Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-04-11 13:31:47

Cvičení: Příběhové vzorečky

Několikrát jsme tu narazili na strukturu příběhů. Následující cvičení tvůrčího psaní sice nevyžaduje mnoho popsaných stran, ale i tak vám dokáže prozradit velké románové fígle. O co tady jde? Když se projdete po jakémkoliv náměstí, narazíte na velkou směsici lidí. Navenek se odlišují vzhledem, dokonce mají jinou historii a každý je rozdílnou kombinací různých vlastností. ... Pokračovat » Článek Cvičení: Příběhové vzorečky se nejdříve objevil na RenéNEKUDA.cz.

Čas načtení: 2025-04-11 13:31:47

Cvičení: Příběhové vzorečky

Několikrát jsme tu narazili na strukturu příběhů. Následující cvičení tvůrčího psaní sice nevyžaduje mnoho popsaných stran, ale i tak vám dokáže prozradit velké románové fígle. O co tady jde? Když se projdete po jakémkoliv náměstí, narazíte na velkou směsici lidí. Navenek se odlišují vzhledem, dokonce mají jinou historii a každý je rozdílnou kombinací různých vlastností. ... Pokračovat » Článek Cvičení: Příběhové vzorečky se nejdříve objevil na RenéNEKUDA.cz.

Čas načtení: 2024-02-09 19:26:00

VED

VED je príbehové RPG so strhujúcou ručne kreslenou grafikou a animáciami, jedinečným ťahovým bojovým systémom a prvkami rogue-lite. Hra VED, zasadená do dvoch rôznych svetov, rozpráva príbeh o mladom hrdinovi Cyrusovi, ktorý sa vydáva na výpravu, aby sa stal majstrom meča a mágie a zachránil všetko, čo pozná, pred skazou. Alternatívna hrateľnosť V hre VED vás čaká bohatý príbeh, ktorý má alternatívne konce hrateľnosti v závislosti od vašich rozhodnutí. Pripravte sa na desiatky nevratných dôsl...

Čas načtení: 2023-05-02 17:04:58

Beatrice Chesnut, Uranio Paes: Enneagram

Většinou tak nějak tušíme, jaké jsou naše špatné vlastnosti, ale i ty dobré. Pak se můžeme s chutí začíst do osobnostní typologie enneagram, kde už první symbolické a archetypální, příběhové části dokáží zadrnkat právě na tu strunku, která je pro nás citlivá.

Čas načtení: 2013-11-28 05:00:00

Batman: Arkham Origins – příběhové Vánoce pro fanoušky DC Comics

Kdo sledoval uvolňované informace ohledně hry Batman: Arkham Origins, měl rozhodně důvody k obavám. Nové studio Warner Brothers Montreal, jež se pustilo do prequelového příběhu k fantastickým hrám Arkham Asylum a Arkham City od Rocksteady nebudilo příliš důvěru. Po uveřejněných ukázkách ze hry dále ...

Čas načtení: 2024-02-12 20:00:43

The Thaumaturge od autorů chystaného remaku prvního Zaklínače se odkládá

Příběhové RPG zasazené do polské Varšavy vyjde později.

Čas načtení: 2022-01-22 12:59:00

František Kalenda: Česko je nádherná země, ale místní klid může člověka někdy trochu ukolébat

