Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-03-27 13:44:00

Společnost ExaGrid získala za rok 2024 nejvyšší pětihvězdičkové hodnocení v průvodci CRN ® Partner Program Guide

Marlborough (Británie) 27. března 2024 (PROTEXT/BusinessWire) - Partnerský program pro prodejce společnosti ExaGrid byl vybrán díky svému závazku pečovat o silná, zisková a úspěšná partnerství s prodejními kanálySpolečnost ExaGrid ®, jediné řešení v daném oboru pro vrstvené zálohování dat, dnes oznámila, že byla oceněna společností CRN ® , značkou The Channel Company, když získala prestižní pětihvězdičkové oceněním v průvodci partnerskými programy pro rok 2024. Tento každoroční průvodce poskytuje důležité informace poskytovatelům řešení, kteří zkoumají partnerské programy dodavatelů technologií, jež nabízejí vysokou hodnotu a jsou v souladu s jejich obchodními potřebami a cíli. Platforma ExaGrid stojí za více než 25 zálohovacími aplikacemi a nástroji jako zálohovací úložiště a poskytuje nejvyšší výkon pro zálohování a obnovu, nejlepší škálovatelnost, jedinou nesíťovou vrstvenou vzduchovou mezeru pro obnovu ransomwaru a obsahuje deduplikaci dat pro snížení nároků na úložiště a nákladů.Tato tisková zpráva obsahuje multimediální prvky. Celou zprávu najdete zde: https://www.businesswire.com/news/home/20240326968663/cs/Rozsah a hloubka podpory a zdrojů, které dodavatelé technologií nabízejí prostřednictvím svých partnerských programů, je řešení pro poskytovatele, kteří posuzují, s jakými dodavateli IT, poskytovateli služeb a distributory se spojit při vytváření technologických řešení světové úrovně, zásadním faktorem. Prvky programů, jako jsou finanční pobídky, podpora prodeje a marketingu, školení a certifikace, technická podpora a další, mohou dodavatele odlišit a hrát klíčovou roli při podpoře dlouhodobého růstu jejich partnerů.Pětihvězdičkové hodnocení je udělováno společnostem, které vytvořily své partnerské programy tak, aby šly nad rámec svého závazku pečovat o silná, zisková a úspěšná partnerství s prodejními kanály.Při sestavování průvodce partnerskými programy za rok 2024 hodnotila společnost CRN dodavatele na základě požadavků programu a nabídky, jako jsou školení a vzdělávání partnerů, předprodejní a poprodejní podpora, marketingové programy a zdroje, technická podpora a komunikace.Společnost ExaGrid nabízí ve svém programu pro prodejní partnery ExaGrid mnoho novinek, mezi nimi:• Nepožaduje se tvorba skladových zásob• Nejsou požadovány žádné milníky ani závazky• Registrace obchodů pro prodejce, kteří přinášejí příležitosti společnosti ExaGrid, aby ochránili marži• Programy SPIF pro obchodní zástupce prodejců a architekty řešení• Bonusy Meeting Maker za schůzky s potenciálními zákazníky• Společnost ExaGrid spoluprodává se svými vlastními prodejci, včetně technických systémových inženýrů v terénu• Společnost ExaGrid provádí veškerou podporu zákazníků a prodejci získávají všechny budoucí objednávky na zařízení a obnovení údržby a podpory"Jsme poctěni, že partnerský program prodejců společnosti ExaGrid získal v průvodci partnerskými programy CRN pětihvězdičkové hodnocení,“ řekl Bill Andrews, prezident a generální ředitel společnosti ExaGrid. "Společnost ExaGrid má nejsilnější a nejunikátnější prodejní program v oboru, který byl navržen tak, aby předčil očekávání našich partnerů. Zálohovací úložiště je obrovský trh, který roste, a my se těšíme na spolupráci s novými partnery v roce 2024 a na další úspěchy našich stávajících partnerů po celém světě. Naším cílem je pomoci našim partnerům poskytovat zákazníkům produkt, který řeší problémy, s nimiž se potýkají v souvislosti se zálohovacím úložištěm, a produkt, který prostě funguje a je neuvěřitelně dobře podporován. Když spolupracujeme, vyhrávají všichni,“ řekl."Ocenění v tomto seznamu odráží hodnotu partnerských programů vyzdvihovaných dodavatelů a jejich závazek vyvíjet se společně s poskytovateli řešení a podporovat úspěch IT kanálu,“ řekla Jennifer Follett, viceprezidentka pro americký obsah a výkonná redaktorka CRN ve společnosti The Channel Company. "Toto ocenění umožňuje poskytovatelům řešení objevit dodavatele, kteří drží krok s vyvíjejícími se požadavky jejich podnikání a jejich klientů. Díky průvodci partnerskými programy CRN 2024 mají poskytovatelé řešení přístup k hlubokým informacím o jedinečných silných stránkách jednotlivých partnerských programů a prodejcích, kteří prokazují oddanost komunitě svých partnerů.“Průvodce partnerskými programy pro rok 2024 bude uveden v dubnovém vydání časopisu CRN pro rok 2024 a online na adrese www.CRN.com/PPG.O společnosti ExaGridSpolečnost ExaGrid poskytuje vrstvené zálohovací úložiště s jedinečnou přistávací zónou („Landing Zone“) s diskovou vyrovnávací pamětí, úložištěm pro dlouhodobé uchovávání a škálovatelnou architekturou. Řešení "Landing Zone“ společnosti ExaGrid umožňuje nejrychlejší zálohy, obnovení a okamžité zotavení virtuálních počítačů. Vrstva úložiště nabízí nejnižší náklady na dlouhodobé uschování. Škálovatelná architektura společnosti ExaGrid zahrnuje plnohodnotná zařízení a zajišťuje zálohovací okno s pevnou délkou při nárůstu dat, přičemž odpadají nákladné forkliftové aktualizace a zastarávání produktu. Společnost ExaGrid nabízí jediný dvouvrstvý přístup k ukládání záloh s nesíťovou vrstvou, zpožděným odstraňováním a neměnnými objekty pro obnovu po útocích ransomwaru.Společnost ExaGrid disponuje fyzickými prodejními a předprodejními systémovými inženýry v těchto zemích: Argentina, Austrálie, Benelux, Brazílie, Kanada, Chile, SNS, Kolumbie, Česká republika, Francie, Německo, Hongkong, Indie, Izrael, Itálie, Japonsko, Mexiko, Skandinávie, Polsko, Portugalsko, Katar, Saúdská Arábie, Singapur, Jižní Afrika, Jižní Korea, Španělsko, Turecko, Spojené arabské emiráty, Velká Británie, Spojené státy a další regiony.Navštivte nás na adrese exagrid.com nebo se s námi spojte na LinkedIn. Podívejte se, co říkají naši zákazníci o vlastních zkušenostech se společností ExaGrid, a zjistěte, proč nyní tráví podstatně méně času zálohovacím ukládáním v příbězích o úspěších našich zákazníků. ExaGrid is proud of our +81 NPS score!ExaGrid je registrovaná ochranná známka společnosti ExaGrid Systems, Inc. Všechny ostatní ochranné známky jsou majetkem příslušných vlastníků.O společnosti The Channel CompanySpolečnost The Channel Company umožňuje průlomovou výkonnost IT kanálů díky našim dominantním médiím, poutavým akcím, odbornému poradenství a vzdělávání a inovativním marketingovým službám a platformám. Jako katalyzátor kanálu propojujeme a posilujeme postavení dodavatelů technologií, poskytovatelů řešení a koncových uživatelů. S oporou v téměř 40 letech bezkonkurenčních zkušeností s obchodními kanály čerpáme z našich hlubokých znalostí a vymýšlíme nová inovativní řešení pro stále se vyvíjející výzvy na trhu s technologiemi. www.thechannelcompany.comSledujte The Channel Company na: Twitteru, LinkedIn aFacebooku.© 2024 The Channel Company, Inc. CRN je registrovaná ochranná známka společnosti The Channel Company, Inc. Všechna práva vyhrazena.Text této zprávy v původním, zdrojovém jazyce je oficiální verzí. Překlad této zprávy do jiných jazyků poskytujeme pouze jako doplňkovou službu. Text zprávy v původním, zdrojovém jazyce je jedinou právně závaznou verzí této tiskové zprávy. Zdrojovou verzi najdete na businesswire.com: https://www.businesswire.com/news/home/20240326968663/cs/KONTAKT:Mary DomenichelliExaGridmdomenichelli@exagrid.com Kristin DaSilvaThe Channel Companykdasilva@thechannelcompany.com Zdroj: ExaGrid Systems, Inc. 

Čas načtení: 2020-07-24 10:01:02

Slavoj Žižek: Za Husáka jste byli šťastní (z archivu LtN)

