Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2021-05-24 11:28:47

Nepiš upřímné knihy čili Anatomie jednoho „zrušení“. Proč vyletěl Kubánec Martínez z firmy Apple

Antonio García Martínez je americký manažer kubánského původu. Ještě předtím, než dosáhl dospělosti, utekla jeho rodina z Fidelova království do USA. Jako mladík studoval fyziku v Berkeley, pak pracoval v obchodní firmě Goldman Sachs, založil startup AdGrok, nechal se zlákat do Facebooku, pracoval tam nějakou dobu jako odborník na reklamu atd. Slávu a veřejné jméno si ale Martínez vydobyl až roku 2016, kdy vydal autobiografii pod jménem „Chaos Monkeys“. Ta pojednává o jeho zážitcích ze Silicon Valley a stal se z ní okamžitý bestseller. Přiměřeně pozitivní recenze knihy vyšla v době jejího vydání i v New York Times. V květnu 2021 získal Martínez zaměstnání u digitálního giganta Apple. Jenže v okamžiku, kdy tahle skutečnost vyšla najevo, se v řadách zaměstnanců Apple zvedla vlna odporu. Ač Hispánec, Martínez si vysloužil hněv progresivců tím, že v jeho knize se vyskytuje několik výroků nelichotivých vůči ženám. Tedy ne vůči všem ženám plošně, jenom určitým typům (například feministicky založeným ženám ze Silicon Valley), ale to stačilo. Kritici jej označili za misogyna, jehož myšlení neodpovídá firemnímu závazku inkluzivity, a uspořádali proti němu celozávodní petici. “Požadujeme vyšetřování, jak to, že mohlo dojít k nepovšimnutí či ignorování jeho otištěných názorů na ženy a barevné, jakož i jasný akční plán prevence, aby se tak nestalo znovu,” píše se v petici (zdroj: THE VERGE), kterou podepsalo téměř 2000 lidí. Firma Apple, které ještě 10. května Martínezova všeobecně známá literární činnost nevadila, jej 12. května také řádně vyhodila. Sic Transit Gloria Mundi. Být autorem knihy, která se před pěti lety dočkala i kladné recenze v New York Times, znamená dnes u Applu nezaměstnatelnost. Je to rychlá změna, což? Ale byly časy, kdy se v Teheránu nosily minisukně a o pár let později už byly povinné čádory. Někdy si namlouváme, že vůči takovým prudkým výkyvům jsou demokracie z principu odolné, ale nejsou. Trumpovo zvolení přivedlo některé lidi k úplnému šílenství – a v takové atmosféře se může stát leccos. Na vyzobaných citátech uvaříte každého Jeden prvek celé události je mimořádně zajímavý. Není moc běžné, aby se autor bestselleru dostal do potíží kvůli své knize. Dnešní „cancel culture“ se soustřeďuje spíše na tweety, příspěvky na Facebooku, hloupé vtipy a další kratičké projevy. Ty totiž dokáže přečíst a pochopit i absolvent moderního školství, který mnohdy nemá ke čtení celých dlouhých knih duševní kapacitu. V tomto případě se patrně našla výjimka, která knihu přelouskala, vybrala si z ní pár úryvků a předložila je svým kolegům k odsouzení. (Nevěřím, že všech dva tisíce signatářů ji opravdu četlo.) Jelikož těch pár úryvků vzbudilo moji pozornost, učinil jsem to, co správný pokrokový muž 21. století v takové situaci jednoduše učinit musí, a vydal necelé tři stovky za digitální kopii Chaos Monkeys staženou do čtečky. Samozřejmě jen proto, abych se mohl adekvátně mravně rozhořčit nad úpadkovým dílem tohoto zrádce principu intersekcionální diverzity, který je pod svým černým kubánským knírkem určitě skrytým bělochem a není tedy hoden nosit hrdé označení Latinx. Musel jsem se přitom spokojit s digitální podobou, protože papírová kopie, daleko vhodnější k rituálnímu spálení, by zpoza oceánu putovala příliš dlouho. Závěr: ta kniha je bestseller zcela zaslouženě. Chlap umí psát, a navíc má co sdělit, protože život měl vskutku barvitý. Nenudíte se ani chvíli, i když občas vás tzv. nasejří. Martínezovým hlavním nedostatkem není pár vyzobaných citátů ani nějaká misogynie (a stopy rasismu jsem nenašel vůbec), ale skutečnost, že ve svých vzpomínkách brutálně sežvýkal řadu svých bývalých kolegů a známých a také Facebook samotný. Proto bych se jej na místě Applu obával zaměstnat – ze strachu, že podobným tónem jednoho dne zúčtuje i s Applem. Ale ty vyzobané citáty jsou vůči němu neférové. Na vyzobaných citátech uvaříte každého kromě totálně šedých myší, které se vyjadřují jen ve frázích nebo vůbec. Poměry v Silicon Valley v době, kdy Facebook teprve nabíral dech Autobiografie je zrádný žánr. Buď je sepisují starci vzpomínající na půl století staré události, které už nikoho nezajímají, nebo veřejně známí lidé, kteří právě prošli nějakým skandálem a chtějí si vylepšit pověst. Životopisy starců zapadávají prachem na poličkách knihoven. Životopisy těch mladších třeba vždycky ne, ale ta snaha autora se trochu přikrášlit vesměs vede k tomu, že se výsledek nedá číst. Obzvlášť děsivá bývají dílka politiků, kteří čerstvě prohráli volby a jejich strana je vykopla na zasloužený odpočinek. Tam se to kňučivé kvílení nedá ignorovat; srovnal bych to se zadřeným ložiskem na cirkulárce. Má-li být autobiografie zábavná a zároveň informativní, musí se vyznačovat určitou krutou upřímností vůči všem zúčastněným osobám, autorem počínaje (důležité!) a papuánskými sběrači kokosů konče. (Ne, že by se zrovna sběrači kokosů v Martínezově knize vyskytovali.) Samozřejmě to v případě některých zmíněných osob znamená spálení mostů, ale tak už to v tomhle žánru chodí. Nu, a konkrétně Chaos Monkeys to na svých stránkách skutečně „nandávají“ spoustě lidí, Martínezem samotným tedy počínaje, ale rozhodně nekonče. Dokonce i kalifornská policie něco schytá, ačkoliv setkání autora s ní je jen velmi letmé; obchodníci na Wall Streetu to schytají ještě daleko hůř. Ale není pravda, že by ta kniha byla nějak protižensky zaměřená, nebo že by autor měl nějaký zjevný psychický problém s opačným pohlavím. Naopak je patrné, že řady konkrétních žen ve svém okolí si Martínez vážil a uměl jejich schopnosti ocenit. Nechci nikoho nahánět do koupě cizí knihy, ale musím říci, že i když jsou Chaos Monkeys hodně subjektivním pohledem jednoho člověka, stejně mi díky jejich čtení leccos „docvaklo“, zejména ohledně fungování Facebooku a Silicon Valley obecně. Ten svět investorů a startupů je až incestně malý a důležité osoby se velmi dobře znají. Skutečně kritická rozhodnutí ovlivňující celý svět se odehrávají na ploše menší než Středočeský kraj a řada z nich ani nemá žádný formální podklad. Dohodnou se třeba po telefonu nebo při neoficiální schůzce, ze které nikdo nepořizuje zápis. (Mimořádně zajímavá je rodina technologických firem, které ve svém útlém věku prošly podnikatelským inkubátorem Y Combinator (esej jeho zakladatele Paula Grahama „Čtyři kvadranty konformity“ jsem kdysi přeložil). Ty prý i v „dospělosti“ drží pohromadě a povšiml jsem si, že zrovna Graham za Martíneze bojoval na Twitteru…) Nemohu prozrazovat všechno, ostatně ta kniha má několik set stran a nedá se vydestilovat do jednoho krátkého textu na blogu. Zajímají-li vás ale poměry v Silicon Valley v době, kdy giganti jako Facebook teprve nabírali dech, jsou Chaos Monkeys docela dobrým počtením, u kterého se pobavíte. A dáte přitom Martínezovi trochu vydělat, což si podle mého názoru zaslouží. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá Martínez je trochu netypickou obětí „cancel culture“ i v tom, že není zrovna bezbranný. Na rozdíl od nějakých řadových studentů či zaměstnanců, na které se jednoho dne sesype digitální dav a zboří jim svět, patří autor Chaos Monkeys spíš k tomu odolnému a houževnatému typu lidí, které můžete zabít, ale nikoliv pokořit. V jeho případě nemám obavy, že by se i po této epizodě nějak neuživil, navíc ze svých minulých pracovních aktivit má nejspíš něco našetřeno. Další zajímavost: skrze informatické kruhy ke mně prosákla zcela neověřitelná informace, že jeden z kalifornských technologických magnátů zaplatil za seznam signatářů té petice v Applu s tím, že je nikdy v budoucnu nezaměstná, protože si nenechá takovými lidmi rozvracet firmu. (Prý se ta transakce odehrála v bitcoinech; v tom případě asi „krtek“ nemá radost z jejich aktuálního propadu.) Může to být folklór čili moderně hoax, nebo také pravda. Asi neplatí, že by všichni boháči a byznysmeni v Silicon Valley byli progresivci z přesvědčení, určitá míra pokrytectví tam bude. A jedním z možných rizik agresivního wokeismu je to, že pokud se likvidaci jiných lidí věnujete s příliš velkým zaujetím, začnou se vás ostatní bát, a nakonec zrušíte na trhu práce sám sebe. Už dávno před příchodem sociálních sítí se říkalo, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, a i když toto pravidlo zdaleka neplatí stoprocentně (jsou jedinci, jimž se intriky daří celý život), stává se to dost často na to, aby si toho lidi povšimli už v dobách, kdy nejmodernějším sdělovacím prostředkem byl poštovní holub. Pokud „cancel culture“ dojede na tenhle princip, bude to vrchol ironie. Ale ironie osudu někdy může fungovat. Dobře zafungovala třeba v případě jaderných zbraní; kdo se dnes odváží je použít jako první? Ani ti největší drsňáci ne.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-03-11 13:42:08

Ruda Pečenka (Seznam.cz): Chceme zahraničním klientům ukázat, jak je Sklik na českém trhu důležitý

Na pomyslné křeslo pro hosta v nové epizodě podcastu Nejen o reklamě tentokrát usedl Ruda Pečenka. Jako manažer konzultačního oddělení má Ruda v Seznamu na starosti třeba Sklik nebo RTB. S Martinem Jandorou si povídali o tom, co se stihlo v loňském roce a co ho naopak čeká letos. Ruda se Martinovi svěřil s tím, že pro jeho tým rok 2020 znamenal především upevnění pracovních rolí. S příchodem nového obchodního ředitele přišel totiž i prostor pro nové strategie a vytyčení kompetencí v týmech. Z projektů, které se v loňském roce podařilo realizovat, Ruda zmínil třeba spolupráci s Business Intelligence, se kterou připravili automatizaci a poloautomatizaci analýz, nebo nový web Sklik Akademie, který pomáhá manažerům i specialistům s orientací v Skliku. Martina také zajímalo, jakým způsobem vzdělávají trh a představují technologické novinky. „Vzdělávání konzultantů a také trhu je něco, do čeho investujeme nejvíce času. Kvartálně máme například různé vzdělávací bloky, ale nejdůležitější je, aby se každý konzultant vzdělával také sám a uměl tyto informace předat trhu.“ Ruda se svým týmem chtějí trh naučit to, aby více chápal důležitost brandových a akvizičních formátů. V Skliku je možné brandové formáty plánovat, pracovat s nimi a to je něco, co se klienti musí dozvědět. Jedna z Martinových otázek směřovala i na plány rozšířit Sklik mezi zahraniční klienty: „S kolegy ze zahraničního obchodu bychom rádi klientům ukázali, co Sklik dovede a jak je Sklik na českém trhu důležitý. Také pro ně připravujeme školení, kde jim chceme všechno podrobně vysvětlit.“ Co dalšího v epizodě uslyšíte: Seznam True View a jeho rozšířeníZa jak dlouho je možné vyrůst z "optíka" na samostatného optimalizátoraPrezentuje Ruda raději online nebo offlineJak tráví volný čas

