Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-31 09:08:00

Zahrádkářův průvodce: Výhody pěstování se symbiotickými houbami 

Při pěstování rostlin se většina lidí zaměřuje na jejich nadzemní část. Neméně důležité procesy se ale odehrávají pod povrchem pěstebního média, odkud rostliny čerpají potřebné živiny. S jejich vstřebáváním mohou významně pomoci mykorhizní houby, které navíc zvyšují odolnost rostlin a pomáhají chránit kořenový systém. Osobně mám s jejich použitím velmi dobré zkušenosti, ale jejich fungování bych nedokázal vysvětlit tak dobře jako přírodovědec Aleš Látr z české společnosti Symbiom. Čím je mykorhiza užitečná a jak vlastně funguje? Mykorhizní symbióza označuje přirozený symbiotický vztah kořenů vyšších rostlin a půdních hub. Slovo mykorhiza je pak používáno pro duální orgán, který vzniká po kolonizaci kořene danou houbou. Vlákna, kterým říkáme hyfy mykorhizních hub, se rozrůstají z kolonizovaného kořene do okolní půdy a tvoří rozsáhlou síť, která zajišťuje kontakt rostliny s půdním prostředím. Mykorhizní symbiotické houby hrají klíčovou úlohu v koloběhu živin v půdě a mají významný vliv na výživu, růst a zdraví rostlin.  Díky tomu jsou mykorhizní rostliny lépe zásobeny především fosforem, dusíkem, mikroelementy nebo vodou. To se pozitivně projevuje na celkovém růstu, počtu květů či plodů, odolnosti vůči různým patogenům nebo kvalitě samotné produkce. A mykorhizní houba získává od rostliny na oplátku cukry potřebné pro svůj růst.  Tato symbióza také zvyšuje odolnost rostlin vůči stresovým faktorům prostředí, jako je například sucho, zasolení, kontaminace těžkými kovy, přesazení. Arbuskulární mykorhizní houby ... The post Zahrádkářův průvodce: Výhody pěstování se symbiotickými houbami  appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2012-04-06 05:00:00

Skype 5.8 – I s Facebookem už je řeč

Skype si i přes příchod Facebooku a dalších sociálních sítí drží stále svoji širokou základnu uživatelů. Od prostého volání a chatu se Skype přehoupl do plnohodnotně vybavené komunikační služby. Aktuální nová verze 5.8 přinesla mnoho různých změn a vylepšení. Navíc mu nečiní problém ani symbióza s j ...

Čas načtení: 2024-02-06 13:46:16

Démonické vědomí [Charles Duits / Malvern]

Co znamená „vidět“? Odkud přicházejí vize? Jaká je substance snu? Jak je možná duševní symbióza? Všechny tyto otázky nechává Charles Duits rozeznít s málo vídanou upřímností a básnickým vhledem.

Čas načtení: 2022-03-24 14:39:09

Markéta Harasimová: Při čtení beletrie vždy hned uvažuji, jak bych příběh uchopila já

