Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-12-26 15:32:30

FOTO: Ledová tradice. V mrazivém počasí se do Vltavy nořili otužilci

Tři sta šedesát milovníků otužování se na druhý svátek vánoční sešlo na pražském Slovanském ostrově na 78. ročníku Memoriálu Alfreda Nikodéma, který je nejstarší otužileckou akcí u nás. Tradičně se tu o Vánocích setkávají profesionální i amatérští plavci napříč generacemi. Letos byla nejstarší plavkyní pětaosmdesátiletá Blanka Vyskočilová, nejmladší třináctiletá Kateřina Rejzková. Soutěžní 750 metrů dlouhé tratě se účastnili otužilci nejen z České republiky, ale i ze Slovenska, Polska, Anglie, Belgie, Německa, Itálie a Maďarska. Tuto trať vyhrála už podesáté Lenka Pavlacká, memoriálu se účastnila celkem sedmnáctkrát. Podle pořadatelů byla teplota vody v řece 4,3 °C a vzduchu -3,5  °C.

Čas načtení: 2024-04-09 06:30:00

Arcibiskup má anténu v okapu a primátor Prahy na střeše. Podívejte se na modernizovaný nejstarší mobilní vysílač

Druhý nejstarší mobilní vysílač v Praze je umístěn na pražském magistrátu a prošel modernizací na 5G. Zajímavou lokalitou je i vysílač na Arcibiskupství pražském. Uvnitř: GALERIE.

Čas načtení: 2019-12-01 16:48:27

Louskáček, vánoční sen podporuje sociálně slabé rodiny s dětmi

Obnovená premiéra klasického baletu Louskáček, vánoční sen se uskuteční v neděli 1. prosince 2019 v Divadle na Vinohradech. Titulní roli Klárky a Prince zatančí sólisté přední baletní scény v Praze – Sophie Benoit a Giovanni Rotolo. Diváci se mohou těšit na vynikající výkony tanečníků, pohádkový příběh s výpravnou scénou a kostýmy. Toto představení přinese radost také rodičům s dětmi ze sociálně slabých rodin, kterým poskytuje sociální služby nezisková organizace Diakonie ČCE – Středisko křesťanské pomoci v Praze. Postavu strýčka Drosselmeyera, průvodce dějem baletu, ztvární sólista Viktor Svidró. V dalších rolích se představí tanečníci Tanečního centra Praha – konzervatoře, Pražského komorního baletu a studenti mezinárodní baletní školy First International Ballet School. „Jedná se o ojedinělý edukativní projekt. Choreografie je tanečníkům šitá na míru. Letos probhla generační výměna, děti odrůstají, a tak jsem připravila kompletně nové obsazení včetně hlavních hrdinů,“ uvádí Veronika Iblová, choreografka a režisérka představení. Balet bude uveden celkem v deseti představeních. Obnovená premiéra se koná 1. prosince od 15 hodin v pražském Divadle na Vinohradech. Představení pořádá agentura Czech Jazz Art, která formou vstupenek podpoří neziskovou organizaci Diakonie ČCE – Středisko křesťanské pomoci v Praze, která pomáhá sociálně slabým rodinám s dětmi a provozuje také azyl pro matky s dětmi. Výpravný balet Louskáček, vánoční sen je inspirován dílem romantického spisovatele E. T. A. Hoffmanna (v originále Louskáček a Myší král). Baletní libreto A. Volkova inspirovalo slavného skladatele P. I. Čajkovského, který vytvořil nezapomenutelné a oblíbené dílo. V baletu jsou vylíčeny barvitě události kouzelné štědrovečerní noci, kterou putuje Klára se svým ochráncem – princem Louskáčkem do jeho pohádkové říše a zase zpět ke své rodině. Veronika Iblová vytvořila vánoční představení pro celou rodinu. Diváci se mohou těšit na představení, které je vtáhne do kouzelné vánoční atmosféry spolu s překrásnou hudbou Čajkovského, potěší je pohádkovým baletním příběhem, výpravnými kostýmy a scénou. „Publikum jistě zaujmou výborné výkony sólistů a dalších tanečníků, kteří tančí s velkým nasazením a chutí. Jedná se o projekt, na kterém se potkávají takřka tři generace. Těm nejmladším je pět let a ti nejstarší jsou opravdu zkušení profesionálové,“ doplňuje Veronika Iblová, ředitelka školy First Internationleal Balt School. Ohlasy na představení: „Celý balet zakončil potlesk, ale i výskot a další výkřiky naznačily, že se balet obecenstvu líbil. Představení baletu Louskáček, vánoční sen se i přes složitost nastudování vydařilo.” Lenka Trubačová, Taneční aktuality „Scénu zaplaví radost, dětem září oči a vy jim pak odpustíte i to, že občas některé šibalsky mrkne do hlediště na rodiče či známé.”  Johana Mücková, ČT 24 O First International Ballet School Tato první mezinárodní baletní škola v České republice vznikla v roce 2010, je zaměřená na výchovu dětí a mladých umělců a nabízí vzdělání na nejvyšší úrovni v oblasti klasického baletu s prvky moderního tance. Škola je výjimečná v mnoha ohledech a výuka je vedena výhradně v anglickém jazyce.