Čas načtení: 2021-01-06 18:55:45

Román Děti Volhy od Guzel Jachiny rozkrývá traumata sovětských dějin

Rusky píšící Tatarku Guzel Jachinu fascinuje zejména sovětská historie 20. až 30. let. „Je to zvláštní kombinace života a smrti,“ říká, „na jedné straně upřímná víra a naděje v budoucnost, na druhé straně tragédie, hrozné zločiny a genocida.“ Smrt vlastní babičky ji přiměla napsat román Zulejka otevírá oči. Následující román Děti Volhy věnovala autorka svému dědečkovi, vesnickému učiteli němčiny, jehož osud ji inspiroval. Seznamuje nás se světem Povolžských Němců ve 20. až 30. letech 20. století. Jednoduchý a skromný život ruského Němce Jakoba Bacha, šulmajstra v rodném Gnadentalu, postupně válcují klíčové události občanské války, hladomory a kolektivizace. V 18. století ruská císařovna Kateřina Veliká vyzvala Evropany, aby se přistěhovali, stali se ruskými občany a hospodařili na ruských pozemcích, přičemž si zachovali svůj jazyk a kulturu. Osadníci pocházeli hlavně z Německa a usazovali se v rozlehlé stepi na dolním toku Volhy. Po ruské revoluci vznikla Autonomní sovětská socialistická republika Povolžských Němců, která vydržela až do roku 1941. Krátce po napadení SSSR hitlerovským Německem byli Povolžští Němci kolektivně obviněni ze spolupráce s nepřítelem a následně deportováni do pracovních táborů na Sibiři a ve středoasijských svazových republikách, kde mnozí zemřeli. ASSR Povolžských Němců oficiálně zanikla, osud další etnické menšiny na území Sovětského svazu byl zpečetěn. Tolik fakta. Román Děti Volhy začíná v Rusku v roce 1916. Na dolním toku Volhy, kde od 18. století nacházeli domov němečtí emigranti, plynou stereotypní dny Dvaatřicetiletý učitel němčiny Jakob Ivanovič Bacha. má natolik nezajímavý vzhled i život, že se o něm nedá říct vůbec nic. Dokud ho statkář Grimm z protějšího břehu nepožádá, aby jeho sedmnáctiletou dceru Kláru učil německy. Lekce se konají za zvláštních okolností – dívka má zakázáno dívat se na cizího muže, proto musí být ukryta za paravánem. Klářin tichý hlas brzy naplní Bachův život, jako vzduch vyplňuje prázdnou nádobu. I sama žákyně začne usilovat o sblížení a prostřednictvím knih, které si vyměňují, posílá Bachovi důvěrné dopisy. Tak ubíhají týdny a měsíce, a zcela odlišní, osamělí lidé se do sebe zamilují. Jejich láska však nemůže uniknout událostem, jež s sebou přinese nástup bolševiků k moci. Velká historie vstupuje do Bachova života, přiměje ho čelit hrozným zkouškám, aby dospěl v silnou osobnost, stejně mocnou jako řeka Volha, v jejíchž zákrutech prožije celý život. V následujících hrůzách stalinského režimu Bach nedokáže ochránit ty, které miluje, jeho další existence je tragická, plná ztrát a neúspěchů. Nicméně Bachova pravá trajektorie je cesta k překonání vlastního já, během níž se ušlápnutý „prcek“ promění v silnou osobnost. A co víc, jeho něha a tvořivost nezmizí, pokračují v jeho nevlastním synovi. V Dětech Volhy lze vysledovat tři hlavní témata: folklór Povolžských Němců, bolševickou tyranii vůči etnické menšině a překonávání strachu prostřednictvím lásky a umění. „Chtěla jsem vyprávět o světě Povolžských Němců – živém, svébytném a opravdovém – o světe, který kdysi vytvořili přistěhovalí lidé v cizí zemi, ale dnes je zapomenutý v minulosti. Je to také příběh o tom, jak velká láska vyvolává strach v našich srdcích a zároveň ho pomáhá překonat,“ komentuje Jachina Děti Volhy. V této knize věnuje výrazně více pozornosti „otci národů“ J. V. Stalinovi. Přestože ho přímo nejmenuje, je snadno rozpoznatelný. „Bylo pro mě zajímavé pokusit se zprostředkovat způsob jeho myšlení, které fatálně ovlivnilo osud Povolžských Němců.“     Ukázka z knihy 1 Volha rozdělovala svět na dvě části.      Levý břeh byl nízký a žlutý, rovina přecházela do stepi, ze které každé ráno vstávalo slunce. Půda tady měla trpkou chuť a byla rozrytá od syslů, traviny rostly hustě a vysoko, ale stromy byly nízké a řídké. Za obzor ubíhaly lány a políčka melounů a dýní, pestrobarevná jako baškirská přikrývka. Podél vody byly nalepeny vesnice. Ze stepi vanulo horko a kořenná vůně – turkmenská poušť a slané Kaspické moře.      Jaká byla země na druhém břehu, nikdo nevěděl. Na pravé straně se nad řekou vršily mohutné hory a padaly kolmo do vody jako seříznuté nožem. V zářezech se mezi kameny drolil písek, hory však nesesedaly, ale byly každým rokem strmější a pevnější: v létě hrály modrozelenou barvou díky lesu, který je pokrýval, v zimě byly bílé. Za ty hory zacházelo slunce. Někde ještě dál, za horami, se prostíraly lesy, studené javorové a hluboké jehličnaté, velká ruská města s pevnostmi z bílého kamene, močály a průzračně modrá jezera s ledovou vodou. Z pravého břehu věčně vanul chlad – za horami oddechovalo vzdálené Severní moře. Někteří lidé mu podle staré paměti říkali Velké německé.      Šulmajstr Jakob Ivanovič Bach vnímal tuhle neviditelnou hranici přímo uprostřed volžské hladiny, kde měly vlny odstín oceli a černého stříbra. Avšak ta hrstka lidí, se kterými se dělil o své podivné myšlenky, byla v rozpacích, protože měla sklon vidět rodný Gnadental* spíše jako střed svého malého vesmíru, obklopeného volžskými stepmi, než jako pohraniční bod. Bach se nerad přel: každé vyjádření nesouhlasu mu způsobovalo duševní bolest. Trpěl, dokonce i když v hodině huboval lajdáckého žáka. Možná proto ho považovali za průměrného učitele: Bach měl tichý hlas, neduživou postavu a natolik nezajímavý vzhled, že se o něm nedalo říct vůbec nic. Jako ostatně o celém jeho životě.      Bach se probouzel každé ráno ještě za svitu hvězd a natažený pod prošívanou peřinou z kachního peří poslouchal svět. Tiché nesourodé zvuky cizího života plynoucího někde kolem něj a nad ním ho uklidňovaly. Po střechách se proháněl vítr – v zimě těžký, hustě nasycený sněhem a kroupami, na jaře pružný, vydechující vlhkost a nebeskou elektřinu, v létě zvadlý, suchý, promíchaný s prachem a lehkými semínky kavylu. Psi štěkali a vítali hospodáře, kteří vyšli na zápraží. Skot cestou k napajedlu bučel hlubokým hlasem (svědomitý kolonista nikdy nedá volovi nebo velbloudovi včerejší vodu z vědra nebo tající sníh, ale určitě ho dovede napojit k Volze – ještě dřív, než se nasnídá a pustí do další práce). Ve dvorech se začaly ozývat táhlé ženské písně – buď ke zkrášlení chladného rána, nebo zkrátka proto, aby zpěvačky neusnuly. Svět dýchal, praskal, hvízdal, bučel, duněl kopyty, zvonil a zpíval různými hlasy.      Zvuky jeho vlastního života byly do té míry nepatrné a nevýznamné, že si je Bach odvykl vnímat. V poryvech větru drnčelo jediné okno v místnosti (už loni bylo třeba sklo do rámu lépe usadit a spoje utěsnit velbloudí srstí). V dlouho nevymeteném komíně praskalo. Tu a tam se odkudsi zpoza pece ozývalo pískání šedivé myši (ale možná se mezi podlahovými prkny proháněl průvan a myš dávno chcípla a stala se potravou červů). To bylo patrně všechno. Poslouchat velký život bylo daleko zajímavější. Čas od času, když se Bach zaposlouchal, zapomínal dokonce, že i on sám je součástí tohohle světa; že i on by mohl vyjít na zápraží a přidat se k polyfonii hlasů: zazpívat něco hlasitého, plamenného, například kolonistickou píseň „Ach Wolge, Wolge...!“ nebo prásknout vchodovými dveřmi nebo aspoň obyčejně kýchnout. Ale Bach raději poslouchal.      V šest hodin ráno už stál oblečený a učesaný u školní zvonice s kapesními hodinkami v ruce. Počkal, až obě ručičky splynou v jednu linku – hodinová na šestce a minutová na dvanáctce –, a ze všech sil zatáhl za provaz: bronzový zvon zvučně odbíjel. Během dlouhých let dosáhl Bach v téhle činnosti takového mistrovství, že se zvonění rozléhalo přesně ve chvíli, kdy se minutová ručička dotýkala vrcholu ciferníku. O chvíli později – Bach to dobře věděl – se každý obyvatel kolonie otáčel za zvukem, smekal čepici se štítkem nebo obyčejnou čepici a šeptal krátkou modlitbu. V Gnadentalu začínal nový den.       Mezi povinnosti šulmajstra patřilo zvonit třikrát denně: v šest hodin ráno, v poledne a v devět večer. Dunění zvonu považoval Bach za svůj jediný důstojný vklad do hlaholící symfonie života kolem.      Bach počkal, až z boku zvonu skane poslední nejmenší vibrace, a pak běžel nazpátek do šulhausu. Školní budova byla postavena z kvalitních trámů pocházejících ze severu (kolonisté kupovali splavené dřevo, které se plavilo dolů po Volze z Žigulovských hor nebo dokonce z Kazaňské gubernie). Základy měla kamenné, kvůli pevnosti vymazané vepřovicemi, a střechu podle nové módy plechovou, která nedávno nahradila rozeschlá prkna. Rámy a dveře Bach každé jaro natíral sytě modrou barvou.      Budova byla dlouhá, po obou stranách měla šest velkých oken. Téměř celý vnitřní prostor zabírala učebna, v jejímž čele bylo vyhrazeno místo pro učitelovu kuchyňku a ložnici. Na stejné straně se nacházela i hlavní pec. Teplo z ní k vyhřátí prostorné místnosti nestačilo, a tak byla ke stěnám přilepená ještě troje železná kamínka a kvůli tomu bylo ve třídě neustále cítit železo: v zimě rozžhavené a v létě vlhké. V protilehlém rohu se zvedala katedra šulmajstra a před ní se táhly řady lavic pro žáky. V první řadě – „oslovské“ – seděli nejmladší žáci a ti, jejichž chování nebo píle dělaly učiteli starost; v dalších řadách seděli starší žáci. Ve velké třídě byla ještě rozměrná tabule s křídami, skříň naplněná kancelářským papírem a zeměpisnými mapami, několik masivních pravítek (používaných obvykle k jasnému záměru s výchovným účelem) a portrét ruského imperátora, který se tu objevil jenom na příkaz školní inspekce. Dlužno říct, že tenhle portrét působil jen zbytečné starosti: po jeho získání musel starosta vesnice Peter Ditrich předplatit noviny, aby – chraň bůh! – nepropásli zprávu o výměně imperátora v dalekém Petrohradě a neudělali si ostudu před další komisí. Dříve novinky z ruského Ruska přicházely do kolonie s takovým zpožděním, jako kdyby se nenacházela v srdci Povolží, ale v nějakém zapadlém koutě říše, takže k trapné situaci mohlo klidně dojít.      Když si Bach přál vyzdobit zeď obrazem velikého Goetha, nic z toho nebylo. Mlynář Julius Wagner, který obchodně často navštěvoval Saratov, sliboval, že „tam spisovatele najde, pokud se někde válí po krámech“. Ale protože mlynář žádnou vášní pro poezii nehořel a měl pouze mlhavou představu o podobě geniálního krajana, byl proradně oklamán: místo Goetha mu prohnaný vetešník podstrčil mizerný portrét chudokrevného šlechtice s podivným krajkovým límcem, okázalým knírem a špičatou bradkou, který mohl být považován leda tak za Cervantese, a to ještě při slabém osvětlení. Gnadentalský malíř Anton Fromm, proslulý výzdobou truhel a polic na nádobí, se nabídl, že knír a bradku přemaluje a dole na portrét, hned pod krajkový límec napíše tučně bílou barvou „Goethe“, Bach s tím však nesouhlasil. Tak zůstal šulhaus bez Goetha a nešťastný portrét byl malíři na jeho vlastní žádost věnován „pro uměleckou inspiraci“.      ... Když Bach splnil svou povinnost vyzvánět, roztopil pec, aby se třída před příchodem žáků vyhřála. A běžel se do svého koutku nasnídat. Co ráno jedl a pil, by nejspíš nedokázal říct, protože tomu nevěnoval sebemenší pozornost. Jedna věc se dala říct naprosto jasně: místo kávy pil Bach „rezavou břečku podobající se velbloudí moči“. Přesně tak se vyjádřil starosta Ditrich, který k šulmajstrovi před pěti nebo šesti lety zašel v důležité záležitosti a sdílel s ním ranní stolování. Od té doby starosta na snídani víckrát nezašel (popravdě řečeno ani nikdo jiný), ale Bach si ta slova zapamatoval. Ale ta vzpomínka ho ani trochu neznepokojovala: k velbloudům choval upřímné sympatie.      Děti přicházely do šulhausu na osmou. V jedné ruce měly hromádku knih, v druhé otýpku dříví nebo pytlík s kyzjakem** (kromě platby za výuku kolonisté hradili vzdělání dětí i naturálními produkty – topivem pro školní kamna). Výuka trvala čtyři hodiny do polední přestávky a dvě hodiny po ní. Školu žáci navštěvovali svědomitě: za zameškání jakékoli poloviny vyučování platila rodina záškoláka pokutu ve výši tří kopejek. Učili se německý a ruský jazyk, psaní, čtení a aritmetiku; katechismus a biblické dějiny docházel vyučovat gnadentalský pastor Adam Händel. Žáci nebyli rozděleni do tříd, všichni seděli společně: některý rok bylo dětí padesát, jiný i sedmdesát. Někdy je šulmajstr rozděloval do skupin a každá měla jiný úkol, jindy zase recitovali a zpívali sborem. Společné studium bylo základní – pro tak široké a nezbedné posluchačstvo nejúčinnější – pedagogickou metodou v gnadentalské škole.      Za léta kantořiny, kdy každý rok připomínal ten předchozí a ničím neobvyklým se nelišil (leda snad že minulý rok opravili střechu a teď na učitelskou katedru přestalo kapat ze stropu), si Bach natolik zvykl pronášet ta samá slova a předčítat stejné úlohy ze sbírek, že se v duchu uvnitř vlastního těla naučil rozdvojovat. Jazyk opakoval další syntaktické pravidlo, ruka malátně plácala pravítkem po zátylku příliš hovorného žáka, nohy rozvážně nesly tělo po třídě, ale mysl... Bachova mysl dřímala, ukolébána vlastním hlasem a pravidelným pohoupáváním hlavy do rytmu rozvážných kroků. Vida, po nějaké době už neměl v ruce Volnerův Ruský jazyk, ale sbírku úloh od Goldenberga. A rty už nedrmolily o podstatných a přídavných jménech a slovesech, ale o pravidlech sčítání. A do konce hodiny už zbýval jen malý kus, necelá čtvrthodinka. Nebylo to skvělé?      Jediným předmětem, u kterého mysl získávala bývalou svěžest a čilost, byl německý jazyk. Bach se nerad dlouhou dobu věnoval krasopisu, rychle hodinu popoháněl k poetické části: Novalis, Schiller, Heine – básně se na mladé rozcuchané hlavy valily štědře jako voda v den koupele.      