„Psaní miluji, navíc čím dál víc vnímám, že skrze tvorbu mohu pomáhat druhým. A to je povzbuzující!“ přiznává autorka řady knížek, televizních scénářů, divadelních her, která již pátým rokem vede své nakladatelství MaHa. Letos vydává Markéta Harasimová tři publikace – humorný román pro ženy Na kočičí svědomí, psychologický thriller Volným pádem a psychologický román Slovo proti slovu. Její povolání je také jejím největším koníčkem. „Jsem přesvědčená, že když člověk miluje své zaměstnání, je šťastný.“   O sobě říkáte, že jste od malička snílek, který rád vymýšlí a spřádá různé příběhy a splétá osudy hrdinů. A když jste se naučila číst a psát, své smyšlené příběhy jste si zapsala. Co vás ještě bavilo a jaké bylo vaše dětství na severu Moravy?       Ano, odjakživa jsem měla bujnou fantazii a využívala ji. Představovala jsem si například, co asi prožívají různé rostlinky a rovnou jsem jim vymyslela nějaký ten osud, příběh. Jabloni, malinovému keři, kytkám na skalce nebo třeba obilí, co rostlo na poli za zahradou. Tím jsem hodně žila a popravdě se to dodnes zas až tak moc nezměnilo – stále se pohybuji ve světě tvůrčí fantazie, i když už samozřejmě jiným způsobem. Kromě psaní pohádek a příběhů jsem také velmi milovala kreslení a zpěv, obojímu jsem se hodně věnovala. Moje dětství sice nebylo ukázkové a na severu Moravy se mi moc nelíbilo kvůli svéráznému, studenému počasí, které v mém rodném kraji převládalo, ale vzpomínám na ně s nostalgií. Kdykoli mám cestu do Krnova, nezapomenu se zajet podívat na náš bývalý dům a místa, kde jsem vyrůstala.   Již během studia obchodní akademie jste napsala svoji první knížku, dívčí román Jsi můj osud, který vyšel v roce 1996. Pak v rychlém sledu vyšly knihy – Když svítí hvězdy, Rozcestí, Nejkrásnější dar, Miriam, Osmnáct. Bylo vám kolem dvaceti. Jak jste to prožívala? Jaký to byl pocit, když jste jako mladičká držela svoji první knížku v ruce? S mou prvotinou to bylo celkem rychlé… námět na knihu ke mně přišel během vyučování v prvním ročníku obchodní akademie. Bylo mi patnáct a najednou mě přepadlo nutkání napsat něco většího, román pro holky, jako jsem já. Pustila jsem se do toho okamžitě, a ještě ve vyučovací hodině jsem si poznačila pár dějových zvratů, abych hned po příchodu domů pokračovala. Rukopis jsem k vydání nabídla až na popud své kamarádky, a první nakladatelství, které jsem vybrala, ho přijalo s tím, že by uvítalo další podobná díla. A tak jsem začala psát… a knihy vycházely jedna za druhou. Dodnes jsem za tu příležitost velice vděčná a uvědomuji si, jaké jsem měla štěstí na lidi, kteří mi v tak nízkém věku dali šanci. Když se na pultech objevila má prvotina, cloumaly mnou nádherné emoce. Skoro se mi nechtělo uvěřit, že se opravdu dívám na své knižní dítě. Takový splněný sen, i když jsem popravdě na samotném začátku neměla ambice knihu publikovat. Napsala jsem ji, a tím to pro mě skončilo – nebýt kamarádky asi s rukopisem ani nic dalšího nedělám.   Pak jste se nějakou dobu pracovala v oblasti ochodu, než jste se naplno soustředila na psaní a literární tvorbu, co je pro vás životní náplní. Začínala jste romány určené dívkám, pak jste psala romány pro ženy a již nějakou dobu je vaše literární tvorba z žánrů krimi, detektivek, thrillerů. Připravujete něco nového? Co vás baví na psaní? Rodiče byli skálopevně přesvědčení, že uměním se člověk živit nemůže, a trvali na tom, abych měla „solidní“ zaměstnání. A tak jsem po ukončení studií nastoupila do jedné soukromé firmy a pracovala v obchodní sféře. Jenže mě to nenaplňovalo, a kromě toho mi nezbýval čas na tvorbu, necítila jsem se komfortně. Jedno společně s druhým vedlo k tomu, že mě přepadly nepříjemné deprese, a já je začala řešit návratem k literatuře. Psala jsem a zafungovalo to. Opustila jsem tedy nadobro obchod, vrhla se na dráhu profesionální spisovatelky, a vůbec toho nelituji. Byl to sice trochu risk, ale jsem přesvědčená, že když člověk něco dělá s láskou, přinese to ovoce. A já psaní miluji, navíc čím dál víc vnímám, že skrze tvorbu mohu pomáhat druhým. A to je povzbuzující! Zpětná vazba od čtenářů, kterým ta která kniha něco přinesla, dodala jim naději, nakopla je, aby se někam posunuli… Děkuji Bohu, že mi dal toto povolání. A co se týká novinek, samozřejmě jich připravuji spoustu. Jen v roce 2022 vyjdou tři knihy. Právě teď pracuji na novém titulu plánovaném na jaro 2023 a společně s hercem a režisérem Romanem Štolpou (a dalšími) plánujeme start zkoušení mé divadelní hry, kterou bychom na podzim chtěli uvést v pražském Divadle Bez Hranic.   