Má slabost pro záhady a jejich řešení, zajímá ho historie a středověk jej přitahoval od dětských let. A právě do tohoto období zasazuje děje svých knižních příběhů. Na svém kontě má František Kalenda šest knih, a právě připravuje dva romány – jeden pro děti a druhý pro dospělé čtenáře. Psaní jej baví od dětství a k tomu je také velkým čtenářem.      „Psaní je pro mě celoživotní vášeň a nutnost,“ řekl jste v jednom rozhovoru a také jste přiznal, že jste psal odjakživa. Pamatuje si své první dětské „dílko“? Co to bylo? Co vás ještě v dětství bavilo a jaký jste byl kluk? Pamatuju, samozřejmě, že ano! Bylo mi nějakých jedenáct, dvanáct, když jsem strávil celé léto na chatě tím, že jsem na lavičce pod lípou popisoval jeden sešit za druhým. Dohromady možná dvě stě stran. Bylo to fantasy, nepokrytě vykrádající mého milovaného Tolkiena, takže se všemi elfy, trpaslíky a podobně. Takže jak je asi evidentní, bavilo mě v dětství psát. A číst, přečetl jsem všechno, co se dalo sehnat, od dobrodružných klasik od Karla Maye nebo Foglara až po romantické eposy Henryka Sienkiewicze. Nejspíš jsem se hlavně snažil utíkat z našeho světa, protože jsem byl malý, tělnatý a stydlivý kluk, který neměl mezi dětmi svého věku skoro žádné kamarády. Spíš mezi dospělými, a hlavně mezi těmi literárními postavami.   Proč jste si vybral studium na Fakultě humanitních studií UK, kde jste vystudoval humanitní vzdělanost a obecnou antropologii? Bylo to i tím, že vás vždycky zajímala historie? Určitě, do příběhů z historie, a hlavně ze středověku jsem byl zamilovaný odmalička. A na naší FHS se mi líbilo, že mi dovolí věnovat se i dalším zajímavým oborům, jako je sociologie, psychologie nebo právě antropologie. Takže mě lákala ta pestrost a taky jsem se nesmírně těšil na některé doslova legendární vyučující, jako byl pan profesor Sokol nebo můj pozdější školitel Martin C. Putna.   Během studií jste hodně pobýval na stážích v zahraničí v Anglii a v Brazílii. Co vám tyto pobyty daly? Hlavně rozhled. Měl jsem příležitost se seznámit s lidmi z celého světa, s jejich vlastními problémy a pohledy na život, prohlídnout si zblízka způsob, jakým fungují úplně jiné společnosti. To bylo nesmírně obohacující, protože Česko je sice nádherná a třeba oproti Brazílii velmi poklidná země, ale mám pocit, že ten místní klid může člověka někdy trochu ukolébat.   Působíte jako expert na Latinskou Ameriku. Spolupracujete také s Deníkem N, Forum 24 nebo ČRo Plus. Proč právě tato oblast? Do Latinské Ameriky, a především právě do Brazílie jsem se zamiloval už na první cestě v roce 2013. Je to oblast v tolika ohledech neuvěřitelně rozdílná od Česka, všechny prožitky a zkušenosti jsou v ní mnohem intenzivnější, což samozřejmě není vždycky dobře, jako například v případě nesrovnatelně rozšířenější kriminality. Ale miluju portugalštinu a španělštinu, miluju latinskoamerické spisovatele, hudebníky a umělce vůbec. A taky jsem měl vždycky slabost pro baroko, které je v Latinské Americe ještě o něco barevnější a dramatičtější, tak to jsou asi ty počáteční důvody mého okouzlení.   V roce 2011 jste debutoval historickým románem Despota, který se odehrává ve středověkém Řecku. Další román Ordál nás zavádí do středověké Transylvánie. Dětem jste věnoval román Pes, kocour a sirotek a vypráví o putování této podivuhodné trojice ze středověkých Čech skoro až na konec světa. Proč právě středověk? Čím vás toto období tak fascinuje, že se děje vašich knih v něm odehrávají? Jak už jsem naznačil, středověk mě přitahoval od dětských let. Nejdřív v tom bylo asi takové to typické klukovské nadšení pro odvážné rytíře, pak mě ale začaly fascinovat příběhy i všech možných dalších skupin, od mnichů až po kupce nebo právě pronásledované židy. Dnes mě středověk fascinuje hlavně tím, jak byla mentalita tehdejších lidí od té naší zároveň tolik vzdálená, a přesto v mnoha ohledech velmi podobná.   V letech 2016 až 2019 jste vydal trilogii Detektivní příběhy z doby Karla IV. (Vraždy ve znamení hvězdy, Zlomený král a Šarlatové zmije) s „medikusem“ Siegfriedem z Wölfelsdorfu, jeho židovskou schovankou Rivkou neboli Klárkou a nevypočitatelným anglickým žoldákem Gabrielem z Yorku. Proč právě doba největšího českého panovníka a detektivní žánr? Detektivně laděné byly i moje předchozí příběhy, protože mám slabost pro záhady a jejich řešení, navíc jsem sám vždycky hrozně rád četl o vraždách a politických intrikách, ať už to bylo v historických románech nebo v kronikách popisujících skutečné události. No a období Karla IV. je samozřejmě neuvěřitelně vděčná doba, kdy jsme byli pro jednou tak trochu ve středu světa, kdy byla Praha centrem nejmocnější západokřesťanské říše, a kdy se tu setkávali lidé i myšlenky z celého světa.   Připravujete nový příběh? Píše se vám lépe pro dospělé nebo pro děti?  Připravuji dokonce hned dva – jeden pro dospělé a jeden právě pro o něco mladší publikum, který je inspirovaný starověkou řeckou mytologií. Takže pro jednou nepůjde o středověk. Psaní pro mladší čtenáře mě každopádně baví ještě o něco víc, protože mě u toho těší vidina, že z té knížky budu třeba zase jednou číst v nějaké škole, jako jsem to dělal u Psa, kocoura a sirotka. Asi nic mi nedělalo větší radost než právě číst pro děti a s dětmi.   Od dětství jste rád četl, jak jste někde přiznal, jako kluk jste měl rád Pána prstenů. A co rád čtěte dnes?   Fantasy už mě dnes moc nebaví, i když dodnes nedám dopustit nejen na Tolkiena, ale i na Zaklínače od Sapkowského nebo na úplně všechny knížky od Neila Gaimana. A nebude to asi moc originální, ale v posledních letech čtu ze všeho nejradši historické romány a detektivky. Třeba cokoli od Kena Folleta nebo Olgy Tokarczukové. Baví mě taky latinskoameričtí autoři, z nichž spousta byla přeložena do češtiny, třeba Mario Vargas Llosa píše neuvěřitelně čtivě.   Jak to máte s odpočinkem? Jak trávíte chvíle volna? Jelikož se psaním knížek primárně neživím, tak často právě tím, že buď píšu, nebo aspoň sbírám nějaké materiály a vymýšlím různé příběhové kličky. Pak se snažím co nejvíc číst a snad úplně nejradši v poslední době „čtu ušima“ – tedy poslouchám audioknihy a jsem taky obrovským fanouškem různých podcastů, například podcastu historiků Michala Stehlíka a Martina Gromana Přepište dějiny. A pokud to jen trochu jde, trávím co nejvíc času někde v přírodě. Na procházkách, projížďkách, výletech… Když jsem byl při prvním „lockdownu“ zavřený uvnitř betonového města, uvědomil jsem si, jak strašně moc mi příroda chybí. Nedokázal bych bez ní žít.   František Kalenda se narodil se 5. února 1990 v Praze. Vystudoval Fakultu humanitních studií UK v Praze (Bc. humanitní vzdělanost, Ph.D. obecná antropologie). Napsal knihy Despota, Ordál, Pes, kocour a sirotek, Vraždy ve znamení hvězdy, Zlomený král, Šarlatové zmije. Učí na vysoké škole a pracuje jako redaktor v nakladatelství Bourdon.

