Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-08-05 12:09:45

Ondřej Buddeus: Můj odchod je vyjádřením nesouhlasu se změnou kurzu Českého literárního centra

Ondřej Buddeus, dosavadní vedoucí Českého literárního centra (ČLC), jehož cílem je soustavná a systematická propagace české literatury a knižní kultury v zahraničí, podal výpověď. Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny (MZK), pod kterou ČLC spadá, pověřil jeho vedením – zatím jen na rok – Martina Krafla, který je koordinátorem právě probíhajícího Českého roku kultury v Lipsku. Náhlý Buddeusův odchod samozřejmě vzbuzuje řadu otázek, stejně jako to, že na volné místo nebylo vyhlášeno výběrové řízení.   Co všechno stálo za vaším rozhodnutím rezignovat na funkci vedoucího ČLC?  Důvody své výpovědi jsem už publikoval na podnět redakce portálu iLiteratura.cz. Je jich celá řada a tím nejsymptomatičtějším je kolaps komunikace mezi ředitelem MZK Tomášem Kubíčkem a mnou. Není to v krátkých dějinách ČLC poprvé, kdy vedoucí centra odchází kvůli špatné komunikaci s vedením – totéž bylo také jednou z příčin odchodu Petra Janyšky. Nedobrá komunikace je samozřejmě banální důvod. To podstatné se ovšem skrývá ve spodní vrstvě: ředitel instituce má s ČLC jiné záměry než člověk, který má za úkol se svým týmem rozvíjet a provozovat agendu centra. Jaké? Od samého počátku fungování ČLC ve mně sílil dojem, že strategickým cílem ředitele je posilování značky MZK prostřednictvím současné české literatury a ČLC. V případě vedoucího ČLC je horizontem jeho práce podpora a propagace české literatury v zahraničí a práce pro ty, kteří jsou pro obraz české literatury v zahraniční nepostradatelní: autorky a autory, překladatelky a překladatele z češtiny, zahraniční nakladatele, literární agenty a organizátory literárních akcí. Nejde tedy o získávání institučního kapitálu, ale kvalitní službu. K čemu je české literatuře prospěšný instituční kapitál ředitele MZK? Nevím. V situaci, kdy ČLC není samostatná organizace, nýbrž spadá pod státní příspěvkovou organizaci s ředitelem, který vedoucímu centra nedává žádné pravomoci, je vaše práce závislá na tom, zda mezi nadřízeným a podřízeným existuje dobrá vůle ke spolupráci a důvěra. Navzdory slušným výsledkům centra nic takového nepanovalo a situace se vyhrotila natolik, že jsem v roli vedoucího nemohl dál fungovat. O mě osobně ale vůbec nejde, podstatnějším důvodem bylo, že se ke konci roku velmi pravděpodobně chystaly změny, které by vedly k tomu, že ČLC bude pouze servisní organizací veletržních aktivit MZK (jak tomu ostatně bylo s přípravou na hostování v Lipsku v letošním roce), a omezí se tím jeho fungování jako státní literární agentury. Můj krok je tedy vyjádřením nesouhlasu se změnou kurzu a myslím, že tím posledním, co jsem mohl pro centrum udělat – přitáhnout k němu a jeho fungování opět pozornost literární veřejnosti a dát jí tak symbolicky na zváženou, zda to, co by jinak proběhlo spíše plíživě a s vyloučením veřejnosti, akceptuje, nebo ne. Specifický přístup vedení MZK ke správě ČLC dobře ilustruje nedávné jmenování nového vedoucího bez výběrového řízení i to, že o ČLC se nyní hovoří jako o „pražské pobočce“, protože nový vedoucí úřaduje v Brně.    Výpověď jste podal na začátku května, aby váš nástupce, který by vzešel z očekávaného výběrového řízení, měl během léta čas se zapracovat. Nakonec vše nabralo daleko rychlejší spád a řízením ČLC byl (zatím jen na rok) pověřen Martin Krafl. Překvapila vás jeho volba? A co říkáte na její průběh? Volba nového vedoucího neproběhla, radě ČLC pouze bylo oznámeno, že se novým vedoucím stane Martin Krafl, což vzhledem k jeho roli při přípravě Lipska 2019 překvapivé není. Překvapilo mě spíš, že na jednání rady nebyl oznámen termín veřejného výběrového řízení. To je jediný správný postup u institucí typu ČLC – a postup v zemích se zažitou demokratickou kulturou standardní. I v případě, že obdobné literární centrum spadá pod větší organizaci – jako například ve Švédsku, kde je literární centrum součástí Swedish Arts Council –, je nemyslitelné, aby na vedoucí pozici konkurs vypsán nebyl. O tom, co probíhalo na radě ČLC, se můžete dočíst v reportážním článku předsedy Asociace spisovatelů a jednoho z radních Ondřeje Lipára také na iLiteratuře. Ukazuje, jakou fraškou jmenování nového vedoucího bylo: jednalo se o nachystané představení o čtyřech dějstvích, které předpokládalo pouze souhlas všech přítomných, nikoli diskuzi. Věc dokresluje i to, že členové rady nedostali program jednání předem, jak je zvykem, a rozsáhlé materiály o práci centra za rok 2018 obdrželi pouhé 2 dny před jednáním. Nemohli se tedy na jednání připravit a ani se dopředu orientovat v jeho průběhu. Ještě ilustrativnější byl moment, kdy Martin Krafl začal prezentovat novou koncepci centra, aniž by se s ní členové rady (neřku-li profesní veřejnost) měli možnost seznámit předem. Že se tak vůbec stalo, považuji za manipulaci radními.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Způsob jmenování Krafla nahrává kritikům Tomáše Kubíčka, ředitele MZK, která je jako příspěvková organizace Ministerstva kultury ČR zřizovatelem ČLC. Kubíček podle některých rozhoduje jako suverén a nadto si sám ustavuje i Radu ČLC, jež má v současnosti tuším patnáct členů. Zvolení Krafla i jeho jednoletý mandát prý Rada ČLC odhlasovala nadpoloviční většinou hlasů, zatímco návrh na vypsání výběrového řízení naopak neprošel?  Rada ČLC je z povahy svého ustavení poradní orgán ředitele a má pouze doporučující funkci, její rozhodnutí ředitele právně nezavazují, protože na něm jako statutárním orgánu spočívá plná právní zodpovědnost. Jmenování M. Krafla do funkce vedoucího ČLC bylo jednostranným aktem vůle ředitele MZK. Tento krok je zcela legální, v krátké historii ČLC ovšem bezprecedentní (oba předcházející vedoucí vzešli z veřejného konkurzu), a o jeho legitimitě lze úspěšně pochybovat. To, že se část radních proti rozhodnutí postavila, způsobilo, že byl Kraflův mandát sice potvrzen nadpoloviční většinou, ovšem zároveň stanoven jako dočasný. Tatáž nadpoloviční většina pak samozřejmě neposvětila vypsání výběrového řízení, o němž menšina přes nevůli předsedy rady ČLC vyvolala hlasování. Předem plánovaný scénář jednání, jak odhaluje ve svém článku Ondřej Lipár, byl jiný: M. Krafl neměl být jmenován do funkce vůbec dočasně. To potvrdil v momentě, kdy i přes to, že rada rozhodla o dočasnosti mandátu, dál postupoval podle připraveného scénáře a prezentoval radě novou koncepci. Rada měla závěrem nejspíše diskutovat o obsahu nové koncepce a nikoli o tom, jestli je vůbec stanovení nového vedoucího bez konkurzu a obměna pětileté koncepce po dvou letech v pořádku.  Nelze se účinně stavět proti tomu, že ředitel MZK jedná ve své organizaci jako suverén, má k tomu veškeré pravomoci. Kritizovat lze jiné věci, například způsob prosazování vlastních rozhodnutí, která se opírají o předem zřízený konsenzus. Opakují se následující vzorce: 1. Dodržet formy transparentního kolektivního rozhodování (tj. zřizovat rady, komise apod.), ovšem obejít jejich smysl tím, že je rada vhodně poskládána tak, aby v podstatných věcech podpořila záměr ředitele (v tomto kontextu není nezajímavé odvolání Pavla Mandyse pro údajný střet zájmů z Rady ČLC na jaře tohoto roku, které rozložilo názorové síly v radě jednoznačněji ve prospěch nových záměrů), případně aby neměla dostatečné informace, eventuálně jí byla k diskuzi předložena druhořadá témata; 2. vyhnout se hlasování a nahradit ho diskuzí; 3. legitimizovat rozhodnutí na základě diskuze, která je považována za souhlas. Na posledním zasedání Rady ČLC tato strategie částečně selhala, protože byla vyvolána hlasování a část radních chtěla vést diskuzi o podstatných tématech. Pozoruhodný byl i moment, kdy se předseda komise pokusil sám vyvolat odhlasování nové koncepce, což ovšem i ti radní, kteří hlasovali pro jmenování M. Krafla, podpořit dost dobře nemohli. Chápu, jak je tato strategie účinná pro budování vlivu, šíření a legitimizaci vlastních rozhodnutí. Chápu také, že v hierarchicky strukturované organizaci je diskuze podřízených nad nějakým tématem a rozhodnutí na základě této diskuze účinnou a legitimní technikou řízení. Ovšem ve chvíli, kdy se použije na orgán, jako je Rada ČLC, u něhož se přepokládá nezávislost, tak se s radními jedná obdobně jako se zaměstnanci MZK a ze strategie firemního řízení se stává nástroj ovlivňování.   Řada lidí se při zakládání ČLC podivovala nad tím, že má instituce se sídlem v Praze spadat pod Moravskou zemskou knihovnu v Brně, a nikoliv třeba pod pražský Institut umění. Bude podle vás nyní vliv MZK na chod ČLC ještě sílit? Ta konstrukce je stále ještě nelogická a obtížně zapamatovatelná pro kolegy v ČR i zahraničí, organizační strukturu musíte neustále vysvětlovat, stejně jako čelit otázce, proč je právě taková. Není totiž zvykem, aby instituce jako ČLC se sídlem například v Bratislavě spadala pod krajskou knihovnu v Košicích, pokud použiji příměr ze slovenských reálií. Ostatně to, že národní veletržní prezentace a státní literární agenturu provozuje knihovna, je, myslím, světové unikum. Na otázku, zda bude sílit vliv MZK na chod centra, nelze dost dobře odpovědět, je stále její čtvrtou sekcí, jakkoli tato situace měla být provizorní, jak píše ve svém komentáři k dění v ČLC na iLiteratuře Pavel Mandys, který byl při vyjednávání vzniku centra na ministerstvu kultury přítomen. To, co se nyní možná změní, je kultura komunikace centra s veřejností a těmi, pro něž má centrum fungovat – překladateli, autorskou komunitou, nakladateli, organizátory atd. To ovšem ukáže čas.    Martinu Kraflovi jsou zřejmě přičítány nemalé zásluhy jako programovému koordinátorovi – podle všeho úspěšného – projektu Českého roku kultury v Lipsku, jehož vrcholem byla prezentace české literatury na lipském knižním veletrhu. Jak se na jeho dosavadní působení ve službách MZK, potažmo české literatury díváte vy?  Pokud by bylo vypsáno výběrové řízení na nového vedoucího ČLC, M. Krafl by byl nepochybně jedním z nejserióznějších kandidátů. Nemyslím si, že by mi příslušelo posuzovat práci kolegy, k průběhu lipské prezentace jsem mu pogratuloval.    Nyní by mělo dojít k „dočasnému organizačnímu sloučení stávající činnosti ČLC a prezentace současné české literatury na zahraničních veletrzích zajišťované MZK“. Co to pro ČLC může znamenat? Obávám se dvojího: že se jedná o plíživou změnu, která vposledku povede k posílení veletržního oddělení MZK o úvazky a rozpočet literárního centra a k omezení jeho aktivit jako státní literární agentury. Děje se tak v situaci, kdy na veletržní prezentace České republiky už nejsou výjimečné prostředky přesahující 20 milionů Kč, jako to bylo na Lipsko. Evropské literární instituce typu ČLC mají běžně oddělení, které zařizuje veletržní prezentace, nikde to ovšem není tak, že veletržní oddělení vedle své specifické agendy provozuje činnost státní literární agentury. Nejistotu ve mně probouzí už sousloví „dočasné organizační sloučení“ – obávám se, že s dočasností tohoto sloučení to je obdobné jako s dočasným jmenováním nového vedoucího. Pokud budoucí vývoj moji obavu nepotvrdí, bude to jen dobře.    Udivilo mě, že vaše jméno figuruje i v obměněném seznamu členů týmu ČLC, kde jste uveden coby „koordinátor mezinárodní spolupráce“. Znamená to, že v práci pro centrum budete pod Kraflovým vedením pokračovat?  Ne, centrum opouštím s koncem července. Po podání výpovědi v květnu mi běží dvouměsíční výpovědní lhůta. Jsem vázán v pracovním poměru do jejího uplynutí, a do té doby zůstávám členem týmu ČLC.    Sám jste ovšem vyjádřil obavy z rozpadu stávajícího týmu ČLC na základě plánované personální restrukturalizace... Podle tiskové zprávy MZK chce M. Krafl představit za rok „novou strategii činnosti ČLC včetně jejího personálního zabezpečení“. Vzhledem k tomu, že literární centrum disponuje pěti úvazky a o něco menší tým M. Krafla byl původně sestaven dočasně pro lipskou prezentaci, moje obava byla, že se stávající kolektiv koordinátorek a koordinátorů pro jednotlivé oblasti řízeně zčásti rozpadne a bude nahrazen asistentkami M. Krafla. Co by to znamenalo pro kontinuitu práce centra, si lze domyslet. Byl jsem ovšem ujišťován, že záměrem není výměna stávajícího týmu.   Jak jste vlastně spokojen s dosavadním fungováním ČLC? Dařilo se podle vás naplňovat koncepci, kterou jste dával dohromady ve spolupráci se svým týmem a za přispění odborné veřejnosti?  Věřím, že ano. Srovná-li člověk koncepci dostupnou na stránkách Czechlit.cz a aktivity centra, může si obrázek učinit sám. Po dvou letech existence fungují programy pro překladatele, zahraniční nakladatele, autorky a autory, informační servis, rozsáhlý rezidenční program v ČR, reprezentační výjezdy spisovatelek a spisovatelů se podporují formou otevřené výzvy, kde mohou žádat zahraniční organizátoři i sami tvůrci, ČLC má také řadu přímých spoluprací se zahraničními literárními organizátory, spolupracuje se sítí Českých center například na Ceně Susanny Roth pro překladatelský dorost, organizuje semináře pro zahraniční studenty češtiny, vydává publikace on-line i tiskem, pořádá nakladatelské zájezdy i program pro veřejnost, má řadu kontaktů. Nově je také partnerem v evropském projektu CELA (Connecting Emergin Literary Artists) pro autory a překladatele na začátku tvůrčí kariéry. Podařilo se mi dojednat, že se stalo členem sítě ENLIT (European Literature and Translation Network), která sdružuje 22 evropských literárních institucí, jež podporují literaturu a překlad v zahraničí, a kde je zastoupena jako jediná země Visegrádu. Za dva roky se tedy dotáhlo k evropskému standardu a to je laťka, která by se měla držet i nadále. Naprostá většina evropských států má instituci podobnou ČLC už desetiletí, na Slovensku od roku 1995, v Norsku od roku 1978. V Evropě jsme ji založili jako jedni z posledních. Mám radost, že i v oblasti institucionální podpory literatury jsme se – řečeno s mírnou nadsázkou – nyní začlenili do EU.    Důraz se kladl zejména na podporu mobility – výjezdů tuzemských autorů za hranice a pobytů zahraničních tvůrců v ČR. I to vám prý bylo vytýkáno? Ano, s tím, že ČLC je literární cestovní kancelář. Další výtkou, která zaznívala na radě ČLC, bylo, že autorský výjezd do zahraničí nemá automaticky dopad v podobě nově přeložené knihy. S takovými výhradami samozřejmě nesouhlasím. Vznik a vydání nového překladu je dlouhodobý komplexní proces, který se neodehraje z roku na rok. ČLC se věnuje zvýšenou měrou podpoře autorských prezentací v zahraničí proto, že v systému, který v ČR aktuálně panuje (MK ČR zajišťuje grantovou podporu knih v překladu, MZK byla pověřena zajišťováním veletržních prezentací v zahraničí), je mobilita profesionálů (autorů a tvůrců knih, zahraničních překladatelů a bohemistů, zahraničních nakladatelů) a pohyb informací o české literatuře v podstatě systémovou nikou, to znamená přirozenou agendou centra. Optimální by bylo, kdyby toto všechno bylo pod jednou střechou, jako je tomu například v severských zemích či v Beneluxu, z řady důvodů to ale nejde. Například granty na podporu překladu a vydávání českých knih v zahraničí spadají pod MK ČR ze zákona.    Do konce letošního roku měla být připravena také koncepce české sekce ČLC. Domníváte se, že v její přípravě bude pokračovat i nový vedoucí? A v čem by měla činnost české sekce spočívat? Idea vzniku české sekce ČLC spadá do doby jeho vzniku, kdy ještě nebylo jednoznačně jasné směřování centra. Jedním z možných vzorů byl polský Institut knihy, který zajišťuje pobídky a programy pro polskou literaturu doma i v zahraničí. Vzhledem k rozpočtu a počtu zaměstnanců se ale velmi rychle vykrystalizovala identita ČLC jako státní literární agentury exportního typu. Pokud nedojde k navýšení rozpočtu a úvazků, s čímž nyní nelze počítat, byla by snaha o zřízení domácí sekce na úkor aktuálního fungování. V tomto bodě tedy ideálu koncepce z roku 2017 teď skutečně nelze vyhovět.    Co vám osobně přinesly dva roky strávené v čele ČLC? Spoustu zkušeností, jež všechny v tuhle chvíli asi ještě neumím pojmenovat a zhodnotit. Co mě napadá jako první: řadu skvělých kolegyň a kolegů, vědomí toho, že administrativní zátěž státních institucí nestojí v cestě realizaci skvělých věcí, je-li k nim dobrá vůle a počítá-li člověk s tím, že udělat něco ve státní sféře je nejméně třikrát pomalejší proces než v nestátním sektoru. Poznání, že prostředí, kde platí zákony Jante (deset přikázání formulovaných norským spisovatelem Akselem Sandemosem a poprvé publikovaných roku 1933 v jeho knize Uprchlík kříží svou stopu; pozn. red.) a chybí dialog, mi úplně nesvědčí i to, že přísně hierarchizované řízení a motivace stresem jsou dlouhodobě neefektivní. Utvrzení v tom, že profesionalita a empatie vůči těm, jimž má být služba nějaké instituce určena, je základem jejího dobrého fungování. Poznání, že racionalita a objektivní zdůvodňování jsou často jen rétorikou emocí... atd. A v neposlední řadě vlastně radost z toho, že ČLC už není jen abstraktní záměr, ale velmi konkrétní činitel v literárním provozu.  {/mprestriction}  Ondřej Buddeus (*1984) je básník, překladatel, redaktor, editor, někdejší šéfredaktor literárního časopisu Psí víno a dlouholetý kulturní organizátor. Absolvoval skandinavistiku (norština) a překladatelství (němčina), pobýval na zahraničních stážích především v Norsku a Německu. Spolupracoval s řadou kulturních organizací v ČR a napříč Evropou. Za svou debutovou sbírku 55 007 znaků včetně mezer (2011) obdržel Cenu Jiřího Ortena. Dále je mj. autorem básnických sbírek Rorýsy (2012) a Zóna (2016) či spoluautorem knihy pro děti Hlava v hlavě (s Davidem Böhmem, 2013), oceněné ve své kategorii cenou Magnesia Litera, Zlatou stuhou i cenou pro Nejkrásnější české knihy roku. Od jara 2017 do léta 2019 byl vedoucím nově založeného Českého literárního centra.

