EUR 25,010 || 
JPY 15,447 || 
USD 22,024 || Ospalý výkon v okleštěné sestavě stačil na tři body za výhru 5:2.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2011-12-20 16:00:00
Povinné ručení - jak si ho zařídit?
Povinné ručení Povinné ručení je ze zákona povinné pro všechna motorová vozidla, která mají státní poznávací značku, technický průkaz nebo jsou využívány k provozu na veřejných komunikacích. Povinné ručení je jinými slovy pojištění za škody způsobené provozem motorového vozidla. Cena povinného ruče ...
Čas načtení: 2024-07-12 09:10:04
Co dělat, když vám zdraží povinné ručení? Poohlédněte se jinde
Také jste si všimli, že vše kolem nás neustále zdražuje? Povinné ručení bohužel není výjimkou. Právě proto se vyplatí srovnávat a vždy tak uzavřít takovou pojistku, která pro vás bude nejvýhodnější. Každoroční revize je nezbytností Povinné ručení zpravidla zdražuje při každém výročí smlouvy. Vzhledem k tomu, že se z něj platí způsobené škody (a ty […]
Čas načtení: 2018-05-16 01:15:00
Povinné ručení je nutné, ale nabídek je mnoho
Povinné ručení musí mít každý, kdo má auto přihlášené v registru vozidel. Jinými slovy ve chvíli, kdy má vůz SPZ, musí mít i povinné ručení, jinak si jeho majitel koleduje o problémy. Povinné ručení sice motorista už podle názvu mít prostě musí, je ale zcela na jeho uvážení, u koho si pojistku uzav ...
Čas načtení: 2016-04-25 21:30:00
Povinné smluvní pojištění je nezbytnost, bez níž se řidiči nejen neobejdou, ale ani se nemohou bez něj pohybovat s vozidly po komunikacích bez hrozby sankcí. Jak si je pořídit správně a efektivně? Známe je pod názvem zákonné pojištění motorových vozidel, povinné smluvní pojištění, povinné ručení, p ...
Čas načtení: 2009-12-29 00:00:00
Správné povinné ručení, cesta k jistotě
Povinné ručení, dvě slova, která jsou více než dobře známá každému motoristovi. Ze zákona ho totiž každý, kdo chce motorové vozidlo provozovat po pozemních komunikacích, musí uzavřít. Kde a za jakých podmínek, to je už na každém z nás… Povinné ručení jednou větou Povinné ručení je pojištění odpově ...
Čas načtení: 2012-08-16 11:00:00
Jak sjednat povinné ručení? Každý automobil v české republice musí být ze zákona pojištěn. Tomuto pojištění se říká povinné ručení, a jak už z jeho názvu vyplývá, skutečně se placení nevyhnete. Informace o něm naleznete na webu iruceni.cz. Povinné ručení je vlastně pojištění za škody způsobené moto ...
Čas načtení: 2012-05-29 10:00:00
Povinné ručení - nezapomeňte si nové auto pojistit!
Povinné ručení je povinné ze zákona pro všechna motorová vozidla se státní poznávací značkou, technickým průkazem nebo jsou využívána k provozu na veřejných komunikacích. Povinné ručení je pojištění za škody způsobené provozem motorového vozidla. Můžete si jej objednat online na http://www.zmluvnepo ...
