Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-09-09 10:00:00

Oslnivý úspěch na stém výročí veletrhu IFA: Špičkové inovace legendární značky METZ upoutaly německého kancléře

Berlín (Německo) 9. září 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - V německém Berlíně odstartoval 6. září místního času jubilejní 100. ročník Mezinárodního veletrhu spotřební elektroniky (IFA 2024). Od prvního ročníku uspořádaného v roce 1924 se veletrh IFA stal svědkem celého století proměn spotřební elektroniky a zářícím majákem technologických inovací. Každý další ročník je tak branou k nekonečným možnostem technologií a životního stylu budoucnosti.Legendární německá značka METZ si jako pravidelný vystavovatel a špička ve svém oboru připravila na IFA 2024 dynamickou prezentaci svých soustavných pokroků v oblasti spotřební elektroniky. Kromě představení své mimořádné inovační síly tak zároveň připojila nové kapitoly k historii oboru domácích spotřebičů.První den veletrhu IFA 2024 navštívil stánek značky METZ také německý kancléř Olaf Scholz. Vysoce přitom ocenil inovativní high-tech produkty, které si v rámci expozice mohl vyzkoušet. Výrobkem, který jej obzvlášť zaujal, byl vlajkový televizor Primus OLED 77, kombinující vrcholnou kvalitu obrazu s kvalitním zvukem a designem. „V oblasti kvality obrazu, audia a designu patří k těm skutečně nejlepším," vysvětlil generální ředitel společnosti METZ dr. Kotzbauer na kancléřův dotaz, proč dostal tento televizor jméno Primus. Návštěva kancléře zdůraznila postavení společnosti METZ na trhu špičkových televizorů, rozdmýchala nadšení z budoucího technologického vývoje a posílila důvěru společnosti METZ ohledně orientace a expanze na evropském trhu. Společnost METZ by proto ráda vyjádřila upřímnou vděčnost za příležitost sdílet tento historický okamžik s médii a spotřebiteli.Značka METZ, která začínala jako výrobce rádií, se vyvinula ve všestrannou technologickou společnost dodávající televizory, kamery pro internet věcí (IoT), set-top boxy, chytré spotřebiče, zařízení pro prodlouženou/rozšířenou realitu (XR) a mnoho dalšího. Také v dnešní době udává METZ vývojové trendy v oboru a stojí v čele technologických inovací. Na veletrhu IFA 2024 udělaly silný dojem její produkty METZ Classic a METZ Blue - včetně řady OLED vytvořené ve spolupráci s BMW, řady televizorů Frame+ pro hladkou montáž na stěnu, nejprodávanější řady 100palcových televizorů na světě, řady herních televizorů s nejlepším zvukem, vůbec první řady Google TV nabízející AI Karaoke, přenosných televizorů a dalších zařízení. Společnost dále představila bílou techniku, jako např. chladničky a pračky, ale i produkty pro osobní péči, jako jsou elektrické holicí strojky, elektrické zubní kartáčky, vysokorychlostní fény a zařízení pro XR. Pestrá nabídka produktů a chytré interaktivní zážitky přitom nabídly zákazníkům skutečný technologický svátek.Úspěšná realizace veletrhu IFA 2024 je nejen bilancí a poctou uplynulému století technologického vývoje, ale také výhledem do budoucnosti technologických inovací a digitální transformace. Také společnost METZ je jako svědek a účastník tohoto historického okamžiku připravena setrvat na špičce technologických inovací a i nadále svým zákazníkům přinášet „německou výrobu" a „německou kvalitu". Společnost hodlá zachovávat německou řemeslnou tradici, pokračovat ve spolupráci se svými globálními partnery, pečovat o dědictví německé kvality v éře transformace elektronického průmyslu a vyvíjet produkty a služby s globálním dopadem, aby tak intenzivněji přispěla svou „moudrostí METZ" k udržitelnému rozvoji lidstva.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2498829/METZ_IFA.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2498830/METZ_IFA_2.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2498831/METZ_IFA_3.jpgKONTAKT: Sears Shen, shenqinyu@skyworth.com   

Čas načtení: 2024-02-07 13:26:00

Mindvalley představuje první plně imerzivní aplikaci pro meditaci a osobní rozvoj na zařízení Apple Vision Pro

Kuala Lumpur (Malajsie) a Londýn aNew York a Los Angeles 7. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Unikátní imerzivní aplikaci pro osobní rozvoj Mindvalley najdete na visionOS App StorePřední platforma pro osobní rozvoj Mindvalley s potěšením oznamuje uvedení své průkopnické, plně imerzivní aplikace pro meditaci a osobní rozvoj fungující na revolučním AR a VR headsetu Apple Vision Pro.Aplikace, kterou společnost Mindvalley vyvinula ve spolupráci s oscarovým kreativním studiem Framestore, přináší zásadní průlom v osobnostním rozvoji. Díky integraci nejmodernějších VR a audio technologií mohou uživatelé nyní zažít dokonale imerzivní meditace v nádherném přírodním prostředí, jako jsou například lesy, pouště a hory. Aplikace navíc nabízí unikátní funkci pro procvičování a zdokonalování řečnických dovedností v realistických simulacích nebo rozsáhlou knihovnu seriálových programů Mindvalley pro osobní rozvoj, tzv. Questů."Ze spolupráce se společností Apple máme obrovskou radost," řekl zakladatel a generální ředitel společnosti Mindvalley Vishen. "Společnost Mindvalley vznikla, aby pomáhala lidem posouvat hranice inovací a osobnostního růstu. Díky spojení našeho nadšení pro transformaci se špičkovou technologií společnosti Apple má tato aplikace šanci zcela od základů změnit způsob, jakým přistupujeme k meditaci a osobnímu rozvoji."Spolupráce Mindvalley a Apple v rámci Vision Pro Developer Labs spojila dva inovativní fenomény ve svých oborech. Společnost Mindvalley, známá svou rozsáhlou knihovnou online kurzů a programů, pomáhá lidem rozvinout jejich plný potenciál, a ovlivnila tak již více než 20 milionů životů na celém světě. Značka Apple je proslulá svým revolučním pojetím technologie a dokonalými uživatelskými zkušenostmi, které přináší prostřednictvím svých produktů a služeb v nekonečném procesu inovací.Prostřednictvím projektu Developer Labs společnost Mindvalley úzce spolupracovala s Apple Worldwide Developer Relations v Singapuru na propojení transformačního obsahu aplikace Mindvalley s jedinečnými možnostmi VR brýlí Vision Pro. Aplikace Mindvalley tak využívá vysoce kvalitní obraz, pohlcující prostředí, prostorový zvuk a pokročilé sledování pohybů očí headsetu Vision Pro a nabízí uživatelům bezkonkurenční úroveň imerze a interaktivity."Bylo nám ctí spolupracovat s úžasným týmem společnosti Apple v Singapuru a získat při vývoji aplikace jedinečný přístup k systému Vision Pro," řekla Manon Daveová, produktová ředitelka společnosti Mindvalley a ředitelka pro kreativní technologie ve společnosti Framestore. "Vision Pro představuje novou úroveň osobních počítačů a my jsme skutečně nadšeni, že nám spolupráce se společností Apple umožnila posunout Mindvalley na špičku wellness technologií."Pro zhmotnění zážitků v aplikaci oslovila společnost Mindvalley přední světové talenty na poli VFX a imerzivních programů ze studia Framestore. "Jsme nesmírně hrdí na naši spolupráci s Mindvalley, která uživatelům aplikace přinese transformační zkušenosti," říká generální ředitelka Framestore Mel Sullivanová. "Společná integrace jedinečných schopností zařízení Apple Vision Pro byla pro náš imerzní tým unikátní příležitostí, při níž jsme využili naše odborné znalosti vytříbené tvorbou špičkových vizuálů pro jakoukoli obrazovku. Tento projekt dokazuje naše odhodlání posouvat hranice technologií a ilustruje, jak mohou inovace posloužit k vytvoření smysluplných působivých zážitků, které s lidmi hluboce souzní."Další informace o společnosti Mindvalley a její připravované imerzivní aplikaci na zařízení Vision Pro najdete na jejích webových stránkách www.mindvalley.com.O společnosti Mindvalley:Mindvalley je nejmocnější tranformační platforma na světě, která lidem umožňuje objevit jejich velikost. Nabízíme špičkové programy od předních expertů, které našim uživatelům pomáhají dosáhnout úspěchů, štěstí a naplněného života – od dlouhověkosti a wellness až po zlepšování výkonů a rozvíjení spirituality. Quest, vzdělávací platforma společnosti Mindvalley, představuje novou metodu učení s bezkonkurenčními výsledky na poli osobní transformace. Mindvalley působí ve více než 195 zemích a pracuje s pestrou komunitou 20 milionů nadšených stoupenců, která se může pochlubit již více než 19.000 svědectvími o dosaženém úspěchu. Více převratného obsahu pro osobní rozvoj od společnosti Mindvalley najdete na mindvalley.com nebo na sociálních sítích Instagram, Facebook, YouTube a TikTok.O společnosti Framestore:Framestore je kreativní studio oceněné několika Oscary, které propojením talentů a technologie mění hranice možného ve filmu, internetovém obsahu, reklamě a imerzivních zážitcích. Ve studiu Framestore působí více než 3000 tvůrců a inovátorů, kteří společně vytváří příběhy a díla plná života. Společnost Framestore byla založena ve Velké Británii v roce 1986 a dnes provozuje studia v New Yorku, Los Angeles, Chicagu, Montrealu, Vancouveru, Londýně, Melbourne a Bombaji.Kontakt pro média: Heidi Krupp, hkrupp@kruppagency.com, 917.757.7455 Video - https://mma.prnewswire.com/media/2333273/Mindvalley_Vision_Pro_Launch_Sizzle.mp4 Logo - https://mma.prnewswire.com/media/2333272/Krupp_Logo_Logo.jpgLogo - https://mma.prnewswire.com/media/2333271/MV_WORDMARQUE_PURPLE_Logo_Logo.jpg  PROTEXT 

Čas načtení: 2024-04-17 07:55:00

Vrstvené zálohovací úložiště společnosti ExaGrid bylo v rámci 5.ročníku vyhlášení cen programu „Data Breakthrough Awards“ vyhlášeno „Řešením roku pro zálohování dat“

Marlborough (Massachusetts) 17. dubna 2024 (PROTEXT/BusinessWire) - Prestižní mezinárodní program oceňuje vynikající produkty a společnosti v oblasti datových technologiíSpolečnost ExaGrid ® , jediné řešení v oboru pro vrstvené zálohování dat s funkcí Retention Time-Lock, které zahrnuje vrstvu nesměřující k síti (vytváří vrstvenou vzduchovou mezeru), zpožděné mazání a neměnnost pro obnovu po ransomwaru, dnes oznámila, že její vrstvené zálohovací úložiště bylo vybráno jako vítěz ceny „Řešení roku pro zálohování dat“ v rámci 5. ročníku programu vyhlášení cen „Data Breakthrough Awards“, který provádí nezávislá organizace Data Breakthrough, jež oceňuje nejlepší společnosti, technologie a produkty na současném globálním trhu datových technologií.Tato tisková zpráva obsahuje multimediální prvky. Celou zprávu najdete zde: https://www.businesswire.com/news/home/20240416252500/cs/Průlomové vrstvené zálohovací úložiště ExaGrid poskytuje komplexní zabezpečení, obnovu po ransomwaru, více možností obnovy po havárii a další funkce. Řešení zapisuje zálohy přímo do diskové vyrovnávací paměti Landing Zone, čímž se vyhýbá inline zpracování a zajišťuje nejvyšší úroveň výkonu zálohování, což vede ke krátkému zálohovacímu oknu. Adaptivní deduplikace provádí deduplikaci a replikaci souběžně se zálohováním pro dosažení silného bodu obnovy (RPO). V průběhu deduplikace dat do úrovně úložiště je lze také replikovat do druhé lokality datového centra nebo do veřejného cloudu pro obnovení po havárii (DR). Společnost ExaGrid nabízí jediný dvouúrovňový přístup k zálohovacímu úložišti s komplexním zabezpečením.Škálovatelná architektura ExaGrid zahrnuje plnohodnotná zařízení a zajišťuje zálohovací okno s pevnou délkou při nárůstu dat. Zařízení obsahují disk, výpočetní výkon, paměť a šířku pásma a lze k nim přidávat další zařízení. Systém se lineárně škáluje, zachovává zálohovací okno pevné délky a zákazníci platí pouze za to, co potřebují. Data jsou deduplikována do nesíťové vrstvy úložiště s automatickým vyrovnáváním zátěže a globální deduplikací ve všech úložištích.Kromě toho společnost ExaGrid nedávno přidala do své produktové řady tři nové modely zařízení: EX54, EX84 a EX189, které nabízejí největší kapacitu úložiště v rámci jednoho škálovacího systému u všech zálohovacích úložišť na trhu, a oznámila, že všechna zařízení ExaGrid jsou k dispozici v modelech 2U, které nabízejí efektivní využití prostoru v racku.„Jsme vděční za toto uznání v rámci oborového programu 2024 Data Breakthrough Awards. Když jsme si uvědomili, že žádný z dodavatelů nevytváří úložiště, které by optimalizovalo zálohování, vytvořili jsme naše vrstvené zálohovací úložiště („Tiered Backup Storage“) speciálně pro zlepšení výkonu zálohování, výkonu obnovy a škálovatelnosti při nárůstu dat,“ řekl Bill Andrews, prezident a generální ředitel společnosti ExaGrid. „Ekonomika zálohování je stejně důležitá jako výkon. Jsme hrdí na to, že jsme největším nezávislým dodavatelem zálohovacích úložišť, a budeme i nadále inovovat naše řešení s cílem odstranit všechny problémy, kterým organizace čelí, pokud jde o zálohování.“Každoroční udílení cen Data Breakthrough Awards je přední program oceňování inovátorů, lídrů a vizionářů v oblasti datových technologií z celého světa v řadě kategorií, včetně DataOps, Data Analytics, AI, Business Intelligence, Data Privacy, Data Storage a mnoha dalších. 5. ročník programu ocenění Data Breakthrough Award přilákal tisíce nominací z celého světa.„Zálohovací úložiště ExaGrid přináší rychlý výkon při přijímání a obnově záloh, komplexní bezpečnostní funkce, vrstvu bez připojení k síti a škálovatelnou architekturu spolu se špičkovou zákaznickou podporou. Organizace se při zálohování potýkají s neuvěřitelným množstvím problémů, včetně deduplikace, která tak často negativně ovlivňuje výkon zálohování a obnovy,“ řekl Steve Johansson, výkonný ředitel společnosti Data Breakthrough. „Jedinečná architektura společnosti ExaGrid, její neustálé inovace a odhodlání nabízet nejlepší řešení pro ukládání záloh staví vrstvené zálovovací úložiště společnosti ExaGrid na jinou úroveň; jsme nadšeni, že jí můžeme udělit naše označení „Řešení roku pro zálohování dat!“ za rok 2024.“O společnosti ExaGridSpolečnost ExaGrid poskytuje vrstvené zálohovací úložiště s jedinečnou přistávací zónou („Landing Zone“) s diskovou vyrovnávací pamětí, úložištěm pro dlouhodobé uchovávání a škálovatelnou architekturou. Řešení „Landing Zone“ společnosti ExaGrid umožňuje nejrychlejší zálohy, obnovení a okamžité zotavení virtuálních počítačů. Vrstva úložiště nabízí nejnižší náklady na dlouhodobé uschování. Škálovatelná architektura společnosti ExaGrid zahrnuje plnohodnotná zařízení a zajišťuje zálohovací okno s pevnou délkou při nárůstu dat, přičemž odpadají nákladné forkliftové aktualizace a zastarávání produktu. Společnost ExaGrid nabízí jediný dvouvrstvý přístup k ukládání záloh s nesíťovou vrstvou, zpožděným odstraňováním a neměnnými objekty pro obnovu po útocích ransomwaru.Společnost ExaGrid disponuje fyzickými prodejními a předprodejními systémovými inženýry v těchto zemích: Argentina, Austrálie, Benelux, Brazílie, Kanada, Chile, SNS, Kolumbie, Česká republika, Francie, Německo, Hongkong, Indie, Izrael, Itálie, Japonsko, Mexiko, Skandinávie, Polsko, Portugalsko, Katar, Saúdská Arábie, Singapur, Jižní Afrika, Jižní Korea, Španělsko, Turecko, Spojené arabské emiráty, Velká Británie, Spojené státy a další regiony.Navštivte nás na adrese exagrid.com nebo se s námi spojte na LinkedIn. Podívejte se, co říkají naši zákazníci o vlastních zkušenostech se společností ExaGrid, a zjistěte, proč nyní tráví podstatně méně času zálohovacím ukládáním v příbězích o úspěších našich zákazníků. Společnost ExaGrid je hrdá na své hodnocení +81 NPSExaGrid je registrovaná ochranná známka společnosti ExaGrid Systems, Inc. Všechny ostatní ochranné známky jsou majetkem příslušných vlastníků.O společnosti Data BreakthroughSoučástí organizace Tech Breakthrough, předního světového poskytovatele informací o trzích a platforem pro oceňování technologických inovací a vůdčích schopností, jehož součástí je program ocenění Data Breakthrough Awards, se věnuje oceňování inovací a narušení trhu v oblasti datových technologií, služeb, společností a produktů. Celosvětový program ocenění Data Breakthrough Awards poskytuje fórum pro veřejné uznání úspěchů datových společností a řešení v kategoriích zahrnujících datovou analytiku, management, infrastrukturu a hardware, ukládání dat, poskytování obchodních informací a další. Více informací je k dispozici na DataBreakthroughAwards.com.Společnost Tech Breakthrough LLC neschvaluje žádného dodavatele, produkt nebo službu zobrazenou v našich programech oceňování a nedoporučuje uživatelům technologií, aby si vybírali pouze ty dodavatele, kteří jsou oceněni. Ocenění společnosti Tech Breakthrough LLC se skládá z názorů organizace Tech Breakthrough LLC a nemělo by být vykládáno jako prohlášení o skutečnosti. Společnost Tech Breakthrough LLC se zříká veškerých záruk, ať už vyjádřených nebo předpokládaných, týkajících se tohoto programu uznání, včetně záruk prodejnosti nebo vhodnosti pro určitý účel.Text této zprávy v původním, zdrojovém jazyce je oficiální verzí. Překlad této zprávy do jiných jazyků poskytujeme pouze jako doplňkovou službu. Text zprávy v původním, zdrojovém jazyce je jedinou právně závaznou verzí této tiskové zprávy.Zdrojovou verzi najdete na businesswire.com: https://www.businesswire.com/news/home/20240416252500/cs/Kontakty:Media:Mary DomenichelliExaGridmdomenichelli@exagrid.comZdroj: ExaGrid 

Čas načtení: 2024-10-01 10:45:00

FAST DAY 2024 představil nejnovější INOVACE PRO SNAZŠÍ ŽIVOT

Praha 1. října 2024 (PROTEXT) - „Na nejvýznamnější kontraktační výstavě spotřební elektroniky v ČR se setkaly inovace a příležitosti pro B2B partnery z celého světa.“V závěru minulého týdne se v prostorách výstaviště PVA EXPO PRAHA uskutečnil největší veletrh spotřební elektroniky v ČR – každoroční FAST DAY. Odborná veřejnost i B2B partneři se mohli po roce opět seznámit s novinkami pro nadcházející sezónu v oblasti spotřební elektroniky, nářadí, ICT, kancelářské a zahradní techniky. Pro své zákazníky vybírali B2B partneři zboží, které se v jejich nabídce objeví již před letošními Vánoci.Tento rok navštívilo výstavu více než dva tisíce hostů z B2B segmentu, veletrh tak opět zaznamenal meziroční nárůst zájmu. Mezi návštěvníky byli nejen Češi a Slováci, ale i zástupci většiny zemí Evropy a MEA regionu. Kontinuální růst zájmu o toto setkání potvrzuje význam, který FAST DAY za dobu své existence získal v oblasti spotřební elektroniky. „Každoročně se snažíme, aby FAST DAY přinesl to nejzajímavější z oblasti inovací a technologií pro každodenní život. Letos jsme byli nadšeni rekordním počtem vystavovatelů a hostů, kteří nám pomohli potvrdit význam této akce na evropské scéně,“ uvedl Marek Bolega, marketingový ředitel společnosti FAST ČR, a dodává: „Letošní setkání nad novinkami a bestsellery našich vlastních nebo exkluzivně námi zastupovaných značek, ale i nad prezentacemi mnoha dalších předních hráčů pro nás bylo rekordní z hlediska počtu vystavovaných značek (více než 100) i množství návštěvníků (více než 2 000).“Více než 100 značek pod jednou střechouNa ploše 5 000 m² se představilo více než sto značek nabízejících široké spektrum produktů napříč různými kategoriemi. Vystavovatelé představili spotřební elektroniku zahrnující nové televizory, audiosystémy a herní konzole od značek jako LG, Panasonic, Philips, Samsung, Sencor, Sony či TCL. Nechyběla moderní ICT technika – notebooky, mobilní telefony a kancelářská zařízení od společností Apple, ASUS, HP, Huawei, Lenovo či Xiaomi. V oblasti nářadí a zahradní techniky se představily značky jako Fieldmann a Kärcher, které demonstrovaly inovace pro domácí i profesionální využití. Nechyběl ani sortiment zaměřený na rodiny a děti, kde zaujaly hračky značek Buddytoys či LEGO.„Pokud jde o aktuální trendy, největší zájem na sebe jednoznačně strhávají produkty, technologie, které zvyšují pohodlí uživatele, jsou chytré a zároveň šetrné k životnímu prostředí,“ komentuje marketingový ředitel společnosti situaci na trhu. I proto se značný zájem soustředil na novinky v klíčovém segmentu velkých domácích spotřebičů, v jehož rámci vystavovatelé představili pračky, chladničky, myčky a parní trouby například značek Amica, Beko, BSH, Electrolux, Gorenje, Haier, Hisence, Liebherr, Miele, Mora, Philco nebo Whirlpool. Širokou nabídku doplňovala prezentace moderních kuchyňských spotřebičů Catler, Kenwood, Philco, Sage, Sencor či SodaStream. Ta zahrnovala i praktické ukázky, tipy na kulinářské zážitky ve vlastní kuchyni.FAST DAY 2024 potvrdil dlouhodobě rostoucí význam veletrhu pro celou evropskou a středovýchodní oblast, kde FAST Group aktuálně operuje na více než 55 trzích.FAST DAY je dnes klíčovým bodem v kalendáři spotřební elektroniky a technologií, kde se setkávají přední hráči z různých odvětví.Pod jednou střechou se představují novinky jednotlivých značek pro tyto regiony, pokročilé technologie, hodnotí trendy a zvažují faktory ovlivňující spotřebitelské chování společně se snahou definovat budoucí možnosti a způsob využívání moderních technologií. FAST DAY se zaměřuje nejen na prezentaci technologických inovací, ale i na to, jak tyto novinky integrovat do každodenního života spotřebitelů. Vystavovatelé ukazují, jak propojit jednotlivé technologie a řešení, aby z nich benefitovali jak „early adopters“, tak i konzervativnější spotřebitelé.Příležitost pro podpis smluv i networkingSilnou pozici získal veletrh díky své kontraktační koncepci, která z něj činí místo setkání byznysmenů v oblasti B2B z celého světa. Pro vystavovatele představuje ideální příležitost setkat se se svými partnery na půdě specializované výstavy. Zde je vytvořen prostor a čas věnovat se hlouběji analýze potřeb obchodních partnerů a v neformálním duchu projednat například strategie pro nadcházející sezónu. O společnostiFAST ČR, a.s., provozovatel sítě více než 100 prodejen PLANEO, zajišťuje od roku 1992 velkoobchodní prodej a servis širokého portfolia značkových výrobků v oblasti spotřební elektroniky, domácích elektrospotřebičů, hudebních nástrojů, telekomunikační techniky, kancelářské techniky, hodinářského zboží, dárkových a propagačních předmětů. Již několik let patří mezi renomované obchodní společnosti řízené podle vysokých evropských standardů, což dokazuje certifikát kvality ISO 9001. Silná pozice jednoho z největších komerčních subjektů na českém a slovenském trhu je výsledkem aktivní obchodní politiky, dynamického rozvoje, inovace a neustálého hledání nových obchodních příležitostí. Výhradním akcionářem je CE Electronics Holding, a.s. Zdroj: Phoenix Communication 