Na podzim 2011 se v USA a západní Evropě odehrála série protestů proti ekonomické nerovnosti souhrnně označovaných jako Occupy Wall Street (OWS), protože začaly v polovině září v parku Zuccotti poblíž newyorské Wall Street. Newyorská policie nakonec po dvou měsících protestů park vyklidila, a i když větší či menší bouře zasáhly přes osmdesát zemí, celá aktivita nakonec vyzněla do ztracena. Tezera Spencerová tehdy udělala se slovinským filozofem Slavojem Žižekem rozhovor, který je v mnoha ohledech dodnes aktuální.   Mluvíme spolu v době, kdy newyorská policie vyklidila Zuccotti Park. Sám jste tam před měsícem promlouval k účastníkům Occupy Wall Street. Myslíte si, že je to konec celého „okupačního“ hnutí? Osobně mám pocit, že ho policie vlastně zachránila.    Jak to myslíte? Poslední dva týdny mi odtud přátelé naznačovali, že po dvou měsících okupace Zuccotti Parku už byli mnozí unavení, ztráceli elán. Řekl jsem jim, že to nejlepší, co je může potkat, je násilná policejní akce. V takovém případě totiž přežijí alespoň jejich iluze. Kdyby jim ale bylo povoleno zůstat a nikdo proti nim nezasáhl, vše by se rozpadlo.  Mám takovou cynickou teorii, která se některým mým přátelům nelíbí: tvrdím, že sovětská intervence v roce 1968 nejspíš zachránila pražské jaro. Představte si, že by Sovětský svaz nezasáhl. V takovém případě by se sice možná zrodilo cosi nového, ale jsem v tomto ohledu skeptický. Podle mého by se Československo stalo prostě jen další západní zemí, nebo by komunistická strana v určitém okamžiku musela říct, že už vše zašlo příliš daleko a je na čase s experimentem skončit. Možná by se z Československa stalo cosi jako druhá Jugoslávie, země sice trochu otevřenější, ale přesto země, v níž všichni věděli, kdo je šéf. Nicméně, Sovětský svaz zasáhl a umožnil tak utopii přežít. Lidé si pak mohli říkat: „Ó, bože, jaký krásný a kreativní socialismus jsme tu mohli mít!“   Takže hnutí proti sociální nerovnosti v USA podle vás fakticky končí, nicméně bude žít dál jako utopie? Anne Applebaumová, americká novinářka a manželka polského ministra obrany Radka Sikorského, nedávno na hnutí OWS v jednom ze svých komentářů ostře zaútočila. Zvláštní přitom je, že má v zásadě pravdu, ale naprosto přitom nechápe současný stav. Tvrdí, že demonstranti jsou zcela mimo, protože v naší společnosti přece máme regulérní demokratické mechanismy, zároveň ale zdůrazňuje, že kapitál musí zůstat mimo dosah těchto mechanismů. Otevřeně tím přiznala, že globální kapitalismus se demokracie bojí, a proto se stále více kapitalistických a finančních proudů ocitá mimo veškerou kontrolu. Ona tím bezděky přiznává problém, který je ovšem i problémem demonstrantů. Otázkou totiž je, když jich je proklamativně 99 procent, tak proč si nezaloží vlastní stranu? V tom jsou právě vidět meze tradičního pluralitního systému. Neplatí to jen pro USA, ale pro celý Západ – jsme svědky určité míry veřejné nespokojenosti a vzteku, které už tradiční systémy nejsou s to zvládnout. Co z toho ale vzniká? Viděli jsme to třeba před pár lety ve Francii, kde začala hořet auta, viděli jsme nedávné nepokoje v Británii. Byly to čisté protesty, které ani neměly program. Prostě jen výbuchy vzteku.  A právě to je podle mého hlavním výdobytkem protestu z Wall Streetu: uvědomili jsme si, že zeje hluboká propast mezi globálním kapitalistickým mechanismem a zastupitelskou demokracií. Demokracie už není s to kapitalismus kontrolovat. Je to zásadní problém, pro který bychom ale neměli hledat jednoduchá řešení. Právě to přitom vlivná součást zbylého jednoho procenta, Anne Applebaumová, předvádí, když doporučuje, aby demonstranti vstoupili do politiky. Kritizuje je, že nemají program, oni ale mezitím konečně uzřeli problém. A to je důležitější.    Hovořil jste s nimi o jejich cílech? Pokud budete na účastníky OWS tlačit, aby vám řekli svůj program, uslyšíte spoustu naivit a pustých frází typu: „Lidé by neměli sloužit penězům, to peníze mají sloužit lidem!“ Osobně ale začínám být podezřívavý pokaždé, když lidé upadají do moralizování a viní ze všeho ostatní. Mám ostatně dojem, že na Západě dnes máme antikapitalismu až moc, ale je to antikapitalismus prázdný, moralizující. Stačí si otevřít noviny a hned čtete, že ta a ta firma vykořisťuje dělníky v rozvojových zemích, další znečišťuje ovzduší a vedle toho, že banky spekulují jako o život. Vždy je to ale podáno moralizujícím způsobem a s poukazem na konkrétní zkorumpované lidi. Nikdo neklade otázky po fungování našeho systému jako celku.   Lidé z OWS o tom ale už alespoň začali přemýšlet a snaží se vyvarovat toho, aby ze sebe sypali instantní řešení. Hlavním cílem dneška je otevřít prostor pro zcela nové myšlení. Je to ale složitý proces, tím spíš, že mezi demonstranty je hodně lidí, kteří si akci prostě užívají, jako kdyby znovu ožily časy hippies. Už dnes mohu říct, že do deseti let z mnoha z nich budou běžní byznysmeni, kteří se jednou ročně sejdou u kafe a budou vzpomínat na zlaté revoluční časy. Přesto je ale současné hnutí velmi důležité, protože na rozdíl od předchozích, která se soustředila vesměs jen na jeden sociální či politický problém – namátkou třeba sexismus nebo rasismus – se konečně rodí cosi, co se hodlá postavit systému jako celku. A současné problémy jsou velmi reálné: 20. století je pryč, jeho reálný socialismus nefungoval, sociálně demokratický sociální stát dosáhl svých mezí. Hloupostí je podle mého snít i o přímé demokracii. Ona totiž nefunguje ani v továrně – přátelé z Argentiny a Venezuely mi před časem nadšeně vyprávěli, jak je skvělé, že dělníci okupují fabriky, o rok později už ale všechny zkrachovaly.   V nedávném rozhovoru pro Al Džazíru jste konstatoval, že západní kapitalismus je v podstatě už mrtvý a že se máme obávat nástupu kapitalismu s „asijskými hodnotami“. To zní jako ukázkový orientalismus. Co jste tím myslel? Ano, byl jsem kvůli tomu obviněn dokonce z rasismu, přitom jsem to ale myslel ironicky. Průměrný Číňan svůj systém nepovažuje za kapitalistický, ale za „socialismus s čínskými národními rysy“. Pojem „asijské hodnoty“ používám se silnou ironií, ve skutečnosti na čínském kapitalismu nic asijského není. Panuje tam prostě autoritářský kapitalismus, který do určité míry umožňuje existenci divokého liberálního trhu, ale vše zároveň zůstává pod přísnou kontrolou státu.  V Evropě tomu někteří říkají „asijské hodnoty“, čímž naznačují, že Asiaté nemají zkušenost s demokracií, a tak že jim to stačí. Je to ale tendence globální. Mám dojem, že se dnes v kapitalismu cosi zásadního mění a vnitřní sňatek demokracie s kapitalismem se blíží rozvodu. Nejdynamičtější kapitalismus je dnes v zemích, které nemají demokracii. Pokud smím být superironický: podívejte se na Čínu a dojdete k závěru, že tamní bývalí komunisté jsou nejúspěšnějšími kapitalistickými manažery dneška.  Můj čínský kolega filozof mi onehdy ukázal dvě knihy. První byla učebnice ze základní školy v Severní Koreji. Dětem mimo jiné vysvětluje, že jejich vůdce Kim Čong-il je tak ryzí a čistý, že nemusí močit a kadit. Tím chci jen na okraj říci, že ne všechny komunistické strany jsou nejlepším zástupcem kapitalismu. Druhou knihou bylo poslední vydání Dějin Komunistické strany Číny. Oproti předchozím v nich chybí kapitola o činnosti komunistických odborů ve 20. a 30. letech minulého století. Tehdy hlavně oblast Šanghaje zažívala ekonomický boom a odbory na tom měly významný podíl. Tato kapitola ale nyní zmizela, protože by odboráři mohli dospět ke špatnému závěru a začít se chovat nezávisle. Základním úkolem čínských odborů je totiž udržovat disciplínu pracujících, aby kapitalismus mohl spolehlivě fungovat. Číňané dnes už dokonce ani nemluví o tom, že jejich cílem je budování komunismu, místo toho prý budují „harmonickou společnost“. Co to je? Společnost, v níž je každý na svém místě: žena je dobrou matkou, dělník dobrým dělníkem, učitel dobrým učitelem. Ten systém ale známe, v Evropě mu říkáme korporátní fašismus.   Pokud bychom oněmi „asijskými hodnotami“ mínili právě určité potlačování základních humánních principů, opravdu nemusíme až do Asie. V Británii musejí lidé pracovat bez nároku na mzdu, aby se mohli kvalifikovat na podporu v nezaměstnanosti, u nás mají Romové v některých oblastech problém s nárokem na podporu, pokud vlastní auto či počítač… Romové. V Evropě se tváříme, že jsme všichni občany, ale výjimek ze systému je tolik… Vezměte si Turecko. Kvůli údajně cizím hodnotám ho nepřijímáme do EU, ale v Istanbulu se konal pochod homosexuálů Gay Pride bez jakýchkoli problémů. A pak si v novinách přečtete, co se dělo při Gay Pride v Polsku, v Srbsku, v Chorvatsku. Ve Splitu to byla noční můra: dva tisíce policistů chránilo sedm stovek homosexuálů před desítkou tisíc spoluobčanů, kteří chtěli lynč. A ani stát to neodsoudil; chorvatská vláda prohlásila, že násilí je nepřijatelné, ale na druhou stranu gayové prý zase nemuseli provokovat občany katolického města… Z toho plyne zásadní: když převážně pravičáci mluví o ohrožení našich hodnot a židovsko-křesťanského odkazu, mají pravdu. Ano, evropský odkaz je v ohrožení, ale ohrožují ho právě oni noví pravicoví populisté, lidé typu Haidera, Le Pena a podobně. Evropa, v níž bude vládnout Geert Wilders, už nebude Evropou. Tím spíš, že tito pravicoví radikálové sami přiznávají, že nemají s evropskými křesťanskými tradicemi mnoho společného. Například Le Pen je pohan a hlásí se ke keltské mystice. Skutečná hrozba přichází zprava a v této nebezpečné situaci je třeba se pokusit o novou definici Evropy. Spolu s Freudem bychom se měli ptát, co Evropa chce.    A máte představu, co Evropa chce? Variant je víc, ale jako bychom se neuměli rozhodnout. Máme Evropu čistě technokratickou podle Bruselu, která usiluje jen o posílení konkurenceschopnosti na světových trzích, a na druhou stranu tu máme antiimigrační obránce Evropy. Pokud jsou to ale naše jediné volby, pak jsme jako Evropa ztraceni. Zachránit Evropu může jen obrozená, nová levice s nějakou novou emancipační evropskou vizí. Jinak jsme ztraceni, a pokud bych směl být bombastický, řeknu, že ztracena bude i humanita. Dnes jako bychom měli volbu jen mezi neoliberalismem a zmíněnými „asijskými hodnotami“. Osobně si nemyslím, že možností není víc, ale problém spočívá v tom, že nám chybějí vize. A jejich absence je důkazem, že nás stávající ideologie ovládají tak silně, že mimo jejich rámec nejsme schopni ani uvažovat.   Myslíte, že základem nové levice může být aktuální globální protestní hnutí? Může. Nicméně být skutečným levicově orientovaným člověkem dnes znamená mít neustále na mysli, že 20. století je za námi. Už nemůžeme používat hesla staré levice, podle nichž je „historický pokrok na naší straně“ nebo že jsme „nástrojem dějin“. Ne. Líbí se mi metafora Waltera Benjamina, podle níž není cílem řítit se dál ve vlaku pokroku, ale naopak zatáhnout za záchrannou brzdu dějin.      Dvacáté století je za námi, ale vraťme se do něj. Shodou okolností jste srpen 1968 strávil v Praze a jste znám jako velký filmový fanoušek. Co si myslíte o české nové vlně?  Filmy české nové vlny miluji a osud Miloše Formana přitom považuji za ukázkový příklad toho, jak někomu dáte na Západě svobodu a jeho tvorba začne upadat. Za nejlepší jeho filmy považuji Černého Petra, Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko. Pak se mi ještě líbil jeho první americký film, Taking Off, který na Ameriku nahlíží, jako kdyby byla jen jednou z československých provincií. Potom se ale pokusil zachytit amerického ducha a už to nebylo ono. Vím, že se mnoha lidem líbí Přelet přes kukaččí hnízdo, ale mně ne a mám dojem, že úplně nezafungovaly ani jeho pozdější provokace typu Lid vs. Larry Flynt. Podobně ale dopadl třeba Krzysztof Kieślowski. Jeho vrcholem byl film Náhoda z roku 1981, ale když se mu na Západě dostalo svobody, tak mi moje kamarádka Agnieszka Hollandová říkala, že začal točit filmy už jen jako záminku k tomu, aby mohl svádět krásné herečky.  Možná z toho všeho vychází jeden smutný závěr, že skutečně velké umění potřebuje určitou míru represe. Ne nijak velkou, protože o skvělém severokorejském filmu jsem nikdy neslyšel, ale jako by trocha útisku byla zkrátka ku prospěchu.   Přitom je úžasný onen odkaz, který nám středoevropský film 60. let zanechal. Nemluvím jen o Formanovi. Vybavuje se mi třeba ještě Obchod na korze a spousta dalších. Byla to prostě zlatá éra.    Pak ale nastoupila éra normalizace… Mám o této době velmi brutální teorii. Jednou jsme na konferenci ve Vilniusu debatovali o tom, kdy jsou lidé opravdu šťastní, a mě napadlo, že šťastní byli za Husáka v Československu. Proč? Předesílám, že štěstí nepovažuji za dobře definovanou kategorii. Lidé jsou šťastní za určitých podmínek: za prvé musíte mít poměrně pohodlný život, ale nesmí být pohodlný až příliš – potraviny mají být v obchodech stále, ale jeden den v měsíci by být neměly, což by vám připomnělo, jaké štěstí máte všechny ostatní dny. Za druhé, demokracie by neměla fungovat, protože když funguje a lidé mají pocit, že mohou o něčem rozhodovat, mají starosti – proto je vždy jednodušší mít nad sebou někoho, kdo rozhodne za vás a na koho pak můžete shazovat veškerou vinu. Za třetí, musíte mít jinou zemi, která by hrála roli falešného ráje. Například pro nás z bývalé Jugoslávie Západ rájem nebyl, protože hranice byly otevřené a mohli jsme Západ poznávat kdykoli. Ten falešný ráj by neměl být příliš vzdálený, abyste ho mohli chytat v televizi a snít své sny. Podle mého to vše dohromady činí lidi šťastnými. Z tohoto pohledu jsou pak argumenty proti reálnému socialismu ve skutečnosti argumenty proti štěstí, pokud tedy pojímáte štěstí jako prostý každodenní život mimo zkorumpovanou politiku.   Uvedu příklad. Ke konci Husákovy éry jste měli extrémně úspěšný televizní seriál Nemocnice na kraji města. Pro mě to byla Husákova ideologie v nejčistší podobě. Obyčejní malí lidé žijí své životy… to je pravá ukázka reálného socialismu. Právě Forman přitom podrýval systém tím, že si utahoval z malých, obyčejných lidí. Ukazoval jejich nehrdinské životy, jejich zbytečné sny. Nedělal si legraci z vládnoucí byrokracie, ale ukazoval, o koho že se opírá, za jaké lidi tak vzletně mluví. Šeredně se mýlí všichni ti, kdo tvrdí, že komunisté chtěli lidi politicky mobilizovat, protože pravdou je pravý opak. Ten jejich cynický přístup jim vyhovoval, protože jim umožňoval vládnout v klidu. Nechávali vás vést si své soukromé životy, pokud jste se drželi stranou politiky. Takže možná to bylo období štěstí, ale zároveň i období velmi depresivní, zbavené veškeré kreativity. Na takové štěstí se člověk s chutí vykašle.   Mluvil jste o štěstí za Husákovy éry, ale ten princip přestal fungovat v okamžiku, kdy lidé pochopili, že se mohou mít lépe. Myslíte si, že současná situace je jiná, revoluční, že může dojít k nějakým změnám? Myslím, že situace je vcelku stejná. V době sametové revoluce ale alespoň existovaly nějaké naděje, dnes se však zrodil rozpor: lidé jsou na jedné straně příliš cyničtí na to, aby se nechali zmobilizovat pro nějaký sen, a na druhé straně jsme svědky výbuchů čirého vzteku. Existují svobodně se šířící projevy vzteku, které nejsou s to se zformulovat do pozitivního programu, a tak se otevírá prostor pro autoritářská řešení.    Není to tím, že žádná lepší varianta společnosti prostě neexistuje? Ne, nejsem pesimista. Vezměte si Norsko, kde panují určité tradice nepsaných pravidel. Patří k nim třeba i to, že v typické norské firmě není rozdíl mezi platem uklízečky a nejvyššího manažera nikdy větší než jedna ku čtyřem, maximálně ku pěti. Rovnostářské společnosti tedy existují. Neoliberálové vám na to opáčí, že tím ztrácíte konkurenceschopnost. Ve skutečnosti jsou ale Norsko či Švédsko v žebříčku konkurenceschopnosti na nejvyšších příčkách ve světě, což znamená, že rovnostářská společnost může být i úspěšná. V USA naproti tomu funguje naprosto iracionální paradox: neexistuje tam korelace mezi závratnou výškou mezd topmanažerů a úspěšností firem, které vedou. Čím hůře si firma vede, tím vyšší je váš plat. Nebo další zvláštní fenomén: kolik mladých lidí dnes studuje, i když dopředu vědí, že neseženou práci. Vždy, když jsem v Londýně, Paříži nebo jinde, ptám se taxikářů, co jsou zač. Bože, to je ta nejvzdělanější vrstva obyvatelstva! Už jsem narazil na historiky, počítačové experty… Proto říkám, že současná krize je strukturní a žádné moralizující výzvy ji nevyřeší. I konzervativní ekonomové dnes proto poukazují na význam duchovního vlastnictví. Mám pocit, že kapitalismus přesně neví, jak s ním nakládat, protože duchovní vlastnictví funguje na úplně jiném principu než vlastnictví materiální. Když totiž vypiji šálek kávy, na vás nezbude, ale když se podělíme o znalosti, ty na ceně neztratí. Naopak, mohou se jen dál zdokonalit. Duchovní vlastnictví je tedy ze své podstaty komunistické.     Před třemi roky jste v rozhovoru pro The Guardian prohlásil, že komunismus zvítězí… Jistě, to byl vtip a nemyslel jsem tím systém držený pohromadě KGB. Komunismus jako systém selhal, sice ne zcela, jak si někteří myslí – čehosi dosáhl třeba v systému všeobecné dostupnosti zdravotnictví nebo vzdělání – ale v principu selhal. A problémy, na něž měl být komunismus odpovědí, jsou přitom stále tady. A jsou to problémy nás všech, tedy komunitární, tedy komunistické. Mám na mysli třeba otázky duchovního vlastnictví, biogenetiky, životního prostředí… A pak mám ve prospěch komunismu ještě jeden argument: Marx si naivně myslel, že kapitalistickému vykořisťování se může dařit jen v podmínkách formální svobody. Potíž je v tom, že kapitalismus si tuto formální svobodu může dovolit čím dál méně a někteří lidé z ní musejí být vylučováni – ilegální imigranti žijící ve slumech a podobně. Systém už si nemůže dovolit být demokratický a rovnostářský pro všechny. Tyto problémy musejí být vyřešeny. Pokud se tak nestane, míříme ke smutné a autoritářské společnosti. Nebude to žádný otevřeně fašistický systém, v soukromí si dál budete moci dělat, co chcete, společnost ale bude řízena depolitizovanou správou, která bude stále víc a víc omezovat svobody a stále více a více lidí bude vylučovat. Už dnes přitom přes miliardu lidí na planetě žije ve slumech, tedy na územích, z nichž se státní moc více či méně stáhla. Je to paradox, protože třeba Michel Foucault tvrdí, že směřujeme ke společnosti přísné kontroly, ale mezitím se stále rozrůstají území bez jakékoli kontroly.   Pro mnoho lidí jste dnes svým způsobem guru a možná až Mesiášem. Jak se vám taková role líbí? Nesnáším ji. Líbí se mi být šaškem, provokovat. Často opakuju, že přicházím s problémy, nikoli s odpověďmi. Nejsem politik, a proto nenabízím jednoduchá řešení, jsem filozof, a proto jen pokládám otázky.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2008-01-25 22:00:00

FlatOut: Ultimate Carnage

Pokud pamatujete herní historii vzdálenou takových 13 let, možná jste se setkali se závodně destrukčním herním titulem Destruction Derby. Šlo o klasické závody, kdy bylo třeba dojet na nejlepší možné pozici, ale také během závodu nejlépe rozšrotovat všechny soupeře. Hra to byla úspěšná a dočkala se ...

Čas načtení: 2021-07-01 17:01:05

Veronika Válková: Mám radost, že se díky mým knížkám spousta dětí pustila do čtení