Čas načtení: 2021-07-16 07:49:50
Babišovo zvýšení přimíchávání biopaliva do benzínu neprošlo
Soukromý byznys premiéra Andreje Babiše byl 14. července znovu hlavním tématem v Poslanecké sněmovně. Odehrál se totiž boj o přimíchávání biopaliv do benzínu, za kterým stojí zejména poslanci vládního hnutí ANO. Pokud by prošel návrh babišovců, tak by se podíl biopaliv v pohonných hmotách od příštího roku zdvojnásobil. Kverulant.org proti tomu protestoval a zákon tak i díky němu neprošel. Poslanci ve středu projednali ve třetím čtení nenápadně znějící zákon o podporovaných zdrojích. V něm se hlavně určuje výše podpory pro obnovitelné zdroje energie, jako jsou solární elektrárny nebo podpora fotovoltaiky. Poslanec hnutí ANO Pavel Pustějovský ale navrhl, aby se navýšilo povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot. Minimální podíl biosložky by se tak zvýšil více jak dvojnásobně z dnešních 4,1 procenta na 8,8 procenta. Zákon dnes neprošel. Přimíchávání biopaliv do nafty a benzínu klasické pohonné hmoty zdražuje a znehodnocuje. Koncept povinných biopaliv má také řadu dalších negativních vedlejších dopadů. Proto je již od roku 2010 cílem Kverulanta zastavit toto škodlivé plýtvání. Přestože je už více než zřejmé, že biopaliva životnímu prostředí více škodí, než prospívají, v ČR povinnost přimíchávat stále trvá. Jedním z důvodů je skutečnost, že hlavní producent biopaliv Andrej Babiš na nich vydělává miliardy. Již od roku 2010 jsou čeští řidiči nuceni tankovat naftu a benzín s biosložkou. Jen od roku 2011 do roku 2015 tak byli motoristé donuceni sáhnout do kapes pro téměř 13 miliard korun navíc. Deklarovanými důvody bylo snížení emisí oxidu uhličitého, zajištění více práce pro zemědělce a omezení závislosti na dovozu ropy. Nic z toho se nestalo. Deklarované cíle zůstaly nesplněny Deklarovanými důvody pro zavedení biopaliv bylo snížení dovozu ropy do EU, tvorba nových pracovních míst a snížení emisí CO2. Žádného z těchto cílů nebylo dosaženo. Nová pracovní místa vytvořena nebyla. To dokazuje trvalý pokles počtu zaměstnanců v českém zemědělství. V roce 2003 bylo v zemědělství podle údajů ČSÚ zaměstnáno 141 tisíc osob. O té doby toto číslo klesá. V roce 2018 to vypadalo, že se počet pracovníků stabilizoval, ale v roce 2020 činil pokles 1,2 procenta, bylo jich tak zhruba 99 tisíc. Dovoz ropy neklesl V roce 2018 činil celkový dovoz ropy do EU 512,5 milionu tun. To je téměř stejně jako v roce 2010, kdy celkový dovoz činil 512,8 milionů tun. Hlavní dovoz v roce 2018 pocházel z Ruska (151,6 milionu tun), Iráku (44,0 milionů tun), Saúdské Arábie (37,8 milionů tun), Norska (36,7 milionů tun) a Kazachstánu (36,5 milionu tun). Ruský dovoz zůstal v posledním desetiletí relativně stabilní. Snížení produkce CO2? A jak to dopadlo s dalším cílem, pro který jsme biopaliva údajně zavedli? Skutečně jsme díky nim snížili emise CO2? Podle již citované zprávy organizace Transport & Environment z roku 2021 rozhodně ne. Podle organizace biopaliva produkují až třikrát více emisí CO2 než diesel vyrobený jen z ropy. Už i ekologové volají po urychleném konci podpory biopaliv V roce 2010 Evropskou unií zavedená směrnice o povinném přimíchávání biosložky do pohonných hmot způsobila podle studie organizace Transport & Environment (T&E) devastaci pralesů a lesů o rozloze Nizozemska zejména v jihovýchodní Asii. Povinné přimíchávání biosložky označila organizace za velkou chybu. Babišův lobbing Poslanec ANO Pavel Pustějovský chtěl navýšit povinně přimíchávaný podíl biosložky v benzinu z 4,1 procenta objemových na 8,8 procenta již v roce 2020. Pustějovský vložil návrh do zákona o nouzových zásobách ropy přílepek. Jako obvykle v těchto případech byl i tento útok na naši peněženku odůvodněn tvrzením, že to tak po nás chce Evropská unie. Kverulant opět protestoval, a i proto byl návrh počátkem prosince 2020 zamítnut. Ale Babišův lobbing je úporný, a tak poslanec Pustějovský načetl svůj návrh na zvýšení podílu biosložek v létě 2021 znovu. Tentokrát do nenápadně znějícího zákona o podporovaných zdrojích. V něm se hlavně určuje