Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2021-02-23 13:03:59

Jak je to s 250tisícovým příplatkem nemocnicím za pacienta zemřelého na COVID-19

Mezi lidmi se v poslední době šíří lež, že nemocnice nadsazují počty nemocných na COVID-19, protože za každého zemřelého vykázaného jako úmrtí na COVID-19 dostávají bonus ve výši 250 tisíc Kč. V krátké době jsem ji slyšel od několika lidí. Jako bývalého vyjednavače České lékařské mory o cenách zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, který má v rodině několik zdravotníků, mě tyto lži strašně naštvaly. Proto jsem se rozhodl i pro laiky pochopitelným způsobem popsat, jak je to s platbami za covidové pacienty. Podle platných vyhlášek ministerstva zdravotnictví, které stanoví způsob a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, neexistuje žádná platba za úmrtí pacienta. Ani nikdy neexistovala. Motivovala by totiž nemocnice nikoli k léčení pacientů, ale k jejich ponechávání smrti. Systém úhrad je paskvil Před 15 lety byl k proplácení péče poskytované pacientům v nemocnicích zaveden systém úhrady metodou skupin podobných diagnóz (DRG – z anglického „Diagnostic Related Group), který byl vyvinut v USA. Nikoli však jako úhradová metoda, ale jako nástroj, s jehož pomocí mají orgány veřejné správy sledovat, zda v některých nemocnicích nedochází ke zvýšenému počtu komplikací typu nozokomiálních nákaz, které signalizují problémy například s hygienou nebo špatnými léčebnými či ošetřovatelskými postupy. DRG dělí všechny nemoci a traumatické stavy do skupin, v níž jsou „podobné“ diagnózy. Jestliže se v některé nemocnici více než v jiné vyskytuje zlatý stafylokok u pacientů, jimž byla provedena náhrada kolenního kloubu či náhrada kyčelního kloubu, je to typickým příznakem špatné hygienické situace na operačních sálech. Proleženiny u pacientů uvedených do umělého spánku – ať již po vícečetných zlomeninách nebo při zánětu plic – signalizují, že v nemocnici je nedostatek ošetřovatelského personálu. Všechny tyto případy mají být příčinou zásahu státní moci s cílem sjednat nápravu. Aby se o tom inspekční orgány dozvěděly, k tomu byl stvořen systém DRG. V ČR však byl tento systém zaveden jako metoda úhrady zdravotní péče. K čemuž je naprosto nevhodný. Nemocnicím řadu let zdravotní pojišťovny platily nikoli za každý provedený zákrok, který by měl ve vyhlášce vyčíslenu cenu, ale za „něco“ ze skupiny příbuzných diagnóz. Je to naprostý paskvil, který ignoruje medicínskou i ekonomickou realitu. Průběh léčení každého pacienta je trochu jiný i v případě stejné diagnózy. Ale tento paskvil byl zaveden, protože někdo z nemocnic a ze zdravotních pojišťoven na to dostal výzkumný grant spolufinancovaný z peněz EU. A pak „se“ to muselo pět let používat, aby ti, co dotaci z EU vzali, ji nemuseli vracet. Kvůli nevracení desítek milionů korun vznikly v nemocnicích škody za desítky miliard. Kromě vyhlášky, která stanoví „cenu“ péče o jednoho pacienta podle skupin „příbuzných“ diagnóz, vydává ministerstvo zdravotnictví i vyhlášku, kterou limituje množství péče, kterou smí pojišťovny nemocnicím zaplatit. V ní je pomocí složitých vzorců stanoveno, kolik peněz celkově může nemocnice za rok dostat. Vzorec je složen z dílčích „podvzorců“, které omezují platby za léky podané pacientům i spotřební materiál od kloubních náhrad až po roušky a ochranné oděvy zdravotníků a prostěradla, na nichž leží pacient. Hra se skořápkami Vyhláška je psána tak, že v lepším případě nemocnicím umožňuje léčením pacientů získat o ministerstvem fixně stanovené procento více peněz než v minulém roce, pokud „odléčí“ a vykáže „přibližně podobné“ množství péče „oceněné“ metodou DRG. Bývá stanoven koridor, který vláda po nemocnicích žádá. Například můžete dostat až 102 procent loňských peněz, pokud vykážete 97 až 102 procent loňské péče. Péči, kterou nemocnice pacientům poskytne nad limit například „102 procent“ minulého roku, nedostane zaplacenou vůbec, nebo jen částečně. Krácení „nadlimitní“ péče je stanoveno ve vyhláškách například na 75 procent. Pokud nemocnice péče poskytne méně, než je spodní limit koridoru, jsou jí peníze kráceny o procento, kterým dolní limit nesplnila. Tím, že je stanoven vždy nejen celkový limit peněz na rok, ale i dílčí limity na léky, na spotřební zdravotní materiál, financování nemocnic, připomíná systém ze všeho nejvíce hazardní hru skořápky. Pojišťovny jsou ty, které točí skořápkami „s“ a „bez kuličky“ a rozhodují o tom, jakým způsobem okradou nemocnice pomocí srážek a penalizací. Zabránit v okrádání nemocnic a zdravotníků by mohlo ministerstvo, kdyby dokázalo napsat úhradovou vyhlášku tak, aby měla co nejméně „ale“. Jenže návrh vyhlášky píšou lidé, kteří jsou s managementy pojišťoven „jedna ruka“. První případy výskytu COVID-19 byly v ČR evidovány v listopadu 2019, tedy před rokem a půl. Za celou tu dobu nedokázalo ministerstvo zdravotnictví novelizovat vyhlášku od DRG tak, aby do ní zařadilo novou diagnózu COVID-19. Dodnes je tato choroba vykazována k proplacení jako jedna ze skupiny infekčních zánětů plic. Cena za tuto skupinu diagnóz byla stanovena před 15 lety jako jakýsi průměr nákladů na ošetřování pacientů se záněty plic způsobených různými bakteriemi a viry. Vyhubení každého původce zánětu plic trvá různě dlouho a je třeba k němu použít různé léky a vybavení. A logicky tedy stojí jiné peníze. Podle paskvilního DRG se však platí jakýmsi průměrem. Autoři průměru počítaného před lety neměli o nějakém covidu ani ponětí, takže výše úhrady za péči o pacienta ze skupiny infekční zánět plic nekalkuluje s tolika jednorázovými ochrannými obleky, rouškami, rukavicemi a dalším spotřebním zdravotním materiálem, který musí lékaři a zdravotní sestry používat při ošetřování covidových pacientů. Po vypuknutí pandemie COVID-19 byl na mnoha nemocničních odděleních, například na ortopediích, omezen původní provoz. Částečně proto, aby jejich kapacity mohly být použity pro léčení covidových pacientů. Z části též z bezpečnostních důvodů. Plánované zákroky, například operace kloubních náhrad, byly odloženy, aby pacient nebyl vystaven riziku nakažení koronavirem. Operace akutních pacientů se záněty slepých střev nebo po autonehodách samozřejmě probíhají dál. U nich by odklad výkonu znamenal větší bezprostřední ohrožení života než riziko, že v nemocnici dostanou COVID-19. Jak vznikla fáma o covidových bonusech Po obšírném úvodu, který po nutném zjednodušení umožňuje aspoň trochu pochopit složitosti systému úhrad zdravotní péče, se dostávám k tomu, jak zřejmě vznikla fáma o covidových bonusech. Ministerstvo v novele úhradové vyhlášky na loňský rok umožnilo nemocnicím u pacientů s COVID-19 bez penalizační srážky překročit limity výdajů na léky a spotřební zdravotnický materiál, které jsou u skupiny „infekční záněty plic“, podle nichž jsou vykazování k úhradě pacienti s covidem, neadekvátně nízké. I po této úpravě však zůstal zachován celkový roční limit péče, kterou nemocnice dostane zaplaceno. Včetně koridoru na množství poskytnuté a z pojišťoven proplácené zdravotní péče. Nemocnice ani lékaři a zdravotní sestry se tedy na pacientech postižených COVID-19 rozhodně neobohacují a nemají tudíž ekonomický důvod nadsazovat počty koronavirových pacientů. Ve skutečnosti je covidových pacientů v nemocnicích více, než uvádějí oficiální statistiky. Podle systému DRG je nemocnici placeno u pacienta s COVID-19 vykázaného jako pacient s infekčním zánětem plic 20 dní léčení na jednotce intenzivní péče. Nic navíc. Řada pacientů, kteří prodělali COVID-19, je papírově 21. den pobytu na JIP považována za neinfekčního. Nadále jim však musí být poskytována náročná a drahá zdravotní péče. Propuštění pacienta závislého na přístrojové podpoře dýchání z nemocnice do domácího ošetřování jen proto, že za něj již pojišťovna neplatí, by trestní soud kvalifikoval minimálně jako trestný čin zabití nebo neposkytnutí pomoci s následkem smrti. Doufám, že jsem tento složitý problém vysvětlil aspoň trochu srozumitelně. Všem, kteří by i po přečtení tohoto článku chtěli i nadále šířit lži o tom, jak se nemocnice, lékaři a zdravotní sestry „pakují“ na covidových pacientech, doporučuji, aby si vyjednali měsíční dobrovolnickou stáž v nejbližší nemocnici. Kdokoli může jít pomáhat se stlaním postelí nebo překládání pacientů v bezvědomí, aby u nich nevznikly proleženiny. Zvláštní kvalifikace není třeba ani k poskytování hygienické pomoci pacientům v umělém spánku. V nemocnicích je spousta těžké práce a lékaři i sestry uvítají každého dobrovolníka, který jim s ní v této těžké době přijde pomoci. Vůbec jim nebude vadit, že dotyčný „na COVID nevěří“ a považuje pandemii za „spiknutí“. Při takové stáži se může snadno přesvědčit, že v nemocnicích ošetřujících pacienty s koronavirem si bankovkami matrace rozhodně nevycpávají. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2022-03-02 08:55:07