Čas načtení: 2024-05-29 07:20:00

Víte, jak na bezpečné heslo? Přečtěte si tipy od české kyberbezpečnostní firmy TeskaLabs

Praha 29. května 2024 (PROTEXT) - V současném kyberprostoru, ve kterém jsou data vnímána jako novodobé zlato a téměř každá informace má svou cenu, je heslo pomyslnou branou do vašeho digitálního království. A jak víme z pohádek i historie, každý hrad potřebuje silné hradby. Pokud stále patříte k těm, kteří používají hesla typu „123456", „admin1" nebo „heslo123" jako klíč k vašemu datovému trezoru, je na čase tuto strategii zásadně přehodnotit. V dnešní digitální éře, kdy se stále více firemních i osobních informací nachází online, je bezpečnost hesla klíčová pro ochranu vašich soukromých i firemních dat.Nejčastější chyby ve světě heselVšichni jsme lidé a pohodlnost je naše přirozenost. Při vytváření hesel to bohužel vede k základním chybám, jako je používání příliš jednoduchých variant, recyklace stejného hesla pro různé účty nebo papírky s hesly ležící pod klávesnicí – ano, i to se občas ještě v některých kancelářích děje. Několik praktických rad ohledně správného nastavení hesel přináší Vladimíra Tesková, spoluzakladatelka, spolumajitelka a COO české technologické a vývojářské společnosti TeskaLabs. TeskaLabs je zároveň jedním ze zakládajících členů aliance All4Cyber, kterou tvoří přední firmy v oblasti kybernetické bezpečnosti.Proč je důležité mít správně nastavené heslo?Heslo je první a někdy bohužel i jediná obrana proti neoprávněnému přístupu k vašim účtům a informacím. Slabá nebo snadno uhodnutelná hesla mohou útočníkům usnadnit a umožnit krádež citlivých dat, narušení firemních systémů a v konečném důsledku i finanční a reputační škody. Naopak silná a dobře spravovaná hesla výrazně zvyšují kybernetickou odolnost vaší organizace.Co určitě nedělat při nastavování hesel?I přes mohutnou osvětu dělá mnoho lidí při volbě a správě hesel stále základní chyby. K těm nejčastějším patří např.:Používání snadno uhodnutelných hesel, jako jsou jména, data narození nebo příliš jednoduchá slova,používání stejného hesla pro více účtů,zapisování hesel na papír nebo do souboru na počítači,ponechávání hesel v prohlížeči pro automatické vyplňování,neměnění hesel po delší době.Právě tyto chyby mohou útočníkům značně usnadnit prolomení vašich účtů a získání přístupu k citlivým informacím.Jak by mělo vypadat ideální heslo?Heslo musí být tajné, proto byste ho neměli zaznamenávat třeba na papírek a lepit si ho na monitor, ale ani ukládat do textového souboru v počítači.Pro každou aplikaci, web nebo např. e-shop byste měli používat unikátní heslo. Pokud totiž používáte stejné heslo na více místech, zvyšujete tím riziko úniku.Heslo musí být obtížně zjistitelné, proto nesmí být založeno na snadno uhodnutelných informacích, jako jsou jména, data narození, názvy společností nebo přezdívky domácích mazlíčků v jakékoliv podobě. Rozhodně se vyhněte běžným slovům nebo frázím. „MilujiTěMami2024“ může být sice roztomilé, ale zároveň se dá relativně snadno uhodnout.Útočníci by také neměli mít možnost odvodit heslo z veřejně dostupných informací, a tak si dávejte dobrý pozor, jaké informace o sobě sdílíte třeba na sociálních sítích.Heslo musí být dostatečně dlouhé, doporučujeme alespoň 12, spíše ale 16 znaků, které musí být různého typu. Každý znak uvedený v heslu totiž exponenciálně zvyšuje čas, který by hacker potřeboval na jeho prolomení.Optimální je kombinace malých a velkých písmen, číslic a speciálních znaků (např. ?!*-+.,#$@%&), což zvyšuje počet možných kombinací a tím i bezpečnost hesla.Od věci není ani dvoufaktorová autentizace. Je to jako mít dvoje dveře. Může se sice zdát otravné každé ráno otevírat oboje, ale pokud někdo projde prvními, druhé ho ještě mohou zastavit. Některé nástroje, jako je např. správce hesel, umožní uchovávat hesla v šifrované podobě a generovat jejich silné náhodné varianty, pokud je třeba. I když se to může zdát nepohodlné, důležitá je i pravidelná změna hesla, v ideálním případě jednou za 3–6 měsíců. A ne, změna „HesloJaro2024" na „HesloLeto2024" opravdu není tím pravým ořechovým.Jako příklady vzorových hesel můžeme uvést Xt8#Qp2Lm9Ky4Nw, K0mpl3xP@ssw0rd!, @4m!n3$tr@t0r?20X4! nebo !S3cur!tyR0ck$2024. Protože splňují všechna výše uvedená kritéria, což zvyšuje počet možných kombinací a tím i bezpečnost hesel, bude pro útočníky velmi obtížné je uhodnout.Firemní politika hesel jako součást komplexní strategie kybernetické bezpečnosti Firemní politika hesel je klíčovou součástí celkové strategie kybernetické bezpečnosti každé organizace. Jejím cílem je zajistit, že všechny účty a data jsou chráněny silnými hesly, která jsou pravidelně aktualizována a dobře spravována. Strategie by měla obsahovat také reakční postupy v případě zjištění slabých nebo kompromitovaných hesel, pravidelné kontroly dodržování politiky hesel, monitoring přístupů k systémům pro detekci podezřelých aktivit nebo sankce za opakované porušování politiky. Velkou roli hraje také pravidelné školení zaměstnanců o důležitosti silných hesel a postupech pro jejich vytváření a správu. V dnešní době je třeba brát v potaz i zabezpečení proti nejrůznějším formám sociálního inženýrství a informovat zaměstnance o rizicích a metodách, které útočníci používají k získání přístupových údajů.Pro účinnou implementaci politiky hesel je důležité získat podporu na všech úrovních organizace, od vedení po jednotlivé zaměstnance. Je také klíčové zajistit, že jsou všechny aspekty politiky jasně komunikovány a že zaměstnanci mají přístup k nástrojům a zdrojům potřebným k dodržování těchto pravidel. S dobře definovanou a konzistentně uplatňovanou politikou hesel může firma výrazně snížit riziko kybernetických útoků a zvýšit ochranu svých dat a systémů.Správné nastavení a správa hesel je zásadní pro ochranu firemních i osobních dat. Vyhněte se běžným chybám, jako jsou slabá nebo opakovaná hesla, a místo toho si vytvořte silná a unikátní hesla. Pravidelně je aktualizujte a nikdy je s nikým nesdílejte. Investice do bezpečnosti hesel se vám mnohonásobně vrátí v podobě ochrany vašich klíčových informací. A nezapomeňte, heslo je jako zubní kartáček – nepůjčujte ho nikomu a pravidelně ho měňte! Přejeme vám, ať vaše digitální hradby odolají veškerým ztečím a vy si můžete v klidu vychutnat digitální éru bez obav o vaše osobní i firemní data.Více na www.teskalabs.com, logman.io a na sociálních sítích LinkedIn, FCB nebo X. O společnosti TeskaLabsTechnologická společnost TeskaLabs se dlouhodobě zabývá vývojem pokročilých softwarových produktů pro kybernetickou bezpečnost, jako jsou TeskaLabs SIEM, log management a PKI řešení kybernetické bezpečnosti, které pomáhají firmám plnit vysoké bezpečnostní standardy v této oblasti. Firmu založili Aleš Teska a Vladimíra Tesková v roce 2014. Oba už v tu dobu měli za sebou i další úspěšné společné projekty, mj. systém pro mobilní operátory, který monitoruje kvalitu služeb, nebo online nástroj projektového managementu. Z úspěšného startupu nabízejícího řešení pro zabezpečení mobilních aplikací a bezpečné připojení mobilních zařízení do firemních sítí se brzy stala renomovaná technologická společnost v oblasti kybernetické bezpečnosti.Velký podíl na tom mělo nejen přestěhování do Londýna, ale také účast v náročném programu prestižního globálního akcelerátoru TechStars, v němž byl TeskaLabs prvním českým startupem. Díky tomu si TeskaLabs vybrala britská pobočka firmy Cisco do svého programu podpory začínajících technologických firem. Její služby a bezpečnostní řešení využívají firmy a instituce napříč odvětvími - např. O2, IKEM, TV Nova, TV Prima, Linet, AXA, Heureka, MPSV, Jablotron, Innogy, Axenta a mnoho jiných. TeskaLabs je strategickým partnerem O2 Czech Republic a Cisco Solution Partner. Kontakt: Mariana PohlováPR & media managerE-mail: mariana@tempusmedia.czwww.tempusmedia.cz 

Čas načtení: 2025-01-23 16:28:00

Společnost Haier rozsvěcuje Australian Open. Přelomové partnerství oslavující inovace a dokonalost

Melbourne (Austrálie) 23. ledna 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Od 6. ledna probíhá v Melbourne Parku Australian Open („AO"), jeden z nejvýznamnějších grandslamových tenisových turnajů na světě. Společnost Haier, vedoucí světový podnik v oblasti domácích spotřebičů a spotřební elektroniky, s hrdostí oznamuje své partnerství jako oficiální sponzor televizorů a domácích spotřebičů pro AO a tenisová léta v letech 2025 až 2027. Tato spolupráce je prvním partnerstvím společnosti Haier s AO, které signalizuje dlouhodobý závazek k inovacím, udržitelnosti a zlepšování spotřebitelských zážitků.Haier a Australian Open – dokonalá shoda vizí a hodnotPrvní vstup společnosti Haier do partnerství s AO ztělesňuje sdílené hodnoty, jimiž jsou neúnavná snaha o dokonalost, přístup zaměřený na spotřebitele a oddanost udržitelnosti. Technologické prvenství společnosti Haier v oblasti domácích spotřebičů zrcadlí prvotřídní výkon a špičkové zážitky, které AO přináší milionům fanoušků po celém světě. Zatímco AO je lídrem v ekologických sportovních iniciativách díky svému zdravému a energickému životnímu stylu, společnost Haier se také stala průkopníkem ekologických inovací a nabízí energeticky úsporné výrobky, které minimalizují dopad na životní prostředí.Li Chua-kang, první náměstek ředitele skupiny Haier a předseda představenstva a generální ředitel společnosti Haier Smart Home, prohlásil: "Toto partnerství s Australian Open představuje zásadní krok v našem globalizačním úsilí a je důkazem naší oddanosti sportu a inovacím."Rostoucí přítomnost společnosti Haier v AustráliiAčkoli se jedná o první spolupráci mezi AO a společností Haier, australský trh vždy hrál klíčovou roli na cestě globální expanze značky Haier.Od vstupu společnosti Haier na australský trh v roce 2002 až po akvizici společnosti Fisher & Paykel, která se později stala jedním z deseti největších výzkumných a vývojových center společnosti Haier, se firma Haier na australském a novozélandském trhu (dále jen „trh ANZ") posouvala od nižších příček k nejvyšším.Úctyhodný růst společnosti Haier na australském trhu je dán jejím odhodláním dodávat vysoce kvalitní a inovativní výrobky přizpůsobené místním preferencím. Australský trh byl obzvláště vnímavý k technologicky vyspělým a energeticky úsporným řešením společnosti Haier, která uspokojují rozmanité požadavky spotřebitelů. Od komplexní modernizace displejů v prodejnách The Good Guys („Dobří chlapi", TGG), přes uvedení myčky nádobí H20 New Platform až po proniknutí do obchodní sítě HVN se produktová řada společnosti Haier neustále vyvíjí a překonává očekávání spotřebitelů.Ve vysoce konkurenčním prostředí australského trhu společnost Haier úspěšně prorazila se svou strategií dvou značek, dosáhla podílu 17 % na prodeji a zajistila si vedoucí pozici na trhu pro dvě značky. To odráží silnou spotřebitelskou základnu a rostoucí povědomí o značce. V roce 2024 se společnost Haier umístila na prvním místě na trhu ANZ.Strategická expanze společnosti Haier v Evropě – globální vize v praxiVýsledky společnosti Haier na trhu ANZ jsou pouze mikrokosmem její globální strategie budování značky.Společnost Haier klade značný důraz na různorodé potřeby zámořských uživatelů a jedinečné charakteristiky regionálních trhů tím, že uplatňuje strategii „tři v jednom" (lokalizovaný výzkum a vývoj, výroba a marketing), která integruje zdroje institucí z různých zemí.Ukázkovým příkladem inovací společnosti Haier je pračka Haier Langjing X11, tedy řada vysoce výkonných spotřebičů, která kombinuje vynikající energetickou účinnost se špičkovým designem. S ohledem na nedostatek energie a vysoké ceny v Evropě byla na trh uvedena pračka X11 s ekologickými technologickými funkcemi a vylepšenými schopnostmi úspory energie, která nabízí padesátiprocentní úsporu energie v souladu s přísnými evropskými normami třídy A. Úspěch řady X11 z ní učinil jednu z vlajkových produktových akcí společnosti Haier v Evropě a významně přispěl k růstu značky v tomto regionu.Společnost Haier se úspěšně etablovala jako přední značka v mnoha evropských zemích. V první polovině roku 2024 vzrostly tržby společnosti Haier Europe o 9,2 %, přičemž Haier Europe je již osm let po sobě rychle rostoucí společností v oblasti domácích spotřebičů. V celosvětovém měřítku je společnost Haier podle společnosti Euromonitor již 16 let po sobě na prvním místě v žebříčku hlavních značek domácích spotřebičů.Iniciativy v oblasti životního prostředí, sociálních věcí a správy (ESG). Společný závazek společnosti Haier a Australian Open k udržitelnostiPartnerství mezi společnostmi Haier a AO zdůrazňuje závazek obou organizací k odpovědnosti vůči životnímu prostředí. Haier a AO se společně zasazují o ekologičtější budoucnost sportu i životního stylu a podporují pozitivní změny pro životní prostředí a komunitu po celém světě.Během Australian Open představuje společnost Haier řadu ekologicky šetrných výrobků a nabízí návštěvníkům poutavý zážitek, který podporuje ekologičtější a zdravější životní styl a rozšiřuje udržitelný způsob života z turnaje do každodenního života.Společnost Haier přitom vždy považovala dodržování zásad ESG za nedílnou součást své podnikové strategie. Dne 28. listopadu 2023 získala společnost Haier Smart Home jako jediný čínský podnik vyrábějící domácí spotřebiče odznak „Charta Země" od Iniciativy pro udržitelné trhy. Dne 18. ledna 2024 byla označena za jednoho z nejlepších zaměstnavatelů ve Velké Británii. Jako jediná značka domácích spotřebičů získala toto ocenění ve dvou po sobě jdoucích letech.Stejně jako sport překračuje hranice, ani vize společnosti Haier o lepším životě nezná hranice. Společnost se zavazuje vytvářet lepší inteligentní život pro všechny, a to po celém světě.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2604475/1.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2604478/2.jpgKontaktningliangchun@haier.com   

Čas načtení: 2024-05-07 08:51:00

Jak ochránit firemní data? Systémy DLP jako strážci cenných aktiv v digitálním světě

Praha 7. května 2024 (PROTEXT) - V dnešním digitálně propojeném světě, ve kterém objem a hodnota dat exponenciálně roste, se stává jejich ochrana nejen základním požadavkem, ale i nezbytností pro udržitelný růst a důvěru ve firmy a organizace. Systémy DLP (Data Loss Prevention) představují jeden ze základů strategie kybernetické bezpečnosti, jejímž hlavním cílem je identifikovat, monitorovat a chránit data. Implementace DLP proto nesouvisí jen s technologiemi, ale i s ochranou intelektuálního vlastnictví, obchodních tajemství či osobních údajů, se zajištěním souladu s průmyslovými standardy i legislativními požadavky, jako je GDPR, NIS2 nebo ZoKB, které kladou ještě vyšší nároky na ochranu kritické infrastruktury a informačních systémů, vysvětluje Vladimíra Tesková, spoluzakladatelka, spolumajitelka a COO české technologické firmy TeskaLabs.Řešení DLP přinášejí firmám a organizacím mnoho benefitů. Umožňují detailní přehled o tom, kde se nacházejí citlivá data nebo jak a kým jsou využívána. Systémy DLP jsou schopny detekovat podezřelé aktivity, jako jsou pokusy o neoprávněný přístup, sdílení citlivých dat e-mailem nebo jejich kopírování na externí média. To je nezbytné pro efektivní řízení rizik a prevenci úniku dat. Programy DLP pomáhají identifikovat slabiny ve způsobech manipulace s daty a nastavit efektivní politiky ochrany dat. Kromě prevence úniku informací pomáhají systémy DLP organizacím dodržovat legislativní a regulatorní požadavky, což je důležité hlavně v období neustále se měnících a zpřísňujících se právních norem.Koncepce DLP spočívá v monitorování, detekci a blokování pokusů o přenos citlivých dat mimo bezpečné korporátní hranice. Systémy DLP umožňují identifikovat a klasifikovat citlivé informace a nastavit bezpečnostní politiky, které definují, jak s těmito daty mohou uživatelé nakládat. To je obzvláště důležité vzhledem k neustále rostoucímu objemu dat a jejich strategickému významu pro konkurenceschopnost a inovace ve firmách. DLP systémy tak snižují riziko reputační škody způsobené únikem citlivých informací. Nezanedbatelnou roli hraje také při zvýšení produktivity a efektivity, protože umožňuje automatizovat procesy správy dat a snižuje administrativní zátěž.V kontextu rozsáhlých a komplexních IT prostředí, kde je třeba reagovat na stále sofistikovanější hrozby, přichází na řadu také integrace DLP s dalšími bezpečnostními řešeními, jako je např. SIEM.SIEM od TeskaLabs nabízí pokročilé analytické nástroje pro detekci hrozeb v reálném čase, korelaci událostí a efektivní reakci na incidenty. Integrace DLP do SIEM umožňuje nejen rozšířit možnosti detekce a prevence úniků dat, ale také poskytuje komplexnější pohled na bezpečnostní situaci organizace. Tím se zvyšuje účinnost bezpečnostních opatření, snižuje se čas potřebný k odhalení a řešení incidentů, a tak se v konečném důsledku chrání nejen data, ale celková integrita a reputace organizace.DLP samozřejmě není univerzálním řešením pro všechny bezpečnostní výzvy, ale je klíčovým prvkem progresivní a víceúrovňové bezpečnostní strategie. Implementace DLP a jeho integrace s řešeními jako je SIEM může organizacím poskytnout potřebné nástroje k ochraně jejich nejcennějších aktiv (dat) a držet krok v neustále se vyvíjejícím kybernetickém prostředí. Ochrana dat se tak stává nejen otázkou technologie, ale i strategického přístupu k řízení rizik a udržitelného rozvoje.Více na www.teskalabs.com, logman.io a na sociálních sítích LinkedIn, FCB nebo X.O společnosti TeskaLabsTechnologická společnost TeskaLabs se dlouhodobě zabývá vývojem pokročilých softwarových produktů pro kybernetickou bezpečnost, jako jsou TeskaLabs SIEM, log management a PKI řešení kybernetické bezpečnosti, které pomáhají firmám plnit vysoké bezpečnostní standardy v této oblasti. K nejúspěšnějším produktům společnosti TeskaLabs dnes patří mj. moderní nástroje log managementu LogMan.io a LogMan.io PLUS. Firmu založili Aleš Teska a Vladimíra Tesková v roce 2014. Oba už v tu dobu měli za sebou i další úspěšné společné projekty, mj. systém pro mobilní operátory, který monitoruje kvalitu služeb, nebo online nástroj projektového managementu. Z úspěšného startupu nabízejícího řešení pro zabezpečení mobilních aplikací a bezpečné připojení mobilních zařízení do firemních sítí se brzy stala renomovaná technologická společnost v oblasti kybernetické bezpečnosti.Velký podíl na tom mělo nejen přestěhování do Londýna, ale také účast v náročném programu prestižního globálního akcelerátoru TechStars, v němž byl TeskaLabs prvním českým startupem. Díky tomu si TeskaLabs vybrala britská pobočka firmy Cisco do svého programu podpory začínajících technologických firem. Její služby a bezpečnostní řešení využívají firmy a instituce napříč odvětvími - např. O2, IKEM, TV Nova, TV Prima, Linet, AXA, Heureka, MPSV, Jablotron, Innogy, Axenta a mnoho jiných. TeskaLabs je strategickým partnerem O2 Czech Republic a Cisco Solution Partner.Kontakt pro média:Mariana PohlováPR & media managerE-mail: mariana@tempusmedia.czwww.tempusmedia.cz  

Čas načtení: 2020-11-18 19:25:52

Americké volby IV. – tento soud nebude vycpán

Od P. T. ctěného čtenářstva jsem v poslední době dostal několik dotazů směřujících k tématu „vycpávání Nejvyššího soudu“. Často to ani nejsou dotazy, jako spíše ztrápené konstatování „k čemu jsou tři noví nejvyšší soudci, když si tam teď demokrati najmenují svoji většinu?” Nenajmenují, skoro určitě ne, protože volební karty byly zamíchány způsobem, který to v podstatě vylučuje. Nejprve krátký úvod do terminologie a podstaty problému, který u nás není příliš známý. Packing the Court, čili „vycpání (Nejvyššího) soudu“, je pejorativní termín pro myšlenku najmenovat tolik nových soudců, aby se názorové složení soudu změnilo ve prospěch určité strany. Když Trumpova administrativa krátce před listopadovými volbami nominovala už třetího nového soudce Nejvyššího soudu za posledních pár let (je to Amy Coney Barrettová), a když tato kandidátka úspěšně prošla schválením v Senátu, začalo se o této možnosti mezi demokraty neformálně hovořit. Příliš extrémní krok Technicky vzato je vycpání soudu relativně snadné, protože skutečnost, že soudců je právě devět, není podložena žádným ustanovením americké ústavy. Jde pouze o tradici, i když velmi dlouhou (od roku 1869 nenarušenou). Ke změně tohoto počtu byste zkrátka nepotřebovali přijímat ústavní dodatek, stačila by většina v obou komorách Kongresu a prezident ochotný spolupracovat. Prakticky a politicky vzato je to extrémní krok, ke kterému zatím nikdo nesáhnul, ani republikáni, ani demokrati. Taková akce by navrhující stranu rozštípila, protože zdaleka ne každý poslanec a senátor by byl ochoten pro ni hlasovat na základě befélu shora, i kdyby takový rozkaz vůbec přišel. Hlavně senátoři si rádi budují nějakou nezávislou existenci a nejsou vždy ochotni „držet basu“, zejména pokud sedí na nejistých křeslech. Demokratický senátor za Západní Virginii, Joe Manchin, veřejně slíbil, že pro žádné vycpávání soudu hlasovat nebude. Rozzuřil tím pár progresivců, ale většina jeho kolegů chápe, že Západní Virginie není žádná bašta demokratické strany a že by ho taková akce mohla stát křeslo. Jediná situace, ve které by nějaká vítězná strana mohla vůbec doufat v úspěšné „vycpání soudu“, by byla ta, kdyby drtivě zvítězila ve volbách do obou komor Kongresu. Pak by se odpor několika disidentů dal ignorovat. (Sám Joe Biden řekl, že „není fanouškem“ takového postupu, což je sice odmítnutí, ale na rozdíl od toho Manchinova nikoliv kategorické.) „Modrá vlna“ se nekonala O drtivém vítězství demokraté před volbami také snili. Trump byl oficiálně nepopulární a čekala se „modrá vlna“, tedy rozšíření a dokonání triumfu z roku 2018, při kterém část tradičně republikánských okrsků zvolila demokratické kongresmany. Ve světle takových očekávání se dalo uvažovat o lecčems. Jenže žádná „modrá vlna“ se nekonala. Republikánští kandidáti byli úspěšnější, než se předpovídalo, a současné složení Kongresu a Senátu žádnému jmenování dodatečných soudců nesvědčí. Konečná rovnováha sil v Senátu záleží na dvou křeslech v Georgii, o jejichž obsazení se rozhodne až začátkem ledna 2021, ale i kdyby demokrati vyhráli obě tato křesla a dosáhli poměru 50:50, přes odpor nesouhlasícího křídla strany se takový plán realizovat nedá. Asi není náhoda, že na „vycpávání soudu“ tlačily hlavně ty mladé ročníky z progresivního klubu. Staří veteráni si uvědomují, že politika je vrtkavá, že většinové poměry se mohou změnit, a že najmenují-li pět nových soudců, může to o pár let později motivovat druhou stranu, aby jich při první možné příležitosti jmenovala třeba dvacet. Podobně jako u jaderné války, i zde je jediná možná vítězná strategie „vůbec s ní nezačínat“. Kapři si rybník sami nevypustí Co by naopak úspěch mít mohlo, protože jde o myšlenku politicky daleko více neutrální, jsou term limits, mandáty jen na omezenou dobu. Tenhle princip by se dal realizovat buď pevnou délkou mandátu nebo povinným odchodem do důchodu v určitém věku. Tím by se celý proces obměny soudu stal předvídatelnějším a lépe plánovatelným, kdežto v současné době jej řídí hlavně kmotřička Smrt a její věrná pomocnice Těžká Nemoc. (Na to by don Vito Corleone jistě odpověděl, že naplánovat se dá samozřejmě i to úmrtí, ale tak daleko naštěstí ve Washingtonu nedospěli. O zastropování mandátů se občas mluví i v souvislosti s Kongresem, kde sedí řada skutečných Metuzalémů vysoké politiky; takový Strom Thurmond měl za sebou téměř 48 let senátního mandátu, když ve věku 100 let a šest měsíců zemřel v úřadě. Zastánci principu časového omezení mandátů tvrdí, že by to do politiky přineslo novou krev, kdežto jeho odpůrci namítají, že mladí a nezkušení politici by se stali snadnou kořistí lobbistů. Tak jako tak na nějaké ořezávání mandátů v Kongresu nejspíš nikdy nedojde, protože kapři si rybník sami nevypustí. Update: Ještě jsem se raději podíval na kariéru Stroma Thurmonda, protože mi v hlavě hlodalo podezření, že tam mám nějakou chybu. A skutečně! Nezemřel v úřadě, poslední mandát mu vypršel půl roku před smrtí (v lednu 2003) ve věku 100 let a jednoho měsíce. Fascinující je, že ani s touto výdrží nebyl nejdéle sloužícím americkým senátorem, tento rekord drží Robert Byrd, který seděl v Senátu 51 let a 176 dnů. Omlouvám se za nepřesnost. Konec update. V případě soudců by na osekání mandátů dojít mohlo, protože na rozdíl od kongresmanů by nemohli rozhodovat sami o sobě. Bude-li návrh dostatečně neutrálně psaný, mohl by získat podporu v obou stranách. Mediální hysterie kolem jmenování nových soudců totiž nesvědčí onomu klasickému „klídku na práci“, který mají volení politici všeho druhu vůbec nejradši.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-20 12:41:00

