Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-04-14 07:50:00

AMD uvádí Dragon Range Refresh, po dvou letech se mění... jméno

AMD po dvou letech přichází s refreshem mobilních procesorů Dragon Range. Ty jsou extrémně výkonnými mobilními čipy. Aktualizace ale nepřináší nic zásadního. Mění se především první číslovka v názvu.

Čas načtení: 2024-07-12 19:52:00

Alderon Games už má dost pádů procesorů Intel Core 13... a 14..., své servery mění na AMD

Intel to s honbou za vysokým výkonem svých procesorů Raptor Lake (Refresh) přehnal. Zbytečně utvrdil pověst velmi žravých procesorů, které v 13. a 14. generaci navíc trpí na nestabilitu. Alderon Games už dokonce přechází raději na AMD.

Čas načtení: 2025-03-03 08:22:00

BOOX Note Air4 C – všestranný barevný digitální zápisník pro kreativitu a produktivitu je nyní dostupný v celé Evropě

Kanton (Čína) 3. března 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost BOOX, renomovaný lídr v oblasti technologie elektronického papíru (ePaper), v průběhu let uvedla na trh řadu zařízení s E Ink displejem, která zlepšují způsob práce s digitálním obsahem. Koncem roku 2024 představila společnost BOOX Note Air4 C, špičkový 10,3palcový barevný digitální zápisník s technologií E Ink, který doslova mění možnosti přemýšlení, tvorby a práce. Tento nový model staví na mimořádných funkcích svého předchůdce a navíc přináší vylepšenou kvalitu displeje, vyšší výkon a celkově lepší uživatelský zážitek. Note Air4 C je nyní možné objednat v celé Evropě v oficiálním obchodě BOOX Euro Shop.Základem modelu Note Air4 C je pokročilý barevný ePaper displej Kaleido 3, který nabízí vizuální zážitek podobný papíru s jemnými barvami a vyšším kontrastem. Díky tomuto displeji, šetrnému očím, jsou všechny texty a barevné odstíny ostré a zároveň jemné, což zajišťuje příjemné a pohlcující čtení, ať už jde o grafické romány, akademické články nebo infografiky.Note Air4 C je také prémiový digitální zápisník, který při psaní vyvolává uspokojující pocit připomínající psaní na papír a nabízí širokou škálu nástrojů pro tvorbu poznámek. Díky rozmanité řadě šablon, štětců, tvarů, nástrojů pro výběr a funkcím Smart Scribe mohou uživatelé snadno zaznamenávat nápady, kreslit náčrty a organizovat myšlenky. Díky tomu je ideální volbou pro kreativní projekty, uměleckou tvorbu a mnoho dalšího.Uvnitř Note Air4 C se ukrývá osmijádrový procesor, 6 GB RAM a technologie BOOX Super Refresh (BSR), která zajišťuje rychlou odezvu a plynulý multitasking. Běží na otevřeném systému Android, který nabízí bezkonkurenční flexibilitu a umožňuje uživatelům stahovat libovolné aplikace z obchodu Google Play. Ať už jako čtečka nebo nástroj pro zvýšení produktivity, toto zařízení s elektronickým papírem se dokáže přizpůsobit různým potřebám.Díky pokročilému barevnému ePaper displeji, flexibilitě systému Android a bohatým funkcím pro tvorbu poznámek je Note Air4 C atraktivní volbou pro každého, kdo hledá spolehlivé zařízení pro čtení, kreativní práci a produktivitu.O společnosti Onyx BOOX:BOOX je přední světová značka společnosti Onyx, která se specializuje na tablety a monitory s elektronickým inkoustem (E Ink). Nabízí zařízení s displejem o úhlopříčkách od 6 do 13,3 palce, která pomáhají ambiciózním, vytrvalým a inovativním uživatelům zvyšovat produktivitu při práci i při studiu, ani by zatěžovala zrak. Díky špičkovému hardwaru a pokročilému softwaru je BOOX jedinou na světě, která kombinuje technologii E Ink se systémem Android a poskytuje maximální flexibilitu. Další informace o produktech naleznete na adrese www.boox.com.Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2628227/Note_Air4_C.jpgFoto – https://mma.prnewswire.com/media/2628228/Note_Air4_C_1.jpgKONTAKT: Icy Wong, e-mail: icy@onyx-international.com 

Čas načtení: 2024-06-26 14:15:54

Mikulášsky Jazzový Festival sa mení na Jazzy Fest

Jeden z najväčších jazzových festivalov na Slovensku, Mikulášsky Jazzový Festival, pri príležitosti svojho dvadsiateho výročia mení názov na Jazzy Fest. “Uvedomili sme si, že jediná cesta, ako dostať náš festival bližšie k ľuďom je silný brand. Mikulášsky jazzový festival má síce tradíciu, no za 20 rokov existencie je už charakterovo aj hudobne ďalej a my o tom potrebujeme dať ľuďom vedieť. Sme presvedčení, že festival si zaslúži poriadnu značku”, hovorí o zámere rebrandingu šéf komunikácie festivalu Martin Budaj. Nová značka […] The post Mikulášsky Jazzový Festival sa mení na Jazzy Fest first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Mikulášsky Jazzový Festival sa mení na Jazzy Fest

Čas načtení: 2024-07-26 10:36:48

Civilizace mění člověka a člověk mění civilizaci

Realita ve které lidi existují je různorodá a neustále se mění díky počasí a evoluci, realita mění člověka a člověk mění realitu, co s tím lze učinit? Realita, ve které lidé existují, je skutečně dynamická a komplexní, ovlivňovaná jak přírodními faktory, jako je počasí a evoluce, tak lidskými aktivitami. Tento vzájemný vztah mezi člověkem a …Pokračovat ve čtení Civilizace mění člověka a člověk mění civilizaci

Čas načtení: 2024-02-23 15:16:20

Volvo mění označování svých modelů. Chce, aby zákazníci hned věděli, co je před nimi za auto

Automobilka Volvo mění označování svých modelů. Změna se dotkne zejména čistě elektrických a plug-in hybridních modelů, spalovací verze zůstávají beze změny. Automobilka to zdůvodňuje tím, že chce, aby zákazníci hned poznali rozdíl mezi čistě elektrickými a plug-in hybridními modely. Švédská značka přejmenuje plně elektrické modely XC40 Recharge a C40 Recharge na EX40 a EC40. Důvodem … Volvo mění označování svých modelů. Chce, aby zákazníci hned věděli, co je před nimi za auto Pokračovat ve čtení »

Čas načtení: 2025-01-06 15:36:51

Nové limity pro odvody dohodářů – co se mění?

