Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-03-04 08:22:55

Jak uvařit květákovou polévku zjemněnou smetanou?

Jak uvařit květákovou polévku zjemněnou smetanou? redakce Po, 03/04/2024 - 08:22 Předkrmy, Polévky a Saláty 1 - 1000 Kč Lehké 30 minut a více Klíčová slova: květák květáková polévka postup krémová květáková polévka recept zdravá květáková polévka Co je potřeba Pro přípravu zdravé, chutné a snadné květákové polévky, kterou vaříme ve větším hrnci, budeme potřebovat: Půl hlávky až hlávku květáku, dle velikosti 5 brambor Cibuli Kmín Olej, máslo nebo sádlo Sůl Smetanu na vaření 2 lžíce hladké mouky Tipy Přidat můžete i jiný typ zeleniny, např. mrkev, petržel, hrášek, když je potřebujete spotřebovat. Tím by se z polévky stala jarní zeleninová polévka, která je taktéž velmi chutná. Pokud byste zbytek hlávky květáku nevyužili, je lepší ji do polévky použít celou. Polévka bude plná zeleniny, zdravá a vydatnější. Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Postup Nejdříve si očistíme zeleninu. Oloupeme cibuli a nakrájíme ji na drobné kostky. Okrájíme brambory a nakrájíme je na kostky. Květák umyjeme a rozdělíme jej na co nejdrobnější růžičky, které už nebudeme muset na talířku oddělovat lžící, ale budeme je moci jíst tak, jak v polévce budou. Postavíme hrnec na plotnu a necháme rozehřát kousek másla, sádla nebo oleje, záleží, co používáte pod cibulku rádi. Až je tuk rozpálený, přidáme cibulku a necháme ji zesklovatět. Poté přidáme nakrájené brambory a květák a zalejeme vše potřebným množstvím vody. Následně přidáme lžičku kmínu, sůl dle chuti a necháme vařit asi 0,5 hodiny. Poté přidáme smetanu smíchanou s 2 lžícemi hl. mouky, což polévku zahustí a zjemní. Necháme provařit dalších 10 minut a příp. dosolíme. Přidat komentář Fotka i text Redakce. Polévka je grunt. I kdyby nebylo hlavní jídlo uvařeno, polévka by den, co den, měla putovat do našeho žaludku. Nejenže umí zasytit, když je plná brambor, zeleniny a třeba i kousků masa, ale především žaludek zahřeje a je takovým základem pro jeho „zdravý chod“. Po polévce nesníme takové množství hlavního jídla, je proto i skvělá, pokud držíme dietu. Tady je ale vhodné volit polévky „vodové“ bez zahuštění moukou, bez přidání smetany. My si dnes připravíme výbornou květákovou polévku, kterou mají rádi dospělí i děti.

Čas načtení: 2025-06-12 23:29:49

Jak uvařit zdravou kedlubnou polévku, která chutná i maso milujícím mužům

Jak uvařit zdravou kedlubnou polévku, která chutná i maso milujícím mužům redakce Čt, 06/12/2025 - 23:29 Předkrmy, Polévky a Saláty Klíčová slova: jak zpracovat kedlubny kedlubnová polévka pokrmy z kedluben polévka z kedluben Co je potřeba Na čtyři porce budete potřebovat: 500 g kedluben 2 polévkové lžíce másla 2 lžíce hladké mouky 1 čajová lžička kurkumy 1 l zeleninového vývaru, příp. vody 1 zakysaná smetana Sůl Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Postup Nejdříve si připravíme kedlubny, které oloupeme, zbavíme je příp. drobných dřevitých kousků a nastrouháme. Je lepší používat mladé kedlubny, které zatím nestihly dřevnatět. Pak si v hrnci rozehřejeme máslo, přidáme hladkou mouku a pozvolna připravíme jemnou světlou jíšku. Poté přilijeme zeleninový vývar nebo vodu a necháme cca 15 min vařit. Do takto předpřipravené polévky přidáme nastrouhané kedlubny a kurkumu. Pečlivě promícháme a necháme vařit dalších cca 15 minut. Nakonec osolíme dle vlastní chuti a rozmixujeme. Do rozmixované polévky ještě vmícháme zakysanou smetanu. Polévku nechte jen prohřát, už ji nevařte. Na úplný závěr, až je nalitá v talířích nebo v miskách můžeme ještě pokapat smetanou na vaření nebo šlehačkou. Pokud máte rádi krutony, můžete si je připravit krátkým osmahnutím chleba nakrájeného na kostičky nebo rohlíky nakrájenými na kostičky. Mnohým ale polévka chutná jen tak, samotná. Je vážně báječná a chutě jsou dokonale vyvážené. Ti, kteří nejedí kedlubny, se velmi ochuzují. Najdeme v nich totiž vitamin C, vitamíny B1, B6 a B9, hořčík, draslík, fosfor, mangan, měď, v listech např. karotenoidy, jež se v těle mohou proměnit ve vitamin A atd. Přidat komentář foto pixabay.com text redakce Máte pocit, že uvařit něco vašemu manželovi, partnerovi či synovi, co mu bude chutnat a přitom v tom nebude maso, je nemožné? Pak vyzkoušejte tuhle jednoduchou, zdravou a velmi chutnou kedlubnovou polévku. Jak se říká, polévka je grunt a konzumovat bychom ji měli denně, aby nás zahřála, když je zima a abychom nesnědli tolik hlavního jídla a nebyli jsme obézní. K přípravě můžete použít jak kupovanou, tak vlastnoručně vypěstovanou zeleninu. Kedlubny jsou lehkým typem potravy a pokrmy z nich jsou vážně skvělé.

Čas načtení: 2025-09-17 11:48:21

Jak na svatováclavskou houbovou polévku se smetanou a bramborem

Jak na svatováclavskou houbovou polévku se smetanou a bramborem redakce St, 09/17/2025 - 11:48 Předkrmy, Polévky a Saláty 1 - 1000 Kč Lehké 30 minut a více Klíčová slova: houbová polévka krémová houbová polévka Co je potřeba Na 4 - 6 porcí: 400 g čerstvých lesních hub (hříbky, podhříbky, lišky nebo jejich směs) 3 střední brambory 1 větší cibule 2 stroužky česneku 750 ml zeleninového nebo houbového vývaru 200 ml smetany ke šlehání (nebo zakysané smetany pro jemnější kyselost) 2 lžíce másla nebo sádla sůl, pepř majoránka (čerstvá nebo sušená) petrželka na ozdobu Tipy Pokud máte rádi výraznější chuť, přidejte do polévky trochu slaniny nebo osmahnuté uzené klobásy. Pro vegetariánskou verzi použijte zeleninový vývar a vynechejte maso. Polévku můžete lehce zahustit trochou hladké mouky rozmíchané v mléce nebo vývaru. Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 1. Připravte houby Houby očistěte (nikdy je nemyjte pod tekoucí vodou, ale otřete vlhkým hadříkem) a nakrájejte na menší kousky. 2. Osmahněte základ V hrnci rozpusťte máslo nebo sádlo, přidejte nadrobno nakrájenou cibuli a česnek, osmahněte dozlatova. 3. Přidejte houby a brambory Přidejte houby a nechte je restovat asi 5–7 minut, dokud se nezměknou. Brambory oloupejte a nakrájejte na kostky, přidejte k houbám. 4. Vařte polévku Zalijte zeleninovým vývarem, osolte, opepřete a přidejte trochu majoránky. Vařte asi 20 minut, dokud brambory nezměknou. 5. Zjemněte smetanou Polévku zjemněte smetanou, dobře promíchejte a krátce prohřejte (nevařte, aby se smetana nesrazila).     Podávejte: S čerstvým chlebem nebo opečenými topinkami. Ozdobte nasekanou petrželkou a případně trochou čerstvé majoránky. Proč je to nejlepší polévka? Polévka spojuje tradiční podzimní suroviny, které byly vždy k dispozici v českých domácnostech — lesní houby, brambory a smetanu. Je to jednoduché, poctivé a vydatné jídlo, které zahřeje a potěší v den svatého Václava i během celého podzimu. Přidat komentář foto Soup Dish Food Pumpkin - Free photo on Pixabay text redakce Tradiční podzimní polévka plná lesních chutí Svatý Václav a podzimní čas k sobě patří nejen díky dožínkám a slavnostem, ale také kvůli bohaté lesní úrodě, která je v září a říjnu na vrcholu. Mezi typické suroviny patří právě houby — hříbky, podhříbky nebo jiné lesní druhy, které vykouzlí z této polévky opravdovou pochoutku.