Láskou k poezii vzplanul Bach už v mládí. Tenkrát to vypadalo, že se neživí bramborovými plackami a melounovým želé, ale pouze baladami a chvalozpěvy. Zdálo se, že jimi dokáže nakrmit i všechny kolem sebe – proto se také stal učitelem. Dodnes když recitoval na hodině milované strofy, pociťoval na prsou, v krajině srdeční, chladivé obdivné chvění. Když potisící předčítal Poutníkovu noční píseň, jeho pohled směřoval přes školní okno, za nímž nacházel všechno, o čem psal veliký Goethe: jak mohutné tmavé hory na pravém břehu Volhy, tak věčný klid panující ve stepi na břehu levém. A on sám, šulmajstr Jakob Ivanovič Bach, stár třicet dva let, ve stejnokroji lesknoucím se od dlouhého nošení, se zalátanými lokty a nestejnými knoflíky, se začínající pleší a shrbený od nastupujícího stáří – kým jen byl, ne-li právě tím poutníkem, zcela vysíleným a ubohým ve svém zděšení z věčnosti...?      Děti učitelovu vášeň nesdílely: jejich tváře – rozpustilé nebo soustředěné v závislosti na jejich temperamentu – od prvních veršů získávaly náměsíční výraz. Jenský romantismus a heidelberská škola na třídu účinkovaly lépe než prášky na spaní; recitování veršů se možná dalo využít k utišení třídy namísto obvyklého okřikování a ran pravítkem. Snad jen Lessingovy básně popisující dobrodružství hrdinů známých z dětství – prasat, lišek, vlků a skřivánků – vzbuzovaly u těch nejzvídavějších žáků zájem. Ale i ti zanedlouho ztráceli nit příběhu líčeného přísnou a nabubřelou vznešenou němčinou.      Kolonisté si přivezli své jazyky v polovině osmnáctého století ze vzdálených historických vlastí – z Vestfálska a Saska, Bavorska, Tyrolska a Württemberska, Alsaska a Lotrinska, Bádenska a Hesenska. V samotném Německu, které se již dávno sjednotilo a nyní se hrdě označovalo za impérium, se nářečí vařila v jednom kotli jako zelenina ve vývaru a zruční mistři kuchaři Gottsched, Goethe a bratři Grimmové z nich nakonec připravili vybraný pokrm: spisovný německý jazyk. Ale v povolžských koloniích neměl kdo praktikovat „vybranou kuchyni“ – a místní dialekty se smísily do jednoho jazyka, prostého a poctivého jako cibulačka s kůrkami chleba. Ruštině kolonisté rozuměli s obtížemi: v celém Gnadentalu by se nenašla víc jak stovka jim známých ruských slov, jakžtakž našprtaných ve škole. Nicméně i tahle stovka slov stačila, aby prodali zboží na trhu v Pokrovsku.      ... Po vyučování se Bach zavíral ve své komůrce a ve spěchu hltal oběd. Bylo možné jíst i při nezavřených dveřích, ale zastrčená závora kdovíproč zlepšovala chuť jídla, které obvykle už stihlo vystydnout – a popravdě řečeno zmrznout. Za velmi mírný poplatek nosila matka jednoho žáka Bachovi jednou hrnec bobové kaše, podruhé misku mléčné nudlové polévky – zbytky včerejšího společného jídla početné rodiny. Bylo zapotřebí si s dobrou ženou samozřejmě promluvit a požádat ji, aby jídlo přinášela když ne horké, tak aspoň teplé, ale pořád nebylo kdy. On sám neměl čas si jídlo ohřát – přicházela nejvypjatější část dne: čas návštěv.      Pečlivě učesaný a znovu umytý scházel Bach ze zápraží šulhausu a ocital se na hlavním náměstí Gnadentalu, u podnoží velkolepého protestantského kostela z šedivého kamene s rozlehlým modlitebním sálem zdobeným krajkou špičatých oken a se zvonicí připomínající ostře ořezanou tužku. Zvolil si směr – v sudé dny směrem k Volze, v liché směrem od ní – a rychlým krokem rázoval po hlavní ulici, široké a rovné jako rozvinutý pruh kvalitního sukna. Kolem úhledných dřevěných domků s vysokými krytými verandami a vyřezávanými rámy oken a dveří (obložky u Gnadentalanů vypadaly vždycky svěží a veselé – byly blankytně modré, jahodově červené a kukuřičně žluté). Kolem plotů z hoblovaných prken se širokými vraty (pro povozy a sáně) a nizoučkými dvířky (pro lidi). Kolem loděk obrácených dnem vzhůru pro případ záplavy. Kolem žen váhami u studně. Kolem velbloudů přivázaných u krámku s petrolejem. Kolem tržního náměstí se třemi mohutnými jilmy uprostřed. Bach kráčel tak rychle a tak silně se rozléhaly válenky křupající ve sněhu nebo boty čvachtající v jarním blátě, až se zdálo, že učitele čekají desítky neodkladných záležitostí a každou z nich musí dát ještě dnes bezpodmínečně do pořádku. Tak to taky bylo.      Nejprve musel vylézt na Velbloudí hrb a přeměřit pohledem Volhu, táhnoucí se až za obzor: jakou barvu a průzračnost mají dnes její vlny? Není nad vodou opar? Krouží tam hodně racků? Pleskají ryby ocasem v hloubce, nebo blíž u břehu? To když bylo teplé roční období. A v zimě: jaká je tloušťka sněhové pokrývky na řece – neroztál někde na slunci třpytící se led?      Poté musel projít roklí, přejít Bramborový most a ocitnout se u Vojenského potoka, který nezamrzal ani v třeskutých mrazech, a napít se z něho: nezměnila se chuť vody? Podívat se do Prasečích děr, kde dobývali hlínu na poctivé gnadentalské cihly. (Nejdřív tuhle hlínu míchali jenom se senem. Jednou se jen tak z plezíru rozhodli přimíchat kravský hnůj a zjistili, že takové složení dodává cihlám pevnost kamene. Právě tenhle objev dal vzniknout nejznámějšímu místnímu pořekadlu: „Trocha hoven neuškodí.“) Po Lékořicovém břehu musel Bach dojít do rokle Tří volů, kde se nacházelo pohřebiště skotu. A pospíchal dál – přes Ostružinovou jámu a Komáří dolinu k Mlýnskému vršku a Pastorovu jezeru s Čertovým hrobečkem poblíž...      Když si během svých návštěv všiml Bach nějakého nepořádku – ukazatele na cestě pro saně zničeného sněhovou bouří nebo nachýlené podpěry mostu –, hned se tím trápil. Přehnaná starostlivost dělala Bachovi ze života peklo, protože jakékoli narušení obvyklého světa ho zneklidňovalo: oč byla jeho duše lhostejnější k žákům během vyučování, o to vášnivější a vznětlivější se stávala k předmětům a detailům okolního světa během procházek. Bach o svých pozorováních nikomu neříkal, ale každý den s napětím čekal, kdy se chyba napraví a svět se dostane do výchozího – patřičného stavu. Pak se uklidňoval.      Když kolonisté z dálky zahlédli šulmajstra – s věčně ohnutými koleny, strnulými zády a hlavou vtaženou mezi shrbená ramena –, někdy na něj volali a stáčeli řeč na školní úspěchy svých ratolestí. Avšak Bach, zadýchaný rychlou chůzí, odpovídal pokaždé neochotně a v krátkých větách: měl málo času. Na důkaz vytáhl z kapsy hodinky, zkroušeně na ně pohlédl a pokyvuje hlavou běžel dál, poté co spěšně ukončil započatý rozhovor.      Je třeba poznamenat, že existovala ještě jedna příčina jeho spěchu: Bach koktal. Tento neduh se u něj objevil před několika lety a šulmajstr jím trpěl výhradně mimo školu. Bachův trénovaný jazyk pracoval při vyučování spolehlivě – bez jediného zaváhání pronášel složitá slova vznešeného německého jazyka a snadno pronášel i takové pasáže, u kterých leckterý žák zapomněl i začátek, než si vyslechl konec. A ten stejný jazyk svého majitele najednou neposlouchal, když Bach přecházel při rozhovorech s lidmi z vesnice do nářečí. Kupříkladu recitovat nazpaměť úryvky z druhé části Fausta si jazyk přál. Ale říct vdově Kochové Ten váš klacek se zase ve škole ulejval! nechtěl ani trochu, zadrhával se na každé slabice a lepil se k patru jako velký a špatně uvařený nok. Bach měl pocit, že s léty se koktání zhoršuje, ale tohle jeho podezření bylo obtížné ověřit: s lidmi rozmlouval stále méně.      Po návštěvách (někdy kolem západu slunce a jindy už za soumraku) se unavený a překypující spokojeností vláčel domů. Nohy měl často mokré, ošlehané tváře mu hořely a srdce radostně tlouklo: vysloužil si za svou práci každodenní odměnu – hodinu večerního čtení. Poté co splnil poslední povinnost dne (udeřil do zvonu přesně v devět večer) a hodil na pec vlhké oblečení, zahřál si Bach nohy v umyvadle se spařenou mateřídouškou, napil se vařící vody, aby předešel nachlazení, a posadil se do postele s knihou – starým svazečkem v kartonové vazbě s napůl setřeným jménem autora na obálce.      Kroniky přesídlení německých rolníků do Ruska vyprávěly o dnech, kdy na pozvání carevny Kateřiny připluli na lodích první kolonisté do Kronštadtu. Bach dočetl až k pasáži, kdy se panovnice osobně objevuje v přístavu, aby uvítala odvážné krajany: „Děti moje!“ volá zvučným hlasem a rajtuje na koni před skupinou přesídlenců, zmrzlých po cestě. „Znovunalezení ruští synové a dcery! Dobrosrdečně vás vítáme pod našimi bezpečnými křídly a slibujeme vám ochranu a rodičovskou záštitu! Na oplátku očekáváme poslušnost a nadšení, neobyčejnou horlivost, neohroženou službu nové vlasti! A kdo s tím nesouhlasí, ať se hned otočí nazpátek! Lidé se zkaženým srdcem a slabýma rukama nejsou v ruském státu potřeba!“      Nicméně Bachovi se vůbec nedařilo pokročit za tuhle scénu pozvedající ducha: tělo unavené procházkou pod peřinou měklo jako vařený brambor politý horkým máslem; ruce držící knihu pomalu klesaly, víčka se klížila, brada padala na hruď. Přečtené řádky kamsi odplouvaly ve žlutém světle petrolejky, zněly rozmanitými hlasy a záhy umlkaly proměněné ve tvrdý spánek. Kniha vyklouzávala z prstů a pomalu sjížděla po peřině; úder předmětu spadlého na podlahu však už Bacha vzbudit nemohl. Byl by náramně překvapený, kdyby zjistil, že slavné kroniky čte přesně tři roky.      Tak plynul život – klidný, plný drobných radostí a malých obav, naprosto uspokojující. Svým způsobem šťastný. Bylo by možné nazvat ho dokonce počestným, kdyby nebylo jedné okolnosti. Šulmajstr Bach měl zhoubnou vášeň, které mu podle všeho nebylo souzeno se zbavit: miloval bouřky. Nemiloval je jako rozvážný malíř nebo spořádaný básník, který z okna domu pozoruje běsnění živlů a podněcuje svou inspiraci v burácení hromů a sytých barvách nečasu. Ó ne! Bach miloval bouřky jako nejhorší notorický pijan vodku z bramborových slupek, jako morfinista morfium.      Pokaždé – obyčejně k tomu docházelo dvakrát nebo třikrát za rok, na jaře a v časném létě – když se obloha nad Gnadentalem nalévala fialovou tíží a vzduch byl tak silně nabitý elektřinou, že dokonce i mezi přivírajícími se řasami jako by sršely namodralé jiskry, Bach cítil v těle zvláštní narůstající vření. Jestli to byla krev, která díky zvláštnímu chemickému složení prudce reagovala na vlnění magnetického pole, nebo slabé svalové křeče vznikající následkem opojení ozonem, Bach nevěděl. Ale jeho tělo bylo najednou cizí: kostra a svaly jako by se nevešly pod kůži a roztahovaly ji a hrozily, že ji protrhnou, srdce tepalo v hrdle a konečcích prstů, v mozku cosi hučelo a volalo. Bach nechal dveře šulhausu dokořán a vydal se za tím voláním – do travin, do stepi. Zatímco kolonisté kvapně sháněli dobytek do stád a zavírali ho do ohrad a ženy tiskly k hrudi nemluvňata a posbírané otýpky rákosí a utíkaly před bouřkou do vesnice, Bach jí šel pomalu naproti. Nebe nabobtnalé mračny, a kvůli tomu takřka přitisklé k zemi šelestilo, praskalo a burácelo; pak náhle bíle vzplanulo, vášnivě a temně zavzdychalo a padalo do stepi ve studených provazcích vody – začal liják. Bach si roztrhl výstřih košile, obnažil neduživou hruď, zaklonil hlavu a otvíral ústa. Proudy vody bičovaly jeho tělo a stékaly po něm, nohy při každém dalším zahřmění cítily chvění země. Blesky – žluté, modré a tmavě fialové – šlehaly stále častěji, buď nad jeho hlavou, nebo v ní. Vření ve svalech dosahovalo nejvyšší míry – s dalším nebeským úderem se Bachovo tělo roztříštilo na tisíc malých kousků a rozletělo po stepi.      Přicházel k sobě mnohem později, ležel v blátě, tvář měl celou poškrábanou a ve vlasech pichlavé lopuchové kuličky. Záda ho bolela, jako by ho někdo zbil. Vstal a vlekl se domů, obvykle zjistil, že všechny knoflíky ve výstřihu košile jsou vyrvané i s kořeny. Za ním zářila jasná duha, někdy i dvě, trhlinami mraků odplouvajících za Volhu proudil nebeský blankyt. Duše však byla příliš vysílená, než aby se kochala touhle krásou usmíření. Bach pospíchal k šulhausu, zakrýval si rukama díry na kolenou. Snažil se vyhýbat cizím pohledům, soužil se svou nicotnou vášní a styděl se za ni. Jeho zvláštní vrtoch nebyl jenom pohoršující, ale i nebezpečný: jednou kousek od něho zabil blesk krávu, která se vzdálila od stáda, jindy zase spálil osamělý dub. A také ho to začalo přivádět na mizinu: jaké měl přes léto výdaje jenom za knoflíky! Bach se však nedokázal ovládnout a kochat se bouřkou z domu nebo ze zápraží školy. Obyvatelé Gnadentalu o učitelových jarních ztřeštěnostech věděli a hleděli na ně shovívavě: „No dobrá, co si na něm člověk vezme – na tom vzdělanci!“ * Gnadental – v překladu z němčiny: požehnané údolí. ** Kyzjak – topivo nebo stavební materiál ze sušeného hnoje slisovaného se slámou.   Guzel Jachina (1977) se narodila v Kazani, hlavním městě Tatarstánu, do rodiny lékařky a inženýra. Na státní univerzitě vystudovala fakultu cizích jazyků, posléze absolvovala na filmové škole v Moskvě scenáristiku, kterou dokončila v roce 2015. Jako spisovatelka debutovala v literárních časopisech Něva a Okťabr dvěma krátkými povídkami Motyljok (Motýlek, 2014) a Vintovka (Puška, 2015). V roce 2017 její román Zulejka otevírá oči, který se stal světovým bestsellerem a předlohou televizního seriálu. Za román Děti Volhy, dosud přeložený do sedmnácti jazyků, Jachina posbírala několik významných cen, mezi jinými ruskou státní cenu Velká kniha.   Z ruského originálu Дети мои, vydaného Nakladatelstvím AST v Moskvě roku 2018, přeložil Jakub Šedivý. Vydal Prostor v roce 2020, 416 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-03 08:56:44