Proč je válka

Následující text vyšel v Literárních novinách 38/2011 pod názvem Proč bude válka: I když většina lidí na Západě stále žije v domnění, že pohodu posledních desetiletí ruší pouze nahodilosti a vzdálené bouře, pod mírovým povrchem doutnají čtyři nálože. Přestože každá z nich se může jevit jako dílčí problém, ve své kombinaci vytvářejí prohlubující se tendenci k velké válce. Tedy válce, kdy na obou stranách fronty budou mocnosti schopné zasáhnout území protivníka. Tato nebezpečí lze pojmenovat: výměna světového hegemona, zbrojení, způsob života středních vrstev, úroveň politických elit Západu. Výměna hegemona Krize je dána tím, že staré umírá a nové se ještě nerodí, nebo se rodí pomalu. Takto je střídán hegemon světové ekonomiky: pomalu, ale jistě se blíží den, kdy čínský hrubý domácí produkt (HDP) bude větší než HDP Spojených států. Podle posledních propočtů Mezinárodního měnového fondu by se tak mělo stát v roce 2016: HDP Číny byl odhadnut na 19,0 bilionů dolarů, zatímco HDP Spojených států na 18,8 bilionů. V té době by mělo dosáhnout, alespoň podle tohoto zdroje, zadlužení USA úrovně přes 110 procent HDP, zatímco čínské by se mělo pohybovat na úrovni 10 procent HDP. Podle posledních odhadů Goldman Sachs se v roce 2030 bude Čína podílet na světovém HDP plnými 23 procenty, zatímco USA devíti procenty. Zároveň lze předpokládat, že Peking bude mít i nadále největší devizové rezervy na světě, zatímco Washington bude největším světovým dlužníkem. Proti Západu se obrací to, co se celá desetiletí jevilo jako důkaz převahy. Outsourcing průmyslové výroby do zahraničí, kde je levnější pracovní síla, zvyšoval zisky malé skupiny akcionářů a vrcholového managementu, zatímco střední vrstvy našly své uplatnění ve službách. Jenže takováto ekonomika funguje pouze tehdy, zůstane-li zachováno postkoloniální rozdělení světa na centrum a periferii. Což právě končí. Ekonomika představuje výchozí základnu či limit moci státu, a proto lze tuto situaci vnímat jako omezení suverenity v rozhodování Washingtonu. Svět se tak dostává do situace, kterou před dvěma a půl tisíci let popsal Thukydides v Dějinách peloponéské války: „Za nejpravdivější důvod, i když se o něm nejméně mluví, považuji růst aténské moci, který vyvolal u Lakedaimoňanů takové obavy, že se odhodlali k válce.“ Tento první zákon světové politiky varuje: střídání hegemona je nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka. Vojenská síla Světové vojenské výdaje neustále rostou. Podle Stockholmského institutu pro výzkum míru (SIPRI) činily loni 1 630 miliard dolarů. To představuje růst o 50,3 procent ve srovnání s rokem 2001. Výdaje tzv. demokratického Západu, tedy států Severní Ameriky a západní a střední Evropy, činily loni 1 037 miliard, tedy 63,6 procent globálních vojenských výdajů. Ze 43 procent se v roce 2010 na celosvětových vojenských výdajích podílely samy Spojené státy. Za první dekádu 21. století vzrostly vojenské výdaje USA o 81,3 procenta a dosahují dnes 4,8 procenta HDP. I když vývoj výdajů v Rusku je obdobný – růst o 82,4 procenta a dosažení úrovně čtyř procent HDP – v absolutních hodnotách se jedná o výdaje v jiných řádech: výdaje Spojených států jsou téměř dvanáctkrát vyšší než výdaje Ruska. Z těchto údajů vyplývá, že sice ekonomická hegemonie USA končí, ale vojenská hegemonie, kterou Spojené státy získaly po skončení studené války, trvá. A sázka na udržení vojenské převahy se též nemění: informace Bílého domu uvádějí, že v letošním fiskálním roce bude na výzkum, vývoj, testy a vyhodnocování nových zbraní vydáno 77,1 miliardy dolarů – což je více, než podle SIPRI činí celý vojenský rozpočet Ruska. Přestože Spojené státy oficiálně zastavily vývoj nových jaderných zbraní, pokračuje vývoj, testy a výstavba nových strategických systémů. To platí také o unitárně pojaté protiraketové obraně, byť krásná slova o restartu vztahů s Ruskem či formulace o kooperaci s Ruskem v nové doktríně NATO slibovaly něco jiného. Výdaje na zbrojení v této úrovni nejsou ničím jiným než bezuzdným plýtváním, a to dokonce v době ekonomických problémů. Jenže omezit je nelze, právě proto, že jsou hospodářské problémy: vojensko-průmyslový komplex je jedním z mála odvětví, které v USA výborně funguje. Steven Hook v knize U.S. Foreign Policy odhaduje, že vojensko-průmyslový komplex dává ve Spojených státech práci dvěma milionům lidí. I když jsou Spojené státy největším vývozcem zbraní – na globálním obchodu se podílejí ze 30 procent, následovány Ruskem (23 %), Německem (11 %), Francií (7 %), a Velkou Británií (4 %) - je tu problém: nejmodernější konvenční zbraně a strategické zbraně obecně nelze prodávat, neboť nikdy nelze zcela vyloučit jejich využití proti dodavateli či kopírování. Když jsou jich plné sklady, pak lze buď zastavit vývoj a výrobu, nebo je zničit – nebo je použít. Proto mají moderní zbraně zakódovanou nebezpečnou vlastnost, že budou použity. Třeba proti stále mohutnějšímu ekonomickému konkurentovi, Číně, jehož výdaje na obranu byly podle odhadů SIPRI přibližně 5,9krát menší než výdaje USA. A 8,7krát menší než demokratického Západu. Střední vrstvy To, co se ekonomům nejdříve jevilo jako krize hypoteční, potom jako finanční a dnes jako dluhová krize otřásající tu dolarem, jindy eurem či librou, je ze sociologického hlediska krize životního způsobu středních vrstev. Zpravidla se v této souvislosti hovoří o federálním dluhu ve výši přes 14 bilionů dolarů. Tady je viník jasný. Zadlužení ústřední vlády, které vzniklo během 2. světové války, klesalo až do roku 1980. Pak přišel Ronald Reagan se svojí ekonomikou nabídky, tedy reformou ve prospěch bohatých. Reaganomika, pěstovaná jak v dobách Reagana, tak i za vlády obou Bushů, se na celkovém federálním dluhu podílí 9,2 biliony dolarů. Spojené státy nejsou chápány jako nejzadluženější země světa jenom z tohoto důvodu. Letošní nervozita, kdy ratingová agentura Standard & Poor's snížila USA dlouhodobý úvěrový rating na AA+, je spojena s faktem, že federální dluh převýšil HDP. To ale není nikterak dramatická informace: nad 100 procent HDP má dluh šest států, přičemž zadlužení Japonska je 200 procent, Řecka a Itálie 130 procent, Velké Británie 94 procent, Německa 85 procent. V zásadě nikdo neví, co to znamená, jen se říká, že hranice dluhu 90 procent HDP je problém. Jenže Spojené státy mají ještě další problémy. Předně je to skutečnost, že podle oficiálních údajů přibližně 4,5 bilionů z tohoto dluhu je v zahraničí. Z této částky 26 procent drží kontinentální Čína (Hongkong další 3 %), Japonsko 20 procent, Velká Británie 5,5 procenta, ropní exportéři 4,6 procenta, Brazílie 4,3 procenta atd.; Rusko „jen“ 3,8 procenta. A pak jsou to dluhy amerických domácností. Podle agentury Bloomberg jsou největší od Velké deprese a už v roce 2007 vzrostly na úroveň současného federálního dluhu, tedy 14 bilionů. Tehdy se dluhy domácností přiblížily 140 procentům disponibilních příjmů, přičemž tyto dluhy tvořily více než dvojnásobek úspor amerických domácností. Střední vrstvy nejen USA, ale celého Západu žijí na dluh. Na dluh státu doma i v zahraničí a na svůj osobní dluh. Těm americkým v tom pomáhá FED, Federální rezervní systém, který se změnil na globálního alchymistu: vyrábí z papíru zlato. Podle některých odhadů je ve světě 50krát více dolarů než zboží. Nikdo to pořádně neví. Celá tato hra funguje díky dvěma skutečnostem: zvyku a množství dolarů. Zvyk je dán tím, že si nikdo zatím pořádně neumí představit jinou situaci. A dolarů je tolik, že je nelze vyměnit za jinou, hodnotnější měnu. A tak jsou stále reálná práce a suroviny směňovány za voodoo dolary. Ale opět: takto to může fungovat, jen pokud bude trvat globální rozdělení na centrum a periferii. Blíží se čas, kdy na udržení životní úrovně amerických středních vrstev nikdo nepůjčí. A nastane problém. Velký politický problém. Spokojenost středních vrstev je základem legitimity západní demokracie. Jsou základnou liberálně-konzervativního konsensu ať již jako aktivní voliči, nebo svou pasivitou. Cítí se svobodné, neboť mají prostředky na realizaci často uměle vytvořených potřeb. Když se prohloubí rozklad jejich životního způsobu, koho budou volit? Zvýšená volební účast v reakci na krizi ve Výmarské republice přivedla k moci Hitlera. Nejsnáze se zvýší práh bolestivosti při restrukturalizaci životního způsobu, když jsou střední vrstvy vystrašené nebezpečím zvenku. Pak se dá ze vznešené Deklarace nezávislosti USA udělat zakládací listina věznice v Guantánamu. To bylo už mnohokrát v dějinách odzkoušeno. Vystrašení lidé podruhé hlasují pro Bushe ml., hlasují pro vyšší vojenské výdaje, pro válku. Za války lze téměř bez odporu životní způsob upravit. A při troše štěstí i zbavit se zahraničního věřitele. Kvalita elit Každý z těchto faktorů sám o sobě nepředstavuje bezprostřední ohrožení míru. Fakt, že se z Číny stává ekonomicky nejmocnější stát, nevylučuje, že při vzájemné závislosti na tom Spojené státy mohou vydělat. Zbrojení lze omezit a dát vojensko-průmyslovému komplexu třeba ziskové státní zakázky v oblasti ekologie. Restrukturalizaci životního způsobu středních vrstev lze možná rozložit do delšího času a část zátěže z této změny přenést i na bohaté. Jenže je tu ještě jeden velký problém: Západ prožívá hlubokou krizi strategického myšlení elit. Stačí se podívat na poslední čtyři války: bombardování Jugoslávie (1999), intervence v Afghánistánu (2001) a Iráku (2003), letos Libye. Lze započítat i útok Izraele na Libanon (2006). Všechny začaly – mírně řečeno – bez jasného politického zadání, věcné politické, sociální a vojenské analýzy. S výjimkou začátku války v Afghánistánu také arogantně, bez přípravy dostatečného diplomatického krytí. Ač byly zpočátku vedeny pod propagandistickým příkrovem ve stylu hollywoodské Hvězdné pěchoty, jádrem propagandy se postupem času stalo embargo, které se nejdůležitější západní sdělovací prostředky ani nepokoušejí prorazit. A vojenský výsledek je zcela nejasný. Politické důsledky posilují chaos ve světě. Koncepce práce provinčních rekonstrukčních týmů v Afghánistánu a Iráku byla dovedena téměř do dokonalosti. Je obtížné jim cokoliv vytknout, při realizaci je to snad jen nedostatek financí. Jejich práce má ale minimální naději na úspěch, protože působí v prostředí, kde je značná část veřejnosti vnímá jako vraždící křižáky. I když tyto týmy odvádějí dobrou práci, politické zadání je špatné. Krize strategického myšlení západních politických elit jen na první pohled vyrůstá ze špatné zpravodajské analýzy. To byl především problém intervence v Iráku. Tehdy docházelo k úpravám zpravodajských výsledků v duchu potřeb administrativy, což nakonec vyústilo v programový volební požadavek demokratů na odpolitizování zpravodajských služeb. Jenže to není celý problém. Proč politici chtěli upravené analýzy? Vždyť bez dobré analýzy lze přijmout dobré rozhodnutí jen náhodou... Rozklad strategického myšlení je dán už tím, co by se dalo nazvat amerikanizací školství: zbavme se memorování, žáky a studenty je třeba učit tvořivě uvažovat. Tento líbivý slogan je typický propagandistický produkt. Výraz „memorovat" má pejorativní zbarvení, které sděluje, že je něco špatně. Ve skutečnosti ale ono „bezduché memorování" může být prosté učení se faktům či slovíčkům. A nad čím lze tvořivě uvažovat, když ne nad fakty? Po internetu běhá moudrá věta, která kdesi v kyberprostoru ztratila svého autora: „Věda je fantazie spoutaná fakty." Nemůže to být jinak. Tvořivost, zvláště v sociálních vědách, se musí opírat o vědění, mnohdy pohříchu nadřené. Uvolňovat fantazii bez znalostí, to je v nejlepším případě cesta k umění, nikoliv k analýze. Potkáváme je denně: koukají na nás z obrazovky České televize, připraveni kdykoliv k čemukoliv zaujmout zásadní stanovisko – aniž často vůbec tuší, o čem mluví. Takto vzniká situace, kdy není nutný základní výzkum, stačí ideologické think tanks, třetí sektor. Také v Česku se nevybírají ministryně obrany podle pěveckého talentu či ministři podle věrnosti firmě PromoPro. Jejich hlavní kvalita je ideologická oddanost, tedy schopnost přijímat rozhodnutí bez věcné analýzy. V kapitalismu nejsou odděleni jen chudí a bohatí, ale i bohatí a mocní od vzdělaných. Hledat jejich propojení je obtížné mimo jiné proto, že mocní a bohatí se domnívají, že vzdělané nepotřebují – kdyby byli důležití, přece by byli bohatí nebo mocní... Indiánská demokracie Politika ale potřebuje analýzu. Analýzu opřenou o relevantní fakta, což jsou fakta nejen pravdivá, ale i významná. Významná znamená důležitá – tedy vybraná podle určitých kritérií. Tato kritéria opět potřebují znalosti. A talent. Specifický talent. Slabost tedy není jen ve znalostech věcných faktů, ale i ve filosofii, která má pomoci fakta analyzovat. Tato filosofie chybí z celé řady důvodů. Jedním z nich je liberální demokracie. Volební systém na Západě má v sobě zabudovány dvě bariéry, které brání rozvoji strategického přístupu: volební marketink a časování. Marketing je bezprostředně spojen s degenerací voleb na soutěž mediálních agentur. Rozvoj komunikací vedl postupně k tomu, že volby vyžadují prodej jednoduchých hesel co největšímu množství občanů. Tedy marketingovou kampaň, která prodává stranické vůdce v podobě balíčku oblíbených očekávání. Jen někteří, jako TOP 09, se soustřeďují na vybraný segment a radikalizují svůj heslář. Povětšině se heslář snaží postihnout potřeby co nejvíce lidí. Krátkodobé potřeby hedonistických středních vrstev. Časování voleb je dalším zdrojem krize strategického myšlení západních elit. Je zřejmé, že objednávka na politického vůdce je limitována dvěma (poslanec Kongresu USA) až pěti lety (prezident Francie). To znamená, že případná strategie je časově limitována na dva roky až pět let. Jenže skutečná sociální tvořivá koncepce vyžaduje alespoň střednědobé plánování. Řádově deset let. Liberální systém, který má chránit před diktátory svou častou výměnou jednotlivců – byť v rámci jedné skupiny – vyžaduje změnu: tváří, hesel, přístupu. To je všechno, jen ne vhodné prostředí pro rozvoj skutečného strategického myšlení. Tak vzniká sen o tom, že z chybných dílčích rozhodnutí uhněte neviditelná ruka trhu správný celek. Pravdou je, že politik v liberální demokracii nemá k dispozici nástroje na plnění střednědobých až dlouhodobých záměrů. Ze sociální tvořivosti mu zbyl jen zápas o rozpočet. A zápas o rozpočet byl zúžen na dohadování účetních. Tak trochu to vypadá jako indiánská vojenská demokracie. Tam si také v době míru mohl každý dělat, co chtěl, a náčelník mohl jen mluvit; ovšem v době války všichni museli náčelníka poslouchat. Tedy opět válka jako svůdná vábnička. Jak bez války Ačkoli válka hrozí stále víc, nemusí být. Je však nutné o tomto narůstajícím nebezpečí hovořit. Prorážet manipulaci jako je ta, která dnes provází válku v Libyi. Vědět, že s rostoucí hrozbou války bude manipulace narůstat. A využívat všechny demokratické instituce k boji proti militarismu, malování obrazu nepřítele tu na východě, jindy na jihu, proti pěstování patologického strachu, který ospravedlňuje násilí. Západ nutně potřebuje rozvíjet kritické myšlení. To neznamená pouze v akademické obci pěstovat to, čemu se dříve říkalo „ostrůvky pozitivní deviace". I v podmínkách svobody slova rozhodující roli při formování politické kultury sehrávají mainstreamová média. Ta ovšem, jak ukazuje čerstvá zkušenost, v době války ochotně přenášejí záběry neznámých filmových štábů ukazující posuzující povstalce, kteří mávají neznámo kde vyrobenými novými vlajkami starého režimu. A ze zpravodajství ochotně vyloučí informace z Jemenu či Bahrajnu, aby demokratický lid nebyl zmaten v době, kdy je přece nutné vidět jen jednoho, libyjského nepřítele. Takto se otvírá prostor pro svévoli politiků a vojáků. Zdá se, že je ještě spousta času. Státníci se přece na sebe usmívají. Jenže nadále pokračuje výstavba obrovské základny na Guamu, znovuvyzbrojování Gruzie, zbrojení v Ázerbájdžánu, výstavba černomořských základen USA v Bulharsku a Rumunsku, další v Polsku... A veřejnou diskusi o válce nepostrádáme. Jenže chybí. Nebezpečně chybí.