Čas načtení: 2011-05-02 00:00:00

Velikonoce 2011: místy přísně střeženými

Píše se rok 2011, zima, přes veškerá prvotní očekávání mírná, už za okny pomalu mizí. My sedíme k večeru kolem stolů v bývalé hájovně na Zlaté Studně. Týden, který jsme tu trávili, se chýlí ke svému konci. Nám to ještě nedochází, asi tak jako trvá dlouho pochopit, že léto je pryč a přes podzim sem již nakukuje zima. Pomalu se rozjíždíme do svých domovů. Se vzpomínkou na srdci, se šrámy na těle. Na měsíc, měsíc a pár týdnů nás to zase vyplivlo do života školy, povinností, zbytečností a starostí. V tu dobu se již ale pomalu rozhýbává mohutné soukolí. Velikonoce jsou na dosah a s přípravou mise do neprozkoumaných zákoutí pomáhá polovina Šumavy. A opravdu to bylo tak. Z jistých tradičních důvodů připadlo zorganizování velikonoční výpravy zase na mne. Pokud naši historii trochu sledujete, možná si i pamatujete počty lidí na předchozích velikonočních výletech. Úplně první se udál roku 2008. Tenkrát jsme do sněhu a nepohody vyrazili čtyři. O rok později nás jelo o jednoho víc. A loni jsme byli opět ve čtyřech. To jen abyste pochopili nemalý rozdíl mezi organizováním předchozích výprav a té letošní. Letos nás totiž jelo jedenáct. Ale vezmu to od začátku. Krátce po skončení Zlaté Studny mi napsala Jáňa. Kromě toho, že jsme zhodnotili a zanalyzovali skončivší akci, jsme začali osnovat i plány na Velikonoce. Jáňa poznamenala, že Luboš Novotný ví o nějaké chatce na Šumavě a navrhla toho využít. A tak slovo dalo slovo, párkrát jsme si s Lubošem zavolali a on dokázal sehnat klíče od dvou chatek. A protože mne velice zajímalo, jak vypadají a taky jsem nechtěl někam jen tak jet naslepo, vyrazil jsem se na ně podívat. Šel jsem ještě s Ondrou a Vojtou a během celodenního pochodu jsme je zvládli obejít. Zjistili jsme, že první z nich, Hrabůvka, je na nás až příliš luxusní, ale na krásném místě. Druhá byla kousek od jezera Laka a byla dost malá, ne tolik luxusní, ale s jistým osobitým kouzlem. Volba tedy padla na tu první. Pomalu jsem začal obesílat pozvánky všem možným lidem, kteří s námi buď byli na Zlaté Studně nebo někdy před tím nebo nám prostě padli do oka a my si na ně vzpomněli. Vidina krásné chaty asi zabrala a jak už jsem psal, jelo nakonec jedenáct lidí. Kromě starých ostřílených Tchořů - mne, Jáni, Bětky a Kláry a těch už také dost ostřílených Sváti, Áni S., Ondry a Vojty s námi poprvé jel Jéňa Vaňkát a Áňa Štrunců a pokud mne paměť neklame, tak byla poprvé i Bláňa Spěváčků. Den první Doprava na chatu probíhala ve dvou skupinách. Já vedl tu, která to měla blíž přes Špičák, Jáňa vedla partu z Horažďovicka. Slíbila, že taky něco napíše, tak se snad dozvíte i jak probíhala jejich cesta. My vyšli od Novotných ze Špičáku, přesně podle plánu, těsně po osmé. Vystoupali jsme až na Pancíř. Tam jsme našli kešku, kterou se nám nepodařilo najít, když jsme tam byli posledně. Cestu jsme už znali, od Tomandlova křížku po vrstevnici a přímo, přes bažinky a potůčky, až na chatu. Asi půlhodinky jsme si tam hráli s kohoutky a uzávěry, než konečně začala téct na chatě voda a my mohli dát vařit čaj. Jen co se nám to povedlo, dorazila i druhá skupina a všichni jsme se začali postupně na chatě zabydlovat. Holky se zmáčkly do většího pokoje, kluci měli dost prostoru ve druhém. Mám takové tušení, že jsme dali lehký oběd a vyrazili na průzkum. Kláře, která neměla dost sil a povolení od doktora na chození s námi, jsme svěřili hlídání chaty a vaření večeře. Sami jsme se vydali směrem ke třetí chatě. Od té jsme klíčky neměli - je totiž už určená ke zbourání a ani se do ní příliš nesmí. Což je celkem škoda, ze všech těchto chatek je úplně na nejhezčím místě. Pak jsme to švihli přes kopec Sup na kopec Javorná. Cestou jsme hráli tu hru, jak jeden má píšťalku a když zapíská, ostatní se musí co nejrychleji poschovávat a vydrželo nám to až na samotný vrchol. Tam jsme objevili "Knihu návštěv", což na takovém malém kopci celkem překvapí. Samozřejmě jsme se náležitě podepsali a pokud někdy na tento kopec zavítáte, určitě si náš záznam dohledejte. Je ze čtvrtka 21. dubna 2011. Cestou zpátky jsme pocítili to, že jsme si nevzali žádné pití ani svačinu. Slabší jedinci začali okusovat lišejníky, žvýkat kořínky a podobné věci. Ti silnější jenom začali básnit o jídle, jak bývá zvykem. Když se nám podařilo natrefit na potůček, nikdo si nedělal starosti o své zažívání a všichni si vychutnali pramenitou vodu Šumavy. Po návratu do chaty jsme vytáhli stolek ven a opekli si párky nad ohněm. Hrály se také Aktivity. Ukazování, popisování a kreslení všeho možného i nemožného. Pak zašlo slunko, začala být zima a my se stáhli dovnitř. Hráli jsme ověřené hry - zvířata a vraha. Vrah je klasika, zvířátka už se také pomalu ohrála, navíc jsme byli unaveni čerstvým povětřím a tak jsme šli docela brzo spát. Druhý den Jak jinak začít, než rozcvičkou a dobrou snídaní, že? Mám za to, že byly chleby s něčím nahoru. Tento den nás čekal velký výlet. Sice jsme neměli úplně jasno kudy půjdeme, zato jsme měli jasno, kam chceme dojít - na Polom. Zamávali jsme Kláře a přes vysoce chráněné oblasti to napálili přímo na Gerlovu Huť. Pak jsme chvilku šli po značených trasách, za zatáčkou jsme ale opět vskočili do lesa a začali se prodírat na první vrchol - Tok (1 023). Oklepali jsme větvičky, které se na nás nachytali při průchodu solidním hustníkem a začali zase zbíhat dolů. Tentokrát se nám podařilo natrefit na jakýsi průsek a až na asfaltku se celkem dalo jít. Měli jsme namířeno na Sklářský vrch (1 195). Vzali jsme to proto opět lesem vzhůru, tentokrát byl naštěstí pěkně vzrostlý. Až na konci se to pokazilo, a tak jsme tento vrchol jenom obešli a pustili se rovnou na Polom (1 295). A na Polom je stoupání opravdu pěkné. Ale ten výhled z něj… Chvilku jsme se váleli na měkké trávě a užívali si pocit zdárného dobytí. Pak jsme sešli k odpočívadlu Nad Polomem (celou dobu jsem měl za to, že to bylo Pod Polomem, možná jenom jiná mapa…) Protože jsme věděli, že budeme chodit po horách celý den, vzali jsme i plynovou bombu na uvaření polévky. Nesl jsem to já ve vypůjčeném batohu. Zhruba v tu dobu, kdy jsme scházeli z Polomu, mi došlo, že jsem zapomněl vzít