Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2012-04-02 00:00:00

V Jizerkách na sněžnicích

Za zapůjčení sněžnic děkujeme půjčovně Špičák a mnoha dalším. Stejně jako loni i letos o Velikonocích se nám nechtělo zůstávat sedět doma a dumali jsme, kam vyrazit. Nabízela se opětovná návštěva Jizerských hor, kde jsme před půlrokem řezali dřevo na topení. Drobný zádrhel nastal v tom, že v Jizerkách bylo ještě v půlce března mnoho sněhu a nezdálo se, že by to do prázdnin mohlo zmizet. A protože se nám táhnout běžky nechtělo, vymýšleli jsme alternativní řešení. A řešení bylo nasnadě - sněžnice. Málokdo z nás si je už někdy vyzkoušel, nikdo k nim nechoval averzi tak jako k běžkám, nikdo je neměl spojené s úpornou dřinou a mazáním vosků. Trochu problém nastal s jejich sháněním. Je pravda, že sněžnice nejsou zrovna výbavou každé rodiny. Naštěstí v rozhozených sítích sněžnic uvázlo dost. Tento článek budiž záznamem do Tchoří kroniky i očitou zkušeností, jaké to vlastně na těch sněžnicích je. Vlak v Klatovech nečeká… Jako obvykle jsme se vzhledem k místům, ve kterých žijeme, rozdělili do dvou cestovních skupin. Naše půlka vyrážela z Klatov brzy ráno, protože jsme chtěli být na severu Čech co nejdříve. Na nádraží se nás sešlo letos neobvykle mnoho. Já přijel z Nýrska, klan Novotných už v Klatovech přespával, k nim se na nádraží připojil ještě Kuba Vašta a Karolína Šotů. Jen Jenda Prosner nikde a nikde. Těsně před odjezdem jsme začali být trochu nervózní. Výpravčí zapískal, vlak se rozjel a nám stále jeden člověk scházel. U Prosnerů už ale vybíhali z domu a naskakovali do auta, aby vlak ještě dohnali. Ve Švihově jsme před nimi měli ještě kousek náskok, ale v Borovech už vlak závod s automobilem prohrál a naše sestava tak byla kompletní. V kupíčku bylo trochu plno. Každý měl svou krosnu a sněžnice, pár jsme jich navíc vezli ještě pro druhou půlku. Co ještě dodat k cestě? Možná to, že kdybyste náhodou někdy s Ondrou hráli kontakt nebo podobnou hru, můžete zkusit slovo folikulofílie. Sibiřani v Praze V Praze na nás koukali trochu jak na zjevení. Stali jsme se subjektem mnoha učených tatínků, kteří svým ratolestím museli dávat výklad, co si to s sebou vlastně táhneme. Jedna holčička na autobusovém nádraží se dokonce odvážila na jednu sněžnici sáhnout. Nekousala. Další zajímavou zkušeností bylo mít objednaná místa v autobuse Student Agency. Zatím jsme vždycky jezdili trochu vabank a když místo nezbylo, museli jsme jet dalším. Sice jsme byli rychlejší, než jsme čekali a bývali bychom stihli i předchozí autobus, ve kterém mimochodem seděla půlka jedoucí z Horažďovic. Počkat na Studenta se ale vyplatilo. Cestou jsme sledovali Toma a Jerryho a popíjeli čokoládu. Máme takovou zajímavou tradici. Vždycky když z Liberce jedeme vlakem, ujede nám těsně před nosem. Vloni v srpnu doslova, tentokrát jsme ho odjíždět neviděli. Opět jsme totiž byli rychlejší, než jsem čekal a nevěděl jsem, že kdybychom trochu chvátali, mohli jsme být v Josefově Dole o něco dříve. Dlouho jsme ale nečekali. Ve vlaku jsme pak zahráli pár inteligentních her (třeba Hu!), ve Smržovce přestoupili a pak už jenom koukali ven a čekali, kdy se konečně objeví onen slibovaný sníh. Nazouváme sněžnice A sníh se ne a ne objevit. Okolo trati byly občas malé ostrůvky, ale jinak nic. Ani v Josefově Dole u nádraží skoro nic nebylo. U babičky jsme se sešli s druhou skupinou a zvesela vyrazili do hor. U začátku stopy se objevil konečně i sníh. Celí nedočkaví jsme se nazuli do sněžnic, abychom si je konečně vyzkoušeli. Jaké to na sněžnicích je? Asi nejhodnotnější část článku shrnu už zde - poznatky, jaké to vlastně na sněžnicích je, k čemu jsou dobré a jestli se vyplatí nad nimi uvažovat. Sněžnice jsou fajn, ale.. v terénu a do kopců výborné. Proti běžkám lahoda. z kopce dolů to jde oproti běžkám pomalu. Není se čemu divit, ale divoké sjezdy si neužijete. hůlky jsou fajn. Já je neměl a chvílemi to byla makačka. Hlavně když se šlo po vrstevnici a noha vám ujížděla do strany po tvrdém upraveném povrchu (např. stopa) se