním večeru s přáteli, nebo se chcete utkat s hráči z celého světa, hraní nejlepších online her na PS5 pro dva je plynulé a stabilní. Spojte se s kamarády a zažijte vzrušení z online turnajů, nebo se postavte neznámým soupeřům a prověřte své fotbalové dovednosti na globální scéně. Technologie PS5 vám při hraní FIFA 24 zprostředkuje fotbalový zážitek plný emocí a intenzivního hraní. Nejlepší fotbalové hry pro dva hráče na PS5 Milujete fotbal a chcete si ho užít s kamarády? FIFA 23 na PS5 je pro vás to pravé! Tato legendární série se nesoustředí jen na individuální hvězdy, ale nabízí skvělé možnosti pro tu nejlepší hru na PS5 pro dva! V online režimu si vyberte z různých kooperativních variant. Vytvořte s kamarádem silnou dvojici v "Pro Clubs kluby", kde budete budovat a vylepšovat svůj vlastní tým, nebo se vrhněte do online sezón a bojujte o postup v ligách. Pro milovníky gaučových soubojů je tu klasický lokální multiplayer. Vyzvěte kamaráda na přátelský zápas a předveďte mu své fotbalové umění. Můžete si také na playstationu zahrát "hru pro dva", kde budete společně ovládat jeden tým a utkáte se s online soupeři. Ať už si vyberete cokoliv, FIFA 23 vám zaručí hodiny napínavé fotbalové zábavy plné emocí. eFootball 2023: Hledáte rychlou a akční alternativu k FIFA 23 a k FIFA 22? eFootball 2023 je tu pro vás! Patří k jedněm z nejlepších her pro dva na PS5! Tento bezplatný titul s licencovanými týmy a hráči z předních evropských lig klade důraz na plynulé ovládání a dynamické tempo hry. Ve hře eFootball 2023 máte dvě hlavní možnosti, jak si s kamarádem užít fotbalovou zábavu. Spojte síly a hrajte kooperativně v online zápasech proti jiným dvojicím. V tomto režimu je klíčová komunikace a koordinace, abyste dokázali přehrát soupeře a vstřelit góly. Pro ty, co raději soupeří, je tu klasický lokální multiplayer. Vyzvěte kamaráda na přátelský zápas a zjistěte, kdo má lepší fotbalové reflexy a ovládání hráčů. Díky rychlé hratelnosti a důrazu na individuální dovednosti se můžete těšit na napínavé souboje plné emocí. Rocket League: Fotbal s auty? Ano, a to zatraceně zábavný! Spojte se s kamarádem a pomocí raketou poháněných aut se snažte dostat obří míč do soupeřovy branky. Strategická komunikace, kreativní taktika a akrobatické kousky s auty - to vše je klíčem k vítězství v Rocket League. Tato bláznivá a zábavná hra vám s kamarádem zaručeně zvedne adrenalin a pobaví vás na celé hodiny. Králové PS5 fotbalu pro jednoho hráče Football Manager 2024: Pro milovníky komplexního fotbalového managementu je Football Manager 2024 na PS5 splněným snem. Tato hra není jen o samotném hraní, ale o zvládnutí všech aspektů chodu fotbalového klubu. Ponořte se do hlubin taktických strategií, kde budete rozhodovat o formacích, herním stylu a jednotlivých úlohách hráčů. Objevujte nové talenty na přestupovém trhu, vyjednávejte smlouvy a sestavte si tým snů. Prožijte kariérní postup od manažera malého klubu až po špičkového evropského stratéga. Každé rozhodnutí ovlivní osud vašeho týmu a cesta na vrchol nebude jednoduchá. PES 22: Patří k nejlepším hrám na PS5 pro dva a i když září v kooperativním hraní, nabízí také skvělý zážitek pro sólo hráče. Režim kariéry vám umožní zhostit se role hráče nebo manažera a prožít vlastní fotbalovou cestu. Vytvořte si vlastního hráče a probojujte se z nižších lig až na ty světové. Zažijte atmosféru velkých zápasů, trénujte, zdokonalujte své dovednosti a staňte se fotbalovou legendou. Jako manažer zase budete budovat a vylepšovat svůj tým, nakupovat hráče, vést tréninky a rozhodovat o taktice. Obchodní jednání, zápasy a cesta za tituly vás vtáhnou do náročného, ale i neuvěřitelně odměňujícího světa