výše podpory pro obnovitelné zdroje energie, jako jsou solární elektrárny nebo podpora fotovoltaiky. Kverulant opět protestoval, a i proto zvýšení podílu biosložky ve středu sněmovnou neprošlo. Prosba o podporu Tato kauza dobře dokládá, že koncept povinných biopaliv životnímu prostředí spíše škodí, než pomáhá. Proto je již od roku 2010 cílem Kverulanta zastavit toto škodlivé plýtvání. A to se mu daří. Česká republika v tichosti opustila původní cíl 10 procent pro rok 2020, a to je velký úspěch. Nyní musí dodavatelé pohonných hmot přimíchávat povinně jen šest procent do nafty a 4,1 procenta do benzinu. Kverulant je hrdý na to, že i on přispěl svým hlasem k tomuto obratu, ačkoli ještě zdaleka není vyhráno. Autor je ředitel a zakladatel obecně prospěšné společnosti Kverulant.org. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-04-26 05:06:35
Zapomněli jste zaplatit povinné ručení nebo na něj nemáte? Hlavně s pojišťovnou komunikujte
Může se to stát každému z nás. Prostě zapomenete zaplatit povinné ručení. Nebo se dostanete do situace, kdy na něj nemáte. Jako u všech podobných problémů i tady platí, že čím dřív začnete takto nepříjemnou situaci řešit, tím lépe pro vás. Zapomněl jsem zaplatit Toto je situace, které se snaží i samotné pojišťovny aktivně předcházet. […]
Čas načtení: 2025-04-13 11:00:09
Povinné ručení: nejčastější otázky a odpovědi
Povinné ručení neboli pojištění odpovědnosti z provozu vozidla si musí, jak již název napovídá, většina z nás zřídit povinně ze zákona. Kolem povinného ručení však může panovat mnoho otázek, například jaké sankce hrozí při jeho absenci, na co se vztahuje, na co naopak ne. Abyste mohli povinnému ručení lépe porozumět, přinášíme vám přehled těch nejčastějších […]
Čas načtení: 2022-07-29 00:00:00
Pomalu ale jistě se blíží den, kdy si vyzvednete svého nového plechového kamaráda a hlavou vám víří myšlenky na to, co všechno musíte zařídit? Abyste s ním vůbec mohli vyjet na silnici, je potřeba mu sjednat povinné ručení. Jak vybrat to pravé? Sjednání povinného ručení ukládá zákon Povinné ruče ...
Čas načtení: 2017-12-11 21:15:00
Jak najít výhodné povinné ručení a nač si dát pozor?
Pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla je ze zákona povinné. Ovšem již není povinností platit to nejvyšší. Najděte si i vy to své – vyhovující vaší peněžence i autu! Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, alias povinné ručení alias zákonné pojištění zastřešuje zákon č. 168/1999 Sb., o ...
Čas načtení: 2013-02-14 18:00:00
Povinné ručení není potřeba? Velká motoristická lež!
Povinné ručení si sice podle zákona musí uzavřít každý motorista, mezi řidiči se však stále najdou vyznavači nepříliš prozíravého řešení, totiž neplatit povinné ručení vůbec. Tato varianta sice skýtá úsporu pár stovek měsíčně, ale rizika jsou nepoměrně vyšší. Předně je nutné poznamenat, že se mezi ...
Čas načtení: 2012-07-31 19:00:00
Výhody sjednání povinného ručení přes internet
Povinné ručení je někdy výhodné kompletně vyměnit za nové, a to včetně pojišťovny. Můžete to udělat každý rok, pojistná doba je 12 měsíců. Podle zákona 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je toto pojištění povinné. Právě kvůli této povinnosti se mu říká povinné ručení. Ať už chc ...
Čas načtení: 2015-11-25 00:00:00
Sjednejte si povinné ručení. Rychle a levně
Jste majitelem automobilu a jezdíte s ním po českých silnicích? Potom musíte mít uzavřené povinné ručení neboli pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Toto pojištění slouží k pokrytí škod, které majitel vozu případně způsobí. Věřte, že vám může ušetřit spoustu starostí. K čemu je dobré povinné r ...
Čas načtení: 2010-04-24 16:00:00
Povinné ručení patří mezi produkty, kterým se nevyhne žádný motorista. Je povinné pro každého, každý má ale možnost volby, u koho a za jakých podmínek si ho sjedná. Jednou ze společností, na kterou se v tomto případě můžeme obrátit, je Direct pojišťovna. O pojišťovně Direct pojišťovna má svá speci ...
Čas načtení: 2020-04-01 17:07:13
Roušky ve Velké Británii budou konečně povinné!