Od 1. ledna 2025 se jako poslední novinka z konsolidačního balíčku změn v DPP mění systém výpočtu odvodů z příjmů na DPP. Dosavadní limit 10 000 Kč měsíčně je nahrazen dvěma novými limity: Režim oznámené dohody – limit je vypočítán Read More Nové limity pro odvody dohodářů – co se mění? The post Nové limity pro odvody dohodářů – co se mění? first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2020-04-10 07:49:43

Miroslav Olšovský: Anarchie a evidence. Esej o psaní a vidění (ukázka z knihy)

Moderní literatura spočívá na decentralizovaném psaní a nehierarchickém prezentování v původní nerozlišitelnosti událostí. Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá. Psaní je anarchie a pokračuje jako evidence toho, co chce být řečí sděleno, jako jisté setrvání sdělení v čase. Moderní umělecký jazyk se snaží událostem přiblížit až na hranici jejich reprezentace a ukázat je v jejich stávání se událostmi. Takový jazyk se stává jazykem pohybu, jazykem kinematografickým a evidentním. Psaní je „permanentní evidencí“, je clonou (Gombrowicz) i průhledem (Nabokov). Kniha pojednává o projevech psaní a vidění nejen v tvorbě Gombrowicze a Nabokova, ale také Babela, Becketta, Bělého, Čechova, Kafky, Pilňaka anebo Prousta.   Ukázka z knihy: 2. KAPITOLA: DENÍK ZMIZELÉHO Podívejme se proto blíže na Deník (Dziennik, 1953–1969) Witolda Gombrowicze, v němž akt psaní zachycuje aktuální a stávající dění. Čím je tato kniha v kontextu moderní literatury a umění? Je pouze deníkem, a zastupuje tak svébytný umělecký žánr, který začal být aktuální po druhé světové válce, anebo je něčím více, něčím, co stále překračuje horizont našeho chápání a propojuje nejrůznější tendence v oblastech umění a literatury?             Deník Witolda Gomborowicze má performativní povahu, respektive jeho jazyk je performativní. Autor nepředkládá událost samotnou, ani neukazuje její záznam, ale předvádí ji v jejím procesu jako aktuální dění tak, že ji psaním realizuje. Zároveň sám v této události vystupuje, nechápe ji mimo sebe, ale jako svou součást. Nedemonstruje své umění, ale Gombrowicze jako umělce, tvůrce i aktéra události. Nejde jen o všudypřítomnou ironii, procházející napříč jeho dílem, s níž pohlíží na konstrukty zvané literatura a umění. Jeho smích nad uměním souvisí s výsměchem všemu, co je umělé, a s příklonem k tělesnosti. Jako by se Deník sám stával tělem, které ukazuje svá zranění, své nemoci a řezné rány (zasazené jazykem), ale také svou sexualitu a psychiku. Jako by svět útočil na tělo a vrýval do něj své stopy.             I z toho důvodu začíná Deník zvoláním Já. Já je první a jedinou jistotou o sobě i údivem neustálé nejistoty. Ale také zdůrazněním toho, co dále následuje. Všechno další je taky Já, jsou to částečky prachu mého těla. Můj jazyk jsem já sám a popisované události jsem také já sám, protože jsem je prožil a zakusil na sobě. Byl jsem událostem fyzicky přítomen. A pokud nebyl, dotýkám se jich právě teď, tím, že o nich píši. Svět útočí na mě a já útočím na svět. Spojením těla a řeči vytvářím svoji identitu. Tady jsem já a tam jste vy.             Gombrowicz v Deníku předvádí naprostou změnu v chápání toho, co může být uměním literatury. Už dávno to není jenom to krásné a vznešené, co stojí mimo mne, ale naopak to, co se mě fyzicky dotýká, čeho se chápu a co ve svých rukou držím. Umění je moje zkušenost toho, co je umění a co jako umění vnímám. Uměním jsem já sám, moje nejbližší okolí a moje soukromá činnost. Podobně je tomu u obrazů americké výtvarnice Evy Hesse, visících ze stropů a stěn jako živé tkáně. Zadržují v sobě potřebu fyzického doteku. Deník obecně není jen výrazem společné lidské zkušenosti, jehož vlastní subjekt by mohl být podružný a snadno zaměnitelný jako například u postavy a vypravěče v románu či u takzvaného lyrického subjektu. Vždy je vyjádřením osobní zkušenosti daného konkrétního člověka.             Gombrowiczův Deník není jen retrospektivním záznamem událostí, které proběhly, ale uměleckou hrou s celým literárním žánrem a s událostmi v něm obsaženými. Jazyk je v deníku vždy událostí. Deník umělce se stává stopou uměleckého života, jeho svědectvím. Zároveň umělecký život formuje, dává mu tvar a činí jej uměleckým. Právě žánr deníku volá po jiném přístupu k umění v životě, neboť všechno, co udělám a na co pomyslím, deník sejme na své stránky, aby se oděl mým obnažením. Proto je důležité, co dělám, promýšlím a vytvářím jako umění, byť jen ve své mysli a na svém těle. Deník ze mne sejme mou zkušenost (nezdokumentuje, ale sejme) a vytvoří z mých sepsaných pozorování svědectví o mé cestě. Otiskne můj pohyb na své stránky.             Deník je možný vždy jen jako cestovní, putovní: tak je tomu u Máchy, ale také u Kafky. Byť neakcentují cestu přímo, vždy s autorem putují, jsou mu po ruce. Je to „příruční“ žánr,383 předpokládá rozvrhování času. Určují a tvarují jej zápisy v čase. Sám deník je časem, který se usazuje a vrství do stopy jako událost. Člověk si ho neustále bere s sebou. Ukazuje mu změnu místa. Tak si ho bere s sebou i Gombrowicz. Nejsou to ovšem desky s nápisem „Deník“, ale cosi, co se pořád aktuálně píše tak, jak se události samy řadí a rozvrhují v čase. Přičemž za událost můžeme považovat všechno, co lze vydělit, u čeho lze najít hranici. Cokoli – vzpomínku, záblesk či letmé zahlédnutí. To, co se píše jako deník, píše se jako zkušenost: vrypy a tahy mé ruky. Každé psaní je zkušeností tahu, který se vrství do stopy.             Jestliže píšeme, vždy píšeme soukromý deník. Psaní se tak stává výrazem naprostého soukromí, nezaměnitelnosti a jedinečnosti. Gombrowicz tuto touhu po nezaměnitelnosti neustále zdůrazňuje: „Kdežto já chtěl být – být sebou – sebou, nikoli umělcem, ani ideou, ani nějakým svým dílem – nýbrž sebou. Být nad uměním, nad dílem, nad stylem, nad ideou.“384 S vědomím, že všechno ostatní v umění, co je pouze výrazem stylu a formy, je vždy zaměnitelné: „Vyrábějí a fungují. Kultura a civilizace. Jsou tak uvězněni v oděvu, že se sotva mohou hýbat, podobají se mravencům namazaným něčím lepkavým. Když jsem si začal svlékat kalhoty, vypukl zmatek, utíkali dveřmi i okny. Zůstal jsem sám.