Je třeba udržet chod našeho hospodářství

Za klíčové považujeme udržet chod našeho hospodářství a minimalizovat nezbytně vznikající škody a ztráty. Pokračování plynulosti ekonomického koloběhu je třeba: - pro udržení klidu ve společnosti, pro zachování elementárních životních standardů, pro zabránění vzniku paniky a vykupování obchodů; - pro pokračování dnešní – nebo jí se blížící – životní úrovně naší země; - pro „vytížení“ lidí, pro zbavení je pocitu nicnedělání a nudy; - aby si ekonomika udržela schopnost nastartování po odeznění všech restrikcí a omezení. Co nejrychlejší rozběhnutí hospodářství bude psychologickou vzpruhou a významným impulsem pro celou společnost. Vycházíme z toho, jak jsme se pokusili argumentovat v předcházející části, že ekonomický kolaps řady firem i celých oborů a odvětví může být stejně nebezpečný pro zdraví lidí jako virus samotný. Za největší riziko považujeme dlouhodobý, vleklý útlum ekonomiky (kdy významná část lidí zůstane doma, aniž by to stačilo na výrazné omezení šíření koronaviru). V dnešním textu zůstaneme u „reálné“ ekonomiky, téma veřejných financí probereme příště. Pandemie nemoci Covid-19 nás nezastihla v neutrální chvíli. Česká ekonomika v poslední době, dávno před příchodem koronaviru, evidentně zpomalovala. Patříme mezi ty ekonomy, kteří i před koronavirem neviděli pro rok 2020 velkou šanci na pozitivní ekonomický růst. Všechno nasvědčovalo tomu, že by se naše ekonomika dostala k zastavení růstu i bez dnešní pandemie. Úkolem vlády i ČNB sice bylo udržovat optimismus, ale ekonomický útlum už klepal na dveře. Dnešní exogenní šok (je to opravdu učebnicový případ nesporného exogenního šoku) zaútočí na ekonomiku jak ze strany nabídky, tak ze strany poptávky. Na nabídkové straně to bude výrazné narušení dodavatelsko-odběratelských vztahů, výpadky zahraničního obchodu, úbytek pracovních sil (vrátí se nám vůbec pracovní síly z Ukrajiny, Polska, Bulharska?), zabrzdění přeshraničních kontaktů všeho druhu, kolaps jednotlivých firem, prudké pohyby cen, měnových kursů i kursů akcií, naprosté zmatení odhadů budoucího vývoje atd. Na poptávkové straně to bude obří nejistota, keynesovská preference likvidity, nikoli odvážné investování, bude to opatrné připravování si finančních prostředků na horší časy, nikoli výrazné utrácení, bude to odkládání spotřeby a investic atd. Dojde k likvidaci – jako při každé krizi – části ekonomiky. Každý exogenní šok, každá krize, odhalí v ekonomice vše slabé a nemocné, upozorní na ekonomické aktivity, které už dávno měly být opuštěny, ukáže na firmy, které pouze přežívají. Jejich zániku nebude škoda a bylo by tragickou chybou aktivistické vlády, kdyby se její záchranná opatření soustřeďovala na tyto neperspektivní případy. Náhlý útlum ekonomické aktivity vyvolaný epidemií, karanténou a nouzovým stavem však zasáhne i produktivní a perspektivní firmy. Především malé a střední firmy (které zabezpečují 58 procent celkového výkonu ekonomiky) a živnostníci budou mít – pro řadu z nich likvidační – problémy. O ty velké se zatím vždy v historii vlády postaraly. Že bude rozhodování vlády obtížné, není sporu. Nevíme, jestli můžeme být optimističtí. Není nepodstatné, kdo bude tato opatření zavádět – bude to někdo, kdo soukromé podnikání považuje za předpoklad svobodné společnosti a chce mu maximálně pomoci, nebo to bude někdo, kdo soukromé podnikání pouze toleruje? Naše levicová část politického spektra, ale i Piráti a nejasné ANO v tom nejsou zcela jednoznační. Veškeré státní podpory a sanace jsou v podstatě byrokratické procedury (zatížené šílenou evropskou protipodnikatelskou legislativou) a proto by bylo třeba dělat jen jednoduchá opatření s minimálními nároky na administrativu (státu i firem). Nepokoušejme se o precizní zacílení pomoci, bude muset stačit opatrný, koncepčně dobře volený přístup. Nepokoušejme se znovuzavádět státní plánovací komisi. Je to důležité i proto, že se vláda musí maximálně snažit odolávat nejrůznějším dobře organizovaným parciálním zájmům. Je smutné, že údajně pravicová opozice kritizuje vládu a žádá, aby byla mnohem štědřejší a rozhazovačnější. Faleš tohoto populismu snad veřejnost odhalí. Úkolem vládní pomoci nesmí být snaha pokrýt všem všechny ztráty, zabránit jakýmkoli racionálním strukturálním změnám a zajistit pokračování předkrizového stavu (jako by se nic nestalo). Specifická bude i úloha České národní banky, která v průběhu několika posledních týdnů provedla překotné změny, což centrální banka dělat nemá. Špatně četla vývoj ekonomiky i zárodečnou etapu koronavirové epidemie. ČNB mimo jiné nepřímo naznačila, že námi dlouho kritizované, na jedné sporné ekonomické doktríně založené inflační cílování bylo de facto opuštěno. Radikální snížení úrokových sazeb bylo důležitým signálem spíše politického typu (ekonomicky velký vliv mít nebude, protože jsou komerční banky přeplněné likviditou). Bude to ale znamenat snížení šancí pro snadné obří výdělky zahraničních bank, které v posledních letech ve formě dividend mizely v zahraničí. Jeden z úspěšných českých podnikatelů (v časopise Ekonom) v enormním podílu zahraničních vlastníků a v jejich zcela nepatřičné podpoře investičními pobídkami našeho (ne jejich) státu vidí jistou formu dobrovolné ekonomické kolonizace naší země. Vláda v současnosti ve stavu nouze řeší spíše mikrověci. Vypadá to tak, že pro stromy nevidí les. Musíme ji varovat, že ekonomický pád bude větší, než vláda tuší. Trápí nás i to, že všechna opatření, která jsou navrhována a která mají pomoci naší koronavirem postižené ekonomice, jsou nesena v duchu přerozdělovací mánie. Tím je zásadně pokřivována iniciativa lidí a jejich motivace. Nejlépe by všemu pomohl volný, svobodný a minimálně regulovaný trh. Převzato z webu Institutu Václav Klause. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-19 16:57:21