Autor článku: Jana Britská vláda dnes 1. dubna 2020 přišla se zprávou, na kterou nedočkavě čekaly tisíce Čechů a Slováků žijících ve Velké Británii několik týdnů – nošení roušek bude konečně povinné! Hlavní body britských rouškových opatření Britská vláda se rozhodla, že nepůjde do roušek polovičatě, naopak. Nová roušková opatření možná mnohé z vás nepříjemně překvapí! Hlavní body [...] Příspěvek Roušky ve Velké Británii budou konečně povinné! pochází z MAGAZÍN VELKÁ BRITÁNIE
Čas načtení: 2020-06-04 09:03:31
Ředitel Národní knihovny Martin Kocanda: Karanténa nás zásadně posunula v oblasti digitálních služeb
Epidemie COVID-19 a opatření podniknutá proti jejímu šíření se dotkla i tuzemských knihoven. O tom, jak poslední týdny ovlivnily chod té největší z nich, Národní knihovny ČR v Praze, a jakým výzvám bude čelit v nejbližších letech, jsme hovořili s jejím generálním ředitelem Martinem Kocandou. V čele Národní knihovny stojíte už tři roky. Jak jste se sžíval s novou funkcí, a hlavně se svými zaměstnanci, pro které jste byl za posledních deset let již čtvrtým generálním ředitelem? Počátky nebyly jednoduché. Přeci jen jsem přicházel z poněkud jiného prostředí (Martin Kocanda nejprve řídil ústředí evangelické církve, pak působil na ministerstvu pro místní rozvoj, pozn. PN), navíc kolem výběru nového generálního ředitele vzniklo značné napětí, které vycházelo právě z častých výměn ředitelů. Na druhou stranu musím říct, že jsem dost dlouho přemýšlel, jestli usilovat o pozici, kde bylo vysoce pravděpodobné, že se stanu další figurou na orloji, která se na chvíli zjeví a zase zmizí. Začátek opravdu nebyl snadný, vyhlášená stávková pohotovost kvůli další výměně generálního ředitele a samozřejmě tomu odpovídající atmosféra mezi zaměstnanci. Do toho dokonalé mediální zkratky, že se „vězeňský kaplan“ stává ředitelem národní kulturní instituce. No a pak jsem si řekl, že si můžu buď stěžovat, jaká je to nespravedlnost, anebo se vykašlat na to, co kdo v té mediální zkratce napíše, a zkusit něco dobrého pro knihovnu udělat. Nakonec – nikdo mě nenutil a jít do toho bylo mé rozhodnutí. Zrovna dnes jsem s našimi odboráři vzpomínal, jaké to bylo, když mě před třemi lety vítali s transparenty protestujícími proti mému nástupu. Ale musím říct, že jsem jejich rozladění chápal. Žádné instituci nedělá dobře časté střídání vedení. Dnes si troufám tvrdit, že s většinou zaměstnanců se máme navzájem rádi a respektujeme se. Se zaměstnanci se mi komunikuje velmi dobře, i když musím říct, že knihovníci jsou silné osobnosti a často se velmi dohadujeme, protože na spoustu věcí máme rozdílné názory. Ale od toho koneckonců komunikace je – abychom věcně diskutovali, argumentovali a hledali řešení. A to se, myslím, daří. Instituce, jako je ta naše, nemá být sektou, kde všichni stojí v zástupu a mají totožný – takže ten můj – názor na věc. Je to spíš živý organismus a já jsem hrdý, že do něj můžu už tři roky patřit. V čem podle vás spočívá hlavní úskalí fungování i řízení tak velké a specifické instituce, která je nadto příspěvkovou organizací Ministerstva kultury? Víte, musíme si uvědomit, že Národní knihovna je jednou z nejstarších institucí v naší zemi s nepřerušenou právní kontinuitou. Ačkoliv je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury, byla zde dávno před ministerstvem. Za oficiální založení knihovny považujeme sice rok 1777, ale tomuto okamžiku předcházelo dlouhé fungování několika knihoven, které se v Národní knihovnu v podstatě transformovaly. Pokud jde o současnost, je důležité mít na paměti, že provozujeme současně dvě knihovny. Knihovnu s tradičními dokumenty, ale zároveň i knihovnu digitální. Ke specifikům Národní knihovny patří také ohromná různorodost činností, které zajišťuje. Přeci jen jsme zároveň metodickým a koordinačním pracovištěm pro ostatní knihovny, digitalizujeme dokumenty, spravujeme množství databází, zaměstnáváme odborníky nejen na oblast knihovnictví, ale také v oborech restaurátorství, chemie, mikrobiologie, pečujeme o vzácné sbírky mimořádného významu, a tak bych mohl pokračovat