Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-31 16:30:01

Přehled těch naprosto nejlepších novinek na Netflixu (31. 7. 2024)

Středa je opět tady a s ní i náš pravidelný výběr toho nejzajímavějšího z filmů, seriálů a dokumentů, které se v následujících sedmi dnech objeví na streamovací platformě Netflix. Doporučit můžeme tentokrát například dokumentární snímek Královna hor: Lhakpa Sherpa na vrcholu, seriál Příručka k vraždě pro hodné holky nebo režisérskou verzi filmu Rebel Moon: První část. Přečtěte si celý článek Přehled těch naprosto nejlepších novinek na Netflixu (31. 7. 2024)

Čas načtení: 2024-03-13 08:06:31

Královna zpěvu Lizz Wright si dokáže podmanit publikum na celém světě

7. března 2024 | Grote Zaal, TivoliVredenburg, Utrecht Samou roztržitostí a nadšením, že se konečně podívám na koncert do slavného Grote Zaal v TivoliVredenburg v Utrechtu, jsem ani důkladně nenastudoval program večera. Bylo pro mě tedy překvapením, když se na pódiu objevila Malin Pettersen (kterou jsem samozřejmě neznal) z Norska. Tuto singer/songwriter vsuvku bych si však s chutí odpustil, protože mě nedokázala nijak zaujmout. Krátce po deváté hodině večerní však již na pódium nastupuje kapela ve složení Marvin Sewell – […] The post Královna zpěvu Lizz Wright si dokáže podmanit publikum na celém světě first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Královna zpěvu Lizz Wright si dokáže podmanit publikum na celém světě

Čas načtení: 2024-12-04 16:00:01

Vilém Oranžský a jeho Marie. Ona krasavice a on šereda. On miloval muže a ona ženy

Když si Vilém III. Oranžský vedl urostlou mladičkou nevěstu s alabastrovou pletí a bohatou kšticí před oltář, ona to nesla velice těžce. Proplakala potoky slz. Nebylo se čemu divit, když si ji měl brát mlčenlivý a přihrblý astmatik. Král gay a královna lesba Ani jeden, ani druhý si neměli co vyčítat. Oba měli zálibu v osobách stejného pohlaví. Již jako dvanáctiletá dívka se Marie zamilovala do své kamarádky Frances. Když později donutili Marii ke sňatku s ohyzdným Vilémem, psaly si obě ženy milostné dopisy. „Spokojila bych se s chaloupkou na venkově, s obnošenou spodničkou a kamizolkou, maličkou zahrádkou, a kdybych Tě nemohla mít u sebe, šla bych raději žebrotou, byla chudá, leč spokojená,“ vyznává se v jednom z dopisů Marie. Její manžel v tomto ohledu nebyl pozadu a rozdával si to jak se ženami, tak s muži. Ve čtrnácti miloval vlastní páže Hanse Willema Bentincka. Jednou mu jeho milenec zachránil život. Vilém totiž onemocněl neštovicemi a byla tehdy pověra, že když zdravý člověk s nemocným sdílí lože, ubere tím chorobě sílu. Tehdy s Vilémem lehával jeho Hans, a snad proto se budoucí anglický vládce zdárně uzdravil. Bentick se stal jeho nejbližším rádcem, Vilém jej povýšil na hraběte a také ho jmenoval rytířem Podvazkového řádu. Britské chudobince: Nemajetní bývali pronásledováni z místa na místo Číst více Svatební noc a co dál Vilém III. a Marie II. se projevili jako zdatní panovníci a zasloužili se o konstituční monarchii a Toleranční edikt a založili Anglickou banku. První novomanželský sex stál za starou belu. Na královských dvorech bylo tehdy zvykem, že první noc byla záležitostí, která se uskutečnila pod dohledem. Vilém se sice přemohl, ale moc nadšený nebyl, a tak ho povzbuzoval jeho strýček Karel II.: „Nu, synovče, měj se k dílu! Hola! Ve jménu svatého Jiří a Anglie.“ Královna otěhotněla, ale záhy potratila. I když se královští manželé dále snažili splnit svoji povinnost a přivést na svět dědice, Viléma více zajímaly války než manželka, a to ani nebyl příliš dobrý vojevůdce. Jeho přítel Massilon o něm tvrdil: „Měl více štěstí při vyvolávání válek než při jejich vedení a byl obávanější v soukromí kabinetů než v čele armád.“ Krutý král Richard III. cestou na trůn popravoval i děti. Jeho ostatky našli pod parkovištěm Číst více Šilhavá milenka Královna Marie mlčky trpěla Vilémovy návštěvy v jejím pokoji, kdy vyžadoval pohlavní akt. „Chodívá do mého pokoje vpodvečer za podmínky, že ho nebudu příliš unavovat otázkami a spíše se ho budu snažit rozptýlit,“ svěřuje se Marie. Jelikož její odpor k němu přerostl, začal si hledat potěšení jinde. Zaujala jej ne příliš krásná dvorní dáma Elizabeth, která byla na rozdíl od královny vzdělanější a zábavnější. Ačkoliv šilhala, vyznačovala se neobyčejným důvtipem, což jí zajistilo dlouhodobou královu přízeň.  Jedné noci Marie přistihla manžela, jak se plíží ke své metrese. Ztropila scénu a obvinila ho z nevěry. Vilém ji chlácholil: „To, co vám působí tak velkou bolest, je jen pouhou zábavou a není to nic nekalého.“ Postupem času se královna se svojí sokyní smířila a brala to jako normální věc, ač nerada a neochotně. Oba manželé se rozhodli zachovat jisté dekorum a diskrétnost. Nevěra se mlčky trpěla. Truchlení Když ve věku dvaatřiceti let královna zemřela na neštovice, král přerušil mimomanželské styky s Elizabeth. Bral to jako morální výzvu, a když Marie ležela na smrtelném loži, ležel vedle ní. S bývalou milenkou již udržoval pouze platonické přátelství. Nepřišla zkrátka, protože jí daroval pozemky, které jí každoročně vynesly třicet tisíc liber. Také ji provdal za lorda George Hamiltona, se kterým pak měla šťastné manželství, z něhož vzešly tři zdravé děti.  Časem Vilémovi otrnulo a navázal milostný poměr s jedním ze svých pážat. Jednalo se o rozverného floutka Arnolda Joost van Keppela, který si načas podmanil královo zotavující se srdce. Arnold byl divoch, protože měl za sebou třeba aférku se starší ženou, se kterou prožil bouřlivý vztah. Zajímaly ho i jiné ženy, což se Vilémovi moc nelíbilo, ale trpěl mu to. Ovdovělý vládce Anglie však nikdy nezanevřel na svoji královskou choť. Po jeho smrti se odhalil nezvratný důkaz jeho lásky k ní. Při svlékání mrtvého těla objevili na jeho oděvu černou stužkou přivázaný Mariin rubínový a diamantový prsten s kadeří jejích vlasů. Určitě ji hluboce miloval, a jak bylo jeho zvykem, své city tajil a nedával je nikdy okatě najevo.  Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (L. Carroll: Královské poklesky, A. Maurois: Dějiny Anglie) KAM DÁL: Válečný hrdina Heliodor Píka. Čistý jak lilie a stejně před oprátkou nefrnknul.