jde špatně. Navíc vás budou běžkaři přímo milovat. návleky jsou velice užitečné. Zvláště pokud je čerstvý sníh, budete si ho házet přímo do bot. sněžnice nejsou nezničitelné. Nám se podařilo zničit dvoje. Pro odborníka by patrně nebyl problém je spravit (s náhradními díly), my ale sebou na opravu nic neměli, ani vybavení, ani zkušenosti. dá se na nich jít celkem svižně, ale člověk se rychle unaví. Zvláště pokud na to není zvyklý, na stehnech svůj výkon pocítí. Pro delší vzdálenosti by to chtělo asi trochu tréninku. Pomalu jsme se došoupali až k naší milé chatičce a jak to tak bývá, začali jsme se zabydlovat. Chystat si postýlky, zatápět v kamnech, dojít pro vodu do studánky, uvařit čaj a začít připravovat večeři. Dokonce i kytaru jsme našli. Okolo Jizery Protože spousta účastníků byla na Jizeře poprvé, první výprava byla průzkumná - rozděleni na dvě skupiny, vydali jsme se po vrstevnici okolo kopce. Každá skupina na jinou stranu a schválně, jestli se najdeme. Málem jsme se nenašli. Naštěstí naše skupina byla zkušená a dělala dostatečný kravál, takže nebyl problém nás zaslechnout a dohonit. Po šťastném shledání jsme zamířili na vrchol. Pokochali se výhledem do kraje, slezli na plácek pod skálou a zahráli si pár her - na kočku a myš, kung-fu a různé honičky á la kámen-nůžky-papír. Když jsme se dost vyběhali, vrátili jsme se do tepla srubu a cosi snědli k obědu. Trochu akční odpoledne Odpoledne mělo být ještě o něco akčnější. Naplánován byl seběh z Jizery. To se člověk obleče, co to jde, ucpe všechny díry, pečlivě zaváže boty, utáhne návleky. Pak se v hromadném startu všichni rozeběhnou dolů z kopce a kdo je u Kůrovce první, vyhrává. Pokud je správný sníh, je sběh opravdu zábavný. Člověk se snadno propadne po pás a než se vyhrabe, je zbytek závodníků daleko pod kopcem. Z toho plyne jasná výhoda mladších a lehčích. Dole na plácku u Kůrovce se opět hrály hry. Nejdříve nějaké honičky, přesně nevím, zrovna jsem nebyl přítomen, pak se přeskakovaly provázky, stavěly sochy a nakonec přišel zlatý hřeb odpoledne - rugby. Asi už jsem naše rugby popisoval, hráli jsme ho loni na Zlaté Studně. Abych to příliš nerozepisoval znovu, podívejte se na australský fotbal, pak si představte něco podobného sněhu, na menším prostoru a zhruba pětkrát drsnější. Po pár hrách jsme byli dostatečně zničení a už jsme se chystali vrátit se na chatu. V poslední hře, vylezl Vojta z jedné valné hromady a prohlásil, že už hrát nebude, že ho bolí ruka a že se vrátí nahoru. Trochu nás znepokojilo to, že s rukou nemohl vůbec hýbat a že ho to očividně dost bolelo. Sice neomdléval, ale chvílemi to vypadalo, že k tomu nemá daleko. A tak začala velká operace. Ondra s Kubou vyběhli nahoru do chatičky, kde zrovna hlídala Jáňa, aby vytáhla mobil a zavolala horskou. Ondra ve výběhu do kopce patrně pokořil všechny existující rekordy, bohužel mu nikdo čas neměřil. Vrátil se po pár minutách i s kartičkou pojišťovny. Sváťa s Jendou zatím doběhli na Štolpišskou (o které jsem se domníval, že je Kasárenská, ale to už je drobnost) a stopovali projíždějící běžkaře, jestli by je nenechali si zavolat. My jsme totiž pochopitelně zrovna nikdo mobil u sebe neměl. První, koho se jim podařilo zastavit, byl nějaký Němec, milý pán s velkým Samsungem. Když jsme se s Vojtou k silnici blížili, už Sváťa mluvila s dispečinkem na 112. Moc si s nimi asi nerozuměla, protože jakmile jsem se přiblížil, se mobilu zbavila. Já si s pánem v centrále nerozuměl o moc víc, protože ať jsem se snažil sebevíc, nemohl najít, kde asi jsme. Nakonec jsme se nějak domluvili a on slíbil, že to předá horské a že se nám ještě ozvou. My se zatím pomalu s Vojtou, celou tlupou i panem Němcem vydali pomalu směrem ke Smědavě. Pan Němec byl vůbec super. Já si z němčiny nepamatuji nic normálně, natož v takovéto situaci. On pro změnu neuměl moc anglicky, tak jsme se domlouvali tak všelijak. Ve Smědavě jsme zalezli do hospody a čekali na příjezd horské. Opravdu po pár minutách přijel chlapík na skútru. Sympaťák. A navíc my máme u tamější horské už docela