“385 Stejně jsou zaměnitelní samotní básníci a romanopisci,386 protože umění stylu předpokládá umění vytříbené formy, určité poetiky, která je vždycky dobová a diskursivní. Podléhá změnám epoch, módě a kráse. Podléhá epistémé, a je tedy nejen poplatná měnícím se normám a průměru, ale tyto normy se čím dál více nivelizují: „V západní epistémé je to, co je hloupé, hloupé přímo giganticky – proto to není postižitelné.“387 Ironie rozumu spočívá v rostoucí hlouposti: „Bezbrannost epistémé vůči takové křiklavé hlouposti je charakteristickým rysem naší doby.“388 Skutečné umění nejde redukovat na kategorie krásy a vznešenosti nebo na estetické a poetologické kategorie. Právě umění deníku se každé kráse, eleganci a vytříbenosti vymyká, stejně jako každé formě a stylu, protože deník je zcela takový, jaký jsem já sám ve své autenticitě a nezaměnitelnosti. Podobá se zrcadlu, které na svém povrchu uchovává veškeré změny, jež se se mnou udály. Psaním deníku se neustále tiskne čas, stopa v pohybu, rukopis psaný mou chůzí i vrypem ruky.             Deník je přesně ten žánr, kterého se nejde zmocnit, ačkoli zdánlivě nabízí to nejjednodušší možné vodítko pro uchopení. Stačí zapisovat si den po dni. To však není deník. Skutečný deník, o který jde Gombrowiczovi, je jako portrét tváře ve chvíli, kdy byla zkřivena grimasou. Vlastně nejde o otisk podoby, ale spíše grimasy. Kalkulu se sebou samým. Jsem to stále já a zároveň to nikdy nejsem já. Deník se neustále mění podle toho, kdo si ho kdy píše, jak se mění autor. Ustavičně jej napodobuje, ale také proměňuje. Zrcadlo, které se mění podle toho, kdo se na ně dívá a kdo si v něm čte. Deník se stává rozhovorem mezi autorem a záznamem, spočívá právě na této korespondenci, je to relační žánr. Autor udělá krok a deník jeho krok napodobí. Autor nahlédne do deníku a ten nahlédne do něj. Cokoli uděláš, udělá i deník, deník je světem, který tě všude doprovází a napodobuje. Vysmíváš se světu? Ne, to svět se deníkem vysmívá tobě, vyplázneš na svět jazyk, a přitom svět vyplazuje jazyk na tebe. Tak se Gombrowicz směje světu, aby se vysmál sám sobě. Dochází ke zdvojení, text se přenáší na autora – distance mezi autorem a textem je tak nepatrná, že vlastně mizí. Text se stává jakýmsi obydlím pro autora, který ho píše. Enviromentem.389 Ale zároveň je vždy pozadu za svým autorem. Autor je stále před ním a deník se stává jeho stínem. Jsem to já, a nejsem to já. Vrhám stín, jako vrhám deník, jako vrhám sebe. Či snad deník vrhá mě a já jsem jen jeho doprovázejícím stínem? Jakmile ukážu na sebe a řeknu, to jsem já, už to já nejsem. Vytvořil jsem mezi sebou a sebou distanci (diferenci); zcizil jsem se sobě. Jsem prstem, který na sebe ukazuje. Deníkem, reflexí, stínem, anebo bědným dvojníkem. Jsem někým jiným: deníkem, kterým se píši. „Já je někdo jiný,“ poznamenává Rimbaud.390             Deník je často chápán jako nízký žánr, podobně tomu bylo kdysi s románem. Obvykle se nepřijímá jakožto svébytné umění, ale pořád ještě jako literární pozůstalost, zpráva nebo dokument. Gombrowiczův Deník je spíše otiskem v čase (snímáním) než dokumentem. Čas se v něm neuzavírá, ale otevírá. Jako žánr okraje stojí deník před propastí. Záznamy jsou každodenní a vždy sahají jen potud, pokud žiji. Deník mě neustále dosahuje, doprovází jako Sancho Panza a Vergilius (Gombrowicz své zápisky končí parodií Dantovy Božské komedie, jejímž určujícím motivem je právě pouť, cesta, podobně jako v Deníku). To, co stojí před námi, deník nevidí. Vidí jen to, kde se právě nacházíme. Před námi se rozevírá prostor dosud nespatřeného a nepopsaného. Deník se neuzavírá v dílo, ale vždycky se otevírá k životu, který bude.             Oproti jiným žánrům deník není možné dokončit ani nedokončit, neboť končí v každém okamžiku psaní. Neústí v konec, nespěje do závěru, nemá finále, ale končí vždy a všude. Deník se vlastně nikdy nemůže stát nehybným, mrtvým artefaktem, Gombrowiczovou Formou. Má smysl jen v kontextu konkrétního života. Neuzavírá se, ale umlká. A jestliže Gombrowicz Deník uzavírá, vyvrací tím princip deníku, jeho „deníkovost“. Pokud je Deník uzavřený, není deníkem, ale románem, který si na deník pouze hraje. „Deníkovost“ pak není zkušenost psaní, ale styl. Pokud je však Deník deníkem, pak je vždycky fragmentem, zlomkem a sérií, v níž jednotlivé události tvoří synonymickou řadu. Jednotlivé zápisy Deníku sice jen obměňují prvotní událost uvědomění si „Já“ z počátku knihy a každý zápis je soběstačným zlomkem v řadě, zároveň se však před námi rozprostírá životní pouť hrdiny v navzájem propojených kapitolách Bildungsromanu, které nejde přeskupovat, jako je tomu ve Spadaných listech Vasilije Rozanova.             Deník se skládá z událostí, které „se přiházejí“: „Je třeba být stržen oním ,přihází se‘, a nikoli tím, ,co se přihází‘,“ říká Jean-François Lyotard.391 Samotná událost jako produkt toho, co se přihodilo, není důležitá. Důležitý je atak příhody, onoho přiházení. Toho, co útočí na mé tělo jako na deník, který píšu, a na nějž útočím tak, že jej píšu. Deník se stává pozadím toho, co mé tělo píše; pozadím mého pohybu, mé chůze, celé mé činnosti. Je aktivizací této činnosti, jsem v něm přítomen, jen když jej píšu „právě teď“.             Každé skutečné psaní je deníkové. Toto „píšu“ je atakem, kterým se mě svět dotýká. Svět na mě útočí skrze „píšu“ a atakuje celé moje tělo, které tímto „píšu“ tisknu a pečetím v deník. Svět také atakuje mým „píšu“ deník. Ten, myslitelný jen v pohybu, je prodloužením těla, mým orgánem, rezonující membránou, jež se zároveň stává branou do mého nitra a soukromí. Psát deník znamená psát soukromí, a tím je zvnějšnit. To, jak píšu deník, je nepřetržitou sérií událostí, které nemohu postřehnout jinak než četbou deníku. Touto událostí psaní se obracím a směřuji k nicotě „nedopsaného“, rozkládající se za „ještě nenapsaným“. Zároveň psaní postupně mizí a bledne, jako mizí prožitý čas, a mění se v „již napsané“. Ztrácí se v nedohlednu začátku, který je vždycky teď. Pokaždé je zakoušen, ale nikdy není spatřen. „Píšu“ nejde nikdy skončit ani završit. To, co píšu, je vždycky utnuto a padá přes okraj onoho „už ne-píšu“: „[…] vyprávění začíná vždycky uprostřed a ‚konec‘ má jenom tehdy, když se rozhodneme přerušit sled událostí, jenž je o sobě nekonečný“, podotýká Lyotard.392 Co „dopadlo“, nazýváme textem.             