Čas načtení: 2024-10-13 10:00:35

Beat Punch: Kondiční box pro Vision Pro, při kterém se skutečně zapotíte!

Při procházení App Store pro Vision Pro jsem objevil hru, kterou považuji za to nejlepší, co aktuálně Vision Pro v rámci hraní nabízí. Beat Punch je v podstatě verzí Beat Saberu pro Vision Pro s tím, že na místo světelného meče oblečete rukavice a pustíte se do kondičního boxu. Ve hře postupujete levely a abyste se dostali k dalším, musíte splnit určitý limit skore, čehož dosáhnete jak jinak než správnými údery. Hra vás […]

Čas načtení: 2024-11-15 18:25:52

Jak funguje ruleta: Pravidla, sázky a strategie

Jak funguje ruleta: Pravidla, sázky a strategie redakce Pá, 11/15/2024 - 18:25 Zábava Klíčová slova: casino ruleta Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Jak se hraje ruleta? Jakmile hra ruleta začíná, hráči jsou krupiérem vyzvání k tomu, aby rozmístili své sázky na hrací plochu vedle kola rulety. Sázky jsou podávány pomocí žetonů s různými nominálními hodnotami. Jakmile k tomu dojde a krupiér možnost sázek ukončí, vhazuje kuličku do roztočeného menšího kola rulety, a to v protisměru otáčení. Kulička tak poskakuje po jednotlivých polích a na některém nakonec zastaví. Jakmile kulička stojí, hráči zjišťují, který z nich měl štěstí a vyhrál, a který naopak ztrácí.  Rozmístění žetonů je zcela na hráčích, přičemž vybírají konkrétní čísla nebo skupiny čísel a jsou při tom limitování stolem, který určuje maximální i minimální výše sázek. Ti, kteří vyhráli, získávají od krupiéra jejich sázky, těm, kteří prohráli, žetony posbírá a dál se pokračuje ve hře stejným způsobem. Herní systémy pro ozvláštnění her rulety Při hře můžete využívat různé systémy, které hru umí výborně oživit. K nejznámějším patří Martingale, D'Alembert, Labouchere, Anti-Martingale nebo třeba Fibonacci. Nejoblíbenějším je systém Martingale, kdy dochází ke zdvojnásobení sázek po každém prohraném kole. Stačí si tedy vybrat typ sázek, např. červená – černá, malá – vysoká, nebo sudá – lichá. V případě, že dojde k prohře, v dalším kole je sázka zopakována a zdvojnásobena. Jestliže dojde znovu k prohře, dojde k vsazení dvojnásobku předchozí sázky. Nejde ale pokračovat donekonečna, důležité je nepřekročit max. limit sázky u rulety. Typy sázek v ruletě V ruletě se můžeme setkat s několika typy sázek. Jedná se o sázky uvnitř, vnější sázky, oznámené sázky a ostatní sázky. Sázky uvnitř najdeme uvnitř ruletového stolu a kolem nich jsou sázky venku. Můžeme zvolit sázku na jedno číslo, na dvojici nacházející se vedle sebe, na trojici, čtveřici – když položíte žeton na kříž mezi 4 pole s číslicemi, ale i pětici čísel či rovnou šest čísel najednou. Vnější sázky volíme na sloupec, nebo na sousední sloupce, červenou / černou, nízkou / vysokou, či sudou / lichou. Další možností jsou oznámené sázky, kterým se říká i Francouzské sázky. Hráč oznámí, že sází na jednu z těchto sázek a pak umístí žetony. Krupiér zaznamená umístění sázek, a to před uzavřením sázek, nikoliv později. Mezi ostatní sázky patří takové, které nejsou k dispozici často, přesto se hrají. Např. sázka na hada, kdy je vsazeno na 12 čísel. Další možností je sázka na finále, kdy hráč sází na všechna čísla končící konkrétní číslicí. Např. 4. V takovém případě jde o čísla 4, 14, 24 a 34 najednou. Na co si dát při ruletě pozor Zejména začínající hráči by se měli velmi dobře obeznámit s pravidly hry. Stejně tak je dobré vybrat si vhodný typ rulety a stanovit si rozpočet tak, abyste nepřišli o více peněz, než si můžete dovolit. Na začátku je lepší sázet na vnější sázky, které jsou zajímavé a lze si vybrat z několika zajímavých opcí, např. sázka na červenou / černou, u které hráč získá výhru v poměru 1 : 1, stačí uhodnout správnou barvu a číslo nebude shodné s 0, která se tady nenachází. Vyzkoušejte si i vy oblíbenou a kvalitní kasinovou hru ruletu. Pravidla si osvojíte poměrně lehce, nabízí ji kasino kamenné i online casino, a hru byste si měli užít pro potěchu a zábavu, nikoliv pro zisk peněz, které nutně potřebujete. V drtivé většině případů se hráči k ruletě rádi a opakovaně vrací. Přidat komentář foto: pixabay.com text redakce Většina z nás má povědomí o existenci casinové hry s názvem „Ruleta“ bez ohledu na to, zda se hraní aktivně zúčastňujeme, nebo nikoliv. Patří k nejznámějším a nejstarším hrám, s nimiž se můžeme v kasinech setkat a je velmi oblíbená. Její základ je tvořen dvěma koly, kdy jedno je otáčivé a druhé ne. Menší kolo se dělí na 37 či 38 políček s čísly (francouzská či americká ruleta). Věděli jste, že je název odvozen od slova „roulette“, které francouzsky znamená „malé kolo“? Abyste byli ve hře úspěšní, je důležité znát základní strategie, ale také pravidla.

Čas načtení: 2023-09-25 09:45:19

Gestión comercial móvil: Cómo el Catálogo Digital App ha Transformado las Empresas

In Digital App Catalog•septiembre 25, 2023•5 MinutesGestión comercial móvil: Cómo el Catálogo Digital App ha Transformado las EmpresasEn el actual entorno multicanal, las empresas están descubriendo una herramienta poderosa que ha redefinido la forma en que presentan y comparten sus productos: el Catálogo Digital App de Xana System. Esta solución ha impulsado a empresas de todos los tamaños mejorando su gestión comercial y su relación con los clientes. Impulsando las Ventas en MovimientoImpulsando las Ventas en MovimientoImagina dotar a tu equipo de ventas y a tus clientes recurrentes con un catálogo compacto y dinámico que quepa directamente en sus bolsillos: eso es lo que ofrece el Catálogo Digital App de Xana. Esta herramienta está diseñada para agilizar, compartir y comunicar tus productos con agilidad y profesionalidad. Donde quiera que vaya tu equipo de ventas, tendrán el catálogo a mano y siempre actualizado. Imagina dotar a tu equipo de ventas y a tus clientes recurrentes con un catálogo compacto y dinámicoImagina dotar a tu equipo de ventas y a tus clientes recurrentes con un catálogo compacto y dinámico Siempre ActualizadoSiempre Actualizado¿Preocupado por mantener tu catálogo actualizado? El Catálogo Digital App de Xana se integra perfectamente con nuestro PIM, Xana Product Manager. Esto significa que tu contenido crece automáticamente, eliminando la necesidad de crear manualmente nuevas páginas o filtros. Tu catálogo se mantiene actualizado con un esfuerzo mínimo. Organización FlexibleOrganización FlexibleLa flexibilidad es clave, y el Catálogo de App de Xana la proporciona. Personaliza tu catálogo como consideres conveniente, utilizando campos y valores que tengan sentido para tu negocio. Organiza tus productos en catálogos o familias, asegurando que tus clientes puedan navegar sin problemas. Un catálogo de productos ya no se trata solo de enumerar elementos. Se trata de crear una experiencia interactiva. El Catálogo Digital App de Xana ofrece una interfaz visualmente atractiva y profesionalmente diseñada que optimiza tus exhibiciones de productos, transformándolas en herramientas de venta efectivas. Enfoque EspecializadoEnfoque EspecializadoDiseñado siguiendo las necesidades de industrias como materiales de construcción o diseño de interiores, el Catálogo Digital App estructura y categoriza los datos por series y productos. Además, aprovecha las capacidades nativas de tu smartphone para integrar extras como la cámara, el escáner, los servicios de ubicación e incluso la integración directa con aplicaciones. Por ejemplo, la conexión con herramientas como Roomvo amplifica las posibilidades, permitiendo a los usuarios visualizar instantáneamente cómo quedarían tus productos en un espacio simplemente tomando una foto con su cámara. La aplicación de Catálogo Digital de Xana System se integra perfectamente con nuestro PIM. Tu catálogo se mantiene actualizado con un esfuerzo mínimo.La aplicación de Catálogo Digital de Xana System se integra perfectamente con nuestro PIM. Tu catálogo se mantiene actualizado con un esfuerzo mínimo. Una herramienta creada para el día a díaUna herramienta creada para el día a díaEl Catálogo de App no solo muestra productos; impulsa el compromiso. Comparte imágenes y enlaces sin esfuerzo utilizando tus aplicaciones móviles. Crea y comparte listas personalizadas de productos, ambientes o series. Transforma a los usuarios en clientes potenciales al permitirles agregar productos a favoritos y solicitar cotizaciones, muestras o más información directamente desde la app. Pero eso no es todo. También mantén a tus clientes y equipo de ventas informados con notificaciones push. Ya sea lanzamientos de nuevas series, promociones especiales o invitaciones a eventos, la aplicación permite enviar mensajes directos. En resumen, el Catálogo Digital App es una herramienta diseñada para simplificar la generación de leads. Otras Integraciones: Showroom InteractivoOtras Integraciones: Showroom InteractivoEl Catálogo de App también ofrece otras ventajas de interacción entre el mundo real y el digital. Al integrar el módulo de Showroom Interactivo, puedes crear subcatálogos personalizados adaptados a tu exposición permanente o temporal, como en ferias. Esto permite que tus clientes interactúen con tus productos para acceder a información complementaria y realizar pedidos desde la aplicación. Las empresas que han adoptado el Catálogo Digital App de Xana ya han experimentado cómo es posible mejorar su canal de ventas y su presencia de marca en el ámbito móvil. Sumérgete en la revolución móvil y transforma la forma en que haces negocios. ¡Descubre hoy mismo cómo Xana System puede transformar tu gestión de productos y mejorar tu estrategia empresarial!¡Descubre hoy mismo cómo Xana System puede transformar tu gestión de productos y mejorar tu estrategia empresarial!SOLICITA UN PRODUCT TOUR