Velký úspěch ji přinesla kultovní sedmidílná fantasy série Wetemaa a zatím 25 dílů má série Kouzelný atlas Putování časem, zvaná „bárovky“, v níž spisovatelka a profesorka dějepisu a latiny Veronika Válková vtahuje nevšedním způsobem děti do historie a Báru s kočkou Barčou čekají další zajímavá putování historií, která je zavedou do Skotska, do období francouzské revoluce, mezi Kelty nebo do Indie do období britské koloniální nadvlády.   Talent na vypravování jste zdědila po svém prapradědečkovi, který psal divadelní hry, které se hrály také v Národním divadle. A vy sama jste si v dětství také vymýšlela různé příběhy. Co vás ještě bavilo a jak jste své dětství prožívala?    Bavila mne toho spousta, pocházím z rodiny, kde je tradice děti rozvíjet všemi směry – od jazyků přes hudbu až po sport. To se pak prostě nemůžete nudit. Ale nejvíc mne asi bavilo kreslení, modelování, háčkování - prostě výtvarné tvůrčí činnosti. A pochopitelně čtení. A jak jsem prožívala dětství? Takové to nejútlejší ve velkém bytě v secesním domě na Letné, kde nás bydlelo jeden čas asi deset a pes. Pro dospělé to muselo být náročné, ale pro děti ráj – vždycky byl někdo, kdo se nám věnoval, nejčastěji babička, na které jsme pořád škemrali „babičko, vyprávěj nám něco ze svého života!“ A babička povídala, povídala i to, co znala z vyprávění své vlastní babičky, proto v naší rodině stále žijí příběhy, které zažívali naši předkové třeba v době prusko-rakouské války. No a pak samozřejmě chalupa. Prakticky celé léto jsem roky trávívala v Jizerských horách s babičkou, bratrem, bratrancem a psem Catonem. Tedy byla strašně krátká dovolená, asi dva týdny, takže maminky za námi dojížděly na některé víkendy a pak třeba na týden, jinak nás kolikrát od května do září měla na krku babička sama. Chápejte, v době, kdy se pro vodu chodilo k pumpě, jediná vymoženost v chalupě byla zavedené elektřina a nejbližší obchod kilometr a půl cesty dole v údolí. To byly nádherné časy. Tehdy ještě bylo možné, abychom samy, šesti – osmileté děti, běhaly po lese, jediný strach byl, že si zvrtneme kotník.   Původně jste uvažovala o studiu veteriny, pak vás zaujala latina a historie, které jste vystudovala na FF UK v Praze, a po studiu jste nastoupila jako profesorka dějepisu a latiny na víceleté Gymnázium Na Pražačce, které jste sama absolvovala. Přitom jste o pedagogické dráze vůbec neuvažovala… No, jednou mne ta představa uchvátila, když mne asi ve třetí třídě nechala paní učitelka vyvolávat spolužáky na čtení. Potřebovala si opravit nějaké sešity, já jsem četla nejlépe ve třídě, a tak mi to mohla svěřit. Tak to se mi moc líbilo. Ale tu veterinu to tehdy opravdu nepřebilo. Pravda je, že latinu a historii jsem šla studovat z čistého zájmu o vědu, a to, že chci učit, jsem pochopila až tak ve třeťáku. Začala jsem tedy učit nepovinnou latinu u nás na gymnáziu a shodou okolností zároveň i latinu na třetí lékařské fakultě. Když jsem se pak musela rozhodovat, kam nastoupit na plný úvazek, gymnázium byla jasná volba.   Po přečtení starých islandských ság jste sama začala psát fantasy příběh Wetemaa, který vyšel v roce 1993. Je zasazen do země Éllad, stal se nejlepší fantasy roku a získal Zlatého Ikara. A tím vznikla dnes již kultovní série Wetemaa, která má sedm dílů a napsala jste ji pod pseudonymem Adam Anders. Proč jste si vybrala právě tento pseudonym? Andres je staré rodinné příjmení a zní poněkud mezinárodně. A protože mám monogram VV, chtěla jsem monogram AA. Adam je také poměrně mezinárodní jméno, takže volba byla jasná.   Velice úspěšná je série Kouzelný atlas Putování časem, kterou nás provádí holčička Bára se svojí kočkou Barčou, a zatím poslední 25, díl Korea – Tajemství dávné věštby vyšel letos. Sérii se také říká „bárovky“. Co vás přivedlo k tomu, že jste začala psát o historii tímto způsobem, a připravujete další putování s touto sympatickou dvojicí?   Odpovím nejdříve na druhou otázku, protože je to jednodušší – ano, připravuji, asi před týdnem jsme se s nakladatelstvím Grada domluvili na dalších čtyřech knihách, takže ediční plán na dva roky je připravený. Myslím, že jsme vybrali opravdu zajímavá témata – podíváme se do Skotska, takže děti zjistí, že MacDonald není jen rychlé občerstvení, zažijeme dost děsivou atmosféru francouzské revoluce, navštívíme Kelty, a také necháme Báru nahlédnout do Indie v době britské koloniální nadvlády. No a co mne k těm příběhům přivedlo – já nevím. Ony ke mně prostě přišly. Najednou jsem se přistihla, jak píšu o dvanáctileté holčičce, která se ocitla přímo v bitvě na hoře Vítkově… Vážně jsem to nějak nevymýšlela, prostě jsem psala, co bych jako dvanáctiletá chtěla prožívat a číst, a teprve pak jsem si uvědomila, že vlastně pro holky v tomhle věku nejsou na trhu pořádné knížky. Nevím, jak je to dnes, ale tehdy se pulty hemžily jen zamilovanými románky a příběhy s koňmi. Bárovky tuhle díru na trhu ucpaly velmi úspěšně a jsem šťastná, že se ukázalo, že to nejsou knížky jen pro holky. Kluci je hltají se stejným nadšením.   Vy jste se jako ilustrátorka podílela na své první knížce Wetemaa a na poslední knížce této série, Koruna Élladu, je jako ilustrátor uveden Petr Kopl, jehož krásné ilustrace zdobí také Kouzelný atlas. Jak se vám spolu pracuje? Báječně. Opravdu, nepřeháním. My se totiž můžeme nad ilustracemi i pohádat, a náš vztah to nezkalí, protože oba víme, že naším cílem je mít ilustrace co nejkrásnější a zároveň historicky co nejpřesnější. Petr Kopl je, díky bohu, obdařen nejen neuvěřitelným talentem, ale zároveň nezměrnou trpělivostí, takže snáší moje stížnosti typu „ale tenhle tvar klobouku se nosil až v sedmdesátých létech, a my jsme v padesátých“. Na ilustracích pracujeme tak, že já mu vytvořím hromadu podkladů – oděvy, šperky, zbraně, nábytek, jak vypadají konkrétní postavy, zvlášť jedná-li se o postavy historické, jejichž podoba je někde zaznamenaná – a on pak podle toho kreslí. Ilustrace mi posílá ke schválení, protože si opravdu zakládáme na tom, aby na obrázcích byly co nejvěrohodnější reálie, a teprve když je vše z historického pohledu v pořádku, dostane se ilustrace do knížky. Myslím, že bez Petra Kopla by bárovky nebyly to, co jsou.   Jste také autorkou učebnic dějepisu pro ZŠ a gymnázia a metodických příruček, a právě tyto publikace z vás udělaly nejznámější dějepisářku v republice. Jak se vám píší učebnice dějepisu, které jsou plné faktografických údajů?  Tak to jsem netušila, že jsem nejznámější dějepisářka v republice! Zatím mne tedy děti na ulici nezdraví se slovy „my jsme se učili podle vaší učebnice!“. Psaní učebnic je úplně jiná práce než fantasy nebo bárovky. Nevadí mi držet se faktů, konec konců při výkladu se faktů musím držet také. Učebnice jsem psala s opravdu letitou pedagogickou praxí, takže vím, co a jak vysvětlit, v čem děti mívají nejčastěji problémy a co ohlídat. Spíš to bylo časově opravdu strašně náročné, protože bezpodmínečně musela každý rok vyjít jedna učebnice, aby řada navazovala, a k tomu metodika, takže to bylo pět let bez víkendů a dovolené. A úmorné byl také vždycky schvalovací proces na ministerstvu, k učebnicím se vyjadřuje hromada lektorů a všech možných organizací, což je na dlouhé lokte.   Vaší hlavní profesí je učitelství a psaní je vašim velkým koníčkem. Co vás na psaní baví? A podle čeho si vybíráte témata, o čem budete psát? Někde jste řekla, že vás vaši studenti hodně inspirují při psaní… Co mě na psaní baví… Je to tvůrčí. Vytváříte si vlastní světy, vaši fantazii absolutně nic neomezuje, anebo naopak zase tvůrčím způsobem musíte řešit, jak zasadit příběh do daných reálií, což je také skvělá výzva. Myslím, že u fantasy mne baví sledovat to předivo osudů, často nečekaných, protože postavy v mém světě velmi často konají nezávisle na mé vlastní vůli a přáních. U bárovek poslední dobou převládá radost nad tím, že se díky mým knížkám spousta dětí pustila do čtení, i když je to předtím vůbec nebavilo, a že si zamilovaly dějiny. Zrovna včera mi psala paní z Terezína, která tam vede semináře pro děti, že jí na seminář přijeli páťáci, se kterými jako přípravu na tuhle akci paní učitelka četla bárovku Terezínské ghetto – Tajemný vlak do neznáma, a že to bylo skvělé. Děti natěšené, s tématem obeznámené, a když měly prohlídku po Terezíně, tak si mezi sebou špitaly, kde přesně to Bára byla a co se tam odehrávalo… To je vždycky největší motivace sednout k počítači, když vím, jak to děti ovlivňuje a že čekají na další díl. Ale taky je to obrovská zodpovědnost.   Jak to máte se čtením dnes? Máte na něj vůbec čas, vzít si jen tak do ruky knížku, prolistovat a odpočinout si? Máte oblíbený žánr nebo autora? Musím říct, že poslední rok jsem kvůli distanční výuce nestíhala nic jiného než školu a psaní. K tomu jsem pochopitelně potřebovala leccos nastudovat, takže odbornou literaturu beru do ruky co chvíli. Ale na nějaké čtení pro relax opravdu nebylo ani pomyšlení. Jinak ale miluju detektivky od Agathy Christie, zejména ty s Herculem Poirotem.   Jak ráda odpočíváte? Ráda cestuji, takže nejraději na Islandu, se stanem a s báglem v nějakém liduprázdném odlehlém koutku.   Veronika Válková se narodila 28. srpna 1970 v Praze. Vystudovala latinu a historii na FF UK v Praze a působí jako profesorka dějepisu a latiny na víceletém Gymnáziu Na Pražačce. Pod vlastním jménem píše beletrii pro děti a učebnice dějepisu a pod pseudonymem Adam Andres fantasy literaturu. Publikovala řadu odborných článků v časopise Pevnost a spolupracuje s časopisem Rodina a škola. Napsala fantasy knižní sérii Wetemaa (Wetemaa, O cestě do Jižního Edagwonu, Hrútvang, Sága o Haldorovi z Mortaluny, Rytíři kněžny Rhonwen, Sága o Wannovi, synu Orlygově a Koruna Élladu) a sérii 25 knih Kouzelný atlas Putování časem, (například Vikingové: Záhada rohatých přileb, Egypt: V nitru pyramidy, Doba kamenná: Pomsta Šedého lva, Mezopotámie – Ve službách velekněžky, Břetislav a Jitka – Klášterní intriky, Pražské povstání – Růže a barikády, Arábie – Mezi beduíny, Korea – Tajemství dávné věštby). {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-29 08:00:01

Mají Kokta s Ornellou ideální manželství? Zatímco ona si plní sen, on ji shazuje na internetu

Ačkoliv všichni účastníci svůj odlet do Dominikánské republiky do posledního momentu tajili, Ornella Koktová svůj záměr splnit si na Survivoru všechny pubertální sny rozhodně neskrývala. Vše přitom už dříve prozradila její nejlepší kamarádka Agáta Hanychová, která ji popichovala, že si jako matka tří dětí alespoň odpočine a trochu zhubne.  Hvězda seriálu Ulice v slzách. Linda Rybová může přijít o všechno, už asi stačí jen málo Číst více Rozvod s Partyšovou sledovala celá republika O mnohem větší poprask se však postaral její manžel Josef Kokta. Ten je své ženě velkou oporou a o tři děti se rád a podle slov své manželky dobře stará. Přesto přiznává, že peníze domů už nosí jen Ornella a on sám nevydělá nic. A to si s ním Ornella v 19 letech začala v dobách, kdy to byl milionář. Ale také manžel moderátorky Gabriely Partyšové, což způsobilo takový mediální poprask, že znala Ornellu tehdy celá republika. Tím spíš když otěhotněla a porodila Josefu Koktovi syna Quentina. V prvním díle letošního Survivoru se pak nechala slyšet, že mediálně známou se stala díky lásce. I to je jeden z důvodů, proč je dnes mezi celebritami na Survivoru. Nikoliv však jako mediální hvězdička, ale úspěšná podnikatelka, které ve třiceti letech došlo, že si vzhledem k výchově tří dětí nestihla splnit žádné bláznivé sny. Nejezdila na festivaly, nelítala po diskotékách ani necestovala s batohem do neznámých krajin. V tom ji manžel sice zřejmě podpořil, ale na sociálních sítích se zdá, že má o její účasti jasné mínění. I proto se o Ornelle mluví vůbec nejvíc. A to má několik důvodů. Agáta Hanychová ovládla český internet. Luxusní kabelky jí k tomu ale nepomohly Číst více Někdy je Ornella děsná, píše její manžel Prvně zaujaly Koktovy komentáře na sociálních sítích, ve kterých se vyjadřuje tak, že jeho žena určitě nevyhraje, ale alespoň zhubne nebo nepřežije bez jídla. Vše vyznívá tak, že se jí spíše směje, než že by jí věřil v těžké a náročné cestě. „Pro mě vítěz!“ píše jedna z fanynek, načež jí Kokta odpovídá vysmátými smajlíky. „Já Ornellu prostě miluju,“ píše divačka Sally. „Někdy je děsná,“ odpovídá jí Kokta. „Doufám, že všem Orny vytře zrak,“ píše Marie. „Asi ne, jsou tam jiný borci,“ zní odpověď.  Našlo se však i několik pochval. Ornella má totiž mezi diváky spoustu fanoušků navzdory divoké historii. „Když jste spolu začínali, asi vám nikdo nevěřil. Ale pravá láska se ukázala,“ pochválila jejich manželství Diana. „Ano, je to tak. Ani já bych nevěřil, že tahle holka zůstane se starým chudým chlapem,“ přitakal jí Kokta. Je to však jen jeden z mála pochvalných komentářů, které Kokta na adresu své manželky adresoval. Na druhou stranu je možné, že je tohle zkrátka jen jeho způsob humoru a vyjadřování a není v tom nic zlého. Ostatně, manželství jim podle všeho dobře klape a ve Výměně manželek, které se nedávno účastnili, si diváky získali.  Teď když je Ornella v plné polní nastoupená v Dominikánské republice, přijela Agáta alespoň Josefovi uvařit a při té příležitosti natočili společný rozhovor. Sama na svém instagramu přiznala, že se prý bála, aby jim chutnalo – není prý lepšího kuchaře než „Ornellin Pepa“! Otázkou je, jestli nejela navštívit právě svou kamarádku. Ve veřejném prostoru se začalo šuškat, že Ornella vypadla mezi prvními a byla viděna na letišti…  Účastníci letos diváky zklamali Po prvních dílech jsou diváci tak trochu rozpačití. Podle některých nejsou dostatečně slavní nebo pro televizi atraktivní. Co za tím může být? Podle vyjádření loňské účastnice, pokerové hráčky Báry Mlejnkové, za to může dlouhá doba, po kterou se Survivor natáčí. Ti, kteří mají doma velký byznys nebo za sebou pracovní projekty, si nemohou obvykle dovolit na tak dlouhou dobu odjet. Snad proto je tam velká míra influencerů nebo například tanečník Martin Prágr. Ten sotva co dotančil v soutěži StarDance po boku Ivy Kubelkové, balil kufry a letěl do Dominikány. Kdyby se rozhodl účastnit dalšího ročníku taneční soutěže, který se bude vysílat letos, začne pravděpodobně trénovat pár týdnů poté, co přiletí zpátky. Drsná reality show by mu tak vyplnila volné měsíce.  V Americe už kvůli tomu, aby nalákali ty největší hvězdy, dobu show zkrátili. Trvat by měla jen něco kolem 27 dní, kdežto u nás se bude vysílat zhruba 23 dílů a na ostrově budou soutěžící 80 dní. Uvidíme, zda ve čtvrté řadě přistoupí i česká produkce k tak radikálnímu kroku. Problém bude ale pravděpodobně v licenci. Pokud se nic nezměnilo, česká verze se natáčí podle turecké licence, která má jasně daná pravidla. Už v minulosti ale na některé změny došlo. Diváci se například rozčilovali, že jsou díly nudné a soutěže moc dlouhé. To vše ve druhé řadě produkce změnila. Už teď se tak zdá, že ve čtvrté řadě bude na čem pracovat! Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tajemství Krausové ve Zlaté labuti odhaleno? Nahradit má prý Irenu.

Čas načtení: 2024-03-06 13:00:01

Facka za oscarový film: Josef Somr urazil vlastního otce. Poslední roky života byly trápením

Ponížení, jakého se Tomáš Somr, otec známého herce, od svého syna v roce 1966 dočkal, nemohl dlouho přenést přes srdce. Právě v tom roce se totiž dostal do kin snímek Ostře sledované vlaky, který dokonale popsal „obyčejné hrdinství“ lidí, kteří se za druhé světové války odhodlali k vlastnímu protestu proti nacistické okupaci. Tragédie Jana Třísky: Záhadnou smrtí si splnil sen, dodnes se ale spekuluje o sebevraždě Číst více Žádná filmová přetvářka Problém byl v tom, že takoví hrdinové bývali ve svém životě obyčejní lidé se všemi svými člověčími radostmi i starostmi. Právě tak je v příběhu popsán jak hlavní hrdina mladý železničář Miloš Hrma v podání Václava Neckáře, tak i výpravčí Ladislav Hubička, jehož roli svěřil režisér a spoluautor scénáře Jiří Menzel herci Josefu Somrovi.  Urážka všech železničářů Čím mohla tak úspěšná role, která přispěla dokonce k zisku Oscara v přelomovém roce 1968, Tomáše Somra tak rozčílit? On sám byl totiž celoživotním železničářem, a tak se mu zdálo, že jeho syn svojí filmovou sukničkářskou postavou celý tenhle úctyhodný stav, a zvláště pak samotného svého otce, znevážil. A to se neodpouští – lépe řečeno odpuštění trvalo poměrně dlouho. A došlo dokonce i na políček. Nehleděl přitom na nadání a úspěchy svého syna, který byl nejen vynikajícím hercem, ale také nadaným hudebníkem, který nádherně zpíval, hrál na klavír i na cimbál, jak popisovala v pořadu Českého rozhlasu Lída Engelová. Pro něj to byl zkrátka syn, který si zasloužil důsledně vyčinit.  Otec film odsoudil, Američané ho ocenili Jak je vidět, rodiče vždy měřili úspěchy svých dětí trochu jiným metrem než ostatní. A tak zatímco doma byl z filmu jen problém, americká Akademie filmového umění a věd jej o dva roky později vyznamenala Oscarem jako nejlepší cizojazyčný film. Možná i to, spolu s poněkud netradičním pojetím hrdinů, vedlo k dalšímu problému. S filmem kromě Somrova otce začali mít velké problémy také komunisté, jejichž moc se kvůli tankům vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 znovu upevnila. A tak film putoval na dalších dvacet let do trezoru. Bez ohledu na Oscara…  Záletníka zahrál výborně Ve filmu ztvárnil Josef Somr nenapravitelného milovníka žen a scéna, kde razítkuje pozadí krásné Zdeničce Svaté (zahrála si ji Jitka Zelenohorská) se stala doslova kultovní. Jak to ale měl herec se ženami ve svém vlastním životě? I o tom vypráví pořad České televize. I když nebyl velký záletník, v jeho životě se jich objevilo víc. Zajímavé ale je, že k oltáři se prvně vydal až těsně před osmdesátkou.  Zdeněk Svěrák dostal za film Na samotě u lesa neuvěřitelnou odměnu. Nebyla jeho, tak přišel trest Číst více První žena mu utekla za Polívkou V době, kdy poznal svoji první stálou partnerku a velkou lásku Evelynu Steimarovou, už měl za sebou natáčení Ostře sledovaných vlaků a mnoha dalších filmů. Herečku si zamiloval i s její dcerou z předchozího vztahu a byla z toho láska, která neměla skončit. Jenomže osud si to představoval jinak, a tak se v roce 1978 při natáčení Balady pro banditu Evelyna zamilovala do Bolka Polívky. Nebyla to ale žádná letní láska „na place“, která by se časem vytratila. A tak došlo k rozchodu a Josef Somr zůstal sám. Své milované ženě její zradu dlouhá léta nemohl odpustit.  Na věk nehleděl… Zatímco Evelyna Steimarová byla o jedenáct let mladší než Josef Somr, jeho další partnerka Zuzana Šavrdová byla naopak o jedenáct let starší. I když spolu spokojeně žili až do hereččiny smrti v roce 2011, nikdy se nevzali. Do manželství pak ale herec nakonec přece jen vstoupil. Když řekl své „ano“ jediné manželce Aleně, kterou před veřejností a hlavně pozorností médií urputně chránil, bylo mu 78 let. Manželství do konce života Tohle manželství vydrželo deset let, až do jeho odchodu ze života. Většina doby, kterou prožil se svojí poslední láskou, už ale byla pro herce velkým trápením. Zdraví jej zrazovalo čím dál tím víc a o to více si vážil pomoci a opory své ženy. V době covidové pandemie se proto raději zcela uzavřel do soukromí, jak potvrdil také server CNN Prima News. Jeho tělo už ostatně vypovídalo službu a v roce 2022 herec vydechl naposledy. Bylo to v sanatoriu v Nové Vsi pod Pleší a příčinou měla být rakovina plic. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Životní tragédie bouřliváka Pavla Landovského: Se životem na vozíku se nikdy nesmířil.