Jste autorkou dvou knížek pro děti a jako velká milovnice koček, jste za hlavní hrdinku zvolila kočičku Ťapičku. Jak se vám psalo pro děti? Bude mít Ťapička další pokračování?   Ťapička a její příběhy, to je kapitola sama pro sebe. Krásná! Na knize pro děti jsme se dohodli s nakladatelstvím Bookmedia, a pro mě to byla výzva. Přece jen je jiné psát příběh dospělým než prckům. Snažila jsem se vrátit do doby, kdy mi bylo šest nebo osm, a podle toho jsem tvořila věty; tak, aby byly jasné, srozumitelné, a přitom zábavné. Mým cílem bylo vložit do textu také přesah, nenásilné poučení do života. Například, že si musíme pomáhat, lhaní nebo lakota se nevyplácí, nebo máme mít pro strach uděláno. Přetavila jsem dětský svět do světa kočičího a děti tak v Ťapičce můžou vidět samy sebe, se všemi jejími starostmi a radostmi. Knihu doplnily nádherné ilustrace Báry Kubátové, kreslila je podle fotek opravdové Ťapičky – moje kočka se totiž stala předlohou pro tu knižní, ilustrovanou. Knížky se u dětí těší velké oblibě, je to ideální první čtení, a navíc v nich najdou také různé kočičí hry a úkoly, takže se zabaví i jinak. Věřím, že další pokračování určitě vznikne, až přijde správný čas. Každopádně na toto téma dostávám spoustu dotazů a jak malí čtenáři, tak jejich rodiče by třetí (nebo i čtvrtý, pátý) díl uvítali.   Také jste podepsaná pod tří divadelní hry, jako scenáristka jste se podílela na seriálu Soudkyně Barbara, a dokonce jste si napsala jednu roli a v seriálu si zahrála. Jak jste se cítila jako herečka?    Divadlo je moje srdeční záležitost, a scenáristika mě velmi baví. Miluju tvorbu dialogů, takže si psaní scénářů maximálně užívám. V Soudkyni Barbaře byl skvělý tým profíků, se kterými se dobře spolupracovalo – od produkce přes režii až po herce. Nehrála jsem jen v jednom díle, ale jednu roli jsem si pro sebe opravdu napsala. Hrála jsem pořádnou mrchu, zlatokopku… (smích) Něco podobného jsem ztvárnila už i v divadle, tam to zase byla tak trochu frustrovaná, rozvedená učitelka, která usilovně hledá nového partnera, i když všem ostatním lásku vytýká. V Barbaře mi pak dali roli potvory opakovaně. No, nevím, co k tomu dodat, asi odhalili podstatu mého charakteru. (smích) V roli herečky se každopádně cítím výborně, odmalička jsem předváděla různé scénky, parodovala druhé a vůbec šaškovala. Nakonec i ke knihám o Ťapičce jsem vytvořila dětské divadelní (one-woman) vystoupení, se kterým jezdím po celé zemi. Mám kočičí kostým a vždy si to s dětmi velmi užívám.   V roce 2017 jste založila nakladatelství MaHa, kde jako první kniha vyšel váš třináctý román Poháry touhy. V nakladatelství vydáváte nejen svoje knihy, ale i tituly začínajících autorů. Co bylo impulsem k založení vlastního nakladatelství? Kolik knih jste za těch pomalu pět let v nakladatelství vydali?    O založení nakladatelství jsem uvažovala dlouho, a to proto, že jsem prošla zkušenostmi s několika nakladateli, a ne vše mi na spolupráci vyhovovalo. Výjimku snad představuje výše zmíněná Bookmedia, se kterou spolupracuji už čtvrtým rokem a je tam krásná symbióza. Vydávám u nich dětské knihy, respektive knihy s kočičí tématikou. V MaHa pak svou „klasiku“, tedy psychothrillery, krimitrhrilllery, psychologické romány, knihy z lékařského prostředí a tak dále… Celkem jsem jich pod touto značkou vydala jedenáct, produkci nakladatelství však brzy začali doplňovat další, noví autoři, převážně začínající. K dnešku u nás vyšlo knih pětatřicet, dvacet čtyři z nich mají na kontě mí spisovatelští kolegové. Letos na jaře vyjde dalších pět novinek (jedna z toho je moje), další jsou v plánu v létě a na podzim. A co bylo impulsem, proč se pustit do nakladatelské činnosti? Už jsem to nakousla – některé věci mi u nakladatelů vadily, například jsem většinou nemohla ovlivnit grafiku, ať už se jednalo o sazbu bloku, nebo přebal knihy. A tato stránka věci je podle mě pro každý titul klíčová. Chtěla jsem si mít grafické zpracování pod kontrolou, řídit marketing spojený s vydáním knihy, a tak dále. V neposlední řadě jsem velmi činorodý člověk, takže mě lákala představa redakčních prací a všeho okolo. Založení nakladatelství byl rovněž takový splněný sen. A jsem ráda, že teď mohu ty sny plnit i jiným, tím, že se ujmu jejich rukopisu.   