Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2008-10-31 00:00:00

Ostrovský orientační běh 2008

Prý mám něco napsat. Něco o orienťáku. Prý si to možná i někdo přečte. A tak píšu. Ano o orienťáku – není to úplně košer slovo, kontrola pravopisu protestuje, ale to protestuje i u slova košer, té se prostě moc věřit nedá. Abych vás nemátl a uvedl na pravou míru, trochu to objasním. Orienťák, orientační běh, případně ještě Ostrovský o. b. je akce o podzimních prázdninách, koná se většinou v severních Čechách. Během tří dnů a jedné noci oběhnete stejný počet závodů. Orientační běh je totiž velmi zajímavý sport, při kterém dostanete na startu mapu (speciální – velké malé měřítko a trochu odlišné značky než u klasických map), chopíte se buzoly (speciální kompas s vychytávkami) a běžíte po trati s kontrolami, které musíte proběhnout. Samozřejmě v co nejkratším čase – i když to tak u někoho nevypadá, je to závod. A tak jsme i my občas běhali, ale mnohem více chodili a koukali bezradně do mapy. Někdy i radně (pěkné slovo, co?), ale to opravdu málokdy. Nebudu to protahovat, obecnou představu máte a zbytek si domyslíte. Tak jsem tedy v sobotu 25. října vyrazil, abych se v Praze setkal se zbytkem Tchoříků a společně pak vyrazili nahoru na sever Čech – do Cvikova. Neslyšeli jste o tomhle městě? Ani se vám nedivím. I světa znalý pan učitel Chvojka, který byl dokonce za Velkou louží (o čemž nám rád vypravuje), se podivil a nechal si to dvakrát zopakovat (a i tak mi moc nevěřil a tvrdil, že jedu do Jizerek). Do Prahy jsem dorazil poměrně snadno. I výluka mezi Plzní Valchou a hlavním nádražím mne nerozházela. V Praze se mi dokonce podařilo najít zbytek party dřív než oni mne (mohl za to McDonald, ale to je celkem detail). Na autobusové zastávce v Holešovicích jsem našel Jirku v obležení známých batohů. Mimochodem je to IT kolega, což občas zbytek, to jest Lenka s Jáňou, nesl těžce – počítačoví (skoro) odborníci jsou prý často nepochopitelní a nenormální. Nebojte, já jim nevěřím. (Jo, kecám, je to pravda [editace 22.11.2009]). Za chvilku se vrátily i ony dvě, ale to už jsme byli rozjetí a počítače nešlo dost dobře zastavit. No, možná na té nenormálnosti trocha pravdy je – to se ukázalo zvlášť při odtajnění počtu ztrávených hodin té věcičky (možná časožrouta). Nahoru na sever se jelo QuickBusem, ve kterém vyhrávala Top 200 Hitparáda, my podřimovali, poslouchali Waldemara Matušku a sledovali krajinu kolem. Venku se počasí rapidně zhoršovalo – v Praze svítilo sluníčko, už u Mělníka byla mlha a lezavo. Vystoupili jsme v Novém Boru a čekali společně s Markem a Ájou (doufám, že to nepletu, jména si moc dobře nepamatuji a nápověda – psaní od Jáni – mi nepomohla, páč to tam vůbec není zmíněno), dalšími běžci a pak jeli místním spojem až do Cvikova. Severní Čechy jsou podle názoru mnohých hrozné, musím se přiznat, že mi Cvikov velmi připomínal Ukrajinu – moc jsem nefotil, takže to musím popsat. Pár pěkných baráků by se tam našlo, ale vedle nich máte zavřené továrny, rozpadající se dřevěné domečky a samoobsluhu s Vietnamci. Po šesté hodině večer se město vyprázdnilo a nepotkali jste ani živáčka. Ubytovaní jsme byli v základní škole, do třídy jsme se nacpali k domácím – k Ostrovákům, dobře jsme udělali, bylo veselo. Pak tu byli ještě Royal Rangers a Pražáci – přesně to po mně nechtějte, prostě si to nepamatuji a mohl bych to splést, což by se mi vůbec nelíbilo. Ještě ten večer, či spíše noc, kdy jsme přijeli, byl na programu noční závod. Běhalo se po dvojicích a ve dvou kategoriích – já s Jirkou v kategorii K2 a Lenka s Jáňou v kategorii K1. Samozřejmě čím vyšší číslo tím delší trať, větší obtížnost. Můžu se jen nepatrně zmínit o tom, že jsme se s Jirkou a ještě s Petrem a Ájou, které jsme potkali cestou, topili v bažinách, padali ze strmých srázů a lezli po příkrých skalách. Nalezli jsme celkem sedm kontrol. První po hodině, druhou po stejné době, ale třetí už po půl hodince, čtvrtou asi za patnáct minut a pak to jelo skvěle. Jenže pak byla skoro půlnoc a závod byl ukončen již někdy před hodinou, možná i víc. A tak jsme