Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-10-14 13:20:37

Information Dominance Warfare [2010]

Autor: FiBe Datum: 14.10.2024 13:20:37 Název:Name:Information Dominance WarfareInformation Dominance WarfareNázev v originále:Original Name:Information Dominance WarfareDatum vzniku:Date of Establishment:DD.MM.2010Datum zániku:Date of Termination:DD.MM.RRRRStruktura:Structure:Information Dominance Warfare OfficerEnlisted Information Dominance Warfare SpecialistInformation Dominance Warfare OfficerEnlisted Information Dominance Warfare SpecialistPoznámka:Note:--Zdroje:Sources:en.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-06-08 17:03:44

Historická dominance: Microsoft, Apple a Nvidia Tvoří 20 % indexu S&P 500

Nvidia, Apple a Microsoft nyní tvoří více než pětinu hodnoty indexu S&P 500, což je nejvyšší koncentrace hodnoty tří firem v jednom sektoru za posledních více než 40 let. Jejich dominance vyvolává otázky ohledně jejich nadhodnocení. Článek Historická dominance: Microsoft, Apple a Nvidia Tvoří 20 % indexu S&P 500 z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-10-16 11:31:19

Bitcoinová dominance pokořila další rekord. Co to znamená pro altcoiny?

Bitcoinová dominance, tedy podíl největší kryptoměny na celém trhu, vyrostla na hodnoty neviděné od března 2021, tedy na 42měsíční maximum. Článek Bitcoinová dominance pokořila další rekord. Co to znamená pro altcoiny? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-03-14 13:45:29

Konec altcoinů? Některé ztratily 70 %! Bitcoinová dominance je na maximu

Přichází konec altcoinů? Bitcoinová dominance stoupá na 62 %, zatímco se Ethereum a Solana propadají. Co se děje na kryptoměnovém trhu? Článek Konec altcoinů? Některé ztratily 70 %! Bitcoinová dominance je na maximu z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-04-08 17:30:35

Blíží se konec Etherea? Jeho dominance klesla na 5leté minimum!

Ethereum čelí poklesu tržní dominance na pětileté minimum pod 9 %, zatímco Bitcoin posiluje. Jaké faktory stojí za oslabením tohoto předního altcoinu? Článek Blíží se konec Etherea? Jeho dominance klesla na 5leté minimum! z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-01-11 04:30:22

Orgasmus coby zbraň? Pornografie jako židovský antifašistický aktivismus a kulturní terorismus, část 2

Délský potápěč - Stránky věnované metapolitice, kultuře, historii a geopolitice Vytisknout PDF Autor: Kenneth Vinther  (První část zde) Sexuální revoluce coby židovská obrana proti antisemitismu Už zběžný pohled na intelektuální kořeny sexuální revoluce ukazuje patrný trend vlivných židovských radikálů, prostoupených neutuchajícím a hlubokým nepřátelstvím vůči základním institucím bělošské evropské civilizace: náboženství, zdrženlivosti a pevným tradičním rodinám. Spatřovali v nich totiž „pařeniště“ antisemitismu, tj. zdroj sociálního […] Mohlo by vás zajímat: Adrew Joyce k antisemitismu Harvey Weinstein: Pomsta a dominance jako židovské pohnutky Orgasmus coby zbraň? Pornografie jako židovský… Kevin MacDonald: „Ohledně budoucnosti Západu příliš… Americká neuróza: Láska a nenávist k Židům The post Orgasmus coby zbraň? Pornografie jako židovský antifašistický aktivismus a kulturní terorismus, část 2 appeared first on Délský potápěč.