dál. Neodpovídáme jen sami za sebe, ale ze zákona máme mnoho úkolů ve vztahu k ostatním knihovnám, kolektivním správcům, vydavatelům. Důležité je samozřejmě všechny činnosti sladit a zajistit, aby se mohla knihovna dále rozvíjet. To ovšem patří k manažerské pozici a mě to navíc baví, protože knihovny, včetně té naší, mám rád. Za hlavní úskalí bych tak označil spíš některé provozní a technické úkoly. Typicky například dokončení revitalizace Klementina a dokončení centrálního depozitáře v Hostivaři. S tím je spojeno jednak obrovské množství administrativy a jednak nutnost řešit problémy, které se vyskytují jak během příprav projektů, tak během jejich realizace. Jedním z největších současných problémů je to, že významnou část našeho fondu máme provizorně uloženou v bednách, a nemůžeme ji tedy půjčovat našim uživatelům. Šestičlenná rodina, se kterou navíc bydlí babička, strýček a dva bratranci, se prostě také velmi obtížně srovná v garsonce. A my máme v současné době více než sedm milionů svazků, jejichž množství každým týdnem narůstá, a to vše v nedodělaném Klementinu a rozestavěné Hostivaři. Ale naštěstí už vidíme světlo na konci tunelu. Právě v těchto týdnech přebíráme zrekonstruovanou budovu starého depozitáře v Hostivaři a chystáme se spustit výstavbu druhého, nového depozitáře. Takže v dohledné době zpřístupníme čtenářům mnohem větší část našeho fondu a následně pak všechno. Na to se opravdu těším. Zároveň teď hodně intenzivně pracujeme na digitálních službách Národní knihovny. Jak vlastně vypadá takový běžný pracovní den generálního ředitele Národní knihovny? A máte vůbec čas na čtení? Napjatě. Vedle běžné administrativy a stohů dokumentů, které musím přečíst a podepsat, jednání stíhá jednání a dveře se u mě v kanceláři opravdu netrhnou. Takže je třeba řešit personální záležitosti, provozní, projektové, rozpočtové. Ke konci týdne mi z toho občas jde hlava kolem. Ale na druhou stranu to zase vyváží prostředí, kde mohu pracovat, a především lidé. Protože jsou to oni, kdo společně s našimi knihami dělají knihovnu. Jinak – jsem rád za cesty vlakem mezi Pardubicemi a Prahou. Aspoň tam mám prostor číst. S nástupem Lubomíra Zaorálka na post ministra kultury se znovu otevřelo téma nové budovy Národní knihovny, mimo jiné kvůli ní také sestavil tzv. garanční radu NK, v níž zasedli především odborníci spjatí s knihovnickou praxí – například ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák nebo předseda Ústřední knihovnické rady Vít Richter. Rýsuje se v tomto směru již něco konkrétního? Národní knihovna novou budovu potřebuje jako sůl. To je bez debat. Současný stav je opravdu velmi nevyhovující. Sídlíme ve dvou značně vzdálených pracovištích, většina fondů je v hostivařském depozitáři a musíme je dvakrát denně převážet sem a tam dvacet kilometrů. To je náročné na logistiku, tudíž i na finance, zvyšuje se riziko opotřebení či dokonce znehodnocení knih, a navíc je to uživatelsky velice nekomfortní. Příprava nové budovy Národní knihovny je běh na dlouhou trať. Půjde o investici v řádu miliard korun, a proto je třeba najít také širokou shodu na realizaci projektu. A nejde jen o budovu jako takovou. Je také potřeba vybrat vhodný pozemek s dobrou dopravní dostupností. Každopádně záměr vybudovat novou budovu NK vnímám jako jediné možné koncepční řešení. S panem ministrem v tom mezi námi panuje naprostá shoda. Nadále také pokračuje již zmíněná revitalizace Klementina, konkrétně její poslední, 3. etapa. Platí i nadále, že by měla být dokončena v roce 2023? Podle loňské výroční zprávy se samotná koncepce plánovaných úprav neustále mění… Původní záměr třetí, závěrečné etapy revitalizace doznal mnoha změn. Průběžně hledáme kompromisy mezi ochranou historického barokního areálu a potřebami živé moderní instituce. Ale je zapotřebí poctivě říct, že sebelepší návrh nevyřeší problém uložení knih na dvou různých místech. To bude možné vyřešit až v nové budově. Pokud jde o termín dokončení, snažíme se dosáhnout co nejdřívějšího data. Poslední etapa je mimochodem nejrozsáhlejší; zahrnuje přes polovinu