to otočili a vrátili se zpět do Cvikova. Sice jsme byli diskvalifikováni, ale přežili jsme to. Co zažili holky psát nemůžu, překvapivě jsem u toho nebyl a tak si raději přečtěte povídání od Jáni. Jediné co by stálo za to zmínit je to, že doběhli jako první. My jsme se vrátili tedy někdy po půlnoci, celé osazenstvo už vesele chrápalo, samozřejmě na pár výjimek – pořadatelé si nás mohli odškrtnout s povzdechem o tom, že konečně můžou jít spát. Ráno jsme pozorovali naše sousedy – Ostrováky. Zjistili jsme, že jsou nezdravě aktivní a že od časného rána pobíhají, snídají, uklízejí, nu prostě jsou nezvykle živí. My je pozorovali z teplých spacáků, nechápali jejich spěch a pronášeli něco o nemoudrosti takovýchto počinů. Přes den se běhali štafety. Měl jsem to štěstí, že se se mnou na poslední chvíli prohodila Jáňa a já tak neběžel s pošuky, kteří chtějí vyhrávat, ale s baťůžkáři, kteří jsou mi nesporně sympatičtější – s těmi, kdo to moc neprožívá, raději si užívá krajiny a přírody a je rád, když najde všechny kontroly co nejsnáze. Nemusel jsem se tak moc stresovat a doběhl jsem v průměrném čase. Už jsme nějakou tu chvíli čekali u ohně a nahřívali si a sušili co se dalo, když se vrátil Jirka. Prý se zasekl u první kontroly, ale pak už to šlo samo. Odpoledne jsme prospali, ani nevíte, jak snadné je si na takový odpolední spáneček zvyknout. To neodoláte, najednou to na vás padne a spíte. A pak vás budí průvodčí, ale to sem vůbec nepatří. K večeru jsme se probrali a přesunuli se do sousední vesnice na večeři. V Cvikově totiž není jediná normální restaurace a to není můj ani náš výmysl, ale potvrdil nám to i jeden domorodec. Myslím, že jediný, kdo si jídlo trochu užil, jsem byl já. Mohl bych poznamenat, že z domova jsem zvyklý ještě na větší patlaniny, aneb citace Hurvínka, hezčí ale bude, když řeknu, že jsem nenáročný člověk a polívka a knedlíky s něčím, co mělo být kuře na paprice mi nevadí, i když se to svému názvu moc nepodobá. Ostatní to protrpěli a přesně tipovali, že zítra bude rizoto a pozítří guláš. A jak to tak na podobných akcích bývá (zvlášť na těch křesťanských), dalším bodem našeho programu byl večerní program. Teď si nejsem jistým ani tím co se mám psát, ani tím jak to mám psát, aby to pochopil co možná každý. Asi použiji jako příklad mou sestřenici. Ta se totiž dala nedávno ke katolíkům. Proč ne k protestantům? Jednoduchý důvod, existují totiž odstrašující případy - náboženství, zákonitost, morálka a kdo ví co ještě v jednom člověku, bohužel v drtivé většině jsou to právě protestanté. A tak je prý katolická církev v mnohém volnější. Pěkným úkazem tohoto jevu je Verunka H. Když se táta díval na fotky a náhodou ji tam zahlédl, poznamenal něco o tom, že je to pěkný případ. Večerní program měla na starost právě ona a hned po první její otázce jsme s ní byli my, Tchoříci, na kordy. Na otázky ve stylu „Co vzít na Ostrovský orientační běh?“ nebo „Co si vzít do baťůžku do Božího království?“ se totiž nesmí odpovídat moc upřímně, mnohem lepší je to ve frázích. Ale to mi nedovedeme, ani to umět nechceme. My jsme se drželi stranou a ani jsme nechtěli moc své názory propagovat – trochu jsme vytušili, že tady pro to není ta správná půda. I nám, křesťanům od narození, Bible jako nejnutnější věc na Orienťák nepřipadá. Kdyby se Ostrováci dozvěděli, že sebou Bibli vůbec nemám, v lepším případě by mne prohlásili za kacíře, v horším ukamenovali. (Po roce můžu říct, že po orienťáku jsem bezděky začal tahat Bibli všude. Ale vůbec ne kvůli tomu… [Editace 22.11.2009]) Ani na druhou otázku jsme nedokázali odpovědět dobře. I po zpřesnění otázky (co byste si chtěli brát do Nebe? Snad nic, ne?) a změně na „Co potřebuješ v životě k cestě do Nebe?