Čas načtení: 2024-03-07 12:00:00

ONLINE: Servette - Plzeň. Viktoria rozehrává osmifinále Konferenční ligy

Bude pokračovat úspěšná podzimní jízda? Plzeň prolétla základní skupinou Konferenční ligy s maximálním bodovým ziskem a dnes na hřišti Servette Ženeva vstupuje do osmifinále. Viktoria může do čtvrtfinále evropského poháru postoupit poprvé v klubové historii, dnes ale Miroslavu Koubkovi chybí vykartovaný Pavel Šulc, nejlepší střelec české ligy. Duel na třicetitisícovém Stade de Genéve začíná ve 21:00, ONLINE přenos sledujte na iSport.cz.

Čas načtení: 2024-03-07 20:50:00

ONLINE: Servette - Plzeň 0:0. Hosté v základu s Chorým i Vydrou

Bude pokračovat úspěšná podzimní jízda? Plzeň prolétla základní skupinou Konferenční ligy s maximálním bodovým ziskem a dnes na hřišti Servette Ženeva vstupuje do osmifinále. Viktoria může do čtvrtfinále evropského poháru postoupit poprvé v klubové historii, dnes ale Miroslavu Koubkovi chybí vykartovaný Pavel Šulc, nejlepší střelec české ligy. Duel na třicetitisícovém Stade de Genéve začíná ve 21:00, ONLINE přenos sledujte na iSport.cz.

Čas načtení: 2024-03-07 20:50:00

ONLINE: Servette - Plzeň 0:0. Hosté drží remízu, na hřišti i Sýkora

Bude pokračovat úspěšná podzimní jízda? Plzeň prolétla základní skupinou Konferenční ligy s maximálním bodovým ziskem a dnes na hřišti Servette Ženeva vstupuje do osmifinále. Viktoria může do čtvrtfinále evropského poháru postoupit poprvé v klubové historii, dnes ale Miroslavu Koubkovi chybí vykartovaný Pavel Šulc, nejlepší střelec české ligy. Duel na třicetitisícovém Stade de Genéve začíná ve 21:00, ONLINE přenos sledujte na iSport.cz.

Čas načtení: 2024-07-01 19:18:51

Děti ohrožené cukrem

"Oni můžou – a já ne,“ shrnuje Marcela podstatu častých stížností svého devítiletého syna Edy. Jeho spolužáci si v bufetu na školním hřišti kupují dle libosti všechno, co mají tak rádi: kolu, fantu, sprite a další sladké nápoje. Ani Eda to nemá zakázané, rodiče ale trvají na tom, aby si nezdravé sladké pití pořizoval z nepříliš vysokého kapesného, takže se musí držet zpátky. Doma se pije hlavně voda, mléko nebo čaj slazený maximálně medem. Eda se zlobí, ale jeho matka přesně ví, čemu se chce vyhnout. „Za posledních třicet let nám nenarůstá podíl dětí s nadváhou, alarmujícím způsobem nám ale narostl podíl dětí s obezitou,“ říká pediatr a obezitolog Jan Boženský. Nezdravý životní styl a nadměrný přísun energie z příliš kalorického jídla a pití tedy nevede k mírnému nárůstu tělesné hmotnosti, ale katapultuje část dětí rovnou na cestu obezity. „Nedávno jsem měl v ordinaci chlapce, který ve svých třinácti letech váží 122 kil,“ přibližuje míru problému Boženský, primář dětského oddělení v nemocnici v Ostravě-Vítkovicích. Není to novinka: podle časopisu Nature Reviews Endocrinology jsou dnes slazené nápoje globálně vůbec největším zdrojem přidaného cukru v potravě. Řada studií, jejichž výsledky časopis shrnuje, dokládá, že sladké pití vyvolává – ať již prostřednictvím obezity nebo přímo, kvůli změnám metabolismu – choroby od cukrovky druhého typu až po některé druhy rakoviny. „Slazené nápoje nepotřebujeme, nejsou k ničemu dobré. Ze zdravotního hlediska bychom je měli pít jenom ve chvíli, kdy potřebujeme rychle dodat tělu cukry, třeba při sportu,“ shrnuje lékař Martin Haluzík, předseda České obezitologické společnosti. Tohle už si leckde dávno uvědomili – mezi posledními například v Polsku – a slazené nápoje zkoušejí regulovat, případně ty nejrizikovější, energetické nápoje obsahující kofein, dětem (například v Pobaltí) zakazují. Soustředit se v debatě právě na děti má smysl i proto, že jsou nejohroženější skupinou. V dětství se jednak vytvářejí stravovací návyky – včetně návyku na sladké –, jednak se organismus programuje k budoucím onemocněním. Česko se právě v těchto dnech rozhoupává ke konkrétnější cestě k tomu, jak jednu z největších výzev zdravotnictví pro další roky vyřešit. Stačí v této alarmující situaci osvěta, nebo je lepší vzít do hry i legislativními restrikce? Od „pitíčka“ k zánětu Mláďata, ale i dospělí jedinci druhu Homo sapiens jsou evolucí vyladění tak, aby cukry a tuky vyhledávali jako zdroj energie a aby jim jejich konzumace dělala dobře. Cukr uklidňuje a vyvolává příjemné pocity. I mateřské mléko, první nápoj, s nímž se dítě setká, je sladké, takže přejít na obyčejnou vodu nebo jiný nápoj nevýrazné chuti není pro malého člověka jednoduché. Bažení po cukru zkrátka představuje velmi silný hnací impulz. Odborníci jsou opatrní a nemluví přímo o fyzické závislosti srovnatelné s oficiálními drogami, ale faktem je, že návyku na sladké se rozhodně nelze snadno zbavit. Pediatr Boženský u svých dětských pacientů pozoruje sklon k nutkavému pití: sladké nápoje do sebe nelijí kvůli žízni, vede je k tomu právě bažení po cukru. O tom, nakolik se tomu dokážeme vyhnout, rozhodují do značné míry právě návyky získané v dětství. Již citovaná paní Marcela, náhodně vybraná ze vzorku rodičů, kteří se redakci ozvali na výzvu, aby se podělili o své zkušenosti s těmito druhy lákadel a ochotou svých potomků jim podléhat, se vždy snažila svým čtyřem dětem problematiku slazených nápojů a příliš velkého množství cukru vysvětlovat. Má se o přitom o co opřít – vystudovala potravinářskou fakultu na Vysoké škole chemicko-technologické, a problematice tedy rozumí. „Odmalička dětem třeba říkám, že se kvůli sladkým nápojům kazí zuby, že když je v nich ještě kyselina citronová, podporuje to růst bakterií. Děti to chápou, necítí potřebu nechat si zuby zkazit, navíc se bojí zubaře.“ Jan Boženský ale v praxi vidí, že v mnoha rodinách je to úplně jinak. Rodiče více než dvaceti procent českých dětí svým ratolestem sladké pití dopřávají pravidelně a už od druhého roku života. Jde o nejrůznější slazené nápoje vyvinuté speciálně pro děti, „pitíčka“ v barevných obalech s obrázky zvířátek a podobně, které běžně obsahují kolem 10 gramů cukru na 100 mililitrů (litr nápoje tak odpovídá asi 25 kostkám cukru). Lahvička o objemu třetiny litru tak v podstatě vyčerpá denní doporučenou dávku cukru pro pětileté dítě. Časem děti přecházejí na všeobecně oblíbené slazené nápoje, jako je doslazovaná minerálka, kola či fanta, a podle Boženského jich dokážou vypít i tři až čtyři litry denně. Sedmi- až devítileté dítě, které za den vypije tři litry kolového nápoje, tak může překročit doporučený denní limit cukru (44 g, tedy zhruba 11 kostek cukru) asi osmkrát – jen tímto druhem pití. Kromě problémů se zuby bývá výsledkem zmíněná obezita, která vyvolává takzvaný metabolický syndrom: „V těle se rozvíjí chronický zánět. Způsobuje poruchy metabolismu tuků, hypertenzi a další závažné věci, které pak časem vedou k infarktům, mozkovým příhodám a podobným komplikacím,“ varuje lékař. Chronický zánět zároveň mění naši imunitu způsobem, který může vést k rakovině. „Každou hodinu v našem těle vzniká buňka, která je potenciálně nebezpečná, ale náš imunitní systém ji dokáže odhalit a zničit.“ U obézního člověka, jenž se navíc nezdravě stravuje a scházejí mu některé živiny, však imunitní systém tak dobře fungovat nemusí. Nemoci zároveň u obézních lidí postihují mladší jedince. Když se metabolický syndrom rozvine u dítěte, dříve se pak také projeví cukrovka druhého typu, které se dříve říkalo „stařecká“ a byla pokládána za nemoc vyššího věku. „I první infarkty přijdou mnohem dříve, než jsme dnes zvyklí – u čtyřicátníků i mladších lidí,“ vysvětluje Boženský. Což v budoucnu kromě mnoha osobních tragédií může neúnosně zatěžovat zdravotnický systém. Možnost konzumovat nezdravé věci je někdy představována jako věc osobní volby. Faktem je, že důsledky časem zaplatí všichni plátci zdravotního pojištění. V krvi dětského či dospívajícího pacienta s metabolickým syndromem lékaři navíc nacházejí zvýšenou hladinu lipidů nebo cholesterolu, někdy i vyšší hladinu cukru. Dítě může mít i vyšší krevní tlak. „Tohle jsme ještě před deseti lety nevídali vůbec, teď už to není úplně výjimka, zvlášť u adolescentů,“ říká již citovaný Martin Haluzík, který je zároveň přednostou Centra diabetologie v pražském IKEM. „Hodně rodičů může vystrašit, že velká část těchto dětí už má steatózu, ztučnění jater,“ doplňuje pediatr Boženský. „Jde o ukládání tuku do jaterních buněk. Je to první krok k závažným komplikacím v dospělosti.“ Dítě si na nic konkrétního nemusí stěžovat. „Ono totiž ani netuší, jaké to je, cítit se dobře a lehce. Když má chlapec o padesát kilo více, než by při své výšce a věku měl mít, je to, jako by neustále nosil na zádech padesátikilový batoh,“ dodává Boženský. Nejdůležitější je se do tohoto stavu vůbec nedostat a omezení nezdravých nápojů v tom může sehrát velkou roli. „K pitnému režimu patří neslazená voda a slabý ovocný čaj, bez nějakého aditiva. Když se dítě nenaučí pít slazené nápoje do pátého nebo šestého roku života, většinou si k nim pak už cestu nenajde. Když si jednou začas dá v restauraci či na oslavě džus nebo kolový nápoj, není to ideální, ale nic se nestane,“ doporučuje Boženský. Než úzkostlivě počítat gramy cukru, které jejich potomek denně v nápojích zkonzumuje, je pro rodiče jednodušší doma sladké pití zkrátka nenabízet. Mimo domácnost pak stačí volnější pravidla, zvlášť když děti vyrostou a rodiče už nemají nad jejich stravováním absolutní kontrolu. „Teenagerovi nebudete říkat, že si nesmí dát kolu, fantu nebo mirindu. Pokud bude mít zažito, že rodina preferuje neslazené pití, dříve nebo později se beztak vrátí k vodě,“ radí Boženský rodičům a upozorňuje, že také nárůst váhy v dětském věku je nebezpečnější než v pubertě, kdy se v organismu řada věcí radikálně mění a nějaké to kilo navíc se může ztratit. Víc než polovina světa Omezení v rodinách jsou tedy určitě důležitá, ale pohybujeme se v náročném terénu. Na druhé straně barikády jsou silní protivníci, hlavně masivní a dobře promyšlená reklama. Rodiče, které redakce oslovila, se před ní snaží děti chránit, někdy je to ale marný boj. Potíže vznikají třeba v nákupních centrech: „Když už tam jdeme, je vidět, jak jsou děti ze všudypřítomných lákadel a reklam úplně vedle. Mám pocit, že se jim spouští reflex ,chci cokoli!‘,“ píše jedna z matek Andrea Cigánková. Nejsilnější masáž se valí z televize. „Zkuste si ji někdy pustit ráno, když se vysílají pořady pro děti,“ říká pediatr Boženský. Televizní reklamy na slazené nápoje a jiné sladkosti jsou podle něj „milé, úsměvné, plné lásky – většinou je na nich nějaká maminka, dítě, úsměv, štěstí, rodina“. Samostatnou kapitolou jsou pak reklamy na energetické nápoje, s nimiž se pojí kromě cukru i mnoho dalších rizik. Cukr k nim rozhodně patří a jeho vysoký obsah je pro „energeťáky“ zásadní – přebíjí totiž nepříjemnou chuť energetických stimulantů. Slogan „Red Bull vám dává křídla“ skvěle shrnuje fakt, že globálně úspěšná firma ve své době marketingově prakticky ovládla pole adrenalinových sportů, které část dětí přitahují možná ještě víc než samotná „limonáda“. Akrobatické létání, divoké sjezdy na kolech a lyžích nebo krajně nebezpečné lety pomocí obleku nazývaného wingsuit jsou pro ně neodolatelně atraktivní, zvlášť v kritickém věku po desátém roce života, kdy navíc rodiče postupně ztrácejí kontrolu nad jejich stravováním. Děti ke sladkým nápojům svádí také tlak kamarádů a vlastně i celkové nastavení společnosti. „Co rodiče nabízeli dětem, když byly malé? Když se bály jít k doktorovi, když si rozbily koleno, měly úspěch ve škole? Udělali jsme ze sladkosti odměnu, něco jednoznačně pozitivního. Je tady oslava, musí být dort, dětské šampaňské…“ vyjmenovává Boženský. Ve světle těchto úvah se přirozeně nabízí otázka, zda by stát neměl „zdvihnout prst“ a legislativními kroky upozornit, že tenhle přístup většiny společnosti není nejšťastnější. Regulace by mohla vyjít právě z obsahu cukru v daném nápoji. V Česku jej upravuje takzvaná pamlsková vyhláška, která zakazuje prodej nápojů ve školách a školských zařízeních, pokud mají větší obsah cukru než pět gramů na 100 mililitrů. Limitu vyhovují například některé ochucené minerálky, zatímco kokakola, kofola, sprite nebo fanta nikoli. Zajímavé je, že po zavedení vyhlášky v roce 2016 se nárůst obezity menších dětí u nás zastavil – než přišel covid, s ním sociální izolace, a děti znovu začaly více tloustnout. Důležitá proměnná je totiž dostupnost i mimo budovu školy. V Česku se o takové regulaci dlouho debatovalo spíše na odborné úrovni a do reálných politických plánů tlak zdravotnicko-odborné veřejnosti nezasáhl. To až do momentu, kdy Národní ekonomická rada vlády (NERV) v loňském roce přinesla soubor 37 opatření, jak pomoci tuzemskému rozpočtu a ekonomice obecně. Jedním z návrhů pak je i danění slazených nápojů. Při letmém pohledu po světě nejde o žádnou novinku a současně nejsme zásadně pozadu. Daňová opatření vůči slazeným nápojům jsou doménou 21. století a posledních dvou dekád obzvláště. Zajímavý je vývoj ve Francii, která – jak upozorňuje PAQ Research – byla jednou z prvních evropských zemí, která se ke zdanění cukru odhodlala. Tehdy byla hlavní motivací finanční krize a snaha o větší přísun peněz do státního rozpočtu. I když spotřeba slazených nápojů klesla asi o pět procent (a výrazněji u nízkopříjmových domácností), francouzští zákonodárci nastavení daně přehodnotili a místo plošné daně zavedli sazby podle množství cukru. Možných cest, jak nápoje zdanit, je tak více, ale zrovna Češi nemusí pro inspiraci chodit daleko. Vše totiž směřuje k tomu, že ideální model, vhodný k domácí aplikaci, uplatňuje již zmíněné Polsko. „Jejich přístup je nám nejbližší. Jsou jedněmi z posledních, mohli se učit od jiných zemí. A mají podobné spotřebitelské chování,“ říká náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník (KDU-ČSL). Polské řešení zjednodušeně řečeno nedaní plošně všechny slazené nápoje jednou sazbou, jak to zavedla zmíněná Francie, ale sazbu zvyšuje či snižuje podle množství cukru v daném nápoji. Jinými slovy: čím více cukru je v nápoji, tím větší spotřební daň a tím větší motivace pro výrobce množství cukru ve svých výrobcích snižovat (a naopak menší pro spotřebitele si nápoj koupit). „Ta daň není o příjmech, ale o výdajích,“ shrnuje cíle ekonom Jakub Komárek z výzkumného týmu PAQ Research, který se modely správného zdanění slazených nápojů zabývá. Odhady mluví asi o třech miliardách korun ročně do státní kasy. I tak jde podle Komárka o solidní přínos a do kontextu jej zasazuje srovnáním se stávkami učitelů kvůli loňským škrtům ve školství (učitelům šlo o polovinu této částky). Co se oné podstatnější položky týče, tedy ušetřených výdajů, přesné propočty neexistují. „Víme, že jen samotná obezita, která úzce souvisí s konzumací cukru, stojí 30 miliard korun ročně jen na zdravotních výdajích. Celkově tedy daleko více,“ říká Komárek s tím, že jak se bude měnit spotřebitelské chování a konzumovat méně cukru, pozitivní dopady se v čase projeví. „Je to ale velice dlouhodobá strategie,“ upozorňuje. Epidemioložka Eliška Selinger jej s mírnou nadsázkou doplňuje, že stejně jako se k obezitě trvá projíst 20 let, „odjíst“ se od ní trvá stejně tak dlouho. V současné chvíli má nějakou formu zdanění více než 50 států na světě. Zahraniční zkušenosti ukazují, že tam, kde se daň zavedla, klesá spotřeba slazených nápojů o 15 procent. Dlouhodobé pozitivní dopady lze pro nejbližší roky nahradit těmi skokovějšími: podle dat z Velké Británie například výrazně ubylo zubních kazů u dětí. Češi to milují Ministerstvo zdravotnictví si návrh NERV vzalo za svůj a zadalo Státnímu zdravotnímu ústavu (SZÚ) vypracovat model, podle kterého pak bude možné legislativu nastavit, protlačit vládou a následně i parlamentem. „Jsme zhruba v polovině volebního období, vrcholí doba, kdy se legislativa může pohodlně stihnout,“ říká na dotaz, zda se tohle všechno dá zvládnout, náměstek ministra zdravotnictví Pláteník. „Vymlouvat se na časový limit není namístě.“ Na SZÚ si tvorbu legislativy vzala na starost právě Eliška Selinger – jedna z těch, kdo dlouhodobě apelují na stimulaci lepší životosprávy v Česku. Ta, společně s kolegy z ústavu, analyzuje modely zdanění v ostatních státech a hledá nejlepší možný recept pro Česko. I jí zatím jako ideální vychází polská cesta danění podle množství cukru. Kam vybrané peníze půjdou, tedy jestli rovnou do zdravotnictví, nebo se rozpustí ve státním rozpočtu, zatím není jasné. Jednu z cest nabízí již citovaný lékař Martin Haluzík. V posledních letech totiž došlo k průlomu v léčbě obezity. Objevily se nové léky vycházející z preparátů k léčbě cukrovky, které – s menšími vedlejšími účinky než starší přípravky – u obézních lidí výrazně snižují chuť k jídlu a také krevní tlak, hladinu cholesterolu i riziko kardiovaskulárních chorob. V Česku ale léky založené na účinné látce semaglutid nejsou u léčby obezity hrazené ze zdravotního pojištění, takže si pacienti tyto preparáty, u nichž je podmínkou dlouhodobé užívání a které mohou vyjít zhruba na tři až čtyři tisíce korun měsíčně, musí platit sami. „Máme svázané ruce. U pacienta, který nemá diagnostikovanou cukrovku, není žádná šance úhradu získat. U řady nemocných tak léky prostě nenasadíme, protože je nemá kdo zaplatit,“ kroutí hlavou Haluzík. Postrádá zde společenský tlak na zdravotní pojišťovny – česká veřejnost stále pokládá obezitu nikoli za nemoc, ale spíše za výsledek lenosti a neochoty vést zdravý životní styl. Peníze z nové daně by podle Haluzíka mohly pomoci financovat nejen léky samotné, ale také infrastrukturu, která pacientovi umožní dosažené snížení váhy udržet či prohloubit – poradenská centra, místa pro zdravé trávení volného času a podobně. Příklady z praxe jsou, politická shoda se však zatím hledá. Ambice ministerstva zdravotnictví částečně narážejí na fakt, že ne všechny partaje mají ohledně zdanění slazených nápojů jasno. Řeč je především o občanských demokratech. „Osobně nejsem proti, ale naše strana v tomhle není jednotná,“ říká předsedkyně výboru pro zdravotnictví Zdenka Němečková Crkvenjaš (ODS). S kolegy v mezičase mají shodu „alespoň“ na tom, že regulovat se bude dostupnost energetických nápojů pro děti. Navyšování daní obecně v českém kontextu není příliš populárním nástrojem, právě spotřební daň ale tvoří mírnou výjimku. Tu symbolizují například závislostní opatření vznikající na Úřadu vlády, podle kterých mají nikotinové náhražky podléhat nižší dani, než je tomu třeba v případě cigaret. I tak existuje na politické úrovni částečná rezervovanost. Po dlouhých letech nehybnosti dnes politickými kuloáry putují dva rozdílné návrhy. První je v konečné fázi, a pokud dojde k jeho schválení, znamenal by zákaz prodeje energetických nápojů nezletilým do patnácti, nebo osmnácti let (věková hranice je jednou z posledních položek, nad kterou se diskutuje). Druhým je právě návrh NERV přetavený v akci ministerstva zdravotnictví a SZÚ. Oba modely přitom ukazují škálu přístupů, s níž je potřeba tuto problematiku řešit: energetické nápoje jsou podstatně škodlivější a dětem by se v ideálním světě měly zcela vyhnout. U slazených nápojů (mimo jejich extrémní příklady v podobě energeťáků) stačí mírnější opatření – tedy regulace pomocí ceny. Při pohledu na situaci v Evropě se ale zdá, že právě taková regulace slazených nápojů – například po vzoru zmíněného Polska – je nutným krokem. „S nástrojem se nyní můžeme setkat ve třinácti zemích EU,“ říká ekonom Komárek. To zároveň znamená, že dnes v rámci Evropy nejsme osamoceným ostrůvkem bez jakékoli regulace. Hlavní problém však vězí jinde. „Češi jsou svou životosprávou mezi nejhoršími. Víme, že konzumujeme nejvíc čistého alkoholu na hlavu a hodně cukru. Jsme obézní a netýká se to jen dospělé populace,“ vypočítává tuzemská rizika Komárek. „Nejsme jediní, ale možná by nám to prospělo nejvíc.“ Zdroj: RESPEKT