Čas načtení: 2025-03-12 07:00:01

Ona krásná a vzdělaná Češka, on pohledný a statečný anglický král. Děti ale neměli, Richard II. míval nápadně vřelé vztahy s muži

Annin otec Karel IV. sledoval jejím sňatkem s anglickým panovníkem vysokou politiku. Čechy tenkrát jenom vzkvétaly a v té době byla Praha honosnější a rozsáhlejší než tehdejší Londýn. Kromě toho Anna jako „první naučila anglické dámy jemným mravům, které jsou nyní v Anglii běžné“, jak vypráví český šlechtic Zdeněk Brtnický z Valdštejna ve svém cestopise.  Nikdy neměli děti Anna a Richard byli vrstevníci a podle všeho spolu navázali silný citový vztah. Bohužel se jim ani po dvanácti letech manželství nepodařilo mít děti. Existovalo mnoho domněnek, proč tomu tak bylo. Traduje se, že Richard jako ctitel kultu sv. Eduarda Vyznavače složil slib čistoty a v důsledku toho se zřekl sexu. Někdy se mělo za to, že je homosexuál, protože míval nápadně vřelé vztahy s muži, které si oblíbil. S největší pravděpodobností to nebylo tak ani tak. Zkrátka na vině byla neplodnost jednoho z manželů. Vilém Oranžský a jeho Marie. Ona krasavice a on šereda. On miloval muže a ona ženy Číst více Mimo jiné Richard byl na Anně silně citově závislý. Když umřela na mor ve věku osmadvaceti let, u anglického krále se začala rozvíjet duševní choroba. Následkem jeho běsnění bylo například zbourání zámku Sheen, kde královna zesnula. Kromě toho v den královnina pohřbu ve Westminsterském opatství napadl vévodu z Arundelu za pozdní příchod. Hrubost, nedostatek kontroly a vztek obou vznešených pánů ohrozily klidný průběh královnina pohřbu. Kronikář Thomas Walsingham vypráví, že „její pohřeb byl slavný, protože stál víc než všechny ostatní náš čas,“ jak je uvedeno na jstor.org. Dobrá, ale trpěná královna  Princezna Anna byla pouze o rok starší než Richard. Byli jako bratr a sestra. Ona byla krásná a na tu dobu mimořádně vzdělaná. Četla a psala česky, německy, latinsky a později pochopitelně i anglicky. Její manžel v inteligenci za svou chotí nebyl pozadu. Byl též pohledný a navíc statečný, což dokázal třeba při potlačení selského povstání ve své zemi.  Měla řadu milenců, císaře Napoleona odhodila jako kus hadru: Vášnivá Marie Luisa Číst více Nová anglická královna si ovšem do manželství nepřinesla věno. Zato Anglie poskytla českému panovníkovi nemalou půjčku. „Anglický král zaplatil příliš velkou sumu za tak malou porci masa,“ uvádí kniha Dámské příběhy českého středověku od Felixe Krumlowského. I přes tento fakt si nová královna získala poddané tím, že pár dní po své svatbě udělila několik milostí selským povstalcům. Začalo se jí říkat „dobrá královna Anna Česká“. Česká družina dělala ostudu Anna si na anglický dvůr přivedla i svoji družinu. Zejména její nádherné dvorní dámy způsobily několik aférek a nedorozumění. Přinesly sem sice „jemné mravy“, ale zároveň působily rozkladně na anglickou šlechtu. Některé se zde dobře vdaly a jiné vyvolaly doslova poprask. Třeba aristokrat Robert de Vere zapudil svoji ženu kvůli půvabné Anežce Lancecron. Byl z toho hrozný skandál a rodina zavržené manželky se cítila dotčená. Walshingham popsal českou družinu nechvalně jako „nestydaté a nechtěné hosty, kteří žijí z plodů Anglie a zapomněli na svou vlastní zemi“. Většina Čechů, kteří Annu doprovázeli, se nakonec se svěšenou hlavou vrátila domů.  Člověk může jen hádat, jak by vypadala anglická historie, kdyby Anna a Richard měli děti. Možná by se království vyhnulo válkám růží nebo by se vydalo jinou cestou. Je možné, že již v 15. století mohla být místo království republika. Jasné ovšem je, že jejich manželství pomohlo posílit vztahy mezi Anglií a českým královstvím. A jejich příběh je připomínkou toho, jak nepředvídatelný může být život a že láska je jednou z nejmocnějších sil na světě. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Srbský princ Jiří. Podivín se sklony k násilí, který zabil svého sluhu.

Čas načtení: 2024-03-25 13:00:01

Válečnice drsnější než muži. Zapomeňte na Johanku z Arku, tyhle ženy jsou inspirací!