Když otevírám deník, rozevírám události v něm popsané a řadím je do prostoru. Tak nejsou mezi sebou události dnů, měsíců a let spjaty lineárně ani kauzálně, ale jsou seřazeny v prostoru deníku, který se stal scénou. Přestože je deník zveřejněn, nikdy tomu není tak zcela a stále zůstává soukromým. Je synonymem soukromí. Vždy v něm zůstává cosi nepochopeného a hlubinného, co se neustále samo dává jako vnějšek, a přesto z něj uniká, protože svět či situace, které představoval, nenávratně zmizely. Vždy je v něm zahrnut aktuální čas. Na jeho stránkách se nachází zmizelé tělo. Deník, který čteme, je svědkem zmizelého. Toho, kdo ještě není, a zároveň toho, kdo již není. Na každém místě začíná a zároveň končí. Podobné napětí existence je vlastní také objektům české výtvarnice Evy Kmentové. Většina jejích objektů tvoří svérázný „deník“, komentující vlastní zmizelou existenci.             Gombrowiczův Deník má být především pobídkou, pohnutím, provokací, vším, co vybízí k umělecké činnosti, která může být jakákoli. Umění je soukromou činností, akcí v tom smyslu, jako je tomu v básních Jiřího Koláře Návod k upotřebení. Podobně Deník má skrytě apelativní charakter – udělej to po mně, staň se umělcem, umělcem sebe sama. V tom spočívá pobídka k následování jako specifickému modu mimésis: nápodoba jako následování:   Naproti tomu kritika literatury, to je slovo o slovu, literatura o literatuře. Co z toho plyne? Že literární kritik musí být umělcem slova a spolutvůrcem, je vyloučeno „popisování“ literatury tak, jako se – bohužel – popisují obrazy, je třeba se toho zúčastnit, nemůže to být kritika zvenčí, kritika věcí.393               Proto není v Gombrowiczově Deníku ani tak důležitý deník, jako autor sám. V tomto smyslu jsou jeho předchozí romány ještě v zajetí literatury a apelu bourajícího Formu.             Teprve Deníkem se Gombrowiczovo psaní literatuře vymyká a vzdaluje se jí, ale zároveň se dostává do zajetí sebe sama, svého sepsaného jména. Jeho nechuť k produktu (Formě) způsobuje, že se jeho umělecká činnost završuje až rozhovory v Testamentu, kde sepsaný, oficiální Gombrowicz plně nahrazuje toho živého, soukromého, jenž unaveně vykukuje zpoza mrtvé skořápky svého jména. Zpoza Formy.   Dokážu se na stará kolena vzbouřit ještě jednou, tentokrát proti němu, Gombrowiczovi? Tím si vůbec nejsem jist. Přemýšlím o všelijakých úskocích, jak se vymanit z této tyranie, ale nemoc a věk mi berou sílu. Zbavit se Gombrowicze, zkompromitovat ho, zničit, ano, to by bylo oživující… Jenže nejtěžší je zápasit s vlastní skořápkou.394               Živý Gombrowicz, který je přítomen, je zároveň absencí: tím, kdo zmizel ve chvíli, kdy dopsal. Rozhovory s ním je třeba klást jako vyvrcholení změny poetiky, započaté v Deníku, kdy mizí umění jako dílo a naopak se klade umění jako činnost, která je vzpourou umělce proti umění jako produktu. Tedy neustálá přítomnost jako mizení, ztrácení se a zároveň jako ironie, protože rozhovory v Testamentu jsou Gombrowiczem předem připravené. Ten, kdo je plně přítomen, se neustále ztrácí. Je přítomen tak, že se ztrácí. Právě jeho vytrácení je způsobem, jakým neustále je.             Umění jako zkušenost, demonstrace těla jako uměleckého objektu, obraz jako stopa zmizelé činnosti a akce – všechny tyto motivy jsou příbuzné uměleckým trendům šedesátých let, akci a performanci. Řečeno jinak: Gombrowicz spolu s ostatními (Borges, Kafka, Charms) předjal konceptuální postupy šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Při pročítání stránek jeho zápisků člověku tanou na mysli umělecké akce Josepha Beuyse a experimenty Antonina Artauda – ani oni nejsou nikdy zcela přítomni ve svých dílech, ale naopak díla poukazují k nim. Jsou přítomna pouze ve svých autorech. Díla jsou jejich tělem. Nejsou důležitá sama o sobě, ale jen ve vztahu ke svým tvůrcům, kteří měli tu a tu zkušenost.             Soukromé umění deníku předpokládá nemožnost převést osobní rovinu, psaní autora, na nějaký stylový či žánrový invariant. Psaní je vždy soukromé a svým způsobem nezveřejnitelné. Dnes se příliš věnuje pozornost umění jako veřejnému faktu a zapomíná se, že vzniká a děje se vždy v soukromí. Deník vrhá ostatní žánry jakožto veřejné do nejistoty a ukazuje je v pravém světle Formy. Ve skutečnosti žádný román ani povídka nejsou zcela tím, čím se prezentují, tedy svými texty, ale především světy, které jsou soukromé a které v momentě, kdy my je čteme, jsou již minulostí.   383 „Příruční jsoucno každodenního zacházení má charakter blízkosti. Přesně viděno je tato blízkost prostředku naznačena již v termínu vyjadřujícím jeho bytí, v ‚příručnosti‘. Jsoucno, které je ‚po ruce‘, je vždy v nějaké blízkosti, která se nestanovuje vyměřením vzdálenosti.“ HEIDEGGER, Martin: Bytí a čas. Přeložil I. CHVATÍK, P. KOUBA, M. PETŘÍČEK, J. NĚMEC. Praha: OIKOYMENH, 2002, s. 129. 384 GOMBROWICZ, Witold: Deník, op. cit., s. 493. 385 Ibidem, s. 574. 386 „Zatímco kdysi se spisovatel snažil napodobovat knížete, dnes napodobuje kníže spisovatele.“ Ibidem, s. 567. 387 Ibidem, s. 657. 388 Ibidem. 389 Tak se chce hrdina Kafkovy povídky Doupě před světem ochránit tvorbou, zbudováním doupěte, avšak světu se vyhnout nelze, svět nakonec každý výtvor ničí. 390 RIMBAUD, Jean-Arthur: Dopisy vidoucího (Paulu Demenyovi, 15. května 1871). Překlad A. Kroupy upravil R. Kraus. In: Idem: Srdce pod klerikou. Próza. Praha: Boj – Aurora, 1993, s. 102. 391 LYOTARD, Jean-François: Putování a jiné eseje, op. cit., s. 29. 392 Ibidem, s. 8. 393 GOMBROWICZ, Witold: Deník, op. cit., s. 578. 394 GOMBROWICZ, Witold: Testament. Hovory s Dominiquem de Roux. Přeložila H. STACHOVÁ. Praha: Revolver revue, 2004, s. 159.   Básník, prozaik, rusista a komparatista Miroslav Olšovský (*1970) je autorem prózy Líčení (2012) a básnických sbírek Záznamy prázdnot (2006; autorský výbor z básní 1990–2003), Průvodce krajinou (2011), Knihy záznamů a prázdnot (2017; přepracované a rozšířené vydání autorovy prvotiny) a Tahiti v hlavě (2019). Podílel se na vydání a překladu antologie literární a filozofické tvorby činarů Ten, který vyšel z domu... (2003). Edičně připravil výbor z básníka Igora Cholina Nikdo z vás nezná Cholina (2012). Básně a eseje o literatuře publikoval v A2, Pěší zóně, Souvislostech či Světu literatury. Letos mu v nakladatelství Academia v edici Literární řada vyšla kniha Anarchie a evidence. Pracuje ve Slovanském ústavu AV ČR. Nakladatelství Academia, Praha, 2020, 1. vydání, brož., 268 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-02 10:52:14