Čas načtení: 2024-07-03 18:00:01

Krádež z kočárku jako varování sovětské tajné služby? Záhada zmizelé dcery komunisty Slánského

Krádež dítěte z kočárku, která se odehrála v Sovětském svazu během druhé světové války a ještě za bílého dne, byla šokující událostí. Vše bylo umocněno tím, že se jednalo o potomka komunistického prominenta Rudolfa Slánského, pro něhož to byla osobní tragédie. Ukradena přímo z kočárku Dcera manželů Slánských Naděžda se narodila v Sovětském svazu. V říjnu 1943 byla manželka Slánského Josefa se svou několikaměsíční dcerou v parku. Jak píše historik Jan Chadima, nechala dceru se starším synem, teprve osmiletým Rudolfem, protože nesehnala hlídání, když měla zrovna pracovní povinnosti v rozhlase. V nestřežený moment oslovila neznámá rusky hovořící žena malého Rudolfa a řekla mu, že ji Josefa pověřila, aby za ní Naděždu přivezla, protože musela mezitím k zubnímu lékaři. Navzdory nízkému věku Rudolf projevil až nezvyklou duchapřítomnost, okamžitě pojal podezření a začal se ženy vyptávat, jak se jmenuje jeho matka či kde pracuje. Žena však odpověděla na všechny otázky, načež vzala přímo z kočárku malou Naděždu a uprchla s ní pryč. Malý Rudolf se snažil únoskyni ještě pronásledovat, ale marně. Stalinův dort. Monumentální hotel plný luxusu měl sloužit pouze vyvoleným Číst více Policie sice únos vyšetřovala, ale nezjistila nic, neměla ani žádné stopy. Zdrcené Slánské měl pak Gottwald velmi neurvale říct, jak uvádí Chadima, aby už přestala brečet, že si s manželem udělají nové dítě. Nabízí se několik možností, co se vlastně stalo. Mohlo se jednat o čin ženy, která za války přišla o své dítě nebo se tím chtěla vyhnout nuceným pracím, na které byly posílány bezdětné ženy. Historik Jan Chadima, který se zabývá Rudolfem Slánským, napsal, že jako možnost, byť nejnepravděpodobnější, se jevil také kanibalismus. Důmyslná hra sovětských tajných služeb? A pak se nabízí ještě jedna varianta, která není příliš hojně skloňována. Slánský nebyl v Moskvě příliš dobře zapsán kvůli tomu, co se stalo za jeho vedení KSČ v Gottwaldově nepřítomnosti a jaké byly potom důsledky. Je možné, že sovětská tajná služba NKVD si tímto hrozným činem chtěla pojistit Slánského loajálnost do budoucna, aby se vyvaroval sebemenšího poklesku směrem ke svým stranickým povinnostem i Stalinovi. Pro verzi s tajnými službami ostatně mluví právě okolnost ze třicátých let. Slánský společně s Janem Švermou řídili stranu jinak, než si to přál z Moskvy Gottwald, který musel uprchnout před zatčením, a také vrcholní sovětští představitelé. Oba muži prokázali prý až příliš velkou vstřícnost tehdejší vládě, což odporovalo antisystémovosti KSČ. Když se Gottwald v roce 1936 z Moskvy vrátil, Slánského se Švermou postavil veřejně na stranický pranýř právě za tuto vstřícnost. Stalin měl ze svého oblíbence strach. Čím Kirov naháněl vrchnímu bolševikovi takovou hrůzu? Číst více Manželé Slánští pak skutečně měli další dceru Martu, kterou si toužebně přáli. Ta se narodila až v roce 1949. Právě Marta a její rodina byly společensky postiženy smrtí jejich otce v roce 1952. Slánský byl popraven ve vykonstruovaném procesu za činy, které nikdy nespáchal. Marta s odstupem času vypověděla, jak uvádí historik Chadima, že jejího otce měli vydírat tím, že pokud se nazpaměť naučí text určený pro samotný proces, bude moci znovu vidět svou dceru. Z dcery komunistického „zrádce“ úspěšná podnikatelka Rodina byla vystavena všemožným ústrkům ze strany komunistického režimu, Martě se spolužáci na základní škole vysmívali, že měla za otce zrádce. Později o tom vyprávěla, jak měla všechno ztížené. Rodina byla vystěhována z Prahy, do níž se mohla vrátit až ve druhé polovině padesátých let. Nicméně z Marty, která měla opravdu těžké dětství, se stala úspěšná podnikatelka a makléřka. Vypracovala se navíc prakticky z ničeho, protože jak prohlásila, v 90. letech nevěděla, do čeho vlastně jde. Podnikavá a také úspěšná žena firmu před několika lety prodala. KAM DÁL: Chci 11 špagátů, hřímal Gottwald. Slánského proces před 70 lety dokumentoval absurditu komunistického režimu.  

Čas načtení: 2025-03-15 17:00:01

Záhada krádeže dítěte z kočárku. Nejspíš varování a hra sovětských tajných služeb

Krádež dítěte z kočárku se odehrála během druhé světové válkyv tehdejším Sovětském svazu. Vše bylo umocněno tím, že se jednalo o potomka komunistického prominenta Rudolfa Slánského. Ukradena přímo z kočárku Dcera manželů Slánských Naděžda se narodila v Sovětském svazu. V říjnu 1943 byla manželka Slánského Josefa se svou několikaměsíční dcerou v parku. Jak píše historik Jan Chadima, nechala dceru se starším synem, teprve osmiletým Rudolfem, protože nesehnala hlídání, když měla zrovna pracovní povinnosti v rozhlase. V nestřežený moment oslovila neznámá rusky hovořící žena malého Rudolfa a řekla mu, že ji Josefa pověřila, aby za ní Naděždu přivezla, protože musela mezitím k zubnímu lékaři. Navzdory nízkému věku Rudolf projevil až nezvyklou duchapřítomnost, okamžitě pojal podezření a začal se ženy vyptávat, jak se jmenuje jeho matka či kde pracuje. Žena však odpověděla na všechny otázky, načež vzala přímo z kočárku malou Naděždu a uprchla s ní pryč. Malý Rudolf se snažil únoskyni ještě pronásledovat, ale marně. Stalinův dort. Monumentální hotel plný luxusu měl sloužit pouze vyvoleným Číst více Policie sice únos vyšetřovala, ale nezjistila nic, neměla ani žádné stopy. Zdrcené Slánské měl pak Gottwald velmi neurvale říct, jak uvádí Chadima, aby už přestala brečet, že si s manželem udělají nové dítě. Nabízí se několik možností, co se vlastně stalo. Mohlo se jednat o čin ženy, která za války přišla o své dítě nebo se tím chtěla vyhnout nuceným pracím, na které byly posílány bezdětné ženy. Historik Jan Chadima, který se zabývá Rudolfem Slánským, napsal, že jako možnost, byť nejnepravděpodobnější, se jevil také kanibalismus. Důmyslná hra sovětských tajných služeb? A pak se nabízí ještě jedna varianta, která není příliš hojně skloňována. Slánský nebyl v Moskvě příliš dobře zapsán kvůli tomu, co se stalo za jeho vedení KSČ v Gottwaldově nepřítomnosti a jaké byly potom důsledky. Je možné, že sovětská tajná služba NKVD si tímto hrozným činem chtěla pojistit Slánského loajálnost do budoucna, aby se vyvaroval sebemenšího poklesku směrem ke svým stranickým povinnostem i Stalinovi. Pro verzi s tajnými službami ostatně mluví právě okolnost ze třicátých let. Slánský společně s Janem Švermou řídili stranu jinak, než si to přál z Moskvy Gottwald, který musel uprchnout před zatčením, a také vrcholní sovětští představitelé. Oba muži prokázali prý až příliš velkou vstřícnost tehdejší vládě, což odporovalo antisystémovosti KSČ. Když se Gottwald v roce 1936 z Moskvy vrátil, Slánského se Švermou postavil veřejně na stranický pranýř právě za tuto vstřícnost. Stalin měl ze svého oblíbence strach. Čím Kirov naháněl vrchnímu bolševikovi takovou hrůzu? Číst více Manželé Slánští pak skutečně měli další dceru Martu, kterou si toužebně přáli. Ta se narodila až v roce 1949. Právě Marta a její rodina byly společensky postiženy smrtí jejich otce v roce 1952. Slánský byl popraven ve vykonstruovaném procesu za činy, které nikdy nespáchal. Marta s odstupem času vypověděla, jak uvádí historik Chadima, že jejího otce měli vydírat tím, že pokud se nazpaměť naučí text určený pro samotný proces, bude moci znovu vidět svou dceru. Z dcery komunistického „zrádce“ úspěšná podnikatelka Rodina byla vystavena všemožným ústrkům ze strany komunistického režimu, Martě se spolužáci na základní škole vysmívali, že měla za otce zrádce. Později o tom vyprávěla, jak měla všechno ztížené. Rodina byla vystěhována z Prahy, do níž se mohla vrátit až ve druhé polovině padesátých let. Nicméně z Marty, která měla opravdu těžké dětství, se stala úspěšná podnikatelka a makléřka. Vypracovala se navíc prakticky z ničeho, protože jak prohlásila, v 90. letech nevěděla, do čeho vlastně jde. Podnikavá a také úspěšná žena firmu před několika lety prodala. KAM DÁL: Chci 11 špagátů, hřímal Gottwald. Slánského proces před 70 lety dokumentoval absurditu komunistického režimu.  