Neměly strach, často dokázaly nemožné. „Velkou část historie lidstva se setkáváme s tím, že žena byla v podřadné pozici. Minimálně pokud jde o boj. Ženy ale mohly být i lepší než jejich mužské protějšky. Dokázaly zapojit intuici, měly smysl pro strategické plánování. Chlap vzal meč a šel sekat a bodat, žena přemýšlela,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz Jakub Konečný. Vybrali jsme pro vás společně několik žen, které si rozhodně zaslouží být oslavovány. Zapomeňte na Johanku z Arku a další ženy, které si dlouhodobě užívají pozornost. Podíváme se na hrdinky, které jsou neprávem tak trochu stranou. Markéta z Anjou Během první fáze válek růží byly hlavní vojenské úspěchy na straně lancasterských sil, které se snažily bránit svůj vliv. Za těmito úspěchy stála z velké části zuřivá královna Markéta z Anjou. „V patnácti letech se vdala za anglického krále Jindřicha VI., který byl náchylný k záchvatům bezvědomí a slabosti. Navíc ho trápily neúspěchy,“ uvedl Konečný. Proti němu stál Richard, vévoda z Yorku, ambiciózní šlechtic, který si dělal nárok na trůn. Což se ale nelíbilo Markétě, protože byl přímým soupeřem pro jejího syna Eduarda. Drsné popravy historie: Snědení hmyzem zevnitř zaživa kupodivu není to nejhorší Číst více Sled některých událostí mohl za to, že se vévoda a král postavili proti sobě. „Markéta se tedy chopila zbraně a rozhodla se bránit krále a svého potomka. Nejprve bitevní pole ovládla, následně však utrpěla drtivou porážku v bitvě u Towtonu. Utekla do Walesu, později do Skotska.“ Podporu sice našla u francouzského krále Ludvíka XI., ale jen krátce. „Další porážka přišla v bitvě u Tewkesbury, kde byl zabit její syn. Markétu zajali a věznili ve Wallingfordu a v Toweru. Zemřela 25. srpna 1482 ve spánku,“ potvrdil Konečný. Tamara Gruzínská Další středověká královna, která prokázala velkou sílu přesto, že jí nikdo nedával příliš šancí se prosadit. Vládla od roku 1184 do roku 1213 a je uznávána jako jedna z největších osobností v gruzínské historii. „Navzdory silné opozici se jí podařilo upevnit vládu a obrátila svou pozornost za hranice své země. Vedla válku proti Eldiguzidům, kteří žili v oblasti dnešního Ázerbájdžánu. Poté se pustila do osvobození Arménie, následně začala pokukovat po byzanstké říši.“ Tamara byla obrovskou osobností, která ztělesňovala křesťanskou víru, a díky tomu za ní šli i muži, kteří s její vládou původně nesouhlasili. Její vojenská tažení zajistila, že se Gruzie stala nezávislým královstvím, které padlo až kvůli nájezdům Mongolů ve 13. století. Tamara je dodnes symbolem gruzínského nacionalismu. Tomoe Gozen Nyní se vydáme do 12. století na východ Japonska do války Genpei mezi klany Minamoto a Taira. Jedním z nejslavnějších válečníků této éry byla onna-musha (bojovnice) jménem Tomoe Gozen. Velkou část jejího života zastiňují legendy, které se o ní psaly. „Víme jen, že byla válečnicí ve službách Minamota no Yoshinaky. V jedné bitvě dokázala se svými 300 samuraji pokořit 2000 nepřátelských válečníků. Bojovala také v neúspěšné bitvě o osvobození Awazu. Ačkoli byly síly jejího pána rozdrceny, Tomoe bojovala dál a traduje se, že sťala dva nepřátelské šlechtice,“ vypočítal Konečný. Buď jak buď, je jednou z nejslavnějších válečnic v japonské historii a inspirovala budoucí generace samurajů. Lilya Litvyak V našem výčtu nesmí chybět žena, jejíž činy ve druhé světové válce jsou do značné míry neznámé. A to je chyba! Litvyak byla během války stíhací pilotkou v „barvách“ Sovětského svazu. „Uprostřed zoufalého boje proti nacistům byla jako záblesk naděje. Své první sestřely zaznamenala 13. září 1942 a stala se první pilotkou, která zničila nepřátelský letoun ve druhé světové válce. Mezi lety 1942 a 1943 sama sestřelila pět až dvanáct nepřátelských letadel. Byla první ženou, ze které se stalo stíhací eso.“ Jak známo, i díky pilotům Sovětský svaz vytlačit Němce ze své země. Ale v srpnu 1943 byla Litvyak sestřelena německou stíhačkou. Není známo, zda byla zajata, nebo zabita v akci. „Ale ví se, že byla jedním z největších hrdinů Sovětského svazu,“ doplňuje Konečný. Septimia Zenobia Je sice méně známá, ale možná o to větší odpůrkyní Římské říše byla. Zenobia se stala královnou regentkou Palmýry (v dnešní Sýrii) při korunovaci svého syna Vaballatha v roce 267 našeho letopočtu. Ale zatímco její dítě nosilo korunu, ona měla skutečnou moc. „V roce 269, zatímco římský císař Claudius Gothicus byl zaneprázdněn obranou před germánskými nájezdy, Zenobia prosadila svou autoritu nad regionem a expandovala do Bosry a Antiochie. Invaze ospravedlňovala jako upevnění své provincie ve službách římského císaře, nikoli jako akt vzpoury proti němu.“ Tím ale Zenobiiny ambice neskončily. Poslala 70 000 vojáků do římského Egypta pod vedením palmýrského generála Zabdase, zničila tamní armády a převzala kontrolu nad provincií. Po zajištění Egypta vyslala Zenobia generála Zabdase, aby s jistým úspěchem napadl Malou Asii (v dnešním Turecku). „Zenobia dokázala sjednotit různé kultury svého impéria, stylizovat se jako helénistická, semitská a římská královna, což vedlo mnoho jejích poddaných k podpoře její věci pro nezávislost. Netrvalo to ale dlouho,“ vysvětlil Konečný. Archeologové objevili největší masový hrob v Evropě. Je to blízko českých hranic Číst více Na scéně se totiž objevil nový římský císař Aurelián. Potlačil povstání brabarů a obrátil pozornost proti Zenobii. Královna byla poražena a uprchla do Palmýry. „Následně byla zajata a většina historiků se shoduje, že byla odvlečena do Říma a vláčena ulicemi a ukazována jako trofej. Poté ona i palmýrská říše zmizely v temnotě.“ Fu Hao V Číně se povídají příběhy o mnoho ženách bojovnicích, často jde o fikci. Jedna z 64 manželek krále Wu Danga z dynastie Shang z doby kolem roku 1200 před naším letopočtem však byla reálná. Fu Hao odmítla být předmětem vyjednávání mezi panovníkem a jejím kmenem a rozhodla se vést muže do bitvy. Velela v té době největší armádě v Číně, která měla kolem 13 000 lidí. „Stojí za zmínku, že v tomto období čínské historie sloužilo v armádě mnoho žen, což ukazuje, jak se postoje k ženám v armádě mohou v průběhu času měnit. Mnoho úspěchů Fu Hao bylo ztraceno v čase, ale stále zůstává jednou z nejmocnějších válečnic v historii.“ Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Pravda o biblických příbězích se církvi líbit nemusí. Ale neexistuje důvod, proč to tajit.

Čas načtení: 2024-07-09 09:05:35

Královna blues SHEMEKIA COPELAND vystoupí poprvé v Praze!

Americká zpěvačka Shemekia Copeland vystoupí poprvé v Praze 15. července v Divadle Hybernia. Zpěvačka s nezaměnitelně výrazným a procítěným hlasem je považována za nejvýznamnější bluesovou umělkyni své generace. Je vítězkou patnácti cen Blues Music Awards nebo W.C. Handy Blues Awards, pětkrát byla nominována na Grammy. Vystupovala například s Bonnie Raitt, Keithem Richardsem, Carlosem Santanou, Dr. Johnem, Jamesem Cottonem a mnoha dalšími. O koncertu pro americké vojáky v Iráku a Kuvajtu v roce 2008 prohlásila, že jí otevřel pohled na širší […] Zobrazit celý článek Královna blues SHEMEKIA COPELAND vystoupí poprvé v Praze!

Čas načtení: 2011-01-11 00:00:00

Královna, letenky do světa za pár vteřin

Že vás nebaví zjišťovat, která společnost kam létá, kdy a za kolik? Nemáte čas vyhledávat ručně každý možný spoj, sledovat podmínky jednotlivých společností a pídit se po možných slevách nabízených některými společnostmi? V tom případě vám přijde více než vhod Královna. O Královně obecně Královna ...

Čas načtení: 2024-04-21 06:00:00

Královna Alžběta II. by oslavila 98 let: Byla rekordmankou mnoha „nej“! Víte, o která jde?

Předloni nás opustila nejdéle vládnoucího monarcha na světě. Vážená a velmi oblíbená panovnice královna Alžběta II. pokojně zemřela 8. září 2022 v odpoledních hodinách v Balmoralu. Přízvisko „nejdéle vládnoucí“ však nenese jediné privilegované „nej“. Královna se totiž stala rekordní držitelkou dalších těchto označení. Která to jsou a jaké další zajímavosti jste možná o této panovnici nevěděli? Pojďme tak uctít památku Jejího Veličenstva těmi nejkrásnějšími momenty jejího kouzelného života.

