EUR 25,010 || 
JPY 15,447 || 
USD 22,024 || <a class="mh-excerpt-more" href="https://www.nazeleno.cz/nebojte-se-hliny-omitani-hlinou-v-praxi/" title="Hliněná omítka v paneláku? Proč ne? Zvládnete to i sami"></a>
Čas načtení: 2025-04-10 06:00:00
\nČas načtení: 2025-01-08 13:32:47
„Přesně v takovém paneláku jsem vyrůstal. A občas se mi zdály noční můry. Očividne podle reakcí hráčů nejsem sám,“ říká tvůrce hry Panelak. Článek Vyrůstal v paneláku a měl noční můry, tak o tom stvořil hororovou hru. Plnou věcí, co sami dobře znáte se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-05-03 17:40:00
Obyvatelé prešovského paneláku zničeného výbuchem se vzdali možnosti postavit nový dům
V prosinci 2019 si výbuch paneláku ve východoslovenském Prešově vyžádal osm obětí a dům byl natolik poškozen, že musel být stržen. Obyvatelé zničené bytovky původně zamýšleli postavit si na místě zničeného paneláku nové byty, kvůli jejich ceně se však nyní rozhodli vlastníci pozemek na Mukačevské ulici prodat.
Čas načtení: 2024-05-11 08:57:28
V paneláku přeházeli místnosti. I přes brblající dělníky tak mají okno v koupelně a lodžii u obýváku
Architekt na balkoně pěstuje popínavé okurky a spoustu dalších rostlin. Není tak divu, že ve svém panelákovém bytě kvůli lodžii proházel místnosti. Článek V paneláku přeházeli místnosti. I přes brblající dělníky tak mají okno v koupelně a lodžii u obýváku se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-05-12 18:04:58
Překopaný byt v paneláku, Alza se chystá na léky a do Prahy míří jeden z nejslavnějších rapperů
Přinášíme pravidelný souhrn témat, která by vás po tomto týdnu neměla minout. Třeba to, že do Prahy míří Travis Scott a Alza se chystá na velký tah. Článek Překopaný byt v paneláku, Alza se chystá na léky a do Prahy míří jeden z nejslavnějších rapperů se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-05-18 08:46:46
Je to stále byt ze třicátých let, kterému vévodí velkorysá chodba. Architekti ho ale osekali na nosné zdi a znovu tvořili příčky. Článek Nejen v paneláku si lze hrát s místnostmi. Dispozice bytu je možné měnit i ve starých činžovních domech se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-07-06 08:55:19
Architekti přeprogramovali byt v paneláku. Odstranili vše, co nebylo k životu nezbytně nutné
Majitelka bytu si přála mít okolo sebe možná až asketický minimalismus, ve kterém může žít spolu se s svými syny. A tak vše vyplnila bílá barva. Článek Architekti přeprogramovali byt v paneláku. Odstranili vše, co nebylo k životu nezbytně nutné se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-07-25 06:35:26
Michal Berg založil digitální agenturu, pak svůj podíl prodal a poslední čtyři roky vedl Zelené. V jejich čele už skončil a popisuje, co chystá dál. Článek Ve velké politice neuspěl, vrací se k byznysu. Můj plán? Dostat soláry na střechy paneláků, říká Michal Berg se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2025-03-15 17:33:05
Bydlíte v paneláku? Tyhle varovné signály můžou znamenat katastrofu
Bydlení v panelovém domě má své výhody, ale také specifická rizika, která mnoho lidí přehlíží. Vzhledem ke stáří těchto budov i k faktu, že na jednom místě bydlí mnoho různých lidí, bychom jim však měli věnovat náležitou pozornost. V opačném případě hrozí nejen nepříjemnosti, ale i potenciální nebezpečí. The post Bydlíte v paneláku? Tyhle varovné signály můžou znamenat katastrofu first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2025-04-01 09:12:38
Test: Pokud jste jako malí hráli tuto hru, patříte ke ztracené generaci z paneláků
Panelové domy jsou neodmyslitelnou součástí mnoha měst napříč celou Českou republikou. Někteří v nich pouze vyrůstali, jiní v nich bydlí i dnes. Od doby jejich vzniku většina paneláků prošla výraznou proměnou a jednotlivé byty byly zrekonstruovány. Nicméně na dětství strávené v panelové džungli může spousta dětí dodnes vzpomínat. The post Test: Pokud jste jako malí hráli tuto hru, patříte ke ztracené generaci z paneláků first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-02-17 10:00:00
Ortodoxní cyklisté jezdili i v mrazech. Ostatní nadšence kol čekají první předjarní vyjížďky. Jak kolo po zimě opravit a co dělat u kol, která celou zimu stála v garážích, kočárkovnách paneláků nebo kůlnách?