jméno. Když před pár lety sváželi Jendu z chaty, byla to jejich akce roku a docela rádi na ni vzpomínají. Pak jsme všichni společně čekali na příjezd záchranky. Mezitím se rozběhlo organizování co dál. Vojtu měli převézt do Frýdlantu. Trochu jsme se báli, co tam s ním provedou a sháněli jsme někoho, kdo by se o něj mohl postarat. Jak to přesně probíhalo mám jen hrubou představu. Každopádně se rozdrnčely telefony po půlce republiky. Nakonec to dopadlo dobře. Vojtu v nemocnici prohlédli a nic mu nezjistili (mimochodem teď už má ruku v sádře, ve Frýdlantu to prohlédli špatně), Vojta přespal u Bajzíků v Liberci a ráno ho horská odvezla až pod kopec na skútru. Díky! Odpočinek pro vedoucí My se zatím pomalu vrátili na chatu (taky jsme se svezli na skútru, heč). Večeře, sezení u stolu, pití čaje, hraní na kytaru, povídání o našich školách a učitelích. Klasický večer. Další den jsme Tchoře vyslali na výpravu na Černý vrch. Potřebovali jsme si promyslet program na odpoledne a na večer, museli jsme vyzvednout Vojtu a tak jsme si potřebovali od našich náročných zodpovědných postavení trochu odpočinout. Odpoledne se neslo v duchu her a odpočinku všech. Hrál se kufr, na kterém jsme si s Jáňou dali záležet a některá slova stála opravdu za to. Hrála se zelená karta, hrálo se cosi s biblickými postavami (já si ten název nejsem schopný zapamatovat), hrál se gauč a kdoví, co všechno se ještě hrálo. Odpoledne nám tak rychle uteklo a přiblížil se večer. Ten byl pečlivě naplánován. Jen co padla tma jsme nazuli sněžnice a vydali se směrem k Zelenému vrchu. Každé družstvo dostalo nejdříve za úkol vykopat záhrab, ve kterém by dokázali přežít noc. Trochu jsme jim to usnadnili a nenechali je kopat záhraby holýma rukama - dostali po jednom hrnci. Když byly záhraby vyhrabány, přišla náročnější část. Uvařit si čaj. S krabičkou ve které byly pouze tři sirky, s jedním pytlíkem čaje, trochou papíru a spoustou sněhu okolo. A musí se uznat, že si všichni vedli velice dobře. Chvíli oheň hořel všem, Sváťa s Jendou dokonce dokázali přivést vodu téměř k varu a kdyby se nám už nechtělo domů, určitě by se jim vařit začala. Je pravda, že čaj byl cítit vším možným, jen tím čajem ne, ale to už je podružnost. A chce to pořádný ruský bunkr… Protože se nám kopání záhrabů zalíbilo, další den jsme věnovali podobné činnosti. Rozděleni do dvou skupin jsme si dali za úkol postavit pořádné pevnosti. Byl jakýsi mlhavý plán, že by se je dalo využít pro nějakou hru, nakonec ale pro dokonalost bunkrů z toho sešlo. Některá zabezpečení pevností se svou nebezpečností mohly směle rovnat s ostnatým drátem pod proudem. Když jsme se dost vyřádili, trochu uklidili jizerský prales a pochutnali si na polévce, vydali jsme se na procházku po okolí. Po Kasárenské jsme zamířili směrem ke Knajpě. Cestou jsme hledali tatínky a překvapivě je i nalezli. U Knajpy jsme pro změnu pobavili pár běžkařů, když jsme si i se sněžnicemi sedali do kolečka (více pochopíte z fotky). Po Pavlově cestě jsme se vrátili zpátky k úpatí Jizery a začali podruhé stoupat na vrchol. Do chatičky jsme se dostali akorát ve správný čas, abychom začali chystat večeři. Pak jsme zase seděli, jedli sušenky, popíjeli čaj. Protože to byla naše poslední noc v Jizerkách, s pár nadšenci jsme vyrazili na Jizeru ještě potřetí. Půlnoční vycházka, spousta světýlek. Krása. Jedeme domů A jak to tak bývá, po pár dnech nastal čas návratu. S tím spojené uklízení chatky, zametání, zahrabávání záchodů, zavírání studánky… Práce nám šla od ruky a tak jsme již po osmé milou chaloupku opouštěli. Pak zase po Kasárenské ke Knajpě, z Knajpy dolů na Čihadla a hurá až do Josefáče. Tam jsme se posilnili menším obědem, objednali místa ve Studentovi a za chvíli už jsme sebíhali dolů na nádraží. Nic nám neujelo, všechno klaplo. Snad až na to, že ve Studentovi pouštěli opět Toma a Jerryho a poslední díl jsme opět nestačili dokoukat. V metru se naše cesty rozdělily. Horažďovická parta pokračovala na Anděla, my na Hlavák. Pak už vlakem až domů, sbohem a šáteček. A zase někdy příště.