Pro web www.vimvic.cz  jste připravila on-line kurz jak napsat knihu. Jaký je o něj zájem a co vás přivedlo kurz pořádat? Kurz Jak napsat knihu vznikl asi před pěti lety, nepamatuji si to přesně. Tehdy mě agentura Vimvic.cz oslovila s tím, jestli bych do toho projektu nešla, a já souhlasila. Přišlo mi to jako dobrý nápad, jelikož je spousta lidí, kteří by rádi dali dohromady rukopis, neví ale, jak na to. Netuší, čím začít, na co si dát pozor, čeho se vyvarovat. A tak jsem dala dohromady takový podrobnější manuál. V současné době server vimvic.cz trochu změnil koncepci a věnuje se jiným věcem než dříve, takže už se kurz neprodává. Nicméně zájem o něj byl slušný a věřím, že mnohým začátečníkům prospěl.   V dětství jste byla vášnivou čtenářkou. Jaká jste čtenářka dnes? Co ráda čtěte? Od chvíle, kdy jsem se číst naučila, jsem četla knihu za knihou a zhltla jsem jich klidně pět týdně. Byla jsem pravidelnou návštěvnicí knihovny – vždy jsem přijela na kole, vyprázdnila plný batoh, půjčila nové knížky a frčela domů, natěšená, až se na ně vrhnu. Od doby, co se věnuji psaní na plný úvazek, však už na čtení nemám skoro žádný čas a hlavně, není to pro mě „odpočinek“. Mluvím teď o beletrii, kterou jsem dříve louskala ve velkém. Asi v tom bude určitá profesionální deformace, protože nad beletrií vždy hned uvažuji, jak bych příběh uchopila já, coby nakladatelka pak zase hledám grafické nedokonalosti; zkrátka se do četby nedokážu pořádně ponořit. Nikdy ale neodmítnu knihu s duchovní tematikou, odborné psychologické tituly, a také ty, které mi poskytují informace k tématu, které právě zpracovávám ve své tvorbě. Tato literatura je pro mě nutností, abych se dozvěděla co nejvíc o prostředí, ve kterém se právě pohybují mé knižní postavy.        Je vám práce také koníčkem? Jak ráda trávíte chvíle volna? Ano, moje práce – lépe spíš povolání – protože slovo práce zní tak nějak…  jako nutnost, je mým největším koníčkem. Vášní. Něčím, bez čeho si neumím představit život. Baví mě všechny jeho podoby, ať je to psaní, nakladatelství, dětská divadla, scénáře… a další doplňující aktivity, kterých je spousta. Je velice pestré a zábavné, zároveň myslím i smysluplné. A z toho mám dobrý pocit. Jsem přesvědčená, že když člověk miluje své zaměstnání, je šťastný. Oslím můstkem se tak dostávám ke druhé části otázky… chvíle volna. Ty popravdě řečeno nepotřebuji, nejraději trávím čas právě tvorbou, žiji se svými hrdiny. Dovolené mě nelákají, koneckonců toho s knižním divadélkem o Ťapičce (nebo za besedami pro dospělé) nacestuji hodně a poznávám díky tomu spoustu krásných míst v naší zemi. Takže chvíle „volna“ nevyhledávám, mnohem víc mi vyhovuje tvůrčí akce… (smích) Ale když na to přijde, ráda se odreaguji posezením u sklenky vína s příjemnými lidmi.   Markéta Harasimová se narodila 6. dubna 1977 v Krnově na severní Moravě. Působí jako spisovatelka, scenáristka, nakladatelka. V roce 2017 založila nakladatelství MaHa. Vystudovala obchodní akademii. Po maturitě pracovala nějaký čas v oblasti obchodu, nyní se naplno věnuje literární činnosti. Je členkou české sekce AIEP, asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury. Žije v Hustopečích u Brna. Napsala knihy Jsi můj osud, Když svítí hvězdy, Rozcestí, Nejkrásnější dar, Miriam, Osmnáct, Růže a slzy, Bolest lásky, Sametová kůže, Vražedná vášeň, Pouta z pavučin, Mrazivé hry, Poháry touhy, Purpurové doteky, Vůně noci, Hedvábná past, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach a povídky Vánoční sen, Čas zázraků a Sherlockovo tajemství. Je autorkou knihy pro děti Z deníku kočičky Ťapičky a Koťátka kočičky Ťapičky, divadelních her Fronta na vánočního kapra, Rozbité demižony a Já jsem ty, miláčku! a text k písni Jsi můj sen (album Moment, Dalibor Janda, 2021).