Čas načtení: 2021-02-23 13:03:59

Jak je to s 250tisícovým příplatkem nemocnicím za pacienta zemřelého na COVID-19

Mezi lidmi se v poslední době šíří lež, že nemocnice nadsazují počty nemocných na COVID-19, protože za každého zemřelého vykázaného jako úmrtí na COVID-19 dostávají bonus ve výši 250 tisíc Kč. V krátké době jsem ji slyšel od několika lidí. Jako bývalého vyjednavače České lékařské mory o cenách zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, který má v rodině několik zdravotníků, mě tyto lži strašně naštvaly. Proto jsem se rozhodl i pro laiky pochopitelným způsobem popsat, jak je to s platbami za covidové pacienty. Podle platných vyhlášek ministerstva zdravotnictví, které stanoví způsob a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, neexistuje žádná platba za úmrtí pacienta. Ani nikdy neexistovala. Motivovala by totiž nemocnice nikoli k léčení pacientů, ale k jejich ponechávání smrti. Systém úhrad je paskvil Před 15 lety byl k proplácení péče poskytované pacientům v nemocnicích zaveden systém úhrady metodou skupin podobných diagnóz (DRG – z anglického „Diagnostic Related Group), který byl vyvinut v USA. Nikoli však jako úhradová metoda, ale jako nástroj, s jehož pomocí mají orgány veřejné správy sledovat, zda v některých nemocnicích nedochází ke zvýšenému počtu komplikací typu nozokomiálních nákaz, které signalizují problémy například s hygienou nebo špatnými léčebnými či ošetřovatelskými postupy. DRG dělí všechny nemoci a traumatické stavy do skupin, v níž jsou „podobné“ diagnózy. Jestliže se v některé nemocnici více než v jiné vyskytuje zlatý stafylokok u pacientů, jimž byla provedena náhrada kolenního kloubu či náhrada kyčelního kloubu, je to typickým příznakem špatné hygienické situace na operačních sálech. Proleženiny u pacientů uvedených do umělého spánku – ať již po vícečetných zlomeninách nebo při zánětu plic – signalizují, že v nemocnici je nedostatek ošetřovatelského personálu. Všechny tyto případy mají být příčinou zásahu státní moci s cílem sjednat nápravu. Aby se o tom inspekční orgány dozvěděly, k tomu byl stvořen systém DRG. V ČR však byl tento systém zaveden jako metoda úhrady zdravotní péče. K čemuž je naprosto nevhodný. Nemocnicím řadu let zdravotní pojišťovny platily nikoli za každý provedený zákrok, který by měl ve vyhlášce vyčíslenu cenu, ale za „něco“ ze skupiny příbuzných diagnóz. Je to naprostý paskvil, který ignoruje medicínskou i ekonomickou realitu. Průběh léčení každého pacienta je trochu jiný i v případě stejné diagnózy. Ale tento paskvil byl zaveden, protože někdo z nemocnic a ze zdravotních pojišťoven na to dostal výzkumný grant spolufinancovaný z peněz EU. A pak „se“ to muselo pět let používat, aby ti, co dotaci z EU vzali, ji nemuseli vracet. Kvůli nevracení desítek milionů korun vznikly v nemocnicích škody za desítky miliard. Kromě vyhlášky, která stanoví „cenu“ péče o jednoho pacienta podle skupin „příbuzných“ diagnóz, vydává ministerstvo zdravotnictví i vyhlášku, kterou limituje množství péče, kterou smí pojišťovny nemocnicím zaplatit. V ní je pomocí složitých vzorců stanoveno, kolik peněz celkově může nemocnice za rok dostat. Vzorec je složen z dílčích „podvzorců“, které omezují platby za léky podané pacientům i spotřební materiál od kloubních náhrad až po roušky a ochranné oděvy zdravotníků a prostěradla, na nichž leží pacient. Hra se skořápkami Vyhláška je psána tak, že v lepším případě nemocnicím umožňuje léčením pacientů získat o ministerstvem fixně stanovené procento více peněz než v minulém roce, pokud „odléčí“ a vykáže „přibližně podobné“ množství péče „oceněné“ metodou DRG. Bývá stanoven koridor, který vláda po nemocnicích žádá. Například můžete dostat až 102 procent loňských peněz, pokud vykážete 97 až 102 procent loňské péče. Péči, kterou nemocnice pacientům poskytne nad limit například „102 procent“ minulého roku, nedostane zaplacenou vůbec, nebo jen částečně. Krácení „nadlimitní“ péče je stanoveno ve vyhláškách například na 75 procent. Pokud nemocnice péče poskytne méně, než je spodní limit koridoru, jsou jí peníze kráceny o procento, kterým dolní limit nesplnila. Tím, že je stanoven vždy nejen celkový limit peněz na rok, ale i dílčí limity na léky, na spotřební zdravotní materiál, financování nemocnic, připomíná systém ze všeho nejvíce hazardní hru skořápky. Pojišťovny jsou ty, které točí skořápkami „s“ a „bez kuličky“ a rozhodují o tom, jakým způsobem okradou nemocnice pomocí srážek a penalizací. Zabránit v okrádání nemocnic a zdravotníků by mohlo ministerstvo, kdyby dokázalo napsat úhradovou vyhlášku tak, aby měla co nejméně „ale“. Jenže návrh vyhlášky píšou lidé, kteří jsou s managementy pojišťoven „jedna ruka“. První případy výskytu COVID-19 byly v ČR evidovány v listopadu 2019, tedy před rokem a půl. Za celou tu dobu nedokázalo ministerstvo zdravotnictví novelizovat vyhlášku od DRG tak, aby do ní zařadilo novou diagnózu COVID-19. Dodnes je tato choroba vykazována k proplacení jako jedna ze skupiny infekčních zánětů plic. Cena za tuto skupinu diagnóz byla stanovena před 15 lety jako jakýsi průměr nákladů na ošetřování pacientů se záněty plic způsobených různými bakteriemi a viry. Vyhubení každého původce zánětu plic trvá různě dlouho a je třeba k němu použít různé léky a vybavení. A logicky tedy stojí jiné peníze. Podle paskvilního DRG se však platí jakýmsi průměrem. Autoři průměru počítaného před lety neměli o nějakém covidu ani ponětí, takže výše úhrady za péči o pacienta ze skupiny infekční zánět plic nekalkuluje s tolika jednorázovými ochrannými obleky, rouškami, rukavicemi a dalším spotřebním zdravotním materiálem, který musí lékaři a zdravotní sestry používat při ošetřování covidových pacientů. Po vypuknutí pandemie COVID-19 byl na mnoha nemocničních odděleních, například na ortopediích, omezen původní provoz. Částečně proto, aby jejich kapacity mohly být použity pro léčení covidových pacientů. Z části též z bezpečnostních důvodů. Plánované zákroky, například operace kloubních náhrad, byly odloženy, aby pacient nebyl vystaven riziku nakažení koronavirem. Operace akutních pacientů se záněty slepých střev nebo po autonehodách samozřejmě probíhají dál. U nich by odklad výkonu znamenal větší bezprostřední ohrožení života než riziko, že v nemocnici dostanou COVID-19. Jak vznikla fáma o covidových bonusech Po obšírném úvodu, který po nutném zjednodušení umožňuje aspoň trochu pochopit složitosti systému úhrad zdravotní péče, se dostávám k tomu, jak zřejmě vznikla fáma o covidových bonusech. Ministerstvo v novele úhradové vyhlášky na loňský rok umožnilo nemocnicím u pacientů s COVID-19 bez penalizační srážky překročit limity výdajů na léky a spotřební zdravotnický materiál, které jsou u skupiny „infekční záněty plic“, podle nichž jsou vykazování k úhradě pacienti s covidem, neadekvátně nízké. I po této úpravě však zůstal zachován celkový roční limit péče, kterou nemocnice dostane zaplaceno. Včetně koridoru na množství poskytnuté a z pojišťoven proplácené zdravotní péče. Nemocnice ani lékaři a zdravotní sestry se tedy na pacientech postižených COVID-19 rozhodně neobohacují a nemají tudíž ekonomický důvod nadsazovat počty koronavirových pacientů. Ve skutečnosti je covidových pacientů v nemocnicích více, než uvádějí oficiální statistiky. Podle systému DRG je nemocnici placeno u pacienta s COVID-19 vykázaného jako pacient s infekčním zánětem plic 20 dní léčení na jednotce intenzivní péče. Nic navíc. Řada pacientů, kteří prodělali COVID-19, je papírově 21. den pobytu na JIP považována za neinfekčního. Nadále jim však musí být poskytována náročná a drahá zdravotní péče. Propuštění pacienta závislého na přístrojové podpoře dýchání z nemocnice do domácího ošetřování jen proto, že za něj již pojišťovna neplatí, by trestní soud kvalifikoval minimálně jako trestný čin zabití nebo neposkytnutí pomoci s následkem smrti. Doufám, že jsem tento složitý problém vysvětlil aspoň trochu srozumitelně. Všem, kteří by i po přečtení tohoto článku chtěli i nadále šířit lži o tom, jak se nemocnice, lékaři a zdravotní sestry „pakují“ na covidových pacientech, doporučuji, aby si vyjednali měsíční dobrovolnickou stáž v nejbližší nemocnici. Kdokoli může jít pomáhat se stlaním postelí nebo překládání pacientů v bezvědomí, aby u nich nevznikly proleženiny. Zvláštní kvalifikace není třeba ani k poskytování hygienické pomoci pacientům v umělém spánku. V nemocnicích je spousta těžké práce a lékaři i sestry uvítají každého dobrovolníka, který jim s ní v této těžké době přijde pomoci. Vůbec jim nebude vadit, že dotyčný „na COVID nevěří“ a považuje pandemii za „spiknutí“. Při takové stáži se může snadno přesvědčit, že v nemocnicích ošetřujících pacienty s koronavirem si bankovkami matrace rozhodně nevycpávají. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2022-08-12 13:00:58

Nejdřív Disco, potom Hip Hop. Jaké je to změnit taneční styl?

Rozhovor s Eliškou Studničkovou, vedoucí tanečního studia No Limit, které se přeorientovalo z Disco Dance na Hip Hop a Street Dance. V tanečním studiu No Limit se už netancuje Disco, ale Hip Hop Dnes se podíváme do Českých Budějovic, ve kterém najdete taneční studio No Limit. To vzniklo ve stejném roce jako 331 Dance Studio […] Článek Nejdřív Disco, potom Hip Hop. Jaké je to změnit taneční styl? vyšel na tanečním blogu 331 Dance Studia Olomouc.

Čas načtení: 2024-06-10 13:14:59

Půl promile alkoholu a nově vyšší limit pro THC. V Německu uvolnili pravidla THC, má to ale háček

Jakkoliv má Německo asi největší počet aktivních řidičů, má pro ně poměrně benevolentní pravidla. Tedy alespoň co se drog a alkoholu týká. Někteří totiž v Německu mohou jezdit s až půl promile a nově tamní Spolkový sněm uvolnil i pravidla pro THC za volantem. Spolkový sněm zvýšil limit z jednoho nanogramu THC na mililitr krevního séra až […]

Čas načtení: 2024-07-03 15:42:00

Složení vakcín - jedy a těžké kovy!