Nejvíce se v nás mění naše duše

Něco se zlepšuje a jiné se zhoršuje s tím nic nejde udělat, pomocí porovnávání poznáváme co se zlepšilo a co se zhoršilo, příčinou je zde evoluční proces který se snaží o změny které umožní aby vše lépe fungovalo. Tak jako se mění evolučně vše okolo nás, tak se mění i mnohé v nás, nejvíce se… Číst dále »Nejvíce se v nás mění naše duše

Čas načtení: 2024-05-19 11:30:00

Kam kráčí filmový a televizní průmysl a co nás bude bavit v budoucnosti

Právě filmový a televizní průmysl je jako generační entita. Prochází trendy a pokroky, které neustále mění podobu médií. Pokroky ve vyprávění příběhů, filmařské techniky, distribuce, a dokonce i technologie mění filmovou krajinu. A jak se tyto prvky neustále vyvíjejí a mění, mění se i publikum.

Čas načtení: 2024-05-21 15:19:48

Prečo svetové oceány menia farbu?

Rovnováha populácií fytoplanktónu v mori sa mení v dôsledku klimatických zmien spôsobených človekom, čo zásadným spôsobom mení oceány, referuje portál BBC. Rovnováha populácie fytoplanktónu v mori sa mení v dôsledku klimatických zmien spôsobených človekom, čo zásadným spôsobom mení oceány. Keď.....

Čas načtení: 2024-06-02 11:36:28

Muž, který pomocí panenek Barbie mění dětské životy

František Anděl v podcastu “Myšlením na vrchol” přibližuje příběh projektu Helping Dolls, který už devět let podporuje děti a potřebné. Tento charitativní projekt, založený na jeho iniciativě, propojuje renomované i začínající československé designéry s cílem vytvořit unikátní sběratelské panenky Barbie. Tyto panenky jsou následně draženy na galavečeru a celý výnos putuje na pomoc těm, kteří … Muž, který pomocí panenek Barbie mění dětské životy Pokračovat ve čtení » The post Muž, který pomocí panenek Barbie mění dětské životy first appeared on FirstClass.cz.

Čas načtení: 2024-08-01 00:00:49

TOP Line #4: Jak se mění trh digitálních agentur? | Robert Haas (Symbio)

Jak se mění trh digitálních agentur? Čím si prochází a jak se mění platy jejich zaměstnanců? O tom je další TOP Line s Robertem Haasem ze Symbia. The post TOP Line #4: Jak se mění trh digitálních agentur? | Robert Haas (Symbio) first appeared on MladýPodnikatel.cz.

Čas načtení: 2024-12-10 09:57:41

Festival Groove Brno slaví plnoletost a mění svou podobu na letní open air festival

Sotva dozněly poslední tóny sedmnáctého ročníku festivalu Groove Brno, který ozdobily koncerty Freak Power, Fun Lovin’ Criminals, Electro Deluxe Big Band nebo MonoNeon, nastal pro organizátory čas hledět dopředu, na ročník následující. Populární akce, která do jihomoravské metropole vozí to nejlepší z domácí i světové groovy a funky muziky, oslaví v roce 2025 pomyslnou plnoletost. A sobě i svým věrným fanouškům nadělí k narozeninám jednu velkou změnu. Z volné série klubových koncertů se transformuje v „plnotučný“ letní festival pod širým […] Zobrazit celý článek Festival Groove Brno slaví plnoletost a mění svou podobu na letní open air festival

Čas načtení: 2024-02-03 11:15:09

Rami Malek se mění v Bustera Keatona! Očekávejte humor, akci a vzestupy i pády

Rami Malek se mění v Bustera Keatona: Očekávejte humor, akci a vzestupy i pády Představte si, že Rami Malek, známý svým oslnivým výkonem jako Freddie Mercury, se proměňuje v legendárního komika Bustera Keatona. Jaké to bude? No, připravte se na smích, vzrušení a hodně překvapení. V tomto článku se ponoříme do toho, co můžeme očekávat […] The post Rami Malek se mění v Bustera Keatona! Očekávejte humor, akci a vzestupy i pády first appeared on Online Kino Filmy.