Čas načtení: 2017-09-12 00:45:00
Plastová okna prošla od svého prvního spatření světla světa rozsáhlou obměnou, zdokonalováním a vyvíjením do podoby, kterou známe dnes. V posledních letech přechází na plastová okna stále více majitelů bytovek, paneláků a také obytných domů. Je to zejména kvůli vlastnostem, které se v PVC oknech skr ...
Čas načtení: 2014-06-18 00:00:00
Toužíte po trávení dlouhých zimních večerů u krbu, ale žijete v bytě? Nezoufejte, krb můžete mít v činžáku i paneláku. Jsou dvě možnosti. Je možné si pořídit plnohodnotný krb s otevřeným ohništěm, kde bude potřeba nějaká ta stavební úprava. To je samozřejmě v některých případech neproveditelné např. ...
Čas načtení: 2013-08-12 15:20:00
Snom mnohých mladých ľudí je mať vlastný dom. Hľadajú miesto, ktoré by bolo len ich, bez otravných, hlučných susedov z paneláku a hlučných ulíc veľkomesta. Miesto, kde sa budú radi vracať po práci a užívať si pokoj či stretávať sa so známymi a priateľmi. Dom ako taký nemožno porovnávať s bytom, z ktorých sa ľudia často sťahujú. A preto sa z rodinných domov ľudia sťahujú len málokedy. Chcú pre seba dokonalý dom, ktorý im zabezpečí jednoduchý a dlhý život v kruhu rodiny. Veľká záhrada s jazierkom, priestranná obývačka s krbom či terasa, ktorá dotvorí luxus a komfort ich domova. Pri výstavbe nového rodinného domu je potrebné sa zamerať na veľa vecí a rozhodnutí, vďaka ktorým dostane Váš dom svoj nový tvar. Veľkú pozornosť treba venovať aj streche a hlavne z čoho bude vlastne strešná krytina vyrobená. Jednou z kľúčových častí domu je práve kvalitná strecha. Zabraňuje pôsobeniu prírodných vplyvov a častým, drsným klimatickým podmienkam a výkyvov počasia s intenzitou viac ako 35 stupňov Celzia. Preto je dôležité, aby strešná krytina bola vyrobená z kvalitných a trvanlivých materiálov. A práve taká je strešná krytina od výrobcu Capacco. Je vyrobená z recyklovaného materiálu, z ktoré sa kedysi vyrábali káblové izolanty. Ide teda o zmäkčený PVC, ktorý jej dodáva vynikajúce vlastnosti, ktoré bežná strecha nemá. Je vysoko mrazuvzdorná, odolná voči biologickej degradácii či poveternostným podmienkam. Je pružná a pochôdzna. Vďaka svojej ľahkosti je skvelým riešením pre staršie budovy, u ktorých je väčšinou potrebná úprava nosnej konštrukcie strechy. Ak premýšľate o rekonštrukcii Vašej novej alebo starej strechy, využite kvalitnú a bez údržbovú strechu Capacco, ktorá vydrží po dlhé roky a v atraktívnom a nadčasovom dizajne. Dizajnovo imituje bridlicu, vďaka čomu Váš dom vynikne. Vybrať si môžete z troch rozmerov a to buď priamo od výrobnej spoločnosti alebo u vybraných predajcov.