Čas načtení: 2024-11-11 12:29:00

ABSL ocenila nejzajímavější inovace oboru IT a podnikových služeb roku 2024

Praha 11. listopadu 2024 (PROTEXT) - Asociace ABSL i letos ocenila firmy, které v uplynulém roce nejvíce přispěly k rozvoji oboru IT a podnikových služeb v České republice a díky inovativním projektům zvýšily standard poskytovaných služeb, zákaznické zkušenosti, rozvoje talentů či pracovního prostředí. Vítězné projekty vybírala sedmnáctičlenná nezávislá odborná porota z bezmála sedmi desítek nominací v sedmi kategoriích. Devět diamantových ocenění a dvě speciální ceny výherci převzali v průběhu gala večera u příležitosti 11. výroční konference ABSL.„Letos již po jedenácté oceňujeme mimořádné projekty, které posouvají celý náš obor mílovými kroky dopředu. Každý rok při tom žasneme nad tím, kolik invence a kreativity se v našich centrech skrývá, jak inovativně přistupují k novým výzvám a jak hladce dokázaly vstoupit do nové, plně digitální a přitom tolik lidské éry,“ říká Jonathan Appleton, ředitel asociace ABSL, a dodává: „Kromě projektů jsme se letos rozhodli ocenit i Centrum roku a Lídra roku, a to za mimořádný a dlouholetý přínos pro obor i celou společnost. Všem výhercům gratulujeme a věříme, že jejich úsilí motivuje a inspiruje nejen náš obor, ale i firmy a organizace napříč všemi sektory.“ K výhercům letos patří:Centrum roku – SAP Services. Za 20 let své existence na českém trhu toto centrum stálo v popředí jak v oblasti inovací, tak i osvěty celého oboru IT a podnikových služeb. Dnes patří k největším centrům v České republice.Lídr roku – Jan Skoták, ředitel Infosys Czech Republic. Lídr, který inspiruje nejen svůj tým, ale s plným nasazením se snaží i o kultivaci českého podnikatelského prostředí a propagaci České republiky jako ideální destinace pro provoz center podnikových služeb, rozvoj talentů a inovací.V kategorii Employee Engagement and Development (Zapojení a rozvoj zaměstnanců) byly oceněny hned dvě společnosti. První diamant putuje do společnosti Zebra Technologies za projekt Succeed as One: Collaborative Employee Engagement (Úspěch v jednotě: Iniciativa pro spolupráci a zapojení zaměstnanců). Jde o lokální iniciativu zaměřenou na vylepšení pracovního prostředí a zvýšení angažovanosti zaměstnanců, a to prostřednictvím firemní kultury a aktivit, v jejichž centru stojí samotní zaměstnanci, kteří se cítí doceněni a respektováni. Firemní index angažovanosti díky tomu vzrostl na 82 %.Druhý diamant získala společnost Kenvue za iniciativu Funpack, která byla vytvořena zaměstnanci pro zaměstnance s cílem podpořit pocit sounáležitosti a propojení. Když se společnost Kenvue oddělila od společnosti Johnson & Johnson a rychle se rozrostla, mnoha novým kolegům chyběly místní podpůrné sítě. Funpack organizuje rozmanité aktivity, včetně charitativních akcí, kulturních oslav a společenských setkání, a nabízí tak pro každého něco. Umožňuje také zaměstnancům vytvářet vlastní kluby a spolky zaměřené na společné zájmy. Zapojily se do něj více než dvě třetiny ze 400 zaměstnanců společnosti. Při odštěpení od společnosti Johnson & Johnson před více než rokem bylo pro společnost Kenvue jako čerstvou samostatnou firmu nanejvýš důležité vybudovat pracovní prostředí, ve kterém všichni zaměstnanci Kenvue budou cítit, že někam patří, budou se vzájemně propojovat a společně utvářet novou identitu společnosti.V kategorii Employer Branding Excellence (Budování značky zaměstnavatele) získala ocenění společnost Kyndryl za vynikající práci s mladými talenty. V rámci projektu Empowering University Talents Experience si tato firma dala za cíl přijmout 100 stážistů z řad studentů, kteří pak měli možnost účastnit se skutečných projektů a pracovat na reálných pozicích. Na závěr této stáže se podělili se svými mentory a dalšími zaměstnanci Kyndrylu o své zkušenosti, což současně znamenalo příležitost podobu stáží dále zlepšovat. Iniciativa byla vyvinuta a připravena na místní úrovni a oslovila celkem 4500 studentů. Pro společnost Kyndryl hraje klíčovou roli v budování značky zaměstnavatele a ukazuje odhodlání a nadšení zaměstnanců pro mentoring a rozvoj mladých talentů.V kategorii Technology Innovation (Technologická inovace) byla oceněna společnost Mann Hummel Services za interně vyvinutou aplikaci PredictO určenou k vymáhání pohledávek. Aplikace, která využívá prediktivní analýzu, přispěla ke zlepšení cash flow společnosti. PredictO analyzuje historická data, identifikuje vzory, které signalizují potenciální opožděné platby a zpřístupňuje tyto informace zodpovědným zaměstnancům, a to včetně prioritizovaných doporučení. Následující kroky jsou částečně automatizovány (předpřipravené e-maily včetně dokumentace atd.). Namísto hromadné komunikace je výsledkem cílená komunikace přizpůsobená na míru jednotlivým případům.V kategorii Workplace Innovation (Inovace pracovního prostředí) získala diamantové ocenění společnost Sandoz, která v Praze vybudovala nové kanceláře, jež se plně soustředí na potřeby zaměstnanců a podporu flexibilní práce. Klíčovým prvkem tohoto projektu bylo zapojení zaměstnanců již od samotného začátku – prostřednictvím setkání a dotazníků, které pomohly formovat nejen design kanceláří, ale i jejich vybavení. Velký důraz byl kladen na ergonomii a zdraví pracovníků, přičemž v kancelářích jsou použity nejnovější technologie, které mají zlepšit efektivitu, podporovat spolupráci a zvýšit produktivitu. Nové prostory navíc odpovídají udržitelným cílům společnosti. Tento projekt však není jen o vytvoření moderního pracovního prostředí, ale i o změně firemní kultury. Sandoz, inovativní lídr v oblasti medicíny se silným propojením do IT technologií, se zaměřil na to, jak změnu prostředí udělat pro zaměstnance co nejpříjemnější, s realistickými očekáváními, což vedlo k vysoké úrovni spokojenosti s novým pracovním prostředím.V kategorii ESG Strategy (ESG strategie) zvítězila společnost Novartis Czech Republic, která aktivně prosazuje ESG strategii s důrazem na rovnost v odměňování, vyváženost mezi pohlavími a transparentnost. Novartis dosahuje konkrétních měřitelných výsledků, například zvyšováním počtu žen na vedoucích pozicích a snižováním rozdílů v odměňování. Tyto principy jsou součástí celé společnosti a uplatňují se i v dodavatelském řetězci.V kategorii Business Innovation (Inovace v podnikových procesech) porota udělila hned dva diamanty. První z nich putuje do společnosti Deutsche Telekom Services Europe, která vyvinula překladatelský nástroj využívající umělou inteligencí, jenž poskytuje přesné překlady v reálném čase do více jazyků pomocí modelů založených na neuronových sítí a strojovém učení. Systém výrazně zkracuje dobu překladu, zvyšuje přesnost a je přizpůsobitelný pro konkrétní odvětví, což znamená vysoký potenciál pro široké uplatnění a integraci s dalšími aplikacemi. Nástroj je vybaven schopností adaptivního učení, v průběhu času se zlepšuje a zpřesňuje překlady na základě uživatelských vstupů a oprav, takže je ideální pro použití v globálních firmách, zákaznické podpoře a při lokalizaci obsahu. Vylepšená kvalita vícejazyčné komunikace snižuje riziko nákladných nedorozumění, umožňuje zvýšit produktivitu a rychlost. Inkluzivní komunikace zahrnující rozmanitost jazyků posiluje hodnotu značky a představuje jednoznačnou výhodu pro klienty. Nástroj zpracovává překlady v reálném čase a zkracuje typické časy překladů o více než 90 %. Přes 85 % uživatelů, kteří si nástroj osvojili během pilotní fáze, jej nadále používá a míra spokojenosti (měřená prostřednictvím průzkumů) trvale přesahuje 90 %.Jako druhý byl v této kategorii oceněný projekt společnosti Medtronic „EMEA Invoice to Cash 360° Optimization“. Jde o inovativní iniciativu, která pro společnost Medtronic znamenala revoluci v řízení procesů inkasa hotovosti a pohledávek (AR). Projekt zahrnoval vývoj a implementaci sady vzájemně propojených řídicích panelů a souvisejících automatizací, které poskytují komplexní kontrolu a přehled o inkasu hotovosti, řízení AR a aktivitách inkasních společností v regionu EMEA s možností rozšíření pro globálním funkčnost. Cílem projektu bylo zlepšit předvídatelnost a viditelnost peněžních toků, rizika selhání, zlepšení provozní efektivity i řízení, optimalizace kvality zákaznických dat, komunikace a standardizace postupu řízení AR. Úspěšné zefektivnění procesu v souladu se strategickými obchodními cíli společnosti podpořilo skvělé výsledky dosažené během posledního fiskálního roku, jako je výrazné zvýšení inkasa a snížení pohledávek po splatnosti o 10 %.V kategorii Customer and Operational Excellence (Efektivita provozních procesů a péče o zákazníky) získala cenu společnost Atlas Copco za projekt Customer-Centric Sales Operations Journey (Cesta k zákaznicky orientovaným prodejním operacím), který vedl k významnému zlepšení spokojenosti zákazníků (o 50 %), metriky CSAT (Customer Satisfaction Score, o 40 %) a prodejů náhradních dílů (o 23 %). Projekt přinesl příjmy ve výši 5 milionů euro, zefektivnil provoz automatizací administrativních úkonů prostřednictvím umělé inteligence a robotické automatizace procesů a umožnil přerozdělení práci směrem k lepší interakci se zákazníky. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2025-01-08 18:06:00

Společnost Morphy Richards expanduje: V roce 2024 získala nové distributory a uvedla na trh novou inovativní klimatizaci

Londýn (Británie) 8. ledna 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Morphy Richards zahájila v roce 2024 významnou transformaci, jejíž prioritou je vytváření inovativních produktů, které zlepšují každodenní život. Výrazným úspěchem tohoto roku bylo uvedení první certifikované přenosné klimatizace na světě, která se rychle prosadila na Kickstarteru a jejíž tržby se pohybují kolem milionu dolarů. Tento revoluční výrobek zaujal na berlínském veletrhu IFA, kde získal několik prestižních ocenění za design a inovace a vzbudil zájem potenciálních partnerů z Evropy, Japonska a Jižní Koreje.Rozšiřování globálních partnerstvíKromě novinek v oblasti inovací také společnost Morphy Richards úspěšně uzavřela smlouvy s exkluzivními distributory ve více než deseti nových zemích a regionech včetně Ruska, Polska, Bulharska, Vietnamu, Singapuru a střední Ameriky.Vietnamský distributor k tomu uvedl: "Jakožto strategicky významný trh jihovýchodní Asie má Vietnam v rámci regionu velký vliv. Cílem našeho partnerství se společností Morphy Richards je zlepšit kvalitu života vietnamských spotřebitelů prostřednictvím vysoce kvalitních a inovativních výrobků."Ruský distributor k tomu řekl: "Ze spolupráce s firmou Morphy Richards jsme nadšení. Tato značka zaručuje výjimečnou kvalitu výrobků a jedinečný design. V rámci světového trhu malých domácích spotřebičů se také vyznačuje působivými marketingovými strategiemi. Očekáváme, že Morphy Richards vnese do ruských kuchyní, obývacích pokojů a dalších prostor inovace a styl, a zlepší tak každodenní život zákazníků."Expanze umožní společnosti Morphy Richards zahájit provoz v jednotlivých zemích na začátku roku 2025, což zajistí, že se klasická a inovativní nabídka produktů dostane k ještě širšímu publiku.Účast na olympijských hrách v PařížiJedním z vrcholů letošního roku byla účast společnosti Morphy Richards na pařížské olympiádě. Špičková přenosná klimatizace společnosti Morphy Richards poskytovala komfort sportovcům v olympijské vesnici. Také se jí dostalo všeobecného uznání za to, že účastníků akce výrazně zpříjemnila zážitek.Co bude dál: Plány na rok 2025Značka Morphy Richards se v roce 2025 bude i nadále zaměřovat na rozvoj výrobků pro úpravu vzduchu. Firma se také bude připravovat na rozvoj nových kategorií, přičemž využije své technologické znalosti a výrobní kapacity tak, aby mohla přinést ještě více převratných inovací.Společnost Morphy Richards je připravena na neustálý růst. Do roku 2025 kráčí s neutuchající energií a odhodláním dále expandovat a rozvíjet značku. KONTAKT: Aimee Gong, Email: aimee.gong@morphyrichards.com/marketing@morphyrichards.com      

Čas načtení: 2025-02-10 15:05:41

Asus Zenbook Duo 2025: průlom v oblasti inovací notebooků se dvěma displeji

Model Asus Zenbook Duo, který byl představen na začátku roku 2024, zcela změnil situaci na trhu s notebooky. Nabídl totiž možnost pracovat na dvou obrazovkách, i když zařízení vypadá jako klasický notebook. Díky tomu Zenbook Duo znamenal revoluci v prodeji ultrapřenosných zařízení. Za posledních 12 měsíců se tohoto modelu prodalo více než 30 kusů denně, a Zenbook Duo tak představoval významnou část prodejů celé produktové řady Zenbook. Tento zájem podtrhuje úspěch modelu a nadšení zákazníků z jeho inovativních funkcí. Je důkazem toho, že trh je připraven na nové inovativní řešení se dvěma displeji. Přečtěte si celý článek Asus Zenbook Duo 2025: průlom v oblasti inovací notebooků se dvěma displeji

Čas načtení: 2025-04-03 09:41:00

Vítej, budoucnosti. Endoskopický systém ELUXEO® 8000

Ratingen (Německo) 3. dubna 2025 (PROTEXT/GlobeNewswire) - FUJIFILM vítá novou éru možností endoskopieTým FUJIFILM Healthcare Europe s potěšením oznamuje evropské uvedení svého pokročilého endoskopického systému ELUXEO® 8000* s novými terapeutickými možnostmi, řízením pracovních postupů a lepší kvalitou obrazu. Jedná se o první z celé řady nových a připravovaných inovací, které budou uvedeny na trh v rámci iniciativy "VÍTEJ, BUDOUCNOSTI“."Jsme rádi, že můžeme oznámit uvedení své nové endoskopické platformy a řady inovací na podporu důležité práce endoskopistů v celé Evropě. Těšíme se na cennou zpětnou vazbu od svých zákazníků, protože společně pracujeme na posílení budoucnosti endoskopické technologie.“– Takemasa Kojima, výkonný ředitel společnosti FUJIFILM Healthcare EuropeVÍTEJ, BUDOUCNOSTI.Díky našemu konstrukčnímu umění, řemeslné zručnosti a více než devadesátiletému dědictví v oblasti zobrazování nově stanovujeme možnosti endoskopie a vítáme novou éru možností pro EndoSolutions. Tým společnosti FUJIFILM Healthcare vyvinul řadu nových technologií, které mají za cíl změnit cestu endoskopie od screeningu až po léčbu. Ty budeme představovat postupně v průběhu příštích dvou let.→ Připojte se k seznamu odkazů „Vítej, budoucnosti“, abyste byli informováni o nových verzích:https://www.healthcare-eu.fujifilm.com/welcome-future/?utm_source=Press_Release_EWF1&utm_medium=CTA_Button&utm_campaign=ELUXEO%C2%AE+8000+Endoscopy+System NOVÉ LÉČEBNÉ MOŽNOSTI – ENDOSKOPICKÝ SYSTÉM ELUXEO® 8000ELUXEO® 8000 se zaměřuje na nové možnosti v pokročilých léčebných scénářích. Nový režim ACI (Amber-Red Color Imaging) podporuje nejen detekci zdrojů krvácení, ale může být přínosem i při mini-invazívních endoskopických výkonech typu ESD a EMR apod. Studie s endoskopickou komunitou stále probíhají. První ohlasy mezinárodních odborníků však dávají najevo, že režim ACI poskytuje lepší viditelnost jednotlivých vrstev během zákroků, a mohl by tak endoskopistům pomoci předcházet krvácení, jak je podrobně uvedeno níže v jejich poznámkách:"Myslím, že použití (ACI) k identifikaci svalové versus podslizniční roviny vás po celou dobu udržuje ve správné rovině a činí ESD (endoskopickou submukózní disekci) bezpečnější a rychlejší. Sníží se tím nesnáze začátečníků při zaučování a ESD se stane dostupnější.“ – Profesor Pradeep Bhandari MBBS, MD, DRCP, profesor gastroenterologie, Portsmouth Hospitals University NHS Trust."ACI je významným krokem vpřed ve funkcích, které poskytují endoskopy Fujifilm. Je velmi užitečný nejen pro třetí prostor, ale obecně pro pokročilé léčebné postupy...A v této situaci je ACI ještě důležitější, protože zdůrazňuje detaily a kontrast mezi sliznicí, podsliznicí a svalovinou a také umožňuje velmi pěkné zvýraznění cév... díky této funkci je ACI velmi důležité z klinického hlediska, z hlediska výsledku a z hlediska bezpečnosti.“ – Profesor Alessandro Repici, ředitel oddělení digestivní endoskopie ve výzkumné nemocnici Humanitas v Miláně, Itálie."Přidání ACI je podle mého názoru pro terapii klíčové, protože umožňuje lidem, i těm, kteří mají zkušenosti například s resekcí tkáně, ESD, provést zákrok, řekl bych rychleji, s podobným bezpečnostním profilem. Je tomu tak díky optickým vlastnostem, které umožňují lépe rozpoznat rovinu a preventivně řešit krvácení.“ – Dr. David J. Tate MA, MBBS, MRCP, intervenční endoskopista a gastroenterolog, Univerzitní nemocnice v Gentu, Belgie.SPRÁVA PRACOVNÍCH POSTUPŮ – ENDOSKOPICKÝ SYSTÉM ELUXEO® 8000Systém ELUXEO® 8000 je zaměřen na efektivitu pracovních postupů a je navržen tak, aby podporoval lékaře v jednodušším a produktivnějším každodenním klinickém pracovním procesu. Nástroje pro správu pracovních postupů, které jsou součástí nového řešení, mají za cíl zajistit lepší použitelnost díky propojeným systémům a integraci dat. Během zákroků to může například znamenat zabránění náhodné dvojí insuflaci vzduchu a CO2** nebo umožnění irigace vodou stisknutím jediného tlačítka.OVLÁDÁNÍ PROSTŘEDNICTVÍM DOTYKOVÉHO TABLETU – ENDOSKOPICKÝ SYSTÉM ELUXEO® 8000Výraznou novinkou v této verzi je volitelný patnáctipalcový dotykový tablet s uživatelsky přívětivým rozhraním navrženým tak, aby umožňoval intuitivnější způsob ovládání procesoru. Pomocí tohoto řešení mohou lékaři zaznamenávat snímky a videa DICOM kompatibilní pro dokumnetační účely. Společnost FUJIFILM plánuje další vývoj tohoto produktu s cílem dále zlepšit konektivitu a schopnost shromažďovat inteligentní informace.KOMBINACE VĚDOMOSTÍ Z RENTGENOVÉHO A ULTRAZVUKOVÉHO ZOBRAZOVÁNÍ – ENDOSKOPICKÝ SYSTÉM ELUXEO® 8000Ve společnosti FUJIFILM věříme ve využívání svých znalostí a mezioborových zkušeností k neustálému zlepšování řešení pro zdravotnictví. Jako odborníci na zobrazování jsme se při transformaci svých budoucích endoskopických řešení inspirovali alternativními oblastmi zobrazování v rámci svého portfolia. Díky kombinaci odborných znalostí z oblasti rentgenu a ultrazvuku byla kvalita zobrazení v přístroji ELUXEO® 8000 povýšena na nový standard. Použití naší nejmodernější technologie trojí redukce šumu (3NR) z propojených zobrazovacích specializací s rozšířeným dynamickým rozsahem vedlo ke zlepšení ostrosti a vylepšené optimalizaci jasu v blízkém i vzdáleném poli.Spolu s naším nejnovějším snímačem CMOS a standardním rozlišením 4K dosahuje kombinace přístroje ELUXEO® 8000 s našimi nově vydanými endoskopy řady 800 dosud nejčistšího a nejjasnějšího endoskopického obrazu."Řada Eluxeo 8000 je úžasný nový procesor, který nejenže přináší lepší zobrazování, šité na míru pro rozšířenou diagnostiku, včetně nejmodernějšího propojeného barevného zobrazování a zobrazování v modrém světle, vyzkoušeného jak pro detekci, tak pro charakterizaci, ale také se velmi dobře hodí k zobrazování ve velmi vysokém rozlišení 4K pomocí čipů CMOS a nejpůsobivějšího ACI určeného pro endoskopii ve třetím prostoru.“– Prof. Edward John Despott MD FRCP FJGES MD(Res), konzultující lékař a intervenční endoskopista a gastroenterolog, The Royal Free London a The Wellington Hospital.* Název výrobku ELUXEO® 8000 processor: EP-8000** Tato funkce vyžaduje náš insuflátor CO2 GW-100 s certifikací MDR.NAVŠTIVTE SPOLEČNOST FUJIFILM V BARCELONĚ NA ESGE DAYS 20253.- 5. dubna, stánek č. 04.Připojte se k týmu FUJIFILM Healthcare Europe v Barceloně na ESGE Days 2025 a poznejte budoucnost endoskopie!Zúčastněte se našeho oborového sympozia, kde se dozvíte více o vědeckých poznatcích, které stojí za našimi inovacemi, a nechte se poučit od mezinárodních odborníků světové třídy o jejich zkušenostech.ZAPIŠTE SI DO KALENDÁŘE: Navštivte ESGE Days | European Society of Gastrointestinal Endoscopy, kde si můžete prohlédnout úplný seznam akcí a poznamenat si je do kalendáře.DALŠÍ INFORMACEZůstaňte v obraze díky zpravodajům, událostem a upozorněním na vydání produktů z iniciativy FUJIFILM Healthcare Europe „VÍTEJ, BUDOUCNOSTI“: https://www.healthcare-eu.fujifilm.com/welcome-future/?utm_source=Press_Release_EWF1&utm_medium=CTA_Button&utm_campaign=ELUXEO%C2%AE+8000+Endoscopy+System .KONTAKTUJTE NÁSChcete se dozvědět více informací nebo máte dotaz na náš tým?Kontaktujte nás níže.Stefan Bachmeier, marketingový manažer pro endoskopické systémy, FUJIFILM Healthcare Europestefan.bachmeier@fujifilm.comFujifilm, hrdě po vašem bokuSpolečnost Fujifilm je již více než 90 let celosvětovým inovátorem v oblasti zdravotní péče a zobrazování. Její inovativní endoskopická řešení jsou navržena tak, aby zlepšila dostupnost zdravotnických služeb pro pacienty, včasnou diagnostiku a léčbu, které mají trvalý pozitivní účinek na naši společnost. Díky našim znalostem, nadšení a inspiraci umožňujeme odborníkům na endoskopii, aby ve své každodenní práci dosáhli co největší změny zlepšováním kvality života pacientů a přínosem ke zdravější společnosti.Společně obohacujeme životy a dáváme světu více úsměvů!Hrdě po vašem boku,Tým společnosti FUJIFILM Healthcare EuropeFotografie doprovázející toto oznámení je k dispozici na adrese https://www.globenewswire.com/NewsRoom/AttachmentNg/b151161d-8ba2-4d4b-b014-4490effc3dcc . 

