Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-03-02 16:49:05

Nemoc je signál že je zde nějaké omezení

Každý člověk je psychicky nemocný, protože žije ve společnosti, která je psychicky nemocná, jaký potom mají smysl politické volby, když si psychicky nemocní lidé volí za svoje zástupce psychicky nemocné politiky. Existuje vůbec nějaký objektivní důkaz toho, že lidi jsou psychicky zdraví? Tohle je hodně filozofická otázka. Pokud bychom přijali premisu, že celá společnost je… Číst dále »Nemoc je signál že je zde nějaké omezení

Čas načtení: 2024-09-08 11:52:00

Svatá pravidla jsou jako psychický jed

Tak jako existuje problém s tím, že je člověk neplodný, a tak nemá dětí tak je zde i problém s tím že je člověk psychicky neplodný, a tak nemá žádné psychické dílo které by zde existovalo po smrti jeho těla. Tím, že člověka označíme za „psychicky neplodného,“ vyvstává otázka, zda má každý povinnost nebo potřebu… Číst dále »Svatá pravidla jsou jako psychický jed

Čas načtení: 2024-10-24 05:09:09

Mentální retardace je následek degenerace

Staří lidé odmítají používat moderní systémy, nemusí jít jenom o stáří fyzické může jít i o stáří psychické, psychicky starý může být člověk už v 15 letech! Jablko nepadne daleko od stromu a tak psychicky staří rodiče mají logicky i psychicky staré děti které většinou nezvládnou dokončit ani základní školu a tím skončí na okraji… Číst dále »Mentální retardace je následek degenerace

Čas načtení: 2024-12-22 11:26:14

Dokonalý člověk je něco jako bílá vrána

Civilizace proměnila šťastné tvory v nešťastné tvory, co se vraždí fyzicky a psychiky, z dálky dospělý člověk vypadá jako by byl živý psychicky a z blízka poznáme že je psychicky mrtvý, statistiky spotřeby zboží a služeb v nahotě odhalují to, že jsou lidi psychicky mrtví. Podívejme se kriticky na diplomové práce lidí, co mají titul,… Číst dále »Dokonalý člověk je něco jako bílá vrána

Čas načtení: 2020-11-23 21:03:44

Vídeňské milování: Teror v sedmi obrazech. Obraz první: Trocha střelby moc lidí nezabije