prostor Klementina, a navíc samotné jádro knihovny. Přitom nejde jen o práce samé, ale také o zabezpečení činností během revitalizace. Z pochopitelných důvodů si nemůžeme dovolit během stavebních prací knihovnu zavřít. Národní knihovna má zhruba 21 tisíc registrovaných čtenářů, což není třeba ve srovnání s Městskou knihovnou v Praze mnoho (ta jich registruje přes 170 000), navíc v posledních letech ubývá výpůjček knih v NK i návštěvníků vašich studoven (což je zčásti způsobeno různými omezeními provázejícími zmiňovanou revitalizaci). Snaží se NK přilákat více čtenářů, nebo její poslání spočívá v něčem jiném, a zmíněné statistiky tak pro vás nehrají podstatnou roli? Národní knihovna má jiné poslání než Městská knihovna v Praze, se kterou máme mimochodem velmi dobrou spolupráci. Nejsme rozhodně konkurenty. Naším cílem není například půjčovat beletrii. Taková role přísluší opravdu spíš městským a obecním knihovnám. Naše knihovna plní především dvě role, které jsou do jisté míry protichůdné. Jsme jednak ústřední univerzální vědeckou knihovnou, ale zároveň máme za úkol starat se o konzervaci bohemikálního fondu pro budoucnost. S nadsázkou říkám, že zde nejsme pro čtenáře, kteří si na víkend chtějí půjčit novou detektivku. Takový čtenář by u nás byl zklamán navzdory tomu, že ve svém fondu tu novou detektivku také máme. Právě v sousední Městské knihovně mu takovou službu poskytnou mnohem lépe. Na druhou stranu, pokud jste například vědeckým pracovníkem, měl byste u nás najít to, co potřebujete. Stejně tak, pokud potřebujete pracovat s historickými rukopisy a starými tisky. Navíc významnou část našeho historického fondu můžete pohodlně studovat i z domova v námi provozované aplikaci Manuscriptorium. Jinými slovy počet registrovaných uživatelů pro nás není tím nejdůležitějším ukazatelem. To ovšem neznamená, že bychom nechtěli zvyšovat atraktivitu NK pro širokou veřejnost. Pracujeme na několika projektech, které nám v tom mají pomoci. Stále větší roli pro nás také hrají uživatelé našich digitálních služeb. Plány máme v tomto ohledu celkem velkorysé. Fondy Národní knihovny obsahují cca sedm a půl milionu knihovních jednotek a jen za loňský rok jich přibylo skoro 90 tisíc, většinou v podobě povinných výtisků. Přesto se ve výroční zprávě za rok 2019 dočteme, že „nadále zůstávají nenaplněny nejen konkrétní požadavky uživatelů, ale částečně i strategické cíle instituce vycházející z jejího poslání a garantované informační gesce“. Co s tím? Navýšit finanční prostředky na nákup, vymáhat povinné výtisky od laxních nakladatelů? Navýšení finančních prostředků na akvizice by bylo více než potřebné. Uvědomme si, že dva povinné výtisky, které putují do naší knihovny, nemohou nahradit komplexní akviziční politiku. Vezměte si, že jeden ze dvou povinných výtisků putuje do tzv. národního konzervačního fondu, jehož cílem je uchování pro budoucnost, a tedy pouze jeden je našim uživatelům běžně k dispozici v rámci univerzálního knihovního fondu. A když říkám běžně k dispozici, tak to znamená, že pokud máme v univerzálním fondu pouze jeden výtisk konkrétního díla, tak ho půjčujeme pouze prezenčně ve studovně. Jsem ovšem realista a uvědomuji si možnosti rozpočtu. Takže nezbývá než jednat a jednat. Peníze jsou potřeba všude, a je tedy otázkou stanovení priorit, na co a v jakém rozsahu budou využity. Já jsem ovšem povahou optimista a věřím, že se časem podaří situaci NK v tomto směru zlepšit. A pokud jde o ty povinné výtisky, do jaké míry a jak rychle plní obecně nakladatelé v České republice svou povinnost? Drtivá většina nakladatelů svou povinnost plní a výtisky nám zasílá. Ale jsou samozřejmě i výjimky, kdy musíme nakladatele i opakovaně upomínat a v krajním případě i zažalovat u soudu. Chápu, že mnozí vnímají tuto povinnost jako nepříjemně zasahující do jejich podnikání a nákladů. A to především v případech drahých vydání knih, např. bibliofilských. Ale role povinných výtisků je nezastupitelná v naplňování konzervační funkce knihovny. Důležitou agendu Národní knihovny představuje digitalizace knih, jejíž obecný