Čas načtení: 2020-07-29 12:24:35

U knihovny s Petrem Bílkem: O historických omalovánkách, staříkovi, který nezklame, a emocionální pokladnici

Román Doktor Mráz je jen „novinářská próza“, na Johna le Carré je vždy spolehnutí po faktografické i řemeslné stránce a nenápadná edice Zmizelé Čechy, Morava a Slezsko je pro rodáky z dotčených měst vzácným dokumentem.   Denisa Fulmeková: Doktor Mráz (Prostor 2020/ překlad Stanislava Moravcová ml.) Pilná slovenská spisovatelka (1967) dostala šanci dostat se blíž k českému čtenáři v překladu a člověk si klade otázku, zda v současné literární tvorbě našich sousedů neexistují knihy, které by si podobnou příležitost zasloužily více. Navíc tu panuje silná tematická konkurence v podobě Obchodu na korze, jež se vybaví většině lidí, když se dovědí, že autorka píše o osudu židů na území a v době Slovenského štátu. Sám pro sebe si tento typ spisovatelství, jaký předvedla Fulmeková v Doktoru Mrázovi, nazývám „novinářská próza“. Bývá v ní náležitě odvyprávěný dobře faktograficky zvládnutý příběh, leč předvedeno není nic, co by probudilo čtenářovu empatii, co by prorazilo nečekaným ostnem slupku racionálního posuzování světa, co by očekávatelný popis prolomilo výkřikem ať už zoufalým či radostným. Svým způsobem se tu jedná o ilustraci oživující suché stránky učebnice dějepisu. Historická omalovánka.   John le Carré: Zrádce mezi námi (Mladá fronta 2016/ překlad Milan Lžička) Britského klasika (1931) špionážního žánru jsem si dopřál jako prázdninové osvěžení a současně jako pokus, jestli se oživí čtenářská pohoda jeho Městečka v Německu, jakou jsem si pamatoval půl století. Stařík nezklamal. Za deset let, které uplynuly od vydání románu Zrádce mezi námi v Anglii, se vztahy ruských oligarchů a Velké Británie značně příběhově rozkošatily, takže téma působí překvapivě aktuálně a místy nechává autor čtenáře zapomenout, že se před ním odvíjí fikce. Na le Carrého je zkrátka spolehnutí jak po faktografické stránce, tak po řemeslné. Virtuozita, s jakou předvádí vnitřnosti tajných služeb, nese prostě punc osobní zkušenosti a nečouhá z ní odposlouchaná hantýrka, s níž mnozí autoři zužitkovávají svých pár setkání se zpravodajci v kavárnách. Jestli vás už z některých „uměleckých“ textů rozbolelo břicho, tady si obnovíte chuť číst.   Radek Mikulka: Vyškov (Paseka 2009) Tahle letitá edice Zmizelé Čechy, Morava a Slezsko je na první pohled nenápadná, ale pro rodáky i odrodilce mohou jednotlivé její svazky znamenat vzácný nález do individuální emocionální klenotnice. Útlé knížky bývají zpravidla vybaveny bohatým archivním fotografickým materiálem dokumentujícím, jak se pokrývaly vráskami nebo naopak omlazovaly tváře našich měst za více než jedno uplynulé století. Dívám se na snímek vyškovského gymnázia. Byl pořízen v roce 1926, kolem budovy postavené v roce 1901 ještě rostou stromy. V téhle secesi byl po druhé světové válce špitál, kde jsem se narodil, a v roce 1968 jsem tam i maturoval. Vysoké dvoukřídlé dveře, jimiž se vstupovalo z klenutých chodeb do učeben, jsou tam pořád, malebné Báňovou knihkupectví na rohu ale smetl čas a silniční průtah městem. A chodí dnes ještě vůbec rozechvělí gymnazisté obhlížet pulty s novými knihami? Jak málo skutečně vnímáme věci, kolem kterých denně chodíme! Jak málo o nich víme! {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-08-12 14:43:37