Nikde se moc neříká, že výrobci neuvádí přesně u složení vakcín, jaké nepatrné množství škodlivých látek obsahují. V příbalových letácích je nenajdete, přesto se v nich vyskytují. Na potravinách se uvádí, proč u vakcín ne? Uvádění složek vakcín v PIL je otázkou legislativy, zákony EU nepožadují uvádět zbytkové látky, proto je výrobci neuvádějí. A přitom by se uvádět měly, protože alergii může způsobit i malé množství. Je to absurdní, na každém pytlíku s rýží máte napsáno, že byla balena v závodě zpracujícím pšenici a může obsahovat zbytky lepku a třeba i arašídy, ale že ve vakcíně je použit olej z arašídů, se nedozvíte. „Nepatrné“ množství těchto látek je také sporné, v toxikologii je dobře známý koktejlový efekt neboli synergická toxicita, kdy kombinace malého množství dvou a více toxinů napáchá víc škody než několikanásobně (nebo i řádově) větší množství samostatně podaného toxinů. V toxikologii prostě 1 a 1 nejsou 2, ale někdy až sto. Vakcíny od začátku (od 30. let minulého století) až do zavedení Infanrixů obsahovaly rtuť ve formě thiomersalu, obsahovala ji u stará tetanovka až do roku cca 2008. Dnes se využívá jako stabilizátor u vícedávkových kontejnerů. Z běžných vakcín postupně mizí. Současné vakcíny obsahují rtuť ve stopovém množství z výrobního procesu, které ovšem stačí.  Hliník je pro funkci vakcíny nutný, ale je možné ho nahradit jiným imunitním adjuvantem. Nové adjuvanty jsou vyvíjeny – proč asi, kdyby byl hliník tak úžasný a neškodný, nikdo by se nesnažil ho nahradit. Vývoj nových adjuvantů je nepřímým důkazem, že je hliník škodlivý. Ovšem když si uvědomíme, že až po cca 80 letech plošného očkování se přichází na to, co hliník vlastně všechno s imunitou a nervovým systémem dělá, není nápad na nové adjuvanty zas tak úžasný. Klidně nás mohou překvapit hůř než hliník, jak už se to povedlo skvalenu (syndrom války v Zálivu např.). Jak moc vlastně rtuť v těle vadí?Rtuť ve vakcínách je problematická ze dvou důvodů. Především v nich byla dost vysoká dávka, až 50 ug, což je na kojence (ale i dospělého) opravdu hodně. Limit EPA udává jako bezpečný limit 0,1 ug/kg/den, což je na 5 kg dítě 0,5 ug. I vakcíny, které oficiálně rtuť neobsahují, ji obsahují ve zbytkovém množství, které může být až 1ug. Jak si lze snadno spočítat, i tato dávka překračuje limit EPA pro malé dítě dvojnásobně. Rtuť je extrémně jedovatá i v takto malém množství především proto, že má synergickou toxicitu s jinými látkami obsaženými ve vakcíně, zejména hliníkem. Mnoha studiemi byl prokázán neurotoxický účinek kombinace hliníku a rtuti na nervové buňky. Synergická toxicita znamená, že účinek kombinace dvou a více toxinů má mnohonásobně (někdy řádově) toxičtější účinek než jejich samostatné podání v mnohem vyšší dávce. Při synergické toxicitě neplatí, že 1+1=2, ale 1+1=100. Proč je do vakcín přidávána laktóza?Laktóza je ve vakcínách jako zbytek z živných půd nebo z technologických důvodů. Injekční vpravení antigenu do organismu vyvolá alergii, to již před cca 100 lety popsal dr. Clemens von Pirquet. Učí se to na medicíně. Proto nechápu, proč dělá běžnému lékaři takový problém přisoudit nově vzniklou alergii očkování, když navíc může zjistit, že se daná substance ve vakcíně vyskytuje.

Čas načtení: 2024-09-05 15:00:47

Obchod Play již testuje vyšší limit pro současné stahování aplikací

Na jaře začal Obchod Play umožňovat uživatelům telefonů s Androidem stahovat až dvě nové aplikace najednou. Před pár dny se tento limit zvýšil na tři, přičemž se to týká i aktualizací. Ať už tedy instalujete nové aplikace, nebo aktualizujete ty stávající, obchod Googlu nyní podporuje až tři stahování najednou. Již nyní však americký gigant údajně testuje vyšší limit. Jak informoval web GSMArena, Google testuje nový limit pro […]

Čas načtení: 2024-09-28 17:00:10

Na jednom se vláda shoduje. Limit dva milionu pro odpočet DPH na auta zůstane nejspíš i nadále

Se začátkem letošního roku byl vládnoucími stranami v rámci konsolidačního balíčku zaveden nový limit na maximální možný odpočet DPH při pořízení firemního auta. Tomuto opatření se začalo říkat Lex Ferrari a jeho cílem bylo zamezit pořizování luxusních a drahých aut na firmy, ačkoliv pak firemním účelům sloužily jen málokdy. Nařízení je v platnosti do roku […]

Čas načtení: 2024-11-08 15:00:55

GeForce Now mění členství Priority: limit pro měsíční hraní a vyšší rozlišení

Nvidia mění název svého prostředního předplatného GeForce Now a přidává mu výhody Od příštího roku bude pro nové členy platit maximální limit odehraných hodin za měsíc Stávající členy čeká omezení také, avšak o něco později Streamované hraní za poslední roky ušlo notný kus cesty dopředu a už dávno neplatí tvrzení, že je lepší se mu zcela vyhnout. Pokud máte alespoň trochu použitelné internetové připojení, může se naopak tento způsob hraní stát vítanou alternativou k pořizování drahého hardwaru, obzvláště pokud preferujete singleplayerové hry. Jedním z nejlepších řešení je bezesporu GeForce Now od Nvidie, které vám poskytne kvalitní hardware, přičemž hry si můžete zahrát svoje vlastní, nebo třeba z knihovny Game Pass. Tato služba nyní představila novinku v podobě přejmenování názvu předplatného Priority, které nově bude známé jako Performance. Přečtěte si celý článek GeForce Now mění členství Priority: limit pro měsíční hraní a vyšší rozlišení