Čas načtení: 2020-03-04 16:32:03

Cenu Magnesia Litera má šanci získat monografie o Janu Žižkovi či poslední kniha Aleše Palána o samotářích

Ve středu 4. března byly představeny nominace na ceny Magnesia Litera za rok 2019. Nominovány jsou mimo jiné prózy Jiřího Kratochvila, Jana Němce a Davida Zábranského, sbírky poezie Jiřího Dynky a Daniela Hradeckého či kniha pro děti Petra Borkovce.   Litera za prózu Veronika Bendová: Vytěženej kraj (fra, Praha, 200 s.) Severočeskou road-movie Vytěženej kraj v jistém smyslu navazuje Veronika Bendová na svůj debut Nonstop Eufrat. Podobně jako příběh padlého katolického kněze v její prvotině, se portrét exploatované krajiny a bývalého partnerského páru, který zde má najít filmové lokace, zabývá tématem duchovní, kulturní a historické identity. Zdevastované kostely a fary, lidé dobití komunistickou minulostí a lační profitu, poničené osobní vztahy i společenské vazby. Autorka kontrastuje tenkou vrstvu současnosti zastoupené rychlým a dobře nasvíceným světem filmu, s dějinami a jejich stíny, které jsou v kraji, kde leží Litvínov, Most, Libkovice nebo Hrob stále přítomné a působící. V literatuře i ve filmu často zobrazované téma vytěžených severočeských Sudet představuje autorka neotřelým způsobem jako otázku duchovní opuštěnosti. V knize se proto postindustriální kraj stává víc než dramatickou kulisou pro chystaný film o křesťanské rodině chartistů vypuzené tlakem StB z Prahy za socialismu do severních Čech. Vytěženej kraj je otázkou, jak se v něm ve svobodnější době zachovat stejně nekonformně a lidsky.   Jiří Kratochvil: Liška v dámu (Druhé město, Brno, 200 s.) Jiří Kratochvil je představitelem současné prózy, která se programově odklání od realistické literární tradice; je zároveň jedním z nejpřekládanějších českých autorů. Román Liška v dámu se odehrává v padesátých letech dvacátého století a prolínají se v něm dvě dějové linie. Ta realističtější vypráví příběh mladého brněnského dělníka Pavla, který je jako perspektivní a jazykově talentovaný estébák vybrán, aby odešel na západ a provedl diverzní akci ve Svobodné Evropě. Druhou, fantaskní linií je příběh mladé lištičky. Stalin (v románu nazývaný Hospodář) dá vědcům z Pavlovova institutu úkol přetvořit ji v ženu a tu pak pod jménem Sylva vyšle na západ, aby zavraždila Winstona Churchilla. Hrdinové se ale ve svobodném světě setkají a jejich příběhy a osudy se spojí – život se ukáže být mocnější než záměry mocných. Román Liška v dámu je poctou imaginaci, literatuře jako hře slov a obrazů, ale zároveň nabízí i silný příběh o propojování a zároveň neslučitelnosti různých světů a také oslavu lidské a liščí svobody.   