Na vlně růstu: Reshoper 2024 ukáže klíč k úspěchu e-shopů navzdory krizi

Praha 20. března 2024 (PROTEXT) - Největší e-commerce událost roku, Reshoper, se uskuteční 15. května v prostorách PVA EXPO v Praze. Hlavní téma 6. ročníku: Na vlně růstu odkazuje na úspěchy e-shopů v uplynulém roce a napoví účastníkům, co bude v tomto roce klíčové pro prosperitu a růst ve světě e-commerce. Chybět nebudou ani konkrétní příběhy úspěšných e-shopařů.Na konferenci budou prezentovány výsledky unikátního výzkumu Shoptetu mezi českými a slovenskými e-shopy, při kterém stovky z nich odpovídaly na to, jak překonávaly slabší poptávku zákazníků, jakým výzvám čelily, a co považují za zdroj úspěchu. Mezi řečníky vystoupí Barbora Votavová, brand manažerka Knihobotu, která se podělí o příběh transformace prodeje knih z druhé ruky na úspěšný byznys, jenž se nebojí expandovat na mezinárodní trhy. Michala Gregorová z Mitonu prozradí, jak se jakýkoliv e-shop může stát miláčkem médií pomocí úspěšné PR strategie. Martin Anderko ze společnosti GymBeam ukáže konkrétní příklad, jak se jim úspěšně podařilo rozšířit své byznys aktivity na italský trh, kde dosáhli obratu 70 milionu korun.Poradenská zóna a partnerský programSoučásti Reshoperu je poradenská zóna, kde budou mít účastníci možnost zdarma diskutovat s odborníky a podělit se o výzvy svého e-shopu. Je zde rovněž připraven partnerský program, který nabídne obsahový stream plný přednášek, případových studií a informací o novinkách v e-commerce službách a produktech.Setkání komunity a inovacíReshoper propojuje majitele e-shopů, marketéry a odborníky z e-commerce. „Enormní zájem e-commerce komunity o letošní ročník dokazuje, že jsme zvolili správný koncept. Účastníci předchozích ročníků hovoří o Reshoperu, jako o TOP akci v rámci e-commerce. Oceňují především, že zde mohou potkat relevantní partnery a firmy z oboru a konkrétní úspěchy e-shopů jsou pro ně motivací a inspirací. Vyzdvihují také možnost seznámit se s nejnovějšími výzkumy a trendy v oboru,” představuje Reshoper Ivo Mrena, ředitel marketingu Shoptetu, na kterém provozuje svůj e-shop více než 37 000 obchodníků.Reshoper je neformální setkání, kde se návštěvníci stávají součástí e-commerce komunity. Nabízí skvělou atmosféru a poskytuje neocenitelnou příležitost pro sdílení know-how, získávání nových kontaktů a nápadů pro rozvoj online obchodování.Na veletrh je možno zaregistrovat se zdarma na www.reshoper.czO společnosti ShoptetSpolečnost Shoptet se od roku 2009 specializuje na poskytování komplexního řešení pro správu internetových obchodů. Mezi její služby patří nejen napojení na ekonomické systémy, různé platební metody i podpora v oblasti GDPR, ale také propojení s nástroji pro marketing nebo skladové hospodářství. Nabízí i pokladní systém pro správu e-shopu a kamenného obchodu v rámci jednoho on-line systému. Řešení společnosti Shoptet využívá 80 % nově vzniklých e-shopů na českém a slovenském trhu a celkem polovina aktivních e-shopů. Více informací na www.shoptet.cz ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-06-05 11:02:00

Červnový Eshopista se zaměří na sílu ponákupního vztahu se zákazníkem

Praha 5. června 2024 (PROTEXT) - Vzhledem ke zvyšujícím se nákladům na reklamu, náročným zákazníkům a rostoucí zahraniční konkurenci kvůli nástupu marketplaces už nestačí jen získávat nové klienty. Klíčové je naopak umět se zákazníkem efektivně pracovat poté, co vstoupí do vaší databáze. Další díl konference Eshopista, která proběhne již v úterý 11. června 2024 od 14 hodin v pražském Zenworku, se zaměří na praktické ukázky a nápady, jak správně pracovat s nástroji pro sběr dat a komunikaci. Ukáže, jak vyvážit emoce značky s výkonnostními cíli a nezapomene ani na community management a obsahovou strategii. Dozvíte se o reálných problémech, úspěšných příkladech i poučných nezdarech a získáte návod, jak dlouhodobě sledovat a vyhodnocovat zdraví vaší zákaznické databáze.„Hodně firem vnímá implementaci CDP platformy jako nejtěžší překážku na cestě k budování vztahů se zákazníky a zákaznické retenci. Ve skutečnosti je to ale spíše naopak, implementace je ten jednodušší začátek. A přesvědčila se o tom už slušná řada firem, která si pořídila software, který nakonec skončil jako drahý nástroj pro e-mailing. Právě proto jsme červnovéhoEshopistu zaměřili na téma ponákupního vztahu se zákazníkem, a to hlavně z pohledu praktických zkušeností firem – jak lídrů v dané oblasti, tak třeba i těch, kteří si prošli trnitější cestou,“ říká David Vurma, CEO přední české marketingové agentury Acomware, která exkluzivní setkání se špičkami české e-commerce pořádá.Na konferenci promluví Ivona Ševčíková, Head of Customer Retention & eExperience v Acomware, která se zaměří na klíčové kroky a výzvy v komplexním procesu implementace Customer Data Platform (CDP) ve firmě. Dozvíte se, jaké typy datových vstupů jsou nezbytné pro efektivní fungování CDP a jak zajistit hladkou spolupráci mezi různými odděleními, včetně potřebné součinnosti IT týmu. Představí také praktické tipy a strategie, které pomohou překonat běžné problémy a dosáhnout úspěšné integrace CDP ve vaší organizaci, včetně nákladů a optimalizace rozpočtu z finančního i časového hlediska.O praktické zkušenosti, jak real-time RFM analýza v Astratexu změnila přemýšlení o způsobu vytváření scénářů a use casů v rámci Customer Data Platform (CDP), se podělí Head of CRM Petra Vaníčková a Michal Bilka, CMO/CPO Astratexu. Přímé propojení real-time analýzy s komunikačními platformami jim totiž umožnilo nejen spojit chování zákazníka a jeho hodnotu s okamžitou komunikací, ale také u některých hodnotných či jinak zásadních segmentů zapojit komunikační kanály a motivaci, které jsou výrazně dražší než klasický e-mail nebo sleva 100 Kč na další nákup. Podle Vaníčkové se jim tak odemykají nové možnosti přemýšlení o kampaních: „Už neděláme jen e-mailing, řešíme zákazníka jako celek s jeho dlouhodobou hodnotou a zákaznickou zkušeností,“ vysvětluje.Jak lze pomocí CDP platformy optimalizovat kreativy a nabídky, ukáže František Florián, senior performance specialist v O2. Představí přístup firmy k využívání Customer Data Platform (CDP) napříč webem, mobilní aplikací i klientskou samoobsluhou. Dozvíte se, jak v rámci těchto direct kanálů dokáže O2 pomocí CDP platformy efektivně analyzovat a maximálně využívat data o svých zákaznících k personalizaci nabídek a komunikace.Tomáš Rajchl, CEO Foxdeli, pak vystoupí s přednáškou nazvanou Jak zaručeně zklamat zákazníky a zda pro to děláte dostatek. „Zákazník je přeci jen další anonymní číslo, ne? Musíte skutečně říkat zákazníkovi, kdy a kam mu doručíte objednávku? Není lepší nechat ho trochu tápat? Ať se trochu snaží!“ říká s nadsázkou Rajchl. Ve své přednášce ukáže příklady špatné komunikace se zákazníkem během doručování zásilek a prozradí zaručené způsoby, jak se o zákazníky spolehlivě připravit.Jak tvořit úspěšné use cases díky datům na jednom místě prozradí Jakub Miklík, Digital & Data Director CEE v Yves Rocher. Součástí programu je rovněž velká panelová diskuse na téma práce se zákazníkem pomocí technologií, v níž se o osobní zkušenosti podělí Dominik Dolejš, Head of Marketing v Planeo, a David Vurma, CEO Acomware. Po skončení programu je přichystán networking a raut formou live cooking, a to s krásným výhledem na Pražský hrad.Generálními partnery akce jsou přepravní společnost Zásilkovna a Mailstep zaměřený na logistiku e-shopů. Konferenci podporují i kreativní agentura Blueglue, reklamní společnost Criteo, ponákupní platforma Foxdeli, osobní online nákupní asistent Smartsupp, specialista na expanzi e-shopů Expandeco a nástroj pro datový výzkum BizMachine. Mediálními partnery jsou Marketing & Media, zpravodajský portál komoraplus.cz, Asociace pro elektronickou komunikaci APEK a e-commerce týdeník pro manažery EXEC.Poslední volné vstupenky jsou dostupné na www.eshopista.cz. O společnosti AcomwareAcomware je 360° marketingová agentura pro oblast e-commerce a digitální marketing. Na trhu působí 20 let a pomáhá firmám, aby v jeho prostředí dosahovaly co nejlepších výsledků. Zvyšuje prodeje, buduje nové značky nebo zlepšuje péči o zákazníky. Připravuje personalizované kampaně zákazníkům přímo na míru, vytváří obsah, který zaujme, natáčí videospoty, stará se klientům o sociální sítě a zajišťuje nákup mediálního prostoru. Služby společnosti využívají obchodní řetězce, e-shopy i výrobní firmy. Česká e-commerce scéna je pro Acomware domovem, který se snaží aktivně rozvíjet a kultivovat. Podílí se na vývoji a implementaci nových nástrojů a technologií, školí odborníky i nadšence. Je pořadatelem cyklu diskuzí Eshopista. Více na www.acomware.cz. ČTK Connect ke zprávě vydává přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2014-11-18 05:00:00

Goodgame Empire – Založte si vlastní říši v prohlížeči

Budovatelské strategie nabízejí neskutečnou porci zábavy a pokud jsou k dispozici přímo v rozhraní webového prohlížeče a neomezují hráče požadavky na výkonný hardware počítače, mají dobrý potenciál na to být úspěšné. My jsme se vypravili budovat vlastní říši do Goodgame Empire. Navíc vám přinášíme m ...

Čas načtení: 2020-09-24 15:11:04

Celibát katolických kněží by měl být zrušen, píše ve své nové knize církevní historik Hubert Wolf

Katolická církev zavazuje své kněze k životu bez manželství a bez pohlavního styku. To má však fatální vliv na nedostatek kněží. Odhaduje se, že od šedesátých let se jich na celém světě vzdalo svého úřadu kvůli celibátu zhruba dvacet procent. Počty kněžského dorostu již celá desetiletí masivně klesají, studenti teologie uvádějí často jako důvod, proč nevstupují do kněžského semináře, právě celibát. Stále více farností už nemá vlastního faráře. Kniha münsterského církevního historika Huberta Wolfa Celibát podrobuje celibát analýze. Sleduje historii celibátu, zpochybňuje jeho ospravedlnění a nachází důvody, proč by měl být zrušen.  Wolf v knize Celibát zaměřil svoji pozornost na problematiku tohoto mocenského nástroje katolické církve. „Jeden z důvodů k celibátu, o němž se zřídka hovoří otevřeně, je stabilizování hierarchického systému katolické církve. S mužem, který by měl ženu a děti, by církevní vrchnost nemohla hýbat jednoduše jako se šachovou figurkou a přesouvat ho celé roky bez udání důvodů z jednoho místa na druhé,“ píše Wolf. „V dnešní době je tato poslušnost sice povýšena na spirituální úroveň, jenže zůstává stejně jako dříve nevysloveným nosným sloupem systému katolické církve.“ Wolf poukazuje na to, že celibát v římskokatolické církvi nebyl vždy jedním ze základních aspektů kněžství, a připomíná, že apoštolové a poté biskupové, kněží a jáhni, již byli povoláni Ježíšem a posléze řídili vývoj rané církve, byli obvykle ženatí. Celibát se začal výrazně prosazovat až 300 let po Kristu. Nový zákon se pro celibát nijak nevyslovuje; proto postoj církve od raného středověku prochází četnými proměnami: od akceptování manželského svazku přes omezení sexuálního styku manželů v souvislosti s přijímáním svátosti a přes přijetí skutečnosti, že východní křesťanské církve kněžím sňatek povolují, až k definitivnímu utužení celibátu, jež spadá do 19. století, respektive na přelom 19. a 20. století. Celý klerický systém katolické církve je podle Wolfa zpochybnitelný: katolická církev jako absolutní monarchie je výmyslem devatenáctého století, jenž za současných podmínek ztrácí svou důvěryhodnost. Vedle církevně-ekonomických důvodů – nejsou-li potomci, nemá kdo dědit – nachází Wolf další zdroje celibátu jednak v židovských předpisech týkajících se čistoty, jednak v pozdní antice, zejména u stoiků a u gnostiků s jejich dualismem hmoty a ducha. Tento asketický ideál však podle něj není s postavou Ježíše vůbec v souladu.   Ukázka z knihy 1 Tabu padlo Nedostatek kněží a obvinění ze zneužívání nutí Vatikán začít mluvit o celibátu. Řím, 4. dubna 2014. Papež František poskytuje audienci biskupovi brazilské diecéze Xingu Erwinu Kräutlerovi. Oba muži si navzájem políbí ruku a prsten, jak je v Jižní Americe při pozdravu zvykem. Atmosféra je víc než uvolněná a biskup informuje papeže o situaci původního obyvatelstva v Amazonii: devadesát procent křesťanských obcí jeho diecéze nemůže v neděli pravidelně slavit eucharistii, sedmdesát procent tak může dokonce činit jen třikrát do roka, protože prostě nejsou kněží. Poté Kräutler vypráví Františkovi o vysvěcení jedné kaple v odlehlé farnosti, kam sám jako biskup odcestoval. Když se otevřely dveře malého kostelíka, ocitl se Kräutler v šoku, protože tu chyběl oltář. Okamžitě upozornil na to, že slavnost eucharistie přece stojí v centru víry i katolického života v obci; na to mu představená obce odpověděla, že to ví samozřejmě taky. „Jenže my tu máme slavnost eucharistie dvakrát třikrát do roka … takže žádný oltář nepotřebujeme.“ Pro těch několik případů se může dát dovnitř stůl.      Biskup a papež se shodnou na tom, že „se tu něco rozpadá“, že v oblasti Amazonie dochází k „fatálnímu odvykání eucharistii“. Jednatřicet kněží se nemůže na území větším než Spolková republika Německo starat o osm set křesťanských obcí. František a biskup zvažovali možnosti řešení. Kräutler připomíná návrh jihoafrického biskupa Fritze Lobingera, aby byly obce bez kněze v budoucnu vedeny kolektivně jakýmisi teams of elders, variantou rady starších, a tyto muže a ženy „pak rovněž vysvětit na kněze, aby mohli spolu se svou obcí také slavit eucharistii.“ Řeč přijde i na téma viri probati – tedy ženaté muže, kteří se osvědčili v manželství i povolání a kteří by měli být vysvěceni na kněze. Audience končí slavnou papežovou větou, aby mu biskupské konference připravily „odvážné“ návrhy.      Soukromá audience v této atmosféře a otevřený rozhovor o nedostatku kněží, celibátu a svěcení ženatých kněží a vdaných žen by za předchůdců papeže Františka byly sotva možné. Celibát byl považován za „zářící drahokam“ v koruně církve, jenž principiálně nesměl být zpochybňován. Dobří katolíci se o něm nebavili. V debatě mezi pastýři a nejvyšším pastýřem beztoho nebyl tématem. Kdo se odvážil byť jen promluvit o povinnosti kněžského celibátu, tomu bylo rychle upřeno právo na pravověrnost. To bylo téma pro kritické teology, pro „neoficiální církev“, pro kněze-odpadlíky, kteří se vzdali svého úřadu kvůli ženě, pro ženy kněží, pro děti kněží a v neposlední řadě pro romány a filmy.      Intimní vhledy do sexuálního života andělů v sutaně a s kolárkem jsou zárukou řvavých titulků nejen bulvárního tisku. Filmy a filmové série o kněžích, kteří se musejí rozhodnout mezi láskou k nějaké ženě a láskou k Bohu, se stávají výnosnými trháky. Katolická církev by tento problém ráda zamlčela, faktem ale je, že svůj úřad kvůli nutnosti dodržovat celibát opustilo mnoho tisíc kněží po celém světě. Pokořujícímu procesu zbavení kněžských povinností a převedení do laického stavu se přitom podrobí jen minimum z nich. Jenom tímto procesem, probíhajícím na úrovni diecéze a vedeném římskou Kongregací pro bohoslužbu a řád svátostí, jež nakonec předkládá papeži své doporučení oficiálního rozhodnutí, lze konstatovat neplatnost svěcení a kněz může být navrácen do laického stavu. Teprve poté je knězi – již coby laikovi – dovoleno uzavřít platný církevní sňatek.      Odhaduje se, že se od šedesátých let vzdalo na celém světě svého úřadu kvůli celibátu zhruba dvacet procent kněží. Jenom v Německu by to bylo, vycházíme-li z celkového počtu okolo 14 000 duchovních, několik tisíc. Oficiální čísla nejsou, což je příznačné, k dispozici. Počty kněžského dorostu již celá desetiletí masivně klesají, kněžské semináře doslova vymírají, řada diecézí nemá proto mnoho let vlastní kněžské svěcení. Studenti teologie uvádějí často jako důvod, proč nevstupují do kněžského semináře, právě celibát. Pastorační situace se mezitím drasticky zhoršila, stále více farností už nemá vlastního faráře. Těch několik málo zbývajících duchovních si stále častěji připadá jako „pastorační velkopodnikatelé, cestující se svátostmi a držitelé celibátu“. Místo aby přemýšleli o podmínkách přístupu k úřadu, hledají biskupové spásu ve stále větších duchovních jednotkách, pastoračních prostorech a katolických spolcích – nebo v kněžích z Indie, Polska a Afriky, kteří přicházejí z naprosto odlišného kulturního okruhu a jen zřídka dostatečně ovládají němčinu.      Jinak tomu bylo ještě na druhém vatikánském koncilu, který probíhal v letech 1962 až 1965. Tehdy se biskupové, minimálně během neveřejných diskusí v příslušných komisích, zeširoka dohadovali o spojení celibátu s kněžským úřadem a uvažovali o flexibilnějším pojímání závazku celibátu. Když však poté chtěli pojednávat o celibátu na koncilním plénu samotném, zasáhl papež Pavel VI. a dal zřetelně najevo, že pokládá za nevhodné mluvit o něm veřejně. Tímto krokem papež znemožnil biskupům shromážděným na koncilu, aby o tématu rozhodovali, a toto rozhodnutí strhl na sebe. Rok a půl po konci koncilu prohlásil papež, odvolávaje se na jemu náležející učitelský úřad, zcela lapidárně, „že stávající závazek celibátu musí být také i nyní spojen s kněžským úřadem“.      Němečtí biskupové se měli zcela držet tohoto předpisu. Typické je jejich chování během synody ve Würzburgu, která se konala jako „společná synoda biskupství Spolkové republiky Německo“ od roku 1971 do roku 1975 s cílem realizovat závěry druhého vatikánského koncilu. Poté, co došlo během katolického dne v Essenu roku 1968 k bouřlivým sporům mezi katolickými laiky a německými biskupy kvůli naléhavým a nezbytným reformám – šlo zejména o povolení antikoncepční pilulky, její regulaci a odstranění závazku celibátu –, chtěli biskupové na würzburské synodě dostat všechno znova pevně pod kontrolu.      Když synoda připravovala závěr týkající se pastorační služby v obci, objevil se nepřeklenutelný rozpor mezi většinou synody a německými biskupy. Laikové argumentovali tím, že se katolická církev v Německu nachází, pokud jde o pastoraci, v nouzové situaci, protože je příliš málo kněží a mnoho duchovních má „lidské problémy“ s celibátem. Požadovali proto svěcení viri probati. Německá biskupská konference nato povolila o zamýšleném závěru vůbec diskutovat jenom v „závislosti na tom, že bude otázka přístupu ženatých mužů ke kněžství“ prozatím pominuta. V závěrečném textu samém musela proto synoda vysvětlit, že na podkladě pokynu německých biskupů z 13. dubna nesmí „v této otázce přijmout žádné rozhodnutí“. Zcela obecně se tam proto mluvilo o přezkoumání nových přístupů ke kněžství a zazněla formulace: „Obecně se proto uznává, že si výjimečné a nouzové pastorační situace mohou žádat svěcení mužů, kteří se osvědčili v manželství a povolání.“      A tak němečtí biskupové úspěšně nasadili náhubek, předepsaný Pavlem VI., také laikům. Ani na velkých sebeprezentacích německého laického katolicismu, na katolických dnech, se už po würzburské synodě téma prakticky neobjevilo. Pokud vůbec přišlo na přetřes, pak spíše během „katolického dne zespoda“.      Jenže celibát nebyl tématem pouze v Německu. Na skoro všech národních synodách po druhém vatikánském koncilu bylo slyšet hlasy požadující svěcení ženatých mužů na kněze, od Jižní Ameriky přes Švýcarsko a Rakousko až po Nizozemsko. Na rozdíl od Německa se nizozemští kardinálové důrazně vyslovili pro to, aby byli „ženatí muži připuštěni ke kněžskému úřadu a kněží, kteří byli vyloučeni kvůli sňatku, byli znova navráceni svému úřadu“. Řím reagoval ostře, nizozemské biskupy usadil, krok za krokem vyměnil celý episkopát země a nahradil ho zastánci celibátu. Strategie Říma nakonec vyšla.      Převažující většina biskupů se totiž v následujících desetiletích držela kurií předepsané linie, jak dokládá množství pastýřských listů, prohlášení a rozhovorů. Podpory se jim dostávalo především od Jana Pavla II., jenž opakovaně podtrhoval, že církev bude trvat na „drahokamu“ celibátu, a všechny námitky proti svobodnému stavu kněží odmítal jednoduše s argumentem, že jsou „cizí evangeliu, tradici i učení církve“. Objevily se jen osamocené výjimky jako např. rottenburský biskup Georg Moser, jenž připustil vótum své diecézní synody z let 1985/86, v němž byl vznesen požadavek k Německé biskupské konferenci, „aby znova promyslela kněžské svěcení mužů osvědčivších se v manželství a povolání a podnikla nezbytné kroky“.      Padesát let bylo téma zrušení příkazu celibátu a alternativních přístupů ke kněžství přinejmenším pro hierarchii katolické církve tabu. Podíváme-li se přece jen na několik náhodně zvolených vyjádření vrchních katolických pastýřů z října 2018, jako bychom se ocitli v alternativním filmu: kardinál státní sekretář Pietro Parolin, druhý muž ve Vatikánu, vysvětluje v rozhovoru z 2. října 2018, že „celibát kněží … lze docela dobře zpochybnit“. Parolin zdůraznil, že církevní učení není monolit, nýbrž „živoucí organismus, který roste a vyvíjí se“. Už v roce 2013 potvrdil, že celibát nepředstavuje „žádné dogma“, nýbrž „tradici církve“, pročež je diskuse o něm veskrze možná. Předseda Německé biskupské konference kardinál Reinhard Marx žádal 5. října 2018 v Římě u příležitosti zahájení magisterského studijního programu Safeguarding of Minors, aby se o celibátu vedla otevřená debata. Arcibiskup mnichovský a freisinský uvedl skandál se zneužíváním jako příčinu toho, že se církev musí v poctivé diskusi postavit mnoha otázkám, k nimž patří „zneužívání moci a klerikalismus, sexualita a sexuální morálka, celibát i výchova kněží“. Arcibiskup bamberský Ludwig Schick uvedl 8. října 2018, že je možné uvažovat o dispenzi od celibátu; osvědčení muži by mohli být tímto způsobem zbaveni překážky manželství, jež stojí v cestě svěcení. A dokonce apoštolský nuncius v Německu, arcibiskup Nikola Eterović, prohlásil v jednom interview pro Herder Korrespondenz: „Celibát není tabu.“ On osobně je sice proti odstranění celibátu, ale „v této otázce“ neexistuje „žádné jednoznačné řešení. Musíme prostě diskutovat o tom, co je pro církev nejlepší.“      Pokud jde o důvody, proč by se tak najednou mělo diskutovat o tomto tématu, můžeme na základě vyjádření kardinálů a biskupů uvést konkrétně především tři motivy: nutnost vyrovnat se se skandály vyvolanými sexuálním zneužíváním, potřebu odstranit prudce narůstající nedostatek kněží a zmírnit systémovou a strukturální krizi katolické církve.      Výzvy papeže Františka k odvážným návrhům se chopili alespoň latinskoameričtí biskupové z oblasti Amazonie. V Římě půjde na podzim roku 2019 na biskupské synodě s názvem „Amazonie – nové cesty pro církev a komplexní ekologii“ rovněž o katastrofální nedostatek kněží na severu Brazílie. Biskupové by měli navrhnout kněžské svěcení minimálně ženatých mužů. Bude-li se debatovat také o připuštění žen k církevním úřadům, není zřejmé.      Tabu padlo. V katolické církvi se má opět otevřeně a bez předsudků debatovat o svobodném stavu kněží i o odstranění závazku celibátu – a sice v celé církvi počínaje papežem přes kardinály, biskupy, teoložky i teology až po věřící. V tomto smyslu je třeba následujícím tezím z církevních dějin rozumět jako příspěvku vyzývajícímu k poctivé diskusi ve smyslu „platonsko-aristotelské a scholastické praxe argumentace“, podle níž „je nějaké mínění označeno jako ‚teze‘ pouze tehdy, je-li zastáváno někým, kdo je připraven je racionálně obhájit“.   Hubert Wolf (1959), německý církevní historik, vystudoval na univerzitách v Tübingenu a v Mnichově katolickou teologii se zaměřením na středověké a moderní církevní dějiny. V roce 1992 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a později také v Münsteru. Dlouhodobě se věnuje výzkumu římské inkvizice a studiu významných církevních osobností. V roce 2003 získal cenu Gottfrieda Wilhelma Leibnize a o tři roky později Gutenbergovu cenu. Kromě jiného je autorem několika monografií, některé z nich byly přeloženy také do angličtiny, francouzštiny, italštiny a dalších jazyků. jako příklad uveďme knihy Index. Der Vatikan und die verbotenen Bücher (2006, Vatikánský index zakázaných knih), Papst und Teufel. Die Archive des Vatikan und das Dritte Reich (2008, Papež a ďábel. Vatikánské archivy a třetí říše). V českém překladu vyšly knihy Případ Sant’Ambrogio. Utajený skandál římských řeholnic a Konkláve. Tajemství papežské volby.   Z německého originálu Zölibat. 16 Thesen, vydaného nakladatelstvím C. H. Beck. v Mnichově roku 2019, přeložila Daniela Petříčková, 200 stran, nakladatelství Prostor 2020, první vydání. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2020-06-17 11:22:37