fotbalového managementu. Fall Guys: Možná vás to překvapí, ale i netradiční hra Fall Guys dokáže přinést nádech fotbalu pro jednoho hráče. Tato zábavná a šílená party hra sice není přímo o kopání do míče, ale mnohé herní výzvy připomínají fotbalové zápolení. V některých minihrách se hráči snaží dostat obří míč do brány soupeře, ať už pomocí kladiva, nebo skákáním po plošinkách. Strategie, týmová práce (byť ne vždy dobrovolná) a trochu štěstí rozhoduje o vítězství. Fall Guys vám sice nenabízí realistický fotbalový zážitek, ale rozhodně přináší spoustu zábavy a záchvatů smíchu v bojích o virtuální korunu i třeba jako hra pro páry na doma. Stejně jako si v kasinu můžete zkusit štěstí v hazardních hrách s minimální sázkou, třeba minimální vklad casino 1 euro deposit, tak i vyhledávání starších verzí fotbalových her může být skvělým způsobem, jak si během fotbalové sezóny vyzkoušet něco nového a za minimální cenu objevit skrytý poklad. Můžete narazit na starší díl FIFA s překvapivě zábavným režimem kariéry, zkusit přijít na to, jak hrát FIFA 23 ve dvou, nebo na nezávislou hru, která vás překvapí inovativní hratelností. Tak neváhejte a pusťte se do průzkumu! Univerzální bojovníci: Hry pro jednoho i dva hráče Náš seznam by nebyl úplný bez zmínky her, které nabízejí skvělý zážitek jak pro sólo hraní, tak i pro dva hráče. Tyto tituly se dokážou přizpůsobit vašim preferencím a umožňují plynulý přechod mezi individuální výzvou a kooperativní zábavou s kamarádem. FIFA 24: Král fotbalových her, FIFA 24, není výjimkou. Kromě online a lokálních zápasů pro dva hráče nabízí propracovaný režim kariéry. Ať už toužíte sami vybudovat fotbalové impérium, nebo prožít kariéru hráče od amatérských soutěží až po světové renomé, FIFA 24 vám zaručí hodiny zábavy. V režimu kariéry můžete navíc hrát s kamarádem a společně spravovat jeden tým, což otevírá další možnosti strategické spolupráce. eFootball 2023: Tento bezplatný titul nabízí nejen online zápasy 2v2, ale i samostatný režim "Hvězdný tým", kde si můžete budovat tým snů a hrát offline turnaje. Díky tomu si můžete užít fotbalovou akci sami, nebo si ji kdykoliv zpestřit soubojem s kamarádem. S blížícím se vydáním 27. září 2024 a otázkami “kdy vyjde FIFA 25” můžou fanoušci od FIFA 25 očekávat ještě realističtější grafiku, plynulejší hratelnost a rozšířené online a offline režimy. Ať už preferujete sólo hraní, nebo si chcete užít fotbalovou zábavu s kamarádem, FIFA 25 má ambiciózní plány uspokojit všechny typy hráčů.   Fotbalová PS5 party na dosah Ať už jste fanouškem propracované fotbalové simulace, offline her zdarma nebo bláznivých arkádových radovánek, herních automatů na Apple Watch, nebo si chcete užít sportovní zápolení s kamarádem, PS5 nabízí širokou škálu nejlepších fotbalových her na PS5 pro dva. Ponořte se do komplexního budování klubu ve Football Manageru 2024, prožijte kariéru hráče ve FIFA 24, nebo si s kamarádem zahrajte online turnaje v eFootballu 2023. Pro ty, kteří chtějí zkusit něco netradičního, je tu Rocket League s jeho zběsilými auty a bojem o obří míč. Využijte letošní fotbalovou sezónu naplno a dopřejte si virtuální fotbalové zážitky nejlepších her na PS5 pro dva. Ať už budete budovat svůj vlastní tým, prohánět se po hřišti jako hvězdný hráč, nebo se společně s kamarádem rvát o vítězství, PS5 vám přinese hodiny napínavé akce a skvělou společenskou zábavu. Tak na co ještě čekáte? Pusťte se do hry! Přidat komentář Vášnivé fanoušky fotbalu po celém světě uchvacuje napínavá atmosféra vrcholící sezóny. Ať už fandíte Barceloně, Bayernu Mnichov, nebo spíše dáváte přednost lokálnímu klubu, s hrami na PlayStation 5 si užijete fotbalovou zábavu naplno.