Čas načtení: 2024-03-11 14:00:01

Ztratí piloti svou práci? Britský stíhač Tempest již osádku potřebovat nebude

Rozmáchlý mezinárodní projekt stíhače 6. generace začal před několika lety, Velká Británie jej představila v základních konturách na tradičním leteckém veletrhu ve Farnboroughu. Na projektu spolupracuje kromě Velké Británie rozsáhlý mezinárodní tým, mimo jiné Švédsko, Japonsko či Itálie. A s nimi i jejich přední zbrojovky, italská společnost Leonardo, francouzská MBDA, která dodá pro letoun raketu Meteor, Rolls-Royce a další. Seriálový svět potřebuje nového Lamboru: Štafetu přebírá Vašek Matějovský Číst více Společný cíl je jednoznačný – zkonstruovat nejmodernější stíhač, do něhož by byly zabudovány nejlepší současné technologie. Existovat by pak měla i bezpilotní verze, což jinými slovy znamená, že Velká Británie chce minimalizovat potenciální ztráty pilotů během jednotlivých akcí. Zbraně jako ze Star Treku Jak informuje server Royal Air Force, letoun Tempest má od roku 2035 nahradit ve službě stroje Eurofighter Typhoon. Kromě nejmodernějších technologií má být Tempest vybaven kombinací konvenčních, elektromagnetických, laserových či hypersonických zbraní, letoun bude mít potenciál dalších upgradů, aby nezaostal za svými konkurenty. Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu Číst více Tempest bude hojně využívat služeb umělé inteligence se schopností hlubokého učení, celkově dosáhne vysokého, ba mimořádného stupně autonomie. Mezi schopnosti Tempestu se pak řadí stealth (obtížná zjistitelnost). Tu mají i letouny 5. generace, nicméně v případě britského stíhače bude ještě vylepšená. Bude moci využívat i schopnost rojové technologie (swarming technology) k ovládání dronů. Dále letoun bude vybaven virtuálním kokpitem a bude schopen sdílet informace v reálném čase s ostatními stroji a snáze tak koordinovat své akce. Ambice britského stíhače jsou ty nejvyšší, uvidíme, zda se je podaří v rámci rozsáhlého projektu naplnit, každopádně pokud by vypukla válka, na nebi by neměly mít konkurenci. USA připravují vlastní projekt I USA pracují na svém letounu 6. generace. Projekt nese název NGAD (Next Generation Air Dominance). Ten má vstoupit do služby okolo roku 2030, tedy o něco dříve než britský Tempest. První studie nového letounu vznikla v roce 2014. V obranném rozpočtu pro rok 2023 bylo alokováno celkem 1,66 miliardy dolarů pro program NGAD. Počítá se s další finanční podporou v průběhu následujících let. Raketové testy nejsou překážkou. Trump chce nadále jednat s KLDR a Putin ho chválí Číst více Americký stíhač 6. generace bude mít podobné vlastnosti jako Tempest, dominantní roli bude hrát umělá inteligence, nejvyspělejší technologie a senzory, dále pak otevřená architektura letounu a rovněž nezbytná schopnost stealth. Dominance na nebi Co se týče zbraňových systémů, tak stejně jako u Tempestu do něj budou zabudovány energetické zbraně, důležitou součástí také bude autonomní dron letící vedle stíhače (tzv. loajální wingman). Stejně jako u Tempestu má vzniknout i bezpilotní verze. Klíčové technologie mají letounu zajistit vzdušnou dominanci okolo roku 2030, respektive po něm. V roce 2023 americké letectvo naplánovalo v budoucnu dodávku 200 pilotovaných verzí stíhače NGAD, požadavky však mohou být přirozeně ještě modifikovány. Stíhače 6. generace budou představovat výrazný technologický a designový skok oproti svým starším protějškům. Budou navrženy tak, aby ve službě vydržely několik dekád, disponovaly patřičným prostorem pro další modernizaci a byly pro nepřítele dostatečně odstrašujícím prostředkem.   Zdroj: Air Force Technology, Royal Air Force KAM DÁL: Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti.  

Čas načtení: 2024-03-21 07:09:03

Proč je dominance technologických akcií značným rizikem pro vaše investice?

Investice do indexu S&P 500 dnes může znamenat přílišnou expozici vůči několika technologickým akciím s velkou tržní kapitalizací, známým jako velkolepá sedmička. Proč se jedná o značné riziko? Článek Proč je dominance technologických akcií značným rizikem pro vaše investice? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-06-14 09:01:31

Tržní dominance Nvidie ohrožuje vaše investice! Jedna firma nemůže ovládat celý index S&P 500

Drtivý příspěvek akcií Nvidia k výnosům indexu S&P 500 ve výši 34,5 % je známkou rostoucího problému Wall Street s diverzifikací. Článek Tržní dominance Nvidie ohrožuje vaše investice! Jedna firma nemůže ovládat celý index S&P 500 z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení:

Zlomí Saúdská Arábie globální moc USA?

Karsten Riise Globální moc USA stojí na několika klíčových pilířích, z nichž některé jsou nejdůležitější: (A) Dominance dolaru v obchodě, (B) dominance dolaru v oblasti investic a financí, (C) fyzická (vojenská) kontrola nad dodávkami ropy, a (D) základní dohody o dalším rozšíření vojenské kontroly USA ve strategických (a ropu produkujících) regionech.

Čas načtení: 2024-08-05 22:01:20

Bitcoinová dominance je na tříletém maximu. Co to znamená pro altcoiny?

Altcoinová sezóna zatím v současném cyklu nedorazila. Bitcoin i po propadech dominuje trhu tak, jak se mu to podařilo naposledy v březnu 2021. Co čekat dál? Článek Bitcoinová dominance je na tříletém maximu. Co to znamená pro altcoiny? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-12-10 12:06:35

Dominance Nvidie se otřásá! Má tato společnost potenciál sesadit ji z trůnu?