Hongkong se stal obětí americko-čínské obchodní války

Historie Hongkongu (HK) v letech 2019 až 2020 je poznamenána ekonomicko-mocenským bojem o dominanci mezi USA a ČLR. Důvody a souvislosti politicko-obchodní války jsou rozsáhlé, proto se zaměříme pouze na jeden detail americko-čínské studené války: situaci v Hongkongu. Po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta postupně došlo k eskalaci napětí mezi USA a Čínou, až Trump nakonec proti Čínské lidové republice (ČLR) rozpoutal obchodní válku. V důsledku tohoto politicko-ekonomického střetu je jedním z cílů také Hongkong (HK). Trumpova administrativa chce omezit možnosti hongkongské burzovní a celkově ekonomické základny, aby je nemohla ČLR efektivně využívat k zahraničním transakcím. Kámen úrazu: bezpečnostní zákon pro Hongkong Nejnovějším předmětem americko-čínského souboje je čínský bezpečnostní zákon pro autonomní oblast Hongkongu. Zákon přichází rok poté, co v Hongkongu v červnu 2019 vypukly nepokoje. Demonstranti lobbovali za mezinárodní podporu prostřednictvím zámořských návštěv opozičních politiků a on-line kampaní. Nosili při demonstracích britské a severoamerické vlaječky, což Peking vnímá jako formu zahraniční intervence. Utvrdil ho v tom v listopadu 2019 Spojenými státy přijatý zákon o lidských právech a demokracii v HK, který administrativě USA umožnil kdykoliv pozastavit zvláštní obchodní status Hongkongu na základě každoročního zkoumání ministerstva zahraničí, zda HK ještě má dostatečnou mírou autonomie v rámci jedné země, dvou systémů. Pro Peking to byl signál, že je zbytečné již omezovat své aktivity v Hongkongu, protože postoj USA průběžně nepřátelsky eskaluje. Podle vyjádření čínských úředníků a diplomatů (samozřejmě hovoří anonymně) již koncem roku 2019 v Pekingu předpokládali, co se stane dál. Americký prezident Donald Trump v pátek 29. května 2020 na tiskové konferenci v Bílém domě oznámil, že dal pokyn administrativě k zahájení procesu rušení politických a ekonomických výjimek poskytovaných Hongkongu. Trump tím reagoval na bezpečnostní zákon pro Hongkong, jehož sepsání schválil čínský parlament na svém květnovém plenárním zasedání a má být prý připraven zhruba do dvou měsíců. A tento zákon zase souvisí s demonstracemi a rozsáhlým vandalismem v Hongkongu od června do poloviny prosince 2019. Načrtněme si základní východiska: a) Část obyvatel Hongkongu není nadšena, že od předání britské kolonie pod čínskou svrchovanost v roce 1997 patří pod Čínskou lidovou republiku. Uvolněnější, tzv. západní styl života v HK, je přitažlivější (s minimem politických regulací) než na pevninské Číně. b) Demonstrace jsou projevem ztráty naděje, protože nejpozději v roce 2047 přejde HK plně pod jurisdikci Číny. Více než 50 procent současných obyvatel HK stráví své stáří v rámci Čínské lidové republiky, tedy v politicky poněkud sešněrovaném systému. Zda se čínský systém během dalších 20 let ještě více uzavře, nebo liberalizuje, je dnes ve hvězdách. c) Demonstranti jsou zneužíváni v rámci čínsko-americké obchodní války k protičínským protestům. Jediným reálným cílem demonstrací může být pro americkou administrativu výhodné oslabení ekonomické pozice Hongkongu, což by nepřímo vedlo k dalšímu ekonomickému oslabení Číny. d) Autorovi těchto řádek je zcela lhostejné, zda se určité tendence dějí v duchu demokracie nebo odlidštěné byrokracie. Pohled autora je ovlivněný nedůvěrou ke zdrojům informací. Tajné služby poskytly zavádějící informace například k podpoře útoku na Irák v roce 2003, nebyly schopny vyhodnotit rizika akcí v Afghánistánu, v Sýrii a v Libyi. Proč by dnešní informace měly být pravdivé? Politici také nejsou důvěryhodní, rozhodují se pragmaticky podle momentální situace. Vlivný americký politolog a historik Henry Kissinger v knize Uspořádání světa (Prostor, Praha 2016) připomíná, že mocenská rovnováha spočívá na ideologické neutralitě a adaptacích vyvíjejících se podle okolností: „Britský státník lord Palmerston vyjádřil v 19. století tento základní princip následovně: ,Nemáme žádné věčné spojence a nemáme žádné věčné nepřátele. Věčné a trvalé jsou naše zájmy, a je naší povinností je sledovat.‘“ Proto lze o situaci v HK uvažovat jenom podle informací prezentovaných v etablovaných médiích a veřejně dostupných informačních vládních zdrojích. Politické komentáře na toto téma jsou většinou informačně bezvýznamné. Začátek příběhu Jisté je, že na jihu Číny okupovali Britové poloostrov Ťiou-lung (Kowloon) a přes 230 ostrovů a ostrůvků, z nichž největší jsou ostrovy Lan-tao (Lantau) a Siang-kang (Hongkong s rozlohou 78 kilometrů čtverečních). Tato enkláva má dnes jedno z nejhustších osídlení území ve světě, přitom tzv. metropolitní oblasti převyšovali v roce 1996 průměrnou koncentraci obyvatelstva vůči jiným velkoměstům zhruba pětkrát (Vladimír Liščák, Pavel Fojtík: Státy a území světa, Nakladatelství Libri, Praha 1996), dnes už je to možná i více. V roce 1996 zde žilo 5,5 milionu lidí, loni již přes 7,5 milionu. V roce 1984 se Čína s Velkou Británií dohodla, že jí bude Hongkong navrácen v roce 1997 s tím, že současné společenské zřízení bude ponecháno v platnosti po dobu 50 let. V roce 1992 po nástupu guvernéra Chrise Pattena začali Britové koloniální režim poněkud uvolňovat. Vyšší míra demokratizace mohla v budoucnu Číňanům při správě oblasti způsobit určité potíže. Protože nedemokratické řízení britského Hongkongu mělo být nahrazeno přísným nedemokratickým dohledem pekingské Číny, odešlo z Hongkongu několik set tisíc lidí. Jenže přelidněnému Hongkongu – jak ukázala výše zmíněná čísla – se tím neulevilo. Po roce 1997 se západní propaganda dostala do úsměvné pozice. Britskou správu Hongkongu označovala za demokratickou, současnou čínskou správu naopak za vměšující se do demokratických pravidel nastavených na dohodnutých 50 let. Jenže koloniální správa nemohla být demokratická, aby udržela svůj vyžadovaný pořádek.   Jenom málo článků v médiích v ČR na to naráží. Jednou z málo výjimek je článek v Deníku N Hongkong není demokracie, ale dojná kráva magnátů, kteří jdou na ruku diktatuře. „Mýtus o demokratickém Hongkongu, který vzdoruje komunistickým utlačitelům z pevninské Číny, je svůdný. Jenže do pravdy má daleko. Skutečný Hongkong vypadá jinak,“ napsal z místa Martin Šebeňa. V článku upozornil na strukturní problémy hongkongské společnosti vyplývajících z politického zřízení, „které ačkoliv přiznává občanům řadu svobod, je nedemokratické – a tudíž neobsahuje mechanismy, které by vůli lidu promítly do reálné politiky. Ano, vláda se svým voličům zodpovídá. Jenže těch voličů je jenom 1200. A jelikož jde zejména o nejbohatší lidi ve městě, jejich požadavky se od většiny obyvatel diametrálně liší.“ Britové vytvořili systém vlády výhodný pro správce, který měl své koloniální zájmy. Nicméně v článku je uveden zajímavý postřeh: „Poslední britský guvernér Chris Patten se jednou vyjádřil, že Hongkong má svobodu bez demokracie… Základem úspěchu byl fakt, že i nedemokraticky jmenovaná vláda naslouchala obyvatelům a snažila se řešit zásadní sociální a ekonomické problémy společnosti.“ Tuto britskou taktiku podcenili v Hongkongu stoupenci Pekingu, když v listopadu 2019 prohráli místní volby do jednotlivých okresů. Správkyně Hongkongu Carrie Lamová po nich byla z různých stran kritizována ze dvou důvodů: 1) že byla příliš měkká vůči demonstrantům, 2) že ona a její administrativa málo naslouchaly problémům komunity, a proto se nahromadily neřešené sociální problémy využité při politických protestech. Šebeňa trefně poznamenává: „Když v 80. a 90. letech Peking a Londýn jednaly o budoucí podobě politického systému v Hongkongu, čínská strana měla eminentní zájem na tom, aby se místní obchodní magnáti podíleli na vládnutí i po roce 1997. Číňané si tehdy dobře uvědomovali, že v prvních dvaceti letech od otevření se čínské ekonomiky světu pocházely až dvě třetiny všech zahraničních investicí do země z Hongkongu. Čína si tehdy nemohla dovolit hongkongskou ekonomickou elitu znepřátelit. Předseda hongkongské vlády – který má dokonce byznysový titul „výkonný ředitel“ – je vybírán 1200 voliteli, které předtím nominovaly tzv. obchodní volební okrsky (functional constituencies). Takovými okrsky jsou třeba finance, pojišťovnictví, doprava a zemědělství. Ve většině okrsků mají hlavní slovo zástupci největších firem a tyto firmy samozřejmě vlastní nejbohatší magnáti.“ Princip jedna země, dva systémy byl je britský „vynález“, který Číňané převzali. Obyvatelstvo Hongkongu bylo za britské vlády pod nadvládou milionářů, kteří si v rámci principu „jedna země, dva systémy“ svou moc podrželi, což hraje důležitou roli, protože takové omezení čínské suverenity si Britové vymínili. A Číňané souhlasili, protože ekonomicky to bylo pro ně bylo v roce 1997 výhodné. Hongkongu už však nyní tak důležitý není. Zatímco před 25 lety měl ekonomickou váhu čtvrtiny celé čínské ekonomiky, dnes to je zhruba 2,7 procenta. V Hongkongu tedy nejde o demokracii, protože tam není demokratický, ale administrativní režim. Jde o různé politické zájmy, nejen místní, ale především mezinárodní – čínské a americké v rámci obchodní války. Také jde o to, že lidé chtějí mít jistotu, že nebudou jenom živořit. A mladí lidé v Hongkongu se bouří, protože touží po vlastním bytě, jenže ty jsou zde velmi drahé. K tomu mají svou vizi svobodného života a ve své naivitě by při demonstracích i hory přenášeli, aniž tuší, že marně. Zákon o vydávání stíhaných osob jako záminka k demonstracím Proti návrhu novely zákona o předávání kriminálních uprchlíků na Tchaj-wan a do Číny protestovali studenti a disidenti, někteří právníci a podnikatelé, církve, prostě kdokoliv. Přitom důvod k přijetí návrhu novely zákona byl odůvodněný, a po právní stránce proti němu bylo stěží co namítat. Kromě toho byla o tomto návrhu veřejnost dosti podrobně informována. Rozbuškou se stal případ vraždy dvacetileté těhotné ženy na Tchaj-wanu spáachané v roce 2018, ze které byl podezřelý občan Hongkongu Chan Tong-kai. Ženu zabil při společném výletu na Tchaj-wan, tělo nechal v kufru pohozeném u stanice metra v tamní metropoli Tchaj-pej a poté se vrátil do Hongkongu. Vláda HK (Hongkongské zvláštní administrativní oblasti, HKSAR) proto na jaře 2019 předložila návrh legislativních změn, jejichž cílem bylo umožnit vládě předávání podezřelých na Tchaj-wan a do ČLR, protože s nimi neuzavřel dosud žádné dlouhodobé dohody o předávání kriminálních uprchlíků. Tajemník pro bezpečnost John Lee před zákonodárnou radou 22. května 2019 uvedl, že podezřelý byl v Hongkongu mezitím odsouzen k 29 měsícům odnětí svobody za čtyři případy finanční kriminality, ale mohl by být propuštěn již v říjnu 2019. „Doufáme, že právní předpisy přijmeme před jeho propuštěním, aby mohl být předán Tchaj-wanu… Vládní navrhované změny zajišťují, aby se pachatelé závažných trestných činů nemohli vyhnout odpovědnosti tím, že využijí právního vakua při ochraně bezpečnosti veřejnosti a společnosti,“ zdůraznil. Lee uvedl, že podezřelý alias vrah má být za svůj čin potrestán a že rozumnější je jeho vydání do země, kde byl obviněn. Kdyby byl souzen v Hongkongu, tak „protože k trestnému činu došlo mimo Hongkong, budou naše orgány činné v trestním řízení čelit značným potížím při shromažďování důkazů a předvolání svědků a nebudou moci zajistit, aby důkazy byly uznány hongkongskými soudy. To může dokonce vést k právním problémům spojeným i se zveřejněním informací, což může vést k obvinění, že došlo ke zbavení práva obžalovaného na spravedlivý proces.“ Nakonec Lee prohlásil: „Nemůžeme a neměli bychom zavírat oči před mezerami ve stávajících právních mechanismech, protože by to z Hongkongu vytvořilo útočiště pro pachatele.“ Dále uvedl, že stávající nařízení o uprchlících (FOO) odkazuje na vzorovou smlouvu OSN o předávání uprchlíků, která je v souladu s mezinárodní praxí s lidskými právy a právními procesními zárukami. Hongkongská vláda stejný den zveřejnila informaci, že „FOO funguje již téměř 22 let a funguje dobře a hladce. Soudy mají rozsáhlé zkušenosti s vyřizováním značného počtu případů od vstupu tohoto nařízení v platnost. Věříme odborné způsobilosti a nezávislosti našich soudců. Hongkong zatím podepsal dlouhodobé dohody o předávání uprchlíků pachatelů s 20 jurisdikcemi. Patří sem USA, Austrálie, Kanada, Velká Británie, Francie, Německo, Nový Zéland, Finsko, Nizozemsko, Irsko, Portugalsko, Česká republika, Jihoafrická republika, Singapur, Malajsie, Indie, Indonésie, Korejská republika, Filipíny a Srí Lanka. Zatímco HKSAR aktivně pracuje na jednáních s mnoha dalšími jurisdikcemi s cílem dosáhnout dlouhodobějších dohod o předávání a rozšířit síť spolupráce, nejsme schopni vyřídit žádosti o předání uprchlíků z ostatních 170 zemí nebo žádat, aby nám byli vydáni zločinci, kteří spáchali závažné trestné činy v Hongkongu. Navíc, protože stávající FOO se nevztahuje na pevninu, Macao a Tchaj-wan, mohou uprchlíci z těchto míst využít tuto mezeru k vyhýbání se právní odpovědnosti a vyhledat útočiště v Hongkongu. Z tohoto důvodu je třeba odstranit stávající zeměpisné omezení a umožnit v rámci právních předpisů vzájemnou spolupráci v oblasti boje proti trestným činům mezi Hongkongem a dalšími zeměmi.“ Demonstrace jako účelová hysterie Aby bylo námitek proti vydávání osob do zahraniční jurisdikce pokud možno co nejméně, byl v návrhu hongkongské vlády snížen počet trestných činů, za které je možné vydávat lidi do Číny a na Tchaj-wan, ze 46 na 37, a zvýšena trestní sazbu z nejméně tří na sedm let. Vydávání by hrozilo jen za závažnější trestné činy, za který se ovšem v návrhu považoval i trestný čin uplácení. Opozice v HK proto především namítala, že uprchlíci z ČLR mohou být účelově obviněni z korupce/úplatků, aby byli vráceni zpět do pevninské Číny. Na vládním webu HK se pak v pondělí 3. června 2019 objevilo prohlášení, ve kterém se mimo jiné píše, že „vláda rozhodla, že navrhovaná ujednání o předání podezřelých se budou vztahovat pouze na 37 položek ze 43 položek trestných činů, na něž se vztahuje 20 do té doby uzavřených dohod s dalšími státy (pozn.: jako například s Českou republikou).“  Záruky z hlediska lidských práv v rámci nařízení o uprchlících (FOO) obsahují omezující ustanovení, jako například, že pro předání uprchlických případů v rámci dlouhodobých dohod musí být příslušné trestné činy rovněž mezi 46 položkami trestných činů popsanými v příloze 1 FOO; není možné předání za politické trestné činy a pro politické nebo jiné motivy – žádosti týkající se osob, které jsou na základě své rasy, náboženského vyznání, státní příslušnosti nebo politických názorů poškozeny nebo stíhány… Omezení možnosti vydávání je ještě více, ale tyto jsou nejdůležitější. Hongkongská (pro-pekingská) vláda si uvědomovala, že jde o citlivé téma. Proto se snažila vysvětlit, že jde o racionální opatření. Úředníci se museli vyrovnat s námitkou, že možnosti vydávání do ČLR může být využito k vydání kritiků pekingského vedení. Proto bylo 24. května 2019 uveřejněno, že je zaručena zejména nezávislá soudní pravomoc, včetně pravomoci konečného rozhodnutí, neboť soudci z jiných jurisdikcí (států) mohou zasedat u odvolacího soudu, který by též rozhodoval o vydávání zločinců. Do května 2919 tak 14 významných zahraničních soudců ze Spojeného království, Austrálie a Kanady v současné době zasedalo na hongkongském odvolacím soudu jako dočasní soudci, což svědčí o nezávislosti tamního soudnictví. Poslední britský guvernér Hongkongu Chris Patten plánovaný zákon kritizoval. Podle něj by zákon znamenal „obrovskou ránu“ pro vládu zákona. Přitom on sám charakterizoval původní britskou vládu nad Hongkongem jako „svobodu bez demokracie.“ Americká hra s Hongkongem Hypotéza mluvčích ČLR, že za hongkongskými nepokoji jsou operativci USA a na západní rozvědky napojené tzv. neziskové organizace, je více méně opodstatněná. USA i ČLR se snaží získat v každé zemi, která stojí za povšimnutí, své sympatizanty a spolupracovníky. Tak tomu bylo a je i v Hongkongu. Sociální pnutí v Hongkongu bylo natolik silné, že stačila jenom nějaká rozbuška k demonstracím a nestabilitě. Demonstrace mají dvě hlavní příčiny: Necitlivý přístup vládních úřadů v HK k obyvatelům a zmanipulovaný trh s bydlením. Demonstranti kromě stažení novely extradičního zákona z projednávání nezískali vůbec nic. Demonstrace postupně upadaly a udržovala je násilím při životě městská guerilla. Ale ani pouliční bitky nevedly k žádnému výsledku. Spouštěčem listopadové marné eskalace násilí byla smrt dvaadvacetiletého Alexe Chowa, studenta hongkongské vědeckotechnické univerzity, který 8. listopadu spadl ze střechy parkovacího domu. Kateřina Procházková, analytička Sinopsis, k tomu v České televizi řekla: „…určitě je to velice důležitý milník…, může to být přesně ten katalyzátor, zlom, který vtáhne (lidi) opět do ulic…určitě ta smrt je důležitá pro to, jak se bude dál hongkongská demonstrace vyvíjet…“ Následovalo několik dnů hysterie, že prý mladík zemřel vinou policistů. Přitom demonstranti sami způsobili smrt dvou civilistů: Jednoho podpálili a druhého zabili hozeným kamenem. Násilí dosáhlo vrcholu v listopadu 2019, ale nepomohla ani okupace univerzit, nepomohla ani snaha o rozvrácení městské hromadné dopravy. Již nešlo o protesty, ale o ničení pro ničení. Ani v tomto okamžiku však nebyla nasazena čínská armáda. To by byla ideální záminka k tomu, aby USA uvalily nějaký druh sankcí vůči Hongkongu ještě v roce 2019. Své ekonomické zájmy na nepokojích v Hongkongu Američané prozradili tím, že přijali zákon, který dovoluje přes Hongkong uvalovat na Čínu další sankce. Američanům se nelíbí, že po ekonomické stránce mají již třetinu Hongkongu (a tím spojené tučné zisky) v kapse nositelé peněz z pekingské Číny. Hongkong má americkou doložkou nejvyšších výhod čili lehčí přístup na americký trh. Proto HKSAR 20. listopadu vyjádřila hluboké politování nad přijetím „Hongkongského zákona o lidských právech a demokracii“ americkými kongresmany. USA toho mohou sice využít k omezení čínského zisku přes Hongkong, ale je to poslední zoufalý pokus, když vše ostatní předtím selhalo. Tuto kartu vytáhl Trump opět v květnu 2020. Od demonstrací k devastaci Proti návrhu zákona, který by umožnil vydávat osoby podezřelé ze spáchání trestného činu do pevninské Číny, protestovaly v Hongkongu v neděli 9. června 2019 statisíce lidí. Organizátoři tvrdí, že jich bylo 1,03 milionu, což by znamenalo, že do ulic vyšlo víc lidí než při protestu z 1. července 2003 proti návrhu zákona o národní bezpečnosti. Agentura AFP uvedla, že šlo o největší manifestaci od připojení Hongkongu k Číně v roce 1997. Policie počet účastníků odhadla na 240 tisíc. Ve více než třicetistupňovém vedru se mezi protestujícími objevily jak rodiny s malými dětmi, tak starší lidé. Nejednalo se prvoplánově o protest kvůli novelizaci jednoho zákona, ale lidé vyšli do ulic spíše proto, aby tím vyjádřili nechuť k tomu, že Hongkong patří již do politicky sešněrované Čínské lidové republiky. K protestům docházelo o víkendu, kdy mají lidé volno. A jen sporadicky došlo ke střetům s policií. Až s prvním červencovým dnem začaly mediálně známé ojedinělé devastační incidenty. Střety sice narůstaly, ale zprávy z Hongkongu byly více méně nudné. Násilí jako jediná cesta? V průběhu července začaly devastační útoky na infrastrukturu Hongkongu vrcholící v listopadu 2019. V souvislosti s tím je zajímavý článek Vandalism is a necessary tactic, say HK vanguardz listopadu 2019: „Vandalizování obchodů a blokování silnic může obyvatelům Hongkongu znepříjemnit život, je to však jediným účinným způsobem, jak vyvíjet tlak na vládu…“ Pětadvacetiletý učitel Sam uvedl, že s násilím nesouhlasí, ale uznal, že to byl jediný způsob, jak demonstranti mohli postoupit v jejich věci. „Od června lidé uspořádali pokojné protesty, ale vláda je neposlouchala,“ řekl Sam, jenž studoval v USA a má magisterský titul. „Bylo jasné, že z pokojných protestů nedostaneme nic.