Čas načtení: 2019-08-20 07:30:44

Miloš Zeman měl právo nejmenovat Michala Šmardu ministrem kultury

Miloš Zeman se odmítnutím jmenování Michala Šmardy porušení Ústavy nedopustil. Čistě z hlediska litery Ústavy není prezident republiky povinen jmenovat ministrem každého, koho mu předseda vlády navrhne. Prezident byl do procedury jmenování členů vlády zakomponován jako pojistka. Jeho povinností je zkoumat vhodnost uchazečů. Ústava mu dokonce stanoví povinnost odmítnout jmenování členem vlády osobu, která by byla ve střetu zájmů. Pokud by zákonodárce chtěl, aby o složení vlády rozhodoval pouze premiér, byl by to on, komu by tato pravomoc byla svěřena. Způsob, jakým Miloš Zeman odmítl požadavek předsedy ČSSD Jana Hamáčka na jmenování Michala Šmardy ministrem kultury, označil europoslanec Jan Zahradil za "vyšmardování". Po prezidentově rozhodnutí se opět roztrhl pytel s prohlášeními o porušování Ústavy Milošem Zemanem. Tato prohlášení vycházejí buď z osobní averze k osobě současného prezidenta, nebo z neznalosti textu Ústavy. Prezident není podepisovací automat Proces jmenování a odvolávání členů vlády a jejich vzájemné vztahy upravuje hlava třetí Ústavy. V článku 62 písmenu a) je stanoveno: „Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi.“ Podrobnosti procedury instalování jednotlivých členů vlády do jejich funkcí upravuje článek 68 odstavec 2, v němž je stanoveno: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Kritici Zemanova postupu v případě Šmardy operují s předpokladem, že za vládu je odpovědný její předseda, a že to má být tedy jedině on, kdo rozhoduje o jejím složení. A že prezident republiky je v tomto případě pouze jakýsi podepisovací automat, který má ve věci složení vlády pouze poslušně provést to, co mu premiér předkládá. Svoji argumentaci opírají o tvrzení, že vláda je následně povinna získat důvěru Poslanecké sněmovny, jíž se ze své činnosti zodpovídá. Jestliže ji nezíská, byť i kvůli odporu většiny poslanců vůči jedinému ministrovi, tak se musí poroučet – respektive podat demisi, kterou je prezident povinen přijmout. Při své argumentaci ve vztahu ke Šmardově případu se kritici prezidentova postupu odvolávají i na článek 68 odstavec 5, v němž je stanoveno: „V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Tento článek sice skutečně upravuje případy, kdy je bez demise celé vlády měněn jeden ministr nebo více členů vlády bez toho, aby vláda následně musela předstoupit před poslance s žádostí o vyjádření důvěry. Ani jedno z citovaných ustanovení však nijak neomezuje možnost správního uvážení prezidenta ve věci jmenování členů vlády. Pro pochopení logiky ústavní konstrukce je nutné Ústavu číst společně s Listinou základních práv a svobod, která společně s Ústavou a ústavními zákony tvoří ústavní pořádek ČR. Listina stanoví závazné a nepřekročitelné limity pro výkon veřejné moci. Z hlediska "případu Šmarda" jsou důležité zejména dvě podmínky: Článek 2 odstavec 2 stanoví: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“ Podle článku 54 odstavce 1 je prezident republiky hlavou státu a tudíž vykonává státní moc. Podle Listiny ji může vykonávat pouze v případech, kdy je k tomu Ústavou nebo jiným zákonem výslovně zmocněn. Neméně důležité však je, že pravomoci svěřené mu zákonem musí vykonávat výhradně způsobem, který je stanoven v zákoně, což je Ústava i běžný zákon. Při výkonu svěřených pravomocí musí podle citované článku Listiny postupovat v mezích zákona. Způsob nastavení těchto mezí je upraven článkem 4 odstavcem 1 Listiny, který stanoví: „Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“ Ministrem může být pouze člověk navržený premiérem Jestliže tedy Ústava svěřuje prezidentovi pravomoc jmenovat předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy, dává mu tím zákonné zmocnění vyžadované článkem 2 odst. 2 Listiny. V případech, kdy je Ústavou nastavena procedura – jako je tomu u jmenování ministrů, které prezident provádí na návrh předsedy vlád –, jde o zákonné vymezení způsobu, jakým má postupovat. Prezident podle ustanovení článku 68 odstavců 2 a 5 nemůže jmenovat ministrem kohokoli se mu zlíbí. Například nějakého svého kamaráda. Ministrem nebo místopředsedou vlády může jmenovat pouze osobu, která mu byla navržena premiérem. Do vlády může jmenovat libovolnou osobu pouze do funkce předsedy vlády. Jmenování předsedy vlády je ve výhradní pravomoci prezidenta. Ústava nedává v prvních dvou pokusech nikomu pravomoc navrhovat prezidentovi ke jmenování předsedu vlády. Teprve pokud dvě vlády, jejichž premiér byl ustanoven prezidentem, nezískají v po sobě následujících pokusech důvěru poslanců, stanoví Ústava prezidentovi povinnost jmenovat předsedou vlády osobu, kterou mu navrhne předseda Poslanecké sněmovny. To je jasné omezení, jak o něm hovoří Listina. Po politické a ústavní krizi v souvislosti s rozpadem druhé vlády premiéra Václava Klause (ODS) po "Sarajevském atentátu" v roce 1997 a následném jmenování tzv. úřednické vlády premiéra Josefa Tošovského tehdejším prezidentem Václavem Havlem, zákonodárci jednali o změně Ústavy, která by prezidentovy pravomoci při jmenování členů vlády omezila. Tehdy odstavený premiér Václav Klaus z hlediska práva správně namítal, že jmenování Josefa Tošovského předsedou vlády bylo protiústavní. Sám demisi nepodal a jím vedené vládě nebyla Poslaneckou sněmovnou vyjádřena nedůvěra, což jako podmínku odvolání vlády stanoví články 72 a 73 Ústavy. V roce 1998 a 1999 poslanci a senátoři projednávali novelu Ústavy, která by prezidentovi uložila povinnost jmenovat předsedou vlády osobu, která je mu navržena nejvyšším orgánem politické strany, jež ve volbách do Poslanecké sněmovny získala nejvíce hlasů. Protože však tato novela nebyla řádně schválena potřebnou třípětinovou většinou obou parlamentních komor, nebyl záměr nikdy naplněn. Prezident republiky tedy nadále může ve dvou po sobě následujících pokusech premiérem jmenovat kohokoli. A pak je na premiérovi a na jeho návrh prezidentem jmenovaných ministrech, aby přesvědčili poslance, aby jim vyslovili důvěru. Ani v případě jmenování předsedy vlády tedy prezidentova pravomoc správního uvážení nebyla nijak omezena. A už vůbec není omezena v případě jmenování ministrů. Omezení správního uvážení prezidenta by totiž podle citovaných článků Listiny musela stanovit Ústava nebo jiný zákon. Což nestanoví. Prezidentovi lze vyčítat jmenování Andreje Babiše ministrem financí Pokud by personální složení vlády bylo výhradní záležitostí premiéra, svěřil by zákonodárce předsedovi vlády v Ústavě pravomoc jmenování ostatních členů vlády, tedy ministrů a místopředsedů vlády. Zákonodárce to však neučinil. Parlament naopak stanovil, že proces jmenování vlády je dvoukolový, a že se jej účastní tři aktéři. Prezident republiky podle článku 68 odstavce 2 napřed jmenuje předsedu vlády. A teprve poté na jeho návrh ostatní členy vlády. Člen vlády samozřejmě se svým jmenováním musí souhlasit a musí složit do rukou prezidenta republiky předepsaný slib. Naše ústava je konstruována na principech dělby moci a vzájemného působení ústavních brzd a protiváh. Zákonodárce proces jmenování vlády záměrně rozdělil mezi prezidenta a premiéra. Parlament tuto konstrukci zakotvil do Ústavy jako pojistku. A to s cílem omezení kumulace přílišné moci v jedněch rukou. Jednak proto, aby premiérovi znemožnil snadno do funkce dostat nějakého odborně nekompetentního politika, třeba jeho kamaráda. V tomto ohledu by tedy bylo Miloši Zemanovi možné vyčítat nikoli nejmenování Šmardy ministrem kultury, ale jako jeho selhání  by naopak bylo možné považovat jeho povolnost při jmenování právničky Kateřiny Valachové (ČSSD) do funkce ministryně školství. Během výkonu svého mandátu se ukázala s nadsázkou jako nejhorší šéfka resortu od dob protektorátního ministra Emanuela Moravce. Ústava výslovně počítá se správní úvahou prezidenta při jmenování ministrů. Ukládá mu v tomto směru dokonce povinnost nejmenovat členem vlády osobu, která by byla ve střetu zájmů, což vyžaduje přezkum situace konkrétní osoby, neboli správní uvážení prezidenta. Článek 70 v tomto ohledu stanoví: „Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.