Luboš Ptáček: Umění mezi alegorií a ideologií (ukázka z knihy)

Kniha Umění mezi alegorií a ideologií. Proměna reprezentace historie v českém historickém filmu a televizním seriálu je souborem tří studií, které analyzují proměnu reprezentace historie v českém filmu a televizi v závislosti na změně politicko-ideologického uspořádání české společnosti, a to na třech vybraných tématech. První v chronologickém průřezu sleduje proměny prezentace Sudet v českém filmu od 30. let až do současnosti, která je výrazně poznamenána ideologizací, zejména ve vztahu k německému etniku. Druhá kapitola se zaměřuje na filmy o normalizaci natočené po roce 2000. Tyto snímky většinou jejich tvůrci využívají k vyrovnání se s „minulým“ režimem, v nichž se i přes autorskou svobodu projevuje ideově jednotný antikomunistický postoj formovaný soudobým příklonem k liberálním hodnotám. Třetí část se věnuje třem nedávno vzniklým historickým seriálům (České století, Svět pod hlavou, Bohéma) jako příkladům nového přístupu k historickému narativu. Na rozdíl od „klasických“ televizních děl předlistopadové a raně polistopadové éry tyto seriály narušují zaběhlé postupy prezentace historie, používají komplexní narativ, čímž přispívají k diskusi o redefinici smyslu českých dějin.   Ukázka z knihy: /ÚVOD Z KAPITOLY „KOMPLEXNÍ NARATIV A REPREZENTACE HISTORIE V SOUČASNÉM HISTORICKÉM TELEVIZNÍM SERIÁLU“/ Historické seriály natáčené v produkci tuzemských televizí nejsou tak četné jako divácky populární detektivní série nebo seriály z lékařského prostředí. Jejich počet je však natolik dostatečný, že můžeme zobecnit diskurzivní změny v reprezentaci historie (jak je popisuje Robert Rosenstone), které nastaly zejména po změně režimu v roce 1989. Před rokem 1989 byly české a slovenské televizní historické seriály, které zobrazovaly pro režim ideologicky citlivé historické události (dějiny KSČ, druhá světová válka, převrat v únoru 1948, sovětská invaze v roce 1968) pod vysokou kontrolou odborných historicko-ideologických komisí i funkcionářů ÚV KSČ. Scénáře se často měnily na základě politických rozhodnutí. Tvůrci současných historických seriálů se učí pracovat s možnostmi, které poskytuje komplexní narativ. Délka televizních seriálů umožňuje představit zobrazované historické události v komplexnějším (ideologickém i uměleckém) pohledu. Inovativní postupy narušují konvencionalizovanou reprezentaci dějin zaběhnutou v seriálech natočených před rokem 1989, navíc svázanou povinnými ideologickými požadavky. V této kapitole analyzované historické seriály podnítily diskuze o reinterpretaci smyslu českých dějin i o vhodném způsobu jejich umělecké reprezentace.      Současné historické televizní seriály vznikají, s výjimkou minisérie Hořící keř (HBO), pouze v produkci veřejnoprávní České televize, která tak naplňuje cíle veřejné služby definované Statutem České televize. Po roce 2010 vznikly historické seriály České století, Svět pod hlavou, Bohéma, ve kterých dokázali tvůrci využít specifičnost televizního média a zároveň se snažili o změnu klasické reprezentace české historie televizním médiem.      Cílem této kapitoly bude analýza inovativních prvků převzatých z komplexního narativu a jejich vliv na (alegorickou) reprezentaci historie a způsobu ideologické argumentace. Analyzovaná trojice zaujímá k historii sebereflexivní vztah (narušuje automatismy spojení narativního příběhu a historie) a tím poukazuje na nesamozřejmost reprezentace historie prostřednictvím televize. Svět pod hlavou tak činí žánrovou hybridizací (krimi, komedie, fantasy) a stylizací obrazu, Bohéma zobrazuje dějiny českého filmu a záměrně přidává fiktivní postavy a filmy, čímž zviditelňuje proces fikcionalizace historie, které provádí každé umělecké dílo, České století v metarovině dekonstruuje smysl českých dějin. Televizní seriál a reprezentace historie Odlišný formát televizního seriálu klade otázku, zda (případně jakým způsobem?) se rozdíly ve stylu a naraci mezi filmem a televizním seriálem promítají do odlišné reprezentace historie. Při hledání odpovědi vycházím z pojetí televizního seriálu od tří teoretiků TV studies (John Ellis, Radomír Kokeš a Jason Mittell) s přihlédnutím k publikaci Jakuba Kordy České televizní krimi série a jejich žánrové souvislosti (1989–2009), který aplikuje Mittellovu teorii při analýze českých televizních krimi seriálů.      