Čas načtení: 2024-07-04 05:00:00

Pravda o královně Šarlotě z Bridgertonových? Existovala. A nemusela být běloška

Úspěšný seriál Bridgertonovi a zejména jeho spin-off Královna Šarlota zajistil pozornost jedné do té doby poměrně opomíjené postavě britských dějin. Zatímco rodina Bridgertonových s osmi pohlednými dětmi je smyšlená, královna Šarlota Meklenbursko-Střelická opravdu existovala - jenže na rozdíl od seriálu byla nejspíše běloška. Přesto si autoři příběhu její černou barvu pleti nevycucali úplně z prstu. Spory o to, zda královna nebyla částečně Afričankou, nebo mulatkou, totiž historici opravdu řešili. 

Čas načtení: 2024-09-05 12:37:59

Eliška Junková: Královna volantu a nejslavnější žena českého motorismu

Motorismus odedávna přitahoval i ženy. A některé byly dokonce tak smělé, že se rovnou rozhodly začít závodit. Mezi ně patří i česká legenda Eliška Junková, které se bez nadsázky říkalo Královna volantu. The post Eliška Junková: Královna volantu a nejslavnější žena českého motorismu first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-09-22 07:00:01

Skotská královna a manžel zrádce, který bažil po trůnu

Marie Stuartovna byla výjimečně krásná žena, byla křehká, útlá a na svoji dobu vysoká. Její královský původ jí předurčil nesnadný, až tragický osud. Několikrát se vdala, ovdověla a porodila syna Jakuba. Jedním z jejích manželů se stal lord Darnley.  Zamilovaná královna Po smrti prvního manžela, francouzského krále Františka II., nějaký čas truchlila. Poté se však bláznivě zamilovala do mladého hejska Darnleye. Trávili spolu dlouhé chvíle plné lásky a Marie s ním zažila úžasný sex. Sokolničili, jezdili na hony a hráli kulečník. „Darnley v ní probudil její smysly a zjevně jí poskytl to, po čem po cudném manželství s francouzským dauphinem toužila,“ vysvětluje historička Leslie Carroll. Trojice amatérů rozluštila zašifrované dopisy: Složitý tajný kód používala Marie Stuartovna Číst více Nakonec přece jenom vstoupili do svazku manželského, ale jejich manželství bylo prakticky neplatné. Jelikož Marie byla jeho sestřenice, potřebovali papežskou dispenz, která by povolila sňatek. Bohužel dispenz nedorazila včas a milenci se vzali bez ní. Proto je sporné, zdali manželství bylo platné, či ne. Byl to sukničkář Byl to muž s dívčí tváří, kterému se líbilo svádět ženy. Rád navštěvoval nevěstince, a proto byl prolezlý pohlavními chorobami. Později mu lékaři diagnostikovali dokonce syfilis. Kromě jeho nevěry se z něho vyklubal tyran a alkoholik, který svoji ženu týral od chvíle, co se z nich stali manželé. Královna si uvědomila, že není schopná uspokojit jeho erotické touhy. Byly mu milejší poběhlice z uličky lásky. Královnu Alžbětu I. zabila její rtěnka Číst více Spiknutí a touha po moci laird = statkář, vlastník půdy Časem chtěl Darnley skotský trůn uchvátit sám a spikl se s lairdy. Stal se však loutkou při jejich plánu svrhnout královnu. Ta byla tenkrát těhotná a jeden ze spiklenců přiložil pistoli k jejímu vypoulenému břichu. Poté ji uvěznili v jejím paláci, kde měla strach o život svůj i nenarozeného dítěte. Využila však svého důvtipu a přesvědčila svého manžela, aby se přidal opět na její stranu. Spolu pak úspěšně utekli věznitelům do bezpečí na hrad Dunbar. Byla ze svého chotě hluboce zklamaná, ale vědomí, že pod srdcem nosí jeho dítě, jí připomnělo, „že on je jeho otcem, jehož ona tolik milovala, a že by se měla pokusit o smírné spolužití s ním“, jak vysvětluje historik Walter Heichen. Královražda V zimě roku 1567 se královští manželé dobře bavili na svatbě jednoho z lokajů. Po půlnoci vyletěl dům do vzduchu, protože jej nějaký atentátník naplnil střelným prachem. Po výbuchu se našlo Darnleyovo tělo mrtvé. Zemřel uškrcením, když se snažil uniknout z plamenů. Bylo mu pouhých dvacet jedna let.  Královna sice pohrozila, že potrestá viníky, ale když spatřila jeho tělo, zůstala chladná a ani nezaplakala. Snad pocítila úlevu, že se zbavila tyrana a zrádce, kterému vlastně nešlo o ni jako ženu, ale pouze o moc a slávu.  Zdroj: autorský článek spolu s dalšími zdroji (L. Carroll: Královské poklesky, W. Heichen: Marie Stuartovna) KAM DÁL: Anna Nahowská: Příběh dámy, která si na čas podmanila císaře.

Čas načtení: 2025-03-08 15:55:00

Král Karel poslal zvláštní vzkaz princezně Kate. Úplně ji vynechal

Královna Camilla, zesnulá královna Alžběta II. nebo zesnulá královna Viktorie – nejen těmto ženám a fotografkám, které pořídily jejich snímky, vzdal hold britský král. Fanoušky královské rodiny ale rozhořčil tím, že zcela vynechal jejich oblíbenkyni a budoucí královnu.

Čas načtení: 2013-03-10 08:45:00

Královna, letenky do sveta za pár sekúnd

Že vás nebaví zisťovať, ktorá spoločnosť kam lieta, kedy a za koľko? Nemáte čas vyhľadávať ručne každý možný spoj, sledovať podmienky jednotlivých spoločností a pátrať po možných zľavách ponúkaných niektorými spoločnosťami? V tom prípade vám príde viac ako vhod Královná. O Královnej všeobecne Král ...