“, jsme správně odpovědět nedokázali. Když jsme totiž řekli, že nám k tomu stačí Ježíš, Verunka nás tvrdě usadila, nevěřícím a nechápajícím hlasem se nás zeptala, jak bychom se o něm asi chtěli dozvědět? Pokud se vás tedy bude někdy Verunka ptát, správná odpověď je v první řadě opět Bible, pak pokora, láska a nedivil bych se kdyby tam dali také píli a velkou snahu. V této chvíli jsem rezignoval a šel jsem to zajíst čokoládou a trochu to rozdýchat. Nicméně jsme přežili do konce programu a byli s milostí propuštěni. Další den se konal takzvaný Expedičák – závod po družstvech, nejdříve klasický orienťák s tím, že je potřeba posbírat různé body a podle nich pak dál postupovat. S naším umem, zkušeností a odhodlaností (fuj, nesmrdí tady něco?) se nám podařilo zvítězit. Jak to probíhalo? Do skupiny jsme dostali dvě mapy – jednu k posbírání bodů, druhou k jejich plnění. Proč by se ale měli čtyři lidé hnát s jednou mapou? Jediným logickým krokem bylo se rozdělit. Paní na obecním úřadě nám ochotně okopírovala mapu, ani úplatek si nevzala a my tak mohli být dvakrát rychlejší. Půlku trasy prošla Jáňa s Lenkou, druhou půlku já a Jirka. Po dvou závodech už jsme byli o něco zkušenější a tak nám to šlo opravdu rychle. Drobný problém měla naše druhá půlka, aby to nebylo totiž tak jednoduché, ve vymezeném území mezi kontrolami nás chytali pořadatelé (nepřátelští už ani nevím co) a ti nám po chycení museli dát úkol. Jirkovi a mně se podařilo všem uniknout, Lenka s Jáňou už takové štěstí neměli a museli skládat žalozpěv. Během hodinky a pár minut byly všechny body nalezeny, instrukce vyfoceny nebo opsány a my tak mohli vyrazit na druhý okruh. Tak trochu se mi zdá, že kolem Cvikova není nic jiného než hrozné srázy a bažiny. První stanoviště totiž bylo na konci rybníka v bažince, u troj-stromu a termitiště. Podle mapy jsme tam trefili pěkně, v bažince se také topilo pěkně, ale ani po velmi dlouhé době nebylo nic nalezeno. To už jsme trochu propadali trudnomyslnosti. Drobnou chybkou totiž bylo, že rybníček byl o pár set metrů jinde. Stane se. Druhým cílem bylo tuším vyhlídka U Naděje. Zkušenosti z předchozích táborů a akcí nám radily spolehnout se trochu na domorodce a nechat si poradit. Jedna paní nás poslala na milimetr přesně k danému bodu. Pak azimutem k další Naději, tentokrát k vesnici. Měl tam někde čekat Petr M. s překvapením, podařilo se nám ho nalézt ale jen díky radě Radka Čermáka, který nás poslal po fáborkách. Petr M. čekal v útulné jeskyňce zbylé po nějakém lomu. Trochu jsme se ohřáli u ohně, posilnili se a vydali se dál. Možná by stálo za zmínku, že pokud si představíte opravdu hnusné počasí, uhádnete přesně takové počasí, jako v ten den a vlastně v celý pobyt bylo. Stručně a jasně, aby mne každý chápal (prý se i to stává) bylo hnusně, často pršelo, zima, co víc si přát. Při přecházení dalších řek a potůčků téměř všichni, až na Lenku, kašlali na vodu a brodili se jako to šlo. Další místo s úkolem jsme našli snadno a tím sranda skončila. Mapu jsem totiž do ruky dostal já, což byl jeden problém, lehce se mi podařilo ztratit, nakonec jsme se zase našli, a i když jsme si byli na sto procent jistí, že jsme na správném místě, kontrola nikde. Hledali jsme dlouho a když jsme i přesto nemohli nic najít, popošli jsme po silnici asi kilometr ke Svatému Jánu, abychom se přesvědčili, že jsme tam byli opravdu dobře. Hledali jsme ještě pár minut a pak to vzdali a klesli na nejnižší úroveň. Učinili jsme jednu z těch věcí, kterými se vůbec nechlubím, ale na druhou stranu, dobře jsme udělali. Přehlasovali jsme rebely Lenku a zavolali Ostravákům a nechali si poradit, kde kontrola zhruba je. Taky že jsme ji pak našli. Byli jsme na správném místě, hledali jsme správným směrem, problém byl jen v tom, že pytlík s papírky byl schován v jakémsi vyvráceném kořeni a fáborek, který ho měl označovat spadl a rozmáčel se, prý pak vypadal jak kus toaleťáku. Pak jsme se rychle vydali k dalšímu bodu naší cesty – k hradu jehož jméno jsem zapomněl. Vzkaz měl být u stromu s budkou, jo jenže ouha, stromů s budkou tam bylo asi pět. A to už se šeřilo. Vzkaz byl až nahoře u hradeb, kde ho také Lenka objevila. Pak jsme šli a běželi z kopce dolů. Tma byla čím dál tím větší, občas jsme si svítili Jirkovou baterkou a s obtížemi hlídali turistické značky. Poslední kontrola měla být ve skále nedaleko území, ve kterém jsme dopoledne hledali instrukce k dalšímu pokračování expedičáku. Téměř zázrakem jsme natrefili na správnou