John Ellis rozlišuje mezi televizní sérií a seriálem. Seriál je typický svým kumulativním narativem, příběh se rozprostírá z jednoho dílu do druhého a spěje k rozuzlení. Charaktery postav a základní situace se v jednotlivých dílech a celém seriálu vyvíjejí. Jednotlivým dílům předchází rekapitulace dosavadního děje. Série je naopak spíše epizodická, jednotlivé epizody jsou uzavřené (vyřešení konkrétního detektivního případu), zpravidla nedochází k uzavření příběhů hlavních postav. Série je založena na opakování a variování problému, situace. Její základní otázka zní: „Co se hrdinům stane v příštím díle?“ Ke struktuře seriálu má blízko třetí typ minisérie, která je omezena počtem dílů (limitní rozsah více než dvě a méně než třináct).      Radomír Kokeš televizní seriál definuje ze strukturalistického hlediska a důraz klade na vztah celku a jednotlivých epizod: „Seriálem rozumím televizní dílo složené z většího počtu fikčních epizod (tedy více než jedné), které mají společné znaky (nezávisle na tom, jestli na sebe navazují, nebo se variují) a jejich součet tvoří celek seriálu. Přitom každá z nich zase představuje celek složený z částí. A tyto části na sebe mohou, ale nemusí navazovat v jiných epizodách. Z analýzy jednotlivé epizody nezískám představu o seriálovém celku. Analýza celku ale zase vypoví jen málo o organizaci jednotlivých epizod. Zároveň celý proces aktualizuje kognitivní aktivita diváka, který využívá jak znalosti epizod, tak jejich vzájemných vztahů a vztahu k celku.“ Teoretické úvahy o televizním médiu a možnostech jeho analýzy Kokeš dále rozvijí v knize Světy na pokračování.      Jason Mittell chápe televizní žánry jako kategorie propojující určité kulturní texty s ohledem na kontext. Výzkum televizních žánrů nespočívá podle něj pouze v analýze konvenčních prvků, které jsou viditelné a srozumitelné širokému publiku. Základem jsou především tři základní atributy: publika (divácká recepce), televizní průmysl a mediální kontext. Mittell vychází z Bordwellovy historické poetiky a kognitivní psychologie. Odlišnosti ve struktuře filmových a televizních žánrů, do jejichž široce pojatého spektra zahrnul i nenarativní žánry, vidí především v odlišném způsobu produkce a autorství v televizi a vlivu denního programování na podobu žánru.      Mittell charakterizuje současnou americkou televizní tvorbu jako narativně komplexní. Mittelovo pojetí narativní komplexity shrnuje Jakub Korda: „Komplexní narativy také často vykazují vypravěčské sebevědomí a odkazují na samotný proces narace. Činí tak ale ne v brechtovském slova smyslu, tedy zrušením iluze a vytvořením odstupu diváka od textu. Diváci jsou v tomto případě stále povzbuzováni k projevování zájmu o diegetický svět a hrdiny, komplexní narace u nich ale budí zájem o způsoby, jak televizní tvůrci budou dále prokombinovávat stále složitější zápletky a proplétající se příběhové linie. Je to tedy kombinace dvojího potěšení – ze čtení příběhu na jedné straně a na straně druhé z vědomí existence složitějšího‚mechanismu vyprávění‘ a ‚narativních speciálních efektů‘, které jsou analogií vizuálního efektu na úrovni vyprávění. Takové složité vyprávění se často nebojí dočasně mást své diváky, nutí jek častým revizím dosavadních interpretací a prožitků pramenících z příběhu.“      Historický seriál jako kulturní text (fiktivní umělecké dílo) je neoddělitelně propojen s jiným kulturním textem (historií). Zdvojený kontext, případně záměna jednoho kulturního textu za druhý (umělecké dílo je vnímáno jako typ historického textu) umožňuje odlišné divácké reakce a nedorozumění v komunikaci o historických seriálech jako v případě seriálů Bohéma a České století. Divácké reakce vnímání příběhu jsou vzájemně propojené s vnímáním historie (divák konfrontuje vlastní znalosti historie s informacemi předkládanými v příběhu, obráceným směrem se emoce generované příběhem a postoje diváka, které vznikají na základě recepce díla, k postavám a událostem promítají do divákova hodnocení historických událostí). {loadmodule mod_tags_similar,Související}      