Čas načtení: 2024-09-18 13:33:07

PŘEHLEDNĚ: S volbami se konají i referenda o stavbě elektráren či těžbě

Při nadcházejících krajských volbách v pátek a sobotu 21. a 22. září budou lidé v několika obcích hlasovat také v místních referendech. Ministerstvo vnitra jich registruje patnáct. Na Náchodsku budou občané například rozhodovat o vybudování fotovoltaické elektrárny, která by svým výkonem patřila k největším v Česku. V Potůčkách na Karlovarsku chtějí občané rozhodnout o budoucí těžbě živce, ve dvou obcích na Vsetínsku se zase bude rozhodovat o vybudování domova důchodců nebo společenského centra.

Čas načtení: 2024-10-01 00:00:00

Andělská poselství na úterý: Raci, pozitivní přístup rozjasní váš den, Štíři, vaše empatie dokáže zázraky

Přestože máme někoho opravdu hodně rádi, stále nemáme právo rozhodovat o jeho životě. Pochopitelně pokud vychováváme nezletilého, jeho počiny jsou i naše věc, ale pokud je někdo dospělý, měli bychom ho nechat rozhodovat o svém životě a nemluvit mu do toho, co dělá.

Čas načtení: 2024-10-26 20:30:01

Hes ze StarDance žije s mužem, přitom má holku. Podívejte, jaká je to kočka!

Oskar Hes už během prvního večera StarDance ukázal, že jablko nepadá daleko od stromu. „Jeho tatínkem byl choreograf Richard Hes, který na konci osmdesátých let minulého století založil taneční skupinu UNO. Odtamtud postupně vzešla celá řada brilantních tanečníků. A jeho maminkou je bývalá skvělá tanečnice Marcela Karleszová,“ vysvětloval pro náš web Pavel Rousek. Právě maminka synkovi fandí, nechybí na přímých přenosech StarDance. Stejně jako jeho přítelkyně. „Vtipné na tom je, že spolu nebydlí. Hes totiž sdílí domácnost s hereckým kolegou Janem Nedbalem. Oba přitom mají partnerky. Asi jim to takto vyhovuje,“ usmíval se fotograf. Třeba si Hes nechává volné pole působnosti. Kdo si vzpomene na minisérii Iveta, ve které exceloval coby Rudolf Hrušínský nejmladší, tak by se nemohl divit, kdyby měl herec zástupy fanynek. „Předloze“ byl totiž téměř k nerozeznání podobný. Blažek ze StarDance měl Benešovou. Ale koukněte na jeho Jolanu, to je kus Číst více StarDance není jen o tanci Pro mnoho lidí je Oskar Hes favoritem letošního ročníku StarDance. „Já se pod to podepisuji, strašně rád bych ho viděl na prvním místě. Ale vidím velkou konkurenci. Lucie Vondráčková, Patrik Hartl, Jirka Ježek, možná i Jana Paulová. Je to silný ročník, kdokoli může překvapit,“ uvědomoval si Rousek. Každopádně Hes moc dobře ví, že se nebude rozhodovat jen na parketu. Porota je jedna věc, druhá a úplně odlišná jsou diváci, kteří posílají hlasy. Zřejmě i proto Hes a jeho kolega a zároveň soupeř ze StarDance udělali vtipné video, které se stalo hitem sociálních sítí. „Jirka svými brilantními výkony šokuje celou republiku a pro mě, soutěžního fantoma, to znamená jediné. Začít jednat,“ napsal si Hes ke scénce, ve které konkurenta připraví o nohu. Je to opravdu k popukání i pro lidi, kteří jinak černému humoru příliš neholdují (je všeobecně známé, že Ježek má amputovanou pravou nohu pod kolenem). Dle komentářů pod videem se lidé skvěle bavili. „Tyto maličkosti mohou nakonec rozhodovat. Bylo by skvělé, kdyby hozenou rukavici chytili i další soutěžící. Představte si, že by začaly vznikat různé scénky a videa, to by byla paráda. Všichni, kdo ve StarDance jsou, mají určitě na to, veřejnost tímto způsobem oslovovat,“ myslel si Rousek. Lidé jsou schopni přežít víc, než si myslí. Na tyhle důkazy se čekalo dlouho Číst více Má pro strach uděláno A třeba má esa v rukávu i sám Hes. Nedá se totiž předpokládat, že by v nejbližších kolech vypadl, jeho pozice opravdu vypadá velmi silně. Mohl by tedy vymýšlet další a další věci i ve „volném čase“, nejen na parketu. Ostatně tam hned v úvodním tanci ukázal, že má pro strach uděláno, troufl si na hodně obtížné zvedačky, kterým se jiný pár ani nepřiblížil. „Ano, byl na něj hezký pohled. S taneční partnerkou Kateřinou Bartuněk Hrstkovou jim to velmi dobře ladí. Těším se na další kola StarDance,“ dodal pro Čtidoma.cz Rousek. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Patrasová všem vytřela zrak! Tohle Slováček nerozdýchá.