sirky. Školácká chyba. Byli jsme tedy bez polévky. Chleby, co jsme měli, byly už snědeny a v břiše začínalo pomalu kručet. Ani Jánina komunikace s projíždějícími Němci nebyla úspěšná, zapalovač neměli. A tak jsme byli o hladu. Nějakou dobu jsme se váleli okolo odpočívadla, nahřívali se na rozpáleném asfaltu a spali. Pak nastal čas pro návrat. Tentokrát jsme to vzali po pěkných cestách, už žádné husté neprostupné lesy. V protékajícím potoku jsme doplnili vodu a zvesela si to vykračovali domů. Od Gerlovky jsme nechtěli jít trapně stejnou cestou, jako jsme šli ráno. A tak jsme to vzali nejdříve směrem na Hoffmanky a pak hodně dlouho azimutem. Potkali jsme asi jen tři bažinky, dva potoky a jeden neprostupný hustník. Skoro pohodlnější než po cestě. Večer jsme patrně opět hráli nějaké hry. Možná, že ten večer začaly holky mlátit hrníčky o stůl. Na FB kolovalo jeden čas video, malou představu můžete získat i z fotky. Vůbec ten stůl si dost při naší návštěvě prožil. Když se do něj nemlátilo hrnky, tak se mlátilo rukama. Určitě jsme měli taky něco k večeři, ale to po mně nechtějte, možná to byla čočka, možná taky ne. Když se setmělo, začali se hrát upíři. My máme rádi hry, při kterých se vzájemně mordujeme a upíři byli v tomhle skvělí. V zhasnutém baráku vás pár upírů se syčením nahání, škrtí a vy musíte bez hlesu padnout k zemi. Jakmile o vás zakopne nějaký normální člověk, zakřičí mrtvola, rozsvítí se a hra se přeruší. Samozřejmě jde o to, odhalit všechny upíry. Veliká sranda je to i z toho důvodu, že se pohybujete v naprosté tmě a tak se občas stane, že potkáte zeď, kde byste ji rozhodně nečekali. Po výletě jsme byli ale jaksepatří stahaní a tak netrvalo dlouho a všichni skončili ve svých postýlkách. Třetí den Tento den jsme měli celkem jasný úkol - musíme naštípat co nejvíce dřeva a tím si svůj pobyt zde zaplatit. Měli jsme připravené nařezané špalky, od těch malých a příjemných, po velké a nezdolné. Jenže sekyrky jsme měli jen tři a to ke všemu pouze jednu pořádnou a tak to rozhodně nebyla práce pro všechny. Rozhodlo se, že kluci zůstanou na chatě a budou štípat, jen budou třísky odletovat. Trochu problém byl program pro holky. Jen tak flákat se na chatě, to nejde. Naštěstí ale toužily po civilizaci a tak souhlasily s tím, že si udělají výlet do Rudy, dokoupí zásoby a hlavně sušenky. Trochu jsem se divil jejich nadšení, na kterém se možná přičinilo i moje prohlášení, že za chvíli budou zpátky. A tak vyrazily. Na chatě jsme mezitím štípali a štípali, užívali si sluníčka a odpočívali. Stihli jsme naštípat skoro všechno, málo toho nebylo. Co se všechno přihodilo holkám na jejich cestě možná někdy odhalí Jáňa. Každopádně se za chvíli nevrátili. Nevrátili se ani na oběd. Vrátili se až k večeru, správně unaveny, ale se sušenkami v batohu. Ty byly nakonec už dlouho předem očekávány. Večer jsme si opět dali nezbytnou dávku her a zábavy, co povídat. Čtvrtý den Čtvrtý den, den poslední. Byla neděle. Holky byly unavené po včerejším výletu a moc se jim nikde trajdat nechtělo. Zato kluci měli energie přespříliš a nutně potřebovali opustit chatu. Nakonec jsme se všichni vypravili směrem na Suché studánky. To byl vytoužený Ondrův cíl, protože se tam kdesi v ruinách starého statku měla skrývat keška1. Vycházkovým krokem jsme se dostali až k rozcestí Na Suchých studánkách. Pěkné místo na kopci, vidí se z něj daleko. A hluboko pod kopcem ležely ony Suché studánky. Holkám se to pochopitelně sbíhat nechtělo a tak se samy vydaly směrem na hřebenovku a na Pancíř. My kluci si to doslova seběhli dolů a jali se hledat. Ruin jsme tam našli dost, ale kešku žádnou. Po chvíli jsme usoudili, že je to marné a začali opět stoupat tím krpálem vzhůru. Bylo krásně, na duben celkem horko, vidět bylo široko do kraje. Kousek za rozcestím Na suchých studánkách, na tom rozcestí, jak jsme se rozdělili, stála kaplička. Kupodivu byla odemčená. Mezitím, co jsme prozkoumávali její obsah, oběhl Ondra ruiny kousek od kapličky. A jak jinak. Kešku tam našel. To víte, že jsme trochu prskali. Výškový rozdíl mezi Suchými studánkami a Na suchých studánkách jsme dobře pocítili. U Tomandlova křížku jsme se potkali s holkami, které už se vracely z Pancíře. Nikam dál se jim nechtělo a tak i přesto, že bylo teprve poledne, jsme se otočili směrem k domovu. A protože bylo opravdu krásně, vytáhli jsme karimatky před chatu a užívali si hřejivých slunečních paprsků, četli místní sbírku Reflexů, novin a vlastní povinné četby. Měli jsme ještě spoustu jídla. Samozřejmě se nám nechtělo tahat si to zpátky domů. A tak se celé odpoledne vařilo, peklo a smažilo a večeře se skládala ze tří chodů, případně čtyř, jak kdo chtěl. Mezi vybranými pochoutkami byla tuším bramborová kaše s cibulkou a salámem, těstoviny - na sladko nebo se zbytkem cibulky, půl litru trochu řidšího pudingu pro každého, zbytek gulášové polévky od včera. Večer měla být jakási stezka odvahy a tak jsem ji šel ještě za šera připravit. V chatě se mezitím opět škrtili - hráli na upíry. Když už byla úplná tma, šel jsem zapálit navigační svíčky. V té chvíli mi došlo, že jsem to asi trochu přepískl. Postupně si trasu všichni prošli - průměr byl nějakých dvacet minut. Nikdo se naštěstí neztratil a tak jsem někdy kolem třetí hodiny mohl jít posbírat dohořívající svíčky a taky si lehnout. Pátý den Pátý den, den poslední. A to už znáte. To je pokaždé stejné. Nejdřív se všichni sbalí, mezitím se udělá snídaně, dojí se poslední zbytečky. Následně se vynesou batohy před chatu a začne se uklízet. Všichni pobíhají po baráku sem a tam, sbírají zapomenuté ponožky a kalhoty. Nakonec se provedou takové ty technické věci - zastaví se voda, naposledy se spláchne záchod, zkontroluje se, jestli je všude zameteno a vytřeno a pak se slavnostně zavřou okenice a chata se zamkne. A pak se vyrazí. Ondra s Vojtou odběhli jako první, aby ještě stihli pomlázku. Já s Jéňou jsme vyrazili za nimi, směr Špičák, na vlak. Holky na druhou stranu, na Velhartice a do Čermné. Ty měly cestu zpět patrně nejzajímavější, ale o tom už nic nevím. Velikonoce za námi. Vzpomínek, fotek, zážitků nadosmrti dost. Taková malá krabička. Sbírání kešek teď dost letí. Pro přesnost, správně je to geocaching. ↩