Čas načtení: 2019-12-06 16:24:16

Andrea Hejlskov: Měli jsme pocit, jako by nás někdo donekonečna obelhával

Odmítla dánský blahobyt a s rodinou raději odešla žít do lesa. Napsala o tom i knihu. V češtině ji pod názvem Náš velký útěk v minulém roce vydalo nakladatelství Portál.    Podle dotazníkových šetření je Dánsko jednou z nejšťastnějších zemí na světě. Je známé pohodovým životním stylem – slovo pro něj, hygge, proniklo i do češtiny. Vy jste ale dánskou pohodu opustila a raději žijete v lese. Něco tu nehraje. Je hygge mýtus? Není, mýtem je ale teze, že Dánové jsou jedněmi z nejšťastnějších lidí na světě.   Proč je to mýtus? Protože všechny ty dotazníky jsou spíše ukazatelem bezpečí než štěstí.   Bezpečí rovněž není tak špatná věc. Jistě, ten pocit bezpečí mimochodem plyne ze sociálního systému, který ve Skandinávii máme, či přesněji: byli jsme zvyklí jej mít.   Zvyklí? Ano, zvyklí – náš sociální systém je v poslední době pod vzrůstajícím tlakem. Rozplývá se nám před očima. Pocit bezpečí sice ještě trvá a vytváří dojem, že jsme snad i šťastní, ale všimněte si třeba extrémně vysokého počtu sebevražd nás Skandinávců; z toho pochopíte, co je pravda o Dánech a jejich štěstí… Hygge však rozhodně existuje! (smích)   A co to tedy je? Je to stav mysli vyvolaný vnějšími faktory – tmou nebo chladem. Je to docela přirozená lidská reakce na nevlídné klima.   Proč jste se s rodinou rozhodla odejít do lesa a žít v něm? Deprese, frustrace, neštěstí – to jsou příčiny našeho odchodu. Už jsme skoro ani neviděli naše děti. Každý žil ve svém vlastním pokoji před svou vlastní obrazovkou; jenže bez ohledu na to, jak tvrdě jsme pracovali, jsme nikdy neměli dost peněz. Měli jsme pocit, jako by nás někdo donekonečna obelhával. Jako by nám někdo našeptával, že základem moderního života je tvrdá práce a dosahování něčeho, na co stejně nikdy nedosáhnu, o co se však musím neustále snažit a pracovat na tom. Odchodem jsme se tomu rozhodli říct „Ne! To není to, co chceme! Takový život není v pořádku!“  Byla to emocionální odpověď na extrémní tlak, pokus znovu najít nejen sebe, ale třeba i smysl života; účel toho všeho.   A našli jste, co jste hledali? Řekla bych, že ano. Zcela určitě jsme našli jeden druhého. A to není málo. Jsem šťastná, že jsme se tak rozhodli a že jsme se tak rozhodli včas – dříve, než naše děti odešly z domu, aniž by věděly, kdo jsou jejich rodiče. Teď to vědí. Vědí o nás dobré i to špatné, a já jsem na to pyšná. Mám pocit, že jsem si vzala svůj život zpátky, že vím, proč tu jsem. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Bylo kvůli tomu nutné odejít do lesa? Možná jste mohli změnit způsob života i ve městě, třeba město může poskytnout prostor i k jinému životu než k sezení před obrazovkou. Nemyslím si, že jsme to, čeho jsme chtěli dosáhnout, mohli udělat jinak.    Proč? Protože jsme, jací jsme. Potřebovali jsme radikální krok. Změnit všechno. Neříkám, že je to jediná cesta, že každý musí učinit stejně radikální krok jako my. Říkám jen to, že my jsme ho učinit museli. Jinak bychom se nikdy neprobudili. Jsem si jista, že někteří lidé mohou život změnit zdánlivě jen nepatrně, skoro neznatelně, a přitom dosáhnout velkých výsledků. Já ale taková nejsem. Potřebuju sebou pořádně zatřást. Jinými slovy, nemyslím si, že moderní město je a priori k nežití. Lidé jsou koneckonců stádní zvířata – to je jedna z věcí, kterou mě les naučil, totiž že jiné lidi opravdu potřebujeme. Přežijeme tehdy, když budeme pracovat společně v menších skupinkách, než když budeme na všechno sami. V tomto smyslu má moderní město velký potenciál.   A přesto se v něm mnozí lidé cítí osamoceně. To proto, že je ke společné práci a vzájemné komunikaci nic nenutí. V lese je to jiné. V lese musíte lidi o pomoc prosit. Sám v něm na všechno nestačíte a rychle to pochopíte. Tam nepřehlédnete, že jste na druhých závislý; a mimochodem, takovou závislost je dobré si uvědomit.   Byl váš odchod do lesa od počátku politickým projektem? Ze začátku to byl čistě soukromý projekt. Potřebovala jsem zachránit svou vlastní rodinu před rozpadnutím. Byli jsme na tom mizerně. V průběhu let se z toho ale politický projekt vyvinul. Chodím do škol, na univerzity, do církevních společenství. Píšu články do mainstreamových novin… Jinými slovy, stala jsem se environmentální aktivistkou, disidentkou svého druhu. Mojí misí je zkoušet věci, které většina lidí dělat nechce, protože se jich neodváží. Já ano – a pak se do společnosti vrátím a mluvím o tom, jakou jsem udělala zkušenost. Nebo ještě jinak: Jsem ta aktivnější část společnosti.   Co si myslíte o západním světě? Že je materiálně privilegovaným prostorem.   A je špatný? Ano, jsem přesvědčena, že západní industriální svět špatný je, prostě a jednoduše nefunguje. Nazvěme jej zlou říší a změňme ho – přinejmenším kvůli klimatické změně, jíž dnes čelíme.   To, že potřebujeme změnu, říká spousta lidí, jak jí ale dosáhnout? Experimentem. Nebojme se pátrat po tom, jak věci dělat jinak. A my potřebujeme mnoho experimentů a mnoho experimentátorů, a pak taky potřebujeme získanou experimentální zkušenost mezi sebou sdílet, protože jen a pouze sdílení znalostí je to, co nás posouvá dopředu.   Řekl bych, že váš způsob experimentu je mnohem jednodušší pro vás a vašeho manžela než pro vaše děti, nebo se pletu? Proč myslíte?   Třeba ve škole, kam chodí, je mohou jejich spolužáci považovat za „nenormální“ a dávat jim to najevo. Pro dítě může být těžší tlak kolektivu ustát než pro dospělého. Neříkají jim jejich spolužáci, že jsou „divní“? Ani ne.   Jak s nimi mluví? Minimálně zpočátku byly v jejich očích strašně cool. To bylo dobré. Mé děti totiž vědí, jak rozdělat oheň, vědí třeba i to, jak přežít v divočině… Moderní děti tyto dovednosti obvykle považují za strašně zajímavou věc. Pak taky například umí spolupracovat, i když vím, že tato dovednost zrovna není to, co se v naší přeindividualizované společnosti cení…  Jinými slovy, dostávají spoustu zvídavých otázek, jejich jinakost je spíš oceňována než tupena.   Takže je to pro ně vlastně lehké. Není to pro ně vůbec lehké.   Teď nerozumím. Jsme chudí a být chudý v superbohaté společnosti, a dánská společnost je superbohatá, je nesmírně složité. Je docela snadné žít v lese, kde vás nikdo nevidí, jenže procházet se po ulici města a dávat svou chudobu na odiv každému, kdo jde náhodou kolem, to je obrovská výzva.   A děti to zvládají? Moje děti vědí, proč jsme chudí a proč jsme si zvolili tento životní styl…   …vaše děti si ho nezvolily, ony musely uposlechnout vaši volbu, protože jsou vaše děti. Dobře, ale i když nesouhlasí se vším, co dělám.   