K teroristickému útoku ve Vídni muslimským útočníkem došlo 2. listopadu 2020, v den, kdy si lidé šli užít poslední noc před uzavřením kaváren a hospod – těsně před lockdownem. Spekuluje se, že útok možná měl být spáchán později, kvůli blížícímu se lockdownu ho pachatel uspíšil. Nebo proto, že den po islamistickém atentátu ve Vídni v úterý už delší dobu připravovala rakouská kontrarozvědka rozsáhlou razií proti islamistům. Tlumočník, který pro policii pracoval, akci prozradil. Proto muslimský terorista Kujtim Fejzullai urychlil svou akci, napsal list Heute. Z environmentálního pohledu ekologicky přijatelné, životní prostředí nepoškozující, střílení bezvěrců samopalem, můžeme popsat s využitím textu Češka zažila vídeňský teror na vlastní kůži. Během bestiálního útoku byla v centru města z webu Extra.cz: „Rakousko mělo těsně před lockdownem a lidé ve Vídni si šli užít poslední noc, kdy mohou do restaurací. Obyvatelé města se bavili, podniky praskaly ve švech a nebylo si pomalu kam sednout. Přesně toho využil dvacetiletý terorista Kujtim Fejzullai, který začal zběsile pálit do lidí. Nečekaný útok si vyžádal čtyři oběti a dvě desítky raněných. Ve městě panoval učiněný chaos. Eva V. … se vyrazila bavit s přáteli do jedné z restaurací. Nikdo z nich však netušil, co je ten večer čeká. Zatímco Eva s přáteli večeřela v restauraci Lugeck v ulici Sonnenfelsgasse, vypuklo v centru města hotové peklo. Fajzullai začal zběsile pálit do lidí přibližně 200 metrů vzdušnou čarou od místa, kde se v tu chvíli Češka nacházela. Zaměstnanci restaurace neváhali, zamkli dveře do podniku a nahnali hosty včetně Evy do druhého patra. Tam čekali ukrytí několik hodin, než se situace uklidnila. Všichni byli ve velké nejistotě, viděli jen z okna, jak se davy lidí ženou ulicemi z centra ven. Nikdo moc netušil, co se děje. „Všechny informace se k nám dostaly z Twitteru,“ popsala Eva … Musela se spolehnout na to, co čte na sociálních sítích. Na těch přitom nejprve kolovala informace, že k útokům došlo na vícero místech a teroristů mělo být hned několik… Nikomu z restaurace se naštěstí nic nestalo… Zaměstnanci podniku tak mohli po několika hodinách pustit zákazníky domů, kde se vzpamatovávali ze šíleného zážitku.“ Dezinformace jako samozřejmost Popis nechtěného zážitku je doslova archetypální – takto prožívají nepřímí svědci útoku teroristické akce kdekoliv na světě. Mají strach, odněkud slyší střelbu, kterou zesiluje informační nejistota i na sociálních sítích. Ty jsou od prvního okamžiku mnohdy zdrojem dezinformací, které mohou být cílené i nechtěné. Nikdo během útoku a krátce po něm neumí rozlišit hodnotu informací. Cílené dezinformace posilují paniku, vytvářejí zkreslený nebo daleko hrozivější obraz útoku, upozorňují na neexistující pohyb teroristů v různých lokalitách, o nastražených bombách doprovázených neexistujícími útržkovitými informacemi od policistů, kteří údajně nechtěli být jmenováni atp. Proto v okamžiku útoku skrývajícím se lidem se vyplatí spoléhat především na své smysly – sluch a zrak. Cílené dezinformace mohou být od společníků atentátníka(ů), sympatizantů útoku, ale také od škodolibých pisálků, kteří mají z vyděšení spoluobčanů nefalšovanou radost. Řada dezinformací vznikne i v dobré víře – nechtěně. Například ve Vídni podle sociálních sítí k útokům došlo na vícero místech a teroristů mělo být několik, tuto verzi přejímaly do zpravodajství i média, a s touto variantou pracovala zpočátku i policie. Skutečně se střílelo na více místech, ale později policie zjistila, že šlo o střelbu jednoho mladíka rychle se pohybujícího po městě. Sociální sítě zesilují efekt teroristického útoku. Čtenářům hrozí smrt z vyděšení z toho, co se stalo nebo naopak hrozí infarkt z radosti, že to někdo nevěřícím psům konečně „pořádně nandal“. Sociální sítě vytvářejí doslova lavinovitý efekt nenávisti, strachu a přirozených obav. Nutí politiky co nejdříve reagovat, přičemž reakce jsou na úrovni nic neříkajících žvástů. Policie je nucena co nejrychleji sdělit relevantní informace k uklidnění obyvatelstva. Informace od bezpečnostních složek tlumí paniku většinou pomalu, nejméně v řádu hodin, pokud nedošlo bez pochyb k jednomu bodovému útoku – ať jednomu výbuchu nebo k útoku na lidi na jednom omezeném místě. Všední útok Z nadhledu pozdějších dní šlo ve Vídni o všední teroristický útok. Důsledky jsou též zcela všední: Omezený počet mrtvých a zraněných. Z taktického i strategického hlediska byl útok bezvýznamný. Nevedl proto k žádným mimořádným opatřením, ale pouze k běžnému operetnímu bezpečnostnímu hemžení. Střelba byla provázena sebeobranou civilistů. Během útoku zůstala Eva V. v podniku schovaná několik hodin a ve strachu se alespoň přes internet snažila zjistit, co se děje. Obyvatelé Vídně byli vyzváni, aby nevycházeli do ulic. Výzva byla racionální, protože policie nevěděla, zda se po Vídni nepohybují další teroristé. Druhý den Vídeňané vstávali do běžného dne, ale byli ostražití. Více si všímali chování lidí kolem nich. Pokračoval všední život ve všedním dni, byť pod dojmem nečekaného nočního