Čas načtení: 2024-03-12 17:20:45

Microsoft bližšie priblížil, čo sa podarilo ruským hackerom získať potom, ako sa dostali do ich systémov

Koncom januára sme informovali o útoku ruských hackerov z Midnight Blizzard na spoločnosť Microsoft. Skupine sa podarilo operovať nepozorovane v systémoch viac ako mesiac, pričom do siete technologického giganta sa dostali cez zle zabezpečený e-mail. Najnovšie sa spoločnosť Microsoft vyjadrila bližšie k útoku.   V správe Microsoft priznáva, že si útočníkov všimli 19. januára a … The post Microsoft bližšie priblížil, čo sa podarilo ruským hackerom získať potom, ako sa dostali do ich systémov appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-07-16 16:31:00

Připadal jsem si jako Quasimodo. Raper Raego v dokumentu otevírá problém bodyshamingu

Dokument Tělo v mé hlavě režisérky Dagmar Smržové je prvním, který se v tuzemsku věnuje problému bodyshamingu neboli šikaně na základě vzhledu. Smržová pro něj do jednoho studia pozvala skupinu lidí včetně známých osobností. Ti sdíleli vlastní zkušenosti a pomohli toto téma otevřít. V rámci karlovarského filmového festivalu dokument divákům přiblížil zpěvák a raper Ladislav Pham alias Raego, který se účastnil natáčení. Novinkám přiblížil, že sám šikanu kvůli svému vzhledu zažíval.

Čas načtení: 2024-09-01 21:40:23

V obraně mořského dna jsme se hodně naučili, říká švédský ministr obrany

Švédská armáda se musela rychle naučit hodně poznatků o ochraně mořského dna a kritické infrastruktury v Baltském moři, přiblížil švédský ministr obrany Pål Jonson pro web ČT24. Zároveň zdůraznil, že podle jeho názoru má Stockholm o Baltském moři přehled jako žádná jiná země, a poukázal na švédské námořní, letecké i zpravodajské kapacity. V rozhovoru přiblížil působení švédských vojáků v Lotyšsku v rámci NATO i švédskou pomoc Ukrajině, která se déle než dva roky brání plnohodnotné ruské invazi.

Čas načtení: 2024-10-08 11:20:18

Webbov teleskop priblížil vedcov k záhade vzniku nových planét: Toho odhalili v protoplanetárnom disku

Astronómovia tvrdia, že každú sekundu vznikne vo vesmíre približne 3-tisíc nových hviezd. Mnohé z nich majú okolo seba takzvaný protoplanetárny disk, prstenec hmoty, ... The post Webbov teleskop priblížil vedcov k záhade vzniku nových planét: Toho odhalili v protoplanetárnom disku appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-11-01 19:00:44

Durov oznámil brutálnu novinku, Telegram sa zásadne priblížil k tomu, aby sa stal videoplatformou

Telegram je jednou z najpopulárnejších sociálnych sietí, hoci v poslednom období bola jej reputácia zasiahnutá. Aj napriek tomu, že sa Telegram spája s ... The post Durov oznámil brutálnu novinku, Telegram sa zásadne priblížil k tomu, aby sa stal videoplatformou appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-12-04 17:18:30

Stavba dalšího úseku Pražského okruhu začne už za pár dnů. Termín prvního svezení se tak přiblížil