skálu, na správné místo a snadno jsme papír našli. A pak rychle zpátky do Cvikova a do školy. Vyhráli jsme, to nám nikdo nevyvrátil, i když se o to hodně snažili. (Přídavek po roce - neuznali to vůbec, ale letos z nás měli alespoň respekt :). ) Ostrováci totiž nemohli najít onu krásnou kontrolu u rybníka a tak se vrátili do školy, polovina z nich vzala baterky a šla hledat znovu v autech. Když jsme se vrátili, trochu jsme uvažovali nad tím, že bychom přece jen ještě zkusili jít na večeři – třeba se polepšili a přijít o nějaký skvělý steak nebo hranolky jsme nechtěli. Vrchol všeho bylo ale oznámení ze shora, že dnes nemáme na večeři vůbec chodit, polévka je prý stejná jako včera a rizoto hrozně rozvařené. Naše vítězství bylo snadno popřeno večerním programem, který na závod navazoval, mnohem důležitější než splnění úkolu a rychlost je totiž scénka hodnocená nám nenakloněnými dušemi. Věděli jsme, že v tomhle nemáme šanci, že nás prostě nepochopí a tak jsme zahráli jen tak z povinnosti a se shovívavým úsměvem jsme pozorovali bouřlivý potlesk při srdceryvném výstupu ostrovského pěveckého sboru, který nacvičil píseň o osvobození Cvikova. Na víc než na remízu to ale neuhádali a nám dobrý pocit nikdo nevzal. Další den se běžel poslední závod, závod jednotlivců, my ale nechtěli nic riskovat, bažiny, skály a tak víte, a raději jsme vyrazili po dvojicích. Časy nijak závratné nebyly, my se o to ani moc nesnažili, takže to nějak nevadilo. Odpoledne jsme opět prospali a večer jsme vyrazili do města, najít nějakou hospodu nebo restauraci, v které by se dalo dobře najíst. Po zoufalém hledání a nenalézání jsme se zeptali jednoho domorodce a ten prohlásil, že tu nic takového není. Nakonec si to rozmyslel, a poslal nás kilometr na konec města k celkem solidní restauraci. Ale ouha, úterý a středa zavřeno. Dnes je úterý? Tak nám nezbylo nic jiného, než koupit brambůrky, kofolu a gumové medvídky na benzínce. Co bylo večer za program si moc dobře nevzpomínám, asi nebylo nic, jen organizační upřesnění. Večer jsme měli sto chutí zakončit povedenou akci klasicky, dlouhým ponocováním, hraním pokeru a tak podobně. To jsme ale tvrdě narazili na ostrovskou stěnu. Prý, že zítra vstávají a že se chtějí vyspat. A nikde jinde místo nebylo. Skončilo to debatováním po tmě ze spacáčku, dokonce i Ostrováci se drželi a Milan nás poprosil až po dost dlouhé době, jestli bychom nechtěli už spát. Tomu se říká respekt, a to nás bylo asi pětkrát méně. (Kecám, jsou jen dobře vychovaný, nic víc v tom nebylo [22.11.2009]) Ráno se nám popravdě vůbec vstávat nechtělo, právě z rána pochází jedna skvělá dokumentační fotka. Uvidíte na ní jednu zmuchlanou neurčitou věc, z jedné strany bílou z druhé stříbrnou. Pro nezkušené, je to alumatka. Asi tři milimetry tlustá, prostě ideální pro spaní, že? Už hodně dlouho ji sebou vozí Lenka a nikdo nechápe, jak se na ní může vyspat. Právě tato fotka je ale usvědčující, dobře je z ní poznat jak vytlačuje svého bratra z pěkné tlusté a měkké karimatky. Že by začínala vítězit pohodlnost na hmotností a objemem? ("a nikdo nechápe, jak se na ní může vyspat…" - Nevyspí se, už před půlrokem to vzdala, teď tahá karimatku, jo, jo, sice gramy navíc, ale to pohodlí… [22.11.2009]) Během pár minut jsme byli prouzení a sbalení a zase jsme sledovali Ostrováky jak tam všemožně pobíhají a mysleli jsme při tom na to, jak jsme mohli ještě chvíli spát. Školu jsme opustili za pár minut, vzali jsme útokem místní pekárnu a potom i cukrárnu, autobus nám totiž jel až za pěkně dlouhou dobu. V patřičný okamžik jsme se z teplé cukrárny zvedli a vydali se zase do deště a zimy. Čekali jsme a čekali, pár autobusů přejelo, pak ještě jeden a my lehce opaření zjišťujeme, že to byl ten náš. Za pár minut jel ale další a tak se vlastně nic nestalo. Ze Svoru jsme jeli opět QuickBusem do Prahy, v Praze jsme pojedli hranolky a zmrzlinu v McDonaldu, kde jsem také veselou společnost opustil a vypravil se na hlavní nádraží. Pak zase vlakem až do Klatov a hurá domů. Další vryt na pažbu k úspěšným akcím. Jo a kolik vlastně zbývá dní do jarních prázdnin?