Čas načtení: 2025-04-08 00:00:00

Výhody Windows 11 oproti Windows 10. Budeme z inovací nadšení?

Windows 11 přinesl několik inovací a vylepšení, které mají za cíl zlepšit uživatelský zážitek, zvýšit výkon a nabídnout modernější vzhled operačního systému. I když je Windows 10 stále velmi populární, Windows 11 nabízí řadu vylepšení, která mohou přitáhnout jak běžné uživatele, tak profesionály. Po ...

Čas načtení: 2024-10-22 14:00:38

AirPody prošly tichou revolucí, kterou málokdo postřehl. Recenzenti jsou nadšeni

AirPods Pro 2 od Apple prošly revolucí, která zůstává v pozadí, avšak v budoucnu může zcela nahradit naslouchátka. AirPody se díky tomu stanou nejen nositelnou elektronikou pro zábavu – poslech hudby, ale rovněž zkvalitní život lidem, kteří mají sluchové problémy. Recenzenti chválí inovaci u AirPodů Nové zdravotní funkce, které obdrží sluchátka AirPods Pro 2 s…Přečtěte si celý článek: AirPody prošly tichou revolucí, kterou málokdo postřehl. Recenzenti jsou nadšeni

Čas načtení: 2019-11-17 09:56:07

Martin Komárek: Poslední revoluce. Jak jsme žili 1985-1993 (ukázka z knihy)

Byl začátek osmdesátých let. Léto bylo horké. Pivo desítka stála korunu sedmdesát, a tak došlo jako první. Potom došly sice přeslazené, ale velmi chutné žluté a červené limonády v sedmičkových mléčně bílých vratných lahvích. V regálech samoobsluh zůstávala broňa, oranžovohnědá těžko poživatelná tekutina. Mléko ani nemělo cenu kupovat, všechno bylo v zapařených igelitových sáčcích zkyslé. Kdo měl doma sifonovou láhev, v níž se za pomoci malých bombiček dala udělat perlivá voda, byl vítěz.  Většina lidí ovšem strádala šťastně. Neměli sice pivo, ale přáli režimu ten nedostatek. Země nebyla jejich. Když něco došlo, bylo to prima, protože „jim“ se nevede. Československé hospodářství, jen minimálně poničené válkou, mělo na to, aby navázalo na prosperitu první republiky. Stalinovi emisaři vskrytu ovládající Gottwalda a Zápotockého dokázali za deset let ekonomiku zruinovat. Řízení se ujímali neschopní. Takřka úplné vyvlastnění sebralo lidem veškerou motivaci. Elitní mozky prchaly do ciziny. Stavěly se veliké stavby, svazáci na přehradách dřeli a zpívali Kohoutovy písničky. Mnozí věřili, že skutečně budují socialismus a lepší zítřky, nebo to aspoň dávali najevo.  V šedesátých letech už bylo zřejmé, že žádné lepší zítřky nebudou, že socialismus nefunguje. Za deset let zaostalo Československo oproti Západu nejméně o dvě generace. Reforma z osmašedesátého to chtěla změnit a udržet zemi mezi vyspělými ekonomikami. Tomu však zabránily ruské tanky.  Husákův režim vsadil na měkký teror, zároveň však chtěl lidi nasytit a napojit. Výpadek limonád a piva byl spíše ojedinělý. Občas též došel toaletní papír a menstruační vložky. V obou případech mu-selo posloužit Rudé právo. Jakkoli to dnes zní nechutně, je to holý fakt. Po záchodech se psalo: „Není vata, nejsou vložky / co si dáme mezi nožky / my jsme holky z dědiny / postačí nám noviny.“ Převažoval však skromný dostatek. Základní potraviny byly běžně k dostání. Člověk, který průměrně vydělával, nestrádal hladem a mohl si dopřávat tradiční česká jídla. V zimě sice nebyla čerstvá zelenina, i bramborami bylo třeba se předzásobit, ale to nepředstavovalo velkou potíž. V čet-ných hospodách sice smrděly nečištěné záchody, ale pivo a kořalka tekly proudem a nikoho příliš netrápilo, když se dělníci odešli osvěžit do hostince už v deset ráno. Nepředřeli se ani vědci. Společenským fenoménem byl podpultový prodej. Ceny byly dané státem a nesměly být vysoké. Například kilo svíčkové stálo čtyřicet korun. Jenže svíčkové není na krávě tolik, kolik méně kvalitního masa. Chytrý řezník ji tedy z pultu stáhl. Za běžnou cenu ji pak prodal dobrým známým, od nichž očekával protislužbu. Od instalatéra opravu vodovodního kohoutku, od profesora protekci při přijímacích zkouškách svého syna na filosofickou fakultu. Další vybraní zákazníci, o nichž se dalo s velkou pravděpodobností předpokládat, že nejsou udavači, kupovali svíčkovou a jiné lepší kousky za tržní cenu. Řezníci, podobně zelináři a všichni další, kdo disponovali nedostatkovým zbožím, bohatli a kumulovali kapitál, který jim posloužil v porevoluční privatizaci. Při zvláštních příležitostech, jako byly Vánoce, dovezl Husák jinak nedostupné zboží. Dala se koupit pravá Coca-cola v ikonických prolamovaných třetinkách. Chvíli byly k dostání mandarinky a banány. Objevilo se pravé chianti ve slámou opletené široké butylce. Dokonce uherský salám a ruský kaviár či chatka, drcené krabí maso za legrační ceny. Ve Frionoru jste mohli občas natrefit na velrybí steaky či želví polévku. Zpráva o tom, že se něco takového objevilo, se rozletěla mezi lidmi bleskem, a oni se stavěli do dlouhých front v naději, že se dostane i na ně. Přednostně však byli samozřejmě uspokojeni známí či „obchodní partneři“ vedoucího příslušné prodejny. Lehce nadprůměrně vydělávající rodina si mohla dovolit auto. Nejlevnější byly dnes legendární východoněmecké trabanty, vozítka vyrobená z plastu. Výš stály rumunské dacie a ruské žigulíky, ty byly ovšem poruchové. Lidé nejvíc prahli, podobně jako dnes, po škodovkách. Těch však nebylo dost. Když v osmdesátých letech přišla na trh Škoda Favorit, daleko nejdokonalejší automobil v socialistické soustavě, stály se na pořadník i třídenní fronty. Lidé si v nich vybudovali vlastní samosprávu. Podle pořadí si rozdávali lístečky, aby nemuseli stát na místě celou dobu, a úspěšně se bránili podvodníkům. Straničtí funkcionáři či přátelé šéfů škodovky samozřejmě frontu stát nemuseli.  Kouzelný cirkus Melantrich  V domě vydavatelství Melantrich, který je vhodně položen uprostřed Václavského náměstí, sídlilo Svobodné slovo, deník Československé strany socialistické. Ta dělala stafáž komunistům v Národní frontě. Svobodné slovo byly noviny, které měli lidi rádi, a bývalo, podobně jako Mladá fronta, vyprodané. Redaktoři sice nešli proti pravidlům autocenzury, šli však na samu hranici možného.  Když vypukla revoluce, zaplavilo je nadšení a byli připraveni psát svobodně. Václav Havel se prý dostal na balkon Melantrichu, který vešel do českých dějin, na zapřenou. Provedl ho Petr Kučera, který pak krátce zářil jako revoluční kometa. Když už Havel na balkoně byl, nedal si životní show vzít. Stal se hlavním hercem i hlavním režisérem. Jeho mimořádná politická intuice mu vnukla, že demonstrace potřebují jisté vedení, že potřebují symboly, potřebují usměrnění. A Václavák byl balkonem Melantrichu doslova uhranut. Demonstranti si nesli transparenty: „Konec vlády jedné strany“, „Svobodné volby!“, Zpátky do Evropy“ či „Jakeše do koše“. Najednou do obrovské erupce činorodosti a nadšení promluvili normální lidé.  Zazněl rozvážný a rozhodný baryton Václava Havla. Objal se s Alexanderem Dubčekem! Dubčeka lidé pořád měli rádi, odpustili mu i podpis moskevských dohod. Následovalo patetické vystoupení Valtra Komárka, který se díky řečnickému talentu stal jedním z hrdinů revoluce. Balkon se stal ústředním místem vlivu, i když projevy nebyly vysílány v rozhlase ani v televizi a noviny o nich, kromě Svobodného slova, nereferovaly. Lidé viděli Martu Kubišovou zpívat Modlitbu pro Martu a věřili, že vláda jejich věcí se jim navrací. Propadali spontánnímu nadšení a radosti. Byli vděční za každé normální a lidské slovo. Ti, kdo balkon ovládali, vedeni Havlem, si to uvědomovali a vycházeli poptávce vstříc. V několika dnech se z pronásledované opozice stali sebevědomými politiky a tvůrci veřejného mínění.  Balkonové scény z Melantrichu nikdo z demonstrantů nezapomene. Role moderátora se ujal zakázaný katolický kněz Václav Malý. Jeho výzvy, aby lidé uvolnili průjezd sanitkám, byly vyslyšeny. Lidé byli na sebe hrdí ve smyslu dalšího silného hesla a skandování: „Nejsme jako oni!“ Nechtěli být prázdní a arogantní jako vláda, kterou právě svrhávali. Dávali najevo, že jsou spořádaní a slušní, byť neústupní. Neměla se konat žádná msta, žádné vyřizování účtů. Jakeš a spol. musí jít, jak vyjadřovalo cinkání klíčů. Víc demonstranti nechtěli. Jen následnou svobodu, která byla v jejich duších zázračným všelékem na jejich osobní rány i na boláky dlouho týrané země. Skoro kýčovitě vyzněl dvojzpěv státní hymny. Zpívali výstavní Husákův „zlatý slavík“ Karel Gott a největší symbol odporu proti okupaci Karel Kryl. Kryl se za vystoupení později styděl, ale to už je jiná historie. Lidé na náměstí tleskali a zpívali s nimi. Jsme jeden národ, jsme jedné krve, ty a já, lhostejno, co jsi dělal před listopadem, když jsi teď tady s námi, jsi náš kamarád. S odstupem času lze považovat city demonstrantů za romanticky naivní. Nebylo to ale naopak? Nebyla to hvězdná hodina národa?  Havlománie  Václav Havel byl vynikající revoluční vůdce. Jako mnoho takových nebyl příliš použitelný pro všední život státu. To, že zůstal prezidentem třináct let, svědčí o tom, že nevyskytl nikdo, kdo by ho mohl nahradit. Od samého počátku se dramatik snažil nějakým způsobem skloubit vrcholnou státní funkci se svými sklony k filosofování a recesi. Lid mu to odpouštěl. Sice mu příliš nerozuměl, ale rozhodně mu naslouchal tisíckrát raději než žvatlání stranických funkcionářů.  Havel bral svou hradní misi jak úkol. Zabýval se vším. Záleželo mu na detailech, jako je uniforma hradní stráže. Federální shromáždění přesvědčoval o svých návrzích státního znaku a podpíral to heraldickými argumenty. Jako by byl rozdvojen: Jeho filosofická část si chtěla ze státnické pompy utahovat, ta druhá, pedantická, chtěla vytvořit co nejlepší dekorace pro vstup do dějin.  Proslýchalo se, že sídlo českých králů je znesvěcováno divokými mejdany, při nichž se kouří marihuana. Havel se proháněl po chodbách na koloběžce. Nebyla to však zpupnost dobyvatele. Chtěl být prezidentem, musel se však se svým novým důstojenstvím, které mu nešlo od srdce, vyrovnat. V kterékoli jiné době by byl kritizován. V devadesátém roce však byl miláčkem národa. Českého národa. Ten slovenský z něj byl rozpačitý.  Havel z pozice hradního pána poprvé oslovil národ 1. ledna 1990.Slova o tom, že země nevzkvétá, se stala legendárními. Jinak byl ale jeho projev dlouhý a rozporný. Už se v něm objevila kritika „ošklivého“ sídliště v bratislavské Petržalce. Havel sice právem, ale nepříliš vhodně kritizoval mravní úpadek národa a neschopnost mluvit tak, jak myslíme. Byl to projev intelektuála, nikoli státníka, který vede národ.  Největší oslavou Václava Havla byla jeho cesta do Spojených států. Prezident vzal do letadla množství přátel a novinářů. Už první zastávka na Islandu byla triumfální. Jako absurdní dramatik musel mít novopečený prezident do jisté míry radost. Jeho hru dávalo reykjavické divadlo v islandštině. Nikdo nerozuměl ani slovo, leč delegace zůstala ve svých lóžích a na konci radostně tleskala.  Ve Washingtonu se Havlovi dostalo potlesku vestoje. Jeho proslov v Kongresu byl osobitý, nechyběla v něm nadsázka a humor. Neopomněl zalichotit Americe. Přecházel z filosofie do politiky. Pochlubil se, že mu řeč nepřipravili poradci, ale že ji napsal sám za dvě hodiny. Nebyla na něm znát sebemenší nervozita. I to, že mluví v češtině, a nikoli v angličtině, kterou ovládal jen ztěžka, přešel ironicky. Pořád ale věřil, že světu přináší novou cestu. Američtí politici ho vnímali jinak – jako hrdinu boje proti říši zla. A vůbec nebyli zvědaví na nějaké třetí či čtvrté cesty. Temné království padlo, teď zavládne jejich univerzální svoboda.   Martin Komárek se narodil 13. února 1961 v Praze v rodině politika a ekonoma Valtra Komárka. Po studiu filozofie a politické ekonomie začal pracovat v deníku Mladá fronta. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 byl zvolen za hnutí ANO poslancem, ve volbách v roce 2017 ale již nekandidoval. Kromě novinářské činnosti je autorem řady knih. Herbert Slavík dnes patří k nejslavnějším českým fotografům. V deníku Mladá fronta působil od roku 1986. Na konci osmdesátých let fotograficky dokumentoval realitu tehdejšího Československa pro zahraniční agentury. Mnohé z fotografií použitých v této knize jsou publikovány poprvé.   Nakladatelství Práh 2019, vázaná, 544 stran, 17,5 × 23,2 cm, 1. vydání. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-11 04:32:21