Ředitelství silnic a dálnic společně s ministerstvem dopravy jen před pár hodinami přineslo dobré zprávy. Stavba jihovýchodní části Pražského okruhu mezi Běchovicemi a dálnicí D1 začne v pondělí 16. prosince. Stavba vyjde na 9,76 miliardy korun bez DPH a pro státní podnik ji uskuteční sdružení firem Eurovia CZ, Stavby mostů, Porr a Porr Bau. Náměstek pražského […]

Čas načtení: 2025-01-21 12:32:21

Před pár lety jim shořely všechny zásoby. E-shop 4camping vstal z popela a teď se přiblížil miliardě

Mysleli si, že je to konec. Velký požár jim zničil veškeré zboží, Jaroslav Skalka a Petr Burian se ale nevzdali. A jejich e-shop teď pokračuje v růstu. Článek Před pár lety jim shořely všechny zásoby. E-shop 4camping vstal z popela a teď se přiblížil miliardě se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-02-17 21:00:00

SESTŘIH: Salah řídil výhru. Další pád West Hamu a Man. City - Chelsea 1:1

Fotbalisté Liverpoolu zvítězili v anglické lize na hřišti Brentfordu 4:1 a i po 25. kole vedou tabulku s dvoubodovým náskokem. K vysoké výhře přispěl po návratu do sestavy i Mohamed Salah, který vstřelil 15. gól v sezoně a na jedinou branku se přiblížil v tabulce kanonýrů k vedoucímu Erlingu Haalandovi. Ten se tentokrát neprosadil a Manchester City po domácí remíze s Chelsea 1:1 přišel o sérii 11 soutěžních vítězství i o druhé místo v tabulce. Předstihl ho Arsenal po drtivé výhře 5:0 nad Burnley.

Čas načtení: 2024-02-17 13:00:00

Růžička: Těší mě, mezi jaké legendy se dostávám. Ladíme se na play off

Tomáši Filippimu na dálku do Liberce vzkázal: Nic nevzdávám! Martin Růžička se dvěma trefami opět přiblížil čelu extraligové produktivity, na libereckého centra mu nyní s 56 kousky schází jediný bod. „Skvělé vítězství v Hradci, jsme za něj rádi,“ pravil majitel obří kolekce 351 extraligových tref.

Čas načtení: 2012-06-27 00:00:00

HUF léto 2012 / Detailní lookbook

Americký label HUF připravil k letní edici 2012 jednoduchý lookbook, aby nám lépe přiblížil své výtvory. Myslím, že se mu to povedlo, alespoň my se na oblečení a tenisky z kolekce těšíme ještě víc. Lookbook byl zpracován zajímavým způsobem, je zaměřen především na jednotlivé produkty, takže si je ...

Čas načtení: 2011-08-08 00:00:00

Primitive léto 2011 / Justene Jaro má náhradnici

Značka Primitive se proslavila především fotoreportem s Justene Jaro, jejíž vnadné fotky s keckami Nike Air Max 90 dosud kolují po internetu. Abych vám přiblížil label Primitive, musím vám sdělit, že vlastníkem je legendární skater Paul Rodriguez. Značka Primitive nezapadá mezi klasické výrobce ob ...

Čas načtení: 2017-03-29 05:00:00

Libre Office vs. Microsoft Office - Vyplatí se připlácet?

Mnoho uživatelů počítače ho využívá pouze pro běžnou kancelářskou práci. Ostatně, pro tu byl také počítač původně stvořen. Přesto však mnoho lidí neví, jakou sadu využívat, pokud chtějí, aby výsledky jejich práce vypadaly alespoň trochu k světu. Dnes bych vám tedy rád tuto problematiku přiblížil – ...

Čas načtení: 2021-02-14 00:00:00

Reality v kovidovém roce 2020? Nepotěšíme vás - starší domy a byty zdražily

Koronavirový rok 2020 s sebou přinesl několik zásadních trendů. I přes pokračující růst cen nemovitostí, který zejména v Praze přiblížil průměrnou cenu staršího bytu k bytu z novostavby, nepoklesla chuť Čechů do nemovitostí investovat – a to především do menších bytů a starších domů s dobrým spojení ...

Čas načtení: 2024-02-16 12:51:27

Oheň z nebes [Robert Jordan / Laser]

Svět se přiblížil Poslední bitvě… Rand al'Thor, aneb Drak znovuzrozený, kterému je předurčeno porazit Temného, narušil rovnováhu sil v celé zemi. Shaido Aiel jsou na pochodu a pustoší vše, co jim stojí v cestě.