Čas načtení: 2022-07-21 12:32:56

Jana Benková: Inspiruje mě všechno, kam jdu, co vidím, co zažiju

„Psaní miluji, protože mi připadá nádherné vytvářet příběhy,“ přiznává Jana Benková, úspěšná slovenská autorka, která vydala již 43 knížek a řada z nich vyšla také v češtině. A letos jí u nás vychází tituly Slabost jako výhoda a Zrádkyně.   Pocházíte ze slovenských Topolčan, kde jste vyrůstala se sestrou Soňou a bratrem Borisem. Váš tatínek, ale pochází z Prahy a v jednom rozhovoru jste řekla, že slovenština a čeština jsou oba vaše rodné jazyky. Jaké bylo, vyrůstal v česko-slovenském prostředí? Jaká jste byla holčička? Moje dětství bylo opravdu nádherné. Maminka je Slovenka, táta je křtěný Vltavou, ale když jsem se narodila já i sourozenci, už žil na Slovensku. Na dálku studoval pražskou Univerzitu Karlovu i pak si po doktorátu práv dodělával kandidaturu věd na současné brněnské Masarykově univerzitě. V Česku máme mnoho rodin, takže severní Moravu i Prahu jsme navštěvovali přirozeně a velice často. Díky tomu znám celkem dobře i Šumavu a Krkonoše, Jizerské hory – tam jsme strávili spoustu prázdnin, když jsme právě neoddechovali u babičky a dědečka ve vesničce nedaleko Topolčan. To byly prázdniny jako z pohádky! Byla jsem holka jako každá jiná, ale možná trochu víc ulítlá ke knížkám. Četla jsem všechno, co mi přišlo pod ruku – noviny, časopisy, romány z domácí knihovny… Vedla mě k tomu maminka. Takže i díky českým kořenům tatínka se v Česku cítím odjakživa jako doma, možná i líp jako na Slovensku. Mentálně jsou mi Češi blíž, i profesionálně mám tady mnohem víc možností.   Již na základní škole vás bavilo psaní a v tom vás podporovala paní učitelka Godálová, která vás učila slovenský jazyk a která jak jste jednou přiznala, má velký podíl na tom, že se psaní věnujete dodnes. První básničku jste napsala v devíti letech a první články jste v novinách a časopisech začala publikovat v patnácti letech. Pamatujete si na ten pocit, když vám v novinách vyšel první článek? Již tehdy jste se rozhodla, že budete novinářka? Moje milovaná teta Charlotta, tatínkova sestra, která už, žel, není mezi námi, mi jednou řekla, že ze mne bude spisovatelka. Bylo mi tehdy asi devět. Urazila jsem se. (smích) Já si tehdy představila spisovatelku jako starou paní v osiřelé chaloupce a nebyla to pro mě právě lákavá představa. No ale moje tetička měla pravdu, přešlo 17 let a já chystala svou první knížku. Ráda jsem četla, ráda psala, měla jsem výbornou paní učitelku Godálovou, která mě moc naučila, a pak to už šlo jakoby přirozeně, psala jsem do školního časopisu, pak jsem zkusila napsat do redakcí novin a časopisů – a ono se to povedlo! Dodnes si doma schovávám své články pro Holky, bacha!, Dívku, ale i mnohé slovenské časopisy nebo deníky. Mimochodem, moje teta byla vždycky jednou z prvních čtenářek každé mojí knihy.   Coby novinářka jste působila například v časopisech Plus 7 dní, Eva nebo Slovenka a dělala rozhovory s umělci, sportovci, politiky a ke tvorbě knih vás přivedlo právě vaše novinářské povolání. První kniha Rozhovory na tělo vám vyšla v roce 1996 a byla úspěšná, a tak na světě bylo pokračování. Napsala jste také encyklopedii Slovenské hviezdy v NHL. Co vás přivedlo napsat tuto encyklopedii a na koho ráda vzpomínáte s osobností, s nimiž jste dělala rozhovor a je někdo, koho byste ještě ráda vyzpovídala?   Moje první knížka byla pro mě životní zážitek i zkušenost, dělat rozhovory se slavnými osobnostmi tehdy nebylo takovou samozřejmostí jako je to dnes – dnes už je dělá kdekdo, bez zkušeností, talentu… A s kdekým, podívejme se, čemu a komu se věnují mnohé časopisy. Já měla moc štěstí, že si bylo z čeho vybírat – zažila jsem ještě zlatou éru českých a slovenských herců, zpěváků. Jsou to nezapomenutelné setkání a skrývám si je v srdci jako velký dar. Od božských umělců i lidí jako Karel Gott, Helena Vondráčková, manželé Hudečkovi až po Zdenku Studénkovou nebo Evu Krížikovou či Štefana Kvietika. Stihla jsem ještě období, když si vychutnávali období své největší slávy a úspěchu. Ráda jsem informována všestranně, takže kromě kultury jsem už tehdy velice podrobně sledovala i politiku, ekonomiku, sport… Na trhu chyběla knižní pocta našim tehdejším hvězdám v proslulé NHL, tak jsem to zkusila já a vytvořila jsem lidské portréty těch našich největších hvězd. Moc krásná práce. Nemám sny, koho bych ještě ráda vyzpovídala. Všechny se mi splnily, potkala jsem spoustu zajímavých a hodnotných lidí. (úsměv) Měla jsem tu čest dělat rozhovor a setkat se s Robertem Redfordem, Hughem Granten, Ricky Martinem. Ze všeho čerpám pozitivní energii dodnes, jsou to prima lidi, i když světové hvězdy.   Od roku 2010 píšete hlavně romány. O čem ráda píšete a kde nacházíte inspiraci? Připravujete nový příběh? Jo, připravuji pořád něco. Píši pořád. (úsměv) Inspiruje mě všechno, kam jdu, co vidím, co zažiju, nebo co zažijí moji čtenáři. Na svých besedách a setkáních s nimi se jich aktivně ptám, čím žijí, co je trápí, co jim naopak dělá radost. To je pak moje inspirace, aby se v mých knížkách našli. Nové příběhy chystám, letos mi vyjde na Slovensku první speciální vánoční příběh Všude samé zázraky. Ale tady v Česku chystáme s mým panem vydavatelem do konce roku ještě dva projekty – román Zrádkyně, který by měl vyjít na vánoční trh, a v létě vychází český román Slabost jako výhoda o tom, jak je náročné končit kariéru vrcholové sportovkyně a zařadit se do normálního života. Inspirovaly mě k tomu mnohé reálné příběhy sportovců. Moc se těším a jsem zvědavá, jak se bude líbit. Budou to už moje sedmnáctá a osmnáctá knížka, vydaná v České republice.   Spisovatelkou, jak jste jednou řekla, se necítíte, raději máte ráda označení autorka knih. Dnes působíte jako mediální poradkyně. Co je vaší pracovní náplní? Radím manažerům nebo politikům v mediální komunikaci, ale taky v politických strategiích a protokolu. Učím politiky, ale sama se na tom taky pořád učím něco nového.   Na Slovensku patříte mezi úspěšné autorky a vydala jste 43 knih. Také v Čechách vám vychází překlady vašich knih. Jak jste spokojená s překlady, nebo překládáte své knihy sama? Jsem spokojená s překlady, spoléhám na své vydavatele, ale taky jsem přeložila několik českých knih do slovenského jazyka, když jsem dostala zajímavou nabídku.   „Psaní miluji, protože mi připadá nádherné vytvářet příběhy,“ jsou vaše slova. Platí to stále? Jasně! Psaní miluji, tu svobodu, snění… Tedy, jenom kapku snění v příběhu, snažím se do románů napěchovat hlavně realitu, ať jsou mé romány o životě a ze života.   Jaká jste čtenářka? Dočetla jsem se, že máte ráda životopisy. Objevila jste nějakou knížku, která vás tak zaujala, že byste ji doporučila k přečtení? Jsem žhavá čtenářka, když třeba v Praze navštívím pražský Palác knih – Luxor, odcházím s náručí plnou knih. Třeba biografií slavných herců česko-slovenské černobílé éry jako Vlasta Burian, Adina Mandlová… To období miluji! Ráda čtu knihy válečného i meziválečného období, ale i současné životopisy. Mohu doporučit knížku Michelle Obama: Můj život, ale třeba i megaknihu Karla Gotta Má cesta za štěstím, je to nádherný projekt. Kdo vládne světu od Chomského je moc zajímavé dílo, ve své knihovně mám knihy od Kissingera, Baracka Obamy, Billa Clintona a mnoha dalších. Jsem informační maniak a spořádám toho celkem dost, abych měla dokonalý přehled a pořád se učila něco nového. (smích) Všechny zpravodajské weby – slovenské i zahraniční jsou pro mne každodenní samozřejmostí a sleduju je od rána do večera, taky čtu noviny a většinu časopisů.   Co vám říká slůvko relax? Jak ráda trávíte chvíle volna? Mám velmi striktní režim, abych toho stíhala hodně a měla čas i na relax. Moc ráda spím, já snad ani nikdy neponocovala…. Cestuju. Čtu. Všechno a moc. Sportuju. Ráda běhám a hrám tenis.   Jana Benková pochází ze slovenských Topolčan a narodila se v roce 1970. Pracovala jako novinářka v časopise Plus 7 dnů, Eva nebo Slovenka. Dnes píše knihy a působí jako mediální poradkyně. Je autorkou encyklopedie Slovenské hviezdy v NHL, knihy rozhovorů Rozhovory na tělo I a II a biografii Alena Heribanová – Vždy s úsmevom. Napsala romány Lekcia od princeznej, Až po uši, Blafuj jako celebrita, Pralinky s chilli, Slečna nebezpečná, Máš, čo si chcel, miláčik, Čistá láska, Až po uši, Ben a Maxová I a II, Zlatíčko, Dievča s mačacím menom, Slnečnica, Večernica, Ten bozk, Malinový sen, Chcem takého ako ty, Už sa mi aj snívaš, Šťastná žena, Jedna noc nestačí, Agátová alej č. 25, Nájdem ťa, Oliver, Bláznivé pokušenie, Uličnica, Slabosť … Své knihy vydává také v Čechách, kde jí vyšlo 16 románů (například Máš, cos chtěl, miláčku!, Zaměstnání: Máma nebo Volavka) a další se chystají. V čtenářské anketě největšího internetového knihkupectví Martinus se stala TOP autorkou roku 2012 na Slovensku a zatím jí zde vyšlo 43 knih. Žije na Slovensku v Bratislavě.

Čas načtení: 2021-07-06 13:16:12

Kdo bloudícímu vlídně cestu ukáže…

Epidemie koronaviru zaskočila všechny a všude. Nikdo o covidu nic nevěděl a proto se množily protichůdné informace, které však byly pouze zčásti pravdivé a v naprosté většině případů se jednalo o ničím nepodložené bludné představy anebo přímo lži, motivované především patologickou záští vůči bohatým a USA. Každý náš občan zajisté četl fantasmagorické teorie o rafinovaném spiknutí amerických boháčů za účelem snížení lidské populace, o úmyslném vytvoření koronaviru v USA a předem připravených vakcínách na jeho léčení atd. atd. Nejrůznější média pak chrlila na své čtenáře nejrůznější polopravdy i lži, protože střízlivým hodnocením odborníků (byť mnohdy též protichůdným) by jejich čtenáři ani nerozuměli. Tisíce zmatených lidí proto nevěděly, komu a čemu mají věřit a snadno proto podlehly dezinformacím, které šířili nejrůznější samozvaní odborníci, „zasvěcenci“ i (ne)zodpovědní redaktoři a novináři. Konspirační tvzení jsou lživá Nejvíce však podlomila úspěšnost boje s koronavirem občanská nekázeň, záměrně podporovaná „antirouškaři“ a pokryteckými bojovníky za svobodu a lidská práva. Je sice pravdou, že nejrůznější vládní opatření byla nekoncepční a zmatená, avšak pouze nezodpovědní političtí dobrodruzi této situace využili k tomu, aby si na tomto chaosu „přihřáli svoji polívčičku“. I z hlediska zdravého rozumu je totiž nutno konstatovat, že veškerá jejich konspirační tvrzení o programovém omezování občanských práv a svobod byla a jsou lživá. Do tohoto tažení proti vládním opatřením se bohužel zapojily i soudy, přičemž zejména Nejvyšší správní soud zaujal stanovisko, že „ani za pandemického rizika nenabývá ministr zdravotnictví pravomoci římkého diktátora a nemůže si dělat co chce.“ Tento názor soudců Nejvyššího správního soudu je o to politováníhodnější, neboť z prosté neznalosti institutu římského diktátora vytváří u občanů nejen mylnou představu, že římští diktátoři byli jakýmisi uzurpátory moci a zlovolně potlačovali práva a svobody Římanů, ale že i cílem všech dosavadních opatření proti koronaviru bylo totéž. Je to naprostý nesmysl a je na pováženou, že se soudci Nejvyššího správního soudu propůjčili k takové manipulaci. Římský institut diktátora totiž nelze ztotožňovat s takovým pojetím diktatury, kterou nám v minulém století v hrůzné podobě předvedli vůdci nejrozličnějších „ismů“. Soudci si tedy zřetelně spletli pojmy s dojmy, protože institut římské diktatury nepochopili. Římský diktátor nebyl žádný orientální despota ani starořecký tyran, kterých známe z historie bezpočet. Byl volen senátem v krajní nouzi na přesně stanovené období, ve kterém musel zajistit zachování pořádku a odvrátit hrozící nebezpečí. Kritická doba si totiž vyžadovala rychlá a operativní řešení, ke kterým se těžko docházelo při zdlouhavém senátním hlasování. Zpravidla se jednalo o dobu šesti měsíců a po této době musel diktátor složit svoji funkci. Římští diktátoři si nemohli dělat, co chtěli Prvním zvoleným diktátorem byl roku 501 př.n.l. bývalý konzul Titus Larcius, neboť bylo nutno uklidnit vnitřní nepokoje v Římě a odvrátit válku se sousedními etruskými kmeny. Od té doby bylo zvoleno mnoho dalších diktátorů, z nichž mnozí se o Řím významně zasloužili a nikoho ze Římanů by tehdy ani nenapadlo označit je za despoty anebo tyrany. Výslovně lze uvést například Lucia Quinctina Cincinnata, který byl zvolen diktátorem 448 př. n. l. a jehož legendární „povolání k vládě od pluhu“ se dokonce stalo i předlohou naší pověsti o Přemyslu Oráčovi. Dále lze uvést legendárního diktátora Quinta Fabia Maxima Cunctatora (Loudala), který za druhé války punské zvolil proti Hannibalovi taktiku menších půtek namísto otevřeného boje. Tato zdržovací taktika byla nakonec tak úspěšná, že byla římským senátem oceněna těmito slovy: „Jediný člověk nám svým váháním zachránil stát.“ Vyjma Lucia Cornelia Sully (138-78 př. n. l.) také nebyl žádný jiný Říman zvolen diktátorem na neurčito. Římský senát tedy nikdy nevolil diktátora v úmyslu omezit práva a svobody římských občanů, neboť Římané by jakýkoliv náznak návratu ke kralovládě nesnesli (případy zavražděných populistů Marka Manlia Capitolina, Spuria Maelia a koneckonců i Caesara jsou toho důkazem). Proto volbu diktátora vždycky odůvodňoval formulí „aby římský národ neutrpěl škodu.“ Dnes jde v podstatě o totéž. Římští diktátoři si tedy nemohli dělat, co by chtěli, jak tvrdí někteří soudci Nejvyššího správního soudu a tímto zcela nevhodným příměrem matou veřejnost. Byli to demokraticky volení státní úředníci, kteří měli vyřešit konkrétní obtížnou situaci, zejména početné války, kdy již nepřátelé mnohdy stáli před samými branami Říma (Etruskové, Galové, Hannibal aj.). Není tedy diktatura jako diktatura, protože vždy záleží na tom, proč, kdo a jak ji vykonává. Povaha úmyslu určuje povahu činu. Ostatně lze spolehlivě prokázat, že pokud se někdo v tomto státě opravdu chová jako svéhlavý a zpupný diktátor, jsou to zejména někteří soudci, kteří si v soudních síních dělají co chtějí. Výčet projevů soudcovské diktatury by byl velice obsáhlý – počínaje manipulací s důkazy a nerespektováním zásady materiální pravdy, až po vytváření mimoprávních a tudíž i nezákonných judikátů. Nadarmo se neříká „zloděj křičí – chyťte zloděje!“ Vláda a ministr zdravotnictví neměli nepoctivé úmysly Vláda i ministr zdravotnictví sice učinili celou řadu chybných rozhodnutí, avšak nikdo nemůže prokázat nepoctivost jejich úmyslů anebo dokonce totalitní diktátorské sklony. Základní a seznatelnou motivací (úmyslem) členů vlády bylo ochránit obyvatelstvo, omezit možnost nákazy a zabránit panice. Kdyby totiž v tomto domněle „diktátorském“ úmyslu byla vláda stoprocentně úspěšná, bez ohledu na dočasné omezení občanských svobod by získala uznání občanů, celosvětovou chválu a nepochybně (což nelze zamlčet) by i před nastávajícími volbami měla v ruce „těžké karty“, které by jí oponenti mohli pouze závidět. Myslí si snad někdo, že by vládní politici úmyslně podkopávali svoji budoucí politickou pozici tím, že by úmyslně omezovali základní lidská práva a občanské svobody s vědomím, že v boji s coronavirem to bude stejně zbytečné? Vždyť všechny celosvětově nařízené lockdowny byly ve své podstatě „diktátorské“. Mnohé vládní činy se opravdu nepovedly, ale nepovedly by se ani nikomu z opozičních politiků (natož zasvěcených radilů), protože veškerá jejich tvrzení typu „co oni by všechno dokázali, kdyby mohli“ a „co by bylo kdyby bylo“ mají nulovou průkazní váhu. Ostatně pro vládní oponenty byla všechna vládní opatření špatná, ať již již šlo o přísná omezení pohybu anebo jeho uvolnění – vždycky totiž tvrdili, že se měl učinit pravý opak, i když tím popřeli i svá předchozí tvrzení. Faktem je, že soudy mnohá vládní opatření zrušily, aniž však jasně řekly, jak mělo být správně postupováno. Kdyby totiž již v odůvodnění prvního zrušovacího rozhodnutí byl jasně stanoven správný postup, mohla se vláda i ministerstvo zdravotnictví svých chyb vyvarovat. Nestalo se tak a právě proto se ony chyby znovu opakovaly – a soudci přitom klidně seděli v závětří a v klidu svých kanceláří bádali nad žalobami, obsahujícími četná nepoctivá osočení vlády z diktátorských praktik a z potlačování práv a svobod občanů. Nehledě na to, s jakým zpožděním v této extrémně vypjaté situaci rozhodovali a jaký neklid tím ve společnosti zaseli, ani jediný soudce nepovstal a jasně neřekl: „Takto to udělejte a bude to v pořádku!“ Takové vědomosti a odvahu totiž ani jediný soudce v tomto státě nemá, protože náš právní řád je nepřehledný a křivolaký a jak je známo, „když se sejdou tři právníci, mají pět právních názorů.“ Jak lze tedy poctivě říci: „Takto je to špatně!“ a přitom neříci: „Pouze takto je to dobře!“? Koronavirus se nechová podle zákona „Po bitvě je každý generál.“ Existují tisíce mudrlantů (včetně některých ambiciózních advokátů anebo soudců), kterým je okamžitě vše jasné a pouze oni přesně vědí, jak se mělo správně postupovat, aby se epidemie covidu zarazila. Je to lež, protože nevědí o nic více než epidemiologové, virologové a mnozí další zdravotničtí odborníci. Svými osobními útoky, podáními, stížnostmi, žalobami ani rozsudky totiž vůbec nic neřeší a pouze zvýrazňují svoji domnělou důležitost, neboť striktním dodržením zákonů epidemii nezastaví a pouze zvýší občanskou nejistotu a nespokojenost. Koronavirus se přece nechová podle zákona, nelze mu nic nařídit a nelze jej ani odsoudit! Na vzedmuté vlně emocí se však všem populistům, demagogům a právním pozitivistům tak dobře plave! Ani jeden z nich se přitom neodváží říci, že podle jejich mínění dodržení zákona je důležitější než lidské životy. Takovou odvahu a argumentační schopnost totiž také nemají, neboť i když se považují za géniální, nechtějí vypadat jako úplní hlupáci. Zmatení, nerozumní a nevědomí lidé chtějí na vládě zázraky. Zázraky se však nedějí a proto se dosud ani jedinému knězi, advokátovi ani soudci nepodařilo (a ani nepodaří) vymýtit koronavirus modlitbami, žalobami ani rozsudky. Rozumně uvažující občané by však měli oprávněně požadovat, aby v této tíživé situaci všechny státní orgány (včetně soudů) „táhly za jeden provaz“. Není tomu tak, protože advokáti si vymýšlejí argumenty, kterými by se zviditelnili, a soudci se zase odvolávají na svoji nezávislost a neučiní ani o píď více, než jim výslovně ukládá zákon. Ještě ani jednoho z nejvyšších představitelů justice totiž nenapadlo, aby inicioval vznik mezirezortního poradního orgánu, který by za jejich účasti i účasti politiků a odborníků zvolil jediný vhodný a časově omezený postup a poté by okamžitě inicioval jeho uzákonění, včetně sankce za jeho porušení. Jsou lidé, kteří mají snahu problémy řešit i za cenu nesmírných potíží a stresů, a lidé, kteří mají snahu jejich řešení mařit a ještě z toho mají zvrácené potěšení. Je na pováženou, když v naší „demokracii“ výrazně přibývají právě ti druzí – posměváčci, rejpalové, manipulátoři, lháři, provokatéři, závistivci, populisté, demagogové, programoví kritici, samolibí ješitové až po naprosté hlupáky. Tím by se už měli spíše zabývat psychologové a psychiatři, protože značná část naší dospělé populace je vážně psychicky narušena a tento stav se stále zhoršuje. Když si totiž přečteme díla starověkých autorů a porovnáme jejich slova s naší každodenní realitou, musíme s politováním konstatovat, že celá naše společnost stojí v intelektuálním i mravním bahně – někdo jen po kotníky, někdo po kolena, někdo až po ramena a někomu už z bahna koukají jenom vlasy. Historie je učitelkou života Nikdo totiž nezvedne lampu, aby bloudícím posvítil na cestu, a nikdo jim ani nedá poctivou radu. Nemáme žádného „světlonoše“, za všechno se platí a pokud i zvednutí lampy nebude dobře zaplaceno, nikdo z „povolaných“ neudělá nic nad rámec svých zákonných povinností. Je to hanba, že jsme se za uplynulých 31 let propadli až tak hluboko. „Kdo bloudícímu vlídně cestu ukáže, toť jak by mu světlo o své světlo zapálil: nic míň mu nesvítí, zapálí-li jinému.“ (Quintus Ennius – 239-169 př. n. l.) „Obecně platné zásady: nikomu nebránit v přístupu k prameni, dovolit každému, aby si od našeho ohně zapálil, radí-li se kdo s námi, dát mu poctivou radu – to vše jsou věci prospěšné lidem, kterým se jich dostává, a přitom nejsou obtížné tomu, kdo je poskytuje.“ (Marcus Tullius Cicero – 106-43 př. n. l.; O povinnostech;) „Protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, tomuť jest to hříchem.“ (Epištola sv. Jakuba, kap. 4/17) Až tedy znovu uslyšíme radikálně kritická a samolibá slova o tom, jak se správně mělo v boji s koronavirem postupovat a kdyby se to již před rokem udělalo, byl by s ním definitivní konec, vězte, že to jsou pouhé žvásty. Historie zná takový bludařů bezpočet. Pokud se totiž do historie představ, fantasmagorií a bludů začtete, s účasem zjistíte, jak si jsou všichni ti bludaři napříč věky podobní. Historie je učitelkou života (Historia magistra vitae est).   JUDr. Oldřich Hein je členem spolku Chamurappi, z. s. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-28 06:18:11