„Šaman slov“ Miloš Hoznauer: Šedesátá léta přinesla velkolepý rozkvět kultury

Legendární češtinář a přispěvatel do Literárních novin v době „zlatých šedesátých“, jehož Ludvík Vaculík nazval šamanem slov, v rozhovoru se svým bývalým studentem bilancuje a prozrazuje čtenářům, jak se stal renegátem a zradil dělnickou třídu. Ale také čemu vděčí za dlouhověkost, či jak se proměnil v morče na vinohradské urologii.   Právě ses dožil devadesáti let. Jistě dostáváš často otázku, čemu vděčíš za dlouhověkost?  V první řadě za to vděčím kvalitě hovězího za první republiky. Nesnášel jsem mateřské mléko, a tak mne kojili hovězím vývarem.   Dnes by ses asi tak vysokého věku nedožil. Kvalita hovězího na našem trhu prý není valná. Kvalitní prý vyvážíme a nekvalitní dovážíme. Ale čemu ještě kromě hovězího vděčíš za svůj požehnaný věk? Svým bývalým studentům, kteří si vybrali dráhu lékaře. Téměř každý orgán mám jištěný dvakrát, neboť někteří studenti jsou již v důchodu a kliniku po ruce nemají. Moji nejstarší studenti již slaví 85 let. Jistě bych měl ještě mluvit o zdravé výživě a sportování.    Ale takový Winston Churchill to viděl se sportem jinak. Když se ho novináři zeptali, čemu vděčí za svůj dlouhý věk, tak řekl známou větu: no sport! Ale obyčejně lidé v tvém věku bilancují svůj život. Takovou inventuru si dělám i já. Stařecká paměť má tu výhodu, že je s pokračujícím věkem stále lepší. Musím však říci, že to není v mnoha ohledech radostné bilancování.   Proč? Napsal jsi spoustu odborných textů. A hlavně jsi přispíval do Literárek! Máš pověst legendárního češtináře a šamana slov, jak se o tobě vyjádřil Ludvík Vaculík. Jako pozitivní bilanci vidím pět dětí, šestnáct vnoučat a šest pravnoučat.   A co vidíš negativního? To je doba, ve které jsem musel žít.   Je vůbec v našich dějinách doba, ve které by se ti chtělo žít? Možná v době obrození nebo za doby Josefa II. Obojí mi připomíná šedesátá léta. Já se bohužel narodil v době hospodářské krize, a to na straně těch, kteří byli nejvíce postiženi. Otec byl nezaměstnaný, žili jsme na venkově v jedné světnici. Šlapací autíčko bylo mým marným snem. Ale stejně marným snem byl i obyčejný párek, který jsem nosil od školníka panu řídícímu. Tyto zkušenosti mi poněkud zkreslily dobu první republiky, o které jsem se později dočetl, že to byla oáza demokracie, oplývající humanitními ideály, s úžasným prezidentem a skvělou ústavou.   Když moje matka byla devadesátiletá, tak řekla o první republice jenom jednu větu: „Lidé byli nezaměstnaní a Masaryk jezdil po Stromovce na koni.“ Já si zase vzpomněl na to množství žebráků, kteří nám klepali na vrátka a dostávali krajíc suchého chleba. Vzpomínám i na flašinetáře, šumaře a ty, kteří nabízeli drátování a letování. Ve škole byly tři kasty spolužáků. Nejvyšší kasta nosila na svačiny křupavé houstičky s voňavou šunkou. Ta druhá měla krajíce chleba se sádlem. A ta třetí si měla ve škole svačinu vyžebrat. Styděl jsem se za svou chudobu. Povolání otce (pomocný dělník, to jest nádeník) jsem tajil a chtěl jsem se stát bohatým, žádné třídní uvědomění jsem nezískal. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Ale zhruba od roku 1935 se ekonomická situace trochu zlepšila. To jsem bohužel na sobě nepocítil.   Pak už přišla druhá republika a okupace. To už jsi začal chodit do gymnázia? Obecnou školu absolvovalo tak 10 dětí z naší vesnice, na gymnázium jsem šel jediný. Chce být pánem, říkali doma rodiče s třídním uvědoměním A jako budoucí pán jsem občas dostal nakládačku, ačkoliv jsem ještě pánem nebyl, a tudíž jsem nemohl nikoho vykořisťovat.   Jaké to na tom gymnáziu bylo? Byl jsem jediný chudý a mohl jsem se jednou týdně nadlábnout u řezníka v okresním městě. Samozřejmě mne to velmi ponižovalo a moje přání stát se bohatým ještě umocnilo. Ale moc jsem pro to neudělal. Žádný předmět mne na gymnáziu nebavil a zacházeli se mnou jako s notorickým čtyřkařem. V oktávě jsem měl těch čtyřek devět. Moc slibná budoucnost mne nečekala. Jenže vítězství pracujícího lidu nad reakcí v roce 1948 mi umožnilo stát se studentem filosofické fakulty i s takovým vysvědčením. Syn pomocného dělníka, za což jsem se vždycky styděl, byl cenným úlovkem pro fakultu, která nutně potřebovala zlepšit kádrový profil studentů. Komunistická strana mi vlastně umožnila, abych se později stal jejím odpůrcem.   Jak se ti po Únoru studovalo? Tato léta bych si nechtěl zopakovat. Nejlepší profesoři museli z fakulty odejít. A také mi chyběl ten správný svazácký elán, takže jedna pohledná svazačka ze studijního kroužku dostala jako svazácký úkol ten elán u mne probudit.   Jak tě znám, tak se ti to její probouzení elánu jistě zamlouvalo. Máš naprostou pravdu, ta pohledná svazačka se stala mou první manželkou. Kvůli ní jsem začal jezdit na různé brigády a byl dokonce dvakrát na stavbě mládeže. Toto údobí jsem později popsal v Literárních novinách v článku Nadšení kontra kritičnost.   O tom článku jsem se dočetl u Milana Jungmanna v knize Literárky – můj osud. „...Hoznauer nesentimentálně přiznává: ... trvalo dost dlouho, než jsme si dokázali přiznat, že naše nadšení sehrálo i negativní roli. Mnozí si to neuvědomili dodnes. Nepochopili, že nadšení samo o sobě není hodnotou...“ Článek měl údajně velký ohlas? To je pravda, dostal jsem mnoho dopisů a také vzbudil nelibost u řady stranických funkcionářů. Diplomovou práci jsem psal na téma Lidovost poezie Jaroslava Seiferta, který ovšem od roku 1950, kdy vydal Píseň o Viktorce, upadl v nemilost. „Seifert závidí ptákům jejich zpěv a křídla, a přitom nevidí křídla, která narůstají pracujícímu lidu na cestě ke skvělé budoucnosti,“ napsal Jan Skála v časopise Tvorba. Setkání s Jaroslavem Seifertem bylo jedinou světlou událostí z doby studia. Šťastné manželství s bývalou svazačkou přerušila dvouletá vojenská služba. Byl jsem tam vystaven nelítostné šikaně – individuální nástupy třeba třikrát za noc s plnou polní. A s tou plnou polní jsem dvě hodiny naskakoval a vyskakoval z korby Tatry 111. V posudku z vojny stálo: „…stal se renegátem, zradil třídu, ze které vzešel a podněcoval ke vzpouře.“ V roce 1953 jsem nastoupil k výkonu učitelského povolání, tím se značně oddálila moje touha stát se bohatým. Můj nástupní plat obnášel 1 041 Kčs. K tomu přistoupila nízká společenská prestiž učitele. Razil jsem tehdy heslo: „jsem učitel a kdo je míň.“   Jak vypadalo s takovými pocity tvoje vyučování? Musím se přiznat, že školské orgány byly s mojí výukou spokojeny. Líčil jsem třeba negativní vlastnosti babičky ze Starého Bělidla, hlavně její poklonkování před rozmařilou šlechtou a shánění protekce.   Že by se v tobě přece jen probudilo třídní uvědomění? Myslím, že jsem to ale zase napravil při jiných příležitostech.   To jest? U Anny proletářky jsem uváděl výrok Olbrachtovy dcery Ivanky. Když její češtinářka prohlásila Annu proletářku za vrcholné dílo socialistického realismu, tak Ivanka řekla: „Tatínek se za tuhle knihu moc styděl.“    Jak dlouho tě nechali takto učit? Musím říci, že by mne tenkrát odchod z tohoto povolání vůbec nemrzel. Ale přišla léta šedesátá. Pro mne jsou opravdu zlatá, nikoliv však všechna. Tak asi od roku 1963. Literárky mohly až v tomto roce otisknout moji celostránkovou úvahu o našem školství. Tehdy o ní mluvila i Svobodná Evropa. V jedné diskuzi o šedesátých letech jsem se setkal s názorem, že tato léta jsou přeceňována, že to byl jen zápas o moc mezi konzervativním a reformistickým křídlem KSČ. Myslím, že tento despekt není namístě. Vždyť komunistická strana se dala rozvrátit jen zevnitř. Kdybych měl psát hodnocení tohoto období do učebnice dějepisu, vyzvedl bych jako příklad tak velkolepý rozkvět kultury. V dnešní době máme velké množství bulvárních časopisů, tehdy bylo množství literárních časopisů, které dnes téměř neexistují. A když ano, tak ve velmi malém nákladu. A to nemluvím o filmech a divadle. Zmíním se ale o knihách, a časopisech, které tehdy vycházely – mám na mysli třeba časopis Světová literatura. Ten přinášel mnoho nádherných textů, ve kterých jsem nacházel podněty pro výuku.  A znovu bych chtěl zopakovat význam Literárních novin, které vycházely jednou týdně v obrovském nákladu. Pamětníci dobře vědí, jak významně zasahovaly do společenského a kulturního dění. Nostalgicky vzpomínám na své návštěvy v redakci, v níž byla řada vynikajících osobností. Samozřejmě Milan Jungmann, Ludvík Vaculík a Ivan Klíma. Rád vzpomínám na Helenku Klímovou, která měla na starosti tzv. vnitřní situaci v republice. Zahraničí patřilo Dušanu Pokornému. Kulturní rubriku řídil Sergej Machonin. Velmi činorodý byl také Ludvík Veselý. A sympatickou se mi stala Mirka Rektorisová. Vynikající úroveň zajišťovala i redakční rada, v níž byli literární vědci, např. Felix Vodička, významní spisovatelé jako Jan Otčenášek, Jan Procházka a Milan Kundera.   Vzpomínáš si na některé autory, kteří tě upoutali svými texty? Byli to samozřejmě členové redakce. Sergej Machonin psal velmi poutavě o divadelních premiérách.Vybavila se mi i jména jako byl Jiří Pištora a Saša Kliment. Někteří autoři, se kterými jsem se setkal na stránkách Literárek, se stali mými přáteli. Například Ludvík Vaculík, Helena Klímová a Ivan Klíma. Když se slavilo 90. výročí založení Literárek, tak jsem zjistil, že už nás moc nezůstalo. Byli tam A. J. Liehm, Pavel Kohout, Vladimír Karfík. Ivan Klíma už musel zůstat doma. Škoda, že se neobjevil bývalý redaktor LtN Petr Chudožilov, který byl oceněn za svou literární činnost v Německu a Itálii.    Avšak zlatá šedesátá léta skončila. Co bys napsal do učebnice dějepisu o normalizaci? Já bych psal o tragickém období v našich dějinách. Celý národ byl ponížen, pomýlení museli odvolávat své názory a vyslovovat svůj souhlas s okupací. Ale našli se i takoví, kteří si své „pomýlení“ ponechali, navzdory sankcím. Nebylo divu, že zklamaní lidé se odvraceli od společenského dění. Stáhli se do soukromí, jezdili na chaty a starali se o hmotné statky. Nad tím vším se ale vznášela atmosféra strachu, zda nebudou z nějakého důvodu vyhozeni ze zaměstnání a zda-li jejich děti se dostanou na studia. Až příliš často byla slyšet věta „Dej si bacha, abys to neměl v posudku“. Ty posudky, které psaly i domovní důvěrnice, aby občané byli ohlídáni i ve svých domovech, jsem přímo nenáviděl. Musel jsem je sám psát na studenty. Jednou jsem to zařídil tak, aby si rodiče napsali posudky sami, protože své děti znají nejlépe. Byl z toho velký poprask, protože mne rodiče těch nejvíce angažovaných udali na příslušných místech. Nesnesli pomyšlení, že děti těch méně angažovaných budou mít třeba stejně dobré posudky.    Ty posudky jsi zlehčil ve své knize Cesta do hlubin kantorovy duše. Zadal jsem ve škole stylistický úkol – soutěž o nejlepší posudek.    Vítězný posudek jsem považoval za geniální a pochyboval jsem, že ho napsal student. Při dotazu ses rád přiznal, že jsi ho napsal sám. To mě samozřejmě mohlo napadnout. Později jsem se dozvěděl, že jej ocenil literární teoretik a básník Miroslav Červenka. Ano, ten posudek považoval za báseň v próze. Dovoluji si zde citovat pár vět z vítězné práce: „Příbuzné v Mongolsku nemá, na poště se chová slušně, moučníkem nepohrdne. … Jedovaté houby nesbírá, ... většinu noci prospí. Barvy rozlišuje, psát se naučil ve škole, ... prvoky nerozlišuje, požáry nezakládá. Naposledy sáňkoval před pěti lety, ... Pro navrhovanou funkci má ty nejlepší předpoklady.“   Měl jsi nějaké další maléry? To si piš: na školský odbor přišlo udání, že hanobím sovětské filmy. Nebo že čtu texty zapovězených autorů. Nebylo to zas tak velké hrdinství, už jsem měl zastánce u některých vlivných rodičů. Například plukovník Hübler, šéf kontrarozvědky, doporučil soudruhu inspektorovi, aby se šel na některé sovětské filmy podívat. V tom se normalizace už dost lišila od 50. let.   Jak budeš oslavovat 30. výročí sametové revoluce? Moc rád si vzpomenu na ty opojné chvíle při znovunabývání svobody. Byl jsem nadšen tou úžasnou aktivitou studentů, kteří si počínali jako zkušení revolucionáři a vůbec nebyli poznamenáni komunistickou výchovou. Stal jsem se předsedou Občanského fóra, přednášel na pedagogické fakultě o zapovězených autorech a psal a psal jsem už ne do šuplíku. Ale nemám rád ten samet. Samet znamenal dohodu s komunisty, hladké předání moci výměnou za právní kontinuitu, a tak mohlo dojít k tomu, že komunistický parlament zvolil jednohlasně Václava Havla prezidentem. A on odpřisáhl věrnost Československé socialistické republice. Nebylo ani dobře vymyšleno heslo „nejsme jako oni.“ Takže vůbec nedošlo k potrestání komunistických pohlavárů, estébáků atd.    Ale kdo by je soudil, když právní systém ovládali lidé z bývalého režimu? Máš pravdu, patrně by byly ustaveny lidové tribunály, a tím by se otevřela cesta k vyřizování osobních účtů. Pamatuji si dobře na počínání revolučních gard v roce 1945. A je docela možné, že kdyby se Listopadové události posuzovaly z hlediska vyššího principu a v kontextu s evropskými dějinami, tak by byly hodnoceny jako vysoce humánní. Velkým paradoxem je, že zločiny komunistů nejvíce potrestala samotná komunistická strana v procesu se Slánským. Hlava spiknutí a další spiklenci např. Šváb, Frank, Reicin a další toho měli mnoho na svědomí.    Jenže byli potrestáni za vykonstruované zločiny. Když na politbyru uvažovali, komu by přiřkli zodpovědnost za inscenovaný proces, vyřídil to prezident Antonín Zápotocký slovy: „To by bylo nad síly jednoho člověka. Zavinili si to sami, roztočili mlýn, který je pak semlel.“   Pokud vím, tak sám Rudolf Slánský prohlásil před popravou: „Mám, co jsem si zasloužil.“ Ale jak se ti žije dnes? Zajímáš se o dění ve společnosti? To víš, že ano. Rád si poslechnu ty rádoby vtipné bonmoty z parlamentu, výroky prezidenta Zemana a čekám, jak dopadnou nejrůznější aféry, kdy půjde do vězení třeba David Rath. Ale hlavně se zajímám o situaci v našem zdravotnictví. V těch devadesáti letech už selhává orgán za orgánem. Teď už vím, kde se nacházejí ledviny a seznamuji se s různými druhy kýl. S politováním jsem zjistil, že jde-li velmi starý pacient na kliniku, kde ho nikdo nezná, tak nemůže počítat s nějakým velkým nasazením lékařů. Podal jsem o tom zprávu s názvem Pištící morčata na vinohradské urologii.   Četl jsem to. Chtěl jsi hlavně říci, že s morčaty se nekomunikuje. A také se morčatům nesděluje výsledek operace.   Ale napsals to velmi jemně ve srovnání s tím, co se o některých případech v našem zdravotnictví dočteme v médiích. Tvá zpráva by stála za publikaci. Ale co tvé bohatství? Splnil se tvůj dětský sen? Sice jsem po osmdesátce napsal tři knihy, které se dobře prodávaly, ale z toho autor nezbohatne. Budu muset napsat nějaký bestseller.   Už víš jaký? Třeba až budu v LDN-ce, ale nechci se rouhat. Mám pět dětí, šestnáct vnoučat, šest pravnoučat, a to je velké bohatství.   Miloši, já i Literární noviny ti blahopřejeme k jubileu a děkujeme za rozhovor! {/mprestriction}  Autor je lékař a publicista.   Miloš Hoznauer, pedagog a spisovatel, se narodil 21. září 1929. Po absolvování gymnázia vystudoval na Filozofické fakultě UK v Praze obor čeština a ruština. Tyto předměty vyučoval po více než čtyři desetiletí na různých typech středních škol. V šedesátých letech se stal veřejně známý i díky svým článkům v Literárních novinách. Podle jeho reportáží byly natočeny některé filmy - např. Zvědavé kamery. Těsně před sovětskou invazí odevzdal do nakladatelství Čs. spisovatel rukopis své první satirické knihy o socialistickém školství. Už nevyšla a autor se stal na dvacet let zapovězeným. Po roce 1989 přednášel na Pedagogické fakultě o exilových a samizdatových autorech. Je autorem knihy o Václavu Havlovi, literárních příruček Dobrodružství s literaturou a Maturita z češtiny, spoluautorem učebnice a čítanky Literatura po roce 1945.

Čas načtení: 2024-07-25 13:31:17

Nový Volkswagen Transporter ukazuje interiér. Řemeslníci z něj budou nadšení

Volkswagen Užitkové vozy odhaluje interiér nového modelu Transporter. Každý detail je v něm nový, a přece působí povědomě. A to z jednoho prostého důvodu: „Bulli se stal ikonou, protože všechny jeho funkce a tvary byly od začátku v dokonalém souladu. Tomuto souladu jsme s novým modelem Transporter dodali ještě dokonalejší podobu a interiér jsme koncipovali […]

Čas načtení: 2025-03-26 11:00:00

Skupina Czech Inn Hotels zahájila revoluci v komunikaci s cizinci

Praha 26. března 2025 (PROTEXT) - Moderní technologie ovlivňují náš život. Zatímco třeba v cestování již elektronické mapy a systémy zcela vytlačily papírovou navigaci, na cestách je stále někdy potíž se domluvit v cizím jazyce. Poslední dekáda však nabídla hned několik různých variant v překládání ze všech světových jazyků, které nyní do služeb nově zařazuje na recepcích svých hotelů skupina Czech Inn Hotels. Recepční v hotelích obvykle hovoří česky a anglicky, řada z nich ještě dalším jazykem. Nicméně mnoho hostů mluví výlučně ve svém rodném jazyce, nejčastěji španělsky, francouzsky, korejsky nebo rusky. Komunikace s nimi je pak často obtížná. Společnost Czech Inn Hotels, největší hotelová skupina v České republice, která ubytovala v roce 2024 více než 2 miliony hostů, zavedla na recepcích několika svých nejlepších hotelů technologii on-line překladu pro vylepšení komunikace. Překladač Vasco Translator V4 přináší revoluci v komunikaci se zahraničními hosty. Přístroj pomocí umělé inteligence v reálném čase hlasově překládá například z češtiny do korejštiny a zpět, s naprosto minimální chybovostí. Hosté i recepční jsou nadšeni V Grand hotelu International byla první pracovnicí recepční Veronika Iatsenko, která si systém nemůže vynachválit. S úsměvem na rtech si užívá technologii a na rozdíl od jiných novinek, které zaměstnanci zpočátku odmítají, z překladače panuje skutečné nadšení. „Tak tohle se opravdu povedlo,“ hodnotí technologii Veronika a dodává: „Podle mě můžeme směle nasadit tuto technologii ve všech hotelech. Opravdu výrazně usnadňuje práci.“ Majitel společnosti Czech Inn Hotels Jaroslav Svoboda neskrývá nadšení a říká: „Například moje maminka nechtěla nikdy jet do Maďarska (a obecně ciziny), neboť nemluví dobře žádným cizím jazykem. Tato technologie pomůže i takovým hostům, nic je nestojí. Jsem nadšený," říká Svoboda a dodává: „Hotely často využívaly AI pro nahrazení lidských zdrojů, teď mohou naopak své služby zlepšit a mít víc hostů.“ Kontakt: Dagmar.schejbalova@czechinn.cz ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2024-02-07 13:26:00

Mindvalley představuje první plně imerzivní aplikaci pro meditaci a osobní rozvoj na zařízení Apple Vision Pro

Kuala Lumpur (Malajsie) a Londýn aNew York a Los Angeles 7. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Unikátní imerzivní aplikaci pro osobní rozvoj Mindvalley najdete na visionOS App StorePřední platforma pro osobní rozvoj Mindvalley s potěšením oznamuje uvedení své průkopnické, plně imerzivní aplikace pro meditaci a osobní rozvoj fungující na revolučním AR a VR headsetu Apple Vision Pro.Aplikace, kterou společnost Mindvalley vyvinula ve spolupráci s oscarovým kreativním studiem Framestore, přináší zásadní průlom v osobnostním rozvoji. Díky integraci nejmodernějších VR a audio technologií mohou uživatelé nyní zažít dokonale imerzivní meditace v nádherném přírodním prostředí, jako jsou například lesy, pouště a hory. Aplikace navíc nabízí unikátní funkci pro procvičování a zdokonalování řečnických dovedností v realistických simulacích nebo rozsáhlou knihovnu seriálových programů Mindvalley pro osobní rozvoj, tzv. Questů."Ze spolupráce se společností Apple máme obrovskou radost," řekl zakladatel a generální ředitel společnosti Mindvalley Vishen. "Společnost Mindvalley vznikla, aby pomáhala lidem posouvat hranice inovací a osobnostního růstu. Díky spojení našeho nadšení pro transformaci se špičkovou technologií společnosti Apple má tato aplikace šanci zcela od základů změnit způsob, jakým přistupujeme k meditaci a osobnímu rozvoji."Spolupráce Mindvalley a Apple v rámci Vision Pro Developer Labs spojila dva inovativní fenomény ve svých oborech. Společnost Mindvalley, známá svou rozsáhlou knihovnou online kurzů a programů, pomáhá lidem rozvinout jejich plný potenciál, a ovlivnila tak již více než 20 milionů životů na celém světě. Značka Apple je proslulá svým revolučním pojetím technologie a dokonalými uživatelskými zkušenostmi, které přináší prostřednictvím svých produktů a služeb v nekonečném procesu inovací.Prostřednictvím projektu Developer Labs společnost Mindvalley úzce spolupracovala s Apple Worldwide Developer Relations v Singapuru na propojení transformačního obsahu aplikace Mindvalley s jedinečnými možnostmi VR brýlí Vision Pro. Aplikace Mindvalley tak využívá vysoce kvalitní obraz, pohlcující prostředí, prostorový zvuk a pokročilé sledování pohybů očí headsetu Vision Pro a nabízí uživatelům bezkonkurenční úroveň imerze a interaktivity."Bylo nám ctí spolupracovat s úžasným týmem společnosti Apple v Singapuru a získat při vývoji aplikace jedinečný přístup k systému Vision Pro," řekla Manon Daveová, produktová ředitelka společnosti Mindvalley a ředitelka pro kreativní technologie ve společnosti Framestore. "Vision Pro představuje novou úroveň osobních počítačů a my jsme skutečně nadšeni, že nám spolupráce se společností Apple umožnila posunout Mindvalley na špičku wellness technologií."Pro zhmotnění zážitků v aplikaci oslovila společnost Mindvalley přední světové talenty na poli VFX a imerzivních programů ze studia Framestore. "Jsme nesmírně hrdí na naši spolupráci s Mindvalley, která uživatelům aplikace přinese transformační zkušenosti," říká generální ředitelka Framestore Mel Sullivanová. "Společná integrace jedinečných schopností zařízení Apple Vision Pro byla pro náš imerzní tým unikátní příležitostí, při níž jsme využili naše odborné znalosti vytříbené tvorbou špičkových vizuálů pro jakoukoli obrazovku. Tento projekt dokazuje naše odhodlání posouvat hranice technologií a ilustruje, jak mohou inovace posloužit k vytvoření smysluplných působivých zážitků, které s lidmi hluboce souzní."Další informace o společnosti Mindvalley a její připravované imerzivní aplikaci na zařízení Vision Pro najdete na jejích webových stránkách www.mindvalley.com.O společnosti Mindvalley:Mindvalley je nejmocnější tranformační platforma na světě, která lidem umožňuje objevit jejich velikost. Nabízíme špičkové programy od předních expertů, které našim uživatelům pomáhají dosáhnout úspěchů, štěstí a naplněného života – od dlouhověkosti a wellness až po zlepšování výkonů a rozvíjení spirituality. Quest, vzdělávací platforma společnosti Mindvalley, představuje novou metodu učení s bezkonkurenčními výsledky na poli osobní transformace. Mindvalley působí ve více než 195 zemích a pracuje s pestrou komunitou 20 milionů nadšených stoupenců, která se může pochlubit již více než 19.000 svědectvími o dosaženém úspěchu. Více převratného obsahu pro osobní rozvoj od společnosti Mindvalley najdete na mindvalley.com nebo na sociálních sítích Instagram, Facebook, YouTube a TikTok.O společnosti Framestore:Framestore je kreativní studio oceněné několika Oscary, které propojením talentů a technologie mění hranice možného ve filmu, internetovém obsahu, reklamě a imerzivních zážitcích. Ve studiu Framestore působí více než 3000 tvůrců a inovátorů, kteří společně vytváří příběhy a díla plná života. Společnost Framestore byla založena ve Velké Británii v roce 1986 a dnes provozuje studia v New Yorku, Los Angeles, Chicagu, Montrealu, Vancouveru, Londýně, Melbourne a Bombaji.Kontakt pro média: Heidi Krupp, hkrupp@kruppagency.com, 917.757.7455 Video - https://mma.prnewswire.com/media/2333273/Mindvalley_Vision_Pro_Launch_Sizzle.mp4 Logo - https://mma.prnewswire.com/media/2333272/Krupp_Logo_Logo.jpgLogo - https://mma.prnewswire.com/media/2333271/MV_WORDMARQUE_PURPLE_Logo_Logo.jpg  PROTEXT 