Čas načtení: 2015-04-08 07:04:22

Šanghaj, to je Paříž východu a královna Orientu

Po 1400 kilometrech letu nás ve čtvrtek 31. května dopo­led­ne vítá su­per­­mo­der­ní velkoměsto, tři­náct­imili­o­no­vá Šanghaj. V Kuejlinu jsme se defi­ni­tiv­ně roz­lou­či­li se starobylou Čínou a jejím obje­vo­vá­ním. Jsme opět v sou­čas­nosti. Již cesta z letiště je ne­všed­­­ním zážitkem. Všichni jsme čekali „nějaké mrakodrapy“ a to hlavně nejblíže stře­du města. Výškové a ještě vyšší budovy, v nečekaně … Pokračování textu Šanghaj, to je Paříž východu a královna Orientu →

Čas načtení: 2022-04-12 19:41:54

Otomar Dvořák: První kniha je jako první láska, intenzita té radosti se už neopakuje

Své první „romány“ psal v dětském věku a tehdy svým rodičům oznámil, že chce být spisovatelem, cestovatelem a objevitelem, který své dobrodružné zážitky popisuje v knihách. Nakonec si své dětské sny Otomar Dvořák splnil. Je autorem řady knih, několika televizních scénářů, divadelních her či písňových textů. Právě dokončuje knížku Krajinou vévody Albrechta z Valdštejna a rozepsanou má další knihu z cyklu Tajemné stezky o zajímavostech v okolí města Tábora. Pro stanici CS film připravuje cyklus publicistických pořadů Magazín záhad a Tajemná místa.   Do svých 25 let jste žil v Žebráku, jak jste v jednom rozhovoru řekl, vyrůstal jste v dost netradičním prostředí ve znárodněné vile majitele továrny Volman. Jaké bylo vyrůstat v takovém prostředí? Již tehdy se zrodil váš zájem o tajemno? Prostředí, které mě v nejrannějším dětství obklopovalo, jsem vůbec nevnímal jako netradiční. Narodil jsem se do něj, a tak mi připadalo normální. Nepochybně však šlo o vzrušující způsob bydlení. Je velmi zajímavé, když žijete v sále s posunovatelnou prosklenou stěnou místo dveří a můžete si hrát na obrovské terase ve výši prvního patra. A všude kolem pustnoucí a zarůstající park. Naproti vile z jedné strany továrna s vysokým cihlovým komínem, z druhé strany rozlehlý rybník plný rákosin. Tajemné letní noci znějí žabím skřehotem a houkáním sýčka, který hnízdil ve stodole státního statku, dny jsou plné dobrodružství a objevů. Obrazy a nálady z těch dávných dětských let mám vypálené hluboko a nesmazatelně v paměti. Tam možná začal ten pocit, že prostředí kolem mne je plné tajemství a nezodpovězených otázek. Dalším zdrojem tajemna byly pro mne knihy, zejména verneovky v otcově knihovničce. Miloval jsem jejich ilustrace, ty dobové rytiny s exotickými krajinami. Když jsem ještě neuměl číst, tak jsem si k nim vymýšlel vlastní příběhy a kreslil jsem série vlastních neumělých obrázků na způsob komiksů. Jakmile jsem se v první třídě naučil abecedu, už jsem dychtivě luštil věty, napsané pod ilustracemi Vernových románů. Například tam bylo napsáno: „… za skalami se rozlehl výstřel (str. 42)“. Tak jsem hned nalistoval stranu 42. Postupně jsem takto odhaloval tajemství knihy a skládal si v hlavě příběh. Dalším zdrojem napětí, tajemna a dobrodružství byla pro mne nedaleká dvojice gotických hradů Žebrák a Točník. S klukovskou partou jsme vyráželi do zřícenin hledat poklad krále Václava IV., nebo jsme se pokoušeli změřit hloubku údajně bezedného jezírka v zarostlém hradním příkopu.     Nejdříve jste vystudoval střední průmyslovku a pak dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Co vás přivedlo ke studiu těchto oborů? Strojní průmyslovka byla jakýmsi východiskem z nouze. Když jsem končil základní školu, hlásil jsem se na filmovou průmyslovku, která tehdy sídlila v zámku v Čimelicích, dělal jsem tam přijímací zkoušky, ale nebyl jsem přijat. To bylo pro mne velké zklamání, protože ve svých třinácti až šestnácti letech jsem se velice nadchl pro film. Mému otci tehdy svěřili v závodním klubu ROH filmovou kameru, šestnáctku, aby natáčel různé oslavy, brigády, otevření nové školní budovy atd. Pomáhal jsem mu a začalo mě to velice bavit, ohromila mě možnost vytvářet příběh skládáním pohyblivých obrazů. Přitom tehdejší technika byla velice primitivní, musely nám stačit nůžky, štěteček s lepidlem a slepovací strojek. Filmový materiál byl drahý a nesmělo se s ním plýtvat. Ani se nám nesnilo o tom, jaká kouzla se dnes dají udělat v počítačových programech. Dokonce jsme se s kamarády pokusili o hraný film, western, v němž byli hrdinové v trampských kloboucích vyzbrojeni vzduchovkami a vojenskými bajonety! Mysleli jsme, že to bude napínavý příběh, jenže diváci se mlátili smíchy! Když mě tedy nevzali na střední školu, šel jsem do učiliště v ČKD Hořovice a vyučil se frézařem. Využil jsem poté možnosti navázat studiem na strojní průmyslovce, protože jsem chtěl mít za každou cenu maturitu, abych se mohl přihlásit na FAMU. Čtyři roky na hořovické průmyslovce v areálu barokního zámku se zpustlým parkem (další varianta prostředí z dětství) byly báječné, navzdory tomu, že můj prospěch byl nevalný, z většiny předmětů jsem propadal, jen z češtiny jsem měl jedničku. Ale byla tam fajn parta, chodili jsme na pivo do místních hospod a vymýšleli různé skopičiny, také jsme začali uvádět v kulturním domě studentský kabaret se scénkami a písničkami, který jsem vymýšlel a psal scénáře. Na strojní průmyslovce bylo málo děvčat, tak jsme navázali „družbu“ se zemědělskou ekonomkou, kde naopak dívky převažovaly, nacvičovali jsme společné programy a bylo veselo! Po maturitě jsem velice krátce pracoval jako technik v továrně TOS Žebrák, pak jsem se dostal jako zaměstnanec do Okresního kulturního střediska v Berouně, staral jsem se o podporu amatérských divadelníků a filmařů. Přitom jsem se přihlásil na FAMU, a kupodivu jsem byl přijat. Jenže už jsem si nemohl dovolit denní studium, musel jsem se živit, tak jsem si ho nechal změnit na dálkové. To bylo také zajímavé, dojížděl jsem dvakrát měsíčně do Prahy na přednášky a konzultace. Bohužel, někteří přednášející na našem oboru scenáristika a dramaturgie tehdy nestáli za nic, byli tam dosazeni z politických důvodů, bylo to období nejtužší normalizace, takže jsme s šesti dalšími kolegy z ročníku trávili většinu času nikoliv ve škole, ale velice podnětnými diskuzemi v kavárně Slavia.   