Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-01-19 06:00:00

Australský senát se vyslovil proti legalizaci

Australský senát zamítl v listopadu návrh zákona předložený Stranou zelených, jehož přijetí by znamenalo legalizaci konopí na celostátní úrovni a vznik regulovaného trhu. Hlavními odpůrci byly vládnoucí Labouristická strana a opoziční koalice Liberální a Národní strany. Senátor za Stranu zelených David Shoebridge přesto označil historicky první hlasování o legalizaci na půdě australského parlamentu za krok vpřed a vyzval k dalším debatám na toto téma. Australský senát zamítl návrh zákona, jehož přijetí by znamenalo legalizaci konopí na celostátní úrovni. Zato relativně nedaleké Fidži nepřešlapuje na místě a chystá se profitovat z legálního konopného průmyslu. Ministr obchodu Manoa Kamikamica totiž v říjnu informoval veřejnost, že vláda pracuje na legalizační legislativě, která bude dokončena v příštím roce po konzultacích s veřejností. The post Australský senát se vyslovil proti legalizaci appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2025-01-23 16:28:00

Společnost Haier rozsvěcuje Australian Open. Přelomové partnerství oslavující inovace a dokonalost

Melbourne (Austrálie) 23. ledna 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Od 6. ledna probíhá v Melbourne Parku Australian Open („AO"), jeden z nejvýznamnějších grandslamových tenisových turnajů na světě. Společnost Haier, vedoucí světový podnik v oblasti domácích spotřebičů a spotřební elektroniky, s hrdostí oznamuje své partnerství jako oficiální sponzor televizorů a domácích spotřebičů pro AO a tenisová léta v letech 2025 až 2027. Tato spolupráce je prvním partnerstvím společnosti Haier s AO, které signalizuje dlouhodobý závazek k inovacím, udržitelnosti a zlepšování spotřebitelských zážitků.Haier a Australian Open – dokonalá shoda vizí a hodnotPrvní vstup společnosti Haier do partnerství s AO ztělesňuje sdílené hodnoty, jimiž jsou neúnavná snaha o dokonalost, přístup zaměřený na spotřebitele a oddanost udržitelnosti. Technologické prvenství společnosti Haier v oblasti domácích spotřebičů zrcadlí prvotřídní výkon a špičkové zážitky, které AO přináší milionům fanoušků po celém světě. Zatímco AO je lídrem v ekologických sportovních iniciativách díky svému zdravému a energickému životnímu stylu, společnost Haier se také stala průkopníkem ekologických inovací a nabízí energeticky úsporné výrobky, které minimalizují dopad na životní prostředí.Li Chua-kang, první náměstek ředitele skupiny Haier a předseda představenstva a generální ředitel společnosti Haier Smart Home, prohlásil: "Toto partnerství s Australian Open představuje zásadní krok v našem globalizačním úsilí a je důkazem naší oddanosti sportu a inovacím."Rostoucí přítomnost společnosti Haier v AustráliiAčkoli se jedná o první spolupráci mezi AO a společností Haier, australský trh vždy hrál klíčovou roli na cestě globální expanze značky Haier.Od vstupu společnosti Haier na australský trh v roce 2002 až po akvizici společnosti Fisher & Paykel, která se později stala jedním z deseti největších výzkumných a vývojových center společnosti Haier, se firma Haier na australském a novozélandském trhu (dále jen „trh ANZ") posouvala od nižších příček k nejvyšším.Úctyhodný růst společnosti Haier na australském trhu je dán jejím odhodláním dodávat vysoce kvalitní a inovativní výrobky přizpůsobené místním preferencím. Australský trh byl obzvláště vnímavý k technologicky vyspělým a energeticky úsporným řešením společnosti Haier, která uspokojují rozmanité požadavky spotřebitelů. Od komplexní modernizace displejů v prodejnách The Good Guys („Dobří chlapi", TGG), přes uvedení myčky nádobí H20 New Platform až po proniknutí do obchodní sítě HVN se produktová řada společnosti Haier neustále vyvíjí a překonává očekávání spotřebitelů.Ve vysoce konkurenčním prostředí australského trhu společnost Haier úspěšně prorazila se svou strategií dvou značek, dosáhla podílu 17 % na prodeji a zajistila si vedoucí pozici na trhu pro dvě značky. To odráží silnou spotřebitelskou základnu a rostoucí povědomí o značce. V roce 2024 se společnost Haier umístila na prvním místě na trhu ANZ.Strategická expanze společnosti Haier v Evropě – globální vize v praxiVýsledky společnosti Haier na trhu ANZ jsou pouze mikrokosmem její globální strategie budování značky.Společnost Haier klade značný důraz na různorodé potřeby zámořských uživatelů a jedinečné charakteristiky regionálních trhů tím, že uplatňuje strategii „tři v jednom" (lokalizovaný výzkum a vývoj, výroba a marketing), která integruje zdroje institucí z různých zemí.Ukázkovým příkladem inovací společnosti Haier je pračka Haier Langjing X11, tedy řada vysoce výkonných spotřebičů, která kombinuje vynikající energetickou účinnost se špičkovým designem. S ohledem na nedostatek energie a vysoké ceny v Evropě byla na trh uvedena pračka X11 s ekologickými technologickými funkcemi a vylepšenými schopnostmi úspory energie, která nabízí padesátiprocentní úsporu energie v souladu s přísnými evropskými normami třídy A. Úspěch řady X11 z ní učinil jednu z vlajkových produktových akcí společnosti Haier v Evropě a významně přispěl k růstu značky v tomto regionu.Společnost Haier se úspěšně etablovala jako přední značka v mnoha evropských zemích. V první polovině roku 2024 vzrostly tržby společnosti Haier Europe o 9,2 %, přičemž Haier Europe je již osm let po sobě rychle rostoucí společností v oblasti domácích spotřebičů. V celosvětovém měřítku je společnost Haier podle společnosti Euromonitor již 16 let po sobě na prvním místě v žebříčku hlavních značek domácích spotřebičů.Iniciativy v oblasti životního prostředí, sociálních věcí a správy (ESG). Společný závazek společnosti Haier a Australian Open k udržitelnostiPartnerství mezi společnostmi Haier a AO zdůrazňuje závazek obou organizací k odpovědnosti vůči životnímu prostředí. Haier a AO se společně zasazují o ekologičtější budoucnost sportu i životního stylu a podporují pozitivní změny pro životní prostředí a komunitu po celém světě.Během Australian Open představuje společnost Haier řadu ekologicky šetrných výrobků a nabízí návštěvníkům poutavý zážitek, který podporuje ekologičtější a zdravější životní styl a rozšiřuje udržitelný způsob života z turnaje do každodenního života.Společnost Haier přitom vždy považovala dodržování zásad ESG za nedílnou součást své podnikové strategie. Dne 28. listopadu 2023 získala společnost Haier Smart Home jako jediný čínský podnik vyrábějící domácí spotřebiče odznak „Charta Země" od Iniciativy pro udržitelné trhy. Dne 18. ledna 2024 byla označena za jednoho z nejlepších zaměstnavatelů ve Velké Británii. Jako jediná značka domácích spotřebičů získala toto ocenění ve dvou po sobě jdoucích letech.Stejně jako sport překračuje hranice, ani vize společnosti Haier o lepším životě nezná hranice. Společnost se zavazuje vytvářet lepší inteligentní život pro všechny, a to po celém světě.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2604475/1.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2604478/2.jpgKontaktningliangchun@haier.com   