Čas načtení: 2019-07-02 07:35:52

Christian Guay-Poliquin: Tíha sněhu (ukázka z knihy)

Do blíže neurčené vesnice, snad někde v kanadských lesích, se v blíže neurčeném čase dostane zraněný mladý muž. Lidé jsou od vzdálených měst odříznutí závějemi sněhu, jsou bez elektřiny a docházejí jim zásoby. Přesto se zraněného ujmou a ubytují ho u podivínského Matthiase ve srubu nad vsí. Za dodávky potravin a za dřevo na otop se Matthias uvolí o mladíka pečovat. Občasné návštěvy řídnou, ti, kdo mohou, uvězněnou vesnici záhadně opouštějí. Matthias a jeho vnucený spolubydlící tvoří podivné společenství, plné pochopení i podezřívání. Každý má své tajemství, na které téměř bez ustání padá nový a nový sníh, jenž tíží domy i duše…   Ukázka z knihy: 1 LABYRINT Rozhlédni se. Tohle místo je obsáhlejší než kterýkoli lidský život. Ten, kdo se pokusí uprchnout, je odsouzen k tomu, aby se sem touž cestou vrátil. Ten, kdo se domnívá, že jde rovně kupředu, chodí ve velkých soustředných kruzích. Tady se rukama ani pohledem nedá ovládnout nic. Tady vnější svět upadá v zapomnění a žádná paměť s tím nic nezmůže. Rozhlédni se znovu. Ten labyrint je bezvýchodný. Rozprostírá se všude, kam až dohlédneme. Rozhlédni se ještě lépe. Žádný netvor, žádná vyhladovělá šelma se v těchto spletitých chodbách netoulá. Ale jsme v pasti. Buď počkáme, až nás přemohou dny a noci, anebo si vyrobíme křídla a uletíme. TŘICET OSM Sníh vládne svrchovaně. Vévodí krajině, drtí hory. Stromy se klaní, klaní až k zemi, ohýbají hřbet. Podvolit se nechtějí jen vysoké smrky. Trpí, rovné a černé. Ohraničují konec vesnice, začátek lesa.             Za mým oknem rejdí ptáci, přilétají a odlétají, hašteří se a zobou. Čas od času se některý z nich znepokojeně zahledí na poklidný dům.             Kolmo k vnějšímu okennímu rámu je připevněná oloupaná větvička, která slouží jako barometr. Pokud ukazuje k nebi, bude hezky a sucho; pokud ukazuje k zemi, bude sněžit. V tuto chvíli je počasí nejisté, větvička se drží přesně v prostředku své dráhy. Musí být pozdě. Neproniknutelná šeď oblohy postrádá jakýkoli odstín. Slunce by mohlo být kdekoli. Ve vzduchu tu a tam poletují sněhové vločky a lepí se na každou vteřinu. Zhruba sto kroků od domu, na mýtině, zatlouká Matthias do sněhu dlouhou tyč. Je jako lodní stěžeň. Ale bez plachet a bez vlajky.             Na římse perlí kapky vody a stékají na špičky rampouchů. Když vyjde slunce, ledové krápníky se rozzáří jako ostré břitvy. Čas od času se některý z nich ulomí, spadne a zaboří se do sněhu. Probodne nekonečno. Jenže sníh je neporazitelný. Brzy dosáhne až ke spodní části mého okna. Potom k té horní. A už nic neuvidím.             Je zima. Dny jsou krátké a ledové. Sníh cení zuby. Širé prostory se choulí do sebe.   TŘICET DEVĚT   Rám mého okna je vlhký. Na dřevě se vyjímají léta, houbovitá a barevná. Když hodně mrzne, obrostou krystalickou jinovatkou. Vypadá jako lišejník.             V kamnech praská pár polen. Z postele vidím, jak se za sacím otvorem blýskají řeřavé uhlíky. Jsou to stará a masivní kamna. Jejich dvířka vržou, kdykoli se pohnou. A tahle kupa černé rozpálené litiny se stala středobodem našich životů.             Jsem ve verandě sám. Nic se nehýbe. Všechno je na svém místě. Stolička u vchodu, houpací židle, věci na vaření, všechno. Zato na stole stojí podivný zlatavý válec. Ráno tam nebyl. Matthias určitě zašel vedle do domu. Ale já jsem to nepostřehl.             Bolest mi nedopřává chvíli oddechu. Drží mě, svírá, ovládá mě. Abych ji vydržel, zavírám oči a představuju si, jak sedím za volantem svého auta. Když se hodně soustředím, slyším dokonce i zvuk motoru. Vidím ubíhající krajinu, oslňuje mě úběžník silnice. Zato jen co oči pootevřu, rozdrtí mne skutečnost. Jsem upoután na lůžko, s nohama v dlahách, neschopný pohybu. Z auta je hromada pokrouceného šrotu kdesi pod sněhem. A už nejsem pánem svého osudu.             Ticho prolomí kručení. Mám hlad. Jsem slabý a ochromený. Na nočním stolku zbylo jen pár drobků černého chleba a olejnatý lógr na dně hrnku. Matthias by měl přijít každou chvíli.   ČTYŘICET JEDNA   Dveře se otevřou a do místnosti vtrhne závan studeného vzduchu. Matthias vejde a hodí vedle kamen náruč dřeva. Polena do sebe narážejí a na podlahu dopadají kousky kůry.             Matthias si sundá bundu, klekne si a prohrábne oheň pohrabáčem. Stopy po Matthiasových vysokých botách se roztékají podél nerovností na podlaze.             „Moc velká zima tam není,“ řekne a natáhne ruce k teplu, „ale je vlhká. Proniká až do morku kostí.“             Když už plameny hučí a olizují kovové stěny, Matthias zavře dvířka kamen, dá ohřívat hrnec s polévkou a obrátí se ke mně. Přerostlé obočí, bílé vlasy a čelo rozbrázděné výraznými vráskami mu dodávají vzezření šíleného vědce.             „Něco pro tebe mám.“             Svraštím obočí. Matthias vezme ze stolu zlatavý válec a podá mi ho. Tvář se mu roztáhne do širokého úsměvu. Válec je těžký a teleskopický. S prosklenými konci. Prohlížím si ho ze všech stran. Je to dalekohled. Takový kdysi používali námořníci, když vyhlíželi tenkou linii pobřeží nebo nepřátelské lodě.             „Podívej se ven.“             Nadzvednu se v posteli, roztáhnu posuvný tubus a přiložím si ho k oku. Všechno se ke mně přiblíží a každá věc získá přesný obrys. Jako bych se ocitl na druhé straně okna. Černí ptáci, stopy kroků ve sněhu, matoucí klid vesnice, okraj lesa.             „Podívej se znovu.“             Dost dobře nechápu, proč. Venkovní kulisu znám nazpaměť. Už se na ni dívám dlouho. Po pravdě řečeno na léto si moc nepamatuju, kvůli horečce a lékům, ale sledoval jsem pomalou proměnu krajiny, šedou podzimní oblohu, načervenalé světlo stromů. Pozoroval jsem, jak jinovatka okusuje kapradí, jak se vysoká tráva láme při sebemenším vánku, jak na promrzlou zemi dopadají první vločky. Viděl jsem stopy, které zanechala zvěř, když zkoumala okolí po první chumelenici. Od té doby se obloha nemůže nabažit zasypávání scenérie. Krajině vévodí čekání. A všechno se odložilo na jaro.             Scenérie je to bezvýchodná. Hory vykrajují obzor, les nás obkličuje ze všech stran a sníh vypaluje oči.             „Podívej se líp,“ doráží Matthias.             Zadívám se na dlouhou tyč, kterou Matthias právě zatloukl na mýtině. Zjišťuju, že na ni pečlivě vyřezal stupnici.             „Je to sněhoměr,“ oznamuje vítězoslavně.             Přes dalekohled je vidět, že výška sněhu dosáhla jedenačtyřiceti centimetrů. Chvíli pozoruju bělostnou venkovní kulisu, pak padnu na postel a zavřu oči.             „Úžasné,“ říkám si. „Odteď můžeme měřit naši bezradnost.“   ČTYŘICET DVA   Matthias zadělává na černý chléb, což je tlustá obdélníková placka z pohankové mouky a melasy. Říká, že je sytá a výživná. A že to je to nejlepší, co můžeme dělat, když si musíme odměřovat potraviny do té doby, než dostaneme další příděl.             