dramatu. Během něco málo přes 300 dnů roku 2020 došlo v Evropské unii pouze k sedmi mediálně známým islamistickým útokům. Osmý útok byl protiislámským aktem – 19. února třiačtyřicetiletý Němec Tobias Rathjen zastřelil v německém městě Hanau devět lidí s migračními kořeny ve dvou místních barech. Po několika hodinách ho policie našla mrtvého v jeho bytě. Signály nebezpečného jednání islámsky až islamisticky jednajících osob ale nebyly ojedinělé. Například koncem října několik desítek mladíků tureckého původu vtrhlo do kostela sv. Antonína Paduánského ve Vídni, jak psala rakouská média. Útočníci údajně křičeli „Alláhu Akbar“ („Bůh je veliký“) a mlátili do vybavení kostela. Co útoku řekla administrativa čili byrokracie? Dvacetiletý terorista Kujtim Fejzullai, připravil úředníkům v Rakousku horké chvíle. Narušil jejich obraz údajně neutrálního Rakouska, kde všichni žijí v relativní pohodě v relativně multikulturním prostředí. Islamistické výtržnosti byly jaksi přehlížené, a náhle muslimský Albánec ze Severní Makedonie Kujtim Fejzullai začne střílet do lidí. Úředníci přišli s tvrzením, že muslimský Albánec jednal samostatně a neměl komplice. Jednání rakouských úředníků bylo pochopitelné. Chtěli se vyhnout nebezpečí, že bude státní aparát obviněn ze snahy zastírat nebezpečí islamismu v Rakousku. Jde o obecný trend: Úředníci v jakémkoliv státu EU se kromě snahy odmítnout, že šlo o člověka organizovaného v islamistických strukturách, se snaží prokázat, že byl psychicky narušený, takže vlastně nejde o politicky motivovaný teroristický čin, ale jenom o čin psychicky narušeného člověka. Snaha byrokratů prohlásit vídeňského teroristu osamělým útočníkem narušil Islámský stát. Zveřejnil video s přísahou mladého Albánce. Kromě toho samoradikalizací by si vrah neopatří automatickou zbraň – samopal vyrobený v oblasti bývalé Jugoslávie. Že na fotografii pózoval na internetu vídeňský atentátník se samopalem z jugoslávské éry není překvapivé, vždyť pocházel z albánské menšiny v Severní Makedonii, stýkal se s muslimskými Albánci. Samoradikalizace byla jenom výmluvou, protože policie zadržela řadu osob a Státní zastupitelství ve Vídni požádalo o vazbu pro část ze 16 osob zatčených hned po vídeňském atentátu. Podle vládních úředníků také útočník navštěvoval ve Vídni pravidelně dvě místa, jež fungovaly jako mešity. První je ve 12. městské části v ulici Murlingengasse a je registrována pod rakouskou muslimskou obcí IGGÖ. Druhá leží v 16. okrsku a pod IGGÖ nespadá a byla již několikrát zmiňována v souvislosti s radikální islamistickou scénou a nachází se v městské části Ottakring na západě Vídně, kde žije hodně cizinců, zejména z balkánských zemí. Neoficiální „mešita“ je v běžném obytném domě, uvedli redaktoři Heute. Skrytá mešita ve Vídni-Ottakringu není viditelná z ulice. Bude pravděpodobně ústředním bodem nebezpečné islamistické scény. Podivná mešita měla slavné návštěvníky: Lorenz K., známý jako „Bubi-Bomber“ – chtěl provést útoky výbušninou a je ve vazbě v Grazu – a rakouský stoupenec IS Mohammed M. působili v Hasnerstrasse. Útok na americké velvyslanectví v Sarajevu prý plánoval také imám, který tam později působil. Modlitebnu pro 50 mužů vídeňský terorista navštěvoval jako vyvolený, protože vstup je povolen pouze členům. Útočník podle domovní prohlídky se prý připravoval na „džihád“ několik let. Úřední verze „seberadikalizace na internetu“ čili jeho aktivita jako osamělého vlka, je jenom úřední ptákovinou. Clemens Neuhodl, redaktor rakouského týdeníku Profil, uvedl o mešitě ve čtvrti Ottakring, že velmi malá mešita s radikálními kazateli je známá spoustou kontaktů směrem na Balkán. Zpravodajský časopis Profil si popovídal s třiadvacetiletým Čečencem Aslanem, který muslimského vraha narozeného ve Vídni znal. Čečenec díky svým přátelům se oprostil od vlivu džihádistů. Vídeňský terorista byl podle Aslana „někdo, kdo neměl vlastní názor a chtěl jenom vzbudit pozornost.“ Kromě toho, že terorista fetoval nenávist od imánů, také pilně zobal steroidy, aby si nafoukl svaly. Rakouští úředníci neodpověděli na otázku, odkud vzal vrah své zbraně – samopal a pistoli pocházející z území bývalé Jugoslávie. Také úředníci mlčeli o tom, že prakticky rezignovali na důsledný přístup k nelegálním migrantům. Rakousko nejvíce v letech 2015 a 2016 se stalo doslova „průtokovým státem“ na cestě migrantů do Německa. Kromě toho část migrantů zůstala v Rakousku. Kvůli měkkému přístupu Rakousko bylo považováno za výhodný tranzitní bod a místo úkrytu potenciálních teroristů. Kritiku benevolentního přístupu k migrantům byrokraté vyřešili i tím, že vláda v létě zřídila ústav pro dokumentaci muslimských institucí šířících politický islám. Odborník na terorismus Nicolas Stockhammer uvedl: „Byla zde varování od zahraničních tajných služeb. V Rakousku navíc existuje poměrně rozsáhlá džihádistická scéna,“ a připomněl, že za Islámský stát odešlo bojovat do Sýrie a Iráku 320 rakouských džihádistů“.   Pokračování článku vyjde v úterý 24. listopadu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-25 11:12:01