Čas načtení: 2020-10-07 18:37:39

Filmový festival v Karlových Varech bude v listopadu

Vzhledem k situaci, která nastala na jaře letošního roku v souvislosti s koronavirovou epidemií, nebylo možné konání řádného 55. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary v červenci. Pořadatelé se proto rozhodli od 18. do 21. listopadu uspořádat 54 ½ MFF Karlovy Vary. Formou nesoutěžní přehlídky nabídnou v české premiéře výběr nejvýraznějších filmových titulů, které vzbudily pozitivní ohlasy při premiérovém uvedení na letošních festivalech Sundance, v Berlíně či v Benátkách.  „Hostům i návštěvníkům z řad veřejnosti chceme při respektování všech platných hygienických opatření poskytnout jedinečnou možnost zažít festivalovou atmosféru v netradičním podzimním čase, s rozsahem menší, ale kvalitní programovou nabídkou i speciální možností pobytu v místech, která v průběhu běžných ročníků slouží výhradně festivalu,“ uvádějí pořadatelé karlovarského festivalu. A dodávají: „Věříme, že při dodržování pravidel a zajištění sofistikované prevence a ochranných prostředků není nezbytné ani v této době rezignovat na kulturní život.“ Počet míst v promítacích sálech bude stanoven podle povolené kapacity v souladu s vládními nařízeními. Odborná firma bude zajišťovat několik druhů preventivní dezinfekce Vzhledem ke zkrácenému rozsahu akce, nebudou vydávány tradiční Festival Passy, vstupenky bude možné zakoupit na jednotlivá představení prioritně on-line formou. Předprodej vstupenek bude zahájen 21. října prostřednictvím rezervační platformy Go Out. Vstupenky na festivalová představení bude rovněž možné zakoupit na místě, v pokladnách, které budou umístěny u festivalových kin. Pro zajištění bezpečnosti bude při nákupu vstupenek třeba zaregistrovat kontaktní údaje. Handicapovaným a jejich doprovodu budou opět k dispozici zdarma vstupenky do všech kinosálů, asistenční služby, doprava po Karlových Varech, parkovací místa u hotelu Thermal. V programu 54 ½ MFF KV bude přibližně 30 filmových titulů, každý z filmů bude mít dvě až tři projekce. Program bude sestaven tak, aby diváci měli možnost jejich zhlédnutí jak v první, tak ve druhé polovině čtyřdenní přehlídky. Projekce budou probíhat ve Velkém a Malém sále hotelu Thermal, Městském divadle Karlovy Vary a kině Čas. Kompletní program přehlídky bude zveřejněn na oficiálních festivalových stránkách www.kviff.com 19. října. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-28 07:54:10

Karlovarský filmový festival letos nebude, uskuteční se jen promítání vybraných filmů v kinech po celé republice

Letos se měl uskutečnit již 55. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Pořadatelé ale uvedli, že „s ohledem na přetrvávající opatření vlády v souvislosti s koronavirovou krizí a kvůli jejím mezinárodním dopadům a celosvětově komplikované situaci“ přesouvají jeho konání na 2. až 10. července 2021. Pořadatelé festivalu původně zvažovali přesunout jeho konání na pozdější letošní termín. Vzhledem k tomu, že se situace stále mění, však dospěli k závěru, že konání letošního ročníku karlovarského festivalu v jiném čase či rozsahu by s sebou stále neslo zdravotní rizika a omezení, která by bylo z organizačního hlediska velmi těžké zajistit. Vzhledem k tomu, že plán uvolňování opatření vlády počítá s otevřením kin pro daný počet návštěvníků od 8. června, rozhodli se připravit speciální verzi tradiční přehlídky Vary ve vašem kině, která v původním festivalovém termínu (3. až 11. července 2020) nabídne divákům kin po celé České republice výběr snímků, které podle nich stojí za to vidět. „Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary je jednou z nejvýznamnějších kulturních událostí u nás a jako organizátoři jsme nakonec dospěli k názoru, že hledání redukovaných nebo alternativních variant by šlo proti jeho hlavnímu smyslu, a tím je vzájemné setkávání diváků, filmových tvůrců, lidí z různých oblastí života a jejich kolektivní vnímaní filmových děl. Věřím, že síla společného prožitku při projekcích v sálech a jeho sdílení jsou nenahraditelné,“ říká prezident MFF Karlovy Vary Jiří Bartoška. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-26 07:12:16