Čas načtení: 2011-03-03 00:00:00

Goldbrunn 2011 - po stopách pašeráka

Opravdu se omlouvám za to, že je to takové obsáhlé, zdlouhavé a nudné. Prostě jsem psal a psal a psal. A těch věcí se opravdu stalo strašlivě moc. Dost jich muselo být vynecháno. S nepříliš vychladlou hlavou plnou emocí, dojmů a pohnutek, jak to tak po týdnu s Tchoříky bývá, začínám sepisovat další část té naší kroniky. Hned večer po skončení této akce. Ještě stále cítím vnitřní strany stehen, bolavý sval pod ramenem, pálení slunce v očích a smrad našeho pokoje. Nejsem si jist, jestli stihnu dnes či krátce po půlnoci článek dopsat, je toho opět dost. Nuže popořadě. S plnou chatou malých dětí? Už loni, když jsme o jarňácích byli na Zaječím skoku v Jeseníkách, Jenda vyhrožoval, že příští rok by nás rád zapřáhnul do řehole vedoucích. Mělo to být na již známých místech Zlaté Studny, v posledním zachovalém domu této vesnice v bývalé hájovně. Zlatá Studna se nachází zhruba tři kilometry od Horské Kvildy směrem na Zadov (Churáňov). Určitě si dovedete představit, jak některé z nás (nechci mluvit za všechny, ale rozhodně jsem nebyl jediný) znepokojila myšlenka chaty plné malých (ukřičených) dětí, které budeme mít na povel. Trochu jsme z toho znervózněli. Sraz měl být v sobotu ráno na parkovišti nad hotelem Olympia u areálu Zadov. Na místo jsme se dostávali všelijak (asi tak jako podivné bytosti v knížce Střetnutí). Já vyrazil už den předtím, v pátek, na Špičák k Novotným, abych se mohl dobře vyspat a nemusel vstávat ráno moc brzo. Ráno jsme se cestou ještě stavili na jedné křižovatce a nabrali Kryštofa. Bez jakýchkoliv problémů jsme dorazili na dané parkoviště. Vylezli jsme z aut a postávali na sluníčku. Libovali jsme si, že jsme na parkovišti dokonce na čas přesně (ano, to není pravidlem). Kluci (Ondra a Vojta Novotných spolu s Vítkem) se váleli ve sněhu, my je pozorovali pohledem starých a moudrých1] a čekali. Čekali jsme nezvykle dlouho. Dokonce jsme si začali říkat, jestli jsme tu vůbec dobře. Jenda nikde, nikdo jiný taky ne. Ujo to totiž bral s mezi-zastávkou a nabral menší zpoždění. Když dorazil a s ním i Jáňa, začali jsme se chystat na konečný přesun k Zlaté Studni. Moc se nás tedy na parkovišti nesešlo - Jenda, Kryštof, Jáňa, Klára, Ondra, Vojta, Vítek a já. Od Horské Kvildy ale měly přijet další holky - Bětka s Markétou. Áňa a Sváťa byly na závodech - to byla ona Jendova zastávka a k podrobnostem jejich přesunu na ZS2 se ještě dostaneme. Odpoledne ještě přibyla Zuzka a tím se celkový počet ustálil na krásných třinácti osobách. Mělo nás být o něco málo víc, ale řádily chřipky a virózy. Trochu problém nastal s dopravou jídla. Protože jak bylo řečeno na parkovišti nás bylo pár a jídla bylo jak pro regiment, do batohů se nám nemohlo přirozeně vejít. Plán byl proto následující: vezmeme v batohu jen jídlo na oběd - to znamená pár pytlíků rýže, kečup a cukr. Jestli si říkáte, že je to dost divná kombinace, pak vězte, že byla. Chtěli jsme vzít k cukru i čaj, ale na ten se zapomnělo. K rýži mělo být také něco jiného než kečup, ale nic jiného nebylo zrovna v kufru auta k nalezení. Po dopravení se až na chatu měly holky začít vařit oběd, kluci mezitím vyložit batohy a vrátit se s prázdnými zpět na parkoviště. A jak se řeklo, tak se také učinilo. Vrátili jsme se k parkovišti a začali nakládat, vše od mléka v prášku, přes kaši v prášku až k salámu, naštěstí ne v prášku. Trochu problém byl s vajíčky, která překvapivě v prášku také nebyla. V batohu by se riskovalo rozbití a tak se využilo toho, že Vojta neměl sebou batoh (kdoví proč) a celá krabice se mu přivázala na záda. Po dojezdu z toho byl sice skoro na umření a ruce měl zmodralé a nemohl s nimi hýbat (přeháním), ale jinak to zvládl. Stejně jako všichni ostatní. Dokonce i ti, co vezli salám ho dokázali přivést v celku. Po obědě jsme si udělali první kratší výlet - ze Studny k Matesovi a pak ke Třem Jedlím. Na rozcestí kousek od Jedlí jsme se rozdělili - holky jely na Horskou Kvildu pro Zuzku a kluci zpět na ZS. Myslím, že to nebylo za účelem odpočinku, ale bylo potřeba nanosit dřevo, pootevírat dosud zavřené okenice a udělat spoustu dalších věcí. V té době už chatu pomalu opouštěli nájemníci, kteří zde trávili čas před námi. Nechali nám tu kečup, dali instruktáž k otevírání dveří a zmizeli. Chata byla od té chvíle jen naše. Na letošním lyžáku bylo mnoho věcí revolučních. První z nich bylo to, že o mytí nádobí po večeři se vždy hrála nějaká mezi-službová hra. Ten kdo prohrál měl smůlu a večer strávil u talířů. Tou druhou věcí bylo to, že Jenda přestal omezovat dlouhé večery. Sice to platilo jen pro starší, tuším, šestnácti let, ale to většině z nás stačilo. Chcete vědět, jak se toto zvolnění režimu projevilo? Trochu předběhnu. První večer jsme vydrželi zhruba do jedné, druhou noc polovina z nás do půl druhé (ta druhá polovina ještě mnohem víc, myslím, že říkali něco o třech hodinách. Nebo o svítání? Teď nevím…). Protože se ale každý den vstávalo v půl osmé (služba v sedm), začal se spánkový deficit projevovat celkem brzo. To se dalo řešit všelijak, ale stejně to dopadlo tak, že se prostě třetí den šlo spát po večerníčku. První večerní hra o nádobí byla zároveň i hrou rozřazovací. Rozdělila nás do tří družstev, jednalo se vlastně hlavně o vařicí party - Pašeráků, Převaďečů a Hraničářů. Večer se četlo o králi Šumavy - Kiliánovi Nowotném, pašerákovi a převaděčovi z dob minulého režimu. Protože se jedná o zajímavou historii, nebudu vás ochuzovat vlastním převyprávěním, ale odkáži vás přímo na originální článek. V dalším vyprávění budu často odkazovat na nějaká místa související s tímto tématem, pokud vám tedy bude nějaký pojem nebo místo neznámé, je možné, že ho naleznete tam. Hledáme Kateřinu a obchod Další den jsme měli velmi přesně naplánovaný. Potřebovali jsme na běžkách dojet opět na parkoviště, pak se poskládat do auta a dojet na závody. První úkol ještě splnit šel. Na parkoviště se nás všech jedenáct dostalo. Trochu problém byl naskládat se do auta. Bylo totiž pro sedm lidí. Naštěstí jsme kluci (a děvčata) hubení a sedět se dá pohodlně i ve více vrstvách. Auto protestovalo jen malinko. Cestou jsme zpomalili u místa, kde začínal kanál 54, dnes nezajímavé místo kousek od kasáren. Závody, na které jsme jeli, nebyly nic nepatrného. Kousek od Vimperku se totiž hledala nová Kateřina Neumannová. Tchoříci tam jeli podpořit Áňu a Sváťu a taky je nabrat do auta a odvézt k Zlaté Studni. Někteří (přesné obsazení raději nechť zůstane veřejným tajemstvím) si při těchto závodech stačili odskočit do Vimperka a dokoupit zásoby a čerstvé pečivo (mlask!). Po skončení závodů jsme se opět naskládali do auta a ano, počítáte dobře, tentokrát se nás vezlo třináct. Tlumiče auta protestovaly opět o něco více, ale ještě se to dalo vydržet. Další zastávkou byla vesnice Nový Svět. Ta se totiž nachází kousek od Chalupské slati, největšího mokřadu, který Kilián Nowotny musel překonávat. Prostředkem bažiny podle našich zdrojů měl vést široký násep, po kterém se dá bez problému přejít. Ten se nám podařilo nalézt snadno, ale bažina samotná by se dala určitě přejít ještě někde jinde. Jenda to mezitím objel s autem a počkal na nás u Svinné Lady. Popojeli jsme do Borové Lady a zašli si na polévku a Kofolu. Tu si dali asi všichni, krom Sváti, která vykalkulovala, že je lepší dát si vodu, protože je jí víc za méně peněz. Ale někde se stala chybička a tak dostala stejné množství vody jako my Kofoly. Úplně nadšená z toho nebyla. Zase jsme se nasáčkovali do auta a popojeli kousek proti proudu Teplé Vltavy. Asi tři kilometry od Borové Lady se totiž nachází most u kterého Kiliána Nowotného postřelili. Je u něho i pomník všem převaděčům a pašerákům, kteří pro tuto činnost často obětovali i život. Tam jsme vyndali běžky z auta, vzali je do ruky a vydali se směrem k Zlaté Studni. Stal se z toho trochu pěší výlet s běžkama v rukou, protože jsme většinu cesty šli po silnici, která byla z velké části pokryta souvislou vrstvou ledu, z trochu menší části suchými místy a minimem sněhu. Lepší to začalo být až když jsme přešli silnici (kousek od rozcestí, které na mapě vidím označené jako Pod Hůrkou). Tam jsme nasadili lyže a vydali se zakázanými místy 1. zóny národního parku přes mokřiny a kleč. Kousek od cíle naší cesty po nás začal střílet jakýsi strážce, ale pak raději vzal do zaječích. Byl to Jenda, který auto převezl na Horskou Kvildu a pak se nám vydal naproti. Od toho večera jsme tedy na chatě byli již všichni. Nevím, proč, ale nemůžu si dost dobře vzpomenout na jednotlivé večery a tak doufám, že to moc nepomotám. Mám za to, že druhý večer četl Jenda pokračování příběhu o králi Šumavy. Opět raději odkáži na originální článek, tentokrát o trochu smutnější události. V pondělí jsme se vydali hledat trosky Pöslova domu. Měly být kdesi v místech, přes které jsme den před tím projeli, když jsme se vraceli zpět domů. Takže nás opět čekala cesta do neprostupné kleče. Ale většina z nás (možná všichni) si takovéhle prodírání terénem užívala více, než kdyby musela jet dlouhé kilometry nudnou stopou. Ani nevíte, jak krásně se mezi klečí bruslilo a kličkovalo. Ruiny domu jsme našli až překvapivě rychle. A protože jsme měli ještě spoustu času, zahráli jsme si kousek odtud pár her. Ukazovalo se na sever (nepoměrně přesněji, než loni na Zaječím Skoku) a házelo se oštěpem. A také se běžel závod o večerní nádobí. Byla asi hodina před polednem a my byli na oběd pozváni k malým dětičkám na Horskou Kvildu. A tak nás Jenda poslal po týmech samotné, ať si zkusíme HK3 najít sami. Jak se dalo očekávat, všem se to podařilo zvládnout bez problému, však to byl kousek a v známých krajích, známým směrem. A tak jsme se na chatě u Musila dočkali polévky i těstovin s flákem masa a omáčkou - rajskou? Po obědě na nás vytáhl Martin Satorie bonboniéru, kterou nám slíbil darovat za to, když se alespoň jeden z nás vykoupe v potoce za chatou a vydrží ve vodě alespoň deset vteřin. A my, protože nejsme žádné máčky, žádné béčka, jsme řekli, že tam vlezeme všichni. Tak jsme se svlékli do trenek, a vyběhli za chatu. Tam jsme se opravdu všichni ponořili do ledové vody Hamerského potoka. Všechno se fotilo a natáčelo, takže až jednou narazíte na nahrávku, asi se dobře zasmějete. Nejvíce se proslavily Jendovy tanečky, které prováděl poté, co vylezl z vody. Když jsme se všichni umyli, vrátili jsme se zahřát k topení do chaty. Chvíli jsme ještě popíjeli teplý čaj a pak vyrazili zpět na ZS. Zde se asi poprvé začal projevovat krásný trend letošní zimy - kopce a kopečky (a podle názoru Áni i lehce nakloněné rovinky) se vycházeli zásadně pěšky, s běžkami v rukách. Samozřejmě se našli i tací, kteří byli líní se sehnout k vázání, ale těch bylo málo… Memoriál Michala Nováka A protože bylo ještě odpoledne, slunce krásně svítilo a my přece nemohli jen tak zůstat sedět v chatě, vyběhli jsme před ní a začali dupat přes lyžařské stopy a hrát nejrůznější hry. První byla inspirována vyprávěnými příběhy - tým PPS4 měl za úkol ohlídat jisté území a druhý tým pašeráků a převaděčů se jednak musel dostat přes toto území a hlavně přenést americkou vysílačku. Hráli jsme dvakrát a pak se vrhli na trochu akčnější hru - žhavou uličku, běh smrti, jatka. Jak chcete. Od chaty dolů z kopce vede krásná cesta prostředkem lesíka, do lesa je krásně zasazená, země se na obou stranách zvedá. Na těchto vyvýšených místech stáli střelci se zásobou šišek. Po zapískání se odshora odvalilo druhé družstvo a kdo nebyl zasažen, ten přežil a vyhrál. Pro velký úspěch se hrálo snad šestkrát za sebou. A pak konečně přišla hra, na kterou jsme se všichni těšili. Pravé tchoří ragby. Takové, jaké se hrálo loni na Zaječím Skoku s Michalem. Takové, při kterém jsem si podruhé už radši sundal brýle. I když minule vydržely skoro až do konce. Skoro. A mač začal. Podle chybějícího člena z loňské výpravy byl pojmenován jako "Memoriál Michala Nováka". A byl to mač opravdu drsný. Po pár hrách měl kde kdo už bolavá místa, naražené kosti, otlučenou hlavu. Největší zábavu vždy poskytoval Kryštof. Pamětníci vypráví, že dokázal chytit tři lidi a přejít s nimi přes značný kus hřiště. Ale ani my, druhý tým, jsme se nevzdávali a bojovali z plných sil. Asi po hodině už jsme sotva šoupali nohama. A pak jsme ještě dost dlouho hrát vydrželi. Od našich bojů nás odvolal až Ujo, který mezitím připravil večeři. K večeři jsme se nějak doploužili, dali si čaj a dokázali se trochu oklepat, takže večer mohl začít. Z Horské Kvildy jsme si přivezli draze zaplacenou bonboniéru a těšili se, jak si ji večer rozbalíme. Ta chvíle nastala, i když jsme na to málem zapomněli. Vůbec letos se na sušenky k večernímu posezení dost často zapomínalo a tak jich většina zbyla na poslední den. Rozbalili jsme tedy nejdříve fólii, která bonboniéru kryla (jak to tak bývá). Pak nadzvedli víko. Následoval příval nejrůznějších drsných slov, třeba: "No to teda!", "Cože?!?", "Jak mohli?". V bonboniéře byly totiž místo slaďoučkých bonbonů položeny nakrájené plátky mrkve. Začali jsme plánovat odplatu… Poté jsme si také zahráli osvědčenou klasiku - "Vraha". Hra, která vznikla kdysi ještě na Jizeře, kde jsme ji hráli pořád dokola, každý večer několikrát. Až z toho byly noční můry a špatné spaní. Tím se nám trochu ohrála a tak jsme ji tenhle večer hráli až po hodně dlouhé době. Pokud znáte městečko Palermo, tak takhle hra je hodně podobná, ale poskytuje trochu více adrenalinu, dedukce a krutosti - poprava bývá klasicky sněhem za krk… Pár her nám stačilo, jinak bychom z toho zase začali bláznit. Poté jsme si ještě zahráli Jendovu hru, taky "Vraha", jen trochu jiného. Ten byl ještě akčnější. Skončil tak, že většina lidí ležela na podlaze v místnosti a vzájemně se škrtili a křičeli. Prostě krása! Poté byli mladší posláni na kutě. My starší ještě pár hodin vydrželi u svíček a postupně jsme odpadávali. Někteří toho i tak nestihli moc naspat. Až za prameny Další den si pamatuji o něco lépe, hlavně co se týče jídla. Naše žrádlparta totiž měla službu. Takže nám den začal o půlhodinky dříve, připravili jsme stejnou snídani jako už dvě služby před námi - nakrájeli chleba a uvařili čaj. Rozcvičku, snídani a takové věci snad už zmiňovat nemusím. V tento den nás čekal asi nejdelší výlet, který jsme za celý pobyt podnikli. Přes Kvildu jsme měli dojet až k pramenům Vltavy a pak ještě dál k německému jezeru Reschbach Klause. Na tomto místě se totiž setkával Kilián s agenty CIC (předchůdce CIA). Ze včerejších událostí jsme se mohli sotva hýbat, svaly bolely a celkové vyčerpání bylo znát. Navíc počasí nebylo pro běžkování úplně ideální - namazat se nám nepovedlo, snad to ani na té směsi starého sněhu a ledu nešlo, jen jsme si klistrem zapatlali lyže. Většinu času jsme proto probuslili nebo šli pěšky. Já s Kyšem prakticky celou druhou půlku cesty z Kvildy k pramenům. Po sněhu se totiž pohybovalo podstatně lépe s běžkami na rameni než pod nohama. Za prameny jsme se vnořili do zakázané zóny NP a překročili hranici k jezeru. Mezi mrtvými stromy to nebyl problém a přes jezero jsme si to přebruslili až k hrázi. Tam jsme si dali svačinu a trochu delší chvilku poseděli - zkoušeli jsme pevnost ledu, házeli po sobě koule a Jenda předváděl rozzlobeného německého dědečka (k podivu dvou starších Němců, kteří stáli opodál). Pak následovala cesta zpátky, tentokrát běžnou cestu - přes Bučinu směrem zpět na Kvildu. Opět střídáním pěší chůze a běžek jsme se dopravili až na Kvildu, pak známou trasou na HK a ještě známější cestou až domů na ZS. V této době padl první z členů výpravy, udolán nějakou virózou a kombinací nevyspání, ragby a ledové vody v potoce - Kryštof. K večeři byla čočka s vajíčky a cibulkou. Až na to že se nám čočka lehce připálila (to stejně nikdo, kdo nebyl v kuchyni nepostřehl) to byla strava celkem dobrá a vydatná. Večer jsme byli všichni natolik vyčerpaní, že jsme odložili společné posezení na příště a šli spát. Ráno se Kryštof odstěhoval z klukovského pokoje do svého vlastního, na marodku. Ne že by se úplně bránil. Celkem si v tom liboval. Pravdou totiž je, že postupem času se stal náš pokoj neobyvatelným kvůli přílišným výparům ze smradlavých ponožek. Puding! Byla středa. Na odpoledne byli pozvaní prckové z HK spolu s vedoucími. Proto jsme se nemohli vydat nikam daleko. Pro malé jsme měli přichystaný "skvělý" zlatostudniční puding. V původním plánu bylo, že pro děti uděláme normální puding, slaďoučký jak med. Takový aby děti slintaly blahem, až ho budou jíst. A pro vedoucí ten pravý puding. S dostatkem soli, jak se na Zlatou studnu patří5. Aby puding neměli jen tak zadarmo, po snídani jsme začali kreslit poukázky na puding, které se později poschovávali v lese. Pár z nich bylo opravdu uměleckými díly, třeba Jánina "Vstupenka do cirkusu". Jenže udělat dobrý puding se jaksi nepovedlo. Dost za to mohl špatný hrnec. V něm se prostě všechno připalovalo, ať to byla čočka nebo puding, ať se to míchalo tak nebo onak. A puding tak získal příchuť po spáleném mléku. Nic strašného, dalo se to jíst, i když my jsme zvyklí na mnoho. Vedoucím jsme navíc, jako poděkování za skvělou bonboniéru, přimíchali do pudingu vrstvu kyselého zelí. Ať si to užijou! Dětičky měly ze své chaty na HK vyrazit někdy kolem půldruhé. To znamená, že ti rychlejší by mohli být na ZS kolem druhé, ti pomalejší s odstupem půlhodinky. My jsme s dostatečným předstihem vynesli ven na louku stůl a židle a čekali. Bylo pěkně, sluníčko svítilo a nám ani nevadilo, že se čekání trochu protáhlo. Když konečně přijeli, nejdříve se je Ujo rozhodl zničit hrou na tažné psy (a my mu byli velmi vděční, že to dopadlo takhle. Čekali jsme to horší, třeba že tažní psi budeme my). Pak je konečně vyslal do lesa hledat poukázky a nás pro puding. Nastala osudová chvíle. Jako jeden z prvních přiběhl Vojta Spěváček. Dostal puding, naházel ho do sebe a liboval si, jak je dobrý. Docela jsme koukali. Další, co ho dostali, se na něj už tak nadšeně netvářili. Postupně začali prskat a běhat do křoví puding zase vyplivovat. Měkoty! Celkem s nedočkavostí jsme očekávali prvního vedoucího, který si přijde pro puding (vedoucí také hledali poukázky, jen trochu jiné a trochu výše na stromech). Postupně přišli. A když viděli děti, moc se jim do jejich pudingu nechtělo. Martin Satorie se do něj s odvahou pustil a dokud nenarazil na vrstvu se zelím, dělal, jak si pochutnává. Pak už myslím ne… Výsledek byl takový, že nám dost pudingu zůstalo v napůl snědených hrnečcích. Ani jsme se tomu moc nedivili. Ještě jsme si s prckama zahráli ragby. My, Tchoři, se nejdříve snažili hrát naší pěknou hru, ale postupem času se to změnilo na valnou hromadu s míčem někde dole. Přece jen když na vás naskáče dvacet děcek, moc šancí nemáte. Memoriál Kryštofa Mejstříka jsme tak neslavně prohráli tři ku jedné. Ale ani nás to moc nemrzelo, protože prohrát v nerovném souboji není ostuda, že6? Večer se nesl v duchu více či méně praštěných her. Já jim říkal "stresové" a ze začátku se mi do nich moc nechtělo. Zvlášť když jsem viděl ostatní, jak sedí dokola na židlích a ukazují podivná gesta (třeba naznačovali sloní chobot nebo jelení paroží), ale nechal jsem se přemluvit. Hra byla jednoduchá. Jestli znáte takové ty strašlivé seznamovací hry typu "Marek, Marek, Tonda, Tonda. Tonda, Tonda, Jirka, Jirka", tak tohle bylo něco na podobný způsob. Jen ne se jmény. Každý si zvolil ze začátku jeden znak - jedno gesto nějakého zvířete a to pak ukazoval. Následně musel ukázat znak někoho jiného. A musel to udělat dostatečně rychle (nebo fikaně), protože uprostřed stál člověk s novinami, který se snažil praštit, přetáhnout a majznout toho, kdo zrovna ukazoval. Člověk by ani nevěřil, jak taková hra dokáže chytnout. Chvílemi jsme se víc smáli, než hráli. Pak jsme ale vypnuli generátor elektriky a protože takhle hra vyžadovala, abychom na sebe viděli, museli jsme ji trochu upravit. Celkem logickou obměnou byla výměna gest za zvuky. A pak to teprve začalo. Vzniklo totiž pár zvuků, které byste si asi nebyli schopni domyslet. Třeba - jak dělá pštros? A co byste si představili pod zvukem "lezilezi"? Pěšky jako blešky Dalším, kdo nevydržel a padl, byl starý náčelník. Chytil něco podobného jako Kryštof, navíc si prý už něco přivezl z domova. A tak nás vyslal na výlet. A protože bylo počasí na draka a běžkovat se pořád moc nedalo, šli jsme pěšky. Navíc jsme šli do míst, kde jsme předpokládali, že moc sněhu nebude (a taky že nebylo). Naše cesta vedla ze ZS na Zhůří, pak dolů z kopce na Turnerovu chatu. Tam jsme si dali všichni hranolky a obdivovali vydru, kterou zde měli zavřenou v kleci. Měli tu také asi tři papoušky a čtyři kočky. Zajímavý pajzl. Tento náš výlet se stal zdrojem nepočitatelného množství zábavy. Pokud někdy uslyšíte o vydrodlacích, tak se to zrodilo pravděpodobně právě tady. Cesta z Turnerovky nahoru na Antýgl byla vcelku zajímavá. Silnice byla totiž pokryta souvislou vrstvou ledu a tak občas někdo klouzl a chvíli sebou mrskal na zemi. Mezi pády jsme obdivovali vedle tekoucí Vydru (a koukali po vydrách). Někdy v téhle době začal odpadávat Vojta a jak se později ukázalo, byl další obětí záludné nemoci. Pomalu jsme se tedy došourali na Horskou Kvildu, chvilku poseděli na chatě a popili čaje. V plánu jsme počítali s tím, že dětičky budou někde na běžkách a že bude na chatě klid, ale oni zůstali doma a tak jsme se tam nezdržovali déle, než bylo nutné a s nabytými silami jsme doběhli až domů na Studnu. Můj rodný dům Další den už vstal Kryštof z postele a vyrazil s námi hledat rodný dům Kiliána Nowotného. Měl se nacházet kdesi u Starých Hutí. Měli jsme obrázek, respektive popis tohoto domu. A zbytek už byl na nás. Ujo, který nás vyslal, chtěl, abychom toho zjistili co nejvíc - poptali se po dětech, drbech a takových věcech. Do Nových Hutí jsme dorazili bez větších problémů. Dokonce i sjezd k Pláním jsme všichni přežili. Tam jsme si sundali běžky a vydali se po těchto pláních. Ve vesnici jsme lyže odložili a vytvořili pátrací čety. Já zůstal hlídat u lyží. (Ale nezahálel jsem. Hned jsem vyzpovídal dva kolemjdoucí). Asi za hodinku jsme se sešli zpátky - zjistili jsme, že hřbitov je plný Nowotných i Novotných, cosi o nemanželských dětech, pak o lidech, kteří se dlouhá léta schovávali ve stodole, než je komunisté dopátrali. Bylo toho prostě dost. I dům jsme našli (i když nám nějaký další starousedlík tvrdil, že už je dávno zbouraný). Takže kdoví, jak to ve skutečnosti je a jestli jsme našli ten správný. Další cesta vedla přes Nové Hutě, nahoru přes sjezdovky až ke kraji lesa. Tam jsme si chtěli dát svačinu, ale Ondra, který nesl batoh (ve kterém byla), zjistil, že zůstal na druhé straně údolí. A protože je mladý a zdatný, nechali jsme ho sjet dolů z kopce, vyběhnout pro batoh a vrátit se nahoru. Naštěstí ho do kopce vyvezli vlekem. Pána, který tam byl, prý dost pobavil. Po žluté jsme pak došli na Kvildu a zbytek už si jistě dokážete domyslet. Mezi Kvildou a Horskou Kvildu jsme potkali Martinovu družinu, která tam zrovna závodila. Posledním, kdo stihl onemocnět ještě v průběhu lyžáku, byl Ondra. Možná se na tom podílel i běh pro batoh. Výměnou za to vstal z postele jeho brácha. Večeři si pamatuji, opět jsme měli totiž službu. A protože se vařily jenom těstoviny, nechali jsme holky odpočívat a stala se z toho čistě chlapská záležitost. Vítek s Vojtou nastrouhali sýr, já uvařil těstoviny a večeře byla na stole. Nevím jak ostatní, ale mne celkem překvapilo, když mi večer došlo, že už je vlastně pátek a že se zítra vracíme do svým domovů. Z toho plynulo to, že bylo potřeba dojíst spoustu sušenek a sedět večer pospolu, co to jen unavené tělo a Jenda dovolí. Balíme, mizíme Ráno už totiž nenásledovalo nic jiného, než obvyklý program posledních táborových dnů. Balení, hledání ztracených ponožek, uklízení pokoje i všech ostatních společných, vytírání, zametaní, nošení dřeva. Však to také znáte. Někdy kolem deváté jsme opouštěli chatu a se slzou v oku a batohem na zádech jsme se vydali na Horskou Kvildu, kde již čekali rodičové, odvozci a další známí. Ještě jedna veselá historka se na samém konci udála. Nedojelo nás totiž všech třináct, ale o jednoho méně. Zuzka nebyla stále nikde v dohledu a její táta už na parkovišti netrpělivě podupával. Po delším čekání vyslal Jenda dva rychlé zvědy - Sváťu a Áňu, aby se šly podívat. My ostatní u toho ještě vtipkovali, kde že jsme ji viděli naposledy. Na rozcestí? Ne. Před chatou, když jsme odcházeli? Také ne. Jestli ona nezůstala zamčená na chatě… Otec už to nevydržel a šel se také podívat naproti - cestou, kterou jsme přijeli. Zrovna zmizel za horizontem, když se Zuzka objevila na trochu jiné straně, než jsme čekali. Rázovala si to po silnici. O rychlé zvědy nejevil Jenda starost ("Ty ať si klidně doběhnou na Zlatou Studnu a zpátky"), ale byl jsem poslán, abych odchytil jejího tátu. To se mi podařilo celkem brzy a tak jsem se pln nadějí rozeběhl i za rychlými zvědy. Během pár dalších metrů mi došlo, že s rozdílem jejich a mého tréninku je potkám, až když se budou vracet s nepořízenou ze Studny. To se také stalo, naštěstí pro ně ale o něco dříve, protože Áňa sebou měla mobil, sic s posledními zbytky baterie, ale živý. A tak to skončilo. Zase moc rychle a moc brzo. Možná ještě dříve, než obvykle. Protože čím lepší věci se dějí, tím čas rychleji utíká. Tak už to prostě je. Ale za měsíc jsou Velikonoce, není nač zoufat. Ani jedno není úplná pravda, ale tvářili jsme se tak. ↩Zlatá Studna, jak jinak. Jsem líný to psát celé, tak si to budu takhle zkracovat. ↩Další zkratka - HK pro Horskou Kvildu. ↩Pomocné pohraniční stráže - jednotky, které za komunistů pomáhali dobrovolně, z nadšení, hlídat státní hranice před vnějšími vlivy. ↩To se vztahuje k tříleté historii, kdy jsme byli na ZS poprvé. Tenkrát jsme se zrovna vrátili z šíleně dlouhého výletu. K večeři měl být puding, ale jakýmsi nedopatřením se namísto cukru dostala do pudingu sůl. Nedovedete si představit, co kilo soli s pudingem udělá. A to měl každý jeden hrníček povinně… ↩No tak dobře, chvilku jsme možná trochu naštvaní byli, ale opravdu jen chvilku :) ↩