Čas načtení: 2024-02-27 21:57:39

Australský obrněný sbor [1941-1948]

Autor: RoBoT Datum: 27.02.2024 21:57:39 Název:Name:Australský obrněný sborAustralian Armoured CorpsOriginální název:Original Name:Australian Armoured CorpsDatum vzniku:Raised/Formed:09.07.1941Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:14.12.1948Nástupce:Successor:Královský australský obrněný sborRoyal Australian Armoured CorpsNadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Dislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Náčelník štábu:Chief of Staff:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:en.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-02-27 21:55:05

Královský australský obrněný sbor [1948- ]

Autor: RoBoT Datum: 27.02.2024 21:55:05 Název:Name:Královský australský obrněný sborRoyal Australian Armoured CorpsOriginální název:Original Name:Royal Australian Armoured CorpsDatum vzniku:Raised/Formed:14.12.1948Předchůdce:Predecessor: Australský obrněný sbor Australian Armoured CorpsDatum zániku:Disbanded:DD.MM.RRRRNástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Dislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Náčelník štábu:Chief of Staff:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:en.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-11-02 19:25:00

Je nejhorší sériový vrah Austrálie na svobodě? Staré případy se opět otevřely

Australský senátor Jeremy Buckingham minulý týden vyjádřil obavy, že nejhorší sériový vrah v historii země by mohl být stále na svobodě. Policie podle něj uznala, že 67 nevyřešených vražd a zmizení žen ve státě Nový Jižní Wales mezi lety 1977 a 2009 vykazuje vzájemné souvislosti. Za některými z těchto případů mohl stát i nechvalně známý australský vrah Ivan Milat, který se k těmto činům ale nikdy nepřiznal.

Čas načtení: 2024-11-07 10:29:25

Australský šéf špionáže varuje: Vzniká osa zemí Rusko, Čína, Irán a KLDR

SYDNEY – Šéf australské Národní zpravodajské služby ve středu prohlásil, že „vznikající osa“ zemí poskytujících podporu Rusku, včetně Číny, Íránu a Severní Koreje, představuje... Článek Australský šéf špionáže varuje: Vzniká osa zemí Rusko, Čína, Irán a KLDR se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-01-06 10:38:00

Záchrana ve skalách: Hasiči pomohli psovi uvězněnému 8 metrů nad zemí

Australský ovčák se během procházky zaběhl a skončil na příkré skalní římse u Loukova na Semilsku. Z dramatické situace ho vysvobodili profesionální hasičtí lezci. Psa bezpečně snesli dolů a předali šťastné majitelce. Celý zásah trval pouhých 25 minut a přilákal pozornost místních obyvatel.