Čas načtení: 2024-02-14 09:31:39

Oheň z nebes [Robert Jordan / Laser]

Svět se přiblížil Poslední bitvě… Rand al'Thor, aneb Drak znovuzrozený, kterému je předurčeno porazit Temného, narušil rovnováhu sil v celé zemi. Shaido Aiel jsou na pochodu a pustoší vše, co jim stojí v cestě.

Čas načtení: 2023-01-25 08:49:13

Na noční obloze můžete pozorovat kometu C/2022 E3, je vidět celou noc

Do středu sluneční soustavy se dostala kometa, která strávila dlouhé desítky tisíc let na okraji sluneční soustavy. Objekt s označením C/2022 E3 (ZTF) se podle propočtů naposledy přiblížil ke Slunci před téměř 50 tisíci lety. Poprvé byl spatřen u oběžné dráhy planety Jupiter loni v březnu. Slunci se kometa nejvíce přiblížila 12. ledna a 1. února proletí kolem Země.

Čas načtení: 2024-02-08 09:37:00

Kurz, který pomůže i ke statisícovým výdělkům každý měsíc? IT rekvalifikace

Praha 8. února 2024 (PROTEXT) - V kterých odvětvích je zájem o programátory nejvyšší? A kdo všechno se může rekvalifikovat? O tom všem si David Jančík popovídal v pořadu „Co na to vaše peněženka“ na CNN Prima News.https://cnn.iprima.cz/kurz-misto-maturity-a-sta-tisice-na-uctu-kazdy-mesic-s-it-rekvalifikaci-ano-423632 Firmy lační po nových programátorechJak v rozhovoru zmiňuje spoluzakladatel největší české programátorské akademie ITnetwork David Jančík: „IT je velmi perspektivní obor a je navíc hodně sexy. Lidé zde totiž mají mnohé pracovní benefity, jakými je třeba úplná práce z domu nebo časová flexibilita. Díky tomu mohou ajťáci vykonávat svou profesi z téměř jakéhokoliv místa na světě,“ přiblížil Jančík.Vzhledem k neustálému rozvoji celého IT odvětví roste i počet volných pozic, takže zájem o nové zaměstnance je enormní. „Máme informace, že míst pro programátory jsou na trhu práce tisíce. Největší poptávka je přitom v korporátech či v různých bankovních institucích. Nicméně dnes už je téměř v jakékoliv firmě někdo, kdo se stará o IT,“ popsal Jančík.Dalším podstatným benefitem, kterým se firmy snaží zájemce přilákat, je rozhodně nadprůměrná mzda. Platy u senior programátorů často atakují hranici 160 tisíc korun za měsíc, u juniorů se potom nástupní mzdy pohybují okolo 40 tisíc korun. I to je ovšem nadstandard oproti nováčkům v jiných oborech. Tyto argumenty tedy vedou mnohé zájemce k rekvalifikaci do tohoto perspektivního oboru.IT je pro všechnyRekvalifikační kurzy ITnetwork jsou otevřeny úplně všem dospělým zájemcům bez ohledu na jejich předchozí obor nebo věk. „Když se podíváte na náš web do záložky Příběhy absolventů, tak uvidíte, jak rozmanité typy lidí k nám chodí. Máme tam studenty, kteří zrovna vyšli školu a chtějí si rozšířit své znalosti v IT. Jsou tam také nějací freelanceři, bývalý chirurg, ale i maminky na mateřské dovolené. Myslím tedy, že do IT se může rekvalifikovat úplně každý,“ vysvětlil Jančík.Stovky spokojených absolventů jsou podle Jančíka důkazem, že se lze pomocí rekvalifikace uchytit v IT a vypracovat se až na seniorní pozice. Tento proces ostatně zaznamenává také projekt 5 Statečných, jenž sleduje osudy pěti odlišných lidí, kteří se chtějí stát programátory. A ačkoliv zmíněný videoseriál zatím stále neskončil, někteří z účastníků si již dokázali najít uplatnění.Programátory shání i Armáda České republikyA právě jeden ze Statečných, voják Jiří, svým příběhem poukázal na další odvětví, kde je silný nedostatek programátorů. „Spojovací vojsko Armády České republiky v současnosti akutně potřebuje zhruba 150 IT specialistů. Vzhledem k tomu, jak se zavádí umělá inteligence, digitalizace a robotizace, budou potřeba čím dál tím více,“ vysvětlil kpt. Martin Krupička, tiskový důstojník spojovacího vojska AČR.Armáda proto nyní spolu s ITnetwork ladí možnou budoucí spolupráci. „ITnetwork by nám mohl vychovávat specialisty přímo podle našich požadavků. Tato spolupráce je zatím v zárodku, ale vše naznačuje tomu, že má pro nás velkou perspektivu,“ uzavřel nadějně Krupička. ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2022-06-01 17:53:54