Karlovarský festival připravil přehlídku 16 filmů, které se budou promítat po celé republice

Ve dnech 3. až 11. července se v kinech v celé České republice uskuteční filmová přehlídka TADY VARY ve vašem kině, kterou připravil organizační tým MFF Karlovy Vary. Je mezi nimi například dokument o zpěvákovi Žbirkovi nazvaný Meky či tři filmy z festivalu ve Sundance. Ve chvíli, kdy bylo definitivně rozhodnuto, že 55. ročník MFF Karlovy Vary proběhne s ohledem na opatření vlády souvisejícími s šířením koronaviru až v roce 2021, mělo programové oddělení MFF KV již vybranou řadu zajímavých titulů do festivalového programu. Vznikla tedy myšlenka rozšířit tradiční pofestivalovou přehlídku Vary ve vašem kině a nabídnout ji jako ucelený programový blok kinům po celé České republice v termínu, kdy měl původně probíhat letošní ročník karlovarského festivalu, tedy 3. až 11. července.  „Protože v letošním roce s ohledem na situaci nemohou diváci na festival do Karlových Varů, rozhodli jsme se, že přivezeme alespoň část festivalu za nimi. Je to takové naše poděkování návštěvníkům, hostům a filmovým nadšencům, kteří každoročně vytvářejí ve Varech skvělou festivalovou atmosféru. Těší nás obrovský zájem kinařů, k přehlídce TADY VARY ve vašem kině se připojila téměř stovka kin, což je ohromné. Věřím, že se nám společně podaří nabídnout divákům nejen skvělé filmy, ale i kousek tradiční festivalové nálady,“ říká prezident MFF KV Jiří Bartoška. Přehlídka TADY VARY ve vašem kině nabídne 16 filmových titulů, uváděných jednotně ve dvou představeních denně ve všech zúčastněných kinech (jejich přehled najdete ZDE), s výjimkou zahajovacího a zakončovacího dne, kdy proběhnou pouze večerní projekce. Představení budou koncipována ve festivalovém duchu, budou doplněna odbornými úvody přenášenými on-line do sálu, do vybraných míst se chystají rovněž osobní delegace.   Promítané filmy Bez zvláštních znamení / Sin Señas Particulares Mexiko / Španělsko, 2019, 97 min, režie: Fernanda Valadez Magická, ale nevyzpytatelná krajina severního Mexika pohřbila nejeden sen o lepším životě. Nejhoršího se obává i Magdalena, jejíž syn znenadání zmizel na cestě do Spojených států. Vydává se proto na stovky kilometrů dlouhou pouť k hranicím, všem nebezpečím navzdory. Jenže teritorium, kde panuje samovláda kartelů, lze opustit jen stěží… Mysteriózní thriller o násilím zmítané zemi získal Cenu diváků na prestižním festivalu Sundance.   Ema Chile, 2019, 107 min, režie: Pablo Larraín Co je silnější, láska k dítěti, nebo k partnerovi? Co když je člověk přinucen se nad povahou lásky pozastavit? Ema bere otěže života pevně do svých rukou a je odhodlána bít se za to, po čem její srdce touží. Nebezpečně smyslný, vzdorně emancipovaný i poutavě taneční je v pořadí osmý snímek chilského režiséra Pabla Larraína, který tepe v rytmu provokativního reggaetonu.   Honey Boy USA, 2019, 94 min, režie: Alma Har'el Dvanáctiletý Otis je dětský herec, kterému asistuje jeho otec James, kdysi profesí klaun a zároveň alkoholik s problémy se zákonem. Strhující, bolestivě upřímný a hořce humorný popis komplikovaného vztahu otce a syna tvoří jádro opěvovaného nezávislého hitu loňského podzimu. Autorem výrazně autobiografického scénáře je kontroverzní herec Shia LaBeouf, který rovněž propůjčil svůj nesporný herecký talent postavě Jamese, v níž se zrcadlí jeho vlastní otec.   Jalda, noc odpuštění / Yalda, la nuit du pardon Francie / Německo / Švýcarsko / Lucembursko / Libanon / Írán, 2019, 89 min, režie: Massoud Bakhshi Reality show, která doslova mění život. Mladičká Maryam je odsouzená k trestu smrti za vraždu manžela. Její poslední nadějí na záchranu je odpuštění v přímém přenosu, od kterého dělí dívku jen pár přestávek na reklamu. Vítězný film ze Sundance vznikl na motivy skutečných událostí.   Jsme jedné krve / Kød & Blod Dánsko, 2020, 88 min, režie: Jeanette Nordahl Když Ida přijde o matku, je svěřena do péče své tety, žijící se třemi dospělými syny. Nový domov je prosycen bezmeznou láskou, vzájemnou pospolitostí a loajalitou, mimo něj však na rodinu dopadá stín nelegálních činností. Zralý debut, uvedený na Berlinale, předkládá potemnělou studii toxických vztahů a výmluvně ilustruje, že své příbuzné si zkrátka nevybíráme.   Kubrick o Kubrickovi / Kubrick par Kubrick Francie / Polsko, 2020, 72 min, režie: Gregory Monro O filmografii Stanleyho Kubricka byly popsány stohy papíru a natočena řada dokumentů, sám gigant světové kinematografie však během své kariéry mnoho rozhovorů neposkytl. Výsledkem unikátního přístupu, který Kubrick opakovaně umožnil význačnému francouzskému kritikovi Michelu Cimentovi, byly hodiny audionahrávek s interview, jež tvoří základ Monroova originálního portrétu tvůrce filmů jako 2001: Vesmírná odysea, Barry Lyndon nebo Mechanický pomeranč.   Luxor Egypt / Velká Británie, 2019, 85 min, režie: Zeina Durra Britská lékařka Hana přijíždí do egyptského Luxoru načerpat síly a odpočinout si od psychicky náročné práce ve válečné zóně. Po letech zde potkává archeologa Sultana. V kulisách starověkého města, kde se minulost jeví stejně živá jako přítomnost, přichází konfrontace s dávnými rozhodnutími i dlouho potlačovanými emocemi. Niterný atmosférický snímek s charismatickou Andreou Riseborough v roli Hany soutěžil na letošním Sundance.   Meky Česká republika / Slovenská republika, 2020, 80 min, režie: Šimon Šafránek Miro Žbirka, kterému všichni říkají prostě Meky. Jeho jméno a hity znají všichni, Žbirku samotného a jeho skutečný život zná ale málokdo. Přitom se podobá skvělé písni, má strhující příběh, tempo, emoce a překvapení. Energický filmový portrét Meky představuje populárního zpěváka z těsné blízkosti, zcela otevřeně a upřímně, v nečekaných souvislostech i s humorem. Žbirkovu zpověď doplňují současné záběry koncertu v Londýně i rozsáhlý archivní materiál. Film natočil Šimon Šafránek, který za svůj předchozí dokument King Skate získal Českého lva.    Mogul Mauglí / Mogul Mowgli Velká Británie, 2020, 90 min, režie: Bassam Tariq Raper Zed se rozhodne před odjezdem na první mezinárodní turné strávit pár dní s rodinou. Návrat do tradiční pákistánské kultury ho zaskočí svou intenzitou, o to víc, že se u mladého hudebníka začnou objevovat zvláštní zdravotní problémy. Riz Ahmed (Čtyři lvi, Jedna noc) v hlavní roli beaty nabitého dramatu o hledání vlastních kořenů.   Na palubu! / À l'abordage Francie, 2020, 95 min, režie: Guillaume Brac Měla to být jednorázová spolujízda, ale všechno se zkomplikovalo už v Paříži, kde místo očekávaných slečen obsadili sedadla Edouardova auta zavalitý dobrák Chérif a hovorný frajírek Félix… Neokázalá komedie o síle nečekaného přátelství, plachých romancích a bolestivých ranách, které se v žáru horkého léta buď rychle zahojí, nebo už nikdy nezmizí.   Než skončí léto / Babyteeth Austrálie, 2019, 117 min, režie: Shannon Murphy Život je krásný i proto, že se nedá naplánovat. Když se šestnáctiletá Milla zamiluje do průšviháře Mosese, je to pro její rodiče noční můra. První setkání s láskou ale probouzí v nemocné Mille novou chuť do života a její energie a touha objevovat brzy otočí celou rodinu vzhůru nohama. S lehkostí a originálním humorem vyprávěné australské drama se stalo diváckým hitem festivalu v Benátkách.   Proxima Francie / Německo, 2019, 107 min, režie: Alice Winocour Astronautka Sarah (Eva Green) se připravuje na roční pobyt na oběžné dráze. Jako jediná žena ve vesmírné misi „Proxima“ podstupuje psychicky a fyzicky náročný trénink, zatímco pečuje o svou milovanou sedmiletou dcerku Stellu. Strhující příběh matky a dcery má navzdory netradičnímu prostředí univerzální téma: hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou.   Tajný agent / El Agente topo Chile / USA / Německo / Nizozemsko / Španělsko, 2020, 84 min, režie: Maite Alberdi Když vyšetřovatel Rómulo zveřejní v novinách pracovní nabídku pro seniory, třiaosmdesátiletý vdovec Sergio po ní ihned skočí. Jeho úkolem je stát se špionem v domově důchodců, kde má dohlížet na starou matku Rómulovy klientky, která zaměstnance ústavu podezřívá z týrání. Chilský dokument, uvedený na Sundance, balancuje na pomezí špionážní komedie a intimní observace stáří, jež je plné soucitu, ale i osamění.   Teplouš / Moffie Jihoafrická republika / Velká Británie, 2019, 104 min, režie: Oliver Hermanus Jižní Afrika, rok 1981. Všichni chlapci starší šestnácti let musí povinně nastoupit dvouletou vojenskou službu a výjimku nemá ani Nicholas. Ten ale brzy zjišťuje, že pro něj bezprostřední hrozbu nepředstavuje ani tak ozbrojený konflikt, jako náklonnost k jednomu z vojáků. Drama z produkce Erica Abrahama, držitele Oscarů za filmy Kolja a Ida.   Zlovolné historky z předměstí / Favolacce Itálie / Švýcarsko, 2020, 98 min, režie: Fabio D’Innocenzo, Damiano D’Innocenzo Předměstí Říma klame tělem. Úhledné plůtky oddělují pečlivě střižené trávníky, zatímco letní idylou probublávají lidské frustrace toho nejhrubšího zrna. Sebejistě zrežírovaný film, ke kterému nelze zůstat chladný, vypráví s nadsázkou o neurotických otcích, lhostejných matkách a dětství, které rozhodně není nevinné. Sžíravá vize zkaženého lidství získala Stříbrného medvěda za nejlepší scénář na Berlinale.   Zumiriki Španělsko, 2019, 122 min, režie: Oskar Alegria Uprostřed řeky kdesi v Baskicku byl ostrov, místo nezapomenutelných dětských zážitků filmaře Oskara Alegrii. Bájný prostor spojený s jeho blízkými, především otcem, který jej zachytil na rodinný film. Originální tvůrce s šarmantní živočišností a specifickým smyslem pro humor se po několika desítkách let vrátil na břeh řeky a v dobrovolné samotě dřevěné boudy strávil čtyři měsíce natáčením fascinujícího dokumentárního deníku poustevníka toužícího zastavit čas a zhmotnit nostalgii po dávných letech.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-02 10:34:33