Trápení Aleny Vitáskové kvůli jmenování Renaty Vesecké pokračuje

Zatímco sdělovací prostředky věnovaly 15.října značnou pozornost vyhlášení rozsudku nad lékařem Jaroslavem Bartákem, umocněnou odvysíláním bohatých obrazových záznamů z hlavního líčení, následující den celkem v tichosti skončilo u Okresního soudu v Jihlavě dokazování a odezněly závěrečné řeči v dalším kroku pronásledování bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové. Paní obžalovaná rozhněvala při výkonu své funkce mnoho lidí: neuspokojené zájemce o její funkci a jejich spojence, majitele solárních elektráren, jimž se postarala o odebrání licence, obchodníky s energiemi, jež připravila o peníze zablokováním zvyšování prodejních cen, a podněcovatele dalšího „dotačního tunelu“, jímž mělo být subvencování provozu bioplynových stanic, jež nepovolila. Dali jí pocítit, že se nevyplácí mocným sahat do kapes: od roku 2013 ji orgány činné v trestním řízení vláčí nejdříve po výslechových místnostech policie, pak po soudních síních. Aby si pojistili korunování úsilí o její vytlačení z funkce a o odeslání „do tepláků“, kromě stíhání, souvisejícího s vydáním licencí fotovoltaickým elektrárnám holdingu Z-Group, ji začali pronásledovat kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu. Trestní stíhání jí ztěžovalo život po celou dobu výkonu mandátu předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Vesecká se při své práci nedopustila žádného pochybení Ani jedna z jejích kauz není dosud uzavřená a Alena Vitásková tak nadále žije na skřipci očekávání dalšího vývoje. Ve věci nepřímé účasti na kauze fotovoltaických elektráren ji senát Aleše Novotného Krajského soudu v Brně odsoudil k trestu odnětí svobody na dobu osm a půl roku let, ale Vrchní soud v Olomouci ji zprostil obžaloby. Aspoň v této záležitosti si mohla konečně užívat klidu, ale nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal v její neprospěch dovolání, a tak se v listopadu znova postaví před senát Aleše Novotného. Hlavní líčení v této věci bylo zahájeno 2.června 2014. Trestní stíhání kvůli jmenování Renaty Vesecké vyvolal udavač z prostředí ČEZu, který má důvod považovat ji za škodnou. Vyústilo v obžalobu, podanou okresním státním zástupcem Kamilem Špeldou a následně v soudní řízení u Okresního soudu v Jihlavě, kde se jím zabývá senát Zdeňka Chalupy. Uložil jí podmíněný trest, ale Krajský soud v Brně vyhověl senátem Haliny Černé odvolání státního zástupce a vrátil věc soudu prvního stupně k doplnění dokazování a novému rozhodnutí. Obžaloba Kamila Špeldy stojí na tvrzení, že se Alena Vitásková dopustila trestného činu jmenováním Renaty Vesecké do funkce, pro kterou neměla zákonem předepsanou sedmiletou praxi v energetice. Státní zástupce dokonce usoudil, že vyplácením mzdy Renatě Vesecké způsobila škodu státu, protože pracovní úkony nekvalifikované místopředsedkyně jsou nulitní. Renata Vesecká skutečně praxi neměla. Neměl ji ani jeden z jejích předchůdců Blahoslav Němeček, který přišel do úřadu po roční praxi na ministerstvu obchodu a průmyslu a hned se stal jeho místopředsedou. Jenže za jeho časů tento požadavek ještě nebyl zakotven v zákoně. Nelze ale popřít skutečnost, že Renata Vesecká řádně docházela do zaměstnání a během svého působení se nedopustila žádného pochybení, čili její mzda byla podložena řádně vykonanou prací. Neměla praxi v energetice, ale jako bývalá nejvyšší státní zástupkyně měla nesporně velkou praxi ve vytváření právních norem, kterou by asi na žádné pozici v energetice nezískala. Vytváření norem přitom patřilo k velmi důležité části náplně činnosti Energetického regulačního úřadu. Ukázka právního formalismu Zákonodárce vymezil kvalifikační kritéria nekompromisně, ale asi jej vůbec nenapadlo, že by se o funkci mohl ucházet uchazeč se zcela mimořádnou kvalifikací, získanou ve funkci, která je náročnější a má vyšší prestiž než úřad místopředsedy Energetického regulačního úřadu. Odsouzení Aleny Vitáskové kvůli tomuto „pochybení“ považuji jako laik za příklad přepjatého právního formalismu, za který občas kritizuje obecné soudy Ústavní soud. Například podle ústavního nálezu sp. zn. I.ÚS 563/11 z 13. listopadu 2012: Pokud obecný soud aplikuje na daný případ právní předpisy sice formálně souladně s jejich textem, avšak odhlédne od reálných společenských vztahů, dopustí se přepjatého formalismu. Vrozená zdvořilost mi nedovoluje vyjádřit se jako laik k názoru Kamila Špeldy, že vyplácením mzdy „nekvalifikované“ Renatě Vesecké vznikla státu škoda. Jeho případné označení za projev přepjatého právního formalismu by vystihovalo jeho hrůznost zcela nedostatečně.   Alena Vitásková se hájí, že obsazení funkce místopředsedy pro řízení právního úseku bylo vzhledem k velikosti právního úseku úřadu a náročnosti agendy nezbytné pro zajištění hladkého chodu úřadu. Nedařilo se jí získat právníka s předepsanou kvalifikací, takže musela být ráda, když jí pomoc nabídla Renata Vesecká. V období před jednáním 16. října 2019 získal soud od Energetického regulačního úřadu kopie dopisů, jimiž se Alena Vitásková obrátila na různé složky resortu spravedlnosti s žádostí o pomoc při získávání právníků pro práci v jejím úřadě a s nimi dodejky z datové schránky. Posílily se tím pozice obhajoby, protože paní obžalovaná dopisy předložila již dříve, ale jejich adresáti, vyslechnutí jako svědci v tomto řízení, sice nevylučovali, že je dostali, ale nepamatovali se na ně a v archivech jejich úřadů se nenašly. K tomu dodávali, že by stejně nedokázali pomoci. Důkazy, získané přímo soudem od Energetického regulačního úřadu, jsou nezpochybnitelné. Pořeba právnických úkonů skutečně narostla Dne 16. října dospělo dokazování provedením dvou posledních výslechů ke konci. Svědkyně Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie, posílila účinek předložení výše zmíněných dopisů sdělením, že si pamatuje, že se paní obžalovaná obrátila na Soudcovskou unii se žádostí o pomoc při řešení personálních problémů. S paní obžalovanou se tehdy sešla. K jejímu svědectví nebyly žádné otázky. Paní obžalovaná ve vyjádření k němu vysvětlila, že soudci o práci na Energetickém regulačním úřadu neprojevili zájem. Následoval výslech svědka Otto Golda, bývalého místopředsedy Energetického regulačního úřadu. Soud jej již slyšel v první části hlavního líčení, ale podle pokynu odvolacího soudu jej musel předvolat znova. Předseda senátu, senát ani státní zástupce na něj neměli žádné otázky, proto předseda senátu přenechal jeho výslech obhájci Tomáši Gřivnovi. K jeho otázce na personální situaci v Energetickém regulačním úřadu svědek vysvětlil, že nebyla dobrá, nedařilo se získávat právníky k práci v úřadu. Nástup Renaty Vesecké byl dobrodiním. V této souvislosti kritizoval energetický zákon, jehož tvůrce zřejmě nepočítal s příchodem do úřadu pracovníka s výjimečnou kvalifikací a nadhodnotil důležitost praxe, získané přímo v oboru. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Svědek přece jen vyvolal zájem státního zástupce, který ho zpytoval, zda měl právnické vzdělání. Svědek vysvětloval, že je sice neměl, ale nedostatek vyvažoval velkou manažerskou praxí. Státní zástupce se jej dále tázal, zda skutečně narostla potřeba právnických úkonů v Energetickém regulačním úřadu ve srovnání se dřívějším obdobím a dostal kladnou odpověď. Ověřil si, že svědek nastoupil do Energetického regulačního úřadu v roce 2013. Zjišťoval rozsah jeho kompetence a ptal se na názor na potřebnost obsazení funkce místopředsedy, řídícího právní úsek ústředí ERÚ. Svědek potřebnost potvrdil s tím, že až 90 procent úkonů úřadu má povahu právnického jednání. Předseda senátu pak účastníkům nabídl k seznámení některé listinné důkazy. Paní obžalovaná neměla zájem o vyjádření k výpovědi svědka a k předloženým listinám. Protože strany neměly další návrhy na dokazování, předseda senátu je prohlásil za ukončené a vyzval k závěrečným řečem, jako obvykle nejdříve státního zástupce. Podle státního zástupce stát utrpěl škodu Kamil Špelda se ve svém poměrně krátkém vystoupení držel názorové linie, kterou tvrdošíjně zastává od sdělení obvinění. Oporu hledal především ve zrušeném rozsudku zdejšího soudu, ale i v odůvodnění zrušujícího usnesení senátu Haliny Černé. Podle jeho názoru nové dokazování nepřineslo nic nového a bylo zbytečné. Prokázalo se, že Alena Vitásková hledala pro úřad právníky, ale pojem „místopředseda Energetického regulačního úřadu“ při tom nepadl. Všiml si ale, že jednání paní obžalované mělo nejen věcnou, ale i subjektivní stránku. Vysvětlil to ovšem tak, že jednala úmyslně a účinek jejího postupu skutečně nastal. Úvaha o motivaci nemá podle něj oporu v zákoně. K veřejně prospěšnému cíli nelze jít nezákonnými prostředky. Nesouhlasil ale se způsobem, jakým se odvolací soud vypořádal s jeho úvahami o způsobené škodě a trval na tom, že rozhodnutím Aleny Vitáskové stát utrpěl škodu. Navrhl pak, aby soud opakovaně vyhověl obžalobě a uložil paní obžalované nepodmíněný trest v trvání tři a půl roku. Kamil Špelda se nerozhlíží doprava ani doleva a nedbá společenských souvislostí. Jeho ocenění práce paní obžalované je v příkrém rozporu s míněním prezidenta republiky, který jí udělil státní vyznamenání. Obhájce Tomáš Gřivna poukázal především na závaznost právního názoru odvolacího soudu, který se státní zástupce snažil zpochybnit. Sám se ovšem s některými úvahami odvolacího soudu také nemůže ztotožnit, a to s těmi, které jdou v neprospěch paní obžalované. Ze závěrů odvolacího soudu vyzvedl především konstatování, že jednáním Aleny Vitáskové nebyla státu způsobena škoda. Mohla by nanejvýš spočívat v rozdílu mezi platem místopředsedy a vrchního ředitele sekce, ale odvolací soud připouští, že ředitelský plat by mohl být vyšší než místopředsedův. Odvolací soud také uznal, že je třeba přihlížet k povaze pohnutky jednání paní obžalované. Státní zástupce tuto okolnost přehlížel již v přípravném řízení a v tomto směru ve svých úvahách pokračuje. Ostatně i zdejší soud v původním rozsudku konstatoval, že pohnutkou jednání paní obžalované nebyla snaha opatřit prospěch Renatě Vesecké. Funkci bylo třeba obsadit Tomáš Gřivna pak vyhodnotil výsledky výslechů svědků. Z části svědectví vyplývá, že v době, kdy Alena Vitásková řešila obsazení funkce místopředsedy pro řízení právního úseku prudce narůstal objem právní agendy úřadu, přičemž úsek byl nedostatečně obsazen a potřeba jeho odborného řízení rovněž vzrostla. Toto dokazování bylo v stávajícím řízení prohloubeno. Obhájce nesouhlasil s názorem státního zástupce, že snahy Aleny Vitáskové směřovaly pouze k náboru právníků obecně. Z výpovědí svědků vyplývá, že problému obsazení funkce místopředsedy si byli při jednání s ní vědomi. Nebylo možné problém vyřešit výběrem ze stávajícího kádru právníků. Svědci z větší části potvrdili potřebnost obsazení funkce. Potvrdili také efektivnost jednání Renaty Vesecké. Pozitivní hodnocení rozhodnutí Aleny Vitáskové o obsazení funkce místopředsedy Energetického regulačního úřadu vynesli oba poslední svědci: předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová a Otto Gold, bývalý místopředseda úřadu. Svědci Tomáš Lichovník, bývalý prezident Soudcovské unie a Lenka Bradáčová, bývalá předsedkyně Unie státních zástupců, si sice nepamatovali na dopisy Aleny Vitáskové, ale připustili, že nějaká jednání o řešení personálních problémů právního úseku úřadu proběhla. Obhájce se vyslovil i ke svědectvím, která byla pro Alenu Vitáskovou nepříznivá. Jejich nositeli byli bývalí příslušníci vedení Energetického regulačního úřadu, které nezvládlo „licenční boom“ v roce 2010, a po nástupu paní obžalované do funkce úřad opustili. V době, kdy Alena Vitásková rozhodovala o obsazení funkce místopředsedy, již v úřadě nepůsobili, takže jejich znalost poměrů je pochybná. Svědek Antonín Panák byl v minulosti sám místopředsedou úřadu, pověřeným řízením právního úseku, takže jeho popírání potřebnosti obsazení funkce je nevěrohodné. Svědek Blahoslav Němeček byl také místopředsedou úřadu a stal se jím, ačkoli v době nástupu měl za sebou pouze jednoroční praxi ministerského úředníka. Ve funkci setrval, i když později energetickým zákonem byla stanovena podmínka sedmileté praxe v oboru. Ze shrnutí výsledků dokazování podle obhájce vyplývá, že pohnutkou obžalované byl veřejný zájem o zajištění řádného chodu úřadu a jejím jednáním nevznikla škoda, ani nevznikl nikomu neoprávněný prospěch. Navrhl proto její zproštění a postoupení nároku Energetického regulačního úřadu na náhradu škody do občanskoprávního řízení. Pošlou nositelku státního vyznamenání do vězení? Alena Vitásková pak ve své závěrečné řeči uvedla, že si jistá, že se nedopustila trestného činu. Názor rozvedla v podstatě v souladu se závěry obhájce. Poukázala i na to, že na rozdíl od Blahoslava Němečka, který měl oprávnění zastupovat úřad navenek v plném rozsahu, pravomoc Renaty Vesecké směřovala jen dovnitř úřadu. Kritizovala skutečnost, že ještě po dvou letech od jejího odchodu materiální zájmy úřadu stále zajišťuje opatrovnice – jihlavská advokátka, ustanovená státním zástupcem. Své stanovisko pak stručně shrnula v posledním slově, v němž připomněla udělení státního vyznamenání prezidentem republiky. Předseda senátu po krátké poradě senátu vyhlásil odročení jednání za účelem vyhlášení rozsudku na 1. listopadu 2019. Paní obžalovaná po opuštění soudní síně projevila před novináři mírný optimismus. Některé z nich ale více než její osud zajímalo její vysoce estetické obutí. Výraz státního zástupce při opuštění soudní síně byl spíše zachmuřený. Předpověď rozhodnutí zdejšího soudu je obtížná. Myšlení soudců bývá sešněrováno jako do šněrovačky právním formalismem. Pokud převáží v jejich přístupu k výsledkům dokazování tato vlastnost, v zásadě vyhoví návrhu státního zástupce. Rozmnoží tak kuriozní rozsudky o odeslání nositelky státního vyznamenání do vězení. S větší mírou pravděpodobnosti můžeme odhadnout, co se bude dít po vyhlášení rozsudku: jedna strana se určitě odvolá, takže senát Haliny Černé dostane další příležitost.