Čas načtení: 2019-11-10 08:44:24
Pokračování: Kamarádi do útulku nepatří. Mise ještě není u konce
Čtení na pokračování, díl šestý „Do útulku,“ řekla jsem, „ale počkej, zkusíme ještě ta dvě zbylá jména. Víš, co se říká: naděje umírá poslední, tak to nebudeme tak rychle vzdávat, jo? A máme ještě čas!“ Předchozí díl zde Pravda. Jenže si nikdo nepamatoval adresu těch zbylých dvou Kosů, Aleny Kosové a Petra Kose, jelikož zprvu jsme měli všichni obrovskou radost, protože jsme si mysleli, že už jsme našli pravého páníčka. A tak jsme museli zase běžet k nejbližší telefonní budce. Tentokrát jsem začala telefonní seznam pročítat já, zatímco Alča drbala Haryka na bříšku. Mělo to být zase za uchem, ale jezevčík se obratem převalil na záda. „Alena Kosová, ulice 7. Listopadu 1090 a Petr Kos, Rudoarmejců 1335.“ „Tak nejprve navštívíme toho Petra, protože je to odsud blízko. Vrátíme se směrem k náměstí a přes semafory a doleva,“ radil Marek. „Teda Haryku, ty se dneska naběháš, co? Co ty, Šmudlo jeden, kdybys neutekl, tak si pěkně hovíš v teplíčku.“ Alča na něj mluvila vysokým legračním hláskem, že bylo i na jezevčíkovi vidět, jak se směje, až mu vyplazený jazyk sem tam přelepil přes oko jako pirátská páska. „Tak vstávej, ty Šmudlo jeden, vstávej, jdeme na další výlet.“ I když se to napoprvé nepovedlo, tahle výprava za hledáním psiskova páníčka se mi moc líbila. Tohle není jen tak lecjaká věc! Takovému psímu škvrněti se musí najít domov stůj co stůj. A kdo jiný by to mohl dokázat, než právě tahle naše bezvadně sehraná parta. Dost možná by Haryka leckdo nechal jen tak na ulici, ať si poradí sám. Ať si ho páníček najde, když si ho ztratil! Však taky kdo ví, jak dlouho tu ten mrňous pobíhá. A jestlipak jenom dnes? Nebo není snad na ulici už několik dlouhých opuštěných smutných dní? Pohuble nevypadá, to teda ne, a taky je stále veselý a ztřeštěný. Tak jsem usoudila, že se nejspíš zaběhl před krátkou dobou. Marek zazvonil na zvonek se jmenovkou Kos. „Kdo je tam?“ odpověděl nevrlý hlas podle všeho staršího muže. „Dobrý den. My hledáme Martina Kosa,“ řekl Marek. „Víte, my jsme našli psa. Jmenuje se Haryk,“ dodala Alča. „Je to váš pes?“ natahovala jsem zase krk ke zvonku já. „Není!“ vykřikl pán rozzlobeně. „A už neotravujte.“ „To byl teda morous,“ poznamenal Marek. „Tomu bych teda žádného psa ani nedal. Takže teď už zbývá jen ta Alena Kosová. A jinak opravdu nevím.“ Na Markovi bylo vidět, že je z toho druhého neúspěchu už dost smutný, možná až rozladěný. Hodiny ukazovaly za pět minut pět a nejspíš se bál, že to nestihne. „A jak se dostaneme do té ulice Rudoarmejců?“ „Musíme na autobus číslo třináct, sedm nebo pět, tamhle je zastávka. A pak jet tak tři zastávky.“ „Ale my nemáme jízdenky,“ dodala jsem smutně. „A nemáme ani peníze,“ sklopila oči Alča. „Ach jo,“ poznamenal Marek. „Ale co, přece ho tady nenecháme. Tak jsem si myslel, že si za těch deset korun, co mám v kapse, koupím něco dobrého, a nakonec to utratíme za jízdenky.“ „Bude to stačit na tři?