Koronavirus napadl naši snadno zranitelnou společnost

Důsledky šíření nemoci Covid-19 jsou nejvíce diskutovány z hlediska zdravotního (a medicínského), což je logické.  Často jsou – dosud až příliš optimisticky – diskutovány i důsledky ekonomické (o tom více v dalších částech našeho cyklu).  Ač jsme většinou původně ekonomové, máme pocit, že je třeba začít jinde. Trápí nás jak zdraví jednotlivců, tak i naší ekonomiky, ale ještě více nás trápí něco hlubšího a zásadnějšího – zdraví celé společnosti, zejména jejích slabších, méně odolných jedinců. Obáváme se bezprecedentního narušení „křehkého pletiva“ společnosti, obáváme se narůstající osamocenosti, odloučenosti a frustrovanosti lidí, zejména starší generace. Vycházíme ze všeobecně přijímané teze, že psychicky labilní člověk je na jakékoli onemocnění daleko méně odolný než člověk psychicky zdravý. Totéž platí pro člověka osamoceného – na rozdíl od člověka žijícího v přátelském, chápajícím kolektivu, ve funkční rodině či v dalších podobných společenstvích. Nedávný nápad britské vlády „zavřít“ všechny lidi nad 70 let věku na čtyři měsíce v jejich domovech byl šílený, neboť samota škodí fyzickému i duševnímu zdraví člověka. To všechno jistě platí vždy a všude. Platí to o to více v dnešní pandemii, o to více v dnešním nezodpovědném a rozmazleném západním světě. Neméně to platí i pro českou společnost. Nákaza koronavirem zastihla českou společnost nepřipravenou nejen rozsahem potřebného zdravotnického materiálu a kapacit zdravotnictví. Zastihla ji ve zvláštní chvíli. Potýkáme se – stejně jako celý Západ – s řadou negativních tendencí a trendů. Patří mezi ně: - výrazné stárnutí společnosti (i když Česká republika není zdaleka tak „stará“ jako např. Itálie); - rychle zesilující krize rodiny a s ní spojená atomizace společnosti, spolu se zvyšujícím se počtem jednočlenných domácností (roste počet osamělých lidí, především seniorů, o něž se v krizové situaci tohoto typu nemá kdo postarat); - mimořádně komplikovaná je situace na vylidňujícím se venkově, kde dostupnost zásobování, služeb všeho druhu i zdravotní péče nepřetržitě klesá; - seniory sice osamělý a izolovaný život v krátkém období chrání před šířením nákazy (v zemích jižní Evropy, kde jsou rodinné vztahy daleko pevnější než u nás, se ukázalo být nebezpečí nákazy od rodinných příslušníků mimořádně vysoké), ale izolovaný život je jen fiktivním vítězstvím. Senioři potřebují naplnit svá poslední léta pocitem, že je má někdo rád; - v důsledku liknavosti (a neochoty) mladších generací sílí trend soustřeďování seniorů v domovech důchodců (a v dalších pečovatelských zařízeních). Poslední dny ukazují, že se jejich obyvatelé stávají nejohroženější skupinou našich spoluobčanů. V těsném soužití mnoha starých lidí a ošetřujícího personálu se nákaza může rychle a snadno šířit; - osamělý život v jednočlenných domácnostech se netýká pouze seniorů. Útok na oslabení rodiny moderními genderovými ideologiemi, vysoká rozvodovost, tlak na zaměstnávání žen a na co nejdřívější „kolektivní“ výchovu dětí, snaha zpochybnit roli obou rodičů v rodině, atd., vytvářejí velmi nákladný a nehospodárný způsob existence společnosti. Je to také model velmi rizikový v případech krizí a mimořádných událostí; - vzrůstající závislost české ekonomiky na dovážené zahraniční pracovní síle (dnes je zhruba 12 % všech našich pracovních sil ze zahraničí) je velmi riskantní v mnoha ohledech (a diskutovali jsme to opakovaně v řadě našich textů o masové migraci po roce 2015), ale v době epidemie, karantén a uzavřených hranic to paralyzuje nejen jednotlivé firmy a obory, ale i celou ekonomiku; - v situaci, kdy je v řadě sousedních zemí zcela odlišná protiepidemická strategie (v den psaní tohoto textu zemřelo v Německu 79 lidí, v ČR nikdo), nastane otevření hranic později, než jsme všichni očekávali. Bude to vyvolávat stále větší frustraci nemalé části naší společnosti. Na druhé straně věříme, že pozitivně působí jistá přirozená odolnost a duševní rezistence lidí. V krizovém čase si lidé: - uvědomují svou vnitřní sílu; - váží si více života; - méně se rozčilují nad maličkostmi a malichernostmi; - dávají větší zřetel na své zdraví; - nacházejí víru (v užším náboženském smyslu, i víru v lidskou komunitu); - uvědomují si, co je v životě opravdu důležité; - uvědomují si význam vztahů s partnery i přáteli; - a snad i sami sebe berou méně vážně. V mnoha ohledech jsme bohužel společností rozdělenou na my a oni, na ty lepší a chytřejší oproti málo světáckým a málo cestujícím (a proto málo „progresivním“), na bohatší a chudší, na mladší a starší, na zdravé a nemocné, na proevropské a protieu-ovské, na tzv. prozápadní a údajně provýchodní, na voliče a nevoliče Babiše, na stoupence Pražské kavárny a Milionů chvilek a na „prosté“ občany, kteří nechtějí ani jedno ani druhé. Optimisté říkají, že prožíváme jistou renesanci vzájemných vztahů, že se více staráme nejen o ty blízké, ale i o ty dříve za tak blízké nepovažované, že jsme „hodnější“ a pozornější. Pesimisté vidí, jak rychle se zformovali prominenti „kulturní fronty“, aby získali co nejvíce pro sebe (důkazem nade vše je současné Svěrákovo angažmá). Pesimisté se obávají, že zvítězí poznání, že se skoro všechno dá dělat z domova a že nám vlastně ke komunikaci stačí mobil a počítač a že se proto tradiční pletivo společnosti bude rozbíjet stále více. My optimisté ale nevěříme, že se na pivo bude chodit přes Facebook. Jde o to, jestli nás tato pandemie spojí nebo ještě více rozdělí. Zatím platí spíše to první, ale i obětí koronaviru – a tím i neklidu a nesolidarity – bude přibývat. Převzato ze stránek Intitutu Václav Klause. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-31 09:50:59