Čas načtení: 2022-03-01 09:57:04

Střípky z bojiště

Oči z orbitu vidí všechno. Válečný konflikt na Ukrajině je za dlouhé desítky let první, kdy mají obě bojující strany přístup k přílivu špionážních dat ze satelitů na oběžné dráze: Rusové napřímo, Ukrajinci skrze západní státy. Kromě toho se využívá letecká technika jako AWACS, E-8 atd., která „dohlédne” stovky kilometrů daleko a užitečné informace může dodávat i z polského nebo rumunského vzdušného prostoru. Samozřejmě do toho zasahuje počasí a podobné vlivy, ale i tak se nejspíš vyvinula situace, kdy je víceméně nemožné utajit před nepřítelem jakékoliv plány zahrnující větší množství těžké techniky. Moment překvapení byl ve válečných dějinách jedním z nejdůležitějších prvků, kterými vojevůdci dosahovali vítězství. Bez něj máte k dispozici v podstatě jenom attrition čili pomalé opotřebování (extrémní příklad: západní fronta za první světové války, ale i různé městské guerrilly, například bitva o Groznyj), nebo, – můžete-li jí ovšem vůbec dosáhnout – naprosto drtivou převahu, shock and awe. Zatím se zdá, že k tomu druhému schází Rusům vybavení a o to první se snaží spíše Ukrajinci proti nim. (Z kabinetu civilizačních absurdit: afghánský Tálibán vyzval Rusy a Ukrajince k mírovým jednáním. Vypadá to, že i islámští fanatici mohou občas projevit záblesky smyslu pro černý humor.) Soumrak tanků? Tanky, symbol moderní války, u nás také okupace Československa roku 1968. Vypadá to, že v momentálních bojích na Ukrajině hrají spíše roli pohyblivého terče a ne zbraně, jejíž nasazení vyhrává bitvy. Fotek a videí zničených konvojů koluje po internetu dost, i když pozor na to, že některé jsou z jiných konfliktů (narazil jsem například na videa z roku 2014). Pokud je ale zničená technika označena bílým písmenem Z, V nebo O, mělo by jít o aktuální záběry. Může jít o chyby v taktice, ale hlavním rozdílem od Guderianových dob je asi hlavně to, že jakákoliv obrněná technika se stala nesmírně zranitelnou vůči inteligentním střelám nové generace, jako jsou americký FGM-148 Javelin a britsko-švédská NLAW, jejichž elektronické mozky se snaží zasáhnout nejslabší místo cíle (typicky tak, že si jej nadletí a pak to vezmou kolmo do věže). Tyto střely fungují na principu fire-and-forget a navíc na vzdálenost několika set metrů. Jinými slovy, ten pěšák, který je odpaluje z ramene, se nemusí příliš přibližovat k nepřátelské koloně, a po jejich odpálení může vzít nohy na ramena, pardon, zaujmout výhodnou krycí pozici někde opodál. Také jsou poměrně levné (NLAW stojí jen asi půl milionu korun), zejména pak ve srovnání s tím zasaženým a zničeným tankem. Škoda na vozidle totiž vesměs bývá totální. Tanky byly vždycky zranitelné ze strany letectva nebo dělostřelectva, ale existence takových zbraní mezi řadovou pěchotou dost zásadně mění rovnováhu sil v neprospěch těžké techniky. Javelinů a NLAW mají Ukrajinci stovky a od západních zemí průběžně dostávají další. Obtíže zásobování Logistika, logistika, logistika. Napoleon Bonaparte kdysi slavně prohlásil, že „amatéři mluví o strategii, profesionálové o logistice“. Dnes je jeho výrok ještě důležitější než dřív. Ukrajina je obrovský kus země, podstatně větší než Francie. Ovládnout byť jen část takového území znamená neskutečné nároky na logistiku. Bojující jednotky musejí dostávat neustálý přísun munice a paliva, musejí být podporovány mechaniky atd., protože každá technika se občas kazí. Čím těžší stroj, tím více žere pohonných hmot. Tank T-72, jehož modernizovanou verzi provozuje česká armáda, váží necelých 50 tun a v těžkém terénu spotřebuje až 800 litrů na 100 kilometrů, na silnici zhruba polovinu. Vezená zásoba paliva je přitom „jen” něco kolem 300 litrů, což znamená, že dojezd takového tanku na jednu nádrž je ještě o mnoho horší než u proklínaných elektromobilů. A tím pádem musí být tankové jednotky neustále zásobovány palivem, jinak se prostě někde zastaví. (K velké radosti nějakého střelce s Javelinem, který se skrývá v ostružiní o tři sta metrů dále.) Ale posílat zásobovací konvoje napříč rozsáhlým teritoriem o desítkách tisíc kilometrů čtverečních, které ještě není vyčištěno a kde se v křoví, bažinách a lesích pohybuje nepřátelská pěchota, to znamená koledovat si o velké problémy. Dokonce už v časech mušket a kyrysníků to bylo nebezpečné; rakouský generál Ernst Gideon von Laudon zaskočil roku 1758 pruskou válečnou mašinerii u Olomouce tím, že v bitvě u Domašova přepadl a zničil pruský trén, roztahaný skoro na padesát kilometrů. Bez zásob nezbylo Prusům než nechat pevnost Olomouc být. Dnes je to samozřejmě o to horší, že cisterny s naftou hoří, na rozdíl od volských povozů, velice dobře, a moderní Laudonové mají k dispozici „hračky” typu tureckých dronů Bayraktar. Toto by mohlo vysvětlovat, proč se všechny ruské síly nacházející se v okolí ukrajinských hranic zatím nezapojily do boje. Zásobovat takovou masu mužů a vybavení „na pochodu” je velmi obtížný úkol. Nebezpečí demoralizace Morálka. Extrémně těžko měřitelná veličina, ne nutně rozhodující (s holýma rukama by byla k ničemu), ale přesto významná. Zatím se nezdá, že by ruští vojáci projevovali nějaké velké nadšení z toho, že táhnou na sousední slovanský národ, kdežto Ukrajinci mají veškeré důvody se bránit. A ani to nevypadá, že by civilní obyvatelstvo na východě Ukrajiny masově „vítalo osvoboditele” jako v Praze roku 1945; kdyby se tak dělo, nepochybně už bychom ta videa viděli. Mezi profesionály toto nehraje takovou roli, ti mají válčení v popisu práce, ale pro devatenáctileté brance je povědomí, že byli posláni padnout kamsi k sousedům bez nějakých dobrých důvodů, docela významné. U nás v roce 1968 byli sovětští branci kontaktem s běžným obyvatelstvem, které ovládalo základy ruštiny, demoralizovaní a sovětské velení je nakonec muselo vystřídat. Další vlna už šla do uzavřených kasáren, aby neměla žádný styk s běžnými Čechoslováky. Taková izolace bude samozřejmě na Ukrajině nemožná, tam mluví rusky každý. Starlink zasahuje Starlink. Společnost SpaceX o víkendu aktivovala pro Ukrajinu systém globálního internetu Starlink, o kterém jsem se zmiňoval v článku o válkách robotů. Starlink zatím není hotov, satelitů na oběžné dráze je jenom asi 1 500 z plánovaných několika desítek tisíc kusů, ale na základní pokrytí to stačí. Slabiny jsou spíš jinde; k optimálnímu provozu jsou potřeba pozemní střediska, která na Ukrajině zatím neexistují, ale jsou v Polsku, Litvě a Turecku, což by mělo na západní půlku Ukrajiny stačit. Také je potřeba dodat koncové pozemní stanice (antény) pro každé místo připojení. Ty už jsou prý na cestě. Z dosavadních zpráv mi není patrné, jestli Starlink bude na Ukrajině sloužit jen civilním nebo i vojenským účelům. Každopádně je to první test systému „v akci”, protože se dá čekat minimálně nějaký hackerský souboj o jeho funkčnost. Také to znamená, že pro Rusy bude daleko obtížnější nějakým způsobem „vypnout” datové sítě a proudění obrazového materiálu do světa. Starlinkové terminály se dají napájet i z dieselagregátu a jsou nenápadné. A zničit flotilu satelitů na oběžné dráze by bylo faktické vyhlášení války NATO (nemluvě o tom, že 1 500 satelitů ani tak jednoduše nezničíte). Ruská propaganda bez šance Poslední poznámka, která se vůbec nebude líbit panu ministru Rakušanovi: z dosavadního průběhu konfliktu nemám vůbec pocit, že by celá ta slavná ruská propagandistická / dezinformační kampaň něčeho reálného dosáhla. Dokonce bych řekl, že její konkrétní výsledky jsou chabé. Na Ukrajině samotné, která byla hlavním terčem masírky, armáda normálně bojuje a ani rusky mluvící civilisti neprojevují žádné nadšení z ruských vojáků ve svých městech. K žádnému podkopání a zhroucení morálky nedošlo. Ve zbytku Evropy a USA chodí na proruské demonstrace naprosto mizivé množství lidí. Dokonce i Čína se tváří neutrálně a s velkou radostí v tom nechá Rusy vykoupat. Oni to zas takoví geopolitičtí přátelé nejsou. Západní parlamenty vesměs schválily veškerou pomoc Ukrajině včetně vojenského materiálu, která tam taky v hojné míře proudí. Přijaté finanční sankce jsou docela tvrdé. Německý kancléř právě ohlásil, že Bundeswehr dostane dodatečných 100 miliard eur a většina Spolkového sněmu mu tleskala, čemuž bych při tradičním pacifismu německé levice ještě před týdnem nevěřil. Jestli jsou všechny ty Sputniky, Aeronety a spol. tak mocné a oblbující nástroje, kde mají nějaké skutečné výsledky? Vyvadila a jeho prťavý spolek? Řetězové e-maily v mailboxech důchodců? To kurňa přeci nemá žádnou vojenskou ani politickou hodnotu. Hodnotu by mělo, kdyby měli na své straně třeba čtvrtinu poslanců v parlamentech apod., nebo kdyby se jim podařilo vybudovat organizaci podobnou britské Campaign for Nuclear Disarmament, která kdysi opravdu dokázala mobilizovat do ulic statisíce lidí a zablokovat vojenské transporty apod. Kdyby pod jejich vlivem západní parlamenty odmítly Ukrajině pomoci a omezily se na přání všeho dobrého. Kdyby Elon Musk prohlásil, že žádný Starlink Ukrajincům nezapne atd. Ale nic z toho se jim v okamžiku, kdy jim jde o opravdu zásadní věc, zjevně nedaří. Ještě jednou: kecy na internetu se nepočítají, těch dokáže i zanedbatelná menšina vygenerovat neskutečné množství. Ale při ovlivňování konkrétní činnosti západních států, vlád, armád, firem atd. se Rusům nepodařilo dosáhnout žádných úspěchů. Největší vliv na situaci měl nakonec, jak se dalo očekávat, klasický kšeft (ropa, plyn, investice na cizím území), protože kvůli němu se pár dní váhalo, jestli Rusy vykopnout ze systému SWIFT, nebo ne. Ale to není úspěch propagandy, to jsou prachy, ty fungovaly úplně stejně už v renesanční Itálii. Ona je ta válka opravdu nesmyslná až blbá. Proto jsem si do poslední chvíle taky myslel, že nebude. Ale když už teď je, tak to vyžaduje opravdu velmi specifický typ člověka, aby ty Putinovy teorie o neonacistickém ukrajinském státě, který nemá právo na existenci, „sežral”. A lidé, kteří je opravdu „sežerou”, vesměs nejsou v pozici, aby něco ovlivnili. Tuto poznámku činím hlavně proto, abychom nepropadali pocitu, že máme na krku něco jako novou Sudetoněmeckou stranu, kterou podporuje 30 procent obyvatelstva a která má za cíl rozbití a uchvácení našeho státu. To by bylo velké ohrožení (a popravdě už neřešitelné, ČSR v roce 1938 měla prostě smůlu), ale tam zkrátka nejsme. Ani nikde poblíž. Kdyby ta pátá kolona byla opravdu početná, bylo by to vidět i někde jinde než internetových diskusích: v novinách, v parlamentech, na radnicích atd. Znám zhruba deset echt přesvědčených rusofilů a odhadem dvacet dalších lidí, kteří si s tou kremelskou linií občas zakoketují, ale nikoliv smrtelně vážně. Ale v těch stovkách lidí, které jsem za život blíže poznal, je to titěrná menšina. Většina českého obyvatelstva je k plechové hubě Kremlu minimálně stejně skeptická jako na konci komunismu. To, že jsme skeptičtí i vůči vlastním politikům nebo fungování EU, to se s tím nijak nevylučuje. To je naše národní povaha. Proto také nevidím důvod, proč se kvůli ruské propagandě vzdávat vlastních občanských svobod. Jestli tu Rusové za posledních dvacet let nedokázali zverbovat významnou pátou kolonu, která by jim dokázala v kritickém okamžiku (a tohle je kritický okamžik Putinovy vlády, kam se na tuhle válku hrabou nějaké české prezidentské volby) reálně pomoci, po tomhle přepadu Ukrajiny se jim to už tuplem nepodaří. Tahle akce znechutila i řadu těch lidí, kteří až dosud seděli na postranní čáře. Ruská „soft power” ve střední Evropě na tom v nejbližších letech bude hodně špatně.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2021-09-03 20:21:59

Dohodl se Brežněv s Husákem ještě před srpnovou okupací?