“ Koupil jich v trafice na zastávce hned šest. I na zpáteční cestu. První přijel autobus číslo sedm. Lístek se vkládal do takové černé zdířky kovově tmavězeleného přístroje. Za zdířku se zatáhlo, uvnitř strojku to cvaklo a pak jsme mohli lístek vytáhnout. Bylo v něm několik dírek. Moc se mi to líbilo. Sedli jsme si na červené koženkové sedačky a nechali se vést. Autobus vypadal tak suprově. Byl vpředu celý zakulacený, červený a vedly do něho schůdky. Protože jsme seděli na zadních sedadlech, tak jak jel, drncalo to v něm, až to s námi nadskakovalo. „To je psina!“ poznamenala Alča. Skoro se nám ani nechtělo vystoupit. Ale nic naplat, mise musí pokračovat. Z autobusové zastávky jsme zamířili do velkého sídliště. Marek nás přivedl přesně k paneláku Rudoarmejců 1335. Zase tu byla spousta zvonků, protože to byl desetipatrový vysoký dům o třech vchodech. Zvonili jsme docela dlouho. Už to vypadalo, že nikdo není doma, až se ozval hlas nějaké malé holky. „Kdo je tam? To jsi ty, mami?“ „Neztratil se vám pes?“ vyhrkl Marek, aniž by se představil. „Vy máte Haryka? Martine! Martine! Haryk se našel!“ křičela radostně holčička. Ale i my jsme zajásali. Povedlo se! Pak se z reproduktoru u zvonků ozval hlas nějakého kluka. „Kdo je tam?“ „My se neznáme, ale našli jsme vašeho jezevčíka a přivedli jsme ho podle té cedulky, co má na krku.“ „Počkejte, prosím, dole. Hned jsem tam!“ zvolal nadšeně. Po pár krátkých minutách se rychle rozrazily dveře a z nich vyběhl asi patnáctiletý strašně hubený kluk. Jak uviděl Haryka, hned se k němu vrhl, zvedl ho do výšky, začal na něho šišlat a pes ho oblizoval jak o život. Pak se k němu přitulil a pes mu ožužlával ucho. Až když se vydováděli, tak si uvědomil, že tam vlastně není celou dobu sám. „Kde jste ho našli! Mamka s taťkou teď běhají všude po sídlišti a hledají ho. Zatoulal se nám dneska ráno.“ „Byl v centru. Kousek od náměstí,“ řekla jsem. „No, to snad ani není možný! Já jsem fakt tak rád, že je zase doma. Musíme si na něj dát bedlivější pozor. Je to divoch. Jak já bych vám jen mohl poděkovat!“ Pak vyndal z kapes u bundy nějaké čokolády a podal papírovou desetikorunu. Usoudili jsme, že tu si zaslouží hlavně Marek, protože musel ze svého zaplatit za jízdenky. „To bylo něco! My jsme fakt výborná parta!“ poznamenal Marek. „Mohli bychom se takhle vídat častěji! Vždyť dneska jsme tomu psiskovi zachránili život!“ „A udělali jedné rodině opravdovou radost,“ dodala jsem důležitě. „A ty by sis ho chtěla vzít domů,“ podívala jsem se na Alču. „Tak ale musíš uznat, že byl fakt super. Takový ňufan legrační a roztomilý. Kdo by ho nechtěl! Jasně, máš pravdu, je lepší, když našel svůj domov. Ale kdyby ne! Kdyby ne, tak… no přece bys mi v tom, Markét, no…“ „Půjdeme taky ven zítra?“ zeptal se Marek. Sklopily jsme oči dolů. To je situace! Moc rády bychom řekly, že ano, ale ono to není tak jednoduché! Dostat se znovu na stejné místo, to se nemusí už nikdy podařit. A zůstat uvězněné v tomto čase, to by asi taky nebyl právě nejlepší nápad. Každý by měl být tam, kam patří. „Víš, Marku, jak bychom ti to řekly,“ podrbala jsem se na hlavě, jako bych tam hledala nějakou myšlenku. „Vlastně jsem ti to už říkala, ale tys mě nebral vážně,“ dodala jsem. „My nejsme z téhle doby.“ „Jestli nechcete jít se mnou příště ven, tak to stačí říct, ale dělat si ze mě blázny nemusíte, to teda ne.“ Marek nás vážně nebral a dokonce to spíš vypadalo, že se urazil. Další pokračování zde obrázky: pixabay.com
Čas načtení: 2019-11-10 08:09:45
Pokračování: Kam ty stopy vedou? Jako by něco bylo jinak!