Překvapivě úspornými gesty, jako nějaký starý šaman, mísí, hněte a tvaruje těsto. Když skončí, vyklepe si z oblečení oblak mouky a začne ty černé chlebové placky péct přímo na plátu kamen.             Vyčasilo se. Pozoruju domy ve vesnici, mezi stromy, na úpatí kopce. Většina z nich nejeví známky života, ale z několika komínů se vydatně kouří. Šedé sloupy stoupají vzduchem hezky rovně, jako by se odmítaly rozpustit v nekonečnu. Je jich dvanáct. Třináct s tím naším. Přes dalekohled se zdá, že vesnice leží hodně blízko, ale zdání klame. Je vzdálena přes hodinu chůze. A já pořád nedokážu vstát z postele.             Myslím, že slunovrat už byl. Dráha slunce na obloze je ještě hodně krátká, ale dny se nepozorovatelně prodlužují. Nový rok už je asi taky za námi. Jistě to nevím. Ale co na tom záleží? Už dávno jsem ztratil pojem o čase. A chuť mluvit taky. Odolat mlčení by nedokázal nikdo, koho by v zimě, ve vesnici bez proudu přikovaly k posteli zlomené nohy.             Ještě máme slušnou zásobu dřeva, ale zmenšuje se rychle. Žijeme v uzavřené verandě prošpikované průvanem a Matthias několikrát za noc vstává, aby přiložil do kamen. Když se zvedne vítr, zima nás má jako na dlani.             Dřevo a zásoby nám dovezou za pár dní. A já, i když si pořád opakuju, jaké mám štěstí, že jsem přežil těžkou autonehodu, pořád myslím na to, že sám nemůžu dělat vůbec nic.   ČTYŘICET DVA   Srpek měsíce kolébá černá nebesa. Na sněhu se vytvořila tlustá a třpytivá krusta. V odlescích noci vypadá jako klidná a měňavá mořská hladina.             Světlo olejové lampy vykresluje na zdech zlatavé stíny. Matthias mi přináší misku polévky a placku černého chleba. Pořád jíme jen polévku s chlebem. Zbytek polévky pokaždé poslouží jako základ pro tu další. Když se dostaneme na dno hrnce, Matthias přileje vodu a přidá všechno, co mu padne pod ruku. Pokud máme maso, neopomine udělat vývar z tuku a kostí. Zelenina, tvrdý chléb, všechno jde do polévky. A každý den při každém jídle tu bezednou polévku baštíme.             Matthias usedá ke stolu a nenápadně spíná ruce k modlitbě, zatímco já hltám všechno, co můžu. Často dojím dřív, než se do své porce pustí on.             Ze začátku mě musel Matthias do jídla nutit, abych se zotavil a zase získal zdravou barvu. Pomáhal mi, když jsem se nadzvedával na lůžku, a trpělivě mě krmil po lžičkách jako dítě. Dnes už se dokážu opřít o polštáře sám. Bolest a únava přetrvávají, ale chuť k jídlu se mi vrátila. Když se Matthiasovi podaří schrastit pár litrů mléka, udělá z něj pomocí syřidla, které našel na statku v mléčnici, měkký sýr. Někdy z něj trochu daruje vesničanům, ale často bývá tak dobrý, že ho během několika dní vyžereme sami přímo z utěrky, v níž odkapával.             Hojení ran mě stojí hodně energie. Odhadování plynoucího času taky. Možná bych měl jako Matthias prostě říkat „než napadl sníh“ a „co napadl sníh“. Ale to by bylo příliš snadné.             Už měsíce jsme bez elektřiny. Ve vesnici to prý začalo krátkodobými výpadky. Nikoho neznepokojovaly. Všichni si na ně téměř zvykli. Trvaly několik hodin, a pak se vše vrátilo do normálu. Až do toho rána, kdy už proud nenaskočil. Ani tady, ani jinde. Stalo se to v létě. Lidi to brali z té lepší stránky. Zato když přišel podzim, museli si promyslet, jak se zařídí. Jako by je ta situace zaskočila. A teď je zima a s tím nikdo nic nenadělá. V domech se všichni seskupují kolem kamen a začouzených kastrolů.             Matthias dojedl polévku a odsouvá misku do středu stolu.             Chvíli se nic neděje. Tyhle okamžiky oddechu po jídle mám obzvláště rád.             Ale nikdy netrvají dlouho.             Matthias vstane, posbírá nádobí a umyje je ve dřezu. Potom zabalí chlebové placky do plastové tašky, poskládá oblečení, které viselo nad kamny, povytáhne knot olejové lampy, vezme brašnu první pomoci a přisune si ke mně židli.   ČTYŘICET DVA   Matthias si odkašle, jako by mi chtěl předčítat. Ale nic neřekne, prokřupne si krk na obě strany a stáhne mi z nohou prošívanou deku.             Odvrátím se. Matthias si možná myslí, že se dívám ven, ale v černém skle velmi dobře vidím jeho odraz. Rozepíná na pravé dlaze jeden řemínek za druhým. Pak mi podebere patu dlaní a zvedne mi nohu.             Zrychluje se mi tep. Bolest řve a drží mě v šachu jako nějaká zdatná a obratná šelma.             Matthias trpělivě odmotává obvazy. Pracuje pomalu a metodicky. Když mu zbývá pár posledních otoček, cítím gázu, která se mi působením vlhka, krve a infekce přilepila na kůži. Zbytek obvazu rozstřihne a s promyšlenou obezřetností ho strhne. Zhluboka se nadechnu a soustředím pozornost na vzduch, jenž mi proniká do hrudního koše. Matthias se odkloní. Soudím, že posuzuje zarudnutí, otok, kostní kalus, tvar holeně a kolena.             „Už brzy ti vyndají stehy,“ podotkne, když mi dezinfikuje ránu.             Pálí to jako ďas. Mám pocit, že tkáně na kostech se mi rozpouštějí.             „Nehýbej se!“ zahřímá Matthias. „Nech mě pracovat.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}             Zkouším zaměřit pohled co nejdál od svých nohou, do zadní části místnosti, kde se nacházejí dvoje dveře. Ty vchodové a ty, co vedou do domu. Dívám se na masivní kamna, na věci na poličkách, na strop a trámy otesané sekyrou. Visí na nich dvě žárovky – jako kostry dinosaurů v muzeích.             Matthias vytahuje z brašny první pomoci tubu a pokouší se rozluštit, co je na ní napsáno. S povzdechem vyloví z kapsy u košile brýle a nasadí si je na špičku nosu.             „To by šlo.“             Než mě znovu ováže, natře ránu silnou vrstvou masti. Je to studené. Chvíli mi to přináší úlevu. Do té doby, než opět stáhne řemínky dlahy, aby mi znehybnil nohu, a než mi srdce začne velice silně bušit ve skráních. Pevně se chytím prostěradla a proklínám svůj osud. Matthias na mě mluví. Rty se mu pohybují, ale já nic neslyším. Myslím, že mi říká, že je hotovo. Po několika vteřinách se bolest lehce zmírní a pak ke mně slabě, jako z velké dálky, dolehne jeho hlas.             „Vydrž,“ říká, „vydrž, teď musíme ošetřit druhou nohu.“   Christian Guay-Poliquin (*1982) je frankofonní kanadský spisovatel. Vystudoval literaturu na Université du Québec v Montrealu a Université Champagne-Ardenne v Remeši. Už jeho první kniha Kilometr za kilometrem (Le fil des kilometres, 2013) vyvolala pozornost čtenářů i kritiky a přinesla autorovi několik nominací na literární ocenění. Obrovský úspěch se dostavil s druhým titulem Tíha sněhu (Le poids de la neige, 2017), jenž získal několik významných ocenění a byl dosud přeložen do deseti jazyků včetně češtiny. Přeložila Danuše Navrátilová, nakladatelství Argo, Praha, 2019, váz., 272 stran.