Pro naši rozklíženou společnost je signifikantní, že postupně mizející ohlasy pražského jara rezonují disharmonicky; vždyť ani po půlstoletí nebyly vyjasněny všechny základní otázky jeho cílů, podstaty a smyslu, nejsou plně identifikovány determinující mezinárodní souvislosti atd. U mladé generace převládají médii povrchně zprostředkované, zkreslené, schematické přístupy (nebo spíše odstupy a nezájem); pamětníci, uznávající tuto dobu za největší prožitek svého života, pomalu odcházejí. Pouze občas někteří politici úspěšně zneužívají deformovaný výklad těchto událostí k obhajobě svých pofiderních programů. Ti, kteří byli tenkrát mladí (dnes 70+), však nezapomínají, a proto nepovažují toto období všeobecné naděje i naivního nadšení za „pouhé soupeření dvou skupin v rámci KSČ“, ale za oprávněný pokus o demokratizaci života naší země v daných, silně limitovaných podmínkách; jednoznačně za jeden z prvních kroků směřujících za široké podpory obyvatelstva k postupnému návratu Československa ke skutečné plnokrevné (pluralitní) demokracii a k normálnímu, léty osvědčenému uspořádání moderní společnosti. Nadšeným snílkům a netrpělivým nedočkavcům se však dostalo dvacet let „normalizace“! Má smysl vracet se s pokorou a empatií do nedávné historie a tázat se, zda mohla existovat jiná, příznivější cesta osudu této „postižené“ generace? Mladá generace pražské jaro radostně prožívala Je zbytečné připomínat, že většina tehdejší mládeže (i občanské společnosti) neměla nic společného s „vědeckým učením M-L“, oficiální politika ji příliš nezajímala, chtěla pouze beat a žít jako jejich vrstevníci za Šumavou! V tehdy výrazně vyjadřované podpoře všeobecně oblíbeného Alexandra Dubčeka (dnes jí neprávem vyčítané) spatřovala jedinou cestu úniku z nenáviděného krunýře svírajícího ji přemírou nepřirozených omezení a nesmyslných a pro současné generace nepochopitelných zákazů. Nečekaná naděje na rychlou změnu, přílišný optimismus a nehrané, nespoutané nadšení náhle probuzených občanů vedlo k překotnému vývoji (opřenému mimo jiné též o ne zcela vykrystalizované názory) plnému upřímné touhy a naivity i neúmyslných chyb a nezvládnutých přešlapů i omylů. Obrodný proces, stěsnaný do pouhých několika nádherných měsíců, nestačil přinést zralé plody. Nemůže být proto až troufalé a pramálo seriózní pokoušet se dnes autoritativně o exaktní měření jejich kvality bez existence jejich vzorků? Nekriticky je odsuzovat bez pochopení nutných souvislostí a hluboké empatie oné doby, například pouze na chatrném základě jejich zbylých pozůstatků? Naše, tehdy mladá generace pražské jaro nejen radostně prožívala, do jeho proudů též aktivně vstupovala. Své radikální představy dychtivě a bez bázně diskutovala ve škole i v hospodě, na čundru, na potlachu i cestou ve vlaku, necítila však zrovna nutkavou potřebu tisku vlastních programů a petic apod. (Historici ale preferují tištěnou podobu dokumentů!) Akční program KSČ byl pro ni překonán dříve, než byl vytištěn. Nikdo netušil, kde a kdy se dravý proud převratných změn, který prudce strhával břehy zatuchlých předsudků a nenáviděných rigorózních pravidel, zastaví. Vynucená demise Antonína Novotného spustila takovou lavinu personálních změn, že nikdo na vrchu si nemohl být svou židlí jistý. Ještě větší zemětřesení spojené se zásadní obměnou křesel se očekávalo po mimořádném sjezdu KSČ v září. Meze svobody se každým dnem nadějně posunovaly, byly to krásné časy naivních ideálů a dívky nosily krátké sukně… Sověti u nás chtěli mít své armádní jednotky „Kdyby nebyl Tonda Novotný tak tvrdohlavě umíněný a až ješitně pyšný a sebevědomě se nedomníval, že v rámci Varšavské smlouvy je Československo schopno ubránit se vlastními silami bez trvalé přítomnosti cizích armád na svém území; mohlo to v 68 všechno dopadnout úplně jinak a národ by nebyl tak tragicky rozdělen!“ litoval v důchodu Miloš Jakeš. O strategické potřebě alokace sovětských jednotek na našem území přesvědčoval Novotného již Nikita Chruščov. Sovětský záměr rozmístit u nás svá vojska trval od války. Na podzim 1945 se totiž prezidentu Benešovi povedl husarský kousek, prosadil současný odchod U.S. Army i Rudé armády a naše území se tak ocitlo bez cizích armád, což v poválečné Evropě představovalo téměř raritu! Při slavnostním loučení Rudé armády s dojatými a vděčnými občany sovětští důstojníci slibovali, že se k nám brzy vrátí. (Vrátili se až za 23 let na další 23 roků, ale to už je nikdo nevítal.) Sovětský nátlak okamžitě zesílil po nástupu Brežněva, který byl maršálům zavázán nejen za podporu při sesazení Chruščova – jemuž mimo jiné vyčítali nedomyšlené stažení vojska z Rumunska v roce 1958. Generál-politruk Leonid Brežněv uniformy miloval, v soukromí nosil oblíbené lampasy alespoň na teplácích. Hned na jaře 1965 si maršál Andrej Grečko vynutil dohodu o výstavbě tří skladů s jadernými hlavicemi v Československu. Novotný sice zvyšoval výdaje na zbrojení – vztažené na jednoho obyvatele patřily ve světě mezi enormní; avšak Sověti přesto v roce1966 nekompromisně vyžadovali v zájmu posílení jihozápadního křídla Varšavské smlouvy přesunout do ČSSR dvě sovětské divize! V podmínkách studené války bylo obtížné trvale se stupňujícímu koncentrovanému nátlaku Sovětů dlouhodobě odolávat, vždyť kromě Rumunska byla sovětská armáda přítomna ve všech zemích sovětského bloku, a navíc ČSSR přímo sousedila s NATO! Získat souhlas Novotného se nedařilo, usilovně se proto hledaly jiné cesty. Nepřišel by možná vhod případný „objev kontrarevoluce“ v ČSSR jako vítaná záminka pro finální prosazení plánu vstupu vojsk a jejich trvalého setrvání v Československu? Při sledování časové osy průběhu klíčových událostí jasně vyniká, že úmysl dostat sovětská vojska do Československa byl výrazně staršího data než náhlé zjištění „objevu kontrarevoluce“ v ČSSR! Obrodný proces, který se nacházel ještě v samotném zárodku, na počátku jara se u nás na teprve rozbíhal, byl Sověty okamžitě označen za nebezpečný ohníček tzv. kontrarevoluce, byť se v té době jen nejistě rozhoříval. Ostražité sovětské velení zpozornělo a dlouhodobý strategický záměr, průběžně zpracovávaný do taktických a operačních plánů, vytáhlo z trezoru. Maršálové potom pouze čekali na vhodnou příležitost, záminku, aby kompletně připravené plány „vtržení“ a okupace Československa mohli spustit. S předstihem je předávali určeným vyšším velitelům a vyčkávali na moment, kdy se politbyro podvolí soustředěnému nátlaku „jestřábů“, generality a vojenskoprůmyslového komplexu. Bylo možné v dané situaci bipolárně rozděleného světa a pevně stanovené role ČSSR v něm, reálně uvažovat o nějakém kompromisním východisku? Bylo snad představitelné nalézt způsob určité kompenzace za eventuální souhlas s alokací nevítaných vojsk na našem území, a tak případně předejít jejich pozdějšímu agresivnímu vstupu? Nabízely se v daných podmínkách jiné reálné alternativy? Nerozhodný a nespolehlivý Saša V lednu 1968 tvrdohlavého a nerudného Novotného nahradil usměvavý Alexander Dubček, ke kterému zpočátku choval Brežněv vřelý až otcovský vztah. Na zasedání politbyra ÚV KSSS 16. ledna 1968 dokonce přiznal „osobní odpovědnost za výběr Dubčeka“! Také náčelníci KGB na Lubljance se radovali, že „v Praze vyhrál náš Saša!“ S postupujícím jarem a obrodným procesem jejich optimismus slábl a přestávali věřit, že Saša splní všechna očekávání, která v něj původně vkládali. Brzy mu vyčítali, že odvolává a jmenuje kádry bez obvyklých konzultací a předchozího souhlasu sovětské strany. Stačil tak vyměnit řadu vedoucích funkcionářů v ústředním výboru KSČ, ve vládě i v krajích a hrubě tím narušil pracně budovanou síť Sovětům oddaných a věrných spolupracovníků v ČSSR. Příliš spokojeni nebyli ani se sesazením prezidenta republiky. Dubčekův nový ministr vnitra Josef Pavel už přímo ohrozil těsné vazby na KGB! Podle stížností Sovětů nedodržoval Dubček zavedený zvyk konzultovat s nimi všechny záležitosti předem. Byli notně zklamáni jeho údajnou nerozhodností, výmluvami a celkovou nespolehlivostí. Moskva proto začala vyhledávat nové kádry. V sovětském vedení koordinoval agendu „československé krize“ předseda KGB Jurij Andropov podřízený pouze Brežněvovi. Disponoval vynikajícími zkušenostmi z úspěšného potlačení „kontrarevoluce“ v Maďarsku, kde v roce 1956 působil jako velvyslanec. Důvodně se obával, aby se také v ČSSR neopakovala krvavá verze občanské války. Věděl, že pokud se mu nepodaří zlomit a donutit stávající vedení KSČ k poslušnosti, bude nutné najít vedení nové. Vycházel ze svých osvědčených zkušeností, kdy v Budapešti 1956 objevil, příslušně vychoval a nakonec (po získání souhlasu Moskvy) prosadil do nejvyšší funkce v Maďarsku Jánose Kádára, do té doby druhořadého funkcionáře. Z bývalé oběti politických represí 50. let vygeneroval nejvěrnějšího sovětského místodržitele ve východním bloku, který 35 let obětavě plnil též úlohu prosovětského agenta a provokatéra. (Například v lednu 1968 vylákal Dubčeka na schůzku, na níž – zaúkolován Andropovem – na něm vyzvídal jeho představy a názory, které obratem hlásil do Moskvy. Obdobně zákeřně postupoval též při dalších důvěrných setkáních s Dubčekem.) Andropov potřeboval získat plastický obraz situace, a proto rozšířil síť zpravodajských kontaktů. Zmobilizoval vybranou skupinu nelegálů a na jaře 1968 je převelel do Československa. Vyhledávali tam vhodné kádry, důkladně prověřovali stávající politiky (například Josefa Smrkovského, Oldřicha Černíka, Vasila Bilaka, Aloise Indru aj.), typovali nové; v soukromých diskusích ověřovali jejich skutečné názory, charakter, vztah k SSSR a jeho předákům apod. Například Dubček byl jimi charakterizován jako velmi váhavý a nerozhodný člověk, nepevný a perspektivně nespolehlivý, jenž pouze slibuje, ale dané sliby neplní, „žvanil jako Kerenský“. Konkrétní případ fungování takového nelegála vylíčil Igor Sinicin v knize Andropov zblízka (Moskva 2004) na podkladě vzpomínek svého otce Jeliseje Sinicyna, který byl na jaře 1968 vyslán na sovětský konzulát do Bratislavy pod krytím pracovníka ÚV KSSS. Osvědčil se jako rozvědčík již za války například ve Skandinávii, kde mimo jiné živě komunikoval s emigrantem Willy Brandtem, pozdějším západoněmeckým kancléřem. Na Slovensku byl nasazen především na Bilaka a Gustáva Husáka. Ve svých zprávách zasílaných přímo na stůl Andopova kritizoval tvrdé, extrémně levicové pozice Bilaka – jeho příliš nekompromisní postoje ho vylučovaly z možnosti zastávat nejvyšší funkci v KSČ, postrádal schopnosti získat oporu obyvatelstva atd. Byť Bilak zorganizoval podpisy tzv. zvacího dopisu a „jestřábi“ v moskevském politbyru jej preferovali, od začátku srpna ho Andropov nepovažoval za vhodného pro nejvyšší funkci v Praze. Na doporučení rozvědčíka se Andropov přiklonil k Husákovi, pokládal jej za velmi zkušeného politika, zdatného rétora a velmi ctižádostivého a obratného organizátora, schopného přesvědčit a strhnout za sebou masy. Cenil si také, že Husák přes prožité útrapy a represálie zůstal přesvědčeným komunistou (jako jeho oblíbený Kádár). Prostřednictvím četných rozhovorů s rozvědčíkem získal Husák důvěru samotného Andropova, ač se spolu nesetkali. Na scénu vstupuje Husák „Jednou v polovině srpna 1968 zazvonila v bratislavské kanceláří ‚představitele ÚV KSSS' přímá linka a ve vysokofrekvenčním telefonu se ozval hlas J. V. Andropova,“ píše se v citované knize, „Jeliseji, domníváš se, že se můžeme skutečně spolehnout na Gustáva Husáka? Bude s námi bojovat proti pravici?“ Plukovník potvrdil předsedovi KGB, že Husák má absolutně jeho důvěru a že věří jeho schopnostem zmobilizovat k vítězství levice v KSČ nejen Slováky, ale i Čechy! Andropov se na chvilku zamyslel a potom požádal: „Můžeš do hodiny přivést k tomuto telefonu soudruha Husáka?“ Přesně za hodinu zazvonil opět Andropov: „Je u tebe soudruh Husák? Předej mu telefon!“ Husák převzal telefon a odpověděl Andropovovi na pozdrav, poté si krátce vyměnili názory na situaci v Československu. Řeč Andropova v telefonu silně zněla, navíc si Husák přiložil sluchátko tak, aby mohl poslouchat i přítomný rezident. Bez předchozího upozornění Andropov náhle řekl: „Soudruhu Husáku, chce s vámi hovořit Leonid Iljič.“ Husák se podivil. V telefonu zaburácel Brežněvův bas: „Soudruhu Husáku!“ obrátil se na něj generální tajemník ÚV KSSS: „Vím, jak obětavě pracujete pro svoji vlast a jak se snažíte odvrátit silné vnitřní a vnější otřesy. Chci vás ubezpečit, že plně chápeme vaše postoje, ale obáváme se zhoršení situace…Chci se vás zeptat, podpoříte nás v případě vzniku mimořádných okolností?“ „Ano, soudruhu Brežněve,“ klidně odpověděl Husák. „Budu stát na straně Sovětského svazu. Domnívám se, že pouze společně můžeme stabilizovat situaci v Československu a předejít velkému krveprolití.“ Tento rozhovor Andropova a Brežněva prokázal, že Moskva se už definitivně rozhodla a orientovala na spolupráci s Husákem. Nyní lze již lépe porozumět nejen nečekanému mezipřistání letadla delegace vedené prezidentem Ludvíkem Svobodou v Bratislavě cestou na jednání do Moskvy 23. srpna 1968, aby přibralo Husáka, do té doby druhořadého politika, který nebyl ani členem ÚV KSČ; ale především překvapivému hodnocení z úst Alexeje Kosygina, který při rozboru dosavadního průběhu Moskevských rozhovorů na zasedání politbyra 25. srpna 1968 jmenovitě vyzvedl Husákův přístup: „Husák si vedl velmi dobře a rozumně.“ Tehdy politbyro ÚV KSSS navrhovalo tři varianty dalšího postupu v československé krizi – v každé revoluční vládě se počítalo s významnou rolí pro Husáka; jak v první vedené Svobodou, tak i ve druhé, kde figuroval dokonce na postu premiéra a KSČ měl vést Černík. Nakonec se prosadila třetí varianta – zachovat dosavadní skladbu vedení s tím, že provede všechna Moskvou nadiktovaná opatření vlastníma rukama a uskuteční nařízenou „normalizaci“. Ovšem s výhradou účasti Františka Kriegela, Čestmíra Císaře a Oty Šika. Spolu s nimi měl odejít také Bilak, který zbaběle zcela zklamal, plány jeho skupiny na mimořádná opatření se zhroutily a jeho vliv se vytratil. Podle Sinicina bylo velkou zásluhou Andropova a Brežněva, respektive Kosygina a Michaila Suslova, že Moskva v roce 1968 neopakovala krvavou maďarskou cestu a neprosadily se drastické názory „jestřábů“ Nikolaje Podgorného, Petra Šelesta, Dmitrije Ustinova a Grečka. Ve své skvělé Husákově biografii uvádí Michal Macháček „svědectví Lubomíra Štrougala, který přisuzuje Sinicynovi klíčovou úlohu v Husákově politické kariéře, a nakonec i v cestě do čela KSČ, jelikož Siniyin dokázal u Brežněva a Andropova vzbudit vůči Husákovi důvěru…Posléze mu (Sinicyn) předal moderní vysílačku americké výroby, přes kterou mohl nový lídr udržovat přímý kontakt s Brežněvovým sekretariátem.“ Podle Macháčka koordinoval Sinicyn přísně utajované setkání Husáka s Brežněvem v noci ze 13. na 14. dubna 1969. Potkali se na letišti v Mukačevu za zády Šelesta i Bilaka. Ambiciózní pragmatik Husák se tam Sovětům zřejmě upsal k submisivní poslušnosti a zavázal k plnění dosud plně neidentifikovaných úkolů, a mohl tak být 17. dubna 1969 zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ! Soupeřící supervelmoci nad Československem společně zlomily hůl Když se na podzim 1969 nedařilo situaci v ČSSR zcela normalizovat, požádal Husák Andropova o vyslání osvědčeného zpravodajce, nyní již generálmajora zahraniční rozvědky PGU KGB Sinicyna, do funkce vedoucího rezidentury KGB v Československu. S Husákem potom těsně spolupracoval až do roku 1981. Pamětníci vzpomínají, že neoficiální vliv tohoto rezidenta na veškeré zdejší dění byl enormní, mimo jiné zprovoznil tajný kanál do Moskvy, kterým Husák (a Bilak) dostával informace, rady a příkazy přímo z Kremlu. Komunikace probíhala bez vědomí sovětské ambasády a našich vrcholných představitelů a stranických orgánů. Autor uvedené knihy, který působil jako pomocník člena politbyra ÚV KSSS a předsedy KGB Andropova, připomíná, jak se jeho šéf velmi pyšnil tím, že osobně stvořil dva genseky – Kádára v Maďarsku a Husáka v Československu, rád se s nimi stýkal. V té době nemohl ještě vědět, že zdárně umetá cestičku dalšímu – Michailovi Gorbačovovi. Tak, jak byl Husák vyzdvižen a dosazen, byl Sověty obdobným způsobem též odejit. Rozhodnutí o jeho odchodu z nejvyšší stranické funkce bylo definitivně stvrzeno v sobotu 10. dubna 1987 při pražské návštěvě Gorbačova s tím, že jej nahradí Jakeš. S oběma Gorbačov na Hradě předtím osobně jednal. Aby mezi lidmi nevznikl dojem, že výměna je přímým následkem návštěvy, bylo stanoveno, že se uskuteční až na podzim. (Odejít z funkcí se zavázal též Bilak.) Ke změně v čele KSČ došlo 17. prosince 1987. Při zpětné deskripci průběhu tzv. československé krize 1968 vyplývá, že se zde osudově protnuly minimálně tři roviny determinujících zájmů. Vedle barvité interní plochy známého domácího kvasu obrodného procesu se ostře a nekompromisně prosazovala rovina zájmů sovětského bloku diktovaných Moskvou. Na globální úrovni hrozivě působily nepřekročitelné geopolitické limity dané dohodami Spojenců z dob druhé světové války, které nadlouho zpečetily neradostný osud Československa. Z klíčového mezinárodního hlediska zůstalo v roce 1968 Československo ve světě osamocené. Svět československé reformní pokusy příliš nevítal, v obavách je spíše zamrazil. Nový československý model socialismu sice vzbudil nadšené sympatie a verbální podporu světové levicové veřejnosti, vyzbrojené však pouze tužkami a psacími stroji; potřebnou pozitivní pozornost mocných tehdejšího světa ale nezískal, jejich oči poutala více válka ve Vietnamu, Střední východ, Čína apod. Podle jejich pohledu mohl československý experiment dokonce ohrozit křehkou rovnováhu bipolárně rozděleného světa přímo na horké hranici obou bloků. Zásadní faktor představoval postoj USA. (Jak by se asi zachovaly USA v čistě hypotetickém případu drtivého vítězství radikální levice v západním Německu, která by mimo jiné jednoznačně směřovala k vystoupení z NATO a EHS a bezprostřednímu vyhlášení neutrality a k nevratnému sjednocení Německa, aniž by brala ohledy na stanoviska USA a svých západních spojenců?) Na schůzi politbyra ÚV KSSS 24. července 1968 diplomatický veterán Ivan Majskij úzkostlivě varoval před vyvoláním možného konfliktu se Západem v důsledku připravované invaze do ČSSR. Andrej Gromyko na místě jeho obavy vyvrátil. Velvyslanec Anatolij Dobrynin se totiž již 22. července 1968 setkal se státním tajemníkem USA Deanem Ruskem a zjistil, že USA se rozhodně nechtějí zaplést do konfliktu kvůli Československu! V tomto směru byla vláda USA od samého počátku zdrženlivá a nechtěla být zatažena do událostí v ČSSR; považovali je za záležitost samotných Čechů a dalších států Varšavské smlouvy. Američané se navíc snažili o bilaterální setkání na nejvyšší úrovni a o jednání o odzbrojení. Politbyru bylo nyní jasné, že případná sovětská aplikace krajních opatření v ČSSR určitě nenarazí na aktivní odpor ze strany USA. V Čierne nad Tisou 29. července 1968 proto Brežněv mohl spokojeně ujistit Bilaka, že USA plně akceptují právo Sovětů řešit si poměry v sovětském východoevropském bloku. USA považovaly vojenskou intervenci za pouhou nehodu na cestě k uvolnění mezinárodního napětí v době studené války! Mimořádná noční návštěva Dobrynina v Bílém domě 21. srpna 1968 proto prezidenta ani příliš nepřekvapila. Husák ji později (1990) výstižně okomentoval: „Prezident Johnson se dohodl s Brežněvem a vzal okupaci ČSSR na vědomí. Formálně protestoval, ale jinak nehnul ani prstem.“ Násilné potlačení Pražského jara přesto sehrálo ve světových dějinách výraznou roli a paradoxně přispělo ke zmírnění mezinárodního napětí. Při řešení československé krize dospěly obě soupeřící supervelmoci k dojemné shodě, když nad vzpurným Československem společně zlomily hůl a daly přednost ochraně svých imperiálních zájmů v adekvátních sférách vlivu. (Přece nelze připustit, aby malé, submisivní státy svévolně překreslovaly hranice bloků, na nichž se dohodly velmoci!) V atmosféře po Glassboro, v době příprav jednání o odzbrojení a chystané cesty Johnsona do Moskvy, USA velkoryse tolerovaly masivní přesuny statisíců po zuby ozbrojených vojáků Varšavské smlouvy riskantním západním směrem i samotnou okupaci Československa za sovětský příslib zastavit pohyb okupačních armád v ČSSR v dostatečné vzdálenosti před hranicemi NATO. Historici dokumentují, jak překvapivý únorový převrat v Praze 1948 „popohnal“ Stalinem vystrašené západoevropské státníky k urychlenému podpisu Bruselského paktu (17. března 1948) a založení NATO. Nečekaný projev mimořádně silné vzájemné důvěry jindy vždy ostražitých úhlavních nepřátel – jaderných supervelmocí, získaný a prověřený během československého srpna 1968, se proto mohl stát jedním z hlavních impulsů, který úspěšně pootevřel dveře na cestě k nastartování Helsinského procesu. Potenciální pozitivní efekt pro světové dějiny byl ale i tentokrát dosažen mimo jiné opět na úkor upozaděných československých občanů!

Čas načtení: 2020-09-15 17:25:33

Dokument Postiženi muzikou představuje kapelu z Jedličkova ústavu The Tap Tap

Co byste dělali, kdyby vám osud nadělil kromě radosti ze života také celoživotní zdravotní handicap? Hrdinové filmu Postiženi muzikou, členové kapely z Jedličkova ústavu The Tap Tap, v tom mají jasno. Film Radovana Síbrta o tom, že s nadhledem a pozitivní energií je možné čelit i nejsložitějším překážkám a žít u toho život rockových hvězd, bude mít premiéru 24. září. Skupina The Tap Tap je složená ze studentů s postižením. V celovečerním dokumentu Postiženi muzikou její členové zpívají, hrají, milují, cestují a baví se. Temperamentní a vtipný mluvčí kapely Láďa kromě zpívání v kapele randí s přítelkyní a koketuje s politikou, citlivá a starostlivá zpěvačka Jana nezkazí žádnou zábavu, Jiří si ve filmu odbyde svou svatbu a klávesista Petr přes své nemalé zdravotní problémy usilovně pracuje na svém zdokonalení. Všechny spojuje vášeň pro vystupování v orchestru, který před více než dvaceti lety založil kapelník Šimon Ornest. A také pořádná dávka černého humoru, který jim pomáhá vyhnout se litování. „Od první chvíle, co jsem viděl vystupovat The Tap Tap, mě chytlo jejich obrovské nadšení a hrozně mě bavila jejich divokost. Přitom máme tendenci si postižené lidi představovat spíš jako ukňourané ‚ležáky‘, kteří se dojímají nad vlastním neštěstím a my je přicházíme politovat a pohladit. A pak jsme zaskočeni tím, že jim je celá naše lítost ukradená,“ říká režisér Radovan Síbrt. Ten se s duchovním otcem kapely Šimonem Ornestem zná od dospívání ze společného účinkování v Tanečním orchestru Kamila Jasmína. Šimon Ornest, známý jako přísný a důsledný kapelník, založil The Tap Tap přímo v Jedličkově ústavu jako hudební kroužek. Během více než dvaceti let existence si kapela vydobyla své pevné místo na české hudební scéně a mnohokrát úspěšně koncertovala v zahraničí. Skupina je známá svými melodickými rytmickými skladbami s vtipnými a trefnými texty, pravidelnou spoluprací se známými osobnostmi českého rocku a popu a také silnou fanouškovskou základnou. Například hudební klip k songu Řiditel autobusu dosáhl na YouTube přes 15 miliónů zhlédnutí. Hudba a text jsou dílem Xindla X a coby řidiči autobusu se zde vystřídají Vojtěch Dyk nebo Dan Bárta. Klip režíroval autor dokumentu Postiženi muzikou Radovan Síbrt. Členové The Tap Tap v Síbrtově filmu dokazují, že s nadhledem a pozitivní energií je možné čelit i nejsložitějším překážkám a žít u toho život rockových hvězd. Dokument získal v loňském roce Cenu diváků na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava, byl uveden na řadě zahraničních festivalů, například Hot Docs Festivalu v Kanadě nebo na Mezinárodním filmovém festivalu v Šanghaji.    Režisér Radovan Síbrt: Černý humor pomáhá Tap Tapům se z toho „neposrat“  Hrdinové vašeho filmu Postiženi muzikou jsou členové The Tap Tap, kapely z Jedličkova ústavu složené ze studentů s postižením.  Na plátně však působí, že jedou doslova naplno. Je tomu opravdu tak? Když jsem viděl poprvé Tap Tapy zhruba před patnácti roky, neuměli v té době ještě ani pořádně hrát. Od první chvíle mě ale chytlo jejich obrovské nadšení a hrozně mě bavila jejich divokost. Přitom máme tendenci si postižené lidi představovat spíš jako ukňourané „ležáky“, kteří se dojímají nad vlastním neštěstím a my je přicházíme politovat a pohladit. A pak jsme zaskočeni tím, že jim je celá naše lítost ukradená.    Proč jste se rozhodl natočit film, který je i přes všechny zdravotní handicapy zúčastněných paradoxně hlavně o radosti ze života? Jednoduše – nemám totiž rád dokumentární filmy o postižených a o trpících lidech, natočených z pozice „my se máme dobře, oni mizerně“, kde má divák cítit lítost, a tak trochu pocit viny. To mě nezajímá. Mě zajímal jejich přístup k životu hnaný obrovskou energií a černým humorem, kde nic není svaté, neexistuje žádná hranice, dokonce si i dělají si mezi sebou legraci z různých forem postižení. A člověka u toho dost mrazí.  Čím víc jsem The Tap Tap poznával, tím míň jsem vnímal jejich omezení a místo odlišností jsem je začínal vnímat jako samostatné osobnosti. To postižení postupně ustoupilo do pozadí.    Humor členů The Tap Tap ve filmu je mnohdy překvapivě hodně černý… Černý humor pomáhá Tap Tapům se z toho „neposrat“, jak říká jejich zpěvák Jirka Holzmann. Řada z nich totiž dostala při narození naloženo dost šíleným způsobem. A humor je hezká cesta, jak se vyhnout litovaní.    Jak se vám podařilo naladit se na tuto specifickou vlnu? Nebylo z pozice „zdravého“ režiséra přece jen těžké točit s lidmi s postižením a vzbudit u nich respekt? S nadsázkou se dá říct, že každý žijeme s nějakým postižením, i když není vždy patrné na první pohled (smích). Trvalo mi dlouho, než jsem byl schopný s nimi začít žertovat ve stejném duchu jako oni. Taky jsem musel překonat celou řadu svých vlastních předsudků. Nebyl jsem do té doby zvyklý mluvit například s člověkem, kterému se od pusy táhne dlouhá slina a stěží mu jde rozumět. Dlouho mi trvalo, než jsem dokázal upřímně a bez pocitu viny říct: Hele, promiň, já ti vůbec nerozumím. Teprve, když jsem získal pocit určité rovnosti, mohl jsem začít točit.    Kapela The Tap Tap má patnáct členů, podle jakého klíče jste si vybral postavy do filmu?  Miluji inteligentní humor Ládi Angeloviče, mluvčího kapely, který umí svět kolem sebe přesně okomentovat bez obalu, často i bolestivě. Proto jsem ho chtěl mít ve filmu. Stejně tak jsem tam chtěl mít zpěvačku Janu, která je velmi citlivá a starostlivá. Chtěl jsem, aby vytvářela protipól kapelníkovi The Tap Tap Šimonovi Ornestovi, který je často vnímán jako tyran (smích).    Šéfa kapely Tap Tap Šimona Ornesta znáte z devadesátých let z kapely Taneční́ orchestr Kamila Jasmína, kde jste hrál na trumpetu. Ve vašem filmu je coby kapelník velmi náročný, precizní a přísný. Proč myslíte, že tomu tak je? Šimon mi byl vždy velice blízký, známe se od dospívaní. Libí se mi na něm, že dokáže být tvrdý a jít si za svou vizí, že se nebojí dělat chyby, kvůli čemuž nemusí být vždy milován.  Šimon byl vždy náročný. V době, kdy nám dělal kapelníka, ale ještě nebyl soustředěný jako dnes a neměl vizi. Obojí přišlo až později. Ostatně asistentem v Jedličkově ústavu, kde kapela začala, se stal spíše z pragmatických důvodů, chtěl se vyhnout vojenské službě a pochvaloval si, že tam může většinu dne cvičit na saxofon. Všiml si ale zároveň, že tam bezcílně bloumají lidé na vozíčcích a řekl si, že by bylo zajímavé s nimi něco podniknout. Díky tomu rozvinul právě projekt kapely The Tap Tap, jenž stojí na přesvědčení, že postižení lidé nejsou břemenem pro společnost, ale její rovnocennou součástí.    Myslíte si i vzhledem k vašim vlastním hudebním zkušenostem, že tato metoda rovnocenného přístupu může fungovat v hudební kapele složené z handicapovaných hudebníků?  Je to do jisté míry problematická metoda. Jenže aby takové těleso fungovalo, je tvrdá ruka zapotřebí. Souvisí to zřejmě i s tím, že když The Tap Tap začínali, byly to děti a Šimon možná někdy zapomíná, že už to nejsou děti, ale dospělí lidé (smích). Coby kapelník The Tap Tap má nicméně jasnou vizi, a tou je, aby lidi s postižením nežili v ostrůvcích a ghettech, ale byli součástí naší společnosti a byli bráni jako její plnohodnotná součást.    Váš snímek ukazuje lidi s postižením bez zbytečného sentimentu… Hrdinové jedou naplno a užívají si každou minutu, až by mohlo někoho napadnout, jestli je to vůči nim korektní? Osobně nemám nic proti korektnosti, je to způsob, jak spolu komunikovat, abychom se neuráželi. Ten pocit, který by film mohl u někoho vyvolávat, podle mě vychází z toho, jak nejsme připraveni lidi s postižením vnímat jako rovnocenné.  Pro mě je podstatné, že film viděli členové The Tap Tap a dobře se bavili. Rozhodně se necítili nijak uraženi. A pokud mi bude vyčítáno, že je to nekorektní film, tak budu vlastně rád. Třeba to vyvolá diskusi o tom, jak máme komunikovat o lidech s postižením. A jak je máme vnímat. A to by bylo skvělé.    Co vám osobně zkušenost s natáčením filmu o kapele The Tap Tap dala?  Myslím, že členové této kapely jsou úplně stejní jako jiní lidé. Postižení ani prožité utrpení z nikoho neudělá automaticky lepšího nebo horšího člověka. To je velké nedorozumění. A týká se nejen lidí s postižením.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-21 15:06:33