Vystřídal jste celou řadu zaměstnání. Prošel jste různými dělnickými profesemi, hrál jste v divadlech (Semafor, MD ve Zlíně, Loutkové divadlo Lampión v Kladně), před kamerou. Psal divadelní hry, televizní scénáře, písňové texty. Na které z těch profesí rád vzpomínáte?   Všechny ty profese mi přinesly nějakou zajímavou zkušenost. Nádherné to bylo v Semaforu, ani jsem ze začátku nemohl uvěřit tomu, že se denně setkávám a hovořím se svými idoly z dětství, se slavnými zpěváky Suchým, Molavcovou, Bobkem, Spáleným, Zichem, Gottem, Voborníkovou… Skamarádil jsem se s písničkářem a lidovým humoristou Pepíkem Fouskem, to byl skvělý člověk, jezdil jsem za ním do Kladna a vymýšleli jsme spolu knížku pod názvem Kufr nesmyslů. Nakonec z ní sešlo, škoda. Jedinečná byla atmosféra semaforských zkoušek, oslavy premiér, cesty na zájezdová představení, které vyvrcholily vystupováním skupiny Jiřího Suchého v Moskvě na konci roku 1988 s představením Vetešník. Já jsem tam tehdy jako v transu chodil po moskevské pěší zóně Arbatu, kde byly stěny polepeny různými výzvami a manifesty, podepisovaly se tam u stolků petice a mladí básníci s kytarami zpívali své protestsongy. Připadalo mi to, jako bych se nějakým strojem času vrátil do roku 1968, protože u nás tehdy nebylo o takové svobodě ještě ani pomyšlení. Večer jsme se v hotelu Moskva opili s Bohumilem Hrabalem vodkou a šampaňským… Jó, kam se to všechno podělo, čas nám trhnul oponou a všechno se zase převrátilo z rubu na líc. Neméně nádherné bylo mé angažmá v Městském divadle Zlín, kde jsme se spolu s režisérem Josefem Morávkem snažili prosadit nový netradiční repertoár. Napsal jsem muzikál Frankenstein, hudbu k němu složil Milan Nytra, a to bylo velkolepé představení, hrálo v něm snad celé divadlo od ředitele až po uklízečky, celkem 70 lidí, a moje manželka Eva pro všechny musela vymyslet a navrhnout kostýmy. Využili jsme veškerou dostupnou divadelní techniku: točny, propadla, tahy, byly tam pyrotechnické efekty a nečekané šoky, třeba když hrdinové sjížděli po kovovém schodišti na lyžích… Bydleli jsme s manželkou přímo v divadle, v jedné z hereckých šaten, celé noci jsme diskutovali, vymýšleli, tvořili, a když jsme se konečně uložili ke spánku, začala z nahrávacího studia, které jsme měli jen přes chodbu, dunět rocková hudba, protože kapely tam točily desky a měli noční frekvence, aby přes den nerušily provoz divadla. Byl to hektický, bláznivý, ale krásný čas. Frankenstein měl premiéru 6. března 1993 a hrál se tři sezóny před vyprodaným hledištěm. Také velice rád vzpomínám na natáčení v ostravském televizním studiu (někdy v roce 1994). Byla to groteska Horor, aneb čtení na dobrou noc, kterou jsme napsali společně s geniálním komikem Jiřím Wimmerem, a také jsme si v ní zahráli jediné dvě role. Byla to parodie na horor, dovedená do totální absurdity. Měla mimořádný ohlas a dodnes s úspěchem putuje po YouTube.   Působil jste jako novinář, psal do časopisů Fantastická fakta, Rodokaps, do Berounského deníku. Jelikož rád odhalujete záhady, připravil jste v televizi Prima několik dílů publicistického seriálu Záhady a mystéria. V současnosti připravujete pro stanici CS film cyklus publicistických pořadů Magazín záhad a Tajemná místa. Co vás fascinuje na odhalování záhad, tajemství a mystérií z časů minulých? Líbí se mi na tom, že je to jakási hra na detektiva. Záhady vlastně neustále odhalují historici nebo archeologové, když nalézají zlomky zpráv nebo různých předmětů, které nezapadají do přijaté linie dějin, které nějak ten tradiční výklad narušují. Odborníci jsou samozřejmě opatrní, nechtějí zpochybnit svůj kredit seriózních vědců, takže leckdy to, co vám řeknou v soukromí, by se nikdy neodvážili napsat do oficiální zprávy. Snažím se tedy posvítit do temných míst historie nebo přírodních jevů, a protože nejsem akademická osoba, můžu si dovolit různé fantasijní spekulace. Baví mě také záhady lidské duše, rituály, obřady, mýty, pověsti a lidové tradice.   Knihy píšete od počátku 90. let minulého století. Na počátku byly patrně sešitové rodokapsové westerny. Potom jste psal hlavně fantasy a sci-fi. Napsal jste také horory, cestopisy, a nakonec jste se našel v psaní historické literatury faktu, románech a životopisech. Co vás přivedlo ke psaní knih? O kom nebo o čem byste rád napsal knihu? První skutečná vázaná knížka mi vyšla až v roce 2001, zrovna když jsem slavil padesátiny. Jmenovala se Tajemná tvář krajiny mezi Berounkou a Brdy, vyšla v berounském nakladatelství Kropp. Byl to povznášející pocit, držet ten útlý svazeček kapesního formátu v ruce. První kniha je jako první láska; intenzita té radosti se už nikdy potom nemůže opakovat. Člověku to určitým způsobem zevšední, není už to svátek, ale práce, i když převážně příjemná. Psaní knih je pro mne v podstatě vyústění všeho, co jsem dělal předtím. Prostě na sdělení určitých témat potřebujete větší prostor, než nabízí novinový článek nebo povídka. Ovšem první „romány“ jsem spisoval už někdy v osmi letech. Už tehdy jsem rodičům oznámil, že chci být spisovatelem. Nebo cestovatelem a objevitelem, který své dobrodružné zážitky popisuje v knihách. Rodiče se nad mými dětskými sny shovívavě usmívali. No, vidíte, a nakonec jsem si je splnil! O čem bych ještě rád napsal knihu? Námětů mám spoustu, ale musím si vybírat, už nemám tolik času, chci tedy ve svých knihách vždycky ukázat něco nového, popsat něco, o čem jsem ještě nemluvil, vyzkoušet novou formu vyjádření. Nebaví mě opakovat úspěšné postupy. Mám také spoustu nesplněných tvůrčích dluhů. Třeba bych rád dokončil trilogii Sága provaznického rodu, na jejíž avizovaný třetí díl se mě čtenáři ptají už deset let! Přemýšlím nad romány o malíři Mikoláši Alšovi, o námezdném žoldnéři Janu Jiskrovi z Brandýsa, o básníkovi Josefu Václavu Sládkovi, možná i něco z prostředí českých legií na Sibiři… Také bych si rád vyzkoušel pořádně zamotanou detektivku. Uvidíme, jak mi bude zdraví sloužit a nakolik mi múzy zachovají přízeň.   