A nesouhlasí? Se vším ne, ale i když ne se vším souhlasí, tak naše rozhodnutí respektují. Mluvme, prosím, chvilku obecně. Domnívám se, že být rodičem znamená činit za děti rozhodnutí, i ta radikální. Radikálním životním rozhodnutím je třeba i to, že se rozhodnete vychovat dítě ve společnosti, se kterou bytostně nesouhlasíte. To, že si lidé neuvědomují, jak radikálně jednají ve chvíli, kdy se rozhodnou vychovat dítě v moderní společnosti, je jen proto, že si to neuvědomuje nikdo v jejich okolí, že to tak dělají všichni.  Jinými slovy, má životní rozhodnutí, jež mají dopad na mé děti, jsou lidmi za radikální považována jen a pouze proto, že tak nějak trčí, že jsou výrazně „jiná“ než ta, která činí „normální“ rodiče.  Dobrá rozhodnutí se poznají podle toho, že jim člověk věří celým svým srdcem. A já tomu, co jsem udělala, celým srdcem věřím a lituji jen toho, že jsem tak dlouho zkoušela být „normálním“ rodičem.   Změňme téma. Když jsem četl vaši knihu, pochopil jsem, že vybízíte k tomu, abychom byli autentičtí, žili v souladu s našimi touhami a tak podobně. Není známkou dobrého života naopak to, že naše touhy máme pod kontrolou a dovedeme je ovládat? Lidé ale přece nejsou zlí, egoističtí ani extrémně individualističtí! Většina lidí jsou dobré a milé bytosti, které chtějí jen dobré věci.   O tom jste přesvědčena? Ano, to je jejich touhou. Chtějí se starat o druhé a chtějí, aby i o ně bylo postaráno. Chtějí se spolupodílet na dobru ve světě. To je stav bytí, které nazývám „autentickým životem“. Netvrdím, že zlo neexistuje, říkám jen, že autentický život žijeme tehdy, zůstáváme-li věrni svému zvířecímu já.  Žijme to, co cítíme. Dělejme to, co chceme dělat – budeme-li to dělat, dosáhneme autentičtějšího stavu naší mysli.   Politicky byste se popsala jak? Jsem anarchistka. Věřím v malé autonomní skupinky a ve svobodu. Svoboda je základ všeho.   Můžu být svobodný, musím-li nakrmit své děti? Pro mě není svoboda to, že můžu dělat cokoli, co chci, a kdykoli mě to napadne. Svoboda pro mě znamená, že žiju v souladu se svou vlastní pravdou. Svoboda je, že umožním sama sobě stát se tím, kým doopravdy jsem. Možná, že svoboda je právě ta autenticita, možná jsou to synonyma. Nechci prodávat svou duši, čas ani lásku. Chci zůstat vlastníkem všech těchto věcí. Jsou mi drahé a dbám o ně tak, jak to jen jde. Čili – abych odpověděla na vaši otázku – ano, mohu být svobodná dokonce i tehdy, když nebudu mít peníze na to, abych nakrmila své vlastní děti. Možná, že takovou otázku kladete proto, že nejste šťastný nebo že se necítíte bezpečný…   …nebo se mi třeba jen zdá, že svoboda je nadužívaným slovem, často bez významu. Třeba, ale každopádně v mé mysli nemá svoboda s penězi absolutně nic společného. Svoboda je stav duše.    Když jste se označila za anarchistku… …i tady se chcete zeptat, co si pod tím máte představit a není-li to prázdný pojem?   Víceméně, byť neříkám, zdali s tím souhlasím nebo nesouhlasím, jen se ptám. Stát se stal příliš velkým, a tudíž nespravedlivým. Nemyslím, že by státu záleželo na mně, mých dětech, a už vůbec mu nezáleží na životním prostředí. Stát už neslouží svým občanům, slouží zájmům bohatých.   Stát není vaším státem? Přesně tak, stát není mým státem. Stát patří kapitalismu. Věřím metafoře kmene. Samozřejmě, že se nemůžeme vrátit do nějaké romantizované minulosti, ale myslím, že jsme schopni opustit zažitý mechanismus, který nás tlačí k tomu, abychom se stali poslušnými pracujícími. Pro koho mám tvrdě pracovat? To chci vědět. Tvrdě chci totiž pracovat jen pro mé druhy, pro reálné lidi, ne pro velké společnosti, které kašlou na planetu, na základní lidská práva, a to už vůbec nemluvím o slušnosti. Anarchismus pro mě znamená vědomí závazku k bližnímu. To je strašně důležité a mimochodem v tom není žádný rozpor se svobodou.   Dokážete si představit, že byste strávila v lese celý život, nebo počítáte s tím, že s narůstajícím věkem se budete muset vrátit do města? V lese jsem se naučila tomu, že všechno se mění. Svět se mění. Příroda se mění. I my se měníme. Jsem si proto jistá, že také já se změním. Vyrostla jsem v kultuře kladoucí důraz na předvídatelnost a stabilitu, a tak pro mě bylo složité akceptovat změnu. Považovala jsem ji za něco, co je a priori špatné, jenže při vědomí klimatické krize se změnit musíme – musíme se naučit změnit. A vůbec první, co bychom měli učinit, je neutralizovat odpor ke změně. Takže samozřejmě, že se změním i já. Za třicet let budu zřejmě žít jinak a dělat jiné věci. Mám v sobě zřejmě víc z lovců a sběračů než z usedlých farmářů. To mě těší.   Měníte-li se tímto způsobem, co si myslíte, že by vaše dvacetileté já řeklo, kdyby vědělo, co bude dělat dnes? „To je skvělé, nevěřila bych, že se to stane!“   A co by naopak řeklo vaše dnešní já o vašem dvacetiletém? „Buď k sobě laskavější!“   Mluvili jsme celou dobu o tom, proč jste z města odešla, a co všechno vám život v lese dal. Co vám naopak vzal? Ztratila jsem sny i idealismus a stala se velice pragmatickou osobou, kterou jen tak něco nedojme. Sice jsem možná stále ještě idealistkou, byť se nerada nálepkuju, ale určitě jsem idealistkou jiného druhu, než jsem byla dřív. Jsem méně rigidní, o spoustě věcí pochybuju, protože už v nich nemám jasno.  Už nevěřím v žádné velké sny. Mám sice sny, jsou ale o dost jiné než dřív. Nevím, jak to popsat, je to vlastně poprvé, co něco takového zkouším vyjádřit; možná by se dalo říci, že se nechávám vést proudem. Chci dopřát svému já změnu, chci, aby zkušenosti zakoušelo bezprostředně – nechci už definovat nic předem. Uvidíme, co se stane, až se to stane, stane se to. Ztratila jsem taky víru v systém a ve stát. Stát je mrtvola. Sociální systém je sice krásný pojem, ale vidím ho umírat před očima, a myslím, že nemůžu pro jeho záchranu udělat vůbec nic. Bohužel. Teď je třeba čekat, co přijde po něm. Tam, odkud pocházím, máme jedno rčení: „Žít a nechat umřít.“ Tak takhle nějak dnes přemýšlím o tom, co se kolem nás děje a o státu především. {/mprestriction}  Andrea Hejlskov (*1975 v dánském Skive) má čtyři děti a muže, se kterým se před osmi lety rozhodla k málo vídanému kroku – odstěhovat se do lesního srubu. Zpočátku to pro ni byl čistě soukromý únik před moderní civilizací a způsobem života v ní. Později začala svůj odchod do lesa chápat jako politický projekt. Přednáší ve školách i v církevních sborech, píše do hlavních dánských médií. O svém „lesním“ životě dokonce napsala knihu, která vyšla i v češtině (Náš velký útěk, Portál 2018).