Nvidia a AMD stojí proti sobě v boji o trh s čipy. Zatímco Nvidia dominuje technologicky, AMD nabízí levnější řešení, která by mohla převrátit rovnováhu sil. Článek Dominance Nvidie se otřásá! Má tato společnost potenciál sesadit ji z trůnu? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-01-10 06:04:33

Je dominance technologických gigantů udržitelná, nebo hrozí kolaps akciového trhu?

Americké akciové trhy lákají investory závratnými zisky, ale přichází otázka: Je to udržitelný růst, nebo hrozící bublina? Forwardové P/E indexu S&P 500 naznačuje rizika, která by investoři neměli ignorovat. Článek Je dominance technologických gigantů udržitelná, nebo hrozí kolaps akciového trhu? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-01-16 06:02:03

AMD udeřilo! Co je klíčem k pádu dominance Nvidie?

Nvidia si dlouho držela neotřesitelné postavení v datových centrech díky své architektuře CUDA. Nyní se však AMD hlásí o slovo s akcelerátory MI300X a softwarovou platformou ROCm, které přitahují klíčové klienty. Článek AMD udeřilo! Co je klíčem k pádu dominance Nvidie? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-02-18 18:58:42

Čínské akcie letí vzhůru. Konec dominance USA? Nastává nová éra?

Čínské akcie se pomalu zvedají ze svých supportů a cenových minim. Kde jsou nejbližší cenové cíle? Článek Čínské akcie letí vzhůru. Konec dominance USA? Nastává nová éra? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-02-01 09:33:39

Bradley's Magic: Liverpool porazil Chelsea v porážce 4:1

V ohromující ukázce dominance se Liverpool vyšplhal k vítězství 4:1 nad Chelsea, vedený působivým výkonem 20letého Conora Bradleyho. Bradley, který zastupuje Trenta Alexandera-Arnolda, zaznamenal svůj debutový gól za klub a přidal…

Čas načtení: 2024-02-04 11:53:57

Apple se po 13 letech dostal na první místo v prodejích. Kdo je za ním?

Léta dominance Samsungu na trhu se smartphony jsou u konce. Podle nejnovějších údajů z IDC se v roce 2023 na první místo dostal Apple, což je poprvé od roku 2010, kdy se na vrcholu tohoto segmentu objevil jiný výrobce než Samsung. Tento posun je způsoben rekordním tržním podílem, kterého Apple dosáhl, a ukazuje, že i […] The post Apple se po 13 letech dostal na první místo v prodejích. Kdo je za ním? appeared first on Toply.cz.