Čas načtení: 2011-12-23 13:00:00

SUPER x P.A.M. / Sluneční brýle z Austrálie

Slunečních brýlí v zimě užijete až až, proto ani značka SUPER nepolevuje a vyzývá další spoluhráče ke spolupráci. Posledním odchyceným je australský label P.A.M, který se opravdu vytáhl. Ze společné dílny vznikla kolekce velmi zajímavých slunečních brýlí, přičemž většinu z nás zarazí atraktivní ba ...

Čas načtení: 2011-01-18 13:00:00

COLAB léto 2011 / Připrav své oči

Australský label COLAB startuje rok 2011! Možná se to nezdá, ale léto se blíží mílovými kroky, takže je načase provětrat obchody s brýlemi. Inspirací by měl být určitě následující lookbook COLAB, který pojednává o letní kolekci brýlí. Je vidět, že fotky, na nichž jsou modely předvádějící sérii brý ...

Čas načtení: 2012-03-23 00:00:00

Flamingopark uvádí novou kolekci Hecho En Mexico

Česko-australský Flamingopark vítá jaro barevnou kolekcí inspirovanou Mexikem, zemí, která se pro zakladatelé této značky stala novým domovem. Kolekce má výstižný název Hecho en Mexico. Je vyrobena výhradně ručně za použití tradičních technik a odráží se v ní barevnost mexické kultury. Šaty a sukně ...

Čas načtení: 2012-01-07 00:00:00

Zimní výprodej ve Flamingoparku

Česko-australský Flamingopark dnes 7.1.2012 zahajuje zimní výprodej. Za zvýhodněné ceny si můžete pořídit nejen designové kousky do vašeho šatníku, ale i bytové dekorace, kabelky a další designové doplňky. Veškeré produkty z výprodeje budou k dostání v kamenné prodejně Flamingopark, Truhlářská 29, ...

Čas načtení: 2011-12-24 00:00:00

Shoes of Prey aneb vytvořte si boty podle svého gusta

V poslední době neustále narážím na články kolegyň z módní branže, ať už jde o redaktorky různých webu či bloggerky, ve kterých se zmíněné slečny a dámy rozplývají nad webem Shoes of Prey. Inu, řekla jsem si, že se na něj také mrknu. Australský web Shoes of Prey je na internetu novinka, funguje o ...

Čas načtení: 2011-10-29 00:00:00

Flamingopark uvedl na trh novou kolekci oblečení Zima 2011-12

Česko-australský Flamingopark uvedl na trh novou kolekci oblečení Zima 2011–12. Hlavním mottem této kolekce je svoboda, neformální look a variabilita. Volnější střihy, vrstvení zajímavých modelů a základní barvy jako je černá, šedá i tmavě modrá, ocení milovnice ležérní elegance. Topy, sukně a kalh ...

Čas načtení: 2023-11-23 16:11:00

Filmové a seriálové tipy, týden #47: Napoleon a další francouzské hity či Vachlerův smysl života

Z Francie až na australský dobytčí ranč. I tento týden jsme vašimi průvodci po pestrých cestách do kinosálů a na obrazovky...

Čas načtení: 2013-03-13 09:15:00

Lacné letenky do Austrálie - ochutnajte nevšedný zážitok južnej pologule

Austrálsky zväz, ležiaci na opačnej hemisfére našej zeme, je najmenším kontinentom sveta. Neslúži ako typicky turistická destinácia, ale pre svoje nezameniteľné pôvaby je navštevovaná turistami najrôznejších rás a náboženských vyznaní. V posledných rokoch sa Austrália stala hitom európskych turistov ...

Čas načtení: 2023-02-22 17:55:00

Pornoherec si při natáčení zlomil penis: Jeho chlouba mu zčernala!

Australský pornoherec Liam Ellis utrpěl při natáčení jedné z lechtivých scén šílené zranění. Při erotických hrátkách si zlomil penis. Jak popsal, jeho chlouba dokonce zčernala! Nejenže musel na operaci, ale s natáčením si bude muset dát na měsíce pauzu. 

Čas načtení: 2011-09-16 01:00:00

Levné letenky do Australie – ochutnejte nevšední zážitek jižní polokoule

Australský svaz, ležící na opačné hemisféře naši země, je nejmenším kontinentem světa. Neslouží jako typicky turistická destinace, avšak pro své nezaměnitelné půvaby je navštěvována turisty nejrůznějších ras a náboženských vyznání. V posledních letech se Austrálie stala hitem evropských turistů, jel ...