V knize Žebrák v době našich dědečků vzpomínáte na městečko, v němž jste vyrůstal. Částečně autobiografický je příběh Hvězdných pavouků, kde jste zachytil vzpomínky, jak váš otec, který se nadchl pro astronomii s partou podobných nadšenců, založili astronomický kroužek a začali na kopci nad městečkem stavět hvězdárnu. Pracujete na něčem novém? Právě dokončuji knížku Krajinou vévody Albrechta z Valdštejna a mám rozepsanou další slíbenou knihu z cyklu Tajemné stezky, v níž pokračují ve vyprávění o zajímavostech v okolí města Tábora. A samozřejmě připravuji další natáčení cyklu televizních pořadů Magazín záhad (vysílají se pravidelně týdně na kanále CS Mystery). Točíme je v našem studiu J. O. P. s kameramanem a střihačem Jiřím Jerry Fišarem. Pokusili jsme se spolu dokonce o půlhodinový hraný film podle mé povídky Prokletý lovec. Točili jsme ho před třemi roky na chalupě v křivoklátských lesích, hlavní role skvěle ztvárnili herci Aleš Procházka a Nikol Fišerová. Film získal cenu diváků na festivalu Book the Film v roce 2020. Je k volnému zhlédnutí na YouTube. Také se snažím po covidové pauze obnovit pravidelné večery ve Vršovickém literárním centru Waldes Na kávě s Otomarem Dvořákem, kam si zvu jako hosty své přátele z řad spisovatelů, herců, výtvarníků a muzikantů. Takže, jak vidíte, jsem plně vytížen, do toho ještě vstoupila nečekaná choroba a nutná rekonstrukce bytu… Rád bych ještě napsal nějaký román, i když své vrcholné a čtenářsky nejoblíbenější dílo „Vřeteno osudu“, vyprávějící o životě Karla Jaromíra Erbena, už asi nepřekonám.   Vaším hlavním povoláním je psaní. Jste podepsán pod vice jak 100 různých knih. Čím je pro vás psaní a co vás na něm stále baví? Možná už mě psaní nebaví tolik, jako kdysi, musí mě prostě zaujmout a plně uchvátit nějaké aktuální téma, problém, myšlenka – prostě něco, s čím se chci podělit se svými čtenáři. Psaní je pro mne rozhovorem s neznámým partnerem, to mě na něm nejvíc baví a vzrušuje. Techniku, jak obratně psát a stylizovat, se můžete naučit, ale důležitá je vrozená schopnost dívat se a žasnout. Myslím, že platí poznatek, říkající: umělci jsou ti, kdo si i v dospělosti zachovali dětské oči.   Jste velice plodný autor. Jaký jste čtenář? Máte oblíbeného autora nebo knihu? V dětství a mládí jsem byl přímo nenasytný čtenář. Možná, že to byla pro mne taková neformální škola. Je dobré učit se na dílech Mistrů. V současnosti čtu spíše naučnou literaturu, shledávám informace. V beletrii jsem velmi vyběravý, když mě příběh a způsob vyprávění nezaujme, knihu odložím, nebo ji letmo prolistuji, abych byl v obraze, až na ni někde přijde řeč. Správná kniha mě musí chytnout hned po přečtení prvních dvou stránek. Někdy dokonce první větou! V četbě jsem velký tradicionalista, rád jsem četl Huga, Jiráska, Neffa, Šotolu, Vančuru, Körnera… V poslední době mě nadchla Karin Lednická se Šikmým kostelem, to jsem přečetl celé, pečlivě stránku po stránce, ačkoliv jsou to pěkně tlusté dva díly. Už se těším na třetí. Také se mi libí leccos od Urbana (ne všechno!), Hájíčka a mnohých dalších, nelze je všechny vyjmenovat. Z oboru záhad samozřejmě Aleš Česal, historii faktu skvěle píše Honza Bauer – ani tady nelze uvést všechna jména. V oblasti cestopisu jsou pro mne nepřekonatelnými vzory Zikmund a Hanzelka.   Umíte odpočívat? Jak rád trávíte chvíle volna? Nejlépe si odpočinu v přírodě. Celé léto trávíme s manželkou na chalupě v křivoklátských lesích. Úžasné proměny přírodních scenérií jsou tím nejkrásnějším živým filmem. Také miluji turistiku, putování po značených cestách, objevování krajin, kde jsem dosud nebyl, skály, hradní zříceniny, zámky. A vášnivě rád sbírám houby. Také rád vařím, vymýšlím různé exotické speciality. Nebo si sednu ve stínu pod jabloní, v zářivém letním dopoledni pozoruji plynoucí bílé obláčky a čtu si něco pěkného.   Otomar Dvořák se narodil se 14. ledna 1951 v Praze a vyrůstal v Žebráku. Vystudoval střední průmyslovou školu a pak obor dramaturgie a scenáristika na FAMU v Praze. Vystřídal řadu zaměstnání. Pracoval také jako dramaturg v hudebním divadle Semafor či v Městském divadle Zlín, byl členem redakční rady časopisu Fantastická fakta. Napsal knihy literatury faktu Fantastické záhady, Utajené dějiny Čech I. – II. – III. (spolu s A. Česalem a Vl. Mátlem), Magická kuchařka, Fantastické záhady, Příběhy z českých dějin: Převážně nevážně o naší historii, Démoničtí vládci českých a moravských hor, Démonické pasti, Jan Žižka z Trocnova – světla a stíny hejtmanovy životní cesty a mnohé další. Je autorem beletrií Hvězdní pavouci, Zločin štábního strážmistra, Srdce v kleci, Vřeteno osudu, Ďábel na řetězu, Smrt ve stříbrné zbroji, Lásky princezen kuronských, Hořící lilie, trilogie Královna Žofie (Past na královnu, Kacířská královna, Meč pro královnu), Císař alchymistů, Země barbarů, trilogie Sága provaznického rodu, Sekera strážců a jiné. Napsal také sérii netradičních cestopisů Strážci hor a pramenů, Pole slunečního býka, Řeka sedmi jmen, Ohře – měsíční řeka, Krajinou Čertovy brázdy, Tajnosti kraje bechyňského, Tábor – tajemné město nad Lužnicí, Tajemné životy Jakuba Krčína, Po stopách čarodějů podél říčky Střely, Podbrdskou krajinou Rokycanska a Zbirožska, Žebrák v době našich dědečků, Soutěskami Českého krasu a jiné… Pod pseudonymem Paul O. Courtier napsal cyklus westernů v Rodokapsu a dva fantasy romány o barbaru Conanovi. Je autorem několika divadelních her (například muzikál Frankenstein, pohádka Bajaja), televizních scénářů (Horor aneb četba na dobrou noc, Volání odjinud, dokumentární série Jan Žižka, Magazín záhad aj.) a písňových textů. Jako herec se objevil ve filmech Ufoni jsou tady, Tankový prapor, Král posledních dnů, Stalingrad, Pražákům, těm je hej; hlavní role ztvárnil v komedii Horor aneb čtení na dobrou noc a hudebním klipu Snaživec. Má tři dospělé děti, samé dcery, jednu vlastní a dvě nevlastní z druhého manželství, k tomu devět vnuků a sedm pravnuků. Manželka Eva Zajícová je výtvarnice.