Čtení na pokračování, díl druhý Předchozí díl naleznete zde A šup. Než jsme se nadály, už jsme byly v úplně jiné tělocvičně. Ve větší a zcela nové. Co se takhle podívat ven? Měly jsme trochu strach vzít za kliku. Co když je zamčeno? Nebo nás někdo uvidí? A hned by mohl být průšvih! Copak jsme mohly vůbec tušit, kam jsme se doopravdy přenesly? A jaký je vůbec rok nebo století? Opatrně jsme vykoukly do chodby. Bylo tam šero, ale nikde nikdo. Naštěstí. Potichu trochu přikrčené jsme pokračovaly dál. Na konci se rozkládala velká hala s pověšenými hodinami a nástěnkou ode zdi ke zdi. Vlevo nahoře jsme spatřily velký nápis SČSP 1948 – 1989 a vpravo českou vlajku a druhou červenou se zkříženým srpem a kladivem. A pod nimi byly obrázky veselých dětí a nějaké ústřižky z novin a červený šátek. „Asi nějaká oslava nebo výročí,“ poznamenala Alča. Vypadalo to, že jí to zaujalo a docela by tam chtěla i být. „A co je to SČSP?“ Pokrčila jsem rameny. „To netuším. A kdo ví, jestli vůbec máme čas to zjišťovat.“ Bylo pár minut před půl druhou a v okolních třídách probíhalo odpolední vyučování. Najednou zadrnčel zvonek. Po chvilce se zleva z chodby otevřely dveře a ze dvou tříd s hlukem a dusotem vyběhly děti, které si to kolem nás hnaly. Byla jsem zvědavá. Děti si oblékly bundy, čepice a šály a běžely ven. Ajéjej, ona je venku zima a já jsem tu jen v tričku a v kalhotách, zadumala jsem si pro sebe. Co teď? Šťouchla jsem do Alči a ukázala na děti v šatnách. „Ty máš aspoň mikinu, ale já jsem tu jen v tričku.“ „To snad není možný, ty děti jednou někde zapomenou i hlavu,“ uslyšely jsme, jak se rozčiluje nějaká paní. Vypadala jako paní učitelka. Vlasy měla kudrnaté od natáček a na očích velké kulaté brýle. „No podívej,“ ukázala na věšák, „tahle bunda už tu visí přes týden. Copak nikomu nechybí?“ „Třeba je nemocný,“ řekla ta druhá, nejspíš její kolegyně. „A doma se po ní nikdo neshání? Má sice už nastavované rukávy, ale tak nosit by se ještě dala.“ Výborně, hned mi proběhlo hlavou, pokud tu ta bunda visí už dlouho, na jedno odpoledne si ji snad půjčit mohu. Doufám, že mi bude. Ještě něco vymyslet pro Alču. Jestli je venku pod nulou, tak ji ani ta mikina moc nezahřeje. Když už jsem proklouzávala, abych se k ní dostala, všimla jsem si, jak přiběhl jeden kluk a zadýchaně mluvil na první paní učitelku. „Soudružko, soudružko učitelko, nevíte, prosím, kam byl přesunut kroužek radioamatérů? On tam ve třídě nikdo není.“ „Ten byl pro tento týden zrušený, můžeš jít domů,“ odpověděla mu. „Ach jo,“ posmutněl chlapec a odcházel přes otevřené dveře šatny, ve které jsme právě byly my dvě. Šatny jsou tu velké klece s věšáky a lavičkou pro každou třídu zvlášť. V základních školách to je různé: někde mají skříňky, jinde klícky, ale koho by přeci ve chvíli, kdy je vidí úplně poprvé, nenapadlo, že spousta takových klícek vlastně vypadá docela zábavně. Klidně by tu mohla být malá zoologická zahrada. V každé z nich by se vystavovalo jedno ohrožené zvíře a nebo! Hned mě napadlo vylepšení: třeba by se sem dávaly zlobivé děti za trest pro výstrahu před ostatními. A hned jsem se chtěla s tou myšlenkou svěřit Alče. Ale než jsem to stihla zašeptat, pozdravil nás ten nový kluk: „Ahoj.