Čas načtení: 2019-09-12 19:25:44

Výstava finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého bude čerpat energii ze solárních panelů

Moravská galerie spolu se Společností Jindřicha Chalupeckého a letošními finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého přichází s projektem využívajícím obnovitelné zdroje energie k provozu finálové výstavy v Pražákově paláci. Výstava bude napojena na dočasnou fotovoltaickou elektrárnu umístěnou na základech rozestavěného Janáčkova kulturního centra v sousedství galerie. Organizátoři tento projekt chápou jako důležitý příspěvek k aktuální diskusi o klimatických změnách.  Moravská galerie i Společnost Jindřicha Chalupeckého patří mezi signatáře výzvy k vyhlášení stavu klimatické nouze, s níž se v letošním roce obrátily kulturní organizace na magistrát města Brna a Prahy. Zároveň obě instituce nechtěly zůstat pouze v roli vyzyvatelů, ale samy aktivně konat. Dohromady si začaly klást otázky: má naše činnost negativní dopad na životní prostředí? Jakou za sebou výstavy zanechávají uhlíkovou stopu? Kolik energie spotřebuje provoz výstavy a kolik vyprodukuje CO2? Mohou být obnovitelné zdroje energie, získané třeba ze solárních panelů, pro provoz galerie funkční alternativou? Stačí pouze přejít na „zelenou“ energii, nebo bude rovněž třeba změnit zavedené standardy, třebaže budou umělci a kurátoři nuceni slevit ze svých nároků na prezentaci umění a uskromnit se? „Nápad se, se kterým přišli vystavující umělci, zněl na počátku docela bláznivě,“ říká Jan Press, ředitel Moravské galerie, „ale současné umění považuji za laboratoř, v níž se testuje budoucnost.“ Celá finálová výstava jubilejního 30. ročníku prestižní ceny pro mladé umělkyně a umělce, který se koná od 27. září do 19. leden příštího roku, bude napojena na šedesát solárních panelů, které svým výkonem budou zajišťovat plynulý chod výstavy. Ve výstavních prostorách byl naistalován nezávislý elektrický rozvod, z něhož poběží nejen osvětlení sálů, ale také například všechny projekce a další zařízení k prezentaci umění. To bylo možné díky spolupráci se společností FitCraft Energy z Valašského Meziříčí, která zapůjčila a zprovoznila fotovoltaickou technologii. Podle jednatele společnosti Martina Dorazila bude navržená velikost provizorní solární elektrárny postačovat k provozu výstavy i během méně slunných dnů, které lze s příchodem podzimu očekávat. „Systém je kapacitně navržen tak, aby plně nabité akumulátory dokázaly výstavu pohánět po dobu pěti dnů. Provedené simulace výroby a spotřeby energie ukazují, že systém nebude potřebovat žádnou další energii,“ tvrdí Dorazil. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Letošní finále Ceny Jindřicha Chalupeckého bude první takto koncipovanou výstavou s CO2 neutrálním provozem. „Uvědomuji si, že nás bude spoustu lidí považovat za naivní a celkem oprávněně mohou poukazovat na to, že negativní ekologickou stopu nezanechává pouze provoz výstavy, ale také celá její příprava, se všemi transporty a použitými materiály. Jediné zcela neutrální řešení by bylo nedělat nic. Ale možná bude stačit, když toho budeme dělat méně a jinak. Doufám, že se takováto diskuze i díky letošnímu Chalupeckému otevře,“ doplňuje Ondřej Chrobák, hlavní kurátor Moravské galerie.    Cena Jindřicha Chalupeckého je udělována za mimořádně výraznou uměleckou tvorbu v oboru výtvarného umění a je určena nastupující generaci umělců, jejichž dílo má potenciál získat uznání v kontextu české i mezinárodní umělecké scény a ztělesňuje po obsahové a formální stránce výjimečný postoj. Letošními finalisty jsou Comunite Fresca (Dana Balážová, Markéta Filipová, Marie Štindlová), Andreas Gajdošík, Baptiste Charneux, Marie Lukáčová a Pavla Malinová.

Čas načtení: 2024-10-07 12:35:33

Podzimní proměna obýváku

Podzimní proměna obýváku redakce Po, 10/07/2024 - 12:35 Design a Dekorace Klíčová slova: křišťálový podnos křišťálová mísa křišťálový svícen potahy na sedací soupravu potahy na křeslo výbava lucerny vonné svíčky potahy na dvoumístnou pohovku potahy na trojmístnou pohovku Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Křišťálové detaily pro eleganci a záři Jedním z nejkrásnějších doplňků, které můžete na podzim do svého obývacího pokoje přidat, je křišťálový podnos nebo křišťálová mísa. Nejenže působí luxusně, ale jsou také velmi praktické. Můžete na ně naaranžovat přírodní dekorace, jako jsou šišky, větvičky, malé dýně nebo kaštany. Pro dokonalý výsledek pak neváhejte přidat vonné svíčky s vůní skořice nebo jablka, které svým teplým světlem krásně zvýrazní křišťálové detaily. Dalším elegantním prvkem může být křišťálový svícen, který se hodí na jídelní nebo konferenční stolek. Jemné světlo svíčky odrážející se v křišťálu okamžitě vytvoří romantickou a útulnou atmosféru. Pohodlné a stylové potahy pro útulný efekt Na podzim je skvělý čas vyměnit lehké letní textilie za teplejší a měkčí varianty. Jednoduchým, ale efektivním krokem, jak oživit obývací pokoj, jsou potahy na sedací soupravu v podzimních barvách. Ať už máte dvoumístnou nebo trojmístnou pohovku, nový potah může obývací pokoj výrazně změnit. Sáhněte po podzimních odstínech, jako jsou hnědá, vínová nebo hořčicová, které prostor krásně zahřejí. Potahy nejenže chrání váš nábytek, ale také umožňují snadnou sezónní změnu vzhledu. Pokud máte v obývacím pokoji křeslo, nezapomeňte i na něj – potahy na křeslo v tlumených podzimních barvách mohou skvěle doplnit celkový styl pokoje a dodat mu jednotný vzhled. Navíc, textilní doplňky dokážou interiér krásně zútulnit a zároveň z něj udělat pohodlné místo k relaxaci během chladných dní. Lucerny a svíčky pro hřejivou atmosféru Podzimní večery jsou jako stvořené pro světýlka z luceren a vonných svíček. Rozmístěte několik luceren různých velikostí po místnosti – třeba na okenní parapet, ke krbu nebo na polici. V kombinaci s vonnými svíčkami získáte hřejivé světlo, které celý prostor promění v útulné místo, kam se budete těšit po dlouhém dni. Proměňte obývák bez velkých investic Podzimní výzdoba obývacího pokoje nemusí být složitá ani nákladná. Klíčem je ta správná výbava, jako jsou nové potahy na dvoumístnou pohovku nebo potahy na trojmístnou pohovku a potahy na křesla, ale také typicky podzimní doplňky, které prostor zútulní. Lucerny, křišťálové dekorace a vonné svíčky dodají vašemu domovu příjemnou atmosféru a promění obývák v místo, kde budete rádi trávit čas během dlouhých podzimních večerů. Třeba s hrnkem horkého svařáku v ruce. Přidat komentář S příchodem podzimu přichází i chuť proměnit náš obývací pokoj v útulné místo, kde si můžeme vychutnávat horký čaj, teplé přikrývky a tlumené světlo svíček. Obývák je srdcem domova, a proto je ideální čas mu věnovat trochu pozornosti a dopřát mu sezónní proměnu. Stačí pár chytrých triků a váš interiér se rázem promění v podzimní oázu klidu a pohody.

Čas načtení: 2024-10-14 11:10:48

Nejmódnější kabelky na podzim 2024

Nejmódnější kabelky na podzim 2024 redakce Po, 10/14/2024 - 11:10 Móda Klíčová slova: kožené kabelky answear.cz Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Jaké kabelky jsou trendy na podzim 2024? Letošnímu podzimu vévodí tmavé kabelky různých velikostí, které jsou vyrobeny z eko kůže či hrubší látky. Kůže i koženka mohou být ozdobeny plastickými vzory, děrováním, nebo třeba vyraženým logem dané značky. Ať už máte rádi elegantní styl, hledáte ležérnost, nebo praktičnost a funkčnost, vyberete si. Stačí se podívat na webové stránky https://answear.cz/k/ona/doplnky/kabelky. Nevíte, čím přesně se řídit? Pak se zamyslete nad tím, k jakému účelu bude kabelka sloužit, kde ji budete nosit, co vše bude mít pojmout a jak často bude spolu s vámi překračovat práh u vstupních dveří. Barvy a podzimní kabelky V případě, že hledáte malé dámské kabelky, bohatou nabídku najdete na webové stránce https://answear.cz/h/male-kabelky. V zimě budete vždy in s kabelkou v černé, hnědé, šedé, vínové, koňakové, nebo třeba temně modré barvě. Na druhou stranu, v případě, že máte růžové zimní kožené boty, nebo další doplňky, bílý kabát, smetanovou zateplenou parku a podobně, kupte si bez ostychu i kabelky v barvách, které s vaším oblečením či obuví korespondují. Důležitý je ale materiály. Měl by být světlo nepropustný a neprůhledný. Ideální a rozmanité kožené kabelky najdete na answear.cz.  Načerpejte inspiraci u známých značek Klasické černé kabelky jsou a budou vždy IN. Což takhle menší zajímavá kabelka Dkny, která má ucho na nošení v ruce i popruh, díky kterému si dá nosit i na rameni? V prodej je bez odzdob se stažením jako pytlík na peníze v horní části, anebo zdobená stříbrnými kovovými ozdobami. V černé, nebo v červené barvě si můžete koupit velikostně praktickou koženou kabelku U.S. Polo Assn. Jones. Uložíte do ní i menší nákup či dokumenty, které chcete ve složce přenést z práce domů a naopak. Další krásnou možností je tmavá tyrkysová kabelka Medcine s delším popruhem, aby se dala nosit přes rameno. Popruh je tvořen zlatým řetízkem a koženým páskem. Tato kabelka je v nabídce i v černém a béžovém provedení. Podívejte se na obrovskou nabídku kvalitních kabelek pro podzim 2024 na answear.cz. Jistě si vyberete dle svého vkusu. Přidat komentář Je poměrně známé, že je dobré kabelky střídat dle aktuálního ročního období. Už mladé ženy si proto rády kupují na podzim nové typy kabelek, které s chladnějším obdobím dokonale ladí. Je ale jedno, kolik je vám let. Doplňky sladěné s podzimem a zimou jsou ozdobou každé ženy či muže. Víte však, které kabelky patří k nejmódnějším právě teď s příchodem podzimu 2024?

Čas načtení: 2025-04-08 09:48:23

Jak staré děti mohou jezdit samy na kole po silnici a kdy mohou i po chodníku?

Jak staré děti mohou jezdit samy na kole po silnici a kdy mohou i po chodníku? redakce Út, 04/08/2025 - 09:48 Cyklistika Klíčová slova: dítě na kole pravidla pro jízdu na kole dítětem Dětská helma bezpečnost dětí na jízdním kole děti na kole na silnici děti na kole na chodníku Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Které děti mohou jezdit samy a které v doprovodu starší osoby? Jestliže chcete, aby se dítko přemístilo po silnici na kole k babičce, za kamarádem nebo třeba do obchodu pro nové pastelky, je nutné vědět, že na silnici mohou samy jen děti starší 10 let. Děti ve věku do 10 let musí být doprovázeny osobou ve věku nad 15 let. Toto omezení neplatí v případě, že dítě pojede po chodníku, cyklostezce nebo v obytné zóně či pěší zóně. Kdo může vozit děti na pomocném sedadle a ve vozíku? Máte jízdní kolo, které má pomocné sedadlo pro přepravu dětí, k němuž patří i pevné opěrky na nohy? Pak vězte, že takto můžeme vozit jen děti do 7 let věku a to jen tehdy, když máme více než 15 let. Takže např. 14 letý sourozenec nemůže vézt svého 5 letého brášku nebo sestřičku. Chcete za kolo zapojit přívěsný vozík, který je určen pro přepravu dětí? Můžete, ale musíte být plnoletí a vézt můžete max. 2 děti ve věku do 10 let. To stejné platí v případě, že chcete za svým kolem táhnout dítě na dětském kole za pomoci spojovací tyče. I tady vám musí být nad 18 let a „tažené“ dítě musí mít do 10 let. Jak staré děti musí mít ochrannou helmu? Každé dítě, tedy i to v pubertě do dovršení 18 let musí používat helmu. Ta musí mít správnou velikost a být dobře nastavena, aby se na hlavě nehýbala a byla „naražená do čela“. Často mají děti helmu jen nahoře na hlavě, jakoby posazenou, ale tak neplní svůj účel. Kdyby dítě spadlo, hlavu neochrání a může naopak i uškodit. Dobré je naučit děti i používat ochranné cyklistické rukavice. Ruce trpí nejen při jízdě, ale jsou ohroženy i při pádu. K tomu na kolo pořiďte patřičné odrazky, pro použití v noci osvětlení vepředu i vzadu. Pozor také na pravidelný servis kola. Děti mnohdy nesdělí, že s kolem spadly, nebo jim spadlo samo kolo a o závadě tak nemusíte vědět. Přidat komentář foto pixabay.com   text redakce Nejde si nevšimnout, kolik dětí s příchodem teplých jarních dnů vyndalo svá kola z garáží a prohání se po sídlišti, po chodnících i všude jinde. Rodiče by ale měly dětem každý rok pečlivě připomenout, jaká pravidla pro ně na kolech platí a co musí dodržovat, aby byly v co největším bezpečí. I rodiče pak budou klidní, nebudou je čekat žádné postihy nebo nepříjemnosti spojené s porušením povinností dětmi, i když to třeba udělají z nevědomosti.