Čas načtení: 2024-03-22 11:10:00

Peter Pellegrini má vládě zajistit klid na práci. Názory a program prezidentského kandidáta

Slovensko je zaplavené billboardy, na kterých kandidát a favorit nadcházejících voleb Peter Pellegrini přesvědčuje voliče, že země už konečně potřebuje pokoj. Klid jí má zřejmě zajistit harmonická symbióza vlády s prezidentem, která umožní premiérovi Robertu Ficovi nerušeně provádět reformy v orbánovském stylu. Pellegriniho heslo je zároveň symbolem jeho rezignace na snahu vystoupit z Ficova stínu a dělat jinou politiku, než jenom líbivou fasádu na budově strany Směr.

Čas načtení: 2024-04-04 16:30:19

Soukromí je iluze. Facebook prodává vaše zprávy jednomu z předních inzerentů

Věděli jste, že mezi Facebookem a Netflixem existuje symbióza? Bohužel ale ne taková, aby z ní těžili běžní uživatelé Oba giganti kvůli tomu dokonce čelí žalobě V technologickém světě se to různými žalobami a spory jen hemží. Na obzoru se nyní objevuje jeden z nejzajímavějších případů posledních let, a sice spolupráce Facebooku a Netflixu, jejíž…

Čas načtení: 2024-05-07 12:58:00

Host Radiožurnálu: Fáral jsem od čtrnácti, takovou dřinu svět neviděl. V dole za sebe havíři riskují život, líčí horník

Dřinu havířů podle Josefa Chovance zakrývá obraz černých očí a hospody. Ač v té se dokážou zhádat na nože, dole je pojí pevné pouto. „To byla symbióza, že když se někomu něco stalo a bylo to nebezpečné pro toho, kdo by ho šel zachránit, tak on to riskoval. Riskoval život a šel pomoci vytáhnout kamaráda, který byl přivalen. To si myslím, že ještě existuje,“ říká ostravský horník. Jak vypadala jeho směna? A co jej do hornického stavu uvrtalo?

Čas načtení: 2024-05-11 23:03:00

Červenka brázdí reprezentační led téměř dvě dekády. Jubileum oslavil dvěma góly

Roman Červenka a česká hokejová reprezentace – i přes zvednutá obočí některých fanoušků symbióza sama o sobě. Pro slávistického odchovance bylo klání s Norskem speciální, na domácím šampionátu totiž nastoupil ke svému 200. zápasu v seniorské reprezentaci, což se v dresu České republiky povedlo jen Petru Čáslavovi a Davidovi Výbornému. A oslavil to znamenitě. Proti severskému soupeři vstřelil dva góly a vedl tým za výhrou 6:3. Mistr světa z roku 2010 nyní vede mužstvo na MS počtvrté v roli kapitána. V A-týmu už působí téměř dvě dekády, za tu dobu stihl opravdu hodně, a to nejen na sportovním poli. Úsměvná je třeba jeho hláška v rámci oslav po zisku zlata: „Nemáš otvírák“.

Čas načtení: 2024-05-28 09:46:16

Mordie – poznejte temnotu na papíře

Mondié, už je to tu zase! Jedna z vět slavného Passepartouta z Cesty kolem světa mě napadla ve chvíli, kdy jsem poprvé držel v ruce knihu Mordie od britského spisovatele Alexe Phebyho skrze nakladatelství Planeta9. Musím říct, že mezi mnou a tímto českým nakladatelstvím už trvá velmi dlouho symbióza, protože mi přináší do rukou velmi netypické počiny jako […] Článek Mordie – poznejte temnotu na papíře se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-05-31 09:00:01

Boj na Nově! Borhyová může skončit, nahradí ji Perkausová?