“ Mrkl nejprv na mě. „Jé, to je pěkný tričko. Kde jste ho koupili?“ A pak se hned obrátil na Alču. „Moc pěkná mikina. Je z Tuzexu?“ Zíral na naše oblečení, jako bychom spadly z cizí planety. Přitom jsme měly jen takové obyčejné: já tričko se stegosaurem, jak má otevřenou tlamu, jako by chtěl někoho sežrat, a Alča žlutou mikinu s malým schouleným černým kotětem u kapsy na levé straně. Kluk měl na sobě kostkovanou košili. Přece jsme se nemohly dostat do nějaké hluboké minulosti, aby ho to tak zaujalo! Ale kdyby nás ten portál odnesl třeba do novověku, kde všichni nosili paruky a pudrovali si nosy a ještě by neexistoval ani obyčejný zip u kalhot, to by bylo teprve povyku! Podle všeho tenkrát ani nevěděli, že v pradávné minulosti žil stegosaurus nebo alosaurus a mamut a další pravěká zvířata, a tak by si určitě museli myslet, že mám na tričku nějakou pekelnou příšeru. Možná by se mě i báli. Zvedla bych pak ruce, vycenila zubiska a všechny je rozháněla strašlivým řevem. To by byla legrace! „Z Tuzexu?“ podivila se Alča. Znělo to jako zaklínadlo, ale nejspíš to byl nějaký obchod nebo značka, ale taková v našem městě není. Jenže údiv nepřestával. „Co je to kroužek radioamatérů?“ „Ty nevíš? Máme tam vysílačku a mluvíme s lidmi, co jsou třeba na druhým konci města, nebo klidně i sto nebo dvě stě kilometrů odsud! A třeba i mnohem dál! Je to fakt bezva.“ „Aha. A máš tu vysílačku s sebou?“ Možná ten cizí kluk pracoval pro nějaký spolek špiónů nebo tajných agentů. Kdo jiný by potřeboval vysílačku? „Blázníš? Víš, jak je velká? Tu bych neunesl. Zabere celý stůl. Ani jsem nezkoušel, kolik váží.“ „Já jsem si myslela, že je jako mobil,“ poznamenala jsem trochu ukvapeně. „Mobil? Co je to mobil?“ podivil se ten kluk. „A jak se vlastně jmenujete?“ „Já jsem Markéta. A tohle je moje kámoška Alča.“ „Ale můžeš mi říkat Stejzi,“ dodala zase Alča. „Já jsem Marek. Tak už pojďte ven.“ Pak se ale podiví. „A vy nemáte zimní boty?“ Znovu se se zájmem zadíval tentokrát na naše tenisky a pak kalhoty a pořád mu něco vrtalo hlavou. Jako by mu bylo pořád divné, co to máme na sobě. Aby ne! Venku zima a my v oblečení tak pro teplejší jaro. Nakonec jsem si oblékla tu onošenou zimní bundu, mávla nad tím rukou a běželi jsme ven. „Spěcháte domů?“ zeptal se nás Marek. „Protože já jsem měl mít teď kroužek, takže mám ještě čas. A úkoly si budu stejně dělat až po večeři. Mamce to nevadí.“ Přitakaly jsme, že máme taky volné odpoledne a můžeme tedy zůstat. „A ty nemáš ani bundu?“ zeptal se Marek Alči. „Někdo mi ji sebral,“ vymyslela si. Copak to jde říci: nemám bundu, protože jsem si teď odskočila z jiné doby, kde není právě dnes tak chladno? Loupež za bílého dne zněla věrohodněji. „Tak to je děs. Chceš si nejdřív dojít domů pro něco jiného na sebe?