Čas načtení: 2024-09-27 09:00:00

Jezte, ať vám to sluší: Polévky. Jak jsou na tom s obsahem soli? Kupovat, či nekupovat ty instantní?

Jsou polévky zdravé? Jaké živiny v nich najdeme? Jsou některé polévky vyloženě nevhodné? Můžou nahradit hlavní jídlo? Lze nahradit vývar bujónem? Jak jsou na tom z nutričního hlediska čínské nudlové polévky? Tereza Bebarová se ptá nutriční poradkyně Veroniky Pourové.

Čas načtení: 2025-01-14 12:34:27

Vločková květáková polévka

Polévky s obsahem lepku nedělám moc často. Do restaurace totiž chodí hodně lidí, kteří lepek nesnesou, takže polévky, které ho obsahují, na menu nezařazujeme. Naše polévky bývají často zahuštěné uvařenými bramborami. V tomto receptu polévku zahušťují špaldové vločky, které jsou v ní orestované a potom rozmixované.

Čas načtení: 2023-08-31 14:16:00

11 potravin, které obsahují probiotika

Probiotika zlepšují zdraví trávicího ústrojí, pomáhají při depresi a účinně působí také v prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Zde je seznam 11 potravin, které jsou největšími přírodními zdroji probiotik a jako bonus jsou taky super zdravé a chutné. Probiotika (neplést s prebiotiky) jsou živé organizmy, které prospívají vašemu zdraví. Patří mezi ně zejména užitečné baktérie, které v těle plní některé důležité funkce a pomáhají udržovat vaše tělo a mozek v dobrém a funkčním stavu.Potraviny, které obsahují probiotika, jsou také velmi zdravé. Podle některých studií navíc dokonce zlepšují zdraví vaší pokožky. Probiotika se často užívají pro zlepšení zdraví střev (například po průjmových onemocněních nebo při zácpě, po užívání antibiotik apod.).  Většina lidí konzumuje probiotika ve formě doplňků stravy, ale probiotické bakterie se vyskytují i v přírodních potravinách, které prošly bakteriálním kvašením (takzvané kvašené nebo fermentované potraviny).Potraviny, které jsou největšími přírodními zdroji probiotikJogurtJogurt je jedním z nejlepších zdrojů probiotik, tedy užitečných a "hodných" baktérií, které mají řadu léčivých účinků na vaše zdraví. Jogurt se vyrábí z mléka kvašením, na kterém se podílí užitečné a zdraví prospěšné baktérie, zejména laktobacily a bifidobakterie. Konzumace jogurtu prospívá vašemu zdraví a pomáhá také zlepšovat zdraví kostí. Jogurt dokonce pomáhá i lidem s vysokým krevním tlakem. U dětí jogurt může pomoci zmírnit projevy průjmů vyvolaných užíváním antibiotik. A ukazuje se, že jogurt může pomoci zmírňovat i projevy syndromu dráždivého tračníku.Pokud trpíte laktózovou intolerancí (nesnášenlivostí mléčného cukru - laktózy), může pro vás být jogurt vhodnější než mléko. Je tomu tak proto, že baktérie mění část laktózy na kyselinu mléčnou, což je také důvod, proč jogurt chutná trochu nakysle. Mějte však na paměti, že ne každý jogurt obsahuje živé probiotické kultury. Někdy se tyto živé baktérie během výroby jogurtu usmrtí a jogurt je pak bez probiotik. Z tohoto důvodu si kupujte jogurty s aktivními nebo živými kulturami. KefírKefír je kvašený mléčný nápoj s vysokým obsahem probiotik. Vyrábí se přidáním kefírových zrn do kravského nebo kozího mléka. Kefírová zrna nejsou cereálie (obilná zrna), ale jedná se v podstatě o bakteriální kultury laktobacilů a kvasinek, které vypadají podobně jako "květák". Kefír je velmi bohatým zdrojem probiotik. Slovo kefír údajně pochází z turečtiny (ze slova keyif, což znamená "dobrý pocit" po jídle). Kefír má řadu kladných účinků na lidské zdraví. Posiluje zdraví kostí, pomáhá léčit zažívací potíže a také chrání před infekčními nemocemi.Ikdyž v našich končinách je nejznámějším zdrojem probiotik jogurt, na kefír bychom neměli zapomínat, protože je dokonce ještě lepším zdrojem probiotik než jogurt. Kefír totiž obsahuje řadu významných kmenů užitečných baktérií a kvasinek a díky tomu má rozmanité a silné probiotické účinky. Stejně jako jogurt, je i kefír obvykle dobře snášen i lidmi, kteří trpí laktózovou intolerancí. Kysané zelíKysané zelí je pokrm vzniklý mléčným kvašením jemně nastrouhaného zelí (tedy kvašením laktobakteriemi). Jedná se o jedno z nejstarších jídel, které je oblíbenou pochoutkou v řadě zemí, a to zejména v Evropě. Kysané zelí se často používá jako příloha k různým pokrmům (asi všichni známe vepřovou s knedlíkem a zelím, cmnudu po kaplicku nebo klobásku s kyselým zelím). Má kyselou, slanou chuť a ve vzduchotěsné nádobě má i dlouhou trvanlivost (několik měsíců). Kromě probiotických vlastností je kysané zelí také bohatým zdrojem vlákniny, vitamínů C, B a K. Navíc obsahuje velké množství sodíku, železa a manganu. Kysané zelí také obsahuje antioxidanty lutein a zeaxantin, které jsou důležité pro zdraví očí.Když si budete kysané zelí kupovat v obchodě, vždy kupujte nepasterizovaný výrobek. Pasterizací se totiž živé a aktivní baktérie zničí.  TempehTempeh (někdy také označován slovem tempe) je kvašený výrobek ze sóji. Tempeh má ořechovou, zemitou chuť podobnou chuti hub. Tempeh je původem z Indonésie, ale postupně se rozšířil do celého světa a dnes ho řada lidí užívá jako náhražku masa pro jeho vysoký obsah bílkovin. Kvašení (fermentace) má překvapující účinky na nutriční profil (obsah živin) potravin. Sojové boby běžně obsahují velké množství kyseliny fytové, což je rostlinná látka, která negativně ovlivňuje vstřebávání důležitých minerálů, jako jsou železo nebo zinek. Tempeh je sójová pochoutka s vysokým obsahem probiotik. Je zajímavé že proces kvašení snižuje množství kyseliny fytové. Díky tomu se zvyšuje množství živin, které se z tempehu vstřebávají. Dalším zajímavým "vedlejším účinkem" procesu fermentace je, že baktérie, které se na kvašení podílí, tvoří vitamín B12, který sójové boby vůbec neobsahují. Vitamin B12 se vyskytuje převážně v potravinách živočišného původu, jako jsou maso, ryby, mléčné výrobky a vejce. Díky tomu je tempeh skvělou volbou pro vegetariány a také pro všechny, kdo chtějí do svého jídelníčku zařadit zdravý zdroj probiotik. KimčchiKimchi je fermentovaný korejský "křupavý" salát. Jeho hlavní složkou je nejčastěji zelí, ale je možné ho připravit také z jiných druhů zeleniny. K dochucení tohoto salátu se používá směs různých koření, například čili papričky, česnek, zázvor, pórek a sůl. Kimčchi obsahuje laktobaktérii s názvem Lactobacillus kimchii a další baktérie kvasící kyselinu mléčnou, které pozitivně působí na zdraví trávicího ústrojí. Kimčchi vyrobené ze zelí je bohatým zdrojem řady vitamínů a minerálů, včetně vitamínu K, vitamínu B2 (riboflavin) a železa. MisoMiso je japonské koření. Je to vlastně sójová pasta vzniklá kvašením sójových bobů, do které se přidá sůl a ušlechtilá plíseň s názvem Koji. Někdy se miso vyrábí také smícháním sójových bobů s obilninami, jako je ječmen, rýže nebo žito. Tato sójová pasta se nejčastěji používá při přípravě miso polévky, která je v Japonsku velmi oblíbeným snídaňovým pokrmem. Miso má obvykle slanou chuť, ale existuje řada různých druhů a můžete si koupit například bílé, žluté, červené nebo hnědé miso. Miso je dobrým zdrojem bílkovin a vlákniny. Obsahuje také hodně vitamínů, minerálů a To je také vysoký obsah různých vitamínů, minerálů a fytonutrientů (živiny rostlinného původu). Zejména obsahuje hodně vitamínu K, manganu a mědi. Miso má také celou řadu kladných účinků na lidské zdraví. Jedna studie zjistila, že častá konzumace polévky Miso snižuje riziko vzniku rakoviny prsu u japonských žen středního věku. Další studie zjistila, že ženy, které hodně jí polévku miso, mají menší riziko, že dostanou cévní mozkovou příhodu. KombuchaKombucha je fermentovaný nápoj z černého nebo zeleného čaje. Tento oblíbený nápoj vzniká tak, že do čaje přidáte kolonii užitečných baktérií a kvasinek. Ty vyvolávají kvašení, díky čemuž získává tento čaj svou specifickou chuť. Čaj z kombuchy se pije v řadě zemích světa a je zejména oblíbený v Asii. Na internetu najdete řadu tvrzení o údajných skvělých účincích čaje z kombuchy na vaše zdraví. Nicméně je potřeba upřímně říci, že kvalitní studie, které by tyto účinky potvrdily, zatím nebyly provedeny. Kombucha obsahuje hodně probiotik. Většina studií s čajem z kombuchy byla provedena na zvířatech nebo v laboratoři a jejich výsledky nelze jednoznačně přenést i na člověka. Přesto lze čaj z kombuchy považovat za zdravý prospěšný nápoj, protože obsahuje živé bakteriální a kvasinkové kultury, díky kterým získává probiotické účinky. Nakládané okurkyNakládané okurky jsou velmi oblíbeným pokrmem nejen v Čechách, ale i dalších zemích. Vyrábí se naložením malých okurek (nakládaček) do nálevu ze soli a vody. Během jejich výroby dochází k jejich kvašení, protože okurky přirozeně obsahují laktobaktérie. Díky fermentaci pak získávají kyselou chuť. Nakládané okurky jsou skvělým zdrojem prospěšných probiotických baktérií, které pomáhají zlepšovat zdraví trávicího ústrojí. Obsahují málo kalorií a jsou dobrým zdrojem vitamínu K, který je důležitý pro srážení krve. Nakládané okurky také obsahují hodně sodíku. Je důležité poznamenat, že nakládané okurky vyráběné s použitím octa, neobsahují žádné živé probiotické kultury. Tradiční podmáslíTermínem podmáslí označujeme zbytkovou tekutinu při stloukání másla. Po zkvašení vzniká kysaný mléčný nápoj. Existují dva druhy podmáslí - tradiční a uměle vyráběné (takzvané kultivované). Tradiční podmáslí je vlastně jenom čistá tekutina, která "zbyla" po výrobě másla. Pouze tradiční podmáslí obsahuje probiotika (tedy živé kultury zdraví prospěšných baktérií). Tradiční podmáslí často pijí lidé v Indii, Nepálu a Pákistánu. Naopak "uměle" vyrobené podmáslí (takzvané kultivované) si můžete koupit například v supermarketu, ale bohužel tento druh podmáslí neobsahuje žádné probiotické kultury, a nemá tak žádné probiotické vlastnosti. Podmáslí dále obsahuje málo tuku a kalorií, ale hodně důležitých vitamínů a minerálů, jako jsou vitamín B12, B2 (riboflavin), vápník nebo fosfor. NattóNattó je další fermentovaný sójový výrobek, podobně jako tempeh a miso. Obsahuje bakteriální kmen s názvem Bacillus subtilis. Nattó se často používá v japonské kuchyni. Nejčastěji se smíchá s rýží a podává k snídani. Má charakteristickou vůni, silnou chuť a gelovitou (slizkou) konzistenci. Nattó je bohatým zdrojem bílkovin a vitamínu K2, který je důležitý pro zdraví kostí a kardiovaskulárního systému. Studie provedená na starších japonských mužích zjistila, že pravidelná konzumace nattó zlepšuje hustotu kostní tkáně (obsah minerálních složek v kosti). Tyto účinky jsou připisovány vysoké koncentraci vitamínu K2 v nattó. Jiné studie také potvrzují, že nattó může pomáhat v prevenci osteoporózy u žen. Některé druhy sýrůPřestože většina sýrů se vyrábí procesem kvašení, neznamená to, že každý sýr nutně obsahuje probiotika. Proto je důležité pečlivě číst informace na obalech sýrů, který si chcete koupit a ujistit se, že je na něm napsáno, že daný výrobek obsahuje živé a aktivní kultury. Některé druhy sýrů (zejména Gouda, Mozzarella, Čedar nebo tvaroh) se vyrábí způsobem, který umožňuje přežití zdraví prospěšných baktérií. Sýry obsahují hodně živin a jsou také velmi dobrým zdrojem bílkovin. Navíc jsou bohatým zdrojem vitamínů a minerálů, zejména vápníku, vitamínu B12, fosforu a selenu. Umírněná konzumace mléčných výrobků, jako jsou například sýry, může snižovat riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a osteoporózy.