Lucie Borhyová vs. Veronika Petruchová. O tomto boji o moc už nějaký ten pátek kolují českým showbyznysem všemožné historky. Blondýnku před časem pořádně kritizoval například i dlouholetý podnikatel v mediální branži Jaromír Soukup. A není zdaleka jediný. „Myslím si, že dny paní Borhyové jsou opravdu sečteny. Neříkám, že odejde zítra nebo za týden. Ale postupně bude její role umenšována. A kupodivu si nemyslím, že se tak stane ve prospěch Petruchové,“ uvažoval Pavel Rousek. Přitom právě Petruchová je často vykreslována jako největší konkurentka Borhyové, jsou neustále srovnávány. Jenže se stále častěji ozývají hlasy, že největší nebezpečí pro matku dvou dětí číhá mimo Novu. „Myslím, že televize sáhne po Evě Perkausové. Byla by to logická volba. Blond, bujné poprsí, široký úsměv. Tam vidím podobu s Borhyovou, ne u Petruchové,“ vysvětloval našemu webu Rousek, který se v českém showbyznyse pohybuje už řadu let a má dokonalý přehled. Ivana Gottová naštvala fanoušky Mistra. Jde o peníze a vilu na Bertramce Číst více Borhyová už není televize Nova Faktem je, že Borhyová uvádí hlavní zprávy na Nově od 5. srpna 1999, což je neuvěřitelně dlouhá doba. Za to jí patří obdiv, tak dlouho se udržet na jednom místě, to chce nejen talent, ale touhu neustále se rozvíjet a přizpůsobovat se moderním trendům. To vše Borhyová jistě zvládla. „Má to dvě strany mince. Ještě nedávno to bylo tak, že Nova rovná se Borhyová. Zapnuli jste zprávy a chtěli jste vidět Borhyovou. Teď se to ale začíná obracet. Jako by divák překročil nějakou linii, neumím to přesně popsat. Ale není se čemu divit, skoro pětadvacet let je fakt kus cesty, který spolu Lucie, Nova a diváci prošli. Televize už má spoustu nových tváří, exkluzivní symbióza s Borhyovou se do jisté míry vytrácí.“ Podle Rouska je to podobné, jako když lidé stále ještě mají první řadu Octavie, ale pokukují po čtvrté generaci. „Ne proto, že by ta původní byla špatná. Ale mají ji třeba od roku 1997, je obouchaná, ničím je pořádně nepřekvapí. Nikdo jim nemůže vyčítat, že ji odloží a pořídí si lepší auto, se kterým se vyblbnou a najdou novou chuť jezdit.“ Rozhodne případné třetí dítě? Pokud jde o Perkausovou, její přesun na Novu by nemusel být nemožný. Proslýchá se totiž, že na Primě má tak trochu podmínku. Vedení televize se prý nelíbilo, že po prvním porodu nastoupila do práce a za pár měsíců znovu odešla, protože čekala druhé miminko. „Ano, takové informace dlouho kolují éterem. Na druhou stranu je pro ně Eva důležitá, je to celebrita. Zásadní asi bude, jak se postaví k případnému třetímu potomkovi. Pokud by Primě opět ukázala záda, podle mého názoru už se s ní mazat nebudou.“ Pokud Češi nepřijmou lékaře z Ukrajiny? Vrchol primitivismu, říká MUDr. Mucha Číst více Proti příchodu Perkausové by zřejmě nebyli ani diváci. „Mnoho z nich jen kvůli ní začalo sledovat Primu. Vím o spoustě svých přátel, kteří by ji na Nově vyloženě chtěli. Takže je to tak, že ji lidé chtějí. A to je berná mince. Pořád mluvíme o velkém byznyse, kde není moc prostoru na city a emoce. Jestli Borhyová půjde, tak protože to pro Novu bude výhodnější,“ dodal pro Čtidoma.cz Rousek. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tajemství stavby pyramid: Zapomeňte na to, co nás učili ve škole, všechno je jinak.

Čas načtení: 2024-08-27 00:00:00

O vyzname progresivno-konzervativnych bojov

V štáte často vo väčšej či menšej miere vzniká akási symbióza vlády a vedy. Z tejto symbiózy obe strany „ťažia“, získavajú výhody. Veda získava financie na výskumy a projekty, vláda zas získava nástroj na rozširovanie ideológie, ktorá podporená vedou zvyšuje svoju dôveryhodnosť u svojich občanov.