Čas načtení: 2022-04-12 08:30:58

David Finger (Seznam.cz): E-mail rozhodně není mrtvý kanál, který lidé přestanou používat

K mikrofonu našeho podcastu tentokrát usedl David Finger. V Seznamu zodpovídá za rozvoj služeb Email.cz, Seznam Účet a Mapy.cz. S Martinem si povídali o budoucnosti e-mailové komunikace, co stojí za motivací uživatelů se přihlašovat a také třeba o tom, co může nabídnout Email Profi. Co je to Seznam Účet a proč bych měl být do něj přihlášený? Je to neustále se rozvíjející samostatná služba, takové centrální nastavení. Mám tam evidované své jméno, zabezpečovací údaje, mohu vyplnit adresu a vidím tam také, kde a jaké jsem udělil souhlasy. Je to centrum, které stojí nad seznamáckými službami a pomáhá mi upravit Seznam tak, aby fungoval pro mě a já měl přehled, co na Seznamu dělám. Seznamácký Email je silná a často používaná služba. Kolik má uživatelů? Email má evidováno zhruba 23 mil. registrovaných e-mailových schránek. Ne všechny jsou ale aktivní, těch je kolem 6,5mil. Aktivní schránkou se rozumí, že minimálně 1× za měsíc se do schránky někdo přihlásí. Starých účtů se ale nemůžeme už zbavit a uvolnit je, protože do nich stále chodí nějaká pošta. A pokud bychom tuto adresu nabídli někomu jinému, mohlo by se stát, že mu bude chodit nerelevantní pošta, a to by kazilo uživatelský zážitek. Dá se vypozorovat nějaký trend v tom, kdy si lidé e-mail zakládají? Má na četnost nových registrací například něco vliv? V první řadě se mění trend používání e-mailu jako komunikačního prostředku. Před příchodem mobilních telefonů a smartphonů byl e-mail používaný k běžné komunikaci. To už ustupuje a posiluje příjem pošty, která má komerční charakter a slouží jako prodejní kanál. E-mail je stále silný kanál formální komunikace. Doposud se považuje za protokol, který funguje skvěle globálně. Mohu komukoli ve světě napsat, a ta komunikace k němu dojde bez ohledu na tom, jakou platformu příjemce používá. Miliony e-mailových schránek znamenají bezpečnostní hrozby. Co vše může nastat? V první řadě jsou to podvody, které chtějí uživatele zmást a vylákat z nich informace. Můžou to být hesla, například k internetovému bankovnictví. Nebo lákají na výhodný (falešný) produkt, kdy zákazníkovi místo telefonu přijde poštou cihla. Podstatné jsou podvody, kdy se útočník tváří jako věrohodný subjekt a snaží získat jméno a heslo. Nejčastěji jako banka nebo e-shop. Zaznamenáváme i pokusy tvářit se jako naše služby, které žádají o aktualizaci hesla. Neznám službu, která by přes e-mail žádala své uživatele o aktualizaci hesla. Email Profi, tuto službu vnímám jako nástavbu našeho klasického e-mailu. Je to tak? V podstatě ano, protože původní zaměření e-mailu na vlastní doméně bylo myšlené pro firmy. Nicméně to může využívat kdokoli. Jakým způsobem to Seznam monetizuje? Pro nás je cenný především uživatel a to, že do ekosystému Seznamu přivedeme díky službě další uživatele. Jsme rádi za každého aktivního uživatele, který pak chodí po službách napříč Seznamu, jako je domovská stránka, Televize Seznam nebo Sreality atd. Co dále uslyšíte: Co by změnil, kdyby mohl cokoli hned vyřešitJaké jsou plány na jednotlivých službáchKdo měl v Seznamu historicky úplně první e-mailovou schránku

Čas načtení: 2025-03-25 13:12:57

Jaké bylinky zasadit s příchodem března a dubna

Jaké bylinky zasadit s příchodem března a dubna redakce Út, 03/25/2025 - 13:12 Zahrada a Rostliny Klíčová slova: 22Bet majoránka využití kopru v kuchyni koriandr máta sázení bylinek Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Během čekání je navíc možné si kdykoliv užívat skvělé zábavy, například přes 22Bet, kde mimo jiné existují hry také s jarní tématikou. Bylinek, ať už aromatických, léčivých nebo dochucovacích je možné najít v české i mezinárodní kuchyni mnoho. Podívejme se na to, které se ideálně zasazují na jaře, jak je pěstovat a jaké mají využití. Jarní bylinky do české kuchyně Česká kuchyně je provoněná bylinkami ve svých tradičních receptech a to zejména na jaře, kdy se mnoha koutech republiky vaří podle starých zvyků a obyčejů a to obzvlášť v období velikonoc. Proto jsou březen a duben ideální na zasazení bylinek, které velice rychle rostou a do několika týdnů a měsíců mohou poskytovat skvělou úrodu do polévek, pod maso, do omáček nebo jako ideální základ do čajových a jiných kořenících směsí s vlastní výrobou.  Pažitka již dlouho spadá mezi známky jara a oblíbená je jak s jarními bramborami, tak například na chleba, do polévek nebo salátů. Pažitku je ideální sázet mezi dubnem a květnem, protože semena preferují teploty mezi 15-20°C a jejich klíčení zabere zhruba 3 týdny. Samotnou pažitku je možné si užívat do sedmi týdnů.  Majoránka se používá v celé řadě českých jídel, důležitá je pro dochucení čočky, guláše, česnekové polévky nebo pod drůbeží a vepřové maso. Její pěstování je ideální hned v březnu a pamatovat je nutné na pravidelné zalévání, majoránka potřebuje pro ideální růst dostatečnou vláhu, ideálně s hnojivem pro bylinky. Předpokládaná sklizeň je poté v létě, následně stačí majoránku usušit a koření je připraveno.  Kopr je další aromatickou rostlinou, kterou je ideální zasadit s příchodem teplejších dnů a slunného počasí, tato bylina totiž miluje hodně světla. Aromatický, skvělý do omáček, polévek, k rybám i masu, kopr je nedílnou součástí české kuchyně. Kopr potřebuje kyselou půdou, kterou je dobré před jeho pěstováním prosít a zároveň pamatovat na to, aby byla vždy vlhká, ale ne přemokřená.  Meduňka je naopak ideální pro pěstování do čajů, ale také s použitím v esenciálních olejích, domácí výrobě krémů a mýdel. Jako čaj je skvělá na spánek a uvolnění a doporučuje se proto zhruba půl hodiny před spaním. Její pěstování je v květináči velice jednoduché, stačí pro ni najít slunné místo nebo polostín. Vysévání meduňky je ideální v březnu, její klíčení trvá necelý měsíc, samotná sklizeň je zpravidla možná na jaře a na podzim, ideální na zimní měsíce. Jarní bylinky z mezinárodní kuchyně Celou řadu bylinek, které se k nám dostávají ze zahraniční kuchyně je možné najít v podobě semen, které se dají pěstovat na balkonech, ale také doma v květináči při výběru ideálního místa a dobré péče. Patří sem například koriandr, který je zejména typický ve vietnamské kuchyni, která je Čechům dobře známá. Tuto rostlinu je ideální vysadit v polovině května a pamatovat na pravidelné zalévání, pro klíčení semen se doporučuje využít vlažné vody.  Další možností je také oregano, které je zejména typické v italské kuchyni a jeho použití je jak v pokrmech s masem, tak jako základ na pizzu. Lidově se mu u nás říká Dobromysl a pěstuje se tam, kde má dostatek tepla, sluníčka a vláhy, ideální je pěstování na okně v květináči, ale také na skalce. Mezi další bylinky s jarním výsevem spadají také máta, šalvěj nebo rozmarýn. Přidat komentář foto pixabay.com S příchodem jara přichází také ideální doba na to zasadit nejen celou řadu rostlin, ale také bylinek, které se následně hodí do celé řady jídel, vytváření vlastních krémů, čajů nebo také mýdel.  Existuje celá řada důvodů, proč je právě jaro ideálním obdobím pro pěstování rostlin a bylinek, kombinace  teplejšího ovzduší, ale také prodlužování dnů, které poskytují rostlinám mnohem více světla spadají mezi ideální podmínky pro pěstování celé řady bylinek. Návod obsahuje reklamní sdělení.

Čas načtení: 2022-08-22 14:13:09

Sport na konci léta? Vyzkoušejte klidně něco nového

Mnoho lidí má dojem, že je potřeba zhubnout před létem. Pustí se do toho s příchodem jara, dřou na sobě, hlídají si kalorie i typ jídla – a s příchodem léta se začnou chlubit kily, která shodili. Jenže zároveň svou urputnou snahu většina z nich opustí a plnými doušky si užívají prázdnin. Což je škoda, protože cvičit by měli dál. A v létě to přitom může být o dost zábavnější než jindy.

Čas načtení: 2024-02-21 17:29:50

Cena Bitcoinu roste. Jak je to s příchodem retailu a nových investorů?

Digitální měny zažívají prudký nárůst přílivu prostředků. Cena Bitcoinu však neroste z důvodu, z jakého se očekávalo. Lákají Bitcoin ETFs nové investory? Článek Cena Bitcoinu roste. Jak je to s příchodem retailu a nových investorů? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-03-12 21:00:32

Jak zkopírovat text z videa na iPhonu

Jak zkopírovat text z videa na iPhonu? Díky funkci Live Text, kterou Apple zavedl spolu s příchodem operačního systému iOS 15, bylo možné identifikovat a kopírovat text na fotografii nebo při použití fotoaparátu. Díky funkci Live Text můžete dokonce vyhledávat text ve Fotkách při použití Spotlightu. S příchodem iOS 16 přibyla i možnost detekce a kopírování textu z videa. Jak na to? Výběr a kopírování textu z videa se může hodit, když chcete z videa zkopírovat velké […]

Čas načtení: 2024-05-16 06:30:23

Retro okénko: webové stránky Applu dlouho nevyčnívaly, změna přišla s prvním iPhonem

Webové stránky Applu byly dlouho ošklivým kačátkem společnosti Výrazná změna přišla s příchodem prvního iPhonu v roce 2007 Od té doby se vzhled stránek příliš nezměnil Kdo by neznal společnost Apple. Ikonická firma s nakousnutým jablíčkem ve znaku, která datuje svůj vznik do roku 1976, několikrát proměnila svět technologií a způsob, jakým o nich uvažujeme. To je především zásluhou zakladatele Steva Jobse, který svou mnohdy až maniakální posedlostí detaily a dokonalostí doháněl řadu pracovníků, přátel i rodinných příslušníků k šílenství. S příchodem internetu se vstupní branou pro zkoumání produktů a služeb Applu stala jejich webová stránka, přičemž alespoň ze začátku byste perfekcionalismus a minimalismus hledali marně. Přečtěte si celý článek Retro okénko: webové stránky Applu dlouho nevyčnívaly, změna přišla s prvním iPhonem

Čas načtení: 2024-05-30 22:34:15

Gündogan: S příchodem Flicka se hodně věcí změní

Záložník Barcelony Ilkay Gündogan se vyjádřil, že s příchodem Hansiho Flicka na trenérský post očekává v klubu mnoho změn. Flick podepsal s katalánským klubem dvouletou smlouvu a znovu se spojí s Gündoganem, se kterým dříve spolupracoval v německé reprezentaci. „Máme nového trenéra, takže se zdá, že se toho bude hodně měnit," řekl Gündogan, „Musíme se co nejlépe a co nejrychleji přizpůsobit, protože kvůli Euru nemáme moc času na přípravu na novou sezonu."