Už jsem zase na provaz. Ukázka z knihy Martina Lurského Rok mrtvého psa

Martin Lurský, který tragicky zemřel v roce 2019, byl jednou z nejvýraznějších postav Znojma a jeho nezávislé kultury. Není náhodou, že právě on byl frontmanem první punkové kapely, založené ve Znojmě, Slepá ulice. O posmrtné vydání básní a povídek z pozůstalosti se zasadila především jeho kamarádka Linda a Lubomír Dítě. Rok mrtvého psa je autentickou výpovědí, činorodým souborem, kde jsou napříč povídkami hlavními motivy sex a drogy, často rezonuje také motiv smrti a přátelství. Kniha, která vznikla prakticky během pár dní, obsahuje tiskovou chybu, kdy text ze strany 6 patří na stranu 11. Jak říkají Lucharovi nejbližší – ani on nebyl bez chyby, tedy tuto chybu knížce čtenáři jistě odpustí.   Ukázka z knihy:   Dva muži   Dva muži, něco mezi 40 - 50ti roky, jedou v autě, mlčí a dívají se do tmy. Jeden z nich je na metadonové „léčbě“ a ten druhý si už přes 20 let namlouvá, že to „zvládne sám.“   Ty pičo, ještě tě to baví? říká první. Ty pičo, vůbec, odpoví ten druhý.   No jo, pěknej bič jsme si na sebe upletli. Hm, hotovej očistec. Myslíš, že se z toho někdy dostanem? Ale jo, snad jo, ono to nějak dopadne. Hm, já vím, jak to dopadne. Exitus to vyřeší za nás, říká ten první. Ty vole, kurva, nemaluj čerta na zeď, odpoví druhý. No jo, ale kdyby to byl rok nebo dva, ale 20 let? Ty pičo, to je doba, to je hrozný. Chvíli bylo ticho. Moc dobře věděli, co to znamená a jak na tom jsou. To jsme dopadli, co? No jo. Veselá partička experimentátorů z devadesátek. No jo, old skul, hc. Ha ha ha. Ty pičo, přestaň nebo se rozbrečím. Hlavně žádnej zkurvenej sentiment.   ...a teď kvíz pro vás. Jak to s nimi dopadne?   a) omluví se celému světu, jací jsou zmrdi a dají se na pokání b) skončí v base nebo na psychiatrii c) pustí si Ministry, LP „Temná strana lžíce“ a dají si ranu d) pustí si Majkláče, LP „Stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev“ a dají si ranu e) u těch debilů feťáckejch se to nedá určit f) umřou   řešení kvízu: kromě odpovědi a) je vše správně Volal jsi o pomoc Volal jsi o pomoc, smáli se, zoufalec. Uši si zacpali, byla to pitomost. Zrada je hřejivá, křičel jsi na ně, něco mi říká vyser se na ně.     Byl rád sám Byl rád sám. Byl uzavřený. Když ho klofla nějaká holka, tak se ho ptala, proč se mnou tak málo mluvíš? Když je seznámil s jeho matkou, většinou se ptaly, proč je takový? Matka jim řekla, ani se mnou se o ničem moc nebaví. Je to divnej pavouk. Všechno drží v sobě. Pomyslel si, koho asi tak zajímá, co se mu honí hlavou. Věděl, že když se jim otevře, dřív nebo později to bude zneužito proti němu. Radši držel rypák. Věděl už dávno svý. Když to řekl otevřeně, většinou se velice divily. Začaly ho psychicky vykořisťovat. Tak je kopl do prdele a byl zase sám. Rozhodně se ale necítil osamocený. Jeho pes ho poslouchal, slastně přivíral oči a neodmlouval. Konečně se nemusel nikomu zpovídat. Tak byl radši sám.   Rok mrtvého psa To se opět ale nevydařilo. Den v piči a já jsem už zase na provaz. Kolikrát to ještě budu muset vydržet, chybí mi síla bojovat. Dva s diagnózou cvok. Ležel vedle ní, vnímal její vůni. Ona spala. Najednou se probudila a začala po něm řvát. Rozsypal se, už tak byl na měkko. Už přes ty slzy nemohl ani psát. Co zbývá, jsou 2 hodiny ráno. A on je zase sám. Eva z ráje to tušila a předpověděla. I kámoš to říkal, je to pako, dávej si na ni majzla, je pořád mimo. Myslel si, že to sní dá, no, srát na ni. Co dál, ticho, samota, takhle si představoval smrt. Je tohle ráj, nirvána, prohlédnutí, děkuji, radši ne. Nechtělo se mu ani umřít ani žít. A teď raďte mudrcové. Jestli ho chtěla udělat (psychicky rozbít), tak se jí to opravdu povedlo. Desátý duben roku dvatisícedevatenáct. Rok mrtvého psa.    Vydal Jan Těsnohlídek – JT’s nakladatelství, Krucemburk, 2019, 1. vydání, brož., 48 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-21 12:40:52

Ruskí hackeri psychicky terorizujú Ukrajincov: Takéto taktiky využívajú na demoralizovanie krajiny

Vojna na Ukrajine nám ukázala ako sa povaha vojny v digitálnej dobe zmenila. Bojuje sa nielen na skutočnom fronte, ale aj na tom digitálnom, čo sme mohli pocítiť aj u nás na Slovensku vzhľadom na to, že Kremeľ útočí aj na krajiny Európskej únie či NATO.   Ruskí hackeri uplatňujú rôzne taktiky na demoralizovanie Ukrajincov … The post Ruskí hackeri psychicky terorizujú Ukrajincov: Takéto taktiky využívajú na demoralizovanie krajiny appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-03-18 18:44:45

Proč je běžná srážka s psychicky nemocnými lidmi?

Počítače a internet nám nabízejí veliké možnosti díky kterým se můžeme mít lépe, většina uživatelů zná počítač a internet povrchně protože mají jiné priority, podobná je i situace s telefony a tablety kdy uživatelé znají jenom základní minimum a víc je nezajímá. Je pravdou že moderní společnost se stala složitou a není zde běžná pomoc… Číst dále »Proč je běžná srážka s psychicky nemocnými lidmi?