Čas načtení: 2024-10-13 13:40:00

Birmančevič za Srbsko: důvěra kouče i chvála fanoušků. Kritika herního stylu

Je to ukázková symbióza. Srbský ofenzivní šikula Veljko Birmančevič pomáhá Spartě a Sparta pomáhá jemu. V sobotu odehrál 88 minut v elitní skupině Ligy národů proti Švýcarsku a při svém desátém startu za národní tým se podílel na výhře 2:0 v Leskovaci. Srbové si tak uchovali naději na postup do čtvrtfinále a Birmančevič po utkání promluvil i pro tamní televizi.

Čas načtení: 2024-12-13 06:30:00

Vyzkoušeli jsme 5 ledovců v Tyrolsku: Čím vás přední rakouské skiareály překvapí

Ledovce v Tyrolsku, to je dokonalá symbióza prémiového lyžování a maxima všemožných „nej“. Pět skiareálů na ledovcích v této rakouské spolkové zemi je natolik rozdílných, že víc to už prostě nejde. Vydali jsme se je prozkoumat.

Čas načtení: 2024-12-18 14:45:00

Čeští recyklátoři v poušti Atacama: Oblečení ze skládek rychlé módy mění třeba v koberečky do aut

Vypadá to jako symbióza přes polovinu planety: jihoamerické Chile, jehož poušť Atacama se díky rozvolněnosti dovozních předpisů stala obří skládkou pro globální rychlou módu, a česká společnost Retex, která se specializuje na přeměnu starých...

Čas načtení: 2025-01-15 17:00:00

Byznys na oscarovém koberci: Stojí propojení luxusní módy a Hollywoodu na křižovatce?

Symbióza dokonale fungovala desítky let. Hvězdná iluze ale přestává být v kurzu

Čas načtení: 2025-01-25 05:30:00

ODEMČENO: Penta nabídla část sebe sama, Intel v Brně nebude Intel, Fingoodu rostou problematické půjčky

Platformě Fingood narostl podíl nesplácených půjček Penta nabídla část sebe sama přes J&T, zrodila se symbióza Vývojové centrum Intelu v Brně už nebude Intel Odemykáme pro vás tři prémiové články uplynulého týdne.

Čas načtení: 2025-02-01 13:47:50

Čeští botanici objevili 12 nových druhů a dva nové rody lišejníků

Mezinárodní výzkumný tým vedený vědci Botanického ústavu Akademie věd ČR objevil 43 druhů lišejníků, jejichž výskyt v Česku dříve nezaznamenali. Z nich bylo pro vědu 12 zcela nových. Odborníci našli i dva nové rody lišejníků, které byly vědě doposud rovněž neznámé. Lišejníky patří mezi organismy, které tvoří symbióza houby a sinic nebo řas. Jsou důležitou součástí ekosystému a mohou být kupříkladu indikátorem kvality ovzduší.

Čas načtení: 2025-02-04 09:24:05

Univerzita pro 20 tisíc studentů. V plánu je kampus, další fakulta i nová škola

Univerzita Tomáše Bati (UTB) a Zlínský kraj mají velké plány. Jejich symbióza je nyní nejužší, jaká kdy byla. Kraj uzavřel s univerzitou tři smlouvy o vzájemné spolupráci. Týkaly se třeba vzniku sedmi oborů, díky nimž by se měl do roku 2026 navýšit počet studentů o 300. Finančně ji podpořil částkou 200 milionů korun, které půjdou na stavbu nové budovy fakulty technologické.

Čas načtení: 2025-02-17 12:24:44

Moderní dům, na kterém není potřeba nic měnit

V okrajové části malebného moravského města vyrostl dvougenerační rodinný dům ve svažitém pozemku, který navazuje na volnou krajinu bez dalších sousedních objektů. Konfigurace a tvar pozemku se staly zásadními východisky pro dispoziční a objemové řešení a design domu. Symbióza funkčnosti a minimalismu je patrná na první pohled. Investor přistupoval k budoucí podobě domu velmi aktivně. Nechal se […]

Čas načtení: 2025-02-22 14:05:07

Jak nainstalovat na Windows 11 prohlížeč Safari 18.3

Příroda funguje na minimalismu a lidská civilizace funguje na maximalismu proč tomu tak je? To je zajímavý pohled. Příroda opravdu často funguje na principu efektivity a jednoduchosti. Například v ekosystémech najdeme mnoho příkladů, kde různé organismy využívají minimální množství zdrojů k dosažení maximálního efektu, jako je symbióza mezi rostlinami a opylovači nebo způsoby, jakými zvířata… Číst dále »Jak nainstalovat na Windows 11 prohlížeč Safari 18.3