Zvláštnosti doby infekční aneb O Praze bez turistů a o literatuře v potížích

S prudkým utlumením turistického ruchu se uprázdnilo ohromné množství bytů v širším centru Prahy a aktuálně se jich nabízí více než tisíc k pronájmu za velmi nízké ceny. Upozornil na to Janek Rubeš ve svém článku na Seznamu. Vypravil jsem se ze zvědavosti na SReality.cz a vyhledal si pronájmy v širším centru … a faktžejó, mapa je neuvěřitelná: 3+kk v Nerudovce za 20 tisíc, to spíš připomíná Černý Most. Ceny na periferii mimochodem nijak zvlášť neklesly, je to záležitost širšího centra. Ta číslíčka v červených kroužcích znamenají počet volných bytů v daném místě, abyste si náhodou nemysleli, že jedna šipka = jeden byt. Kdepááák! Tady si to můžete proklikat sami.) Víme tedy díky této nečekané krizi aspoň zhruba, jaký je rozsah fenoménu AirBnB v centru matičky stověžaté. To má svoje výhody; hlavně to, že jakákoliv další debata o této službě bude založena na konkrétních číslech, ne na nějakém teoretickém modelu, který by byl nejspíš nepřesný. Toto je vůbec zajímavé a podle mého názoru legitimní politické téma, i když teď – se zavřenými hranicemi a bez turistů – stojí samozřejmě stranou. Na spoustě míst světa řešily v posledních letech místní radnice a vlády otázku, kolik turistů už je příliš – v Amsterdamu, Barceloně, na Machu Picchu i na Bali. Chorvatský Dubrovník, ke své smůle zároveň mimořádně malebný a mimořádně prostorově stísněný, už zavedl nějaké horní limity. Praha je přirozenou součástí této množiny turistických atrakcí, však je krásná a světově známá. Počet turistů navštěvujících naše hlavní město se taky od roku 2000 skoro ztrojnásobil. Mezi mými čtenáři jsou také libertariáni, kteří zastávají názor, že svoboda pohybu je velmi důležitá a úřady do ní nemají co kecat. A totéž že platí o svobodě pronajímat si byt dle libosti. Řekl bych, že tento názor rezonuje s většinou lidí až do chvíle, než začnou být davy takhle vzniklé příliš početné. Pak začnou mít místní lidi námitky a svoboda druhých je přestane zajímat. Instinktivně totiž většina lidí vnímá nějaké území jako svoje, „právem kmene“, i když katastr nemovitostí třeba říká něco jiného. Jádro problému je přitom čistě matematického rázu. Během posledních desetiletí nemalá část dříve chudého světa zbohatla a zároveň výrazně zlevnilo cestování. Tak se stalo, že počet světově aktivních turistů neustále roste, za poslední generaci se zněkolikanásobil. Jenže těch skutečně proslulých a atraktivních míst jako je Praha, Barcelona, Bali, Santorini nebo Mount Everest zas tolik není a na rozdíl od té rostoucí množiny lidí, která by je chtěla aspoň jednou v životě navštívit, zůstávají stále stejně velké. Tím pádem přetlak v ohniscích tohoto pohybu zákonitě už léta rostl a proti konceptu nezadatelných svobod se vynořila jiná myšlenka, podstatně méně liberální, že každá komunita má právo si určit, kolik těch lidí zvenčí chce přivítat a za jakých podmínek. Což nutně znamená říct někomu „ne“ a pak už je jen otázka, podle jakých kritérií to omezovat a jakými prostředky. V Praze dnes máme paradoxní situaci, že tohle téma naťukl zcela nekonzervativní pirátský primátor Zdeněk Hřib, a navíc do něj šlápl vysloveně neelegantně, „obě nohy levé“. I v Barceloně se toho chytá progresivní levice. Ale ony ty úvahy jsou v podstatě konzervativního rázu, což člověk dobře vidí v jiných částech světa, kde třeba žádná progresivní levice ani není. (Například stížnosti indiánů či jiných domorodců, že jim návštěvníci lezou do posvátných území.) A nemají až tak daleko ke snaze omezovat imigraci trvalou, včetně té azylové, i když můžeme pochybovat, že by se zrovna k téhle myšlenkové příbuznosti páně Hřibův magistrát hlásil. No nic, jak řečeno, teď to nemusíme řešit. Ale ona se ta otázka zase vynoří, až se světová ekonomika otřepe a letiště znovu ožijí pohybem milionů. AirBnB je fenomén sám o sobě, vedl k těsnému prostorovému zkřížení ubytovacího průmyslu s běžnými rezidenčními byty, což bylo ve velkých městech už dávno papírově i fyzicky odděleno, právě proto, aby na sebe pocestní a měšťané nenaráželi příliš těsně. (Zájezdní krčmy byly středobodem konfliktů už někdy za Gilgameše.) Sám jsem AirBnB několikrát využil, hlavně z cenových důvodů, navíc je skutečně příjemné mít k dispozici kuchyňku apod., což hotely neposkytují. Ale naprosto chápu, co na něm místní obyvatele dráždí – v Budapešti, Barceloně i Praze. A nebudu jim moci vyčítat, pokud budou chtít, aby to fungovalo podle nějakých regulí respektujících starý princip oddělení soukromého bydlení od hotelových služeb. Úplně cokoliv může totiž lidem jednoho dne jaksi přerůst přes hlavu, i kdyby z toho zároveň byly peníze. Další nečekaný následek koronaviru. Do literárního světa dopadlo jako bomba prohlášení velkého knižního distributora Euromedia, že pozastavují platby a peníze budou přednostně vyplácet svým vlastním zaměstnancům. (Později to trochu zmírnili.) Mezi autory, ilustrátory, nakladateli, vydavateli, tiskaři a dalšími lidmi, kteří se starají o písemnou kulturu, zavládla naprostá panika. Ono už se na jejich živobytí dost projevilo zrušení květnového Světa knihy a zavření knihkupectví. Toto je další vážná komplikace. U turistického průmyslu by člověk kolaps aspoň čekal. U literárního je to novinka. Snad tahle věc bude aspoň k něčemu dobrá – autoři a vydavatelé by si mohli navyknout prodávat knihy přímo čtenářům. Velcí distributoři se už dříve k ostatním chovali s nonšalancí alkoholem posílených hrochů. Bylo to samozřejmě dáno jejich faktickým monopolem pro přístup do knihkupectví, který jim dával možnost jednat s menšími smrtelníky adekvátně spatra. Ale tahle rána by snad mohla zbytek literárního světa přesvědčit k tomu, aby vztahy s nimi poněkud zredukoval. Asi podobně, jako když teď bude zbytek světa uvažovat o tom, jaké druhy výroby vrátit z Číny raději zpátky domů. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-03-19 11:51:58

Pražský Svět knihy v květnu nebude, pořadatelé ho kvůli epidemii chtějí uspořádat až v říjnu