Zločin na zločinci není zločinem?

Nepřijatelným úkazem v trestním řízení nejsou jen občasné rozsudky nad nevinnými lidmi, ale někdy také znemožnění postihu pachatelů skutečných darebáctví osobitým chováním orgánů činných v trestním řízení, policií počínaje a soudy konče. Malou naději na úspěch mají trestní oznámení, podaná obviněnými proti oznamovatelům jejich trestné činnosti. Většinou skončí přiložením k trestnímu spisu jako podání obhajoby a na jejich prověření nikdy nedojde. Tímto způsobem se často nakládá i s podněty, které sice podává obviněný v neprospěch poškozeného, ale tematicky s projednávanou kauzou vůbec nesouvisí. A ochranou proti takovému postupu není ani předložení trestního oznámení nepříslušnému orgánu, u něhož se nepředpokládá jakýkoli vztah k podezřelému. Tak například pečlivě vypracované oznámení pro praní špinavých peněz, předložené krajskému ředitelství policie v Jihlavě, putovalo na policejní ředitelství ve Zlíně a tam zmizelo jako v černé díře. „Dostanu vás do tepláků“ K odblokování dochází výjimečně a je nutné tomu nějak pomoci. Kdysi jsem sledoval případ policejního operativce, jemuž vyšetřovaný občan slíbil, že ho „dostane do tepláků“, pokud ho nenechá na pokoji, a skutečně dosáhl úspěchu. Nechal se kamarádem – důstojníkem z policejního prezidia – uvést na tehdejší Inspekci ministra vnitra, podal na policistu trestní oznámení kvůli údajnému požadování úplatku za odložení případu a půjčil inspektorům obrovskou částku na provedení předstíraného převodu peněz. Policista se skutečně dostal před soud, kde nakonec vyvázl s podmínkou. Trestní spis „obtěžovaného“ občana ale zůstal založený na věky. Ve vyšetřování se nepokračovalo, ač podezření proti němu bylo důvodné, a určitě bylo na místě prověřování dovést do konce. Úspěšná hrozba „dostáním do tepláků“ měla asi trvalé účinky. Obnovené oznámení proti „obtěžovanému“ skončilo v policistově soudním spisu jako přílohové podání obhajoby, jimž se nikdo nezabýval. V tomto případě zcela výjimečně boží mlýny mlely pomalu, ale přece jen domlely. „Obtěžovaný“, ukolébaný úspěchem, pokračoval v navyklém nezákonném chování a v další kauze si odnesl od soudu vysoký trest, patrně o hodně vyšší než ten, proti němuž se bránil spoluprací s inspekcí. Obtížné bývá vyvolání postihu za hyenismus darebáků, kteří se přisáli na obviněné a pokoušejí se přijít k penězům zneužitím jejich tísně. Základní schéma jejich podvodu je jednoduché: obviněnému nabídnou, že za úplatu vyřeší jeho potíže, přičemž aspoň část zaplacených peněz jim zůstane, i kdyby jejich snaha o pomoc vyzněla naprázdno. Předstírají, že vyplacené peníze použijí jako úplatek pro činitele, kteří mají osud obviněného v rukou. Tento druh hyenismu se uplatňoval již ve spojitosti s žádostmi o milost v době působení prezidentů Václava Havla a Václava Klause. Jejich kanceláře byly otevřené veřejnosti a debata s jejích pracovníky a někdy i s oběma prezidenty o důvodnosti žádostí o milost byla možná. Jako člen spolku Šalamoun jsem se takových vyjednávání několikrát zúčastnil. Dosáhli jsme dokonce i jistých úspěchů, aniž bychom kohokoli uplatili. Na úplatky jsme ostatně neměli prostředky a od podporovaných žadatelů jsme žádné zálohy nevybírali, ani jsme nedostávali odměny za úspěch.   Hyeny, které si na předstíraném podporování žádosti o milost postavily byznys, nic neriskovaly: mohli se skutečně přimlouvat, nikoho nepodplatit a peníze strčit do kapsy, i když zákazník milost nedostal. Nikdo si nikdy nestěžoval, protože doznání k poskytnutí peněz na úplatky by zřejmě mělo pro plátce neblahé následky. O uplácení úředníků Kanceláře prezidenta republiky kolovaly divoké pověsti, ale pokud došlo na jejich prověřování, nikdy se nepodařilo prokázat jejich pravdivost. Policie nebyla úspěšná ani v případě, kdy se omilostněná mladá policistka pochlubila, že jí milost Václava Klause koupil strýc. Netuším, zda se hyeny přiživují i na žadatelích o milost prezidenta Miloše Zemana. Prostor se jim zúžil již tím, že pan prezident zmocnil k předběžnému vyhodnocování žádostí ministerstvo spravedlnosti a celkově svou pravomoc téměř nevyužívá. Ale hyeny by mohla pokoušet skutečnost, že sám prezident ministerstvo spravedlnosti obchází a udělil pár milostí, které jím neprošly a dostaly se na jeho stůl nějakým záhadným kouzlem (korupce za tím jistě nebyla!). Například milost Jiřímu Kajínkovi určitě ministerstvo nedoporučilo. Hyeny nabízejí záchranu Hyeny ale nacházejí prostor k uplatnění i v běžném trestním řízení. Přisají se na obviněného, kterého netěší vyhlídka na pobyt ve státním zaopatření a nabízejí jeho záchranu. Předstírají, že mají osobní vazby na rozhodující osobnosti řetězce trestního řízení, které jim umožňují zbavit jejich oběť strachu o budoucnost. Za záchranu je ale třeba zaplatit, protože policisté, státní zástupci a soudci jsou jen lidé, kteří „nějakou korunou bokem“ nepohrdnou, dokonce bez odměny nehnou prstem. Stíhání hyen není časté. V současné době zpovzdálí sleduji případ, v němž policisté odvedli vynikající práci a pachatelé jsou zřejmě na cestě před soud s naději na vysoké tresty. To je ale spíše výjimka. I když občas vyjde případ zneužití obviněného najevo, neznamená to, že se příslušné orgány vždy samozřejmě pustí do pronásledování hyen. Překážkou je nejčastěji spojení pachatelů s vlivnými činiteli, kteří v jejich úsilí (ať předstíraném nebo skutečném) o záchranu obviněného by mohli sehrát rozhodující roli. Do řízení, v jehož rámci by možná bylo nutné jako podezřelého sledovat a později vyslýchat jako obviněného například předsedu soudu, se obvykle orgány nehrnou. Majestát úřadu odrazuje i lovce lebek. Orgány činné v trestním řízení jsou již několik let obeznámeny se záznamy, jež při jednání s hyenami pořídil obžalovaný, zřejmě oprávněně odsouzený, jemuž se v žádném případě do vězení nechtělo. Postup hyeny je zde přesně popsaný: „dobrodinec“ může za poměrně malé peníze zařídit, aby policie zlikvidovala vyšetřovací spis a oznámila soudu, že na obviněného nic nového nemá. „Zpracovaný“ soudce pak uloží nižší trest. Následně se přiblíží na dosah ruky nárok na podmínečné propuštění, a to se dá také ovlivnit. Za zkrácení pobytu ve vězení by ovšem pan obviněný musel zaplatit velké peníze. Nabízející se holedbal známostí se dvěma předsedy soudů, s vysokým policejním důstojníkem, významným pracovníkem GIBS, se státním zástupcem a dvěma soudci. Všechny má v rukou, čekají s nataženou dlaní a udělají vše, co se po nich žádá. Důvěryhodnost legendě dodával detailními údaji o soukromých setkáních s nimi, jež působí dojmem, že nějaké vztahy s nimi skutečně měl. To ovšem ještě neznamená, že je mohl zneužívat uvedeným způsobem. Pravdu nelze zjistit bez řádného prověření, ale raději ji dosud nikdo nechtěl znát. Znojemský justiční zločin Daleko drzejší a o to lépe chráněná byla dvojice mužů, kteří oslovili trestně stíhaného věřitele a nabízeli mu, že odpuštěním větší části stamilionového dluhu si vyslouží zastavení procesu. Pan obžalovaný je odmítl, ale jeho obhájci je později nechali předvolat jako svědky. Pánové se skutečně dostavili a uvedené jednání doznali. Uvedli i podrobnosti o tom, kdo jim úkol zadal a zmínili se o slíbené milionové provizi. Soudce, jenž za normálních okolností vedl výslech svědků přímo virtuózně, se nepídil, jakým způsobem by mělo dojít k zastavení rozjetého soudního řízení. Státní zástupce setrval v obvyklé pasivitě. Považuji za pravděpodobné, že by pan obžalovaný, pokud by na nabídku přistoupil, přišel o velké peníze, ale jeho trestní řízení by bez ohledu na to proběhlo zcela normálně až do konce. Nevěřím, že by bylo možné rozjeté hlavní líčení zastavit. Čili pánové se vlastně v soudní síni doznali k pokusu o podvod. Nicméně také navodili podezření, byť slabé, že se připravovalo ovlivnění soudního jednání nezákonným způsobem: tak závažné podezření by jistě zasluhovalo prověření. Za pozornost jistě stálo jednání dlužníka. V nejlepším případě nabídkou provize vyvolal pokus o podvod. Ale na místě bylo také podezření, že by skutečně odměnil věřitele za shovívavost nezákonným zásahem do procesu. Nikdo ale nic neprověřoval. Podvod směřoval proti obžalovanému a provizi nabízel pan poškozený. Škodit trestně stíhanému věřiteli není zřejmě hřích. Soudce a státní zástupce se podle jejich nadřízených netečností k doznání podvodníků nedopustili kárného provinění. Zvlášť velké potíže při pokusu o odvetu může mít poškozený „zločinec“, pokud se na něm bezpráví dopustí přímo soudci a státní zástupci. Klasickou ukázkou takového příběhu je kauza, o které několik let píšu a činím i jiné kroky: znojemský justiční zločin. Stal se v roce 2012. Senát předsedy Jaromíra Kapinuse Okresního soudu ve Znojmě na návrh státní zástupkyně Jarmily Goldové nepovolil obnovu procesu nevinně odsouzenému, za jehož domnělý čin byl pravomocně odsouzen skutečný pachatel. Rozhodnutí potvrdil senát předsedy Aleše Flídra Krajského soudu v Brně. Do věci nakonec zasáhl Nejvyšší soud ČR, jenž vyslovil nezákonnost rozhodnutí a nařídil opakování řízení o povolení obnovy. Na konci příběhu byl zprošťující rozsudek. Cesta k němu byla ale dlouhá a o její neúčelné prodloužení se vydatně zasloužila státní zástupkyně Jarmila Goldová. Účinkující v tomto případě jednali vědomě, úmyslně, nezákonně a způsobili škody materiální i nemateriální, navíc uškodili prokazatelně nevinnému. Z pohledu nadřízených měli ale zřejmě na takové jednání samozřejmý nárok. Nenašel se kárný žalobce, který by je poslal před kárný soud. Když marně vypršela objektivní lhůta pro kárné stíhání, došlo na trestní oznámení. Na jejich obranu se pak postupně postavila celá moravská část soustavy státního zastupitelství od Nejvyššího státního zastupitelství až na okresní úroveň. Podání skončilo v archivu příslušného policejního útvaru založeno ad acta. Dohled nad věcí se dostal do rukou věcně a místě nepříslušného okresního státního zastupitelství a tam asi zůstane až do konce světa. Popření principů právního státu Chápu, že policisté nemají v oblibě trestní oznámení, podaná obviněnými. Mnoho z nich je zatíženo subjektivním pohledem předkladatele a nemohou skončit jinak než odložením. Ale i na přípravu odložení je třeba vynaložit čas a energii, které možná chybí při vyšetřování oprávněného podezření. Se stejným pochopením přijímám postoje státních zástupců, kteří v takovém případě ochotně dávají souhlas k odložení případu. Chápat mohu, ale přijmout nemusím. Nepřiznaný leč uznávaný názor příslušníků orgánů činných v trestním řízení, že obviněný nezasluhuje ochranu, je-li sám napaden útokem trestného činu, je ve skutečnosti popřením principů právního státu. I zločinec má právo na ochranu své osoby proti napadení, a orgány činné v trestním řízení mají morální povinnost mu pomoci. Přimlouvám se za opuštění praxe, v které se vůbec neprověřuje podezření na trestný čin, podané obviněným. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-27 13:44:00

Společnost ExaGrid získala za rok 2024 nejvyšší pětihvězdičkové hodnocení v průvodci CRN ® Partner Program Guide