“ Čistě z právního hlediska tedy prezidentovi nelze vyčítat porušení Ústavy v případe odmítnutí jmenování Michala Šmardy ministrem kultury. Vytknout mu lze naopak zanedbání povinnosti odmítnout jmenování Andreje Babiše (ANO) do funkce ministra financí v roce 2014. Už v době nástupu na Ministerstvo financí byl Andrej Babiš jakožto majitel holdingu Agrofert ve střetu zájmů. Agrofert je významným daňovým poplatníkem a potenciálním subjektem kontroly ze strany finanční správy podřízené Ministerstvu financí. Dále je příjemcem velkých státních a evropských dotací, o nichž rozhodují jiná ministerstva. V neposlední řadě je realizátorem řady veřejných zakázek zadávaných ministerstvy a jim podřízenými organizačními složkami státu, o jejichž rozpočtu ministr financí rozhoduje. V případě rozhodování o jmenování Andreje Babiše předsedou vlády byl prezident republiky při svém správním rozhodování ve velmi složité situaci. Na jednu stranu Babiš v té době byl a dodnes je ve střetu zájmů, jak jej definuje příslušný zákon. Tento požadavek se však střetává s principy demokracie a rozhodování na základě většinového hlasování. Článek 5 Ústavy stanoví: „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“ Konstrukce základů státního zřízení je dále rozvinuta mimo jiné v článku 6 Ústavy, který stanoví: „Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním.“ Pokud by Miloš Zeman odmítl Andreje Babiše jmenovat předsedou vlády a místo něj by dvakrát jmenoval někoho jiného, nezískaly by takové vlády s největší pravděpodobností důvěru Poslanecké sněmovny. Ve třetím pokusu by nakonec stejně musel jmenovat Andreje Babiše, kterého by mu navrhl předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO). Ve třetím pokusu je totiž možnost správního uvážení prezidenta vyloučena. Ústava v článku 68 odstavci 4 striktně stanoví: „Pokud nezíská důvěru Poslanecké sněmovny ani druhá vláda jmenovaná na návrh premiéra jmenovaného prezidentem, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.“ Jmenování jiné osoby než je ta, která mu byla navržena předsedou Sněmovny, by bylo porušením Ústavy. Časový limit není přesně dán Předmětem polemiky by pak mohlo být pouze to, jak rychle by to prezident měl učinit. Neboli jak dlouho by mohl nechat vládnout vládu v demisi. Ústava v článku 73 odstavci 2 stanoví: „Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.“ Možnost správního uvážení prezidenta je v těchto případech Ústavou výslovně vyloučena. Článek 73 odstavec 3 v těchto případech prezidentovi ukládá povinnost demisi přijmout. Kromě toho má článkem 75 Ústavy výslovně uloženo: „Prezident republiky odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.“ Nejen při procesu odvolávání Antonína Staňka z funkce ministra kultury, ale i při jiných příležitostech bylo diskutováno téma, zda je prezident nějak časově omezen ve svém správním rozhodování. Článek 74 Ústavy stanoví: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ V Ústavě však není stanoveno, v jaké lhůtě tak má učinit. Prezidentovi kritici ve své argumentaci vyslovují názor, podle něhož jestliže není v Ústavě stanoven časový limit, má prezident jednat bezodkladně nebo bez zbytečného odkladu. Tato argumentace nemá žádnou oporu v textu Ústavy. Usvědčuje je však z neznalosti Ústavy a právního řádu jako celku. Opět s odkazem na citované články 2 a 4 Listiny je nutné připomenout, že omezení musí být stanovena zákonem. Tam, kde zákonodárce považoval za nutné určit prezidentovi lhůtu k rozhodnutí, ji do Ústavy stanovil. Příkladem je článek 50, který stanoví: „Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.“ Ústavní soud již judikoval, že pokud prezident republiky zákon ve stanovené lhůtě nevetuje ani nepodepíše, má se za to, že nevyužil své možnosti jej vrátit a zákon je pak vyhlášen ve Sbírce zákonů jako platný.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}  Tam kde zákonodárce chtěl, aby určitý orgán jednal bezodkladně, to v Ústavě výslovně stanovil. Příklad lze nalézt například v článku 45, který stanoví: „Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu.“ To samozřejmě neznamená ihned po schválení ve 3. čtení, ale až poté, kdy legislativní odbor do návrhu zapracuje všechny schválení pozměňovací návrhy, a poté kdy je správnost práce jeho zaměstnanců prověřena zpravodajem, ověřovatelem a předsedou Poslanecké sněmovny. Někdy to trvá týden. Jindy i měsíc či dva, nebo i více. Ve smyslu citovaných článků 2 a 4 Listiny, které stanoví pravidla pro výkon státní moci platí, že tam, kde není Ústavou nebo zákonem výslovně uložena určitá podmínka pro výkon pravomoci, nelze se jí výkladem dovolávat. Jestliže tedy prezidentu republiky není v příslušných článcích Ústavy týkajících se jmenování a odvolávání ministrů uloženo jednat bez zbytečného odkladu, nemůže mu být vyčítáno jako protiústavní, pokud o problému uvažuje o den, týden nebo měsíc déle. Příklady z minulosti V minulosti prezidentovy možnosti správního uvážení v jediném případě omezil Nejvyšší správní soud (NSS). Šlo však o případ tzv. sdílených pravomocí prezidenta, které jsou zakotveny v článku 63. Jednalo se o případ odmítnutí jmenování několika mladých právníků do funkce soudců, které v roce 2005 prezidentu Václavu Klausovi navrhl podle článku 63 písmeno i) tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec (US). Odmítnutí soudní čekatelé na prezidenta podali správní žalobu. Ve finálním rozsudku NSS nezpochybnil prezidentovu pravomoc odmítnout jmenování soudců navržených mu ministrem spravedlnosti. Pouze mu uložil povinnost dle Správního řádu rozhodnutí řádně zdůvodnit. NSS tak judikoval, že i na výkon prezidentových sdílených pravomocí podle článku 63 je nutné pohlížet jako na správní rozhodnutí, na něž se vztahují obecné zásady správního řízení stanovené v části druhé Správního řádu. S odkazem na § 68 NSS uložil prezidentu Klausovi odůvodnit zamítavé rozhodnutí. Václav Klaus na odmítnutí následně setrval a odůvodnil je tím, že uchazeči nedosahují věku 30 let, i když v té době pro ně tato podmínka v zákoně ještě nebyla stanovena. Ke konstatování o porušení Ústavy se NSS neodhodlal. Z judikátu NSS by teoreticky bylo možno dovozovat, že tam, kde prezident uplatňuje své správní uvážení, by měl respektovat všechny obecné zásady správního řízení stanovení Správním řádem. Tedy i lhůty pro rozhodování. Ty jsou obecně stanoveny správnímu úřadu na 30 dnů. Úřad si je však svým rozhodnutím může v případě složitých agend prodloužit o dalších 60 dnů. Navíc může rozhodování v závažných případech přerušit například za účelem získání znaleckého posudku, a pak k na to navazujícímu předvolávání dalších svědků. Celkově při sečtení všech možností jak natahovat lhůty může být doba čekání na rozhodnutí velmi dlouhá. Jsou známy případy správních řízení trvajících roky. Postižený čekáním má možnost se domáhat u správního soudu žalobou na nečinnost  ochrany proti průtahům. Musí však dokázat, že správní úřad nejedná bez zbytečného odkladu. Což znamená, že neprovádí delší čas žádné úkony nutné k vydání rozhodnutí. A pokud prezident koná – například konzultuje s politiky a právními experty – jedná v souladu se zákonem. Má to však ještě jeden háček. NSS vztáhl povinnost jednat podle Správního řádu na případ jmenování soudců, což je sdílená pravomoc. Jmenování ministrů je výhradní pravomoc. V těchto případech neexistuje ani žádný judikát, který by jeho rozhodování omezoval podmínkami stanovenými Správním řádem. Tvrzení, že Miloš Zeman porušil ústavu, když o odvolání Antonína Staňka nerozhodl ihned, je tedy čirou spekulací, která nemá oporu v právním řádu. Jako nesmyslné je označovat za protiústavní Zemanovo odmítnutí jmenování Michala Šmardy ministrem kultury. Miloš Zeman v tomto případě postupoval v souladu se Správním řádem. Rozhodl ve stanovených lhůtách. A řádně jej odůvodnil tím, že „že pan Michal Šmarda se nikdy nezabýval problematikou české kultury. Z tohoto důvodu není odborně kompetentní pro výkon funkce ministra kultury České republiky.“ Což se lze dočíst na webu Kanceláře prezidenta republiky. Vyvrátit tvrzení o tom, že prezident je v případ jmenování a odvolávání ministrů podepisovací automat, lze snadno i na případě členů Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Jde o tzv. výhradní pravomoc prezidenta, která nepodléhá kontrasignaci předsedy vlády nebo jiného člena vlády. Je zakotvena v článku 62  písmeno j), který stanoví: „Prezident republiky jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu.“ Ve stejném článku 62, který upravuje výhradní pravomoci prezidenta je v písmenu a) zakotvena prezidentova pravomoc jmenovat a odvolávat členy vlády. Pro úplnost je třeba dodat, že článek 97 odstavec 2 Ústavy stanoví: „Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.“ V roce 2002 Poslanecká sněmovna tajnou volbou řádně navrhla ke jmenování viceprezidentem NKÚ Františka Brožíka, bývalého místopředsedu Poslanecké sněmovny a člena prezídia Fondu národního majetku (FNM). Prezident Václav Havel jeho jmenování odmítl. Zdůvodnil jej pochybností vhodnosti této osoby vzhledem k pověstech o jeho zkorumpovanosti. V případě Brožíka nikdo nemluvil o ústavní krizi nebo porušování Ústavy prezidentem. Nestalo se nic. Sněmovna prostě zvolila jiného kandidáta a ten byl poté prezidentem Havlem jmenován do funkce.   Omluva: V textu bylo zkomolené jméno předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka z ANO. Za chybu se omlouváme.