Čas načtení: 2024-02-29 17:00:01

Zešedivěla Marie Antoinetta přes noc? Moderní medicína si posvítila na slavnou legendu

Marie Antoinetta, rakouská arcivévodkyně a později francouzská královna, je jednou z nejvýraznějších postav světové historie. Její život byl plný luxusu, intrik a politických zvratů, ale také utrpení a tragického konce. Kdyby jen věděla, že její jméno bude znát v pozdějších dobách každý. Nebo snad právě po tom toužila, aby o ní jednou mluvil celý svět a nikdy nebyla zapomenuta? Cesta na smrt, ukončená popravou gilotinou během francouzské revoluce, je symbolem pádu monarchie a přelomového období ve francouzských dějinách. A nejen to. Lidé zemřou zbytečně, tvrdí Nostradamus i další věštec. Česko čekají velké změny Číst více Pomluvy a plýtvání státní pokladnou Pověstná kráska byla narozena jako dcera císařovny Marie Terezie a císaře Františka I. Štěpána. Později si vzala francouzského dauphina Ludvíka Augustina, pozdějšího Ludvíka XVI. Tato politická aliance měla posílit vztahy mezi Rakouskem a Francií, avšak po smrti Ludvíka XV. v roce 1774 se Marie Antoinetta stala francouzskou královnou v období, které bylo pro Francii čím dál těžší. A to ještě netušila, co ji opravdu čeká. Oběť sňatkové politiky vlastní matky tak musela začít rychle jednat. Nebylo to bez obtíží a nakonec ji to stálo život. Již od začátku jejího panování byla Marie Antoinetta kritizována pro svůj extravagantní životní styl a nedostatečný zájem o politické záležitosti. Říká se, že byla obviněna z plýtvání státními financemi a ignorování potřeb chudých, lidé ji začínali skoro nenávidět. Její pověst byla také poškozena skandály a pomluvami, které se kolem ní stále více šířily. Oblíbenost Marie Antoinetty mezi francouzským lidem rapidně klesala, což bylo ještě podníceno ekonomickými obtížemi a hladomorem, které sužovaly zemi. Sama britská autorka Antonia Fraser v knize Marie Antoinetta tohle vše ale vyvrací. Podle ní byla naopak královna velmi útlocitná a nikdy neřekla, že pokud lid nemá na chleba, má jíst koláče. Ten výrok pochází z díla Vyznání od Jeana Jacquese Rousseaua, které vyšlo, když byla Marie Antoinetta ještě malá. Dokonce měla své matce Marii Terezii napsat dopis, ve kterém se jí svěřila, že bez ohledu na vlastní útrapy si uvědomuje, že pro francouzský lid musí tvrdě pracovat. Jako jediná z královské rodiny prý také odmítala ničit obilná pole rolníků jízdou na koni.  Marie Antoinetta vydala čtyřletého syna na smrt, aniž by o tom věděla. Žil mezi vlastními výkaly Číst více Vězení, hrůza a vznik legendy Vrcholným bodem jejího pádu byla Francouzská revoluce v roce 1789, kdy byla monarchie zrušena a král Ludvík XVI. a Marie Antoinetta byli uvězněni. Během svého věznění byla Marie Antoinetta oddělena od svých dětí a čelila neustálým výslechům a ponižování. Její postavení se ještě zhoršilo po neúspěšném pokusu o útěk z Francie v roce 1791, což vedlo k obvinění z velezrady. Dne 16. října 1793 byla Marie Antoinetta odsouzena k smrti gilotinou. Její poprava proběhla v Paříži dne 16. října 1793. Přestože se snažila zachovat si důstojnost, její smrt byla pro mnohé symbolem pádu monarchie a konec éry starého režimu. Marie Antoinetta odcházela z tohoto světa ve věku pouhých 37 let.  Legendy o tom, že jí zešedivěly vlasy, nejsou ale pravděpodobně založené na pravdě. Web Heathline přinesl informaci, že stres sám o sobě náhlé zešedivění nezpůsobuje, ačkoliv se to samé traduje například o Thomasi Moorovi, který je spojen s příběhem Anny Boleynové. Chronický stres ale k postupnému šedivění přispět může, a tak není vyloučené, že Marie Antoinetta šedivá při popravě byla, nedošlo k tomu ale přes noc. I tak ale vznikl „syndrom Marie Antoinetty“, který ukazuje právě na náhlé zešedivění a pravděpodobně dává nezapomenout na noc, která byla tragickým vyústěním bouřlivého života krásné královny. Zdroj: bigen-usa.com, iflscience.com, ncbi.nlm.nih.gov KAM DÁL: Záletná spisovatelka Božena Němcová: Konec spekulací, o jejím původu je konečně jasno.

Čas načtení: 2024-06-01 14:44:00

Na zápas s Českem by asi nejraději zapomněli, ale princeznu mají Švédové krásnou! Co říkáte?

Pokud jde o styl a cit pro módu, není vůbec od věci inspirovat se u představitelek světové monarchie. Z těch nejznámějších sice zůstává největší módní ikonou britská princezna Kate, ale neméně stylovou je i španělská královna Letizia či okouzlující jordánská královna Ranija al-Jasín. Pozadu ovšem nezůstává ani švédská princezna Sofia (39), nesoucí rovněž titul vévodkyně z Värmlandu…

Čas načtení: 2024-07-10 09:51:15

Je podtlakový vibrátor Magenta G Touch na klitoris i G-bod? RECENZE

Zdravím po čase moje čtenářská koťata a lidičky všeho druhu. Dlouho jsme tu neměli recenzi a já jsem ráda, že mohu začít jednou opravdu skvělou hračkou, přesněji vibrátorem. Už teď můžu prozradit, že se zařadil mezi moje nejoblíbenější, ne-li úplně nejoblíbenějším.  Od A po Z Držím v ruce krásný, velmi elegantní, červený vibrátor, který má […] Článek Je podtlakový vibrátor Magenta G Touch na klitoris i G-bod? RECENZE je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: Drtivý útok na klitoris od vibrátoru We-Vibe Thrill – RECENZE Chci tebe, nebo tebe? Už vím, chci oba… najednou! Partnerský vibrátor We-Vibe 4 RECENZE Je to opravdu královna všech vibrátorů? Přečtěte si RECENZI ZALO Queen Pulsewave

Čas načtení: 2024-07-12 14:17:02

Jaká je masážní hlavice Lady Wand od Sexy Elephanta? RECENZE CatLady

Ahoj, moje čtenářská koťata. V předchozí recenzi jsem si našla nového favorita mezi vibrátory, teď tu držím favorita mezi masážními hlavicemi. Opravdu nemám slov. Jak někteří z mých čtenářských koťat vědí, tak masážní hlavice jsou mým nejoblíbenějším odvětvím, co se týká sexuálních hraček (hned po těch, které se hojně používají v BDSM světě) a tahle […] Článek Jaká je masážní hlavice Lady Wand od Sexy Elephanta? RECENZE CatLady je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: Masáž klitorisu, perinea i bolavých zad… Co vše dokáže královna elegance? RECENZE hlavice AkuWand Next Gen od Sexy Elephanta Partnerský vibrátor Sexy Elephant Good Vibes Only pohledem Reavena a Darkmíny – RECENZE Tiny Wand II jako vibrační / masážní hlavice do ložnice i na cesty – RECENZE

Čas načtení: 2024-07-12 17:04:00

Královna Camilla šokovala princeznu Kate. Tuhle barvu už si neoblékne

Modrá barva je v britské královské rodině velmi oblíbená. Ráda ji nosí nejen princezna Kate, ale také vévodkyně z Edinburghu a královna Camilla. Na veřejnosti ji ale může mít na sobě jen jedna z nich. A právo první volby má vždy královna Camilla.