Čas načtení: 2012-04-02 00:00:00

V Jizerkách na sněžnicích

Za zapůjčení sněžnic děkujeme půjčovně Špičák a mnoha dalším. Stejně jako loni i letos o Velikonocích se nám nechtělo zůstávat sedět doma a dumali jsme, kam vyrazit. Nabízela se opětovná návštěva Jizerských hor, kde jsme před půlrokem řezali dřevo na topení. Drobný zádrhel nastal v tom, že v Jizerkách bylo ještě v půlce března mnoho sněhu a nezdálo se, že by to do prázdnin mohlo zmizet. A protože se nám táhnout běžky nechtělo, vymýšleli jsme alternativní řešení. A řešení bylo nasnadě - sněžnice. Málokdo z nás si je už někdy vyzkoušel, nikdo k nim nechoval averzi tak jako k běžkám, nikdo je neměl spojené s úpornou dřinou a mazáním vosků. Trochu problém nastal s jejich sháněním. Je pravda, že sněžnice nejsou zrovna výbavou každé rodiny. Naštěstí v rozhozených sítích sněžnic uvázlo dost. Tento článek budiž záznamem do Tchoří kroniky i očitou zkušeností, jaké to vlastně na těch sněžnicích je. Vlak v Klatovech nečeká… Jako obvykle jsme se vzhledem k místům, ve kterých žijeme, rozdělili do dvou cestovních skupin. Naše půlka vyrážela z Klatov brzy ráno, protože jsme chtěli být na severu Čech co nejdříve. Na nádraží se nás sešlo letos neobvykle mnoho. Já přijel z Nýrska, klan Novotných už v Klatovech přespával, k nim se na nádraží připojil ještě Kuba Vašta a Karolína Šotů. Jen Jenda Prosner nikde a nikde. Těsně před odjezdem jsme začali být trochu nervózní. Výpravčí zapískal, vlak se rozjel a nám stále jeden člověk scházel. U Prosnerů už ale vybíhali z domu a naskakovali do auta, aby vlak ještě dohnali. Ve Švihově jsme před nimi měli ještě kousek náskok, ale v Borovech už vlak závod s automobilem prohrál a naše sestava tak byla kompletní. V kupíčku bylo trochu plno. Každý měl svou krosnu a sněžnice, pár jsme jich navíc vezli ještě pro druhou půlku. Co ještě dodat k cestě? Možná to, že kdybyste náhodou někdy s Ondrou hráli kontakt nebo podobnou hru, můžete zkusit slovo folikulofílie. Sibiřani v Praze V Praze na nás koukali trochu jak na zjevení. Stali jsme se subjektem mnoha učených tatínků, kteří svým ratolestím museli dávat výklad, co si to s sebou vlastně táhneme. Jedna holčička na autobusovém nádraží se dokonce odvážila na jednu sněžnici sáhnout. Nekousala. Další zajímavou zkušeností bylo mít objednaná místa v autobuse Student Agency. Zatím jsme vždycky jezdili trochu vabank a když místo nezbylo, museli jsme jet dalším. Sice jsme byli rychlejší, než jsme čekali a bývali bychom stihli i předchozí autobus, ve kterém mimochodem seděla půlka jedoucí z Horažďovic. Počkat na Studenta se ale vyplatilo. Cestou jsme sledovali Toma a Jerryho a popíjeli čokoládu. Máme takovou zajímavou tradici. Vždycky když z Liberce jedeme vlakem, ujede nám těsně před nosem. Vloni v srpnu doslova, tentokrát jsme ho odjíždět neviděli. Opět jsme totiž byli rychlejší, než jsem čekal a nevěděl jsem, že kdybychom trochu chvátali, mohli jsme být v Josefově Dole o něco dříve. Dlouho jsme ale nečekali. Ve vlaku jsme pak zahráli pár inteligentních her (třeba Hu!), ve Smržovce přestoupili a pak už jenom koukali ven a čekali, kdy se konečně objeví onen slibovaný sníh. Nazouváme sněžnice A sníh se ne a ne objevit. Okolo trati byly občas malé ostrůvky, ale jinak nic. Ani v Josefově Dole u nádraží skoro nic nebylo. U babičky jsme se sešli s druhou skupinou a zvesela vyrazili do hor. U začátku stopy se objevil konečně i sníh. Celí nedočkaví jsme se nazuli do sněžnic, abychom si je konečně vyzkoušeli. Jaké to na sněžnicích je? Asi nejhodnotnější část článku shrnu už zde - poznatky, jaké to vlastně na sněžnicích je, k čemu jsou dobré a jestli se vyplatí nad nimi uvažovat. Sněžnice jsou fajn, ale.. v terénu a do kopců výborné. Proti běžkám lahoda. z kopce dolů to jde oproti běžkám pomalu. Není se čemu divit, ale divoké sjezdy si neužijete. hůlky jsou fajn. Já je neměl a chvílemi to byla makačka. Hlavně když se šlo po vrstevnici a noha vám ujížděla do strany po tvrdém upraveném povrchu (např. stopa) se jde špatně. Navíc vás budou běžkaři přímo milovat. návleky jsou velice užitečné. Zvláště pokud je čerstvý sníh, budete si ho házet přímo do bot. sněžnice nejsou nezničitelné. Nám se podařilo zničit dvoje. Pro odborníka by patrně nebyl problém je spravit (s náhradními díly), my ale sebou na opravu nic neměli, ani vybavení, ani zkušenosti. dá se na nich jít celkem svižně, ale člověk se rychle unaví. Zvláště pokud na to není zvyklý, na stehnech svůj výkon pocítí. Pro delší vzdálenosti by to chtělo asi trochu tréninku. Pomalu jsme se došoupali až k naší milé chatičce a jak to tak bývá, začali jsme se zabydlovat. Chystat si postýlky, zatápět v kamnech, dojít pro vodu do studánky, uvařit čaj a začít připravovat večeři. Dokonce i kytaru jsme našli. Okolo Jizery Protože spousta účastníků byla na Jizeře poprvé, první výprava byla průzkumná - rozděleni na dvě skupiny, vydali jsme se po vrstevnici okolo kopce. Každá skupina na jinou stranu a schválně, jestli se najdeme. Málem jsme se nenašli. Naštěstí naše skupina byla zkušená a dělala dostatečný kravál, takže nebyl problém nás zaslechnout a dohonit. Po šťastném shledání jsme zamířili na vrchol. Pokochali se výhledem do kraje, slezli na plácek pod skálou a zahráli si pár her - na kočku a myš, kung-fu a různé honičky á la kámen-nůžky-papír. Když jsme se dost vyběhali, vrátili jsme se do tepla srubu a cosi snědli k obědu. Trochu akční odpoledne Odpoledne mělo být ještě o něco akčnější. Naplánován byl seběh z Jizery. To se člověk obleče, co to jde, ucpe všechny díry, pečlivě zaváže boty, utáhne návleky. Pak se v hromadném startu všichni rozeběhnou dolů z kopce a kdo je u Kůrovce první, vyhrává. Pokud je správný sníh, je sběh opravdu zábavný. Člověk se snadno propadne po pás a než se vyhrabe, je zbytek závodníků daleko pod kopcem. Z toho plyne jasná výhoda mladších a lehčích. Dole na plácku u Kůrovce se opět hrály hry. Nejdříve nějaké honičky, přesně nevím, zrovna jsem nebyl přítomen, pak se přeskakovaly provázky, stavěly sochy a nakonec přišel zlatý hřeb odpoledne - rugby. Asi už jsem naše rugby popisoval, hráli jsme ho loni na Zlaté Studně. Abych to příliš nerozepisoval znovu, podívejte se na australský fotbal, pak si představte něco podobného sněhu, na menším prostoru a zhruba pětkrát drsnější. Po pár hrách jsme byli dostatečně zničení a už jsme se chystali vrátit se na chatu. V poslední hře, vylezl Vojta z jedné valné hromady a prohlásil, že už hrát nebude, že ho bolí ruka a že se vrátí nahoru. Trochu nás znepokojilo to, že s rukou nemohl vůbec hýbat a že ho to očividně dost bolelo. Sice neomdléval, ale chvílemi to vypadalo, že k tomu nemá daleko. A tak začala velká operace. Ondra s Kubou vyběhli nahoru do chatičky, kde zrovna hlídala Jáňa, aby vytáhla mobil a zavolala horskou. Ondra ve výběhu do kopce patrně pokořil všechny existující rekordy, bohužel mu nikdo čas neměřil. Vrátil se po pár minutách i s kartičkou pojišťovny. Sváťa s Jendou zatím doběhli na Štolpišskou (o které jsem se domníval, že je Kasárenská, ale to už je drobnost) a stopovali projíždějící běžkaře, jestli by je nenechali si zavolat. My jsme totiž pochopitelně zrovna nikdo mobil u sebe neměl. První, koho se jim podařilo zastavit, byl nějaký Němec, milý pán s velkým Samsungem. Když jsme se s Vojtou k silnici blížili, už Sváťa mluvila s dispečinkem na 112. Moc si s nimi asi nerozuměla, protože jakmile jsem se přiblížil, se mobilu zbavila. Já si s pánem v centrále nerozuměl o moc víc, protože ať jsem se snažil sebevíc, nemohl najít, kde asi jsme. Nakonec jsme se nějak domluvili a on slíbil, že to předá horské a že se nám ještě ozvou. My se zatím pomalu s Vojtou, celou tlupou i panem Němcem vydali pomalu směrem ke Smědavě. Pan Němec byl vůbec super. Já si z němčiny nepamatuji nic normálně, natož v takovéto situaci. On pro změnu neuměl moc anglicky, tak jsme se domlouvali tak všelijak. Ve Smědavě jsme zalezli do hospody a čekali na příjezd horské. Opravdu po pár minutách přijel chlapík na skútru. Sympaťák. A navíc my máme u tamější horské už docela jméno. Když před pár lety sváželi Jendu z chaty, byla to jejich akce roku a docela rádi na ni vzpomínají. Pak jsme všichni společně čekali na příjezd záchranky. Mezitím se rozběhlo organizování co dál. Vojtu měli převézt do Frýdlantu. Trochu jsme se báli, co tam s ním provedou a sháněli jsme někoho, kdo by se o něj mohl postarat. Jak to přesně probíhalo mám jen hrubou představu. Každopádně se rozdrnčely telefony po půlce republiky. Nakonec to dopadlo dobře. Vojtu v nemocnici prohlédli a nic mu nezjistili (mimochodem teď už má ruku v sádře, ve Frýdlantu to prohlédli špatně), Vojta přespal u Bajzíků v Liberci a ráno ho horská odvezla až pod kopec na skútru. Díky! Odpočinek pro vedoucí My se zatím pomalu vrátili na chatu (taky jsme se svezli na skútru, heč). Večeře, sezení u stolu, pití čaje, hraní na kytaru, povídání o našich školách a učitelích. Klasický večer. Další den jsme Tchoře vyslali na výpravu na Černý vrch. Potřebovali jsme si promyslet program na odpoledne a na večer, museli jsme vyzvednout Vojtu a tak jsme si potřebovali od našich náročných zodpovědných postavení trochu odpočinout. Odpoledne se neslo v duchu her a odpočinku všech. Hrál se kufr, na kterém jsme si s Jáňou dali záležet a některá slova stála opravdu za to. Hrála se zelená karta, hrálo se cosi s biblickými postavami (já si ten název nejsem schopný zapamatovat), hrál se gauč a kdoví, co všechno se ještě hrálo. Odpoledne nám tak rychle uteklo a přiblížil se večer. Ten byl pečlivě naplánován. Jen co padla tma jsme nazuli sněžnice a vydali se směrem k Zelenému vrchu. Každé družstvo dostalo nejdříve za úkol vykopat záhrab, ve kterém by dokázali přežít noc. Trochu jsme jim to usnadnili a nenechali je kopat záhraby holýma rukama - dostali po jednom hrnci. Když byly záhraby vyhrabány, přišla náročnější část. Uvařit si čaj. S krabičkou ve které byly pouze tři sirky, s jedním pytlíkem čaje, trochou papíru a spoustou sněhu okolo. A musí se uznat, že si všichni vedli velice dobře. Chvíli oheň hořel všem, Sváťa s Jendou dokonce dokázali přivést vodu téměř k varu a kdyby se nám už nechtělo domů, určitě by se jim vařit začala. Je pravda, že čaj byl cítit vším možným, jen tím čajem ne, ale to už je podružnost. A chce to pořádný ruský bunkr… Protože se nám kopání záhrabů zalíbilo, další den jsme věnovali podobné činnosti. Rozděleni do dvou skupin jsme si dali za úkol postavit pořádné pevnosti. Byl jakýsi mlhavý plán, že by se je dalo využít pro nějakou hru, nakonec ale pro dokonalost bunkrů z toho sešlo. Některá zabezpečení pevností se svou nebezpečností mohly směle rovnat s ostnatým drátem pod proudem. Když jsme se dost vyřádili, trochu uklidili jizerský prales a pochutnali si na polévce, vydali jsme se na procházku po okolí. Po Kasárenské jsme zamířili směrem ke Knajpě. Cestou jsme hledali tatínky a překvapivě je i nalezli. U Knajpy jsme pro změnu pobavili pár běžkařů, když jsme si i se sněžnicemi sedali do kolečka (více pochopíte z fotky). Po Pavlově cestě jsme se vrátili zpátky k úpatí Jizery a začali podruhé stoupat na vrchol. Do chatičky jsme se dostali akorát ve správný čas, abychom začali chystat večeři. Pak jsme zase seděli, jedli sušenky, popíjeli čaj. Protože to byla naše poslední noc v Jizerkách, s pár nadšenci jsme vyrazili na Jizeru ještě potřetí. Půlnoční vycházka, spousta světýlek. Krása. Jedeme domů A jak to tak bývá, po pár dnech nastal čas návratu. S tím spojené uklízení chatky, zametání, zahrabávání záchodů, zavírání studánky… Práce nám šla od ruky a tak jsme již po osmé milou chaloupku opouštěli. Pak zase po Kasárenské ke Knajpě, z Knajpy dolů na Čihadla a hurá až do Josefáče. Tam jsme se posilnili menším obědem, objednali místa ve Studentovi a za chvíli už jsme sebíhali dolů na nádraží. Nic nám neujelo, všechno klaplo. Snad až na to, že ve Studentovi pouštěli opět Toma a Jerryho a poslední díl jsme opět nestačili dokoukat. V metru se naše cesty rozdělily. Horažďovická parta pokračovala na Anděla, my na Hlavák. Pak už vlakem až domů, sbohem a šáteček. A zase někdy příště.