Čas načtení: 2024-06-17 16:44:46

Čas bude hrát ve prospěch Ukrajiny s příchodem zbraní a stíhaček od partnerů, řekl velitel Syrskyj

Generálplukovník Oleksandr Syrskyj, vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny, poznamenal, že Rusko zvyšuje intenzitu nepřátelských akcí a pracuje na rozšíření jejich působnosti, přičemž uznává, že přicházející zbraně a vojenské vybavení od ukrajinských partnerů posílí schopnosti ukrajinských obranných sil, uvedl deník RBC-Ukraine. The post Čas bude hrát ve prospěch Ukrajiny s příchodem zbraní a stíhaček od partnerů, řekl velitel Syrskyj first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-23 20:30:03

Apple zpřístupní rychlé párování pro všechny výrobce příslušenství. Těžit z toho budou zejména uživatelé

Rychlé párování pro příslušenství bylo v iOS vyhrazeno pouze pro originální příslušenství od Applu To se s příchodem iOS 18 změní Pokud nové rychlé párování implementuje co nejvíce vývojářů, usnadní to život všem uživatelům Párování zařízení je činnost, která patrně nikoho z nás příliš nebaví. Celý proces je sice nutný, ale často velmi obtěžující a zdržující. Před několika lety přišel Apple s elegantním řešením, které chce po uživateli minimální interakci – po zapnutí a přiblížení obou zařízení na iPhonu či iPadu vyskočí notifikace, kterou stačí potvrdit a rázem je spárováno. Problémem je fakt, že toto snadné párování funguje jen s omezeným množstvím příslušenství, primárně tím, které vyrábí sám Apple. S příchodem iOS 18 se nicméně blízká na lepší časy. Přečtěte si celý článek Apple zpřístupní rychlé párování pro všechny výrobce příslušenství. Těžit z toho budou zejména uživatelé

Čas načtení: 2024-07-25 04:12:17

Zkoumání hlubin vojenské historie - Cesta časem

Autor: Portsmus Datum: 25.07.2024 04:12:17 Vážení kolegové historici a nadšenci,Pokud se ponoříme do rozsáhlé oblasti vojenské historie, vydáme se na cestu napříč staletími a odhalíme triumfy, tragédie a hluboká ponaučení minulosti. Dnes bych se s vámi rád podělil o své myšlenky týkající se některých fascinujících aspektů tohoto poutavého tématu.Nejprve se zamysleme nad strategickou brilantností, která se projevovala na starověkých bojištích. Římské legie se svými precizními formacemi a disciplínou stále inspirují moderní armády. Čínští terakotoví bojovníci, svědectví o moci dynastie Čchin, stále stojí na stráži a střeží tajemství své minulosti. Tito starověcí válečníci a jejich velitelé nám připomínají význam strategie, plánování a disciplíny ve válce.Přesuneme-li se v čase dál, setkáme se s epickými konflikty středověku. Křížové výpravy, série náboženských válek mezi křesťany a muslimy, utvářely politickou krajinu Evropy a Blízkého východu. Mongolské nájezdy, vedené obávaným Čingischánem, šířily teror po celé Asii a východní Evropě. Tyto konflikty nejen změnily tvář světa, ale také nás poučily o složitosti náboženských a kulturních rozdílů.Průmyslová revoluce zahájila novou éru válčení s příchodem střelných zbraní, dělostřelectva a lodí poháněných parou. Napoleonské války, řada konfliktů, které zasáhly celou Evropu, ukázaly sílu francouzského císaře a jeho Grande Armée. Americká občanská válka, která se vedla kvůli otázce otroctví, byla krvavou, ale převratnou událostí, která navždy změnila politickou krajinu Spojených států.Ve 20. století jsme byli svědky hrůz mechanizovaného válčení s příchodem tanků, letadel a chemických zbraní. Obě světové války, které se vedly kvůli globální nadvládě a ideologii, byly nejsmrtonosnějšími konflikty v dějinách a zanechaly za sebou stopy zkázy a ztrát. Tyto války nás však také naučily, jak důležitá je mezinárodní spolupráce a potřeba mírového řešení konfliktů.Při pohledu do budoucnosti je důležité mít na paměti poučení z minulosti. Vojenské dějiny nejsou jen studiem válek a bitev, ale také studiem lidské povahy, strategie a umění vést. Učí nás o složitosti konfliktů, důležitosti míru a odolnosti lidského ducha.Přátelé historici a nadšenci, pokračujme tedy v prozkoumávání hlubin vojenské historie, učme se z minulosti a usilujme o mírovější a spravedlivější budoucnost.

Čas načtení: 2024-09-04 08:26:05

Finsko na podzim: Nejlepší místa pro pozorování podzimních barev

Finsko je známé svou dechberoucí přírodou, která se s příchodem podzimu proměňuje v pestrobarevnou paletu odstínů žluté, oranžové a červené. Finsko je známé svou dechberoucí přírodou, která se s příchodem podzimu proměňuje…

Čas načtení: 2024-10-10 10:58:38

Fialová obloha. Podivný fenomén před příchodem hurikánu Milton

USA – Obloha nad některými částmi Floridy se zbarvila do ohromující fialové barvy, což vyvolalo reakce obyvatel, kteří sledují hurikán Milton. (Foto: X) Floridians... Článek Fialová obloha. Podivný fenomén před příchodem hurikánu Milton se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-10-14 20:00:51

Velké složky a animace z iPhonů! One UI 7 nabídne uživatelům Samsung telefonů neskutečnou svobodu

Samsung chystá v One UI 7 rozšíření možností přizpůsobení skrz Good Lock Modul Home Up nabídne detailní nastavení animací systému a další možnosti úprav složek Nové funkce budou dostupné až s příchodem One UI 7 založeném na Androidu 15 Jihokorejský Samsung se chystá potěšit všechny milovníky personalizace. S příchodem One UI 7 totiž plánuje značné […] Celý článek si můžete přečíst na Velké složky a animace z iPhonů! One UI 7 nabídne uživatelům Samsung telefonů neskutečnou svobodu

Čas načtení: 2024-10-31 17:59:32

Jak si nejlépe vychutnat svatomartinskou husu

Jak si nejlépe vychutnat svatomartinskou husu redakce Čt, 10/31/2024 - 17:59 Drůbež Klíčová slova: svatomartinská husa knedlíky recept na bramborové knedlíky dušené zelí červené zelí Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Klasikou jsou samozřejmě: Knedlíky: Ať už houskové, bramborové nebo chlupaté, knedlíky jsou neodmyslitelnou součástí svatomartinské hostiny. Jejich nadýchaná textura a neutrální chuť skvěle doplní tučné maso husy. Červené zelí: Sladkokyselé červené zelí s jablky a kořením je další klasikou. Jeho kyselá chuť krásně kontrastuje s tučným masem husy. Bramborové knedlíky: Pro ty, kteří nemají rádi houskové knedlíky, jsou bramborové knedlíky skvělou alternativou. Bramborové noky: Jemné bramborové noky s rozmarýnem nebo šalvějí dodají pokrmu lehčí tón. Špekové knedlíky: Pro milovníky výraznějších chutí jsou špekové knedlíky skvělou volbou. Dušené ovoce: Jablka, hrušky nebo švestky dušené s kořením dodají pokrmu sladkost a ovocnou chuť. Další možnosti jsou: Rizoto: Hříbkové nebo dýňové risotto může být zajímavou alternativou k tradičním přílohám. Pečené brambory: Pečené brambory s rozmarýnem nebo česnekem dodají pokrmu rustikální charakter. Šťouchané brambory: Šťouchané brambory s máslem a mlékem jsou jednoduchou a chutnou přílohou. Typy pro výběr přílohy: Vyváženost chutí: Vyberte si přílohy, které budou vyvážit chuť tučného husího masa. Kyselé červené zelí, sladké ovoce nebo bylinkové brambory jsou skvělou volbou. Roční období: Inspirujte se podzimními surovinami. Dýně, hřiby nebo jablka mohou být skvělou součástí vašich příloh. Osobní preference: Nebojte se experimentovat a vybrat si přílohy, které vám nejvíce chutnají. Ať už si vyberete jakoukoli přílohu, důležité je, abyste si svatomartinskou hostinu užili! Přidat komentář S příchodem listopadu se k nám každoročně vrací stará dobrá tradice – pečená husa na svatého Martina. Tento zvyk má své kořeny hluboko v minulosti a je neodmyslitelně spojen s koncem sklizně a příchodem zimy. Společně s mladým vínem a teplým krbem vytváří husa atmosféru pohody a sounáležitosti. K svatomartinské huse se hodí celá řada příloh, které podtrhnou její chuť a vytvoří harmonický chuťový zážitek.

Čas načtení: 2024-12-16 12:41:56

Novinky od Casimi: Získej bonus 300 Kč u LuckyBetu

S příchodem nového týdne jsou tu i nové hry! Zavítej do casina LuckyBet, otestuj nadupané pecky a získej za to bonus až 300 Kč! S příchodem Vánoc se hodí odpočinout si od všeho stresu na tvých oblíbených hrách. Pokud tě zajímá víc, tak pokračuj ve čtení článku. The post Novinky od Casimi: Získej bonus 300 Kč u LuckyBetu appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2025-01-08 08:12:21

Jak udělat lednovou čistku šatníku?

Máte s příchodem nového roku chuť provětrat svůj šatník? Pusťte se do toho a buďte nekompromisní. Proč se vrhnout do reorganizace šatníku s příchodem nového roku? Jste stále ještě unavení z vánočního nicnedělání a silvestrovských oslav a kladete si otázku, proč se do čistky šatníku pouštět právě v lednu? Zaprvé, vstoupíte díky tomu do nového ... The post Jak udělat lednovou čistku šatníku? first appeared on SuprŽena.cz.

Čas načtení: 2025-01-22 18:00:31

Apple Intelligence má potenciál změnit domácnost a udělat ji skutečně chytrou

Chytrá domácnost je zažitý pojem, jehož potenciál se zdánlivě vyčerpal S příchodem standardu Matter a především umělé inteligence nicméně může dostat zcela nový smysl Apple Intelligence má přitom jeden z největších potenciálů, jak udělat vaši domácnost opravdu chytrou Po rapidním rozvoji, který chytrá domácnost zažila v předchozích letech, nyní nastala fáze útlumu – uživatelé zkrátka přišli na to, že ne všechno v jejich domácnosti musí být chytré. Zároveň různá kompatibilita s různými systémy vytvořila v segmentu chytré domácnosti značný chaos, ze kterého je zcela oprávněně nejeden zákazník zmaten. Naděje se blýskla s příchodem standardu Matter, který kompatibilitu sjednocuje, nicméně k obnově předchozího nadšení povede ještě dlouhá cesta. Co by to mohlo značně urychlit, je nicméně nástup umělé inteligence, v čele s Apple Intelligence, která by mohla pomoci Applu dohnat ztrátu, kterou má aktuálně na své konkurenty. Přečtěte si celý článek Apple Intelligence má potenciál změnit domácnost a udělat ji skutečně chytrou

Čas načtení: 2025-02-19 14:10:33

Návrat hliníkových rámečku je za dveřmi. Apple se u iPhonů 17 Pro zbaví titanu!

Od roku 2012 do roku 2016 používal Apple u všech svých iPhonů hliníkové rámečky. S příchodem iPhonu X a tedy vytvořením prémiové třídy však začal vedle hliníku využívat i leštěnou ocel, kterou před dvěma roky s příchodem iPhonů 15 Pro vyměnil za kartáčovaný titan vzhledem k jeho vyšší odolnosti v kombinaci s nižší hmotností. Jak se však zdá, titan se na iPhonech příliš dlouho neohřeje, protože v letošním roce se z nich má opět poroučet – tedy […]

Čas načtení: 2025-02-20 21:00:29

LCD je pryč! Apple vsází u iPhonů už jen na OLED displeje

Apple s příchodem iPhonu 16e definitivně ukončuje u iPhonů éru LCD displejů. Tento nový model přebírá design a zobrazovací technologii z iPhonu 14, což znamená přechod na OLED panel místo zastaralé LCD technologie. Apple poprvé nasadil OLED displeje v roce 2017 s příchodem revolučního iPhonu X a postupně tuto technologii rozšířil na většinu modelů. Až do roku 2020 byly ale LCD panely stále součástí některých iPhonů, zejména těch cenově dostupnějších. Vlajkové modely od iPhonu […]

Čas načtení: 2025-04-03 11:52:55

S příchodem Nintendo Switch 2 zdražují hry. Cena se vyšplhá až na 90 euro

Nintendo Switch 2 je tady. Nová konzole bude dražší a spolu s ní i hry. Ceny se blíží 100 eur. Kolik zaplatíme za Mario Kart nebo Donkey Konga? Přečtěte si celý článek: S příchodem Nintendo Switch 2 zdražují hry. Cena se vyšplhá až na 90 euro

Čas načtení: 2024-02-17 08:45:00

Nejrychlejší český superpočítač je zahlcený kvůli obřímu zájmu o AI. Stát chystá nákup nového

Masivní zájem o rozvoj umělé inteligence (AI), který odstartoval příchodem OpenAI a ChatGPT, má značné dopady na vytíženost nejrychlejšího českého superpočítače Karolina umístěného v národním centru IT4Innovations při Vysoké škole báňské v Ostravě. Ta část Karoliny, na níž se dá umělá inteligence ...