Delší stopáž seriálu umožňuje narativně odlišný začátek a jiný způsob komprehenze (porozumění příběhu), vyprávěný příběh je zaplněný komplikovanější fabulí, větším množstvím postav s prokreslenějšími charaktery, jejich vývoj je zachycen v delším čase (historickém období). Kokešem popsaný vztah narativního celku a jednotlivých epizod umožňuje větší variabilitu reprezentace historie, která nemusí být podávána jako tradiční lineární příběh navazujících epizod, ale představit dějiny jako celek, který není prostým součtem jednotlivých historických událostí (České století). Obdobně postupy komplexního narativu umožňují zaměřit prvky sebereflexivity a sebeuvědomění nejen na vyprávěný příběh, ale také na dějiny samotné (opět v rámci zdvojeného kontextu). Diváci nejsou nuceni jen k revizím dosavadních interpretací a prožitků pramenících z vlastního příběhu, ale jejich pozornost se zaměřuje také na revizi dějin ve smyslu přehodnocení jejich kulturní a ideové interpretace od jednoznačného dogmatického významu (jak činí mainstreamová historická dramata a české televizní seriály natáčené do roku 1989) k pluralitní otevřené vícevýznamovosti (obdoba modu filmové artové narace či Rosenstoneovo pojetí postmoderního historického filmu). Některé seriály (v našem případě Bohéma) sebereflexivitu vztahují na samotný proces vizuální reprezentace historie, jejím cílem není vyprávět pouze o dějinách a jejích aktérech, ale zároveň chtějí zviditelňovat samotný způsob konstrukce historie a odhalit skryté meze způsobu reprezentace dějin, například ve vztahu k „neviditelné“ ideologizaci vyprávěných historických příběhů a jejich falešné objektivní pravdivosti.      Narativně komplexní historické seriály specifickým způsobem naplňují charakteristiku (působení na diváka, zviditelňování narace), kterou Rosenstone vztahuje k inovativním (postmoderním) historickým filmům (viz úvod).      Historický seriál předpokládá alespoň částečnou znalost zobrazované historické události. Na globální úrovni „velkých dějin“ divák neuvažuje telickým způsobem (jak historická událost dopadne), ale paratelickým (jakých způsobem bude naplněna, jak se v předem známé situaci zachovají protagonisté, jaké byly jejich skutečné vnitřní motivy). Například v Bohémě posuzuje divák odboj a kolaboraci postav v perspektivě výsledku druhé světové války a následného nástupu komunistického režimu v roce 1948. Naopak v uměleckých dílech soustředěných převážně na všední „historicky bezejmenné“ protagonisty (v našem případě Svět pod hlavou) je paratelická složka značně potlačena (komunistický režim se zhroutil v roce 1989).      Velká část diváků i kritické obce požaduje po seriálu historickou věrohodnost (což potvrzují i ohlasy analyzovaných seriálů), přitom si neuvědomují, že oni sami nevyžadují relevantní a pravdivá historická fakta, ale že jim jde o to, aby seriál odpovídal zaběhnuté emocionální a ideové představě diváka. Tento specifický požadavek potvrzuje srovnání ohlasů na seriál ze současnosti Pustina (sc. Š. Hulík, r. I. Zachariáš, A. Nellis, 2016), v němž obyvatelé stejnojmenné fiktivní vesnice (natáčeno v Horním Jiřetíně) v místním referendu hlasují o prolomení těžebních limitů pro povrchovou těžbu. Přitom rozhodnutí o těžebních limitech je agendou vlády, která k němu v roce 1991 vydala závazné usnesení (později několikrát potvrzené), jemuž nejde nadřadit místní referendum. Povýšit historickou věrohodnost na hlavní hodnotící kritérium v rámci žánru hraného historického seriálu je omyl stejného řádu jako zkoumat v krimi žánrech realističnost kriminalistických postupů.   Luboš Ptáček po roce 1989 vystudoval estetiku na Filozofické fakultě UK Praha. V první polovině 90. let pracoval jako novinář. Od roku 1996 působí na Katedře divadelních a filmových studií FF UP Olomouc. Odborný zájem zaměřuje na filmovou analýzu, naratologii a český historický film. Publikuje v řadě českých i zahraničních filmových časopisů (Cinepur, Filma doba, Studies in Eastern European Cinema) a je autorem či spoluautorem několika knih (například Morava ve filmu, 2004; Akira Kurosawa a jeho filmy. Existenciální obraz světa, 2013).   Nakladatelství Casablanca, Praha, 2019, 1. vydání, brož., 240 stran.            