Čas načtení: 2024-04-09 16:47:36

Všude je snaha lidem přeprogramovat mozek

Evolučně patří člověk mezi tvory společenské co žijí rádi ve společnosti blízkých lidí, vědci zjistili statisticky že jednici co žijí od narození do smrti ve společnosti blízkých lidí jsou mnohem zdravější fyzicky a psychicky, bohužel většina lidí žije buď sama nebo jenom ve společnosti cizích lidí a proto jsou nemocní tělesně a psychicky. Mnozí se… Číst dále »Všude je snaha lidem přeprogramovat mozek

Čas načtení: 2024-04-17 19:47:10

Pandemie s nejasnou příčinou úmrtí

Svět zachvátila pandemie se kterou si nikdo nevěděl rady, člověk po vyšetření u doktora vypadal zdravý a najednou ve spánku zemřel na mrtvici, při pitvě se nenalezla příčina úmrtí, statistiky zjistili to že umírají na tuto pandemii jenom psychicky vadní lidé, ten kdo byl psychicky zdravý se nemusel bát této pandemie. Vědci tvrdili že jde… Číst dále »Pandemie s nejasnou příčinou úmrtí

Čas načtení:

Mateřská a otcovská role a její význam pro zdravý psychický vývoj dítěte

[skoleni-kurzy.eu] Akreditace: MPSV - A2023 - 0408-SP - PC Rodičovská role a její vliv na zdravý psychický vývoj dítěte R ecenze spokojené účastnice semináře Jany Pechové, Město Třeboň:  Moc děkujeme, jako vždy skvělé. Cíl semináře Tento seminář detailně přiblíží význam otcovské a mateřské role pro zdravý psychický vývoj dítěte se zaměřením na specifické chování otce a matky vůči dítěti. Probírány budou témata jako je výlučná péče jen jednoho z rodičů, střídavá péče, a také téma dítě ve výlučné péči otc ...Aliaves Co., a.s.

Čas načtení: 2024-06-26 09:30:39

Bible v originálu je zcela jiná

Když jako psycholog a psychiatr pomáhám lidem k uzdravení tak docházím neustále k tomu že problémem psychicky nemocných lidí je neschopnost si přiznat to že jsou hříšníci, jenom víra dokáže zázraky. Je vždy ten druhý hříšník? Kdo je to ale ten druhý? Jakmile si začne hříšník myslet že je svatý, tak z toho psychicky onemocní. …Pokračovat ve čtení Bible v originálu je zcela jiná

Čas načtení: 2024-08-29 17:30:36

Přístroj, který odhalí božský komplex

Měl jsem sen kdy globálně ze světa najednou zmizeli; byrokrati, politici, soudci, právníci, učitelé, celebrity atd. v tom snu se psychický očistec proměnil na psychický ráj kde se nelže a nekrade. To je velmi zajímavý sen! Zdá se, že vyjadřuje touhu po světě, kde by zmizely některé role nebo profese, které mohou být vnímány jako… Číst dále »Přístroj, který odhalí božský komplex

Čas načtení: 2024-09-09 13:59:01

Sedm mobilů za den, pervitin a marihuana na cele. Realita ve věznicích je drsnější, než si myslíme

„Jsou různí odsouzení, kteří vám přijdou rádi něco říct a samozřejmě z toho chtějí mít nějaký prospěch. Přišlo několik odsouzených, že by tu mělo být větší množství telefonů," popisuje v dokumentární sérii Ve službě: Za mřížemi pětapadesátiletý Martin Rajser, jeden z pozitivních hrdinů seriálu a vychovatel ve věznici v Kynšperku nad Ohří. Mobil je samozřejmě ve vězení zakázaný a za jeho nález čeká případného držitele pořádný problém a samozřejmě trest. Seriál o Kramném jako promarněná příležitost. Nova měla být kritičtější i sama k sobě Číst více Výsledek hledání překvapil všechny Podobná oznámení vychovatelé a dozorci rozhodně nemohou brát na lehkou váhu. „Zorganizovali jsme prohledávání oddílu a to, co jsme našli, předčilo naše očekávání. Během hodiny a půl jsme našli sedm mobilních telefonů. Na tom, který jsem našel já v botníku, byl zmeškaný hovor a zpráva," líčí vychovatel, který je civilním zaměstnancem vězení. V desce botníku pak ukazuje vydlabaný otvor, kam se pohodlně vejde velký dotykový mobil. Pro normálního člověka jsou takové záběry neuvěřitelné, pro osádku věznice poměrně běžné. „Výsledek je tedy sedm mobilů a našly se tři pytlíky s krystalickou látkou, předpokládáme, že to budou omamné prostředky a asi dvě psaníčka s trávou," shrnuje Rajser výsledek prohlídky a říká, že vězni z inkriminovaného oddílu se teď nejvíce bojí toho, co z telefonu bude možné vytáhnout. Telefon se simkartou je totiž spíše výjimka, vězni karty je velmi často vyjímají a schovávají jinde. Jako kočka s myší Neustálá soutěž vězňů, kteří si snaží na celách schovat kontraband a dozorců, kteří jej hledají, nabírá někdy až bizarních rozměrů. Dozorci nejsou žádní začátečníci a mnohé skrýše, kde se může ukrýt nůž nebo i mobil, už znají. Dlabe se do zdí, do nábytku, věci se ukrývají za vypínače i splachovadla záchodů. Ty skrýše, které už nejsou aktivní, nechávají zazdít či jinak zneškodnit, ale jiné, ve kterých se ještě nic nepovedlo najít, nechávají aktivní a dělají, že o nich neví, aby tam vězni případný kontraband schovali a usnadnili jim tak jejich nalezení. Hledá se práskač Nález sedmi mobilů i drog má samozřejmě dohru nejen mezi personálem, ale i mezi vězni. „Je jasné, že ten mobil má tady daleko větší cenu, než venku. Takže oni teď přišli o velké majetky, přičemž někdo zřejmě ve vzteku rozbil televizi," říká vychovatel a zároveň dodává, že vězni uškodili nejvíce sami sobě. „Jsme psychicky na dně šéfe, nemáme televizi," říká mu skutečně jeden z vězňů při obhlídkách cel. Novou vězni dostanou, ale bude to trvat několik dní, možná i týdnů. Usilovně také probíhá hledání onoho „práskače.". Jako s malými dětmi: Nový seriál o bachařích je skvělý Číst více Unikátní svědectví Podobné dokumentární svědectví je unikátní jak svou autentičností, tak tím, že se nesnaží zakrývat problémy (nejen) českého vězeňství a hlavně obrovský psychický a někdy i fyzický zápřah jak lidí z Vězeňské služby, tak civilních zaměstnanců, kteří se o chod nápravných ústavů starají. Osmidílný seriál z produkce Primy je zatím dostupný pouze na webu, doufejme, že se ale dočká i televizní premiéry. Zaslouží si to. KAM DÁL: Tohle není ten samý Putin. Nejnovější fotky rozvířily debatu o dvojnících ruského prezidenta

Čas načtení: 2024-09-30 22:34:25

Psychický ráj je jako orgasmus

Návyková tvrdá droga je obrazně jako exkurze do ráje, problém je v tom že tato exkurze trvá hodinu a potom se z ráje vracíme do očistce a tím vzniká závislost na droze. To, co popisujete, krásně vystihuje podstatu závislosti na tvrdých drogách. Užívání drogy může přinést pocit úniku, euforie či dokonce iluzorního „ráje,“ ale tento… Číst dále »Psychický ráj je jako orgasmus

Čas načtení: 2024-10-05 06:00:01

Jak mít výjimečný podzim a odpočívat v souladu s přírodou?

