Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2021-01-15 18:33:41

U knihovny s Petrem Bílkem: O nudných dialozích, chlapáckých historkách a filozofii dějin

Knihkupectví jsou zavřená, knihovny nefungují, čtečka se brzy přejí, takže člověku nezbývá než revidovat knižní zásobu, kterou má leta doma, a vydolovat z regálů to, na co už zapomněl nebo co tlak povinností odkazoval k četbě na pozdější dobu.   Elie Wiesel: Soudci (Odeon 2001/ překlad Alexandra Pflimpflová) Je příznačné, že Wiesel (1928–2016) dostal v roce 1986 Nobelovu cenu míru a nikoli Nobelovu cenu za literaturu. Kdo se pustí do jeho beletrie, nahmátne brzy jeho profesorskou rétoriku a tím se setkání se spisovatelem mění na setkání se společenským vědcem, politickým aktivistou nebo filozofem. Fabulační uzly mu v této novele slouží k tomu, aby mohl rozvíjet své etické a náboženské úvahy, vyprávění napíná na skřipec apriorního modelu a některé dialogy hodně šustí papírem. Sněhová vánice přinutí pravidelný let do Izraele nouzově přistát někde v americkém vnitrozemí a pět pasažérů najde azyl v domě podivného soudce, který na ně uplatní během probdělé noci všechen svůj sadistický manipulativní potenciál. Autorova spekulativnost postrádá přesvědčivost a místo předpokládaného a zamýšleného vzrušení či napětí se dostavuje jako nevítaný host nuda. Důležitější jsou Wieselovy práce o talmudu a světě chasidů, který poznal na vlastní kůži v rumunském Sighetu, kde se narodil.   Dashiell Hammett: Dívka se stříbrnýma očima (Odeon 1978/ překlad Michael Žantovský) Sedm Hammettových (1894–1961) detektivních povídek nezklame ani po letech. Díky překladatelově vynalézavosti neztrácí autorův jadrný jazyk pověstný drsný pel a upoutá svěžestí chlapácky vyprávěných historek. Hammettova osobní zkušenost s prací detektiva poskytuje jeho fabulaci dostatek materiálu a znalostí, takže vlastně čteme realistickou prózu z amerického podsvětí. „Ženy nebývají vždycky rozumné: mají sklon nebrat v úvahu takové titěrnosti jako na ně namířené revolvery.“ Podobné věty trousí autor s roztomilým pomrkáváním, a právě to vzdaluje jeho povídky od plochých akčních krváků. Tento svět je plný podrazáků, zlodějů, lumpů a vrahů, vládne tu chtivost, klam, šalba a lest, ještě že se v pravou chvíli objeví obtloustlý chlapík, který se vyzná v lidech i zbraních. Doporučuji, pokud se potřebujete zbavit mdlé chuti domácího vězení.   Jan Patočka: Kacířské eseje o filosofii dějin (Academia 1990) Tento spis, který vznikl v bezprostřední souvislosti se zrodem Charty 77, zlidověl, pokud by se soudilo podle četnosti poukazů na něj, podle frekvence citátů a myšlenkových výpůjček, podle jeho divadelního ztvárnění a podle frazeologie, jíž sytí četné veřejné projevy našich politologů. Jako parašutisti, kteří hned po nástupu do letadla zacvaknou karabinku padáku za vodicí lano, jistí se čeští intelektuálové patočkovskou aluzí, aby dali najevo, že nejsou žádní hej počkej a že vědí, co se sluší. Je ovšem otázka, zda Patočkova berná mince je opravdu tak tvrdá. Vzaly dějiny počátek v éře athénské demokracie? Nejde o přecenění krátké epizody? Nesouvisí dějinnost s vládou paměti, a tedy písma? V Patočkově pojetí nikoli. „Dějiny vznikají otřesem naivního a absolutního smyslu v téměř současném a vzájemně se podmiňujícím vzniku politiky a filosofie.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-03 18:53:14

Snaha ohýbat pravidla je podstatou naší národní povahy

Ohýbání pravidel by se nám mělo tolerovat jako jistá kulturní odlišnost, protože je prostě podstatou naší národní povahy. Na Barbadosu jsem v den jejich voleb dorazil do jedné z nejlepších palíren na světě St. Nicholas Abbey. Během voleb je na ostrově zakázáno prodávat alkohol a já stál uprostřed palírny pana Warrena obklopen jedním z nejlepších rumů na světě a nemohl si dát ani kapku a nic koupit do zásoby. Také proto byla palírna prakticky prázdná, protože na rozdíl od nás to všichni věděli. Na kafe nás tam pozval sám pan Warren, bývalý automobilový závodník, který po havárii byl několik let v kómatu a vůbec zajímavá postava tamní společnosti. Bavili jsme se o jeho palírně a já vyjevil přání, že bych si jaksi pár lahví odnesl. Kdyby byl pan Warren Čech, Slovák nebo Polák, hrábl by po pár lahvích, nechal je jen tak ležet na stole a odešel čůrat. Až by se vrátil, ležely by na stole dolary a my bychom se na sebe usmáli s tím, že hahaha, debílci z parlamentu a co nám tak můžou a že my na ně z vysoka, a ještě bychom měli dobrý pocit, že jsme to vrchnosti nandali a možná bychom se i chlapácky poplácali po ramenou. Místo toho pan Warren s úsměvem pravil, že dnes mám prostě smůlu, že volby jsou důležitý svátek pro jeho národ a respektovat pravidla je třeba, načež nás propojil se svou asistentkou, která nám druhý den do našeho hotelu dovezla vybrané lahve a já jí na recepci nechal ty dolary. Obchod jsme provedli komplikovaně, ale správně podle pravidel. Koukal jsem na to jako puk. Kdyby obětoval temným bohům pět prasat, asi bych měl pocit menšího kulturního střetu než v tu chvíli. Myslím, že lidé jako pan Warren prostě nepochopí tyhle naše drobné kulturní zvláštnosti nutící nás ojebat systém za každou cenu a pro které máme Andreje tak rádi. {loadmodule mod_tags_similar,Související}