Čas načtení: 2024-09-01 10:15:00

Pochoutkový rok: Pórková polévka od Jaroslava Petlacha je jednoduchá, ale překvapí bohatstvím chutí

Polévky Češi milují a teď v létě se hodí ty odlehčené a zeleninové. Doporučujeme tu od Jaroslava Petlacha ze Šlapanic. Ten polévky přímo zbožňuje. Jeho pórková polévka je spíše vývarová, obohacená o brambory, česnek a rozkvedlané vejce, jak to dělávaly naše babičky.

Čas načtení: 2024-10-03 12:00:00

Školní jídelny vaří polévky, i když nemusí. Děti o ně přitom vůbec nestojí

Polévky nepatří zrovna k pokrmům, které by měly děti ve školních jídelnách v oblibě, často se ve velkém vyhazují. Přitom jídelny mohou polévky z jídelníčku vyškrtnout a za ušetřené peníze nabídnout něco, co školákům chutná.

Čas načtení: 2025-02-19 14:18:07

Víte, že bobkový list není jen do polévky? Pomůže vám s trávením i bolestmi kloubů

Čas načtení: 2025-06-16 22:02:56

Jak uvařit poctivé houbové kyselo, které si budete připravovat často a rádi

Jak uvařit poctivé houbové kyselo, které si budete připravovat často a rádi redakce Po, 06/16/2025 - 22:02 Předkrmy, Polévky a Saláty 1 - 1000 Kč Lehké 30 minut a více Klíčová slova: houbové kyselo houbová polévka polévka s chlebovým kváskem Co je potřeba Na polívku do klasického 5 l hrnce budete potřebovat: 2 cibule Hrst sušených lesních hub 0,5 kg brambor 4 vajíčka Balíček chlebového kvásku Sůl 150 g másla Kmín Voda Pokud je vás doma pár, nebo polívku nechcete jíst opakovaně, můžete ji připravit např. z poloviční dávky. Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Postup Nejlepší je už večer namočit chlebový kvásek do 4 l studené vody umístěné ve velkém hrnci a nechat jej přes noc pracovat. Ovšem můžeme tak učinit i před vařením, minimálně hodinu by měl stát. I sušené houby před vařením namočíme do studené vody, aby změkly. Tady ale postačí namočit je na 20 minut. Mezitím si pečlivě umyjeme brambory, protože je budeme vařit ve slupce. Jde o zdravější alternativu – pod slupkou je nejvíc vitaminů. Jakmile je uvaříme, můžeme, ale nemusíme je oloupat, dle libosti. Nakrájíme je na větší kostičky. Pak namočený kvásek ve vodě rozkvedláme, vsypeme špetku soli i kmínu, houby a dáme vařit. Necháme probublávat asi hodinu, aby kvásek zesklovatěl a postupně zhoustnul. Během vaření polévku tu a tam promícháme.   Pak oloupeme cibuli, nakrájíme ji najemno a na másle osmahneme. Přidáme syrová vajíčka a promícháme. Není třeba vajíčka smažit, jde o to, aby byla částečně syrová. Potom, co voda s kváskem nebude kalná, je hustá a má barvu hezky sklovitou, můžeme vmíchat cibuli s vejci a chvíli povaříme. Vajíčka se tak srazí a dovaří. Nakonec přidáme brambory nakrájené na kostičky a podáváme. Přidat komentář foto pixabay.com text redakce Houbová sezona je v letošním roce v plném proudu. Pokud u vás právě teď po nocích nebloudí medvědi a můžete bez obav do lesa, určitě vyrazte a nasbírejte pár krásných, zdravých hřibů, které jsou do kysela nejlepší. Pokud máte houby rádi, bude vám polévka, jež se připravuje po staletí, jistě chutnat. Pokud do lesa nechodíte, nebo houby nepoznáte, při nejhorším můžete koupit i lesní houby sušené. Jsou sice drahé, ale pokrmy z nich připravené chutnají podobně báječně, jako když si je usušíte svépomocí.

Čas načtení: 2025-07-14 23:47:47

Jak na osvěžující zeleninové saláty? Zdraví, chuť a jednoduchost v jednom

Jak na osvěžující zeleninové saláty? Zdraví, chuť a jednoduchost v jednom redakce Po, 07/14/2025 - 23:47 Předkrmy, Polévky a Saláty 1 - 1000 Kč Lehké 10 až 30 minut Klíčová slova: zeleninové saláty recepty letní salát recept na zeleninový salát zeleninový salát předpis Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Proč jíst zeleninové saláty? Zeleninové saláty jsou výborným zdrojem vlákniny, vitamínů a minerálů. Pomáhají hydratovat organismus, protože většina čerstvé zeleniny obsahuje velké množství vody. Navíc podporují trávení a posilují imunitní systém. Díky pestrým kombinacím ingrediencí se saláty nikdy neomrzí. Co nesmí chybět? Základem letního salátu bývá čerstvá zelenina – ledový salát, římský salát, polníček, rukola, okurka, rajčata, paprika nebo ředkvičky. Výborně se doplňují i s grilovanou zeleninou, jako je cuketa, lilek nebo kukuřice. Nezapomeňte na bílkoviny – přidáním sýra (feta, mozzarella, halloumi), vařeného vejce, cizrny či grilovaného kuřete vytvoříte plnohodnotné jídlo. Inspirace na salátové variace Řecký salát – rajčata, okurka, červená cibule, olivy a feta s kapkou olivového oleje a oreganem. Asijský salát s arašídovou zálivkou – mrkev, červené zelí, okurka a koriandr s pikantní arašídovou omáčkou. Cizrnový salát s bylinkami – vařená cizrna, cherry rajčata, čerstvá petržel, máta a citronová šťáva. Melounový salát s fetou a mátou – lehká sladko-slaná kombinace ideální pro horké dny. Zálivka - tečka na závěr Správná zálivka dotváří celý salát. Klasikou je olivový olej s citronem nebo balsamikem, ale nebojte se experimentovat – například s jogurtovou zálivkou, tahini pastou nebo medovo-hořčičnou kombinací. Důležité je držet se rovnováhy mezi kyselostí, sladkostí a tukem.   Zeleninové saláty nejsou nudné! Naopak – nabízejí prostor pro kreativitu a zdravé stravování bez kompromisů. Stačí pár čerstvých surovin, trocha fantazie a během pár minut máte na stole lehké, chutné a výživné jídlo, které osvěží tělo i mysl. V létě není lepší volba! Přidat komentář foto pixabay.com Salad Greens Veggies - Free photo on Pixabay Text redakce Léto je ideálním obdobím pro lehkou a zdravou stravu. V horkých dnech často nemáme chuť na těžká jídla, a právě tehdy přichází čas na zeleninové saláty – osvěžující, barevné a plné živin. Saláty nejsou jen přílohou, ale mohou být i hlavním chodem, který zasytí a zároveň nezatíží.