Čas načtení: 2019-07-13 22:48:50

Karlovy Vary, den první: Nečtěte anotace k filmům, strašně lžou

Pátek je na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary požehnáním. Hodně lidí ještě nepřijelo, takže jsou sály poloprázdné a můžete vidět více snímků než v kterýkoliv jiný den. Autor těchto řádek tím byl potěšen, ovšem ze zhlédnutých filmů nějakou velikou radost neměl. Film Koko-di koko-da (režie Johannes Nyholm, 2019, Švédsko / Dánsko) slibuje zážitek lidem, kteří mají smysl pro zvrácený humor. Mladá dvojice jede stanovat a když se nad ránem vzbudí, začne je terorizovat groteskní trojice, která je nakonec zabije. A to se děje dokola a dokola... Tenhle film je něco jako psychotická verze slavné komedie Na hromnice o den více. A také verze nízkorozpočtová - nemohu si pomoc, ale úporná snaha hlavního mužského hrdiny jet pod stan je pochopitelná, jen pokud dostal od režiséra pokyn: peníze máme jen na auto, stan, psa, kočku a nůž. Problémem tohoto filmu je fakt, že jeho "zvrácený humor" není ani nijak humorný a ani zvrácený. Celý nápad není úplně špatný, páru se zhmotňuje trauma ze ztráty dítěte, ale Nyholm zkrátka není David Lynch. Opakování scén je po nějaké době prostě únavné, protože se mezi tím vlastně nic neděje. Místo aby každý návrat do výchozího bodu přinesl nějaký hlubší vhled do života páru, sledujeme je při rutinních činnostech, které slouží jen jako předehra k dalšímu masakru. Tenhle příběh by agent Cooper z Městečka Twin Peaks vyřešil za tři minuty. Povídkový film Sedm důvodů k útěku (od společnosti) (režie Esteve Soler, Gerard Quinto, David Torras, 2019, Španělsko) měl být podle anotace "surrealistická hororová komedie, plná bizarních postav a ještě bizarnějších příběhů, si nebere žádné servítky". Nebudu vás napínat, takový tento film rozhodně není. Tedy až na úplně první povídku, která se naváží do mladých mužů žijících v jedné v domácnosti s rodiči. Jednou nad ránem rodiče takového losera vzbudí a začnou mu vyprávět, že je vlastně nepodařená přerušovaná soulož, které se vždycky chtěli zbavit. Opravdu bizarní, surrealistické a vhodné pro milovníky černého humoru. No a po této povídce můžete z kina s klidem odejít, protože už o nic nepřijdete (pro vytrvalce možná snad ještě doporučím povídku o tom, jak si nikdo nemůže vzpomenout, co následuje po čísle 6). Další scénky se zabývají potížemi současného kapitalismu (drahé hypotéky na byt, levná námezdní práce) a společenských vztahů (genderová problematika) a jde až na drobné výjimky o agitky jak z nějakého volebního klipu ultralevicových aktivistů. Scénář: Lenin, kamera Trocký. Polský film Carte Blanche (režie Jacek Lusiński, 2015, Polsko) byl podle anotace natočen na základě skutečného příběhu. Tedy skutečného... Příběh postupně slepnoucího středoškolského profesora, který se snaží svůj handicap utajit, bylo totiž třeba poněkud "vytunit". Protože natočte dramaticky peripetie muže, o kterém se ví, že má potíže se zrakem a který sice zhoršení vidění skrývá, ale celá škola to o něm tak nějak tuší... A vlastně s ním všichni soucítí a snaží se mu pomáhat. To by bylo tak nudné... Proto je třeba všechno přiostřit, i kdyby to z filmu udělalo pohádku. Potíž je, že Andrzej Chyra je bezpochyby skvělý herec a díky němu celý film tak nějak drží pohromadě, nicméně mnohé dějové peripetie jsou více než zvláštní. Už tedy sama výchozí situace, kdy charismatický Chyra, kterému se ženy v tomto filmu téměř vrhají k nohám, bydlí ve svých 45 letech s matkou, je obtížně uvěřitelná. V tomto "univerzálním poselství o důležitosti životní odvahy a pevného přátelství" se přítel hlavního hrdiny málem rozvede, protože mu často jezdí pomáhat, ale slíbil, že to ženě neřekne, takže ho ona podezřívá ze záletů. To je prostě úplně jako ze života. Kupte si třeba časopis Chvilka pro tebe, tam je takových příběhů třináct do tuctu. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Ve Varech se vážně nevyplatí číst anotace filmů. Protože film Dafne (režie Federico Bondi, 2019, Itálie) má být o mladé dívce s Downovým syndromem, která je po smrti matky "připravená truchlit, ale zároveň cítí, že se musí postarat o otce, jenž je bez manželky ztracený. S přímočarou razancí se ujímá role toho rozumnějšího z nesourodé dvojice a začíná tak oba uzdravovat…" Já tedy viděl jednu hysterickou dívku, která psychicky terorizuje svého otce, který jí je za to vděčen. Představuji si, že tento film vznikal tak, že režisér našel ženu s Downovým syndromem, která byla určitým způsobem bezprostředně okouzlující a ještě docela obstojně hrála. A tak se rozhodl vytvořit jí příběh "šitý na tělo". Jenže kamera je zlá věc: může vysněné příběhy ukázat úplně jinak, než tvůrce zamýšlel. A tak je ve filmu jen jedna opravdu dojemná scéna, ačkoliv se nás režisér snaží přesvědčit o opaku, a to když otce a syna přijedou utěšit jejich příbuzní. Je tichá, dojemná a vžene vám slzy do očí. No a ve zbytku filmu můžete přemýšlet, proč je hlavní postava tolik nesympatická a kolik je ve filmu vystřižených scén (a nebo prostě jen se tvůrcům nechtělo načaté příběhové linie dokončovat).

Čas načtení: 2024-03-02 10:02:00

Toy Tactics – namaluj si strategii

Na světě už vyšlo mnoho strategií, od budovatelských po tahové. Pro PC nebo pro mobily. Úžasné příběhové i dobyvatelské kampaňové. No, a z ničeho nic jsou tu Toy Tactics od studia Kraken Empire a vydavatele Joystick Ventures, které si ze strategií berou snad úplně vše a především neskutečnou zábavu, jíž tento žánr obohatí. Článek Toy Tactics – namaluj si strategii se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-04-17 20:42:00

Dead Island 2: SoLA

Druhé príbehové rozšírenie Dead Island 2: SoLA vás zavedie na kalifornský hudobný festival. V novej oblasti číhajú noví nepriatelia, vrátane veľmi desivej nočnej mory s vypitvanými črevami a druhej nebezpečnej zombie. Tá sa dokáže rozložiť na odpornú hromadu krvi, v tomto stave je imúnna voči poškodeniu, a potom sa sformuje inde, aby pokračovala v boji. Našťastie k dispozícii budú nové legendárne zbrane. Ripper spája baseballovú pálku a kotúčovú pílu do úderného stroja na rozštvrtenie. Naopak...