Letošní 26. ročník mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha 2020 v květnovém termínu neproběhne. Pořadatelé jej odložili na říjen, konkrétně na 8. až 11. října. Literárním novinám to sdělil ředitel Světa knihy Radovan Auer. „V tuto chvíli není reálné, aby se takto masová akce v květnu konala. I kdyby ji příslušné orgány povolily, bude tu strach lidí se tak velké akce zúčastnit. A od nás by nebylo zodpovědné takto velkou akci v květnu pořádat,“ uvedl Radovan Auer. Po konzultacích s našimi zahraničními kolegy i s řadou lidi z oboru jsou podle Auera přesvědčeni, že je důležité, aby literatura a knihy nepřišly ani v těchto časech o svou „výkladní skříň“. „Po odeznění nouzových opatření, s ohledem na ekonomickou krizi, která nás čeká, je důležité připomenout význam knih, literatury, četby a vzdělání,“ sdělil. Pořadatelé podle něj chápou, že konání Světa knihy Praha právě v květnu má ve „čtenářově roce“ své logické místo a určitě se k tomuto termínu chtějí v příštím roce vrátit. Letos je však podle nich důležité, aby akce vůbec proběhla. Zvolený termín hledali tak, aby se vyhnuli tradičním akcím v literárním i jiných oborech. Čestný host veletrhu – Polsko – je prý připraven prezentovat se v plném rozsahu. „Partnerská spolupráce s varšavským veletrhem, kterou jsme navázali, zůstane zachována. I ve všech ostatních ohledech věříme, že připravíme zcela plnohodnotný Svět knihy, plný skvělých programů, hostů a knih,“ dodal Radovan Auer. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-05 08:19:29

Aktualizovaný bezpečnostní manuál pro závody rally v Česku.

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 AKTUALIZOVANÝ BEZPEČNOSTNÍ MANUÁL PRO RALLY Komise rally Autoklubu ČR připravila ve spolupráci s bezpečnostní skupinou pro pořadatele a činovníky aktualizovaný bezpečnostní manuál pro závody rally v České republice v roce 2024. Závody v disciplíně rally jsou jednou z nejstarších a nejatraktivnějších motoristických disciplín v naší republice. Čeští pořadatelé i jezdci

Čas načtení: 2024-03-06 10:28:13

Rallye Plzeň v závěru června a nově s testovací RZ.

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 Plzeňští pořadatelé připravili předsezónní novinku – RallyeTest Po několikaleté pauze se vrací do národního kalendáře rallysportu oficiální testovací podnik, na kterém si mohou závodníci vyzkoušet své sportovní nářadí před nastávající sezónou. Testovací rychlostní zkouška se bude v sobotu 23. března nacházet na technické trati u města Úterý, kterou agilní pořadatelé z Auto

Čas načtení: 2024-04-12 15:48:00

Hudbou proti xenofobii: Na United Islands of Prague vystoupí české i zahraniční hvězdy

Festival United Islands of Prague zařadil do programu koncert Symphony for Humanity, který má upozornit na rostoucí xenofobii v České republice i ve světě. Na Střeleckém ostrově na něm 2. května vystoupí mimo jiné i Ben Cristovao a Sofian Medjmedj. Multižánrový festival United Islands, který letos pořadatelé prodloužili na čtyři dny, se na pražských ostrovech bude konat od 1. do 4. května. ČTK o tom za pořadatele informovala Zuzana Kantorová.

Čas načtení: 2024-04-16 08:13:05

Nový bezpečnostní manuál závodů automobilů do vrchu.

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 BEZPEČNOSTNÍ MANUÁL PRO ZÁVODY DO VRCHU Komise závodů do vrchu AČR aktualizovala pro pořadatele a činovníky bezpečnostní manuál závodů automobilů do vrchu AS AČR 2024. Závody do vrchu jsou jednou z nejstarších a nejatraktivnějších motoristických disciplín v naší republice. Čeští pořadatelé i jezdci mají historicky velký kredit i za hranicemi

Čas načtení: 2024-07-10 10:02:00

Hudební festivaly zvou návštěvníky na hrady, k přehradám i na vinice

Praha - Pořadatelé hudebních festivalů zvou návštěvníky na hrady, k přehradám i na vinice. K jejich přilákání již nestačí jen hudba, pořadatelé proto nabízejí různé doprovodné akce. Například účastníky...

Čas načtení: 2024-07-14 14:00:39

Covid na Tour řádí. Pořadatelé nařídili povinné roušky

Pořadatelé cyklistické Tour de France zpřísnili kvůli nárůstu počtu nakažených covidem-19 v pelotonu opatření proti šíření nemoci. Nošení roušky je ode dneška povinné pro všechny pořadatele, novináře a další osoby, které přicházejí do kontaktu s jezdci a členy stájí. Uvedli to zástupci pořadatelské organizace ASO.

Čas načtení: 2024-08-04 17:47:19

Tropický Přerov otestoval motokrosové jezdce i pořadatele.

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 Czech MX Junior: Tropický Přerov otestoval jezdce i pořadatele Tropické teploty provázely třetí podnik MX Shop Sekerka OPEN MČR juniorů a žen, který se v sobotu 27. července 2024 uskutečnil v Přerovské rokli. Pořadatelé z přerovského autoklubu dělali maximum pro to, aby se závod odjel do zdárného konce. Proto také

Čas načtení: 2024-08-11 20:50:00

Glosujeme ŽIVĚ konec olympiády v Paříži: Zhasne oheň, hry putují do USA a Tom Cruise ukáže kaskadérský kousek

Zahajovací ceremoniál Olympijských her v Paříži 2024 nenechal nikoho chladným. Nástupové kolekce, dechberoucí i kontroverzní okamžiky rozproudily debatu po celém světě. I když zakončení bývá komornější, pořadatelé her ho rozhodně nechtějí odbít a chystají celou řadu překvapení. Co je jisté? Zhasne olympijské oheň a vlajku si přeberou pořadatelé příštích her, tedy organizátoři z Los Angeles. Fialová podlaha na Stade de France by měla odkazovat na francouzskou levanduli a kaskadérský kousek by měl předvést i slavný hollywoodský herec Tom Cruise. Jak to celé dopadne? Zakončení glosujeme živě ve vlákně v článku.