Čas načtení: 2022-04-25 08:23:47

Přemítání nad bojištěm II. – na východní frontě teď nebude klid

S tím, jak se těžiště bojů na Ukrajině přesouvá do luhanské a doněcké oblasti, je ten pravý okamžik podívat se na změny, které nyní nastávají a nastanou. Tato válka už je dva měsíce stará. V moderním světě je to menší věčnost a nic za tu dobu nezůstane stejné. Obě válčící strany se v něčem poučily a do jiných změn je zase svou těžkou tlapou „nastrkávají” objektivní okolnosti. První důležitá změna: intenzita bojů a koncentrace sil Počáteční invaze se vyznačovala jedním poněkud podivným prvkem, a to extrémní délkou front. Ruské síly vtrhly do země po tolika osách naráz, že celková délka všech možných linií kontaktů patrně překročila i délku východní fronty za druhé světové války. Vzhledem k tomu, že Rusů bylo jen zhruba dvě stě tisíc, znamenalo to nutně, že mezi jejich pozicemi vznikaly nebezpečné “díry”. Ukrajinci ovšem také neměli k dispozici tolik sil, aby je dokázali všude a vždycky využít. Jinými slovy, v mnoha regionech se válečné úsilí „ředilo” kvůli nedostatku lidí i techniky, a skutečně intenzivní pozemní boje propukly jen v okolí několika kritických bodů, převážně uzlů v dopravní síti (Sumy, Černihiv, Izjum, Irpin, Mykolaiv, Mariupol, Volnovacha). Jinde to bylo spíš takové pomalé krvácení. To, že momentálně Rusové koncentrují svoje síly na Donbasu, znamená, že se tam bude bojovat velmi, velmi intenzivně. Bohužel to také bude znamenat daleko více mrtvých. Nejen vojáků, ale i civilistů, protože oblast je poměrně hustě osídlená. Na druhou stranu to nutně neznamená, že ten boj potrvá dlouho. Opotřebení bojujících armád bude při takové intenzivní aktivitě patrně probíhat daleko rychleji. Další změna: známý terén a kratší zásobovací linie Donbas znají obě válčící strany velmi dobře. Bude tedy těžší tam provádět nějaké nečekané přepady konvojů ze zálohy apod. Rusům se zkrátí zásobovací linie, které byly u Kyjeva neúměrně dlouhé. Ukrajinci se je patrně budou snažit narušit i tak – osvědčilo se to! – ale na území obou separatistických republik nemůžou počítat s loajalitou civilního obyvatelstva, a pokud budou pronikat i do přilehlého ruského pohraničí, tam už vůbec ne. Při akcích typu sabotáže železničních kolejí přitom docela záleží na tom, jestli vás vesničan, který vás náhodně zahlédl v lese, někam nahlásí nebo ne. Na druhou stranu si právě na Donbasu vybudovali Ukrajinci poměrně rozsáhlou obrannou infrastrukturu, která jim při odrážení ruských útoků bude velmi užitečná. „Vypáčit” nepřítele z předem připravených pozic vyžaduje velkou převahu ze strany útočníka, a nejsem si jistý, zda takovou převahu Rusové dokáží vůbec dát dohromady. Tím se nemyslí jen počet lidí v uniformě, ale i složky jako letectvo, kterému se zatím nepodařilo dosáhnout nad Ukrajinou úplné dominance (air supremacy). Ruská letadla létají sice podstatně více než ukrajinská, ale protivzdušná obrana ze země si mezi nimi také neustále vybírá krvavou daň. Třetí změna: nové zbraně na bojišti Toto se týká hlavně Ukrajiny, protože po počátečním váhání začaly západní státy dodávat ukrajinské armádě čím dál více vybavení. Minimálně u dvou položek bychom měli vidět zásadnější posun. Tou první je takzvaná loitering ammunition, což s trochu černého humoru můžeme přeložit jako poflakující se munice. Jde o malá letadélka na jedno použití, která vypustíte do vzduchu a ona se několik desítek minut „poflakují” v okolí. Na rozdíl od vágusa z hlavního nádraží však má jejich “poflakování” zcela konkrétní účel: najít vhodný cíl a zaútočit na něj ve stylu kamikaze. Letadélko je obvykle tiché a nenápadné, takže je problém si jej vůbec všimnout. Většina takových letadélek má živého operátora, který sedí někde o kus dále a ten vhodný cíl hledá za ně. Jedna z věcí, o které se nepřítel může snažit, je zarušení signálu, aby letadélko ztratilo s operátorem spojení; není to ale úplně jednoduché a může to skončit i zničením rušičky. Je však čím dál větší snaha vybavit „poflakující se munici” dostatečnou inteligencí k tomu, aby dokázala vhodné cíle identifikovat sama. Války robotů se zkrátka blíží… Spotřeba