“ Řekl, že „v důsledku narušení obchodních aktivit v Hongkongu a poškozování majetku se může podnikatelský sektor nakonec cítit nucen pomáhat protestujícím tlačením na vládu, aby souhlasila s kompromisem. Dodal, že nikdy nenapadne lidi, ale že je přijatelné demolovat obchody a banky, protože nemovitosti mohou být opraveny…“ Začátek výše uvedeného článku je fenomenální. Na několika řádcích popisuje základní iluze guerillové války nízké intenzity v Hongkongu. A jasně ukazuje základní smutně naivní předpoklad protestujících: „…v důsledku narušení obchodních aktivit v Hongkongu a poškozování majetku se může podnikatelský sektor nakonec cítit nucen pomáhat protestujícím tlačením na vládu, aby souhlasila s kompromisem…“ Ve skutečnosti narušení obchodních aktivit v Hongkongu a poškozování majetku demonstranty nemá smysl, protože Peking upraví v jednání hongkongských vládních úředníků jenom to, co bude považovat za potřebné a nejnutnější. A na základě poznatků z demonstrací od června do konce listopadu 2019 půjde pekingská administrativa po krku demonstrantům. Nakonec tedy z toho bude mít prospěch Peking – demonstrace prověří loajalitu mnoha lidí vůči němu.  Klasické demonstrace „proti něčemu“ postupně skončily, a nakonec šlo již pouze o devastační útoky s cílem co nejvíce ochromit chod Hongkongu a poškodit ekonomiku. To se podařilo. Hongkongu ubývali turisté, hotely přišly o hosty a obchodníci o tržby. Turistický ruch, a s tím spojené služby ve druhém pololetí 2019 zkolaboval. V době pouliční války neotevřely po řadu dnů ani některá obchodní centra, supermarkety či banky. Byla zavřena nebo omezena v provozu zdravotnická zařízení, včetně metadonových klinik pro drogově závislé, a transfuzní služby, často zavírali i provozovatelé zařízení volného času a kulturních služeb. Protestující stavěli z kovových zábradlí barikády a blokovali ulice. Davy ve městě rozbíjely výlohy obchodů, zapalovaly ohně a poškozovaly vybavení stanic metra. Vandalové házeli na koleje metra a železnice překážky, aby zastavili dopravu v HK a snažili se okupovat vstupní části letiště. Po těchto zkušenostech pekingská vláda přijme pro autonomní oblast Hongkongu bezpečnostní zákon, který nedává městské guerille jinou šanci než vězení. Zkušenosti z městské guerillové války hongkongská policie letos v květnu zúročila, když opět začaly demonstrace. „Policie se poučila z loňských protestů. Nasazení je masivnější, ví, jak se aktivisté chovají, je rychlejší a daleko rychleji zatýká,“ uvedla 28. května 2020 Barbora Šámalová v ČT 24. Hongkongský South China Morning Post situaci vylíčil 8. června celkovou situaci takto: „Kromě novoročního masového protestu, všechna následující shromáždění opozice v roce 2020 byla rychle zničena agresivnějšími policejními silami provádějícími preventivní strategii. Zašifrované kanály (internetového) Telegramu vytvořené opozičním hnutím, stále existuje, ale nejaktivnější komunikace se netýká protestní strategie, ale pomoci těm, kteří čelí soudnímu řízení a vězení.“ www.scmp.com/news/hong-kong/politics/article/3087926/hong-kong-protests-one-year-national-security-law-looming Koronavirová přestávka v demonstracích Nový koronavirus udělal začátkem roku 2020 demonstrantům v HK čáru přes rozpočet. Lidé si ihned vzpomněli na epidemii SARS. Začátkem roku 2003 zažili strach, se kterým jsme se v Evropě od konce 2. světové války nesetkali. Velmi dobře jej ve svém sloupku popsal Ian Young žijící ve Vancouveru: „Začátkem roku 2003 jsme si s mojí nastávající manželkou vyvinuli rutinu při návratu domů. Sundali jsme si obličejové masky N95 a hodili je do koše u dveří. Svlékli jsme se ve vchodu zcela neromantickým způsobem a hodili jsme naše oblečení do pračky s vydatnou dávkou Dettolu. Okamžitě jsme se osprchovali a odešli si odpočinout, abychom překonali neobvyklou a děsivou existenci, kterou byl Hongkongu způsobila epidemie SARS. To je důvod, proč současní a bývalí Hongkonžané jako my sami nenacházejí nic zvláštního na vypuknutí koronaviru ve Wu-chanu.“ Dále upozornil, že někteří Kanaďané nechápali, že používání obličejových masek v daleké severní Americe není od věci podobně jako v jihočínském teritoriu. „Když jsem o tomto fenoménu tweetoval, někteří respondenti hodnotili nositele asijské masky, že vypadali směšně nebo jako idioti.“ A trefně dodal: „Hanba a zesměšňování lidí, kteří se rozhodnou nosit masky, ignoruje obrovské kolektivní trauma ze SARS, které sdílely miliony lidí… SARS měl psychologický dopad podobný událostem z 11. září na USA… Nakonec nemoc (SARS) zabila asi 300 lidí v Hongkongu, než na jaře 2003 nakonec vyhořela v kombinaci epidemiologického úsilí a dobrého managementu…. Hongkong byl bez případů nemoci, když SARS létal dál po celém světě a jako nepřítel byl stejně záhadný a děsivý jako jakýkoli terorista v letadle…“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} Proto protesty od ledna 2020 přestaly. Kolektivní duše Hongkongu tušila, co je před branami. Autor sloupku píše: „…Když se tedy objevila zpráva o koronaviru v Číně, probudila se hrůza a jednota ve Vancouveru i v Hongkongu v širších čínských komunitách. Na lunárních novoročních svátcích v našich rodinách nahradily zvěsti o infekční nemoci všechna ostatní témata konverzace. A na rozdíl od předchozího dominantního tématu – hongkongských protestů – se na tom všichni shodli. Nevadí, že ve Vancouveru nebyl potvrzen ani jeden případ. Lidé z Hongkongu měli strach. Všechno to bylo tak strašně známé. Masky (respirátory) třídy N95 se prodávají v obchodech po celém Vancouveru, stejně jako v Hongkongu a stejně jako v roce 2003…“ Zároveň autor varoval, že jsou N95 „silně doporučovány“ pro klinické pracovníky pracující s pacienty nakaženými koronaviry. Upozorňoval na námitky týkající se jejich používání širokou veřejností: masky mohou vyvolat falešný pocit bezpečí, což potenciálně brání účinnějším opatřením jako mytí rukou a nedotýkání se tváře. „Z těchto důvodů nenosím masku kvůli koronaviru a nepředpokládám, že ji budu brzy nosit. Ale když vidím ostatní, kteří ji nosí, myslím na Hongkong v roce 2003 a poslední věcí, kterou chci udělat, je smát se jim.“ Tento sloupek pokládám za mimořádně cenné vysvětlení situace na začátku koronavirového tažení světem lidí. Zároveň to slouží jako nepřímá omluva liknavosti evropských politiků (včetně Babišovy vlády). Neozval se alarm a nezačalo nakupování ochranných pomůcek již v lednu 2020, protože jsme neměli pod kůží strach a beznaděj lidí v době SARS. Zavřít hranice s ČLR! V Hongkongu protičínsky orientovaní zaměření aktivisté usilovali o to, aby HK jednostranně uzavřel hranici s ČLR. Chtěli tím zabránit, aby alespoň na kratší dobu se nemohli do Hongkongu stěhovat „pekingští“ migranti z ČLR. Z lidského hlediska se nejednalo jenom o manýru protipekingské opozice. Mezi lidmi byl velký strach. Obě motivace se navzájem posilovaly. O uzavření hranic na přelomu ledna a února 2020 usilovala i část pracovníků nemonic. Stávkou kvůli tomu hrozili členové Aliance zaměstnanců nemocnice, nově vytvořené skupina, která se vynořila v HK z protivládního protestního hnutí. Aliance prohlašovala, že má 18 tisíc členů (celkem pracuje v oblasti veřejného zdravotnictví 77 tisíc lidí). Hongkongské zdravotnické úřady ale upozorňovaly, že to není potřeba, protože nový koronavirus může být přenášen i místně – lokálně. Úplné uzavření hranic s pevninskou Čínou je diskriminační, říkala tehdy šéfka hongkongské vlády Carrie Lamová. Ale nakonec k uzavření hranic došlo. O to větší smutek nastal, když nové případy covid-19 se do HK dostaly z Evropy a z USA, odkud odlétali vyděšení Číňané zpět domů. Zákon o bezpečnosti jako hlavolam První informace a komentáře na téma čínského zákona o národní bezpečnosti pro oblasti Hongkongu z přelomu letošního května a června jsou šablonovité. Představují ideologický bujón plný slov o demokracii, svobodě apod. Ve skutečnosti ještě nevíme, co všechno zákon obsahuje. A nevíme ani, jaký bude mít na Hongkong praktický dopad, kromě potlačení protirežimních demonstrací. Komentáře o ničem vznikly jenom na základě zhruba 600 slov „Rozhodnutí Národního lidového kongresu o zřízení a zdokonalení právního systému a mechanismu prosazování zvláštního administrativního regionu Hongkong za účelem zachování národní bezpečnosti“ (Přijato na třetím zasedání třináctého čínského národního lidového kongresu 28. května 2020). Text „rozhodnutí“ představuje jenom politickou deklaraci o úmyslu přijmout zákon a je velmi bezobsažný jako podobné dokumenty třeba v Evropské unii. Například v bodě 3 je uvedeno: „Zajištění národní suverenity, jednoty a územní celistvosti je ústavní odpovědností hongkongského zvláštního správního regionu. Hongkongský zvláštní správní region co nejdříve doplní právní předpisy k zajištění národní bezpečnosti stanovené v základním právním řádu zvláštní administrativní oblasti Hongkongu.“ Samotný text „rozhodnutí“ mohl obsahovat jenom něco málo přes 100 slov, aby bylo jasně, byť pompézně, řečeno, o co se v zákoně jedná. Stačilo přijmout pouze bod 6 „rozhodnutí“, jehož rámcový překlad uvádíme: „Schválit Stálým výborem Národního lidového kongresu formulaci příslušného zákona o zřízení a zdokonalení právního systému a mechanismu prosazování zvláštního správního regionu Hongkongu k zajištění národní bezpečnosti, a účinně předcházet, zastavit a potrestat jakékoli rozdělení země, podvracení státní moci, organizaci teroristických aktivit a další vážná nebezpečná chování a činnosti zahraničních sil zasahujících do záležitostí zvláštní správní oblasti v Hongkongu. Stálý výbor Národního lidového kongresu se rozhodl zahrnout výše uvedený příslušný zákon (nebo zákony?) do přílohy III základního zákona zvláštní administrativní oblasti Čínské lidové republiky v Hongkongu, který bude vyhlášen a prováděn na místní úrovni zvláštním správním regionem Hongkong.“ Kšeftařská stabilita jako nejvyšší cíl Víme, že ani teroristický útok letadly – úder do dvou mrakodrapů v New Yorku v roce 2001, neměl na burzu žádný podstatný vliv. Podobné to je i dnes. Opozice Hongkongu na světovém finančním trhu se nemění, protivládní protesty tuto roli podle všeho neovlivnily, uvedla loni v prosinci ratingová agentura Fitch. Měsíce pokračující nepokoje ale podle ní podkopávají obraz Hongkongu jako stabilního mezinárodního obchodního centra a slabší hodnocení místní vlády by mohlo přímo ovlivnit rating úvěrové spolehlivosti této bývalé britské kolonie. Zatímco krátkodobý výhled ratingu se zhoršuje, střednědobý výhled se podle všeho jeví pozitivněji. Celkem nedávný vstup čínského internetového prodejce Alibaba koncem roku 2019 na burzu v Hongkongu ilustruje, že město pro čínské společnosti představuje „vlajkovou loď daňových rájů“. Koncem ledna 2020 ratingová agentura Moody’s o jeden stupeň zhoršila hodnocení úvěrové spolehlivosti Hongkongu (na Aa3 z Aa2), který se tehdy již přes šest měsíců potýkal s protivládními protesty. Demonstrace doslova zničily turistický ruch. Moody’s poukázala na neexistenci konkrétních plánů, které by řešily politické, ekonomické a sociální obavy obyvatel Hongkongu. Ale konkrétní opatření již dostávají obrysy. Kvůli koronaviru v Hongkongu jsou zavedeny podpůrné programy a dotace, zvyšuje se sociálně dostupná výstavba a renovace bytů. Zákon o národní bezpečnosti může pro investory být nakonec pozitivním signálem, protože zase bude zaveden v Hongkongu pořádek. Investory nezajímá demokracie, ale klid pro podnikání a hospodářské výsledky. V květnu 2020 akcie v Hongkongu oslabily a jejich hlavní index zaznamenal nejprudší propad za posledních pět let. Na vině byla podle analytiků především snaha Pekingu prosadit zákon o národní bezpečnosti, což vyvolává obavy z dalších nepokojů. Pokud se ale policie s nimi tvrdě vypořádá jako při prvních akcích na přelomu května a června, a zapůsobí i hrozba zákonem o národní bezpečnosti, bude to signál navracející se (ekonomické) stability. Ekonomové čekají, zda Trumpovy další silácké řeči vůči Číně budou nějak uvedeny v praxi, a zda to více zasáhne ČLR nebo USA. S hodnocením významu zákona o národní bezpečnosti proto musíme počkat, až budeme znát oficiálně schválené paragrafové znění. Z obecného hlediska se nic nezmění. Homosexuálové a lesbičky o své bary, časopisy a právo se shromažďovat nepřijdou, prodej sexuálních pomůcek, pornografie a „dekadentně“ západních magazínů bude pokračovat také dál. Internet bude stále přístupný a k dostání bude tisk a knihy z demokratických zemí. Nezmění se ani výuka vysokoškolských témat, které nejsou na školách v ČLR běžné. Hongkong bude stejně volně přístupný pro turisty, horší to budou mít protičínští agitátoři. Ale podobné to mají u Trumpovy administrativy i pročínští agitátoři v USA. Zakázány a trestány budou jen projevy separatismu, veřejné deklarování názorů například, že v Pekingu vládne banda netolerantních diktátorů (podvracení státní moci) a rozbíjení semaforů při demonstracích (od června do konce roku 2019 demonstranti v různé míře poškodili zhruba 730 sad semaforů, řadu z nich opakovaně) skončí mnohaletým vězením (opatření proti organizaci teroristických aktivit). V HK nejde o nic jiného než o moc čili ekonomickou sílu. V této souvislosti si připomeňme jednu pasáž ze zajímavé knihy (Gordon Thomas, Prameny draka, Brána-Knižní klub, Praha 2002): „Spojené státy sehrály v uplynulém desetiletí významnou roli, když pomohly Číně stát se nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě. Americké společnosti zaznamenávaly obrovské zisky, když se jim podařilo zdvojnásobit či zčtyřnásobit příjmy milionů Číňanů a poskytnout jim vyšší životní úroveň. A protože hrubý domácí produkt Čínské lidové republiky stále dosahoval pouhých 350 dolarů na hlavu, daly se další epochální zisky utržit ze společných podniků. Američané zakládali doly a provozovali luxusní hotely… K tomu se přičítala výhoda nízkých mezd – průměrný výdělek v čínském průmyslu činil asi 60 dolarů měsíčně, což bylo méně než denní mzda ve Spojených státech. Američtí investoři si navíc mohli v Číně vyškolit lacinou pracovní sílu a naučit ji pracovat s americkými technologiemi, což by ještě více prohloubilo čínskou závislost na Spojených státech…“ Dnes jsou USA a západní země v opačné pozici. Čína začala tvrdě ohrožovat jejich dosavadní ekonomická privilegia. Teď je naopak třeba Čínu přibrzdit různými opatřeními, aby byla čínská exportní (invazní) síla podvázána. Osud Hongkongu je již zpečetěn Karty byly rozdány dnem, kdy byl v roce 1997 předán Hongkong Velkou Británií pod čínskou správu. Čínská administrativa měla 20 let na vytvoření mocenské základny v této oblasti. Jejím cílem je dostat Hongkong postupně do svého mocenského systému. Pekingské vedení respektuje západní způsob života v HK, protože kdo si hraje, nezlobí. Připustí, ať si zde užijí ještě pár desetiletí osobní svobody. Ale s velkou podmínkou: Ať se nepletou do pekingské politiky a vůbec ať si nedovolí vykřikovat něco o samostatnosti HK. Historickou úlohou lidí v Hongkongu je vydělávat pro Čínu peníze a bavit se. Jiný politický mandát nemají. Tím je naplněna odměřená míra demokracie daná dohodou o jedné Číně a dvou systémech civilní správy. Mnoho lidí v HK to pragmaticky pochopilo. Ve druhé polovině roku 2019, když probíhaly devastační demonstrace, tamní vláda oznámila, že ČLR zjednodušila podmínky pro působení jednotlivců i firem z HK v Číně. Kdo chce nabídky využít, nemůže ovšem mít nic společného s demonstracemi. Ocitnout se na seznamu demonstrantů uzavírá cestu k dobrým kšeftům a kariéře v nekonečné pekingské Číně čili v Říši středu, ale i v řadě hongkongských firem. Blesk z čistého nebe Propekingská strana vytvořila letos v květnu v HK alianci na podporu zákona o národní bezpečnosti a otevřela 5 400 pouličních stánků a webovou stránku. Za pouhých osm dnů shromáždila více než 2,9 milionu podpisů na podporu nových pekingských právních předpisů. Neméně překvapivé je, jak protičínská opozice reagovala na připravovaný zákon o národní bezpečnosti. Na Pekingu nezávislé hongkongské noviny South China Morning Post (SCMP) popsaly 8. června 2020 v článku Hong Kong protests: one year on, with the national security law looming, has the anti-government movement lost? smutek snášející se na hongkongskou opozici. Článek přinesl svědectví několika mladých demonstrantů převážně ve věku 14 až 16 let, kteří zjistili, že svolávání demonstrací jaksi vázne. Demonstranti z minulého roku nikde neviděli své dosavadní spolubojovníky. Byli nepříjemně překvapeni, že jejich kdysi impozantní pozice se dramaticky zmenšila, dynamika protestů se ztratila. Stejně depresivní pohled popsaly i dvě reportérky v článku o demonstraci v HK navečer 9. června 2020 v den prvního výročí začátku protičínských demonstrací. Popsaly například, že devatenáctiletý student přišel demonstrovat, protože „pokud nebudeme pokračovat v protestech, nebudeme mít šanci protestovat po schválení zákona o národní bezpečnosti… Takže, pokud teď nevyjdu ven, nebudu mít šanci vyjít v budoucnosti.“  Od června 2019 policie zatkla 8 981 osob ve věku mezi 11 až 84 lety. Obviněno bylo 1 749 osob, z toho 100 již bylo odsouzeno. Nejméně 13 protestujících bylo uvězněno na sedm dnů až čtyři roky za držení útočných zbraní na veřejném místě, poškození majetku a účast na nepokojích. Chytrému napověz… Když koncem října 2019 skončilo plenární zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny v Pekingu, nikdo nevěnoval pozornost komuniké vyzývajícímu k přijetí opatření k „vytvoření řádného právního systému a vynucovacího mechanismu pro zajištění národní bezpečnosti ve zvláštních správních regionech“. Hongkong v textu nebyl zmíněn a málokdo četl mezi řádky, takže tato informace zapadla bez povšimnutí. Demonstranti v HK proto netušili, že rozhodnutí přijatá v Pekingu budou mít dalekosáhlé důsledky. Nejen v Hongkongu nečekali, že byl vydán souhlas k tvrdšímu postupu. Například Haló noviny 29. října 2019 uvedly: „V Pekingu včera začalo plenární zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny, které se podle odborníků citovaných agenturou AP vyhne kontroverzním bodům. Nečeká se proto … (ani) debata o neutichajících protestech v Hongkongu…“ Opozice v HK doufala, že v roce 2020 bude pokračovat v opotřebovacím boji s pročínskou vládní administrativou. Místo toho přišel šok. Náhle si uvědomili, že stojí proti neporazitelné státní mašinérii, která kolem opozice v HK vystavěla velkou čínskou zeď ze zákona o národní bezpečnosti. V citovaném článku jeden z demonstrantů říkal, že zákon o národní bezpečnosti najednou přišel jako blesk z čistého nebe. „Když jsem se svými přáteli hovořil o nejhorším scénáři, byli jsme si jisti, že by Peking násilně nezasáhl proti protestům povoláním Lidové osvobozenecké armády do města,“ řekl mladý demonstrant a dodal: „Ale nikdo z nás si nemyslel, že přijde něco horšího než čínské vojsko.“ Demonstranti si zvykli, že bojovali v ulicích proti zákonům, které se jim nelíbili v roce 2003 a 2019, a úspěšně. Ale jakmile bude zákon o národní bezpečnosti v Pekingu schválen, zařadí se do přílohy III. základního zákona Hongkongu, což znamená, že nabude účinnosti, aniž by musel být odsouhlasen zákonodárci města. Potom mohou čínští agenti pevniny a jejich instituce působit ve městě oficiálně. Ne, že by v HK již nebyli, ale zatím neoficiálně, neviditelně. Doplatili na svou přezíravost? Demonstranti v roce 2019 brali ničení hongkongské infrastruktury jako boj za demokracii a chtěli v roce 2020 po opadnutí koronavirových omezení pokračovat. Vůbec nedomysleli, že guerilovým vandalismem donutili pekingský režim jednat. Ale ne brutální silou. Dr. Edmund Cheng Wai, politolog z City University, který prováděl o demonstracích ve druhé polovině roku 2019 terénní studie, uvedl, že šok ze zákona o národní bezpečnosti byl částečně způsoben tím, že mladí v HK nechápali myšlení ústřední vlády a ještě méně měli zájem se o něm více dozvědět. Podle politologa dokonce i mezi studenty vysokých škol nebyly kurzy čínské politiky populární a místo znalosti problematiky si vystačili s přezíravostí. A dodal: „Mnozí si proto mysleli, že Peking neudělá nic takového vůči Hongkongu, když to jsou finanční plíce země." Cheng vyjádřil pesimismus nad budoucností hnutí například v důsledku zvýšeného právního rizika a únavy z protestů, které nakonec nevedly k žádným hmatatelným úspěchům. Ale nejdůležitější je, že na rozdíl od předchozích kontroverzí, v nichž byla hlavním cílem hongkongská vláda, za novým zákonem je Peking, jenom s okrajovou účastí hongkongské městské správy, takže proti komu bojovat? Nepokoje budou ze setrvačnosti pokračovat. Jako ze setrvačnosti pokračuje i významná pozice Hongkongu. Ale čínské administrativně-ekonomické kroky směřují k tomu, aby zesílil v mezinárodním i vnitřním obchodu význam dalších pobřežních enkláv. Význam Hongkongu nejpozději do 10–15 let klesne na význam srovnatelný například s Šanghají. Nevěříte?