Čas načtení: 2025-07-30 22:49:26

Jak na 4 výborné rajčatové saláty s dýňovými semínky, sýrem a dalšími surovinami

Jak na 4 výborné rajčatové saláty s dýňovými semínky, sýrem a dalšími surovinami redakce St, 07/30/2025 - 22:49 Předkrmy, Polévky a Saláty 1 - 1000 Kč Lehké 10 až 30 minut Klíčová slova: rajčatový salát snadný a rychlý rajčatový salát rajčatový salát recept Tipy Dýňová semínka vždy lehce opražte na suché pánvi – zvýrazníte jejich chuť a budou krásně křupavá. Kombinujte různé druhy rajčat – cherry, masitá, žlutá – salát bude barevnější i zajímavější chuťově. Zkuste i semínka marinovat – např. krátce ve směsi sójové omáčky a medu před přidáním do salátu. Tyto rajčatové saláty můžete upravovat podle sezóny a chuti. Vždy jsou rychlé, zdravé a plné čerstvých surovin – ideální pro letní stůl. Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 1. Rajčatový salát s paprikou, sýrem a dýňovými semínky Ingredience: 4 střední rajčata 1 červená paprika 100 g balkánského sýra nebo fetu 2 lžíce pražených dýňových semínek čerstvá bazalka olivový olej citronová šťáva nebo balsamico sůl, pepř Postup: Rajčata nakrájejte na měsíčky, papriku na proužky, sýr rozdrobte. Smíchejte v míse, přidejte dýňová semínka a nasekanou bazalku. Pokapejte olivovým olejem a citronovou šťávou nebo balzamikem, dochuťte solí a pepřem. Podávejte vychlazené. 2. Krémový rajčatový salát s mozzarellou a semínky Ingredience: 3–4 zralá rajčata 1 koule mozzarelly hrst rukoly nebo polníčku 2 lžíce dýňových semínek lžička medu olivový olej balzamikový krém špetka soli a čerstvý pepř Postup: Rajčata a mozzarellu nakrájejte, smíchejte s rukolou, zakápněte olejem a trochou medu. Přidejte semínka a pokapejte balzamikovým krémem. Výborný jako lehká večeře nebo předkrm. 3. Pikantní rajčatový salát s červenou cibulí, chilli a dýňovými semínky Ingredience: 5 cherry rajčátek 1/2 červené cibule čerstvé chilli (dle chuti) hrst koriandru nebo petržele 2 lžíce opražených dýňových semínek limetková šťáva sůl, pepř Postup: Rajčata rozpulte, cibuli nakrájejte na tenké půlměsíčky, chilli nasekejte. Smíchejte se semínky, bylinkami a dochuťte limetkovou šťávou. Salát má osvěžující, lehce pálivý charakter. 4. Rajčatovo-okurkový salát s dýňovým olejem a sýrem Ingredience: 3 velká rajčata 1 salátová okurka 100 g čerstvého kozího sýra nebo tvarohu 1 lžíce dýňového oleje 1 lžíce dýňových semínek trochu bílého vinného octa sůl, pepř, čerstvá pažitka Postup: Rajčata i okurku nakrájejte na plátky. Promíchejte s kousky sýra, dochuťte octem, olejem, solí a pepřem. Posypte semínky a pažitkou. Tento salát je lehký, ale zasytí. Přidat komentář foto Salad Healthy Food - Free photo on Pixabay text redakce Rajčata jsou ideálním základem pro letní saláty – jsou šťavnatá, osvěžující a plná chuti. V kombinaci s dýňovými semínky, sýrem, paprikou nebo bylinkami vytvoříte rychlé, výživné a chuťově bohaté pokrmy. Přinášíme vám 4 jednoduché a chutné recepty na rajčatové saláty, které využijete jako přílohu, lehký oběd nebo večeři.

Čas načtení: 2025-08-24 08:58:06

Jak připravit žampionový salát se zeleninou dle známé ČSN

Jak připravit žampionový salát se zeleninou dle známé ČSN redakce Ne, 08/24/2025 - 08:58 Předkrmy, Polévky a Saláty Klíčová slova: žampionový salát bezmasý salát salát s houbami recept žampiony čsn normy švýcarský salát podle ČSN ČSN Co je potřeba Doporučujeme dodržet přesně dané množství surovin, abyste docílili přesně takového žampionového salátu, jak jej připravovali, a pak výborně hodnotili naši předkové a dnes hodnotíme i my. 590 g žampionů (čerstvých) 100 g kapie neboli sterilované papriky 100 g cibule 100 g sterilovaných okurek 80 g kečupu 100 g oleje 2 lžičky octa Dle chuti cukr, mletý pepř, mletá sladká paprika, sůl Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Postup Žampiony umyjeme a nakrájíme na plátky. Cibuli rozkrojíme napůl a také nakrájíme na plátky. Do pánve dáme olej a na něm cibuli se žampiony podusíme. Při dušení přidáme mletou papriku, sůl a pepř. Odstavíme z plotny a necháme vychladnout. Mezitím si nakrájíme papriky a sterilované okurky. Jakmile žampiony trochu vychladnou, vše společně smícháme. Přidáme i kečup, dochutíme octem, cukrem a necháme dál v chladu marinovat. Žampionový salát se zeleninou je nejlepší podávat s osmaženým toustovým chlebem nebo bagetkou, nebo čistě jen tak samotný. Máte-li rádi kyselejší saláty, namísto dvou lžiček octu použijte tři. Co se týče využití, je skvělý jako lehká večeře i oběd, ale výborný je i na sváteční tabuli, kdy pořádáte oslavu nebo chcete připravit raut, na němž nebude jen to, co vždy. Přidat komentář Foto Mushroom Champignon White - Free photo on Pixabay text redakce Vaření a pečení dle České státní normy bylo zrušeno po roce 1989 a postupně bylo nahrazeno modernějšími pravidly a novými postupy. Dnes už nejsou přesně dané gramáže a receptury, které byly závazné a dle kterých se vařilo nejen ve školách, v nemocnicích a jinde. Přesto se spousta těchto receptů dodnes používá, protože jídla připravená s jejich pomocí byla a jsou skvělá. Tak je tomu i v případě žampionového salátu se zeleninou dle ČSN. Pokud máte rádi žampiony, chcete si připravit chuťově vyvážené a chutné jídlo, určitě jej zkuste. S velkou pravděpodobností si tento recept zamilujete a budete jej používat opakovaně.

Čas načtení: 2025-09-17 13:15:32

Polská polévka žurek

Polská kuchyně rozhodně stojí za hřích. O tom jsem vám ostatně psala v našem Jak se najíte v Polsku. A žurek, tento polský národní klenot je naprosto vynikající. U nás známe krkonošské kyselo, které také staví na zákvasu. Nicméně žurek je chuťově ještě trošku odlišný a s každou lžickou si jej zamilujete. Pokud stejně jako my milujete polévky, rozhodně vám doma nesmí chybět naše Velká polévková bichle se 190 recepty na tradiční, ale i méně známé polévky. The post Polská polévka žurek appeared first on Blog Kuchti.me - s chutí a humorem.

Čas načtení: 2025-12-24 12:35:39

O tradiční rybí polévku byl na Staroměstském náměstí velký zájem

Tradiční rozlévání štědrodenní rybí polévky podle receptu s koňakem a karamelem na Staroměstském náměstí v Praze opět provázel velký zájem. Dlouhá fronta se začala tvořit už půl hodiny před začátkem vydávání, kterého se s pomocníky ujal pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS). Rozlévání vánoční rybí polévky se v metropoli uskuteční i na Kampě u Karlova mostu nebo na náměstí Republiky.

Čas načtení: 2025-12-24 13:15:00

GALERIE: „Jako od maminky.“ Primátor rozléval tradiční rybí polévku potřebným i turistům

Tradiční rozlévání štědrodenní rybí polévky podle receptu s koňakem a karamelem na Staroměstském náměstí v Praze opět provázel velký zájem. Dlouhá fronta se začala tvořit už půl hodiny před začátkem vydávání, kterého se s pomocníky ujal pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS). Rozlévání vánoční rybí polévky se v metropoli uskutečnilo i na Kampě u Karlova mostu nebo na náměstí Republiky.

Čas načtení: 2025-12-24 13:02:00

Obrovské fronty na rybí polévku na Staromáku: Svoboda v kuchařské čepici a 260 kilo kaprů!

Tradiční rozlévání štědrodenní rybí polévky podle receptu s koňakem a karamelem na Staroměstském náměstí v Praze opět provázel velký zájem. Dlouhá fronta se začala tvořit už půl hodiny před začátkem vydávání, kterého se s pomocníky ujal pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS). Rozlévání vánoční rybí polévky se v metropoli uskuteční i na Kampě u Karlova mostu nebo na náměstí Republiky.

Čas načtení: 2025-12-24 13:02:00

Rozlévání rybí polévky na Staroměstském náměstí opět provázel velký zájem

Tradiční rozlévání štědrodenní rybí polévky podle receptu s koňakem a karamelem na Staroměstském náměstí v Praze opět provázel velký zájem. Dlouhá fronta se začala tvořit už půl hodiny před začátkem vydávání, kterého se s pomocníky ujal pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS). Rozlévání vánoční rybí polévky se v metropoli uskuteční i na Kampě u Karlova mostu nebo na náměstí Republiky.