“ „Spíš ne, bydlím dost daleko,“ pokrčila rameny Alča. „Tak víš co, já ti půjčím zatím bráchovu, jo? Ale jen na dnešní odpoledne, abychom teda mohli být venku.“ „Díky! To je cool nápad!“ „Kůl? Tsss,“ zakroutil nechápavě hlavou, co je to za hloupý slovo, a běželi jsme dál. Marek bydlel hned v prvním paneláku vedle školy. Čekali jsme, než přijede výtah. Jeden byl stále obsazený, druhý pro změnu nejezdil vůbec. „Je zase rozbitý. To nevadí, bydlím jen ve třetím patře. Půjdeme pěšky.“ Do bytu vklouzl sám a za chvíli už byl zase zpátky. Ani si nesundal placatou plátěnou tašku, ve které měl věci na kroužek, a hned Alče předal bundu. Byla jí dost velká, možná v ní vypadala legračně, jak ji měla až do půli stehen a ještě jí visely rukávy, ale nakonec to bylo stejně jedno. Bunda nebunda, tohle není žádná módní přehlídka, hlavně že můžeme ven, protože tam to bude teprv zajímavý! Další pokračování zde obrázky: pixabay
Čas načtení: 2014-07-28 17:11:46
V rubrice o většinou rozebíráme ponuré rozpadlé barabizny, nebo gotická sídla. Citadel, ale nabízí prostředí nám daleko bližší. Straší tady totiž v paneláku. Ono tady vlastně nestraší, ale bydlet se tu nedá. Celou budovu totiž terorizuje parta zmutovaných puberťáků. Hlavní hrdina má tu smůlu, že tady žije a navíc je … ... celý článek The post Citadel (2012) first appeared on HORORBLOG.
Čas načtení: 2023-11-15 07:38:17
Dostatek světla v interiéru je přesně to, po čem mnozí z nás touží, zároveň se ale bojíme, aby nás světlo neoslňovalo nebo v místnosti nebylo příliš horko. Dvě věci, které se vylučují. Nebo ne? Když si dobře vyberete stínění, tak ne. Díky dostatečně velkým oknům do bytu může proudit světlo, když je osadíte roletami nebo žaluziemi, zabráníte přehřátí interiéru i bez použití klimatizace. Jak vybrat to pravé řešení? Žaluzie a rolety – v čem se liší? Než se vůbec pustíme do samotného výběru, je určitě na místě si říct, v čem se žaluzie a rolety liší. Mnozí si je pletou, někteří dokonce tvrdí, že jde o jedno a to samé. Pravda je ale taková, že jde o dvě různé stínící techniky, které se liší právě způsobem stínění. Zatímco žaluzie mají lamely, kterými lze různě naklápět a tím regulovat intenzitu průchodu světla po celé ploše žaluzie, rolety mají lamely pevně spojené a žádné naklápění u nich nelze. Regulace světla v tom případě probíhá tak, že roletu povytáhnete, nebo naopak spustíte. Abychom ale byli fér, žaluzie a rolety mají i něco společného. Obě řešení mají bránit jak nadměrnému pronikání slunečních paprsků, tak přehřívání interiéru. V zimě vás naopak ochrání před nechtěnými tepelnými ztrátami a tím i od vyšších nákladů za vytápění. Víte, že žaluzie se dají instalovat jak do exteriéru, tak interiéru? Princip je stejný, lamely se ovládají pomocí ovládacího mechanismu, když je vytáhnete, uloží se v horní části žaluzie. Ty interiérové se většinou ovládají pomocí šňůrky nebo