Čas načtení: 2025-01-03 18:17:38

Motocyklový závodník Brož úspěšně zahájil účast na svém prvním Dakaru. Setkání s prezidentem mu dodalo odhodlání

První den Rallye Dakar 2025 přinesl pro nováčka Jiřího Brože nezapomenutelný začátek. V prologu, který určoval pořadí pro start do první ostré etapy, se umístil [...]

Čas načtení: 2018-08-31 10:00:36

Odysseus Kosmos: Adventure Game – klasická point-and-click adventura pro geeky a milovníky zajímavých řešení

Znáte tento: Otázka: „Nevíš náhodou, proč mi můj antivir neustále hází ten nový film do karantény?“ Odpověď: „Hmm, těžko říct… Nehraje v něm Trojan?“ … nebo tento: Alenka v říši divů: <div><div><div><div>ALENKA</div></div></div></div> … a co tento: Co jsme si mysleli v roce 1999: „To nemám šanci v životě zaplnit ten 10 GB harddisk…“ Co si myslíme […] Příspěvek Odysseus Kosmos: Adventure Game – klasická point-and-click adventura pro geeky a milovníky zajímavých řešení pochází z androidtip.cz Další zajímavé TIPy: Dead Synchronicity – Překvapivě temná point-and-click adventura pro Android Stylová adventura The Inner World právě vyšla na Android Gemini Rue je temná sci-fi adventura pro Android ve stylu Blade Runnera (Nová hra) Little Big Adventure je remake PC klasiky z devadesátých let Broken Sword: The Serpents Curse – nový trailer pro pokračování úspěšné adventure hry zveřejněn

Čas načtení: 2024-02-13 18:06:05

Rezidence Strakonická úspěšně prodána

Ambiciózní projekt společnosti VIHOREV, rezidence Strakonická, která se nachází na pražském Smíchově a jež nabídla investorům 28 skvěle vybavených a zařízených apartmánů, 4 pracovní ateliéry napříč 7 patry a s celkovou výměrou 1650 m2, byla úspěšně dokončena a prodána. Byty byly nabízeny jak k bydlení, tak jako investiční příležitost. Společnost VIHOREV se bude i nadále zaměřovat na […] The post Rezidence Strakonická úspěšně prodána appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2022-05-03 18:23:21

Das ist (noch) kein totaler Krieg – polemika s D-Fensem

Vážení a milí, dostal jsem hned od několika čtenářů odkaz na D-Fensův prvomájový článek „Wollt ihr den totalen Krieg?“, ve kterém se provozovatel serveru vypořádává se současnou situací. A k tomu samozřejmě dotazy, co si o něm myslím. Jelikož nemá moc smysl na tak opakované otázky odpovídat separátně, a jelikož ten výše zmíněný článek podle mého názoru reprezentuje sice asi menšinovou, ale nezanedbatelnou perspektivu na pravici, rozhodl jsem se na něj zareagovat určitou polemikou. Nebude to kompletní rozbor „řádek po řádku“, to by byla nuda, a navíc by to bylo zbytečně nepřátelské. Ale některé ty věci vidím zásadně jinak a pokusím se vyargumentovat „proč“. Čím víc toho zakážete, tím se posouvá mez „hraničních“ názorů Začněme těmi několika položkami, na kterých se shodneme. O těch nemá moc cenu se rozepisovat, „ano“ je kompletní věta. Dodám ale aspoň nějaké zpřesňující detaily. Text z původního D-Fensova článku bude vždy vysázen jako citát. „Doufám, že Ukrajinci Rusáky z jejich země vyženou, a to čistě jen proto, že tak je to správně.“ Yep. „A pokud chce někdo válčit tady v Čechách, ať se sebere a odjede tam, není to tak daleko a pan premiér slíbil abolici.“ Však jo, ostatně se tak i děje. Pokud vím, dobrovolníků je relativně málo, oni ostatně Ukrajinci berou jen lidi s vojenským výcvikem – což je v mladších generacích české populace vzácnost. „Vzhledem k antagonistické povaze konfliktu skončí konflikt, až jedné ze stran dojdou síly.“ Ano, je to opotřebovávací válka a ty vesměs končí vyčerpáním jedné ze stran. „To je ale zase než spekulace, ve skutečnosti nikdo neví, kde se soudruh Putin zastaví, stejně jako před třemi měsíci nikdo spolehlivě nevěděl, zda napadne Ukrajinu.“ Pravda, byť zde nutno říci, že toto je věc, kterou můžou ostatní státy svou aktivitou ovlivnit a také tak činí. Spekulacím se ale stejně nelze úplně vyhnout. D-Fens sám za chvíli spekuluje o tom, že nově vzniklá až pětiprocentní menšina Ukrajinců se už domů nikdy nevrátí. Taky je to spekulace, a ne zas tak jistá k tomu; hodně to bude záležet na tom, jak dlouho ta válka potrvá, jaký bude její výsledek, a kolik peněz se nalije do následné obnovy země. Pokud hodně, tak tam vzniknou zajímavá pracovní místa a zcela nová infrastruktura – může to hrát roli pull faktoru zpět. Život někde v Praze nebo Brně je proti Kyjevu či Charkovu dost drahý, a část těch lidí tam má (nepoškozený) nemovitý majetek. „…cenzuru prováděnou soukromými subjekty za laskavého dohledu bezpečnostních složek a provládních NGO v pozadí, vytváření Českomandnazoru, podporu udavačství a pronásledování lidí s nepovolenými názory včetně chlebíčkového teroristy.“ Ano, a kvůli tomu jsem se rozhádal i s řadou jinak solidních liberálů, protože tenhle proces, nebude-li zabrzděn, rozhodně neskončí u Ivanů šířících bludy na povel. Ten skončí mazáním skutečností a názorů nepohodlných panu ministrovi, tady funguje princip šikmé plochy docela spolehlivě. Čím víc toho zakážete, tím se posouvá mez „hraničních“ názorů, které jsou dalšími kandidáty na likvidaci. Rusové překročili Rubikon Dobrá, tak se trochu podívejme na ty body, kde se naše perspektivy rozcházejí. Zásadní otázky na té celostátní úrovni jsou dvě. Otázka číslo 1: Je ve středně- až dlouhodobém zájmu ČR a potažmo i jiných států zpoza bývalé železné opony, aby si Rusko v té současné takzvané speciální operaci nabilo pěkně hubu a přišlo při ní o značnou část svých konvenčních sil? Na to já osobně říkám „ano“, jednak vzhledem k naší dlouhodobé historii s východem (však i D-Fens sám konstatuje, že z tohoto rohu nikdy nic pozitivního nepřišlo), jednak proto, že v tom Rusku se poslední léta systematicky kultivovala stará imperiální kultura, která ve zbytku Evropy dávno vymřela. Přečtete-li si například aspoň kus Základů geopolitiky od Alexandra Dugina, je to docela svistot, a přitom Dugin patří ke dvorním intelektuálům dnešní Ruské federace. Kdyby se reálně Moskva ve svém snažení omezila na nějakou tu Transnistrii, Krym a Donbas, asi by situace byla jiná. Ale po letech, kdy se celkem úspěšně soustředili na pouhé „rozesírání” v podobě drobných místních konfliktů, teď rozjeli mnohem větší válku a tím překročili Rubikon, který se nedá jen tak odpřekročit. Mají podstatně větší ambice, než by odpovídalo jejich schopnostem, což je u mocností vždycky průšvih. Tahle situace se dá korigovat v podstatě jen jedním způsobem, a to, že na té Ukrajině utrpí jejich staronové impérium porážku podobně jako v rusko-japonské válce (1905) nebo v první světové válce (1917). Taková porážka může, i když nemusí, vést k nezbytným reformám i přes jinak silně zakořeněnou potřebu zachovat tvář. Tak například o kus dál na Blízkém východě se sousední arabské státy nakonec naučily, že navážet se vojensky do Izraele se prostě nevyplatí. Bylo k tomu sice potřeba několik pokusů, ale nakonec tam ten mír, byť třeba chladný, přece jen nastal. Nicméně co se této otázky týče, skutečně lze mít zcela odlišné názory i mezi naprosto racionálními lidmi. Někdo třeba přikládá určitým rizikům větší váhu a určitým vyhlídkám váhu menší, pak mu to vyjde jako „ne“. Velká pozemní válka v Evropě se odehraje tak jednou za čtyřicet let Otázka číslo 2, podmíněná: Pokud tedy na otázku číslo 1 odpovíme „ano“, jaká aktivní opatření má za tímto účelem Česká republika přijmout? Odpovídá tomu situace v médiích? Mezi „0“ (v podstatě nedosažitelný stav, už od 90. let máme nějaké vojenské mise ve světě) a „totaler Krieg“ (musíte-li jej opravdu vyhlásit, je to znamení, že jste v pěkném loji) je celé kontinuum možných stavů. To, co poněkud vadí i mně, je značná vzdálenost „dvou střelek“: v médiích je skutečně střelka panující atmosféry někde tak na dvou třetinách, kdežto naše reálné zapojení do ukrajinského válečného úsilí je tak na jedné pětině ciferníku. Na rozdíl od D-Fense z toho ale nechci odvozovat, že třída nějakých méněcenných pisálků systematicky manipuluje s lidmi nadšeným hýkáním v médiích, nebo že by opravdu chtěla vidět české pluky valit se skrze Donbas na bídného Rusa. Coby člen týmu Echo 24 znám různých pisálků dost, sám jsem jeden z nich (a D-Fens snad není? Pokud se pisálek vyznačuje hlavně psaním, tak on píše ostošest už asi dvacet let déle než řada kariérních publicistů). Z tohoto vzorku mně známých novinářů bych řekl, že vysvětlení je podstatně jednodušší a není třeba tam automaticky předpokládat zlou vůli a manipulativní úmysly. Velká pozemní válka v Evropě se odehraje tak jednou za čtyřicet let. Většina z nás zažije něco takového jednou za život, asi jako přílet Halleyovy komety; na rozdíl od Halleyovy komety je to ale brutální a krvavý jev. Navíc máme díky technologii celkem unikátní proud videí a fotek přímo z bojiště, což má emocionální dopad. Někdo je v tomhle naprosto teflonový a steče to po něm, ale takové typy lidí zase většinou nejdou dělat do novin. Připočtěte skutečnost, že rok 1968 je tady dědičné trauma srovnatelné s Mnichovem, a že rozdíl proti dnešku je, že ti Ukrajinci teď (i když s významnou cizí pomocí!) udělali to, co tehdy naši předkové nikoliv, a co zde dodnes posiluje národní mindrák. Pak je ale celkem přirozené, že se daleko více a intenzivněji píše o válce než o pěstování cibulí nebo o oslavách Svátku práce. Samozřejmě by si ten novinář měl hlídat svoji dlouhodobou kredibilitu a pokud možno ověřovat informace z jiných zdrojů (u takového „Ghost of Kiev“ bylo celkem jasné, že jde o klasickou válečnou urbánní legendu srovnatelnou s naším protektorátním Pérákem), ale úplná emoční neutralita je asi v tak extrémní situaci nedosažitelná. Považoval bych ovšem skutečně za žádoucí, kdyby naši novináři trochu „zklidnili hormon“, a aby se ta naše mediální střelka vrátila aspoň do první půlky ciferníku, kde bezpečně trčí (a jen tak se nepohne) ta střelka reálná. Nepohnutelnost té reálné střelky je mimochodem dána hlavně tím, že na rozdíl od Britů či Poláků nemáme k žádné eskalaci svých závazků příslušné vojenské kapacity. S tím bezprostředně nikdo nic nenadělá, i kdyby se na vládě nebo v televizi řečnilo sebeohnivěji. Takové kapacity se budují léta, a za tu dobu se spektrum hrozeb beztak totálně promění. Neplatí, že větší bestie má automaticky větší vyhlídky na vítězství Dobrá, nyní k těm věcem totálně rozporným. Podívám se na tři. „Denně jsme tak zahrnováni nejrůznějšími detaily, jak ruská branná moc terorizuje civilní obyvatelstvo, krade jim majetek, mučí a popravuje zajatce a podobně. Na základě znalosti dějin různých dalších ozbrojených konfliktů z moderní historie jsem bohužel přesvědčený, že ukrajinská strana dělá to samé. Jen se o tom nedozvídáme, protože nám ji média idealizují. Ukrajinci jsou vykreslováni jako kreativní a čestní bojovníci, Rusové jako podlá pakáž. Jak naivní. Tohle je válka a všechny strany udělají všechno možné, aby se té druhé dostaly na kobylku.“ O pár řádek dál vyčítá D-Fens Ukrajincům, že „bez důkazů“ prohlašují referenda pořádaná Ruskem za zmanipulovaná. Tady ale činí totéž; to není konzistentní. Buď tedy ty důkazy máte, nebo odvozujete své přesvědčení na základě předešlých zkušeností. Ukrajinci nepochybně nejsou svatí, ale bojují na vlastním území. To jim vůči civilnímu obyvatelstvu zase dává trochu jiné motivace než útočníkovi. Platí to i v daleko extrémnějších scénářích. Vezmeme-li si třeba východní frontu za druhé světové války, tak frekvence různých znásilnění, rabování apod., kterých se na jaře 1945 dopustili někde kolem Odry ustupující Němci vs. postupující Sověti, nebyla ani přibližně stejná, a nebylo to přitom dáno tím, že by snad Třetí říše byla lidštější a mírumilovnější stát než SSSR. Ale ani ona nechtěla dělat takové věci vlastním občanům. Něco jiného jsou ti zajatci, tam si bohužel myslím, že se kompletní pravdu jen tak nedozvíme. Tam by ale bylo divné, kdyby k žádným zločinům typu poprav nebo mučení na ukrajinské straně nedošlo, vždyť i Spojenci na západní a italské frontě nějaké takové věci napáchali. (A to ani nemluvíme o Pacifiku, tam byla vzájemná nenávist válčících stran opravdu silná.) To bohužel od té války opravdu oddělit nelze. Mimochodem, z hlediska těch strategických cílů, tj. „dostat se na kobylku“, se zrovna excesivní ukrutnost nemusí vyplácet, a dokonce může být na škodu. Dává to protistraně motivaci bojovat do poslední kulky, i kdyby se třeba ocitla v situaci, kdy by bylo rozumnější se vzdát. Moderní zákony války nařizující slušné jednání se zajatci nemají jen etický základ. Je v nich i hodně poznaného pragmatismu, který je potřeba vynucovat i vůči vlastním vojákům; rozhodně neplatí, že větší bestie má automaticky větší vyhlídky na vítězství. Žádná událost není úplně izolovaná „Myslím, že žádný soudný člověk by neměl válku podporovat, za jakoukoli stranu, a to ani v případě, že zatím nekácí v jeho lese. Propojenost různých procesů a ekonomik má totiž za následek, že se v jeho lese kácí, jen to nevidí.“ Toť otázka. K rozpoutání války notoricky stačí jedna strana, všichni ostatní se v ní (nebo kousek vedle ní, což taky není příjemná pozice) ocitnou do nějaké míry vynuceně. I když se třeba předtím vztahy dlouho zhoršovaly, někdo ten Rubikon překročí jako první a ostatní na to musejí nějak reagovat. Válka je destruktivní už svojí samotnou podstatou a těch opravdu neutrálních hráčů, kteří dokážou dlouhodobě vycházet se všemi a nenaštvat nikoho, je poměrně málo. Taky to u nich mívá určité psychické následky, například určitá část dnešního švédského „hypersluníčkářství“ se dá vystopovat k mindráku ze skutečnosti, že za druhé světové války Švédsko notně zbohatlo na dodávkách surovin Třetí říši, kdežto sousedi si tu válku různou měrou odtrpěli. (Švýcaři mají v tomto směru kachní žaludky.) Lze si samozřejmě říci, že nám do Ukrajinců nic není a ať si je Putin pošlape dle libosti. Někdo si to zdůvodní ekonomickým pragmatismem, jako třeba v citovaném textu, někdo možná „koupí“ alternativní vysvětlení o tom, že ta Ukrajina Rusům vlastně patří právem. Ale nejsem si vůbec jist, nakolik se tímto postojem úspěšně vyhnete nějakému tomu „kácení ve vlastním lese” do budoucnosti. Světová politika se hraje na kola, žádná ta událost není úplně izolovaná, a dlouhodobá dějinná zkušenost říká, že projde-li agresorovi A, časem pokročí k nějakému B a později C – a někde v této abecedě dojdete k punktu, kdy se i ve vašem lese a na vašem území bude kácet ostošest. Jistotu samozřejmě nemáte, tu ohledně budoucnosti nikdy nikdo nemá, ale svoje rozhodování musíte založit na historickém precedentu, že „s jídlem roste chuť“ a země, která úspěšně pozřela jednoho či více svých sousedů, bude na mezinárodní scéně vystupovat o hodně bojovněji a agresivněji než dříve – protože získala (skutečností podložený) dojem, že se takový postup vyplácí, a že potenciální protivníci se nikdy na nic nevzmůžou. A takto bude nejspíš vystupovat i vůči vám. Pak je ovšem naopak celkem soudné snažit se ten proces zbrzdit nebo zastavit o něco dříve, než se k vám přiblíží „až na dostřel děla“. Je to jeden z důvodů, proč různé mezinárodní koalice vznikaly už ve starém Řecku, do kterého zase systematicky „lezla” sousední Persie. A vznikaly i mezi státy, které za jiných okolností měly dost nepřátelské vztahy mezi sebou (Sparta, Atény). Byla ruská armáda opravdu silná? „Rusko reálně disponuje silou, která už dávno měla srazit Ukrajinu na kolena.“ Tenhle druh tvrzení opakovaně slýchám od lidí starších 40 let, kteří si nosí v hlavě koncept Ruska coby nepřekonatelného medvěda a nějak nejsou ochotni jej opustit. Zároveň to často bývají lidé nedůvěřiví k médiím, stejně jako D-Fens, ba i více. (Opravdu to jde i více.) První problém je v tom přímém srovnání Ukrajiny a Ruska; dnes stojí za Ukrajinou reálně mnohem ekonomicky silnější koalice bohatých států, takže je to proxy válka jako vyšitá. Ale co ta druhá část výroku … kurňa, přátelé, odkud vlastně všichni víte, jakou Rusko reálně disponuje silou? Není to náhodou z médií? Nikdo z nás přece osobně inspektorem ruské armády nebyl. Všechno, z čeho v takových odhadech v mírové době vycházíme, jsou silně zprostředkované a profiltrované údaje odjinud. Podobně jako u soukromých firem, ani u armád se nedá jejich životaschopnost a funkčnost posoudit mimo krizové situace. Na přehlídkách lze předvést to nejlepší, co máte, a na veletrzích rozdávat krásné křídové letáky s impresivními čísly. V reálné krizi se ukáže, co se za nimi tedy skrývá ve skutečnosti. Jediným skutečně tvrdým a neošiditelným testem schopností ozbrojených sil je právě ta válka, a v ní zatím Rusové nepodávají nějaké extra výkony. K tomu se stačí podívat na mapy a časový vývoj, k tomu nemusíte slepě věřit nějakým propagandistům. * Nevěřím, že původní plán Kremlu byl ten, že se boje s regulérní ukrajinskou armádou potáhnou celé měsíce. Vybavujete si, jak státní agentura RIA Novosti už 26. února vydala a pak zase stáhla oslavný článek o tom, jak Rusko zavedlo na Ukrajině nový řád? Jistě, mohli jim to tam podvrhnout nějací hackeři, ale za pravděpodobnější scénář považuji, že jejich očekávání bylo, že organizovaný odpor se zhroutí během pár dní a zbydou maximálně nějací partyzáni v lese. * Nevěřím, že nepovedená expedice Rusů do bažin v okolí Kyjeva, kde pak při ústupu zanechali ohromné množství rozbité techniky (a Oryx měl problém to vůbec zpracovat), byla jen klamným manévrem na odvedení pozornosti odjinud. Na to byla krapet moc drahá. * Nevěřím, že Rusové počítali s potopením křižníku Moskva, nebo že současný postup-nepostup na Donbase či kolem Chersonu je vlastně záměr atd. * Nevěřím, že Rusům vyhovuje, že mediálně známé a široce oslavované jednotky jako VDV (parašutisté, kolem kterých panuje v Rusku slušný mediální kult) nebo Čečenci utrpěly na reálném bojišti krvavé ztráty. Zato se musím vracet ke knize Viktora Rezuna, píšícího pod pseudonymem Suvorov, která se jmenuje Můj život v sovětské armádě. Odehrává se o padesát až šedesát let v minulosti, ale je to „nářez“: víceméně v ní píše o obří Potěmkinově vesnici, ve které nic nefunguje, jak by mělo, strašně moc věcí se jenom předstírá, hodně se toho rozkrade, zašantročí, zanedbá, nadřízení se nezajímají o skutečný stav věcí – hlavně aby to vypadalo dobře navenek atd. Když jsem ji četl poprvé, říkal jsem si, že to možná trochu přibarvil pro západní publikum, aby se trefil do předsudků čtenáře. Ale současné výkony či nevýkony Rusů na Ukrajině jsou konzistentní s jeho líčením. A silovici, kteří dnes hrají rozhodující roli v Moskvě, jsou vesměs lidé, jejichž kariéra sahá až do pozdní sovětské éry. Kdyby v ruské armádě roku 2022 panovaly stejné poměry jako v té sovětské 60. let, asi by to nebylo zas takové překvapení. Nezmění-li se příliš samotné načálstvo, těžko čekat, že na úrovni řadového vojáka nebo řadového pluku to bude zcela jinak.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-09-05 06:37:09