Čas načtení: 2022-02-16 22:23:44

Bude? Nebude?

Milí čtenáři, občas si někdo stěžuje, že nevěnuji žádnou pozornost Rusku a dění kolem něj, a v posledním týdnu jsem takových dotazů dostal opravdu hodně. Původně se mi nechtělo o harašení zbraněmi na ukrajinské hranici psát, protože nemám dostatek „tvrdých, a přitom nezaujatých zdrojů”; ale snad to dokážu aspoň částečně vykompenzovat obecnými znalostmi. Opakovaně se vyskytují hlavně dvě otázky, tak se na ně podíváme. První světovou válku lidé také nečekali První otázka: bude velká válka? Můj odhad: tak na 80 procent ne. Tady samozřejmě neexistuje žádná jistota. Jinak rozumní lidé se ve svých názorech liší na značně širokém spektru, a to od „Už jsou dohodnutí v zákulisí a teď se jenom předvádějí pro veřejnost” až po „Zítra to začne”. Ono zítra ovšem bylo dnes a zatím nic nezačalo. Abych parafrázoval nedávno zesnulého blogera Yanka (ani jeho hlavní web už neexistuje a musíte na něj přes webový archiv – tak rychle mizí digitální stopa po lidech, kteří ještě před rokem a půl vesele tweetovali), lidé, kteří takové věci vědí s jistotou, jsou buď velmi bohatí, nebo velmi mrtví. Nejsem ani jedno, proto jen těch 80 procent pravděpodobnosti. Důvod mého odhadu? Nemyslím si, že by dnešní světoví lídři byli o něco lepší než někdy za Napoleona, kdy si šli po krku neustále a krvavě. Ale celková ekonomika války a míru se od té doby pozvolna posouvala, až se nakonec dostala do stavu, kdy velký pozemní konflikt začíná být neúnosným luxusem. Technické vybavení armád je čím dál dražší a prostý kanónenfutr dnes už taky války nevyhrává; k válčení je potřeba dobře školených specialistů, kteří se v případě smrti těžko nahrazují. A ani toho kanónenfutru už není dost – jednak obyvatelstvo vyspělých zemí pozvolna stárne a rodiče si svoje jedináčky hlídají, jednak epidemie obezity, alergií, krátkozrakosti apod. postihuje čím dál mladší ročníky, takže bojeschopných jedinců mají i velmoci k dispozici jen značně omezené množství. Jestli má velká pozemní válka nějakou budoucnost, bude to válka robotů, ale tam zatím ještě úplně nejsme, tato situace dozraje až někdy kolem roku 2030. (A rozložení sil by v takovém případě vypadalo úplně jinak!) Dokonce ani značný mocenský nepoměr mezi protivníky dnes neznamená, že ten silnější z té války odejde jako vítěz. Konflikty v Iráku a Afghánistánu se táhly enormně dlouho, aniž by se zpětně vzato dalo říci, že jejich geopolitický výsledek k něčemu byl. Australský odborník na guerrillovou válku David Kilcullen odhadoval ve své knize, že už do roku 2009 utratily USA za Irák a Afghánistán zhruba milionkrát více peněz než původní al-Kajdá za svoje útoky proti Americe, a to přitom afghánské angažmá nebylo ještě ani v polovině svého trvání. (Samozřejmě, zbrojařské firmy na tom vydělají tak jako tak, ale jejich zájmy se úplně nekryjí se zájmem vlád, které pomocí těch válek chtěly něčeho dosáhnout.) Když toto vše vezmu v úvahu, mám za to, že pouze vyhrožovat invazí a doprovodit to nějakou hackerskou strkanicí v kyberprostoru má z hlediska Moskvy daleko lepší poměr cena/výkon, než se do té invaze skutečně pustit a riskovat, že zažijí to, čemu válečný teoretik von Clausewitz říká tření, navíc za cenu enormních nákladů. Oněch dvacet procent nejistoty, které moje předpověď obsahuje, je dáno hlavně tím, že bohužel máme precedenty, kdy se státy pustily i do válek zcela nesmyslných. Hlavním příkladem je první světová válka, protože původní incident, vražda Franze Ferdinanda v Sarajevu, upřímně nestál ani za regionální střílečku mezi (nepříliš dobře vojensky připraveným) Rakouskem-Uherskem a (dobře připraveným, leč daleko menším) Srbskem, natož pak za zapojení všech světových velmocí a masakr jejich mladých generací. Monarchisté mi nyní prominou, ale R.-U. bylo z hlediska tehdejšího světa druhořadá lokální mocnost, jejíž problémy vlastně vůbec neměly mít vliv na vztahy mezi skutečnými imperiálními entitami, nad nimiž slunce nezapadalo. Oni to tehdy lidé taky nečekali, protože daleko závažnější přímé konflikty mezi skutečnými velmocemi (Fašódský incident 1898, První marocká krize 1905, Agadirská krize 1911 a Závody v námořním zbrojení před začátkem války) se vždycky zdařilo nějak urovnat nebo aspoň zmírnit dohodami diplomatů v zahulených vyjednávacích salonech a generálové přišli zkrátka. Ani v létě 1914 se nezdálo, že by ze sarajevského atentátu mohlo být něco vážnějšího, a noviny věnovaly pozornost zcela jiným tématům. Leč nakonec bylo. Proto tedy jen těch 80 procent, nikoliv sto. Tři možné scénáře neutrality Druhá otázka: dávala by smysl neutralita