Česká centra představí Vize pro Evropu

PRAHA Vize pro Evropu. To je motto, pod nímž se u příležitosti českého předsednictví Evropské unii představí deset síťových projektů, které ve spolupráci se zahraničními i českými partnery připravila Česká centra. Všechny spojuje téma budoucnosti Evropy. Projekty jsou postaveny na třech hlavních liniích: udržitelnost, inovace a kreativita. Zřejmě nejsilnějším motivem je právě téma udržitelnosti, které zpracovává například projekt SDGs: Innovations for a Sustainable Future. Výstava ukazuje, jak se českým vědcům a inovátorům daří naplňovat cíle udržitelného rozvoje. Projekt Laboratoř budoucnosti zkoumá udržitelný design, na udržitelnost městských komunit veřejného prostoru se zaměřil projekt Street Meets (Mural) Art. Chybět ale nebudou ani mezinárodní verze tradičních projektů Českých center, jako jsou Noc literatury nebo Evropské dialogy Václava Havla. Podle generálního ředitele Českých center Ondřeje Černého se do programu zapojí všech sedmnáct evropských a sedm mimoevropských zahraničních center. Osobnosti, které se projektů zúčastní, se setkávají v projektu Visions for Europe, kdy prostřednictvím minutových videí představují svou osobní vizi Evropy a svůj přínos pro ni. „Naším hlavním cílem bylo vytvořit program, který není ryze český, ale je skutečně evropský. Nepředstavujeme v prvním plánu české osobnosti a úspěchy, byť ty jsou v projektech samozřejmě obsaženy. Jde nám především to, přihlásit se k zodpovědnosti za sdílená evropská témata a pokusit se přispět k hledání jejich řešení,“ přiblížil vedoucí programu Českých center při předsednictví EU Tomáš Sacher. V této souvislosti se do popředí pozornosti dostává České centrum v Bruselu, kde budou po celý červenec vedle sídla Evropské komise vlát velkoformátové prapory českých a evropských umělců. „K této prestižní instalaci jsme přizvali i umělce u Ukrajiny,“ nastínila ředitelka Českého centra Brusel Jitka Pánek Jurková. Předání předsednické štafety od Francie se uskuteční formou běhu, který má být poctou manželům Zátopkovým. „České předsednictví v Radě EU vnímáme jako důležitou platformu z hlediska zahraniční prezentace v oblasti politické, obchodní i kulturní diplomacie. Díky atraktivnímu programu Českých center, který jsme společně přichystali, můžeme Česko představit jako vyspělou demokratickou zemi otevřenou zahraniční spolupráci, která není lhostejná k závažným mezinárodním otázkám,“ uvedl ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.

Čas načtení: 2022-02-17 18:53:19

O budoucích válkách robotů – I.