Martin Hudec: Česko-německá literární výměna je zatím dost jednostranná

Před více než dvaceti lety se zrodila instituce, která se rozhodla prohlubovat vzájemné porozumění mezi Čechy a Němci. O dosavadních aktivitách Česko-německého fondu budoucnosti, jeho aktuálních projektech i plánech do budoucna jsme hovořili s germanistou Martinem Hudcem.   Česko-německý fond budoucnosti, založený v roce 1997, si klade za cíl „stavět mosty mezi Čechy a Němci“. Co konkrétně si pod tím máme představit?  Zcela konkrétně ve třech číslech: za 20 let jsme částkou přes 60 milionů eur podpořili na 11 000 česko-německých projektů. Podporujeme především školní a kulturní výměnu a spolupráci na úrovni občanské společnosti včetně nejrůznějších setkávání. Jde nám o to, aby díky naší podpoře bylo možné realizovat projekty, které spojují lidi z obou zemí a umožňují jim se vzájemně poznat a respektovat. Fond budoucnosti přispívá i na obnovu památek, vysokoškolská stipendia a vědecké a publikační záměry.   V čele fondu stojí český ředitel Tomáš Jelínek a německá ředitelka Petra Ernstberger, znamená to, že o aktivitách nadace v té které zemi rozhoduje vždy pouze jeden z nich? Fond budoucnosti je sice bilaterální instituce s českým a německým ředitelem, a stejně tak jsou Češi a Němci zastoupeni ve správní radě i mezi zaměstnanci, ale naše poslání je jednotné a agendu si podle státní hranice nedělíme. Sídlo fondu a celé jeho exekutivy je v Praze, zde jsou zpracovávány a hodnoceny všechny grantové žádosti a odtud jsou řízeny i další aktivity fondu směřující do obou zemí.   Vy máte na starost podporu kulturních a vědeckých projektů a také vydávání tištěných publikací. Jaký druh projektů mezi (úspěšnými) žádostmi převažuje a kam obvykle jde nejvíce peněz? Úspěšné jsou především takové žádosti, které přispívají k česko-německému porozumění, a projekty založené na česko-německé spolupráci, důležitý je i inovativní přístup, kreativita a přínos podpořených projektů. Konkrétně pak záleží na té které projektové oblasti: u kulturních projektů nám jde především o vzájemné zprostředkování kulturních fenoménů obou zemí i prezentaci zástupců současné kultury, od amatérských hudebních souborů až po špičkové německé divadlo. U vědeckých a publikačních projektů je pro nás zásadní zdokumentování myšlenkového světa, vědeckého výzkumu a kulturních aktivit lidí z Německa a Česka, stejně jako náhled do literatury sousední země a jejích nejrůznějších žánrů. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Když zůstaneme u literatury, které faktory mají největší vliv na výsledné rozhodnutí ohledně vaší případné podpory? A kdo všechno o ni vlastně může žádat? Žádat mohou jak nakladatelé či nejrůznější – například vědecké – organizace, tak i fyzické osoby, tedy například samotní autoři z obou zemí. Nejzásadnější kritérium pro naši podporu jsem už zmínil v předešlé odpovědi, určitě ale platí, že chceme především přispět ke zprostředkování současné literatury, zásadní je pro nás přitom nejen kvalita textu a překladu, ale i to, že tak přispějeme k bližšímu porozumění života v sousední zemi.   Letos jste byli jedním z partnerů prezentace České republiky jako hostující země na lipském knižním veletrhu. V čem konkrétně vaše přítomnost na veletrhu, popřípadě spoluúčast na českém programu spočívala? České hostování v Lipsku jsme vnímali jako velkou šanci pro českou kulturu a pro prohloubení česko-německého dialogu nejen v oblasti literatury, což je jedním z našich důležitých cílů. Proto jsme se také hned od počátku snažili přispět k jeho úspěšné realizaci – rád jsem se v této souvislosti podílel na práci dramaturgické rady, která měla hostování ČR v Lipsku na starosti –, i k posílení česko-německé literární výměny. Již v březnu 2018 jsme vypsali mimořádnou podporu projektům, které měly přispět k lepšímu poznání a posílení role české literatury a českého jazyka v Německu.  To vše i s ohledem na fakt, že česko-německá literární výměna na rozdíl od velmi rozvinuté kulturní spolupráce lidí z obou zemí probíhá dost jednostranně a současná česká literatura se v konkurenci se silnou nabídkou zahraničních titulů na německém knižním trhu prosazuje jen s velkými obtížemi. Mimořádná podpora se týkala nejen překladů do němčiny, ale i čtení českých autorů a dalších literárních projektů, cílili jsme též na podporu německé bohemistiky. Celkem jsme v rámci naší výzvy podpořili na 20 projektů celkovou částkou 150 000 eur. V průběhu veletrhu v Lipsku jsme pak měli tři velmi úspěšné, různorodé akce: kontaktní setkání pro všechny ty, kteří mají nápady, jak česko-německé vztahy v oblasti kultury dále rozvíjet, pódiovou diskusi s Jaroslavem Rudišem přímo na veletrhu a především „Večer s Vladimírem Holanem“ – česko-německou edici, která patří k našim nejzásadnějším literárním projektům, představil její spoluvydavatel, profesor slavistiky Urs Heftrich (rozhovor s ním přinesly Literární noviny 4/2019; pozn. PN) a překladatelka Věra Koubová. Čtení básní pak hudebně doprovodil izraelský pianista Gilead Mishory.    Mezi aktuálně schválenými projekty čistě literární akce ani publikace příliš nefigurují, zaujala mě však akce s názvem Reality Czech. Německo-české literární setkání. O co se jedná? Z tohoto projektu mám obzvláštní radost, ukazuje totiž to, co pro nás bylo a je po hostování v Lipsku zásadní: tedy kontinuitu i rozšíření česko-německých aktivit na literárním poli. V případě „Reality Czech“ se jedná o řadu čtení a diskusí se 12 českými a německými spisovateli v Berlíně. V rámci třídenního setkání budou autoři z Prahy a Berlína spolu s publikem diskutovat o aktuálních podmínkách pro psaní i roli literatury v kulturně-politickém a společenském diskursu a poznají také nové performance a publikační formáty z Prahy a Berlína. Program bude sestávat z panelové diskuse v kooperaci s fakultou slavistiky na Humboldtově univerzitě, dvou večerů autorských čtení, několika moderovaných diskusí / open talks a výstavy nezávislých literárních časopisů vydávaných v uplynulých 30 letech. Z mého pohledu je přitom nejzásadnější pestrý mix různých setkávacích a prezentačních formátů: dojde zde nejen ke klasickým čtením, která širší veřejnosti umožní vhled do současné české literatury, ale i k následným diskusím o nových cestách a možnostech zprostředkovávání a šíření literatury.   Podpoříte také vznik a následné vydání německého překladu knihy Petra Balajky Ottla, která česky vyšla loni zásluhou Nakladatelství Franze Kafky. Co vás přimělo k finanční podpoře v tomto konkrétním případě? Je to svým způsobem logický protipól k naší podpoře českého vydání všech tří svazků Stachovy kafkovské biografie v nakladatelství Argo. Přišlo nám vhodné pomoci zprostředkovat knihu českého autora německým čtenářům, nadto pojednávající o osobě a tematice, o které se dosud příliš nevědělo. Tím mám na mysli nejen Ottlu jako Kafkovu „nejmilejší sestru“, ale i tematizaci posledního roku jejího života v Terezíně, následnou deportaci do Osvětimi a její dobrovolné rozhodnutí spojit svůj osud s dětmi z Białystoku, které jako zdravotní ošetřovatelka provázela, i když pravděpodobně tušila, že to znamená cestu na smrt.   Když se podíváme na rok 2017, podpory se dočkalo 40 publikací, ovšem beletrie mezi nimi příliš zastoupena nebyla (6x próza, 2x poezie) a převažovaly tituly odborné. Jedná se o tradiční poměr? A čím je to způsobeno?  Ten poměr se lehce mění, dosud ale platilo, že převažují žádosti o podporu vědeckých publikací, což je dáno tím, že tyto projekty jsou často navázány na vědeckou česko-německou spolupráci v nejrůznějších oblastech – většinou se jedná o podporu vydání česko-německých sborníků z akcí podpořených fondem. O nelehké cestě českých autorů na německý knižní trh jsem již hovořil, sám jistě dobře víte, že ani u nás není mnoho nakladatelů, kteří by se na náročnější německou beletrii či poezii zaměřovali. Chci ovšem zmínit i to, že v roce 2018, tedy již během příprav na Lipsko, bylo mezi 50 podpořenými publikacemi 8 knih beletristických a 8 titulů z oblasti poezie. V tomto smyslu doufám a věřím, že impulsy vzešlé z našeho hostování v Lipsku budou mít delší trvání, naše podpora v této oblasti samozřejmě pokračuje i nadále.   V loňském roce mezi podpořenými projekty figurovala řada akcí či děl vztahujících se k tzv. osmičkovým rokům, letos jistě nebude nouze o projekty spjaté s třicetiletým výročím sametové revoluce.  Je to tak, už v prvním pololetí letošního roku fond podpořil celou řadu projektů, které tematizují 30. výročí politického převratu v roce 1989, a to v obou zemích. Těší nás, že aktéři občanské společnosti chápou toto výročí i jako příležitost lépe si uvědomit, co nás v Evropě spojuje, a soustředit na to pozornost. Tak například pražská Asociace pro mezinárodní otázky a Evropská akademie Berlín chtějí v rámci „Evropských týdnů svobody“ prostřednictvím nejrůznějších inovativních formátů zprostředkovat širší veřejnosti v Německu, Česku a Polsku povědomí, že události roku 1989 byly významné nejenom v národním nebo bilaterálním kontextu, ale že je třeba je zároveň vnímat jako součást příběhu celoevropského úspěchu. Řada projektových partnerů hledá v souvislosti s výročím pádu železné opony i možnosti intenzivního dialogu s pamětníky. Jako například drážďanské Mitteleuropa-Zentrum při Technické univerzitě a spolek Veřejný sál Hraničář z Ústí nad Labem, kteří hodlají provést řadu rozhovorů s pamětníky z oblasti Drážďan a Ústí a tematizovat při tom jejich životní situaci před a po roce 1989. Dalším příkladem projektu, který se zabývá třicetiletým výročím politického převratu roku 1989, je česko-německý kabaret, založený v roce 2018 v Praze jako první svého druhu. Ve svém novém programu „Téma 2.0“ se bude zabývat tématem pádu železné opony a následného období politické transformace až do současnosti.    Již čtvrtým ročníkem letos pokračuje vámi pořádaná soutěž o Česko-německou novinářskou cenu. Co vás vedlo k jejímu založení a jakou prestiž si za dobu své existence toto ocenění získalo u nás a v Německu? Smyslem této ceny je podpora jednak kvalitní a nezávislé žurnalistiky, jednak česko-německých vztahů nezatížených předsudky. Během posledních dvaceti let od podpisu Česko-německé deklarace a vzniku Fondu budoucnosti se vztahy mezi Čechy a Němci sice významně zlepšily, ovšem bez kvalitní žurnalistiky by vzájemné poznání a pochopení toho druhého bylo zajisté na nižší úrovni.  Česko-německou novinářskou cenou proto oceníme novinářky a novináře, kteří jdou proti trendu rychlého, povrchního zpravodajství a nespokojují se s jednoduchými odpověďmi a populistickou zkratkovitostí. V době narůstající manipulace s fakty a názory je zodpovědná žurnalistika tohoto typu obzvlášť důležitá.  Naštěstí existuje na obou stranách hranice značný počet novinářek a novinářů, kterým stojí za to se intenzivně a dlouhodobě tématy sousední země zabývat. Myslím, že si cena za dobu své existence vybudovala dobré renomé. Od počátku jsme kladli důraz na její nezávislost: o vítězích rozhoduje porota složená z předních žurnalistů z obou zemí, které nominují naše partnerské organizace Deutscher Journalistenverband a Syndikát novinářů ČR. Vyhlášení vítězů je vždy velkou a podnětnou podívanou. Letos předání cen plánujeme na 1. listopadu do Lipska a jako hlavní řečník vystoupí bývalý německý novinář a disident a současný šéf úřadu pro dokumentaci Stasi Roland Jahn. Mezi soutěžícími i vítězi byli dosud vždy zastoupeni jak žurnalisti z nejvýznamnějších médií z obou zemí, tak i novináři na volné noze a nezávislé produkce a my věříme, že to tak bude i nadále. Cíle naší ceny jsou totiž stále aktuálnější.  {/mprestriction}  Martin Hudec (*1974) absolvoval magisterské i doktorské studium germanistiky na Johann Wolfgang Goethe-Universität ve Frankfurtu na Mohanem. V Česko-německém fondu budoucnosti, kde je zodpovědný za oblast publikací a stipendií, působí od roku 2003.

Čas načtení: 2022-10-23 12:59:49

Jak přežít smrt a úspěšně projít obdobím truchlení

V dnešním článku se dozvíš: Jak vnímám proces truchlení, kde vidím nedostatky společnosti, jednu jedinou radu, která je správná, a tipy na užitečné články. JakPřečíst celé Příspěvek Jak přežít smrt a úspěšně projít obdobím truchlení pochází z Jsem žena

Čas načtení: 2024-03-21 20:15:12

Revoluce v medicíně? Muskův Neuralink slibuje obnovu zraku díky průlomovému čipu

Neuralink v letošním roce úspěšně implementoval telepatický čip prvnímu pacientovi Společnost už údajně vyvíjí další čip, který bude navracet zrak Detaily si bohužel Elon Musk nechává pro sebe Neuralink Elona Muska patří mezi kontroverzní, avšak poměrně úspěšné firmy. Nedávno se podařilo společnosti úspěšně implantovat jejich čip pro ovládání počítačového rozhraní s pomocí myšlenek prvnímu člověku, který už dokonce zvládá skrze něj i hrát počítačové hry. Tím ale Musk rozhodně nekončí a už nyní plánuje další produkt, který tentokrát bude navracet lidem jeden z nejcennějších smyslů – zrak. Alespoň to vyplývá z jeho názvu Blindsight. Přečtěte si celý článek Revoluce v medicíně? Muskův Neuralink slibuje obnovu zraku díky průlomovému čipu

Čas načtení: 2024-05-05 16:09:26

Ukrajinci se navzdory nedostatku snaží odrážet ruský postup. Video ukazuje, jak úspěšně zničili 42 ruských vozidel

Ukrajinské vojenské síly úspěšně odrazily ruský postup a zničily 42 ruských tanků a obrněných vozidel u vesnice v Doněcké oblasti, informoval server Defence Blog. Potvrzují to i videozáběry, které jasně ukazují na ukrajinskou snahu se bránit invazivním ruským vojenským silám, jež narušují jednotu a suverenitu této země. The post Ukrajinci se navzdory nedostatku snaží odrážet ruský postup. Video ukazuje, jak úspěšně zničili 42 ruských vozidel first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-07 10:52:46

Švýcarská armáda testuje přistání svých stíhaček. Čtyři stíhačky úspěšně přistály na dálnici

Švýcarsko - Čtyři stíhačky úspěšně přistály na dálnici A1 mezi Payerne a Avenches v kantonu Vaud v rámci vojenského cvičení „Alpha Uno“. Po přistání byly stroje dotankovány a servisovány na dálnici. Poté zase vzlétly, uvádí zpravodajství švýcarské televizní a rozhlasová společnosti SRF. The post Švýcarská armáda testuje přistání svých stíhaček. Čtyři stíhačky úspěšně přistály na dálnici first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-08-28 16:42:00

Adastra získala AWS kompetenci pro špičková řešení v oblasti DevOps

Toronto (Kanada) 28. srpna 2024 (PROTEXT/BusinessWire) - Skupina Adastra, globální lídr v oblasti cloudových, datových a umělou inteligencí (AI) poháněných řešení a služeb, získala AWS kompetenci v oblasti vývoje a provozu (DevOps). Stala se tak důvěryhodným, specializovaným AWS partnerem pro inovace."V Adastře v rámci DevOps a kontejnerizace využíváme ověřených postupů tak, abychom účinně odbourali všechny možné překážky efektivní spolupráce mezi firemními vývojovými a provozními týmy, a to napříč různými sektory. Díky nasazení Adastry dokážeme zajistit špičkovou spolupráci a flexibilitu při vývoji aplikací a tvoříme průkopnická řešení, která plně odpovídají měnícím se potřebám našich klientů. Tato kompetence jen podtrhuje naši schopnost poskytovat robustní, bezpečná a inovativní řešení a posiluje naši pozici lídra v technologických transformacích,“ říká Loan Ly, VP, AWS Partner Sales & Marketing.Adastra dokáže přesně identifikovat klíčové výzvy vaší organizace či firmy a na míru pro vás vytvořit řešení i strategický plán implementace. Jako dlouholetý člen partnerské sítě AWS, se čtyřmi samostatnými AWS kompetencemi a jako Advanced Services Partner úspěšně působíme v oblastech cloudu, datové analytiky a strojového učení. Naše zkušené týmy dokáží AWS technologie efektivně integrovat do vašeho stávajícího prostředí, abyste mohli plně využít jejich potenciálu. Naším úkolem je vám přinášet revoluční výsledky a být spolehlivým partnerem v neustále se měnícím světě cloudu.Jako partner AWS v oblasti DevOps Adastra nabízíme celý soubor služeb a softwarových produktů, které mají za cíl zjednodušit nastavení, správu infrastruktury, nasazení aplikačního kódu, automatizaci softwarových procesů a integraci nejlepších bezpečnostních postupů do CI/CD pipeline.Naše DevOps metodologie je rozdělena do pěti fází: vstupní hodnocení, analýza, doporučení, dokumentace a hodnocení rizik. Tento rámec nám pomáhá tvořit individuální plány pro různá průmyslová odvětví a zdůrazňuje důležitost správného vedení pro úspěšnou transformaci DevOps. Náš přístup splňuje veškeré standardy AWS DevOps kompetence, a to v oblasti řízení různých verzí, mikroslužeb, monitorování, orchestrace a bezpečnosti. Zahrnuje CI/CD pipeline, což umožňuje kompletní automatizaci od nastavení infrastruktury až po všechny fáze vývoje aplikací. A v neposlední řadě také zlepšení “release agility” softwaru.S Adastrou je bezpečnost nedílnou součástí každé fáze vývoje, což DevSecOps dále posiluje. AWS služby používáme k monitorování a ochraně, díky čemuž můžeme sledovat provoz na více účtech a upravovat údaje pro ještě vyšší zabezpečení.Jako AWS DevOps partner využíváme ty nejlepší postupy AWS, abychom vám dokázali zaručit rychlé dodání, spolehlivost, škálovatelnost, bezpečnost a zlepšení spolupráce. AWS DevOps úspěšně integruje kulturní filosofii, praktiky a nástroje k maximálnímu urychlení dodávek služeb a aplikací. Podporuje inovace a posiluje tak vaší pozici na trhu. Odstraňováním bariér mezi vývojovými a provozními týmy podporuje AWS DevOps spolupráci napříč celým životním cyklem aplikace, zajišťuje kvalitu a bezpečnost.Tyto automatizační nástroje navíc umožňují rychlý vývoj aplikací, čímž vám dávají možnost inovovat samostatně. Osvojením klíčových postupů (kontinuální integrace, kontinuální dodávka, mikroslužby s kontejnerizací, infrastruktura jako kód a proaktivní monitorování) bude mít vaše společnost rychlejší, častější a spolehlivější aktualizace pro zákazníky. Kontejnerizace totiž hraje klíčovou roli pro rychlou přenositelnost. Umožňuje tak aplikacím běžet konzistentně v různých prostředích, podporuje škálovatelnost a efektivitu provozu při zachování konzistence řešení.Pomocí AWS služeb a technologií nejen výrazně snížíte náklady, ale také optimalizujete pracovní postupy celého vývoje aplikací. Naši klienti benefitují nejen z našich certifikovaných dovedností, ale i z naší široké znalosti celého odvětví a našich úspěšných projektů. Špičková DevOps řešení a Adastra podpoří váš obchodní růst.Získání této AWS kompetence je dokladem vysoké technické odbornosti společnosti Adastra a dlouholetého odhodlání naplňovat potřeby zákazníků. V cloudových řešeních chceme dodávat prvotřídní služby a být spolehlivým, specializovaným AWS partnerem. To nám umožňuje zajistit zákazníkům úspěšné řízení inovací v oblasti umělé inteligence.Více informací najdete na: Adastra | Data Analytics and IT Consultancy (adastracorp.com) Zjistěte více o:AWS DevOps: DevOps - Amazon Web Services (AWS) Adastra DevOps: AWS Application Innovation | Adastra (adastracorp.com)O společnosti AdastraPo více než dvě desetiletí transformujeme firmy na digitální lídry, pomáháme nadnárodním organizacím inovovat, dosahovat operační dokonalosti a vytvářet nezapomenutelné zákaznické zážitky. To vše s využitím síly jejich vlastních dat.S využitím umělé inteligence, dat, cloudu, správy a digitálních služeb nabízíme firmám řešení, která jim umožní plně využívat jejich data, kterým mohou důvěřovat a kontrolovat. Propojujeme je s jejich zákazníky – a jejich zákazníky se světem.Text této zprávy v původním, zdrojovém jazyce je oficiální verzí. Překlad této zprávy do jiných jazyků poskytujeme pouze jako doplňkovou službu. Text zprávy v původním, zdrojovém jazyce je jedinou právně závaznou verzí této tiskové zprávy.Zdrojovou verzi najdete na businesswire.com: https://www.businesswire.com/news/home/20240828055577/cs/KontaktPro více informací, kontaktujte:Kristian Gravelle, Group CMOkristian.gravelle@adastragrp.com437-240-2195www.adastracorp.comZdroj: Adastra PROTEXT 