řetízku, exteriérové žaluzie pak buď pomocí automatického ovládání (což je komfortní řešení), nebo manuálně z interiéru. Jak fungují rolety? Rolety fungují na principu otočné hřídele, průchod světla se dá ovlivnit vytažením nebo stažením lamel nebo textilie (v případě interiérových rolet). Ovládají se z interiéru, opět buď vytahovacími pásky nebo automaticky. Kromě stínící funkce mají ještě i bezpečnostní funkci, vytvoří také protihlukovou bariéru. Snižují hladinu hluku a vám tam i během dne umožní si odpočinout v klidu. Směle do výběru – žaluzie nebo rolety? Vnitřní nebo venkovní stínění? Když si nejste jisti, které řešení je pro vás to pravé, je zásadní si položit otázku, co od stínící techniky očekáváte. Je vaším cílem snížit výdaje za topení, regulovat průvod denního světla, získat ochranu před vnějším hlukem nebo chránit svoje soukromí před zrakem okolí? Chcete větrat, i když jsou okna zastíněná? Záleží vám na odolnosti vůči povětrnostním vlivům? A co vzhled – jde vám jen o praktickou funkci stínění, nebo vám záleží i na té estetické? Venkovní žaluzie jsou jasnou volbou všude tam, kde si chcete regulovat přirozené osvětlení. Je jedno, zda jde o rodinný dům nebo byt v paneláku. Z bezpečnostního hlediska (například když máte okna v nízké výšce) a z hlediska ochrany proti hluku (nacházíte se v blízkosti rušné křižovatky, letiště a podobně) jsou lepší volbou rolety. Do jaké místnosti stínění řešíte? Možnost úplného zatemnění dělá ideální volbou do ložnice rolety, do ostatních místností můžete nainstalovat žaluzie. A co volba mezi interiérovým a exteriérovým stíněním? Předokenní rolety nebo žaluzie zachytí ve srovnání s vnitřním stíněním zásadní část tepelného záření ještě předtím, než vnikne do interiéru. <p>The post Rolety nebo žaluzie? first appeared on Elegantní bydlení.</p>
Čas načtení: 2014-04-14 06:45:00
Hluk v paneláku alebo ako odhlučniť byt
Čo robiť, keď vám susedia nepríjemne dupú nad hlavou, otriasajú sa vám poháre a počujete každé druhé slovo? Hluk prekáža každému, dokáže nepríjemne ovplyvniť vašu náladu. Aj keď sa hluk vyčítal skôr starším panelákom, bohužiaľ sa často objavuje aj u nových stavieb. Máme doma dieťa Deti a hračky sú ...
Čas načtení: 2013-09-23 15:15:00
Zvlhčovače vzduchu nielen do paneláku
Najmä majitelia bytov v panelových domoch majú často problémy s nízkou vlhkosťou vzduchu. Tá však nemusí byť iba nepríjemná, u niektorých osôb má vplyv aj na ich zdravie. Riešenie však nie je nijako zložité, stačí sa porozhliadnuť po správnych výrobkoch. Suchý vzduch a zdravotné komplikácie Vzduch ...
Čas načtení: 2013-01-09 09:00:00
Malá kúpeľňa v paneláku - ako si s ňou poradiť?
Malé kúpeľne sú pre paneláky veľmi typické. Je jedno, či je kúpeľňa murovaná alebo z nevzhľadného umakartu. Jej rozmery a východiskové riešenie často jej užívateľom jednoducho nevyhovujú. Otázka priorít Pri plánovaní zmien kúpeľne malých rozmerov je veľmi dôležité stanoviť si priority a podľa nich ...