význam prokázala aktuální pandemie COVID-19, kdy byli po uzavření všech knihoven čtenáři odkázáni pouze na elektronické zdroje. Původním cílem projektu nazvaného Národní digitální knihovna, na němž participuje i Moravská zemská knihovna v Brně, bylo zdigitalizovat přes 310 milionů stran. V jaké fázi se dnes projekt nachází? Zjednodušeně řečeno, když bereme v potaz stránky, je hotova zhruba šestina. Pokud jde o starší díla, 19. století a dále do historie, tak tam už máme hotovo více než z poloviny. Problém je u nově vydávaných knih a periodik, protože vycházejí rychleji, než stíháme digitalizovat. Ale i v této věci chystáme změny, které budou postaveny na sofistikované výběrové digitalizaci, která je běžná i jinde ve světě. Jinak řečeno, každá zdigitalizovaná stránka nemá stejnou hodnotu. Nechceme tedy honit pouze kvantitu a počítat strany. Zdigitalizovaná současná vědecká monografie má pro naše uživatele většinou větší význam než český překlad Lysenkova díla. V souvislosti s pandemií nového typu koronaviru vznikla také Národní digitální knihovna pro studenty VŠ, určená pro studenty a pedagogy vysokých škol a vědecké pracovníky. Díky dohodě mezi NK, agenturou DILIA a Ochrannou organizací autorskou nabízela až do května přístup k vybraným tištěným dokumentům formou online čtení. Jaké měl projekt ohlasy? A neuvažuje se o nějaké formě jeho pokračování? Jestli jsem na něco opravdu pyšný, tak je to právě tento projekt, který jsme rychle připravili a spustili. Situace, která nastala, mi vnukla myšlenku zkusit se domluvit s kolektivními správci a vydavateli na dočasném mimořádném zpřístupnění té části digitální knihovny, která je pod autorskou ochranou. Bylo jasné, že studenti nebudou mít z čeho studovat, když se uzavřely školy i knihovny. Takže jsem vzal telefon a zavolal do DILIA, OOA-S a vydavatelům a prostě to zkusil. Reakce všech zúčastněných mě neuvěřitelně překvapila. Ihned souhlasili a poskytli maximální pomoc. Jsem jim opravdu vděčný, jak se k této věci postavili. Pokud někdo hovoří o „nenažraných“ kolektivních správcích, neví, co říká. Projekt měl opravdu velký ohlas. Ukázalo se, jak moc jsou digitální fondy důležité pro studující a badatele. I když jsme tento mimořádný projekt s koncem nouzového stavu museli samozřejmě ukončit, navázali jsme novým projektem zpřístupnění tzv. děl nedostupných na trhu. Nyní postupně zpřístupňujeme digitalizáty děl vydaných do roku 1989 a za půl roku spustíme rozsáhlou část vydanou před rokem 2007. Pokud jde o noviny a časopisy, tak dokonce do roku 2009. K tomu všemu nás opravňuje kolektivní licenční smlouva, kterou jsem v prosinci loňského roku s kolektivními správci podepsal. Na tomto projektu velmi intenzivně spolupracujeme s dalšími knihovnami. Výsledek tak bude našim společným dílem. I díky tomuto projektu se Národní knihovna vrací k roli určitého koordinátora našeho knihovního systému. Je to role, kterou v minulosti bohužel přestávala hrát. A já jsem moc rád, že se k ní opět vracíme. A jakou úlohu tedy dnes hraje Ústřední knihovnická rada, jejímž jste řadovým členem? Před časem vyvolalo protesty odvolání jejího dlouholetého předsedy Víta Richtera (který se posléze do jejího čela vrátil), s nímž přišel dosluhující ministr kultury Antonín Staněk během posledního dne svého působení na MK. Ústřední knihovnická rada se postupem doby vyvinula v reprezentativní fórum knihoven a knihovníků. Na jednu stranu je to více, než jak je rada definována v zákoně, na druhou stranu ale vámi připomenutá prázdninová událost ukázala, že je zapotřebí brát vážně přirozený vývoj, který vyústil v podstatě samosprávnou instituci knihoven. A možná mají pravdu ti, kteří říkají, že rada se za posledních 15 let vyvinula do takovéto podoby z nutnosti, protože z určitých důvodů Národní knihovna neplnila zcela svou zákonnou roli koordinačního a metodického centra českých knihoven. Myslím, že dnes ale funguje spolupráce mezi Národní knihovnou a Ústřední knihovnickou radou velmi dobře. Nakonec v této radě působí asi pět zaměstnanců Národní knihovny. Přinesla vám nucená karanténa nějaké