Čas načtení: 2023-06-27 17:35:00

K létu rozhodně NEPATŘÍ ledová tříšť. Zapomeňte na ni!

Svým dětem striktně hlídám, co konzumují. I když je kamarádi rádi svádí k různým pamlskům, snažím se jim vždy vysvětlit, z čeho byly vyrobeny a co to v těle dělá. Např. barevná ledová tříšť je pouze cukr ve čtyřech podobách a barviva, která mohou nepříznivě ovlivňovat chování dětí. Je to letní past na rodiče a prarodiče, která spolehlivě ničí zdraví dětí – už jediná porce překračuje denní limit cukru pro děti a zvyšuje riziko nemocí srdce. Americká kardiologická organizace určila limit přidaného cukru pro děti na 25 g denně kvůli onemocněním srdce. Zjistilo se totiž, že tato onemocnění začínají už v dětství, ale klidně i několik desetiletí se nijak neprojevují. I jedna malá tříšť pro děti už tuto denní hranici překročí.V ČR je zvýšené či vysoké kardiovaskulární riziko vyhodnoceno u více než 60 % populace ve věku 25–64 let. Složení směsi na přípravu tříště (vyžaduje ještě navíc přidání cukru...): cukr, dextróza, kyselina citronová, maltodextrin, sušená jablečná šťáva 2% hm., glukózový sirup, aroma lesního ovoce, zahušťovadla (guma guar, alginan sodný, pektiny), stabilizátory (fosforečnany sodné, difosforečnany), barviva (azorubin, brilantní čerň PN, žluť SY) můžou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí, protispékavé látky (fosforečnany vápenaté, síran vápenatý).Dobrá, a co místo toho? Džus? I navzdory veškeré reklamě a podpoře státu – džusy obsahují jen minimum živin a tuny cukru. V běžné plechovce pomerančového džusu je asi 10 lžiček cukru, tedy zhruba stejné množství jako je v plechovce coly. Pití džusu není totéž jako jezení ovoce. Zatímco konzumace určitého ovoce, jako jsou třeba jablka nebo hrozny, je spojována se snížením rizika vzniku cukrovky, pití džusů je spojováno s opakem. Džusy obsahují více koncentrovaných cukrů a kalorií. Také mají méně vlákniny, která zajišťuje sytost. Neexistuje důkaz, že by džusy zlepšovaly zdraví. Je třeba je brát stejně jako ostatní slazené nápoje. Džusy také mohou být základnou, na které školáci později staví svoji konzumaci dalších slazených nápojů, včetně limonád.

Čas načtení: 2024-02-06 23:34:25

ETL | Keboola Free – Úložiště souborů, limit, tokeny, IN/OUT

V předchozích článcích jsem ukazoval, jak jednoduché je v Keboole založit svoje první data flow a podrobněji jsme se podívali na páteřní prvky Flow což jsou Keboola komponenty a jejich nastavení. Jestliže páteřními prvky každého flow jsou komponenty, tak jedním z hlediska celé architektury je klíčová Keboola storage nebo-li úložiště souborů. Kebola úložiště (Storage) –... Příspěvek ETL | Keboola Free – Úložiště souborů, limit, tokeny, IN/OUT pochází z Jan Zedníček - Data & Finance

Čas načtení: 2024-03-04 06:23:16

Děti u mě spoří za tři procenta, mají simulované akciové portfolio i limit na vklady, radí Jiří Cimpel

Investiční poradce pomáhá se správou peněz nejen cizím lidem, ale i svým dětem. Ty se snaží naučit třeba to, co je složené úročení. Článek Děti u mě spoří za tři procenta, mají simulované akciové portfolio i limit na vklady, radí Jiří Cimpel se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-03-13 05:06:02

Senátor prosazuje, aby nová auta nemohla jezdit rychleji než 16 km/h nad limit na silnicích

Asi každý chce, aby byly silnice bezpečnější. A jakkoliv počet nehod i díky stále bezpečnějším vozidlům pomalu klesá, pro řadu lidí, ale nakonec i úřadů je ten pokles příliš pomalý. Ostatně, v rámci EU už se nějakou dobu mluví o tom, že by nová auta měla mít chytrý omezovač rychlosti, který řidiči nedovolí jet rychleji, než […]

Čas načtení: 2024-03-25 11:00:35

Nové chování Peněženky Google uživatele obtěžuje. Proč?

V posledních dnech si někteří uživatelé Peněženky Google všimli, že je aplikace vyzývá, aby vždy odemkli svůj androidový telefon pro platbu dotykem bez ohledu na částku. To může být pro leckoho obtěžující. Co se stalo? V některých zemích není nutné zařízení odemykat pro „menší platby“. Například v Německu je limit 50 eur, ve Francii 30 eur a v Belgii 25 eur. Limit „menších plateb“ se liší podle země […]

Čas načtení: 2024-04-04 08:34:47

Dokumentární seriál Push the Limit: HD Racing Season 2.

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 HARLEY-DAVIDSON® PŘEDSTAVUJE SERIÁL NA KANÁLU YOUTUBE PUSH THE LIMIT: HARLEY-DAVIDSON RACING SEASON 2  Napínavý šestidílný dokumentární seriál přináší pohled do zákulisí závodů MotoAmerica King of the Baggers v sezóně 2023   Harley-Davidson® zveřejnil upoutávku na nový napínavý dokumentární seriál Push the Limit: Harley-Davidson Racing Season 2 na YouTube, který sleduje

Čas načtení: 2024-04-12 08:00:00

Tajemství černých popelnic

V Přibyslavi byl proveden rozbor obsahu některých černých popelnic, aby se posoudilo zda obyvatelé města správně a dostatečně třídí. Podle zákona o odpadech má každé město stanovený limit množství komunálního odpadu, který může být vyprodukovaný na občana za rok. V roce 2023 byl tento limit nastaven na 180 kg na obyvatele.

Čas načtení: 2024-04-12 08:00:00

Tajemství černých popelnic

V Přibyslavi byl proveden rozbor obsahu některých černých popelnic, aby se posoudilo zda obyvatelé města správně a dostatečně třídí. Podle zákona o odpadech má každé město stanovený limit množství komunálního odpadu, který může být vyprodukovaný na občana za rok. V roce 2023 byl tento limit nastaven na 180 kg na obyvatele.

Čas načtení: 2024-04-13 21:28:00

Knedla v Eindhovenu splnil limit pro ME

Český plavec Miroslav Knedla zvítězil na plaveckém mítinku v Eindhovenu v polohovém závodu na 200 metrů. Navíc se mu podařilo splnit limit pro účast na ME. Splnit limit se podařilo i Barboře Janíčkové a Danielu Gracíkovi. 

Čas načtení: 2024-04-12 08:00:00

Tajemství černých popelnic

V Přibyslavi byl proveden rozbor obsahu některých černých popelnic, aby se posoudilo zda obyvatelé města správně a dostatečně třídí. Podle zákona o odpadech má každé město stanovený limit množství komunálního odpadu, který může být vyprodukovaný na občana za rok. V roce 2023 byl tento limit nastaven na 180 kg na obyvatele.

Čas načtení: 2024-05-24 13:00:25

Držte si peněženky! Google v Obchodě Play více než zdvojnásobil cenový limit aplikací

Řada prémiových androidových aplikací dnes stojí méně než šálek kávy, ale v Obchodě Play najdete i takové, které vás vyjdou na několik stovek či tisíc korun. Drahý je např. podnikový software či služby s ročním předplatným, existuje však limit, kolik si jejich vývojáři mohou účtovat, pokud používají fakturační systém obchodu. Tento limit byl původně 200 dolarů, koncem roku 2015 byl ale zvýšen na dvojnásobek a nyní jej […]