čili „finlandizace” Ukrajiny? To je pojem, který se vynořil v souvislosti s návštěvou francouzského prezidenta Macrona v Kyjevě a který odkazuje na nelehkou pozici Finska za studené války. Finský kreslíř Kari Suomalainen ji charakterizoval jako „umění klanět se východu, aniž bychom vystrkovali zadky na západ”. Podle mého názoru by to byl status k ničemu, protože je v dané situaci v podstatě negarantovatelný. Existují tři možné scénáře neutrality, přičemž všechny mají značné praktické mouchy: varianta zvaná „o nás bez nás”. Nějaká množina západních velmocí a Rusko se dohodnou, i bez účasti Ukrajiny, že Ukrajina bude nárazníkovým pásmem bez jasné příslušnosti k mocenským blokům. Klasická hra o trůny v moderní podobě. V praxi to znamená, že vlivový boj se posune do zákulisí a zapojí se do něj i potenciálně nečekaní hráči (Turecko? Čína?), využívající znechucení a resentimentů domácího obyvatelstva k tomu, aby prosazovali různé třetí cesty a vlastní vliv. Nezapomeňme také na to, že ta země bude někam tíhnout ekonomicky, bude mít určitou preferenci při navazování obchodních vztahů. To je dneska minimálně stejně důležité jako vojenská příslušnost, protože válčí se vzácně, kdežto kšeftuje se furt. Tenhle scénář může nastat i „sám od sebe”, bez formální papírové dohody, ale zároveň je plný všelijakých překvapení ze strany oněch zmíněných třetích hráčů. Má tedy potenciál vést k opakovaným krizím podobného druhu. Pokud tedy nastane, můžeme čekat podobné problémy co několik let. varianta „jednostranné prohlášení”. Ukrajinská vláda by sama od sebe deklarovala neutralitu a nezapojení do mocenských bloků. Základní nevýhoda: jednostranné prohlášení se dá kdykoliv odvolat. Ve velmocenské historii se proto na jednostranná prohlášení nikdy moc nehrálo a vyžadovaly se garance. Neumím si představit, jak by takové garance vypadaly v případě ukrajinské neutrality. varianta „dohoda všech stran”, kdy by neutrální statut země včetně všech práv a povinností byl zakotven mezinárodní smlouvou podobnou londýnské smlouvě z roku 1839, která tvořila základ existence Belgie. Taková dohoda je nepravděpodobná, protože Rusové by patrně požadovali uznání ruské vlády na Krymu a v těch východních separatistických republikách, což momentálně žádný ukrajinský politik nemůže podepsat. Další problém s tímto scénářem je, že může fungovat jen mezi mocnostmi, které si aspoň do nějaké míry důvěřují – a to není aktuální stav světa. Onu belgickou neutralitu porušili Němci roku 1914 a od té doby už pojem „neutralita” není tak silný, jako dřív býval. Na případu Belgie roku 1914 je také vidět, jak těžko se neutralita garantuje, když jde opravdu „do tuhého”, a že to nemusí být vždycky výhoda. Německý vpád do Belgie přiměl Brity k tomu, aby vyhlásili Německé říši válku (předtím bylo mínění liberálů spíš na straně nezapojování se). Belgie byla ale za této války, která z velké části probíhala na území Flander, zdevastována velmi těžce, možná hůře než v nějaké alternativní linii dějin, kdy Německo osamělou Francii porazilo a Britové se na to jen dívali zpoza kanálu La Manche. Válka bude. Na internetu Hlavní důvod, proč by ta neutralita nebyla dlouhodobě funkční, je ale geografický. Státy neutrální během studené války (Finsko, Rakousko, Švýcarsko) vesměs ležely stranou od hlavních potenciálních bojišť a Kremlu i Bílému domu mohlo být téměř jedno, jestli někde v Helsinkách vládnou rudí nebo nějaká poslepovaná koalice demokratických stran; úplně jedno to nebylo, ale byl to problém druhého až třetího řádu. Ukrajina ovšem, už ze své geografické polohy, sama o sobě je jedním z potenciálních bojišť, podobně jako jím byl Západní Berlín. Všimněte si, že v případě tehdejšího rozděleného Berlína k žádné dohodě o neutralitě města nedošlo – logika mocenských poměrů to vylučovala. Byl příliš centrálně položený ve velké středoevropské nížině (dobrý terén na rychlé přesuny těžké techniky) a navíc v příliš důležitém státě na to, aby od něj hlavní hráči byli ochotni dát ruce pryč. Jak tedy zní moje předpověď? Zamrzlý konflikt pohybující se po roztřesené sinusovce mezi občasnou eskalací a občasným uvolněním, do kterého se ale všechny zúčastněné mocnosti budou bát příliš razantně „hrábnout” a budou raději čekat opodál, jestli protivníkovu pozornost neodvede nějaká akutnější krize na druhé straně světa, případně u něj doma. Pokud ano, tak se otevře příležitost na nějaké ty fait accompli; ale dokud se tak nestane, valná většina negativní energie vyvolané konfliktem se vyzuří … na internetu.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2022-01-06 10:31:55