Čas načtení: 2024-11-20 13:18:00

Řešení Smart Retail Insights společnosti Adastra prošlo základním technickým hodnocením AWS

Toronto (Kanada) 20. listopadu 2024 (PROTEXT/BusinessWire) - Společnost Adastra Group (známá také jako Adastra Corporation), světový přední dodavatel cloudových a datových řešení a služeb v oblasti umělé inteligence (AI), s hrdostí oznamuje, že naše řešení Smart Retail Insights: End-to-End IoT Solution úspěšně prošlo přezkumem AWS Foundational Technical Review (FTR). Tento úspěch potvrzuje naše odhodlání přinášet inovace a poskytovat špičkové služby jako spolehlivý partner AWS (APN)."Úspěšné absolvování AWS FTR potvrzuje závazek společnosti Adastra poskytovat bezpečná, spolehlivá a vysoce efektivní řešení pro smart retail. Tento milník posiluje naši schopnost inovovat, rozvíjet spolupráci s AWS a posouvat standardy v retailu.“ – Petr Blabla, vedoucí oddělení Digital Retail & Adastra Lab, Adastra, Česká republikaAdastra Smart Retail Solution přináší revoluci do maloobchodního provozu díky využití špičkových IoT technologií, které se snadno integrují. Tento systém umožňuje regálům, paletám i displejům aktivně komunikovat a přesně zaznamenávat každý prodej či interakci se zákazníkem. Adastra Smart Retail Solution poskytuje maloobchodníkům a značkám přehled v reálném čase a přesnou analýzu prodejního potenciálu. Díky sledování zákaznického chování, řízení prodeje, analýze demografických údajů, prevenci výpadků zásob a zvyšování výkonnosti napříč pobočkami dokáže optimalizovat provoz prodejen. Současně pomáhá maximalizovat návratnost investic na metr čtvereční prodejní plochy a efektivněji využívat investice do marketingu přímo v prodejnách.Adastra Smart Retail Solution, kterému důvěřují přední společnosti jako Plzeňský Prazdroj, Coca-Cola a Lego, nabízí pokročilé technologie, včetně chytrých lednic, regálů, displejů, palet, vah a stropních senzorů.Naše IoT platforma pro smart retail je navržena pro sběr, ukládání a analýzu dat z různých IoT senzorů. Řešení podporuje všechny zařízení na míru a zajišťuje bezpečný a efektivní přenos dat do AWS, což garantuje zabezpečení a konektivitu. Díky platformě AWS IoT využívá osvědčený workframe pro zákaznický reporting a integruje umělou inteligenci pro prediktivní analýzy a optimalizaci procesů.Kromě toho nabízíme přizpůsobení každé komponenty tak, aby odpovídala vašim jedinečným požadavkům. To zvyšuje celkovou efektivitu řešení a poskytuje relevantní informace pro rychlá a informovaná rozhodnutí.Základní technický přezkum AWS (Foundational Technical Review – FTR) je důkladný proces, který ověřuje, zda řešení nasazená na AWS splňují nejpřísnější požadavky na bezpečnost, spolehlivost a provozní efektivitu. Úspěšné absolvování FTR potvrzuje, že řešení Smart Retail Solution od společnosti Adastra splňuje osvědčené postupy AWS v klíčových oblastech, jako jsou bezpečnost, spolehlivost, výkonnost, optimalizace nákladů a provozní efektivita.Adastra nabízí širokou škálu IoT řešení, která sahají i za retail a nacházejí uplatnění v odvětvích, jako je logistika, výroba a energetika. Díky osvědčeným postupům IoT vyvíjíme a přizpůsobujeme řešení na míru, která klientům umožňují efektivně využívat data a zavádět inovace, čímž si udržují náskok před konkurencí. Například jsme pomohli výrobní společnosti zvýšit efektivitu pomocí IoT platformy a kanadské těžební společnosti optimalizovat využití nákladních vozidel a snížit provozní náklady díky našim datovým IoT řešením.Společnost Adastra se do budoucna zavazuje pokračovat v inovacích, využívat poznatky získané z procesu FTR a dále rozvíjet špičková řešení pro smart retail. Naším cílem je pomáhat klientům udržet si náskok v dynamickém prostředí retailu. Tento úspěch je významným milníkem v naší spolupráci s AWS, která nám umožňuje nastavovat nové standardy nejen v maloobchodním odvětví, ale i v dalších sektorech.Více informací se dozvíte zde: Adastra | Analýza dat a poradenství v oblasti IT (adastracorp.com) Platforma IoT společnosti Adastra: Platforma IoT | Adastra (adastracorp.com)Zjistěte více:Řešení Smart Retail IoT společnosti Adastra:https://adastracorp.com/integrated-smart-retail-solutions/O společnosti AdastraJiž více než 20 let pomáháme proměňovat podniky v přední digitální hráče, podporujeme inovace, zvyšujeme provozní efektivitu a vytváříme jedinečné zákaznické zážitky – to vše díky efektivnímu využití dat.Jsme lídrem v oblastech umělé inteligence, práce s daty, cloudových technologií, digitálních řešení a řídicích služeb. Nabízíme firmám data, která mohou kontrolovat, kterým mohou důvěřovat, a která propojují je i jejich zákazníky se světem.Text této zprávy v původním, zdrojovém jazyce je oficiální verzí. Překlad této zprávy do jiných jazyků poskytujeme pouze jako doplňkovou službu. Text zprávy v původním, zdrojovém jazyce je jedinou právně závaznou verzí této tiskové zprávy. Zdrojovou verzi najdete na businesswire.com: https://www.businesswire.com/news/home/20241120398757/cs/Kontakt:Kristian Gravelle, Group CMOkristian.gravelle@adastragrp.com437-240-2195www.adastracorp.comZdroj: Adastra Group   

Čas načtení: 2024-11-21 14:48:00

HUAWEI CONNECT 2024 Paříž: Klub HCIE společnosti Huawei vítá odborníky na ICT, kteří chtějí zvýšit svou kvalifikaci certifikací HCIE

Paříž (Francie) 21. listopadu 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Huawei uspořádala na akci Huawei Connect Paris 2024 evropské setkání klubu Huawei HCIE (Huawei Certified ICT Expert), ekosystému pro talentované členy v oblasti ICT. Evropský klub HCIE je otevřen všem, kteří úspěšně absolvovali některou z certifikací Huawei HCIE v jakékoli z přidružených technologických oblastí. Nejoblíbenějšími certifikačními programy jsou mezi evropskými inženýry ty zaměřené na technologické oblasti sítě (datová komunikace a přenosy) a datová úložiště.Certifikace Huawei je jedním z pilířů globálního partnerského systému společnosti Huawei, jehož cílem je zvyšovat schopnosti partnerů a kompetenci inženýrů v oblasti nových ICT technologií. Vzhledem k rychlým změnám ve světě a zrychlující se digitální inteligentní transformaci budou zaváděny nové technologie, jako je umělá inteligence, LLM a cloud computing. Pouze díky efektivnímu pochopení těchto technologií je lze úspěšně integrovat do průmyslového výrobního prostředí, aby přinášely přidanou hodnotu.Od roku 2023 se po úspěšném absolvování certifikace stalo členy klubu více než 4800 nových odborníků HCIE po celém světě, přičemž více než stovka členů HCIE sídlí v Evropě.• Členové HCIE v rámci Společné komunity pro definici produktů (JDC) společnosti Huawei se zúčastnili více než 400 průzkumů zaměřených na zlepšení produktů a navrhli více než 4000 zlepšení, která vedla k vytvoření 200 produktů nové generace.• Členové HCIE zodpověděli více než 500 složitých technických otázek a přispěli více než tisícem případů sdílením svých zkušeností a znalostí v rámci komunity O3 společnosti Huawei, což pomáhá ostatním odborníkům HCIE učit se ze zkušeností a scénářů, se kterými se setkali."Klub poskytuje členům HCIE i společnosti Huawei příležitost ke společnému vzdělávání a růstu, které v konečném důsledku přinášejí hodnotu zákazníkům," řekl John Peng Jun, viceprezident pro evropský region. "Podmínky pro získání certifikátu HCIE jsou přísné a v oboru uznávané jako doklad vysoké kvalifikace. Zákazníci se na členy HCIE obracejí jako na odborníky, kteří je provedou výzvami inteligentní éry."Certifikace HCIE je rovněž přijímána některými zeměmi jako základ pro jejich standard hodnocení odborných dovedností v oblasti ICT. Přispívá k tomu, že držitel certifikátu HCIE je uznávaný díky potvrzení schopností, kompetencí, znalostí a dovedností.Klub HCIE je místem pro sdílení zkušeností a podporu osobního rozvoje. Poskytuje platformu pro diskusi o nových možnostech a podněcuje nové myšlenky prostřednictvím zkušeností s nejmodernějšími technologiemi a jejich aplikací v rámci řešení pro podniky.Klubu HCIE v Paříži se zúčastnilo více než 50 členů a odborníků HCIE z 11 zemí a několik partnerů se podělilo o své úspěšné případy. Společnost Huawei bude i nadále organizovat setkání klubu HCIE v Evropě a nabízet více příležitostí a platforem pro technické odborníky.O společnosti HuaweiSpolečnost Huawei byla založena v roce 1987 a je předním světovým poskytovatelem infrastruktury informačních a komunikačních technologií (ICT) a chytrých zařízení. Má 207.000 zaměstnanců, působí ve více než 170 zemích a regionech a poskytuje služby více než třem miliardám lidí po celém světě.Naší vizí a posláním je přinášet digitální technologie všem lidem, domácnostem a organizacím a vytvořit tak plně propojený a inteligentní svět. Za tímto účelem usiluje o vybudování všudypřítomného připojení a inkluzivního přístupu k síti, aby položila základy inteligentního světa; poskytuje diverzifikovaný výpočetní výkon tam, kde je zapotřebí, a tehdy, kdy je zapotřebí, aby přenesla cloudová a inteligentní řešení do všech čtyř koutů světa; vytvoří digitální platformy, které pomohou všem odvětvím a organizacím stát se agilnějšími, efektivnějšími a dynamičtějšími; a nově definuje uživatelskou zkušenost s umělou inteligencí, aby byla pro lidi chytřejší a personalizovanější ve všech aspektech jejich života, doma, na cestách, v kanceláři, při zábavě nebo při cvičení.Další informace naleznete na webu společnosti Huawei:http://www.linkedin.com/company/Huaweihttp://www.twitter.com/Huawei http://www.facebook.com/Huawei http://www.youtube.com/HuaweiKontakt: Rafal Kwiatkowski, e-mail: weuenterprise@huawei.com, telefon: +48 531-539-140Logo - https://mma.prnewswire.com/media/2559207/5030374/Huawei_Europe_Logo.jpg    

Čas načtení: 2025-01-23 14:52:21

NASA a General Atomics úspešne otestovali jadrový pohon, ktorý nás môže dostať na Mars

Spoločnosť General Atomics Electromagnetic Systems dnes oznámila úspešné ukončenie série testov prelomového systému pohonu Nuclear Thermal Propulsion. Ide o reaktor, ktorý by mohol otvoriť ... The post NASA a General Atomics úspešne otestovali jadrový pohon, ktorý nás môže dostať na Mars appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2025-02-06 10:05:34

Američané úspěšně otestovali svůj revoluční laser

WASHINGTON – Americké námořnictvo úspěšně otestovalo svůj pokročilý lodní laserový systém HELIOS, který během zkoušek zlikvidoval dron. (Foto: X / USS Preble) Informoval o... Článek Američané úspěšně otestovali svůj revoluční laser se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-02-06 22:43:34

Jak zvýšit šanci na početí?

Jak zvýšit šanci na početí? redakce Čt, 02/06/2025 - 22:43 Zdraví a Krása Klíčová slova: kalíšek na podporu početí jak zvýšit šanci na otěhotnění úspěšné oplodnění ovulační kalkulačka ovulace Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Co lze dělat pro snazší otěhotnění? Je mnoho doporučení, co dělat či nedělat, aby žena úspěšně otěhotněla. Něco jiného doporučují lékaři, něco jiného bylinkáři nebo lékaři alternativních medicín. A pak jsou tu samozřejmě tzv. „babské rady“, které se předávají mezi lidmi po generace.  My jsme vybrali tipy, které patří k těm méně kontroverzním a vesměs se na nich shodují i lékaři reprodukční medicíny. Nejde o zaručený návod, jak otěhotnět, ale rady, které mohou pozitivně přispět ke zdárnému výsledku. Upravte životní styl Dobré je se na těhotenství připravovat s předstihem. Užívat zmíněné doplňky stravy pro ženy plánující těhotenství, žít co nejzdravěji, sportovat, nekouřit a nepít alkohol. Samozřejmě vysadit hormonální antikoncepci. Věnujte se pánevnímu dnu Vhodné je určitě také posilovat pánevní dno a celkově se věnovat zdraví a fyzioterapii této oblasti. Velmi uznávané jsou cviky podle Ludmily Mojžíšové, což je soubor cvičení, které při pravidelném a správném provádění má velice pozitivní výsledky. Je ale potřeba je provádět správně, tedy ideálně alespoň ze začátku pod dohledem fyzioterapeuta. Porozumějte menstruačnímu cyklu Žena by měla vědět, jak funguje její tělo, a znát teorii o menstruačním cyklu, ovulaci, luteální fázi. Jak poznat plodné dny? Signály nám tělo dává různě. Odchylky najdeme v konzistenci i barvě děložního hlenu, žena může pociťovat mírné bolesti v podbřišku, velmi častá je i zvýšená chuť na sex, spousta energie. Pomoci může i šikovná ovulační kalkulačka. Vyzkoušejte neinvazivní pomůcky V kvalitních drogeriích nebo online je dostupný i kalíšek na podporu početí. Ženy jej velmi dobře hodnotí a není divu. Dle informací výrobce zvyšuje šanci na početí až o 48 %. Zavede se po pohlavním styku do pochvy a přivádí více spermií k děložnímu čípku. Tím se zvyšuje šance na přirozené otěhotnění. K dostání jsou i různé gely, které podporují otěhotnění, tam už je ale potřeba počítat s tím, že mohou obsahovat hormony. Bylinky na otěhotnění a akupunktura Bylinky jsou v této oblasti také hojně používané. Např. známý kontryhel, maliník, sporýš lékařský, prospěšný drmek či třeba vyhledávané Gynex kapky. Máte-li rádi alternativní léčbu, určitě se zaměřte i na akupunkturu pro podporu početí. Jehličkování, jak se jí také přezdívá, už pomohlo spoustě ženám. Doporučuje se začít s předstihem ideálně několik měsíců před plánovaným otěhotněním, ale pomůže i „akutně“ při podpoře ovulace nebo uhnízdění embrya v děloze. Při snaze o otěhotnění by měla žena žít, jakoby už těhotná byla. Tedy vyhýbat se rizikovému chování, nezdravým a návykovým látkám. V případě nutnosti nasazení antibiotik je důležité říci lékaři, že se snaží otěhotnět, aby tomuto přizpůsobil léčbu. Když to nejde, pomohou odborníci Zachovejte klid, i když vám otěhotnět nepůjde hned. Časem svépomocí či s přispěním odborníků s největší pravděpodobností vlastní dítko sevřete v náruči. Buďte proto v myšlenkách pozitivní, což také pomáhá. A nebojte se při vašem snažení obrátit na odborníka, kterým může být: Gynekolog, fyzioterapeut, psychoterapeut, fertility kouč, klinika reprodukční medicíny, lékař alternativní medicíny. Přidat komentář foto pixabay.com text redakce V okamžiku, kdy se žena a muž společně rozhodnou, že si „pořídí“ dítě, jsou většinou oba velmi šťastní a plní očekávání. Žena přestane užívat antikoncepci, muž odhodí pánský typ intimní ochrany, žena mnohdy začne užívat i doplňky stravy určené ženám, jež chtějí otěhotnět. Když první, druhý měsíc nedojde k otěhotnění, dostavuje se většinou zklamání. A jak čas běží, je zklamání větší a větší a na řadu přichází různé negativní myšlenky. V případě, že pár nepočne do roka intenzivního „snažení se“, je načase vyhledat odborníky. Pozitivem ale je, že radost z narozeného miminka má nakonec většina párů.

Čas načtení: 2025-03-05 20:57:16

Modul Blue Ghost úspěšně přistál na Měsíci: Vědecká mise pro NASA začíná!

V neděli úspěšně přistál na Měsíci modul Blue Ghost, vyvinutý americkou společností Firefly Aerospace. Stal se tak teprve druhým soukromým zařízením, které dosedlo na povrch přirozené družice Země. Jeho úkolem... The post Modul Blue Ghost úspěšně přistál na Měsíci: Vědecká mise pro NASA začíná! first appeared on Objevit.cz: IT magazín, zprávy a novinky ze světa IT.

Čas načtení: 2025-03-09 07:50:00

Společnost Huawei představuje platformu pro spolupráci na standardech IEEE P2413.2 pro referenční architekturu internetu věcí pro rozvod elektrické energie (PDIoT)

Barcelona (Španělsko) 9. března 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Huawei představila během veletrhu MWC Barcelona 2025 na summitu Huawei Electric Power Summit s podtitulem „Rozvoj díky digitálním technologiím: urychlení inteligence v energetice" (Thrive with Digital, Accelerate Electric Power Intelligence) společnou platformu pro standardy referenční architektury IEEE P2413.2 PDIoT. Odborníci z oboru a vedoucí představitelé mezinárodních normalizačních organizací se zde rovněž podělili o nejnovější poznatky z výzkumu a úspěšné postupy pro podporu digitální transformace v odvětví energetiky.David Sun, generální ředitel divize digitalizace v energetice Huawei Electric Power Digitalization BU a viceprezident společnosti Huawei, promluvil o výzvách, kterým čelí energetické systémy, jako jsou tradiční ztráty ve vedení, problémy se spolehlivostí a další. Hovořil také o nastupujících globálních výzvách v éře nových zdrojů energie a zdůraznil význam inovací. Inovace v oblasti cloud computingu, edge computingu, středněnapěťové komunikace a technologie HPLC (high-speed power-line communication, vysokorychlostní komunikace po elektrickém vedení) umožňují efektivně řešit mnoho problémů nízkonapěťových distribučních sítí. Například centrum napájení mezinárodní přístavní zóny Si-an zaznamenalo po kompletní implementaci technologie Huawei HPLC výrazné zlepšení spolehlivosti nízkonapěťové komunikace až na 99,9 %. Při výpadku napájení je nyní více než 97 % uživatelů proaktivně kontaktováno pracovníky státní sítě do 3 minut. Pasivní záznamy poruch u samostatných domácností s nízkým napětím klesly téměř o 50 %. Výpočet ztrát v elektrickém vedení lze dokončit za pouhých 15 minut. Společnost také v provincii Ša-an-si úspěšně realizovala plnou integraci distribuované fotovoltaiky, koordinované nabíjení pro nabíjecí pilíře a zdvojnásobila kapacitu spolu s dalšími cennými aplikacemi. David Sun dále nastínil klíčové prvky úspěšných inovací. Patří mezi ně architektonické inovace pro otevřenou, přizpůsobivou a systematickou digitální transformaci, inovace modelů s funkcemi umělé inteligence a ekosystémové inovace pro mezioborovou spolupráci. Kromě toho sem patří také inovace AI pro optimalizaci výroby energie, zejména v oblastech, jako je předpověď výkonu nových zdrojů energie, předpověď zatížení a autonomie transformátorových okrsků.Společnost Huawei se zaměřuje na klíčové obchodní scénáře v oblasti elektrické energie a integraci digitální produktivity. Prostřednictvím strategické spolupráce s průmyslovým ekosystémem je společnost Huawei připravena podporovat udržitelný růst a inteligentní pokrok v tomto odvětví. Během summitu se o své úspěšné postupy ve spolupráci se společností Huawei podělili Bilel Jamoussi, zástupce ředitele ITU TSB, Roque Bacani, první viceprezident a ředitel pro ICT a transformaci společnosti Meralco, a Juan Ortiz Noval, ředitel provozu a údržby sítě E-Distribución Redes Digitales. Oleg Logvinov, předseda pracovních skupin IEEE (Institut elektrotechnických a elektronických inženýrů) pro standardy IEEE P2413.2, P1901.1 a P1901.3 a generální ředitel společnosti IoTecha, představil architekturu standardů IEEE P2413.2 PDIoT spolu se strategickými iniciativami pracovní skupiny IEEE P2413.2. Ve spolupráci se společností Huawei také představil platformu pro spolupráci v oblasti standardů referenční architektury internetu věcí pro distribuci energie (PDIoT Reference Architecture) IEEE P2413.2.Do budoucna se společnost Huawei hodlá zaměřit na digitální technologie a umělou inteligenci, neustále zdokonalovat proces digitální transformace na základě získaných zkušeností a spolupracovat se zákazníky a partnery na pokroku v digitální a inteligentní transformaci energetického průmyslu.Další informace o inteligentním distribučním řešení (IDS) naleznete na https://e.huawei.com/en/topic/electric-power/intelligent-distribution-solution .Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2636568/image_986294_27460952.jpg KONTAKT: hwebgcomms@huawei.com

Čas načtení: 2019-07-27 15:24:33

5 kroků k úspěšné konferenci aneb Jak ji uspořádat, aby splnila účel

Pokud jste konferenci nikdy dříve neplánovali, přirozeně si nedokážete představit, co všechno obnáší. Budete-li se však řídit následujícími tipy, zjednodušíte si to a minimalizujete riziko,… The post 5 kroků k úspěšné konferenci aneb Jak ji uspořádat, aby splnila účel first appeared on Online-podnikani.cz.

Čas načtení: 2020-11-13 00:00:00

Jak úspěšně zvládnout autoškolu? 3 důležité tipy

Řidičský průkaz se dnes stal již naprostou samozřejmostí a jen malé procento lidí se rozhodne nenastoupit do autoškoly. I když autoškolou úspěšně projde drtivá většina, tak byste přípravu v žádném případě neměli podcenit a věřit tomu, že vám testy “vyjdou”. V mnohých autoškola vyvolává obavy a vlast ...

Čas načtení: 2011-04-10 00:00:00

Battlefield 3: Již brzy se dočkáme této úspěšné série

Již tento rok se dočkáme dalšího pokračování velmi kvalitní a úspěšné herní série. Na tento díl čeká více než hrstka fanoušků a hráčů. Od této hry se očekává, že autoři vymyslí něco nového a bude to takový menší „obrat“ válečných her. Battlefield, to je hra, která má neskutečně velké zastoupení, jak ...