takové jednorázové munice je samozřejmě značná, takže výhodu při jejím nasazení má ten, kdo ji dokáže vyrábět ve větším množství. Rusové mají také svoje modely “kamikaze letadélek”; hlavní otázka je, zda jich mají dostatek. Další novinkou na ukrajinském bojišti jsou moderní houfnice poskytnuté několika státy (USA, Kanada, Nizozemsko i Česká republika). Společně s nimi údajně z Kanady přijíždějí i speciální střely Excalibur (za bratru 70 tisíc dolarů jeden!), přebytky z afghánské války. Rusové mají tradičně velmi silné dělostřelectvo, které hrálo v jejich doktríně velkou roli už za cara. Ukrajinci zase ve větší míře používají „chytrou munici”, která je mnohem dražší než běžná střela, ale také výrazně účinnější. Sledujete-li OSINT zdroje, je z nich docela dobře patrné, jak výrazně od února narostl počet videí, na nichž je zachycena v akci ukrajinská artilerie. Moderní houfnice dokáží zasahovat cíle až na vzdálenost 35 až 50 kilometrů, čímž se pojem „zázemí” posunuje dost daleko od samotné linie kontaktu (v dostřelu od hranice by mohl být velice těsně i ruský Belgorod, železniční uzel, ve kterém se koncentruje značná vojenská aktivita). Jejich účinnost se zvyšuje v těsné spolupráci s malými drony, které sledují cílovou oblast a přenášejí obraz zpátky k dělostřelcům. Zajímavá situace vznikne zejména tehdy, pokud se ukáže, že dostřel těchto zbraní je významně (třeba jen o pět kilometrů) delší než těch ruských; v takovém případě by se Rusové ocitli ve velice nepříjemné situaci, kdy by jim z dálky padala na hlavu dělostřelecká palba a oni by na ni nemohli odpovědět stejným způsobem. Nicméně zatím těch houfnic Ukrajinci dostanou jen poměrně málo. Největším bottleneckem není přitom cena, ale výcvik vojáků, kteří je mají obsluhovat. Nemá smysl někam dodávat další a další kusy vybavení, pokud se nedostává lidí, kteří by s nimi uměli zacházet. S postupem času se ale počet vyškolených vojáků bude zvyšovat, a to spíše v týdnech než v měsících. Seznámit se s novými houfnicemi není ani zdaleka tak komplikované jako například pilotní výcvik. Balistika funguje na celém světě stejně a chytré střely se beztak dokáží částečně navádět samy. Poslední poznámka: obsazení pár vesnic nic neznamená Donbas bude těsné a chaotické bojiště, a tím pádem je naprosto možné, že z každodenních změn nebude vyplývat žádný jasný obrázek. Nedejte příliš na lidi, kteří jsou ochotni z drobných posunů na mapě věštit brzké a nevyhnutelné vítězství té či oné strany. Obsazení pár vesnic a dvaceti kilometrů čtverečních území nic moc neznamená; „obsadit” je něco úplně jiného než „udržet”, což se mnohokrát ukázalo jak v této válce, tak i ve válkách předešlých. (Kdo chce historický příklad, může se podívat na neúspěšnou operaci Market Garden roku 1944.) Dokonce ani obklíčení nepřátelských sil neznamená pro obkličujícího nějaké zásadní vítězství, dokud se v okolí nachází nějaká síla, která by obklíčeným mohla přijít zvenčí na pomoc. To byla vždycky slabina obléhání. Ve starých časech, kdy cílem obléhání byly hrady a města, se dokonce dělalo to, že obléhatelé postavili kolem sebe i obléhaného objektu druhou linii opevnění (circumvallation), aby jim nikdo náhle nevpadl do zad. Tak to svého času provedl i Caesar, když obléhal Vercingetorixovu pevnost Alesia. (Něco takového je ve světě moderních, silně pohyblivých armád, víceméně nemožné úspěšně udělat.) Na Donbasu se budou Rusové snažit vytvořit kotel kolem Ukrajinců a Ukrajinci se budou snažit obchvátit ruské jednotky kolem Izjumu; může se to podařit těm i oněm, ale třeba také jenom dočasně. Mám-li doporučit nějaký zdrženlivý zdroj hodnotící situaci z „ptačí perspektivy”, docela se mi osvědčily časté analýzy vydáváné týmem z Institute for the Study of War. Sice jsou to Britové, ale nezdá se mi, že by někomu „fandili”; za uplynulé dva měsíce byly jejich odhady vesměs konzervativně přesné. Tolik zatím úvahy o bojišti a následovat bude článek o Německu; čtenářka Petra H. mě totiž požádala, ať se tam trochu vrátím. Kancléř Scholz není zrovna v záviděníhodné pozici.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2021-09-08 11:07:46