V minulém článku padla letmá poznámka, že jestli má velká pozemní válka nějakou budoucnost, bude to válka robotů. Dnes se k ní vrátíme podrobněji. Úplně první věcí, u které bychom se měli zastavit, jsou slabiny, které „starý“ model armády z pohledu dnešního světa má, a kvůli kterým začíná být poněkud přežitý. Jsou to poměrně nové problémy, které žádný římský setník ani Bismarckův maršál řešit nemuseli. Skoro všechny vyspělé země světa dnes mají porodnost hluboko pod 2,0 dítěte na ženu a „šedivějí“ – starých lidí začíná být více než mladých. Tím se převrací dříve zažité sociální standardy. Tradiční úcta ke stáří už není, co bývala, a vzácnými členy společnosti začínají být naopak ti mladí, kteří jsou mnohdy jedinými dětmi a vnuky ve svých rodinách. Velké války evropské historie se vedly v dobách, kdy mladých bylo (proporcionálně) daleko více než dnes a populace rostla. Ač to zní krutě a cynicky, relativní hodnota života osmnáctiletého brance byla před sty, natož pak dvěma sty lety daleko menší než dnes. (Tento stav dodnes panuje v Africe a tamní občanské války jsou taky pěkně brutální, s běžnou účastí dětských vojáků pod 18, ba i pod 15 let věku. Ale Čína má s porodností úplně ten samý problém, co Evropa, a to ještě žádné světové impérium nestihla vybudovat. To bude mít na její budoucnost také vliv.) Moderní armády se snaží o svoje zraněné maximálně postarat Dokonce i totalitní režim, jako byl Sovětský svaz, na tuto skutečnost narazil v 80. letech, kdy vzniklo hnutí matek vojáků sloužících v Afghánistánu; jeho nástupnická organizace, Jednota matek vojáků, existuje dodnes a nemá se současnou ruskou vládou zrovna harmonický vztah. Tou dobou už byla porodnost v evropských částech Sovětského svazu poměrně nízká. Vyrovnávala to vysoká porodnost na Kavkaze a ve Střední Asii, ale z pohledu sovětského velení bylo nasazení muslimských vojáků v Afghánistánu poněkud riskantní – mohli by si odtamtud donést domů islám daleko tvrdšího střihu, než by se úřadům líbilo. Menší riziko takové ideové nákazy bylo mezi Evropany, ale ti už zase měli podstatně méně dětí a nebyli tolik ochotni je obětovat za imperiální zájmy v cizí zemi. Spojené státy, které vedly v Iráku a Afghánistánu hned dvě vzdálené kampaně, tento problém částečně řešily tím, že služba v americké armádě je dobrovolná a v jejích řadách běžně slouží i cizinci, které přitahuje mimo jiné slib urychleného získání občanství. Ale i USA narážejí na demografický problém, který spočívá v tom, že vyšší procento dobrovolníků se rekrutuje ze starého Jihu (Jižní Karolína, Alabama, Georgie, Virginie) a několika dalších států (Aljaška, Havaj). To znamená, že tamní komunity nesou, co se padlých a zmrzačených týče, také disproporční zátěž. Právě to „zmrzačených“ je docela podstatné slovo. Urgentní medicína proti časům Vietnamu, natož druhé světové války, značně pokročila, stejně jako mechanismy evakuace zraněných z bojiště (MEDEVAC); moderní armády se vesměs snaží o svoje zraněné maximálním způsobem postarat, což se jim vrací na vyšší morálce v boji. Vysoké procento zraněných vojáků také dnes přežije a vrátí se domů, kdežto někdy za Churchilla by je čekal mělký hrob v poušti. A přežijí i daleko těžší zranění než dříve. (Celkový počet amerických mrtvých v Iráku a Afghánistánu také nebyl nijak dramaticky velký – zhruba sedm tisíc celkem během dvaceti let čili v průměru jeden denně. Za první světové války byste takový počet padlých mohli napočítat během pár týdnů a v nejhorších okamžicích i během několika hodin.) Jenže z pohledu těch obyvatel doma je taková situace dlouhodobě psychicky náročnější, než kdyby se nevrátili. „Sejde z očí, sejde z mysli“ platí celkem spolehlivě a pomníky se stavějí právě proto, že jinak by ti padlí byli během pár let zapomenuti úplně. (Samozřejmě ne svými rodiči, ale širší komunitou ano.) Potkávat ale dalších čtyřicet let zraněné je permanentní připomínkou toho, jak vysoká cena se platí za válku. A, jak už řečeno, disproporčně mnoho jich potkáte v určitých regionech. To byl patrně jeden z faktorů, které dopomohly k porážce Hillary Clintonové v roce 2016; dokonce i New York Times, které Trumpovi nijak nefandily, musely konstatovat, že demokratická kandidátka má pověst „jestřábky“ a že jí to mezi voliči nijak nepomáhá. Bezprostředně po jedenáctém září by to ještě možná byl recept na vítězství, o patnáct let později už nikoliv. Vojáci a komunity, ze kterých pocházeli, už byli unaveni táhnoucími se válkami bez jasného cíle, a jejich ochota zanechávat své končetiny, krev a duševní zdraví kdesi v Al-Fuckistánu razantně poklesla. Zákaz „zabijáckých robotů“ není reálný Nuže, v této situaci se můžete buď vzdát válčení, nebo, což je lidské povaze bližší, začít přemýšlet nad tím, jak se bez těch živých vojáků pokud možno obejít. Nebo aspoň zredukovat jejich přítomnost tam, kde se jim může něco stát. Čím míň lidí na bojišti, tím menší pravděpodobnost, že přijdou k úhoně. Přirozenou odpovědí pro rok 2022 jsou roboti. Buď v podobě strojů ovládaných lidmi na dálku (jednodušší), nebo dokonce plně autonomních jednotek (podstatně vzácnější, neboť umělá inteligence má ještě dnes tendenci dělat horší rozhodnutí než přirozená blbost). Existuje sice hnutí za jejich zákaz – „zabijáčtí roboti“ znějí už na první poslech strašidelně – ale není moc pravděpodobné, že by uspělo. Vojenská logika totiž diktuje pravý opak. Proč? A co zatím brání jejich plošnému nasazení? K tomu se dostaneme ve druhém dílu tohoto článku, neboť tento již se přiblížil k délce obvyklé.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.