Čas načtení: 2024-08-11 20:50:00

Bartkovský: Ostudný a nudný konec olympiády. Tom Cruise skokem ze střechy nevyvážil sobectví a chaos

Zahajovací ceremoniál Olympijských her v Paříži 2024 nenechal nikoho chladným. Nástupové kolekce, dechberoucí i kontroverzní okamžiky rozproudily debatu po celém světě. I když zakončení bývá komornější, pořadatelé her ho rozhodně nechtějí odbýt a chystají celou řadu překvapení. Co je jisté? Zhasne olympijské oheň a vlajku si přeberou pořadatelé příštích her, tedy organizátoři z Los Angeles. Fialová podlaha na Stade de France by měla odkazovat na francouzskou levanduli a kaskadérský kousek by měl předvést i slavný hollywoodský herec Tom Cruise. Jak to celé dopadne? Zakončení glosujeme živě ve vlákně v článku.

Čas načtení: 2024-08-12 19:30:10

WhatsApp testuje novinku, kterou ocení všichni pořadatelé akcí

Populární komunikační aplikace WhatsApp přichází s velmi užitečnou novinkou V rámci komunitních skupinových konverzací lze vytvářet časově omezené události Novinka je aktuálně k dispozici pouze v rámci beta verze na operačním systému Android Uspořádat nějakou větší či menší akci není nic jednoduchého, což jistě potvrdí každý, kdo se o něco podobného pokoušel. Dát ale konkrétní skupině uživatelů vědět, že se nějaká akce bude pořádat tak, aby to v každodenním ruchu nezapadlo, to už je kumšt. K tomu jsou nepostradatelné komunikační aplikace, jako je kupříkladu WhatsApp. Ten v květnu představil funkci Události pro komunity a v červnu ji začal zavádět pro skupinové chaty pro uživatele beta verze systému Android. Přečtěte si celý článek WhatsApp testuje novinku, kterou ocení všichni pořadatelé akcí

Čas načtení: 2024-09-11 16:17:01

Hrozba vydatných dešťů mění víkendové plány. Pořadatelé ruší akce

Kvůli intenzivním srážkám a silnému větru, které meteorologové z předpovídají na víkend, některé kraje ruší plánované akce. K tomuto kroku přistoupili pořadatelé v Královéhradeckém kraji, kde je hejtmanství připraveno svolat krizový štáb a lidé by měli být opatrní zvláště na horách. Některé víkendové akce v Pardubickém a Libereckém kraji pořadatelé raději zrušili nebo přemístili pod střechu.

Čas načtení: 2024-09-20 12:26:38

Je vyprodáno. Tři měsíce před startem

Více než tři měsíce před začátkem Turné čtyř můstků hlásí pořadatelé úvodního závodu v Oberstdorfu vyprodáno. Fanoušci skoků na lyžích už nyní vykoupili všech 25.500 vstupenek, které šly do prodeje. Vysokou poptávku registrují i pořadatelé dalších tří zastávek 73. ročníku Turné v Garmisch-Partenkirchenu, Innsbrucku a Bischofshofenu.

Čas načtení: 2024-09-30 16:53:32

Setkání mistrů na autodromu v Sosnové nakonec nebude!

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 Letošní Global Assistance Setkání mistrů v Sosnové se neuskuteční        Pořadatelé Global Assistance Setkání mistrů se rozhodli XXIII. ročník vynechat a soustředit se na přípravu dalších sportovních akcí v nadcházející sezóně. Dva týdny před plánovaným XXIII. Global Assistance Setkáním mistrů se pořadatelé z Autodromu Sosnová po důkladném zvážení všech souvislostí a

Čas načtení: 2024-10-01 14:00:00

Letošní Global Assistance Setkání mistrů v Sosnové se neuskuteční

Pořadatelé Global Assistance Setkání mistrů se rozhodli XXIII. ročník vynechat a soustředit se na přípravu dalších sportovních akcí v nadcházející sezóně. Dva týdny před plánovaným XXIII. Global Assistance Setkáním mistrů se pořadatelé z Autodromu Sosnová po důkladném zvážení všech souvislostí a okolností rozhodli, že v přípravě letošního ročníku nebudou pokračovat.

Čas načtení: 2024-10-13 10:49:00

Sražený byl řidičův kamarád, v zákazu nestál, říká šéf hořovické rallye

Jednašedesátiletý muž, kterého při sobotní Rallye Hořovice těžce zranila tyč, do níž narazila jedna ze soutěžních posádek, byl podle informací pořadatele zřejmě řidičův kamarád. Pořadatelé rovněž potvrdili, že fanoušek nestál v zakázané zóně. Policisté vyšetřují událost pro těžké ublížení na zdraví z nedbalosti.