Česká televize představuje tuzemské dějiny na osudech manufaktur a továren

Neznámý příběh průmyslových dějin českých zemí od prvních manufaktur 18. století až po robotizované továrny 21. století přináší nový 12dílný dokumentární cyklus Industrie. Diváci ČT2 ho mohou sledovat od 8. září vždy ve středu ve 22 hodin a následující den v 17:30. Pořad představuje bohaté a audiovizuálně neprozkoumané dějiny českého průmyslu od průmyslové revoluce 18. století až po současnost Na osudech jednotlivých továren z různých průmyslových odvětví ukazuje, jak sociální fenomény, politické ideologie a nové technologie ovlivňovaly jeho vývoj. Cyklus zachycuje počátky kapitalismu a jeho proměny, opravuje mýty, které si kapitalismus sám o sobě vytvořil. Ukazuje komplexní příčiny komunistického ekonomického krachu a končí problémy, do kterých český průmysl po roce 1989 dostala transformace a globalizace. „S cyklem Industrie přicházíme v době, kdy společnost pod vlivem digitálních technologií, robotizace i dominance globálních korporací intenzivně zvažuje příští fungování ekonomiky i kapitalismu – pokud to vůbec bude on,“ zamýšlí se režisér Ivo Bystřičan a dodává: „Na této křižovatce chceme skrze dějiny našeho průmyslu ukázat, že to byli vždy lidé, kdo nakonec rozhodovali, jak bude ekonomika vypadat a jak se bude žít.“ Tvůrci se vydávají do nejvýznamnějších továren českých zemí nebo do podniků, které byly ve své době nositeli překvapivých rysů tehdejšího hospodářského života. Diváky se snaží vtáhnout do tehdejších dějů. Ocitnou se tak například v provozech, jako je Harrachovská sklárna, Vítkovické železárny, Baťa, Amylon, Schicht, Kunertova továrna coby dnešní Elite, Škodovy závody, Koh-i-noor, A. W. Tvarůžky, Škoda Mladá Boleslav a Tatra Kopřivnice. Poslední díl je zavede do budoucnosti prostřednictvím Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT. „Vývoj českého průmyslu od jeho kořenů v době manufaktur až po výhled do budoucna skrze nové technologie uplatněné v průmyslu představujeme v televizním zpracování vůbec poprvé,“ říká dramaturg Martin Polák. „V každém dílu nahlížíme na klíčové dějinné dekády jednotlivých fabrik, které fungují dodnes. V celém cyklu prezentujeme exkluzivní a doposud nepublikované archivní materiály a klíčová zjištění podnikových know-how a milníků, které nastartovaly český průmysl,“ upřesňuje dramaturg. Natáčení se zúčastnily více než čtyři desítky předních historiček a historiků, především z Masarykova ústavu AV ČR, Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF Univerzity Karlovy nebo Centra pro hospodářské a sociální dějiny FF Ostravské univerzity.