Balet Národního divadla uvede nejznámější příběh lásky všech dob – Romea a Julii

Nejznámější příběh lásky všech dob, velké a nadčasové milostné téma, to je příběh Romea a Julie, který v baletním ztvárnění choreografa Johna Cranka uvede Balet Národního divadla na jevišti Státní opery. Klasické baletní představení na hudbu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie, který se v české premiéře představí ve čtvrtek 10. února, si během své osmdesátileté existence našel pevné místo na mezinárodních jevištích a patří k pilířům klasického repertoáru předních světových souborů. Choreograf a tanečník John Cranko postavil původně Romea a Julii pro balet milánské La Scaly, v hlavních rolích se představila slavná Carla Fracci a Mario Pistoni. Známější a upravenější verzi uvedl Cranko o čtyři roky později pro svůj Stuttgartský balet (1962), kde v hlavní roli zazářila Márcia Haydée spolu s Rayem Barrou. Tato inscenace je stále velmi populární a na svém repertoáru ji má mnoho světových souborů (například Kanadský národní balet, Australský balet, Balet pařížské Opery, Vídeňský státní balet, The Joffrey Ballet v Chicagu, Teatro Municipal de Santiago v Chile, Finský národní balet, Čínský národní balet, Bavorský státní balet, Bostonský či Washingtonský balet). Crankův balet bude inscenován v originální kostýmní a scénické výpravě Jürgena Roseho, v detailní rekonstrukci, která je označovaná za svébytný umělecký počin.