Čas načtení: 2024-04-22 11:40:00

Wolf Among Us 2 stále vzniká. Telltale se podělil o update z vývoje a porci nových obrázků

Příběhové adventury od Telltale Games si prošly těžkými chvílemi, kdy bylo studiu na pokraji krachu. Odneslo to několik projektů, ale druhá série Wolf Among Us, která patřila mezi ty nejočekávanější, se stále držela při životě. I když se proslýchalo, že tým, který na vývoji pracuje nyní, od něj měl ...

Čas načtení: 2024-04-26 11:00:00

Trevor z GTA V se měl stát agentem FBI ve zrušeném rozšíření příběhu. Potvrzuje to dabér postavy

Když je Grand Theft Auto V tak úspěšné, proč pro něj nikdy nevzniklo žádné příběhové DLC? Tuto otázku si pokládala spousta hráčů a je vcelku jasné, co bylo důvodem. Díky masivnímu úspěchu GTA Online se Rockstar raději soustředil na multiplayerovou část. Takové plány ale neměli od začátku. Dlouho se ...

Čas načtení: 2024-05-01 10:00:00

Starfield dostane na podzim velké rozšíření. V plánu je stále i podpora modifikací pro konzolové verze

Pokud jste si loni pořídili Starfield v jedné z dražších edicí, tak součástí balení byl také season pass zahrnující mimo menších doplňků také velké příběhové rozšíření Shattered Space. Zatím o něm máme velmi málo informací, ale nyní alespoň víme, že jeho vydání máme očekávat letos na podzim. To a ...

Čas načtení: 2024-06-11 08:00:53

Avatar: Frontiers of Pandora zamíří již brzy na Steam

Ubisoft oznámil také příběhové rozšíření.

Čas načtení: 2024-06-21 09:47:00

Starfield: Shattered Space

Príbehové rozšírenie Starfield: Shattered Space nás vezme na domovskú planétu Va'ruunov. Okrem úplne novej veľkej misie sa dočkáme aj novej výbavy a pod. Príbeh Starfield: Shattered Space sa točí okolo záhadnej sily, ktorá sa prebúdza v meste Dazra na skrytom domovskom svete frakcie House Va'ruun. Z nej mimochodom pochádza napríklad sympatická spoločníčka Andreja zo základnej hry. Na hráča teda čaká možnosť preskúmať desivú kozmickú hrozbu, prejsť si novú planétu a nazbierať unikátne zbrane, ...

Čas načtení: 2024-07-27 09:35:00

Albert nabídne ve sběratelské kampani knihy pro děti

V nové věrnostní kampani mohou zákazníci Alberta získat za nasbírané body příběhové knížky pro děti nebo elektroniku. 

Čas načtení: 2024-08-16 17:00:44

Vetřelec: Romulus má ambice zapadnout mezi Scotta a Camerona

„Ve vesmíru vás nikdo neuslyší křičet.“ Takový byl slogan, který poutal v roce 1979 na prvního Vetřelce, jímž se Ridleymu Scottovi podařilo posunout laťku hororového sci-fi. V dalších pokračováních ji nepřekonal ani on sám. Od poloviny srpna se franšíza o vesmírném monstru rozrostla o film Vetřelec: Romulus, který se se Scottovým požehnáním vrací ke kořenům. Režisér Fede Álvarez měl ambici vytvořit příběhově i vizuálně atmosféru, která vyvolává déjà vu u znalců „alien“ mytologie, a zároveň vtáhne nové diváky, protože se svou neotřelostí liší od současné produkce.

Čas načtení: 2024-08-21 09:50:00

Kingdom Come: Deliverance II se předvádí v tučné ukázce. Za předobjednávku dostanete quest navíc, chystají se tři rozšíření

Jak Warhorse slíbili, tak také doručují. Máme tady 20minutovou ukázku z hraní druhého dílu Kingdom Come. Většina se točí okolo příběhové linky, kdy Jindřich verbuje schopné muže do řad rebelů, aby s ...

Čas načtení: 2024-09-17 15:56:00

Final Fantasy XVI: The Rising Tide

Final Fantasy XVI: The Rising Tide je druhé príbehové rozšírenie, ktoré zavádza hráčov do novej oblasti menom Mysidia. Protagonista hry Clive Rosfield totiž dostane list, v ktorom je uvedené, že dominant Leviathana potrebuje jeho pomoc, a tak sa Clive spoločne s Jill, bratom Joshuom a Torgalom vydáva na nové dobrodružstvo. Okrem úplne nového prostredia, čaká na hráča aj niekoľko vedľajších úloh, noví nepriatelia (vrátane jedného ikonického nepriateľa zo série Final Fantasy), súboj dvoch Eikon...