Čas načtení: 2021-06-14 10:14:07

O zbraních, dezinformacích a světě, který změnil tvář

Eurokomisařka Jourová poskytla Lidovkám dlouhý rozhovor pod názvem Jakési romantické představy o Rusku nesdílím. Kreml pracuje s dezinformacemi jako se zbraní. Poslední dobou je to druhý rozhovor s ní na podobné téma, který čtu; ten první vyšel na Aktuálně.cz pod titulkem Brusel chce odstřihnout dezinfoweby od inzerce. Musíme je vyhladovět, říká Jourová. Doporučuji nejdřív oba důkladně přečíst, než půjdeme dále. Nuže, o Rusku taky žádné romantické představy nesdílím a pod Putinem bych v žádném případě žít nechtěl. Ale skličuje mě, jak ochotná je představitelka západní výkonné moci mluvit o „polopovinných normách“, „neblahém dopadu na vývoj společnosti! a „případných právních krocích proti šiřitelům dezinformací“. To je totiž mentalita, která míří podobným směrem jako ta moskevská či pekingská. Proč ztratil Brusel důvěru v to, že by mohl současný ideologický souboj vyhrát i bez zavádění represivních opatření? Nemám na to definitivní odpověď, ale nějaké důvody mě napadly. Devadesátky. Doba, kdy „jsme vyhráli natrvalo“. Hlavní důvod, který vidím, zní dost paradoxně, ale politika je plná paradoxů. Jde o dědictví devadesátých let, těch, na která dnes ve střední Evropě často vzpomínáme jako na desetiletí svobody. Velká část současné evropské elity prožila v „devadesátkách“ své mládí. Týká se to i Věry Jourové, která je ročník 1964. Jsem o čtrnáct let mladší než ona, ale také jsem samozřejmě ty devadesátky prožil a vnímal jejich atmosféru. Nikdo už ji z nás úplně nedostane – a to je součást problému, který dnes máme. Protože devadesátky byly zároveň obdobím historicky vzácné celosvětové dominance jedné kultury. Sovětský blok se dezintegroval tak důkladně, že komunismus přestal hrát roli nebezpečného konkurenta. Čína sice tvrdě potlačila vlastní studentské hnutí, ale na světové scéně ještě neměla žádné zjevné ambice. V islámském světě se už něco dělo, ale to jsme byli ochotni až do 11. září 2001 přehlížet jako nevýznamnou aberaci, navíc odehrávající se někde daleko, na primitivní periferii. Zkrátka, devadesátkami se proplétala intelektuální niť v podobě přesvědčení, že „jsme vyhráli natrvalo“. A že budoucnost bude mít hlavně podobu expanze našich institucí a myšlenek do cizích, zaostalejších koutů světa. U nás samotných pak už mělo docházet jen k drobnému ladění různých nedokonalostí. Návrat k multipolaritě To, co se stalo v posledních dvaceti letech, můžeme nazvat návrat k multipolaritě. Nejdřív se situace urvala z řetězu v tom islámském světě, což zasáhlo i nás. Tenhle konflikt má samozřejmě také svoji ideologickou rovinu, třeba mezi muslimskou mládeží na Západě, ale jeho konkrétní krvavá podoba v Iráku nebo ve Francii samozřejmě připoutává větší mediální pozornost. Bohužel právě ty usekané hlavy a budovy vyhozené do vzduchu svádějí k povrchní a falešně uklidňující představě, že jde jen o problém s „pár procenty násilných extremistů“ a odvádějí pozornost od jeho myšlenkové podstaty. Daleko širší podhoubí tichých sympatií, ze kterého ti násilní extremisté vyrůstají, není tak nápadné. (Ale řekl bych, že zrovna ta bezuzdná brutalita bude tím, na co celé to hnutí jednoho dne dojede. Ve světě usekaných hlav a explodujících bomb se nedá natrvalo žít. Náboženské masakry v raně novověké Evropě taky skončily oboustranným vyčerpáním z utrpěných ztrát. Jiná věc je, že ten proces může trvat sto let.) Ale chaotická islámská vzpoura vůči západní modernitě byla jenom začátkem vývoje. Čína roku 2021 má úplně jiné strategické záměry a postavení než Čína roku 1991. Nedaleká Indie, dřív úplně ignorovaná, projevuje poslední dobou minimálně ambici vyšplhat se do první pětky velmocí světa; zatím je nám vcelku přátelská, ale funguje si po svém a rozhodně nejde o civilizaci západního typu, i když některé principy (třeba volby) od nás přebrala. No a Rusové se sebrali z úplného dna, na kterém leželi právě v těch devadesátkách, a zase v tom klubu světových mocností aspoň „přicmrndují“, i když o své bývalé síle z dob Sovětského svazu si můžou leda nechat zdát. Být zkrátka lepší Najednou prostě opět máme konkurenci a ten konkurenční boj se samozřejmě z 99 procent odehrává na ideologické úrovni. Jak jinak taky? Velmoci si nemůžou dovolit pustit se do skutečné války mezi sebou, aniž by riskovaly vyhlazení celé planety; na to jsou dnešní zbraně příliš ničivé. Můžou se pouštět do zástupných konfliktů v chudých částech světa, ale to je zase velmi logisticky náročné a dost drahé. Fuč jsou ty časy, kdy jste mohli vystavit nějaké korzárské listy a nechat aktivní soukromníky, ať nepříteli (levně!) vyrabují námořní konvoj. Jenže my na tento druh ideologického konfliktu nejsme připraveni. Zaskočil nás, a tím „nás“ teď myslím hlavně naše politiky. Náš leadership, který vyrostl či dozrál ve sladkých devadesátkách, nemá žádné zkušenosti se střetem civilizací. A tak z jeho návratu na světovou scénu poněkud panikaří. Dřívější generace západních politiků ty zkušenosti měly. Adenauer, Churchill, Thatcherová, de Gasperi, Kennedy i Reagan; všichni byli na svět, ve kterém západní civilizace musí vést neustálý ideologický konflikt se svými protivníky, zvyklí jako na přirozený stav věcí. A místo „umlčet jejich propagandu“ volili vesměs jiný postup: „být zkrátka lepší“. (Třetí říše trestala poslech nepřátelského rozhlasu káznicí nebo i smrtí. Britská ani americká vláda poslech německé propagandy nijak neomezovaly.) Nekonečná hra na kočku a myš Tady si myslím, že je důvod, proč Věra Jourová raději přichází s návrhy na potlačování, sankce atd., než aby se spoléhala na naši civilizační odolnost. „Děti devadesátek“ nejsou na tento druh konfliktu zvyklé. Žily v příjemné atmosféře vítězství vybojovaného předešlými generacemi a nemají ani základní průpravu, co dělat, když je to vítězství zase ohroženo. A jejich očím plným strachu se ten protivník jeví