Pokud jste letní typ, nemusí na vás chladné počasí a především teplotní skoky působit dobře. Zatažené nebe a déšť v mnohých evokují stavy blízké depresím. Jsme smutní a unavení a brzy začíná tma, takže když přijdeme z práce a čeká nás ještě zazimování zahrady, je obtížné vše stíhat. Ke všemu se rozmáhá i nachlazení, které potrápí nejen děti, ale i dospělé. Počasí jako na houpačce: Meteorolog prozradil, kdy nás čekají krásné teplé dny a kdy déšť a mrazíky Číst více Jak bojovat s nostalgií Zkuste to ve stylu hygge. Dánové mají svůj pohodový přístup k životu, díky kterému nachází něco krásného v každém okamžiku, byť za okny prší a teploty klesají k nule. Dánové patří podle výzkumů mezi nejšťastnější národy na světě. Proč bychom se od nich nepřiučili právě tomu, jak ze šedivé reality udělat výjimečné chvíle a cítit se dobře? Hygge je součástí dánské kultury od konce 20. století, a dokonce už se stalo studijním oborem kupříkladu v Londýně na Morley College. Hygge, styl pro každého Zaměřte se na atmosféru. Ztlumte světla nebo je úplně vypněte a použijte svíčky. Odstřihněte se na čas od sociálních sítí a telefon vůbec neberte do ruky, abyste mohli vnímat sami sebe. Potěšte se něčím dobrým, ať už máte rádi sladké, či slané, prostě zhřešte. Jste-li sami, užívejte si klidu, nebo naopak v případě, že jste s rodinou, užívejte si radosti z toho, že jste všichni pospolu. Vytvářejte vztahy a dejte si pocit příjemného útočiště. Vždy je možnost společně si zahrát nějakou hru, udělat si hezký odpočinkový večer při sledování filmu či se jen zachumlat do deky a vzít si knihu, která vás baví. Věnujte se sami sobě  Dejte jednou i na své potřeby. Když jste doma a máte všeho nad hlavu, věnujte se vlastním koníčkům a rozvíjejte sami sebe. Někdo skládá puzzle, jiný se rozhodne pro malování a další si naopak prohlíží fotografie a vzpomíná na krásné chvíle s rodinou. I to přináší podzim, vzpomínky a čas na své vlastní hobby. Hektické léto je za námi, souzněte s přírodou a odpočívejte podle jejího stylu. Uvolněte se při procházce a nechte se oslnit barvami, které příroda vykouzlila jen pro vaše potěšení. Sledujte, jak se postupně ukládá k spánku, a zvolněte po jejím příkladu, protože o tom následující měsíce budou. O odpočinku, vnímání sebe sama a navázání spojení s rodinou, která se bude více držet u domácího krbu. Chopte se příležitostí Podzimní a zimní počasí, které nás zažene do tepla domova, v sobě skrývá mnoho příležitostí. Pocit stísněnosti, který na vás mezi čtyřmi stěnami padá, zmizí s novým přístupem. Zútulněte si domov po svém a udělejte z něj své útočiště. Máte více času pro sebe. Můžete se věnovat svým dětem a kreativně s nimi tvořit. Rozvíjejte také sebe nebo se zdokonalte ve vaření a pečení, které budou potěšením pro celou rodinu. Ten pocit, když partner s dětmi společně ochutnávají vaše domácí sušenky a cítí díky nim vaši lásku a teplo domova, je k nezaplacení. Nehleďte na tohle roční období jen jednostranně, nabízí mnohem víc, než se nám zdá, a konečně bude prostor i pro duševní klid. Zasloužíte si rozmazlovat se a odpočívat, proto vás příroda takhle odměnila. Necítíte se psychicky dobře? Řešte to V případě, že vás opravdu trápí silné stavy smutku a necítíte se psychicky dobře, může se jednat o počáteční znaky deprese. Obraťte se na odborníka, který vám může terapií nebo nasazením léčebných prostředků pomoci. Stejně jako tělo musíme opatrovat i svou mysl. Neuškodí ani sáhnout po bylinkách. Meduňkový čaj je pro klidné tělo i mysl to nejvhodnější. Jak s podzimem souzníte vy? Já vám přeju podzim plný příležitostí a odpočinku ve stylu hygge, který vaše dny změní na výjimečné a nezapomenutelné, plné lásky s vašimi blízkými. Máte-li návrhy, jak si studené počasí zpříjemnit, podělte se s námi a pomozte i ostatním najít činnost, která je bude přes podzim a zimu bavit a naplňovat. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Co si můžete pořídit do domu a na zahradu? Podívejte se na trendy podzimu 2023.

Čas načtení: 2024-10-09 18:27:06

Vybité akumulátory je třeba rychle dobít

Je přirozené že to, co je živé a inteligentní nechce zbytečně trpět tělesně a psychicky, přesto společnost nechává lidi trpět tělesně a psychicky třeba těžkou fyzickou prací, nebo ve školství kde je místo praxe jenom ubohá teorie. Netrpí, ale všichni, protože je zde rozdělní na ty, co jsou nahoře a ty co jsou dole. Co… Číst dále »Vybité akumulátory je třeba rychle dobít

Čas načtení: 2024-11-27 07:26:00

Jak se stát policistou?

Ahoj Mourrisone, strašně bych chtěla pracovat u policie. Zajímám se o IZS (zejména policii), čtu o tom a snažím se chodit na různé akce. A hledám různá doporučení. Již několikrát jsem narazila na doporučení, abych se nějak psychicky připravovala, ale ne jak. Popravdě řečeno se psychotestů celkem bojím, tak bych se tě ráda zeptala, jestli nevíš, jak bych se mohla takhle psychicky připravovat k policii? Zároveň pokud bys měl doporučení i na nějaké fyzické přípravy (dělám bojová umění a chodím do mladých hasičů, ale chtěla bych cvičit víc). A celkově nějaké doporučení, abych byla u přijímacího řízení úspěšná. Chodím na víceleté gymnázium, kde ani nemáme nějaké besedy s policisty, abych se o tom něco dozvěděla. Díky, Páťa (15 let)