Marlborough (Británie) 27. března 2024 (PROTEXT/BusinessWire) - Partnerský program pro prodejce společnosti ExaGrid byl vybrán díky svému závazku pečovat o silná, zisková a úspěšná partnerství s prodejními kanálySpolečnost ExaGrid ®, jediné řešení v daném oboru pro vrstvené zálohování dat, dnes oznámila, že byla oceněna společností CRN ® , značkou The Channel Company, když získala prestižní pětihvězdičkové oceněním v průvodci partnerskými programy pro rok 2024. Tento každoroční průvodce poskytuje důležité informace poskytovatelům řešení, kteří zkoumají partnerské programy dodavatelů technologií, jež nabízejí vysokou hodnotu a jsou v souladu s jejich obchodními potřebami a cíli. Platforma ExaGrid stojí za více než 25 zálohovacími aplikacemi a nástroji jako zálohovací úložiště a poskytuje nejvyšší výkon pro zálohování a obnovu, nejlepší škálovatelnost, jedinou nesíťovou vrstvenou vzduchovou mezeru pro obnovu ransomwaru a obsahuje deduplikaci dat pro snížení nároků na úložiště a nákladů.Tato tisková zpráva obsahuje multimediální prvky. Celou zprávu najdete zde: https://www.businesswire.com/news/home/20240326968663/cs/Rozsah a hloubka podpory a zdrojů, které dodavatelé technologií nabízejí prostřednictvím svých partnerských programů, je řešení pro poskytovatele, kteří posuzují, s jakými dodavateli IT, poskytovateli služeb a distributory se spojit při vytváření technologických řešení světové úrovně, zásadním faktorem. Prvky programů, jako jsou finanční pobídky, podpora prodeje a marketingu, školení a certifikace, technická podpora a další, mohou dodavatele odlišit a hrát klíčovou roli při podpoře dlouhodobého růstu jejich partnerů.Pětihvězdičkové hodnocení je udělováno společnostem, které vytvořily své partnerské programy tak, aby šly nad rámec svého závazku pečovat o silná, zisková a úspěšná partnerství s prodejními kanály.Při sestavování průvodce partnerskými programy za rok 2024 hodnotila společnost CRN dodavatele na základě požadavků programu a nabídky, jako jsou školení a vzdělávání partnerů, předprodejní a poprodejní podpora, marketingové programy a zdroje, technická podpora a komunikace.Společnost ExaGrid nabízí ve svém programu pro prodejní partnery ExaGrid mnoho novinek, mezi nimi:• Nepožaduje se tvorba skladových zásob• Nejsou požadovány žádné milníky ani závazky• Registrace obchodů pro prodejce, kteří přinášejí příležitosti společnosti ExaGrid, aby ochránili marži• Programy SPIF pro obchodní zástupce prodejců a architekty řešení• Bonusy Meeting Maker za schůzky s potenciálními zákazníky• Společnost ExaGrid spoluprodává se svými vlastními prodejci, včetně technických systémových inženýrů v terénu• Společnost ExaGrid provádí veškerou podporu zákazníků a prodejci získávají všechny budoucí objednávky na zařízení a obnovení údržby a podpory"Jsme poctěni, že partnerský program prodejců společnosti ExaGrid získal v průvodci partnerskými programy CRN pětihvězdičkové hodnocení,“ řekl Bill Andrews, prezident a generální ředitel společnosti ExaGrid. "Společnost ExaGrid má nejsilnější a nejunikátnější prodejní program v oboru, který byl navržen tak, aby předčil očekávání našich partnerů. Zálohovací úložiště je obrovský trh, který roste, a my se těšíme na spolupráci s novými partnery v roce 2024 a na další úspěchy našich stávajících partnerů po celém světě. Naším cílem je pomoci našim partnerům poskytovat zákazníkům produkt, který řeší problémy, s nimiž se potýkají v souvislosti se zálohovacím úložištěm, a produkt, který prostě funguje a je neuvěřitelně dobře podporován. Když spolupracujeme, vyhrávají všichni,“ řekl."Ocenění v tomto seznamu odráží hodnotu partnerských programů vyzdvihovaných dodavatelů a jejich závazek vyvíjet se společně s poskytovateli řešení a podporovat úspěch IT kanálu,“ řekla Jennifer Follett, viceprezidentka pro americký obsah a výkonná redaktorka CRN ve společnosti The Channel Company. "Toto ocenění umožňuje poskytovatelům řešení objevit dodavatele, kteří drží krok s vyvíjejícími se požadavky jejich podnikání a jejich klientů. Díky průvodci partnerskými programy CRN 2024 mají poskytovatelé řešení přístup k hlubokým informacím o jedinečných silných stránkách jednotlivých partnerských programů a prodejcích, kteří prokazují oddanost komunitě svých partnerů.“Průvodce partnerskými programy pro rok 2024 bude uveden v dubnovém vydání časopisu CRN pro rok 2024 a online na adrese www.CRN.com/PPG.O společnosti ExaGridSpolečnost ExaGrid poskytuje vrstvené zálohovací úložiště s jedinečnou přistávací zónou („Landing Zone“) s diskovou vyrovnávací pamětí, úložištěm pro dlouhodobé uchovávání a škálovatelnou architekturou. Řešení "Landing Zone“ společnosti ExaGrid umožňuje nejrychlejší zálohy, obnovení a okamžité zotavení virtuálních počítačů. Vrstva úložiště nabízí nejnižší náklady na dlouhodobé uschování. Škálovatelná architektura společnosti ExaGrid zahrnuje plnohodnotná zařízení a zajišťuje zálohovací okno s pevnou délkou při nárůstu dat, přičemž odpadají nákladné forkliftové aktualizace a zastarávání produktu. Společnost ExaGrid nabízí jediný dvouvrstvý přístup k ukládání záloh s nesíťovou vrstvou, zpožděným odstraňováním a neměnnými objekty pro obnovu po útocích ransomwaru.Společnost ExaGrid disponuje fyzickými prodejními a předprodejními systémovými inženýry v těchto zemích: Argentina, Austrálie, Benelux, Brazílie, Kanada, Chile, SNS, Kolumbie, Česká republika, Francie, Německo, Hongkong, Indie, Izrael, Itálie, Japonsko, Mexiko, Skandinávie, Polsko, Portugalsko, Katar, Saúdská Arábie, Singapur, Jižní Afrika, Jižní Korea, Španělsko, Turecko, Spojené arabské emiráty, Velká Británie, Spojené státy a další regiony.Navštivte nás na adrese exagrid.com nebo se s námi spojte na LinkedIn. Podívejte se, co říkají naši zákazníci o vlastních zkušenostech se společností ExaGrid, a zjistěte, proč nyní tráví podstatně méně času zálohovacím ukládáním v příbězích o úspěších našich zákazníků. ExaGrid is proud of our +81 NPS score!ExaGrid je registrovaná ochranná známka společnosti ExaGrid Systems, Inc. Všechny ostatní ochranné známky jsou majetkem příslušných vlastníků.O společnosti The Channel CompanySpolečnost The Channel Company umožňuje průlomovou výkonnost IT kanálů díky našim dominantním médiím, poutavým akcím, odbornému poradenství a vzdělávání a inovativním marketingovým službám a platformám. Jako katalyzátor kanálu propojujeme a posilujeme postavení dodavatelů technologií, poskytovatelů řešení a koncových uživatelů. S oporou v téměř 40 letech bezkonkurenčních zkušeností s obchodními kanály čerpáme z našich hlubokých znalostí a vymýšlíme nová inovativní řešení pro stále se vyvíjející výzvy na trhu s technologiemi. www.thechannelcompany.comSledujte The Channel Company na: Twitteru, LinkedIn aFacebooku.© 2024 The Channel Company, Inc. CRN je registrovaná ochranná známka společnosti The Channel Company, Inc. Všechna práva vyhrazena.Text této zprávy v původním, zdrojovém jazyce je oficiální verzí. Překlad této zprávy do jiných jazyků poskytujeme pouze jako doplňkovou službu. Text zprávy v původním, zdrojovém jazyce je jedinou právně závaznou verzí této tiskové zprávy. Zdrojovou verzi najdete na businesswire.com: https://www.businesswire.com/news/home/20240326968663/cs/KONTAKT:Mary DomenichelliExaGridmdomenichelli@exagrid.com Kristin DaSilvaThe Channel Companykdasilva@thechannelcompany.com Zdroj: ExaGrid Systems, Inc. 

Čas načtení: 2024-04-27 09:11:33

Úspěšná sabotáž ukrajinské rozvědky: speciální jednotky spálily v Moskvě ruský vrtulník Ka-32

V noci na 26. dubna 2024 byl na letišti Ostafjevo Ministerstva obrany Ruské federace v Moskvě zničen víceúčelový nepřátelský vrtulník Ka-32. The post Úspěšná sabotáž ukrajinské rozvědky: speciální jednotky spálily v Moskvě ruský vrtulník Ka-32 first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-27 04:50:18

ISW: Předčasně zahájená ofenzíva v Charkovské oblasti nebyla pro Rusy úspěšná

Analytici z Institutu pro studium války se domnívají, že Rusko zahájilo svou ofenzívu v Charkovské oblasti na severu Ukrajiny předčasně, uvádí deník Ukrajinska Pravda. The post ISW: Předčasně zahájená ofenzíva v Charkovské oblasti nebyla pro Rusy úspěšná first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-01 10:14:37

Úspěšná spolupráce s americkou FBI. Muž z Ústecka vytvářel a šířil dětskou pornografii, hrozí mu tři roky

Ústecko - Kriminalisté z oddělení kybernetické kriminality Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje obvinili a na základě jejich vyšetřování státní zástupce poté obžaloval 44letého muže z Ústecka z trestných činů výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, přechovávání omamných a psychotropních látek a jedů a z nedovoleného ozbrojování, uvedla Policie České republiky. The post Úspěšná spolupráce s americkou FBI. Muž z Ústecka vytvářel a šířil dětskou pornografii, hrozí mu tři roky first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-02 12:57:50

Tohle se v Česku zatím nestalo. Prezidentské volby na Islandu ovládala úspěšná podnikatelka

Na Islandu vyhrává prezidentské volby podnikatelka a investorka Halla Thomassdottirová. Thomasdottirová získala 32,8 % hlasů. Její nejbližší soupeřka, bývalá premiérka Katrine Jacobsdottirová, získala 25,7 %. Informovala o tom agentura Bloomberg. The post Tohle se v Česku zatím nestalo. Prezidentské volby na Islandu ovládala úspěšná podnikatelka first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-18 17:25:48

Animák V hlavě 2 převálcoval i Dunu. Úspěšná premiéra ukazuje, že zavedený model Hollywoodu stále funguje

V hlavě 2 má za sebou jednu z nejlepších premiér animovaného filmu vůbec. Navazuje na hit z roku 2015 odehrávající se v mysli dospívající dívky. Článek Animák V hlavě 2 převálcoval i Dunu. Úspěšná premiéra ukazuje, že zavedený model Hollywoodu stále funguje se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-08-04 18:38:18

Kryptoměnová horečka: Trumpův bitcoinový plán, rekordní těžba a úspěšná etherová ETF

Američtí politici se nyní předhánějí v otázce bitcoinu ve strategických rezervách. Těžba bitcoinu dosáhla nových rekordů, etherové ETF měly svůj první týden a vydavatel USDT hlásí rekordní zisky. Přinášíme další... The post Kryptoměnová horečka: Trumpův bitcoinový plán, rekordní těžba a úspěšná etherová ETF first appeared on Objevit.cz: IT magazín, zprávy a novinky ze světa IT.

Čas načtení: 2024-08-28 14:28:57

Eiyuden Chronicle: Hundred Heroes – pochodeň oblíbené série

Pokud je hra úspěšná, nezřídka se stává, že dostane své pokračování nebo se z ní stane rovnou herní série. Pokud je však herní série opravdu úspěšná, může na jejích kamenech vzniknout další hra, která založí svou sérii. Článek Eiyuden Chronicle: Hundred Heroes – pochodeň oblíbené série se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-09-15 14:01:17

Jak se buduje dlouhodobě úspěšná firma (a čím si musí projít)? | Petr Borkovec (Partners)

Vybudoval čtyřmiliardové Partners. Prošel si s ním ale nemalou krizí a firmu musel výrazně předělat. Nahlédněte do byznysu Petra Borkovce. The post Jak se buduje dlouhodobě úspěšná firma (a čím si musí projít)? | Petr Borkovec (Partners) first appeared on rostecky.

Čas načtení: 2025-03-04 16:00:12

Věci, o nichž by se mělo (ne)mluvit!

Rebeka je mladá, úspěšná a nadaná, do jejího života však zasáhne ztráta otce, která ji zdrtí. V jednu chvíli se zdá, že víra v Boha by jí mohla pomoci, to by však nesměla narazit na otce Patrika. Muže, který sice předstírá pomoc, avšak jeho vlastní touha vede ke zcela jiným činům… Osmadvacetiletá Rebeka, nadaná a úspěšná fotografka,

Čas načtení: 2025-03-20 10:50:00

Nový portál Hotely.cz chce v Česku konkurovat Bookingu

Praha 20. března 2025 (PROTEXT) - Tři úspěšné portály pro on-line rezervace ubytování se slučují pod značku Hotely.cz. Stojí za ní největší středoevropský hráč v oboru, maďarská Szallas Group. Zároveň ale nabízí hostům i ubytovatelům podporu lokálního českého týmu.Populární rezervační portály hotel.cz, penzion.cz a hotely.cz se slučují pod jednu značku – Hotely.cz. Ta od března nabízí všechny dosavadní služby pod jednou střechou a s vylepšeným komfortem pro uživatele z řad cestovatelů i ubytovatelů. A neskrývá velké ambice – chce být silnou konkurencí pro globální hráče a propracovat se na pozici jedničky tuzemského rezervačního trhu.Na webu Hotely.cz najdou lidé nabídku na více než 83.000 ubytování nejen v Česku, ale i v dalších zemích střední Evropy jako je Maďarsko, Polsko, Slovensko nebo Chorvatsko. A zároveň ubytovatelé mohou oslovit díky silné regionální přítomnosti Szallas Group i hosty z těchto zemí."Českému trhu chybí úspěšná on-line rezervační služba, trhu naprosto dominuje Booking.com. A my věříme, že to s Hotely.cz dokážeme změnit. Chceme vybudovat novou a moderní značku, která přinese poskytovatelům ubytování lokální český servis, uživatelsky přívětivý extranet a zároveň zázemí silného regionálního hráče," uvádí Michal Drahoš - obchodní ředitel Hotely.cz pro Česko a Slovensko.Český servis, mezinárodní dosahProvozovatelem Hotely.cz je úspěšná maďarská firma Szallas Group, největší hráč v oblasti on-line ubytovacích portálů ve střední Evropě. V domovském Maďarsku má třetinový podíl domácího cestovního trhu a nyní expanduje na další středoevropské trhy včetně Česka.Ročně se přes jejích 12 online produktů ubytuje 2,5 milionu hostů, celková roční hodnota transakcí dosahuje 250 milionu eur."Maďarský a český trh jsou si z hlediska trendů v cestovním ruchu poměrně podobné. Například v obou zemích hrají výraznou roli rodinné dovolené, převážně tuzemské. Silně roste také zájem o dovolené v sousedních zemích. A proto věříme, že dokážeme naše regionální zkušenosti zužitkovat v českém prostředí a vytvořit úspěšnou a sebevědomou značku. Na rozdíl od globální konkurence nabízíme ubytovatelům přímý kontakt na český tým a podporu v češtině. Díky mezinárodní působnosti naší skupiny pak zároveň dovedeme efektivně promovat konkrétní hotely i celé regiony v blízkém zahraničí," říká Lampros Zolotas - Chief Operating Officer Szallas Group. O Hotely.cz:Portál Hotely.cz nabízí více než 83.000 prověřených hotelů, penzionů či apartmánů v šesti zemích střední Evropy. Nyní pod sebe sloučil i služby partnerských webů hotel.cz a penzion.cz. Od roku 2019, kdy tyto portály přešly pod Szallas Group zažily strmý růst a staly se dlouholetou úspěšnou stálicí českého rezervačního trhu.www.hotely.cz   

Čas načtení: 2024-02-17 19:00:00

České drony už bojují na Ukrajině. Veřejnou sbírku ale provází výhrůžky

Populární český herec Ondřej Vetchý podpořil v prosinci kampaň, která má za cíl nákup deseti tisíc dronů pro Ukrajinu. Vysloužil si za to výhrůžky, které prošetřuje policie. I tak je kampaň úspěšná. Přes čtyřiašedesát milionů korun, které se povedlo vybrat, znamená tisíce vyrobených dronů. Některé již na Ukrajině létají.

Čas načtení: 2023-10-23 14:00:00

Smutný příběh čtenářky Věrky: Žila jsem s násilníkem

Obětí domácího násilí se může stát každá žena. Vzdělaná, krásná i úspěšná. Oběti mají jen jednu věc společnou - vybraly si nesprávného muže. Naše čtenářka Věrka (41 let) se s námi podělila o svůj smutný příběh. Vypraví o první facce, ponižování a bití, o zlomeninách i hospitalizaci v nemocnici. Dovolila nám ho zveřejnit.

Čas načtení: 2024-02-13 12:56:00

Bývalá biatlonistka Soukalová vyrazí na turné s novým filmem o svém životě

Praha - Někdejší úspěšná biatlonistka Gabriela Soukalová vyrazí na turné s novým filmem o svém životě. Navštíví města, která jsou spjatá s její sportovní kariérou. Snímek natáčela přes dva roky s režisérem...

Čas načtení: 2013-02-01 00:00:00

Original Fake jaro/léto 2013 - Prvotřídní detail

Label Original Fake si sice nevydobyl až tak velkou pověst u široké veřejnosti, avšak mezi fashionheads je tato značka velmi úspěšná, tak trochu nám vrtalo hlavou, proč tomu tak a myslím, že následující kolekce jaro/léto 2013 vše objasnila. Je totiž plná skvěle navržených kousků prakticky pro komp ...