jako větší a nebezpečnější, než skutečně je. Pak je přirozené, že rychle sahají po „velkých kanónech“ v podobě represe. Když je někdo okolnostmi poprvé strčen do boje, nedůvěřuje vlastním schopnostem a snaží se je nahradit hrubou silou. Ale to je chyba. Jedna z těch skutečně silných stránek západní civilizace – důvěra v sílu osobní svobody a zodpovědnosti – je tím zmrzačena a v efektivitě represe se samozřejmě s těmi tradičními autoritářskými režimy nemůžeme měřit. (Doufejme, že to tak i zůstane.) Měl bych k tomu nějaké protiargumenty. Asi tyto: 1. Stěžujete si, paní eurokomisařko, že cizí propaganda podrývá důvěru lidí v demokracii. Zaváděním zákonů potlačujících šíření určitých typů (dez)informací rozhodně tu důvěru neposílíte. Máloco říká zřetelněji „cítíme se nejistě v kramflecích a nedůvěřujeme vlastní populaci“, než snaha kontrolovat, co kdo může psát, sdílet, číst a poslouchat. A nedůvěra je samozřejmě symetrická. Vy nedůvěřujete lidem a jejich úsudku natolik, že jim chcete kontrolovat informační dietu; proč by oni vás za to měli odměnit důvěrou? Důvěra je druhem odměny, není to samozřejmý a nárokový stav, ani v demokracii ne. 2. Toto je Evropa, ne Čína. Téma svobody projevu a odporu k mocenskému dozoru nad ní je tu jedním ze středobodů politické debaty minimálně od vynálezu knihtisku (1450), ne-li déle. Vaše myšlenka sanitizace informačního prostoru tady bude narážet na tuhý odpor, stejně jako na něj narážela v těch dřívějších dobách, kdy se o podobnou kontrolu snažili králové nebo církev. A nikdy se zatím nestalo, že by paternalistické autority zvítězily na celé čáře a natrvalo. Myšlenka, že mi stát nemá co kecat do čtení a psaní, je tu silně zakořeněná a bude umírat ztuha. 3. Když už jsem v poslední větě zmínil ten „stát“: ten konflikt se nedá obejít tím, že tu rozhodovací moc přehodíte na nějaké jiné organizace a že pod příslušnými rozhodnutími nebude podepsána EK nebo jiný orgán veřejné moci, ale Chytří a spravedliví, v.p.s. Běžný člověk není zas tak hloupý, aby si neuvědomoval, že taková organizace jedná ve vašem zastoupení a že je motivována s vámi být zadobře. 4. Smiřte se s tím, že určité procento lidí bude kverulovat bez ohledu na situaci a že je na svoji stranu nikdy doopravdy nezískáte. Dokonce i kdybyste odváděla perfektní práci a tři čtvrtiny národa vás milovaly, nějaká podmnožina lidí vás nebude mít ráda, ba ani celý ten stát nebude mít ráda. Tak jako všichni neposlouchají jeden typ hudby a nejedí jedno jídlo, tak nebudou všichni spokojeni s daným politickým uspořádáním, včetně demokracie. To je normální jev, a to jsou samozřejmě ti, kteří budou „poslouchat cizí rozhlas“ nejvíce. 5. Pokud vaší odpovědí na „vysílání cizího rozhlasu“ je „rušička“, rozjíždíte nekonečnou hru na kočku a myš, kterou už předtím rozjel kdekdo, včetně bývalé ČSSR nebo Íránské islámské republiky. A ta hra nemá trvalého vítěze. I v tom Íránu je otázka chvilky zjistit, co zase Velký satan říkal o zkorumpovaném ajatolláhovi. A to i přesto, že metody tam používané jsou daleko drastičtější, než jaké kdy může zavést Evropská komise do svých polopovinných norem. 6. Pak je určité, daleko větší procento lidí, které můžete získat na svoji stranu, ale tím, že jim budete naslouchat a pokusíte se reagovat na to, co slyšíte. To je třeba otázka azylové a migrační politiky. Kolik procent Evropanů fandí činnosti Caroly Racketeové a různých spolků vozících plaváčky od afrických břehů? Kolik procent je proti ní? Víte to aspoň, nebo jste to ani nezkoumali? Není to náhodou pole, které by nějací Rusové nebo Číňani nemohli využívat ke své propagandě, kdyby EU začala dělat jinou politiku, bližší k názorům svého vlastního obyvatelstva? Zdá se mi, že dánský postup fungoval v tomto směru docela dobře; proč si zbytečně odcizujete lidi, kteří by třeba byli s vámi? Aby němečtí Zelení mohli i nadále snít svůj multikulturní sen? 7. Tak jako tak, podstatou demokracie je, že občas dopadne hlasování proti vám. V rozhovoru pro Aktuálně si, paní Jourová, stěžujete, že „bezskrupulózní lež vyhrává volby a referenda“ a zmiňujete přitom brexit. Prosím Vás, úplně ten samý názor o bezskrupulózní lži vyhrávající volby má hodně lidí na vítězství hnutí ANO s Babišem v čele. To určitě dobře víte – vždyť v ANO jste od roku 2013 členkou. Abyste byla konzistentní, můžete udělat jen dvě věci: buď přiznat bezskrupulózním lhářům právo vyhrávat volby a referenda (a po svém vítězství třeba … nominovat eurokomisaře), nebo nějak zaškrtit Babišovi nadcházející volební kampaň a pak se vzdát křesla, do kterého vás dosadil. Neumím si totiž představit spravedlivý hodnotící systém, ve kterém by britští Leavers byli za větší lháře a demagogy než váš pan předseda. Tak, pro dnešek jsem hotov – a zvědav na to, na jakých seznamech se zase ocitnu. Update 13.6.2021 v 19.00: Upozornil mne hned zkraje jeden čtenář, abych moc neidealizoval chování západních spojenců za druhé světové války, a to konkrétně poukazem na Rooseveltovu internaci Japonců. Byli mezi nimi i vlastní občané japonského původu a nikdo moc nezkoumal jejich skutečnou loajalitu, což byla pěkná sviňárna. Touché, je to pravda. Zase tak černobílá ta historie není. Ale nepřátelská rádiová propaganda skutečně nebyla potlačována zákonem, a to ani mezi vojáky na frontě. (Británie byla v dosahu celá; do kontinentálních USA německé rádio nedoléhalo, ale k americkým vojákům v Evropě a severní Africe pochopitelně ano.) Což si podle mého názoru zaslouží pochvalu. Update 2: Ano, Věře Jourové bylo v roce 1989 právě 25 let, to není těžké spočítat. Ale mám za to, že člověk se intelektuálně formuje zhruba do třiceti let věku. Navíc lidem, kteří sledovali západní zdroje, muselo být nejpozději od roku 1987 patrné, že ten sovětský blok je nestabilní. Setrvalý trend rozhodně nebyl ve prospěch Biľaků, Živkovovů a Honeckerů, i když ještě byli u moci.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}