Čas načtení: 2022-08-02 18:46:28

Xnite se mění na No Way Back

Nejenom Lightnite, ale i autoři se mění názvem i uvnitř. The post Xnite se mění na No Way Back first appeared on LIGHT⚡NITE.cz.

Čas načtení: 2024-04-18 10:55:19

Mít e-shop je těžká disciplína. Češi se zdráhali outsourcovat část povinností, to se ale mění

V Česku byla tendence nic neoutsourcovat, protože já, majitel, to zvládnu líp, ale to se mění, říká Petr Litavec, který vede Authentica Fulfillment. Článek Mít e-shop je těžká disciplína. Češi se zdráhali outsourcovat část povinností, to se ale mění se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-04-29 10:52:00

Revoluce v rehabilitacích: Síla virtuální reality ve zdravotnictví

Ostrava 29. dubna 2024 (PROTEXT) - Technologie virtuální reality (VR) mění prostředí zdravotní péče a nabízí inovativní řešení a doplněk konvenčních rehabilitačních metod. VR se stále více prosazuje v různých oblastech medicíny. Tým VR Vitalis® je lídrem v oblasti špičkových rehabilitačních programů ve VR, jejichž cílem je zrychlit zotavení pacientů a zkvalitnění komplexní zdravotní péče. Vše vyvíjejí s týmem odborníků tak, aby to přineslo pacientům co největší přínos. Aplikaci využívají zdravotnická zařízení průřezem oddělení. Od lůžkových i ambulantních rehabilitací, přes neurologii, JIP, ARO, ortopedii, po psychiatrii, neurochirurgii a další.Příkladem jsou konkrétní kazuistiky pacientů, u kterých byla VR Vitalis® Pro využita.Kazuistika 1: Zlepšení motorických a kognitivních dovedností prostřednictvím virtuální realityJeden z úspěšných příběhů VR Vitalis® se týká pacienta (28 let), který utrpěl těžkou autonehodu, jež ovlivnila jeho motorické a kognitivní schopnosti. Konvenční rehabilitační metody měly jen omezený úspěch, dokud se pacient v Centru trénování paměti neseznámil s imerzivní VR terapií. Díky interaktivním cvičením a poutavému virtuálnímu prostředí dosáhl pacient zlepšení v jednotlivých motorických i kognitivních oblastech, což mu umožnilo vykonávat každodenní činnosti s větší nezávislostí a sebedůvěrou.Kazuistika 2: Zvládání syndromu akutní dechové tísně pomocí virtuální realityDalší pacientka, která trpí syndromem akutní dechové tísně neboli ARDS, se snažila najít úlevu prostřednictvím nekonvenční léčby. Rehabilitace s VR Vitalis® Pro založená na virtuální realitě nabídla nový přístup k úlevě od bolesti a uvolnění tím, že rozptýlila její mozek pomocí vjemů ve virtuální realitě. Po absolvování VR rehabilitace na ARO ve FNO pacientka hlásila výrazné zlepšení dýchání a motorických dovedností.Kazuistika 3: Výrazné zlepšení stavu pacienta po oboustranném CMPTentokráte je pacientem cizinec, muž. Po oboustranném CMP byl neschopen se posadit, nereagoval na léčbu. Byl mu půl roku aplikován botox, beze změny. 2 roky bez viditelných pokroků. Následně další konvenční terapie, tentokráte kombinovaná s využitím VR Vitalis®, které jej neuvěřitelně motivovalo. Po 10 aplikacích je schopen samostatně sedět až 40 minut, cítí velké zlepšení a motivaci.Kazuistika 4: Uvolnění pacienta s duševní poruchouPacient 60 let s duševní poruchou způsobenou poškozením mozku, demence. 6. pobyt v psychiatrické léčebně. Po první aplikaci VR Vitalis® Pro se odpoutal od svých osobních starostí a problémů. Došlo k okamžitému uvolnění pacienta, přestal řešit své problémy, na které se fixoval. Velice se mu tato rehabilitace líbila.Odborné posudky potvrzují úspěšnost rehabilitace VRPodle předních odborníků v oblasti rehabilitace nejsou úspěchy VR Vitalis® ojedinělými případy, ale ukazují na širší trend ve zdravotnictví.Mgr. Marcela Dabrowská, Ph. D. garantka praxe pro obor ergoterapie na Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství (Lékařská fakulta Ostravské univerzity), uvedla: "Využití virtuální reality v rehabilitaci, má velký potenciál a domnívám se, že do budoucna se s ní budeme setkávat stále častěji. Na základě mých dosavadních zkušeností, subjektivního hodnocení pacientů a výsledků standardizovaných testů mohu potvrdit, že cvičení s využitím virtuální reality pozitivně ovlivňuje motorické i kognitivní funkce pacientů a přispívá tak k lepší kvalitě života. Zároveň mění emoční ladění a pozitivně motivuje pacienty k aktivitě. Je to terapie, na kterou se pacienti vždy těší."O společnosti VR LIFESpolečnost VR LIFE je průkopnický start-up, který mění tvář rehabilitace pomocí virtuální reality. V odvětví, kde převažují muži, jsme výjimka. Společnost je založená a vedená dynamickým týmem, převážně žen, které vytvořily řešení, které má hluboký dopad na rehabilitaci i pacienta.Vlajkovou lodí VR LIFE je certifikovaný zdravotnický prostředek VR Vitalis® Pro. Inovativní aplikace je speciálně navržená s ohledem na potřeby profesionálních rehabilitačních oddělení. Je to spojení tradičních rehabilitačních postupů s unikátními možnostmi virtuální reality. VR Vitalis® Pro zvyšuje kvalitu poskytované péče a zároveň snižuje provozní náklady zdravotnického zařízení.Další informace o aplikaci VR Vitalis® Pro a další názory odborníků naleznete na adrese https://vrvitalis.cz/nazory-odborniku.Zdroj: VR LIFE ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-05-22 09:17:42

HBO Max sa používateľom mení na MAX a pribudla Duna 2

HBO Max na mnohých televízoroch a aplikáciach včera skončilo. Používateľom bola ponúknutá nová alternatíva, ktorá mení v podstate len názov Príspevok HBO Max sa používateľom mení na MAX a pribudla Duna 2 zobrazený najskôr ZN.SK.

Čas načtení: 2024-06-01 08:08:52

Na Slovensku opět mění registrační značky. Kromě obsahu změní i materiál, ze kterého budou vyrobeny

Na začátku roku 2023 změnilo Slovensko své registrační značky. Dalo jim zcela nový formát a začalo je vydávat podle abecedy a podle čísel bez toho, aniž by rozlišovalo kraj. Teď tamější Ministerstvo vnitra připravilo další novelu, kterou se opět zákon o silničním provozu mění. A dotkne se to opět i registračních značek. Tato novela zákona […]

Čas načtení: 2024-06-06 10:55:00

Mluva zadaných se před rozchodem mění

TLDR: Studie skoro 7000 lidí před pár lety odhalila, že až 3 měsíce před rozchodem se mění způsob používání slov. The post Mluva zadaných se před rozchodem mění appeared first on VĚDÁTOR.

Čas načtení: 2024-06-13 07:40:54

Co je pohyblivá úroková sazba?

Pohyblivá úroková sazba je sazba, která se může během doby splácení měnit. V případě hypotečních úvěrů je výše pohyblivé sazby navázána na referenční sazbu PRIBOR. Jak se v průběhu času mění referenční sazba, mění se zároveň i sazba hypotéky. Úvěr tak nemá fixovanou úrokovou sazbu, ale úroková sazba hypotéky se mění průběžně. Tento typ hypotéčního […] The post Co je pohyblivá úroková sazba? first appeared on InvestPlus.