poznatky nebo inovace, ze kterých hodláte v budoucnu těžit? Karanténa nás opravdu zásadně posunula v oblasti digitálních služeb. Zrychlili jsme přibližně o půl roku až rok v našich plánech. Máme vyvinuté nástroje, které nás v online službách posunou o hodně dále. Kromě projektu pro vysokoškoláky a zpřístupnění děl nedostupných na trhu jsme vyvinuli novou verzi Manuscriptoria pro školy, která bude sloužit při výuce na základních a středních školách. Jaké zásadní úkoly a změny podle vás čekají Národní knihovnu v nejbližších letech? Inu, jak už tu zaznělo – posun v oblasti online služeb, dokončit revitalizaci Klementina, dostavět Hostivař. Tyto úkoly jsou dány. Navíc bych velmi stál o vybudování vlastní odkyselovací linky, která by sloužila nejen nám, ale třeba i okolním zemím. A samozřejmě ta nová budova… A v čem spatřujete největší budoucí výzvu pro sebe coby generálního ředitele Národní knihovny? Aby byli naši uživatelé co nejdříve spokojeni se službami, které nabízíme a nabízet budeme. Aby se u nás prostě cítili dobře, ať už nás navštíví fyzicky, nebo digitálně. PhDr. Bc. Martin Kocanda, Ph.D. (*1974) vystudoval baptistickou teologii v Olomouci a speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě UPOL a Pedagogické fakultě MUNI. Právní specializaci získal na Právnické fakultě MUNI a doktorská studia sociální práce zakončil na UK v Bratislavě. Vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice, působil ve vedení Vězeňské služby ČR a byl ředitelem ústředí Synodní rady ČCE. Od 1. června 2017 je generálním ředitelem Národní knihovny ČR. Žije v Pardubicích, je ženatý, má dva syny (5 a 12 let). {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-19 15:38:00
Proč je očkování proti tetanu povinné, když tetanus se nemůže šířit z člověka na člověka? Proč toto očkování není na rozhodnutí každého z nás, neočkováním přeci nemůžeme nikoho ohrozit. Popravdě ono to povinné není a můžete ho odmítnout.Očkování proti tetanu fakticky není povinné, právě z těchto důvodů. Nejde-li o nemoc přenosnou z člověka na člověka, není nijak omezeno vaše právo na informovaný souhlas a toto očkování můžete klidně odmítnout. Váš lékař bude asi chtít vaše odmítnutí písemně, protože má zákonnou povinnost toto očkování provádět. Očkování proti tetanu je plýtváním peněz ze zdravotního pojištění (nejméně 100 miliónů Kč ročně).Abyste onemocněli tetanem, museli byste se snažit víc, než se jen hrabat v hlíně. Hrabání v hlíně a občasné olíznutí špinavého prstu je naopak nejlepší přirozenou imunizací proti tetanu, plus kontakt se zvířaty. Ukazují to studie v rozvojových zemích, kde zjišťují dostatečnou hladinu protilátek u mnoha lidí, kteří nebyli nikdy očkováni. Během občanské války v USA v 19. století (Sever proti Jihu), v době kdy nebyla známa hygiena, vojáci žili ve špíně, byli podvyživení, používali se všude koně a docházelo se strašným zraněním na válečných polích plných hlíny a kobylinců, operovalo se jedním nožem všechny pacienty, bez základní čistoty – v této válce se tetanus vyskytl ve dvou případech z tisíce ran. Tedy dvě promile. Zkuste přemýšlet, co by se vám dnes muselo stát, abyste dostal (a) tetanus. Když máme hygienu, peroxid vodíku, sterilní chirurgii apod.Takže z běžného škrábnutí skutečně ne.
Čas načtení: 2024-02-26 16:15:17
Vojna není kojná. Odvody do armády v éře rozpínavého ruského cara Putina rozdělují českou politiku
Komentář Jiřího Ovčáčka: Válka na Ukrajině vkročila do třetího roku trvání. Konec je v nedohlednu. Projevuje se nejen únava, ale také nervozita a hádavost. Nejnověji českou politiku rozčeřila pře o znovuzavedení povinné vojny tváří v tvář ruské rozpínavosti a agresivitě. Prezident Petr Pavel je pro obnovu odvodů, aby se zjistila bojeschopnost obyvatelstva, premiér Petr Fiala zavrhuje úvahy o povinné vojně. Co dodat v komentáři pro portál ŽivotvČesku.cz? Srdce velí jinak, ale rozum je neúprosný. Pokud bude Rusko úspěšné, zničí Ukrajinu, pak bude chtít víc a víc. A Česko se prostě nějaké variantně povinné vojny nevyhne, pokud se znovu nerozhodne před Moskvou sklonit hřbet.