Čas načtení: 2023-11-10 16:20:00

MŽP podpoří vznik energetických společenství, mají sdílet obnovitelné zdroje

Praha 10. listopadu (ČTK) - Zakládání energetických společenství podpoří nová dotační výzva ministerstva životního prostředí (MŽP), na kterou je vyčleněno 98 milionů korun z Národního plánu obnovy. Výzvu k podávání žádostí o peníze dnes novinářům představili zástupci MŽP. Dotace by podle nich měly podpořit sdílení energie z obnovitelných zdrojů. O přidělení peněz se bude rozhodovat ve dvoukolové soutěži, v prvním kole žadatelé představí své záměry, podávat je mohou od 1. prosince do konce ledna.

Čas načtení: 2010-02-06 00:00:00

.free clothing & Haiti: RaveFashion naskladili novou značku!

Svoboda je tím nejdůležitějším, co máme. A přirozeně nemluvíme pouze o svobodném výběru našeho oblečení či lifestylu. Svobodní jsme, pokud jsme nezávislí. Nezávislí jsme, pokud se můžeme rozhodovat sami za sebe. Přitom nicméně platí, že skutečně svobodní se můžeme stát pouze na základě demokratickýc ...

Čas načtení: 2016-10-26 21:15:00

Jak nakoupit kvalitní ručníky a osušky?

Chcete pořídit domů opravdu kvalitní ručníky a osušky? Na co se při výběru zaměřit a do jakého zboží se vyplatí investovat? Které materiály jsou ideální pro vlhké prostředí? Vyberete-li si skutečně pečlivě, nebudete muset další rok nakupovat nové. Kde tedy začít a podle čeho se rozhodovat? Materiál ...

Čas načtení: 2014-04-03 00:00:00

Stylové a moderní vany do vaší koupelny

Chystáte se na renovaci koupelny či stavíte dům? V tom případě budete co nejdříve rozhodovat o tom, jakou vanu si umístíte do koupelny a věřte, že to není až tak jednoduchý úkol, jak se může na první pohled zdát. Přinášíme vám několik tipů na zajímavé řešení této otázky. Pokusíme se vás přesvědčit o ...

Čas načtení: 2013-04-24 00:00:00

Ložní prádlo: saténové nebo flanelové povlečení?

Snad každý se po náročném dni těší na pohodlí domova. Pro kvalitní odpočinek je velmi důležitý spánek. Dobré matrace, peřiny a také povlečení nám každý den přinášejí potěšení zasloužené relaxace. V tomto článku se zaměříme jen na jednu složku tohoto pohodlí – na povlečení. Rozhodovat se budeme mezi ...