Je na místě nadšení z Apple Vision Pro? Můžou posílit izolaci a růžový pohled nikdy prospěšný nebyl

Když ukázal výrobce iPhonů nový produkt, strhl tím ohromnou vlnu zájmu, aniž by bylo jasné, k čemu bude. Chytré brýle mají i společenská rizika. Článek Je na místě nadšení z Apple Vision Pro? Můžou posílit izolaci a růžový pohled nikdy prospěšný nebyl se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-03-04 12:33:30

Duna: Část druhá má za sebou skvělou premiéru. Diváci jsou nadšení a tržby překonaly Oppenheimera

Ve čtvrtek do kin vstoupilo očekávané sci-fi Duna: Část druhá. Ke statusu jednoho z nejlepších filmů roku možná přibude i jeden z nejvýdělečnějších. Článek Duna: Část druhá má za sebou skvělou premiéru. Diváci jsou nadšení a tržby překonaly Oppenheimera se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-03-13 07:18:03

Používatelia Google Máp budú nadšení z tejto funkcie, ktorá mieri do aplikácie. Ušetrí vám kopu času

Google Mapy sú jednou z najpoužívanejších aplikácií a určite viete, že toho ponúkajú oveľa viac, ako len navigáciu.   Mapy sa stali skvelý nástroj, ktorý vám umožňuje v cudzom meste rýchlo nájsť najlepšie podniky, služby, galérie, či pamiatky a iné. Možno sa vám už ale stalo, že ste sa dostali k nejakej budove a nevedeli … The post Používatelia Google Máp budú nadšení z tejto funkcie, ktorá mieri do aplikácie. Ušetrí vám kopu času appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-04-17 20:30:18

Apple dal sbohem kůži symbolickým videem. Z náhrady ale uživatelé příliš nadšení nejsou

Na britském YouTube kanále se objevilo krátké video podporující konec koženého příslušenství S tím Apple skončil 12. září loňského roku Náhrada v podobě materiálu FineWoven ovšem dlouhodobě čelí kritice Je to přibližně půl roku od doby, kdy se Apple rozhodl skončit s produkcí příslušenství vyrobeného z pravé kůže. Prémiový materiál si oblíbila řada uživatelů a i když někteří tu a tam měli problémy s pochopením toho, jak kůže časem pracuje a jak vzniká patina, obecně patřily kožené kryty mezi ty populárnější. Důraz na ekologii nicméně donutil Apple kožené příslušenství vyřadit a nahradit jej novým materiálem s názvem FineWoven. Přečtěte si celý článek Apple dal sbohem kůži symbolickým videem. Z náhrady ale uživatelé příliš nadšení nejsou

Čas načtení: 2024-04-22 20:30:44

Proč už nikdo nechce Vision Pro? Apple řeší problém s drastickým propadem zájmu

Mark Gurman ve svém novém newsletteru zmiňuje snižující se zájem o headset Apple Vision Pro na jednotlivých prodejnách  Důvodem má být kromě ceny také složité spuštění, nedostatek optimalizovaných aplikací i omezené způsoby použití Apple již pracuje na druhé generaci, kterou bychom mohli vidět v příštím roce i s příznivější cenovkou  Když Apple na začátku letošního roku oficiálně vypustil svůj nový revoluční produkt Apple Vision Pro, nadšení bylo vysoké a o novince psaly všechny technologické weby i influenceři na sociálních sítích. Nyní Mark Gurman ve svém newsletteru zmiňuje upadající zájem, který tento headset pro virtuální nebo rozšířenou realitu provází. Nadšení samotné Apple neživí, ale klesají také prodeje a objednávky tohoto produktu. Přečtěte si celý článek Proč už nikdo nechce Vision Pro? Apple řeší problém s drastickým propadem zájmu

Čas načtení: 2024-05-02 17:41:06

„Zvukové emoji“ od Googlu sa už dostávajú k užívateľom: Mnohí z nich nadšení nie sú

Emoji pozná celý svet. Používame ich hlavne v textovej konverzácii, no už dávno spoločnosť Google oznámila “audiomoji”, funkciu, ktorá má za cieľ priniesť ... The post „Zvukové emoji“ od Googlu sa už dostávajú k užívateľom: Mnohí z nich nadšení nie sú appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-05-04 16:00:01

Američtí jazzmani toužili po socialistickém ráji, stali se však pouhým nástrojem komunistické propagandy

Příběh manželů Wardových začíná v období mccarthismu (1950–1956), tedy v období studené války, kdy ve Spojených státech amerických vrcholila celonárodní paranoia z komunismu. Byli pronásledováni nejen sami komunisté, ale i lidé pouze levicově smýšlející. Manželé Herbert a Jacqueline Wardovi byli umělci, on byl jazzový zpěvák a ona tanečnice, choreografka a publicistka. Oba žili v samotném srdci kapitalistické Ameriky, New Yorku. Americký zpěvák sloužil komunistům, pak zároveň spolykal prášky, podřezal se a utopil. Inspirace od Putina? Číst více Komunistou v Americe Jejich levicové přesvědčení je dovedlo až ke členství v Americké komunistické straně (CPUSA). Bojovali za práva dělníků a také se angažovali proti rasismu. Tehdy byli podobní lidé vnímáni jako hrozba pro stát. Byli vytrvale sledováni FBI a Herbert byl přidán na černou listinu a nemohl prakticky vystupovat. Wardovi se nakonec, po delších úvahách, rozhodli žít v jedné z komunistických zemí. Osud rozhodl, že to bude Československo, Herbertova maminka byla Slovenka, takže se svým způsobem vracel domů.  Život v Československu   Požádali o azyl v Sovětském svazu, Maďarsku a Československu. Azyl a povolení k vycestování dostali právě u nás. Svým způsobem to byla také jediná možnost, jak pokračovat v kariéře hudebníka a zároveň zůstat věrný ideálům. Nic ovšem nebylo tak růžové (nebo spíš rudé), jak se mohlo zdát.   Po příjezdu v listopadu 1954 je čekalo pompézní uvítání a ihned byla uspořádána tisková konference, manželé dostali obraz prostých amerických občanů, utíkajících před donašečstvím a útlakem, což bylo skutečně ironické vzhledem k poměrům v ČSR. Již zde se dostáváme k podstatě jejich působení u nás. To určovala jak jinak než Státní bezpečnost. Před příletem do Československa, se s manžely sešli lidé z StB ve Vídni, kde se dohodli, jak budou vystupovat na budoucí konferenci pro média. Například jim bylo důrazně doporučeno neužívat slovo jazz. Už tehdy jim mělo dojít, že je něco špatně, jenže nedošlo.   Nadšení budovatelé Wardovi dostali byt v Praze a očekávalo se od nich, že se zapojí do pracovního kolektivu, což se stalo. Herbert pracoval v Pražském symfonickém orchestru FOK. Později si založil také vlastní kapelu. Jacqueline pracovala v zahraničním vysílání Českého rozhlasu, jednalo se o propagandistickou relaci pro východní Afriku. Jejich nadšení však nemělo dlouhé trvání, po určité době jim začalo docházet, co se vlastně stalo.   Husákovské Československo pořád může překvapit. Jak na něj vzpomíná bohém, kterému se nechtělo pracovat? Číst více Pouhý nástroj StB Například už dostávali jenom druhořadé nabídky a z velkých hvězd se stávali hudebníci, kteří hráli pouze k tanci, i když ve vysoké společnosti. Manželé měli dojem, že byli pouze využiti jako propagandistický nástroj, což vyústilo v jejich rozhodnutí, že se vrátí zpět do Ameriky. Na rozdíl od československých občanů, kteří tuto možnost neměli, mohli Američané kdykoliv volně vycestovat zpět do své vlasti. Na konzulátu si stěžovali na poměry v Československu. Konzul si tehdy zapsal: „Dobří hudebníci míní, že jejich pobyt zde je výsledkem neúspěchu v jejich zemi, zatímco méně dobří hudebníci jim nedůvěřují a obávají se konkurence. Když to shrneme, domníváme se, že s Wardovými je zacházeno jako se všemi jinými přeběhlíky do sovětského bloku.“ Zajímavé je, že se nikdy nezmiňovali o perzekuci a politických procesech, které zde tou dobou už sice končily, ale stále existovaly. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Vážná nemoc skvělého Miroslava Donutila: Lékaři mu neřekli diagnózu a pokazili léčbu

Čas načtení: 2024-05-07 07:57:00

ATMECS Global urychluje inovace v oblasti AI zapojením do sítě partnerů NVIDIA jako poradce pro řešení

San Jose (Kalofornie) 7. května 2024 (PROTEXT/BusinessWire) - Společnost ATMECS Global, známá díky svým vynikajícím znalostem digitální transformace a inženýrských řešení, hrdě oznamuje, že se připojila k síti NVIDIA Partner Network jako poradce pro řešení. Tento milník představuje klíčový krok na cestě společnosti ATMECS k předefinování prostředí umělé inteligence (AI) a strojového učení (ML) a umocňuje její závazek inovovat a zdokonalovat poskytovaná řešení AI nové generace.Tato tisková zpráva obsahuje multimediální prvky. Celou zprávu najdete zde: https://www.businesswire.com/news/home/20240506523692/cs/TMECS bude podporovat zákazníky při vytváření a zavádění široké škály řešení posilovaných společností NVIDIA – mimo jiné použitím NVIDIA Omniverse, vývojové platformy pro průmyslová digitální dvojčata, generativní AI s odvozenými mikroslužbami NVIDIA NIM a platformy NVIDIA AI Enterprise pro cloudová a místní nasazení, a rovněž platformy NVIDIA Jetson pro akcelerovanou umělou inteligenci a robotiku.Lori Banas, Chief AI/ML Officer společnosti ATMECS, se podělila o nadšení z tohoto oznámení a uvedla: „Jsme nadšeni ze spolupráce se společností NVIDIA, což odráží naše odhodlání využít transformační sílu AI a ML. Naším cílem je otevírat nové možnosti a dodávat špičková řešení AI, která řídí obchodní transformaci a vytvářejí konkurenční výhodu pro naše klienty.“Spolupráce se společností NVIDIA skýtá společnosti ATMECS přístup k odborníkům v dané oblasti a k rozsáhlé řadě technologií AI a ML, včetně nejmodernějších GPU, vysokorychlostních sítí a komplexních softwarových platforem. Toto portfolio nástrojů a odborných znalostí NVIDIA dává společnosti ATMECS možnost navrhovat a implementovat pokročilá řešení založená na umělé inteligenci k uspokojení širokého spektra případů použití napříč odvětvími, od médií a zábavy po zdravotnictví, finance, maloobchod a výrobu.„Se společností NVIDIA nejen přijímáme budoucnost AI; ale také ji aktivně utváříme a vytváříme pro naše klienty a průmyslová odvětví celosvětově bezkonkurenční hodnotu,“ uvedl Ravi Velagapudi, zakladatel a prezident ATMECS.S umělou inteligencí mohou klienti společnosti ATMECS změnit způsob, jakým fungují a inovují, poskytnutou bezprecedentní výhodou na konkurenčním trhu s umělou inteligencí. Díky integraci špičkových technologií NVIDIA a širokých odborných znalostí společnosti ATMECS v oblasti umělé inteligence a digitální transformace je tato spolupráce předpokladem poskytovat řešení, která nejen posouvají obchodní procesy, ale také přinášejí podstatnou hodnotu klientům.Generální ředitel společnosti ATMECS, Gayathri Malolan, řekl: „Tato spolupráce se společností NVIDIA nejen zvyšuje naši hodnotovou nabídku, ale slouží také jako katalyzátor při výchově a rozšiřování našeho talentového fondu, který je v souladu s naší vizí růstu.“Toto oznámení ukazuje odhodlání společnosti ATMECS řídit obchodní transformaci a poskytovat mimořádnou hodnotu díky využití umělé inteligence, definování nových průmyslových standardů a iniciaci vlny technologické dokonalosti a inovace, které jsou přínosem pro její klienty a jejich širší odvětví.Další podrobnosti o službách ATMECS a iniciativách v oblasti AI naleznete na www.atmecs.com.Text této zprávy v původním, zdrojovém jazyce je oficiální verzí. Překlad této zprávy do jiných jazyků poskytujeme pouze jako doplňkovou službu. Text zprávy v původním, zdrojovém jazyce je jedinou právně závaznou verzí této tiskové zprávy.Zdrojovou verzi najdete na businesswire.com: https://www.businesswire.com/news/home/20240506523692/cs/Kontakty:Lori Banas- Chief AI/ML Officerlori.banas@atmecs.cominfo@atmecs.comZdroj: ATMECS Global 

Čas načtení: 2024-05-17 16:53:22

Jeden z nejlepších prequelů, co kdy vznikl. Kritici jsou z Furiosy: Ságy Šíleného Maxe nadšení

Film Furiosa: Sága Šíleného Maxe sleduje období několika desítek let před Šíleným Maxem: Zběsilou cestou. Je o dlouhé pouti za pomstou. Článek Jeden z nejlepších prequelů, co kdy vznikl. Kritici jsou z Furiosy: Ságy Šíleného Maxe nadšení se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-05-28 07:00:49

Hokej stmelí jen dočasně, míní historik. Hovořit o „národním pocitu“ je přehnané, říká sociolog

Čeští hokejisté se po čtrnácti letech stali mistry světa. Hovoří se tak o „druhém Naganu“ či o tom, jak úspěch dokázal spojit rozdělený národ. Historik sportu z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK František Kolář však podotýká, že stmelení společnosti je jen dočasné. Až slavení opadne, společnost se podle něj opět rozdělí. Nadšení dlouho nevydrží ani dle sociologa Jana Herzmanna. Podle něj navíc nejde hovořit o radosti českého národa jako celku, když část společnosti hokej nezajímá. Hovořit o „národním nadšení“ je přehnané, řekl v 90' ČT24.

Čas načtení: 2024-06-04 16:52:00

Herní salon Huawei 2024: AppGallery překlenula propast mezi Východem a Západem a pomáhá partnerům vstoupit na zahraniční trhy

Istanbul (Turecko) 4. června 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - AppGallery, oficiální distribuční platforma společnosti Huawei, pořádala 30. května až 1. června v Istanbulu konferenci Herní salon Huawei – cloudová spolupráce (Evropa). Cílem akce bylo posílit spolupráci mezi AppGallery a jejími partnery a zprostředkovat evropským firmám robustní veřejnou cloudovou infrastrukturu.V uplynulém desetiletí navázala společnost Huawei na evropském trhu silné vztahy, které propojují Východ a Západ a podporují místní růst. Čínským vývojářům tak umožnila oslovit širší evropské hráčské publikum a tureckým vývojářům her dala prostor, aby se zviditelnili v Evropě.Na herním salonu Huawei byl představen Huawei Cloud jako špičkové firemní řešení, jež nabízí profesionální, rychlé, stabilní a bezpečné komplexní cloudové služby pro vývojáře her, kteří chtějí vytvářet vysoce kvalitní a ucelené cloudové herní prožitky.Turecko : Nové, vzrušující centrum pro hraní a živé vysíláníVzhledem k tomu, že evropský trh s mobilními hrami bude mít v roce 2024 podle odhadů objem 8,56 miliardy dolarů, se společnost Huawei na evropskou herní scénu zaměřuje stále více. Pro její plány je klíčové Turecko, které se může pochlubit rostoucím počtem talentovaných vývojářů a velkou hráčskou základnou.Žije tam 30 milionů hráčů a země je jedničkou herního trh na Blízkém východě. V roce 2023 toto odvětví vygenerovalo 300 milionů dolarů a zaznamenalo 16% meziroční růst. Hlavním zařízením, které evropští uživatelé používají k přístupu ke hrám, jsou chytré telefony a více než 75 % turecké populace takové zařízení vlastní. Tamní trh s mobilními hrami tak má obrovský potenciál.V loňském roce dosáhlo odvětví zábavy v širokém smyslu toho slova tržní hodnoty 228,7 milionu dolarů a oslovovalo než 62,5 milionu uživatelů, což představuje 73,1 % celkové populace země. Podle společnosti AppAnnie dosáhnou platby zábavních aplikacích v Turecku za rok 2023 celkem 76 milionů USD, což zemi posune do první pětky na světě.Herní salon Huawei vítá vzácné partneryHerní salon Huawei vřele přivítal přední čínské vývojáře, jako jsou Funplus, Tencent, Moonton a miHoYo."Naším záměrem je podpořit živou herní komunitu v Evropě. Doufáme, že díky úzké spolupráci s partnery se nám podaří přinést do regionu špičkové, spolehlivé a prvotřídní herní prožitky," uvedl Shan Xuefeng, výkonný ředitel Huawei Consumer Cloud Service z oddělení vývoje a prodeje evropského ekosystému.Produktivní relace mezi CP-Gamer a místními partneryInteraktivní sdílení CP-Gamer nabídlo čínským vývojářům možnost seznámit se s úspěchy a zkušenostmi evropských partnerů společnosti Huawei, kterými jsou společnosti Playrix a Com2us. Ty při této příležitosti zdůraznily, že klíčem k jejich úspěchu v Turecku je přizpůsobení se místním uživatelům. Poté proběhla relace pro sdílení zkušeností místních partnerů, která dodala předchozím diskusím novou perspektivu.Den plný aktivit: Cloudové datové centrum HUAWEIÚčastníci se seznámili s tureckou kulturou a prohlédli si cloudové datové centrum HUAWEI. Na rozloučenou se konala večeře, která byla dokonalým rozloučením s touto akcí.Partneři společnosti Huawei včetně společností Tencent, Moonton, miHoYo a Funplus byli velmi nadšeni a vyjádřili své nadšení pro budoucí spolupráci se společností Huawei. Mají v úmyslu zveřejnit své hry v AppGallery v Evropě v druhé polovině roku 2024.Jaime Gonzalo, viceprezident Huawei Mobile Services Europe, řekl: "Mobilní hry jsou globální fenomén. Naším cílem je překlenout propast mezi špičkovými vývojáři z celého světa a evropskými hráči. Za tímto účelem nabízíme komplexní podporu od vývoje až po komercializaci, což je klíčová potřeba partnerů při mezinárodní expanzi."O AppGalleryAppGallery, člen první trojky světových tržišť s aplikacemi, nabízí širokou škálu globálních i místních aplikací a je k dispozici ve více než 170 zemích a regionech s 580 miliony měsíčně aktivních uživatelů a šesti miliony registrovaných vývojářů po celém světě.Navštivte AppGallery na adrese: https://appgallery.huawei.com/FeaturedPhoto - https://mma.prnewswire.com/media/2428459/Huawei_1.jpgPhoto - https://mma.prnewswire.com/media/2428460/Huawei_2.jpgKontakt:Maria Allen , maria.allen.furtado@huawei.com, Mobile：+34672651460