Štěpán Kučera: Projekt Gilgameš (Druhé město, Brno, 168 s.) Projekt Gilgameš je románovým debutem Štěpána Kučery, spisovatele a novináře, který se dlouhodobě zajímá o střet kulturní a biologické podmíněnosti lidského chování. O něj jde i v příběhu převozníka Uršanábiho, kterého si Kučera vypůjčil ze starověkého Eposu o Gilgamešovi. Uršanábi se díky prášku z černé květiny stává nesmrtelným a v textu putuje napříč kontinenty a staletími až do naší blízké budoucnosti. Celý jeho osud zároveň vypráví mladému vědci pokročilá umělá inteligence, aby ho přesvědčila, že budoucnost by měla mít v rukou ona, a ne člověk. Zdůrazňuje, že lidská potřeba nepřítele je příliš silná a že lidé nejsou vývojově připravení na život v tak obrovských tlupách, jaké si díky vyprávění příběhů dokázali vybudovat. Kučera tu pracuje velmi poučeně jak s nejstarší literaturou, tak s prvky nejmodernější vědy; vytvořil svého druhu mytické vyprávění, v němž se nepátrá po ničem menším než po smyslu lidského života, a přitom je to celé zabalené do postmoderního jazyka i vtipu.   Jan Němec: Možnosti milostného románu (Host, Brno, 480 s.) Rozsáhlý románový projekt Jana Němce klade naléhavé otázky jak ohledně tématu milostného vztahu a soužití s jiným člověkem, tak i ohledně možností a dopadů románového příběhu v dnešním světě. Autor si pohrává s románovou formou, ale zároveň své psaní silně zakotvuje v tradici moderního románu. Provokuje čtenáře tím, jak vyprávění od linie milostného vztahu neustále odbíhá k jiným souvislostem, ale zároveň sžíravě analyzuje i sebe sama jako románovou postavu. Nabízí na jedné straně úzce privátní příběh několikaletého vztahu dvou mladých lidí, na straně druhé ale načrtává i široce panoramatický obraz soudobé společnosti a životních hodnot v časech rozkolísané doby. Jan Němec svým dílem ukazuje, že i dnes může mít román schopnost vyjadřovat společensky relevantní témata způsobem, který je jedinečný a nenahraditelný. A klást otázky, které nelze zodpovědět jednoduše a bez reflexe všech souvislostí.   Michal Vrba: Kolem Jakuba (Argo, Praha, 178 s.) Pět povídek Michala Vrby, českého prozaika mladší generace, se odehrává ve velikém časovém rozpětí od třicetileté války do devadesátých let 20. století. Jednotlivé příběhy jsou spojeny jedním místem, rybníkem Jakub ve východních Čechách. Hrdiny povídek jsou tzv. malí, obyčejní lidé, kteří se proti své vůli octnou v soukolí velké historie - a nejen ve vypjatých okamžicích, ale i v běhu každodenního života se musejí rozhodnout mezi dobrem a zlem. Jednotlivé povídky jsou spolu propojeny často velmi překvapivým způsobem a kniha tak poskytuje poutavý obraz zápasu člověka s dějinami v různých historických obdobích. Povídky Michala Vrby jsou skvělým příkladem čtivé realistické prózy, která navazuje na nejlepší vypravěčské tradice a je čtenářsky vstřícná, ale zároveň se formálně velmi propracovaným způsobem zamýšlí nad základními otázkami lidské existence.   David Zábranský: Logoz aneb Robert Holm, marketér dánský (Větrné mlýny, Brno, 404 s.) Román Logoz Davida Zábranského je pamfletickým portrétem liberálního systému vedeného byrokraty a marketéry. Autor torpéduje svět, v němž si marketing ochočil ideu svobody a autenticity. Následně je prodává jako produkt, který u zákazníků budí pocit nadřazenosti nad těmi, kdo se ke svobodě, autenticitě nebo spravedlnosti vztahují jinak než dohodnutými pojmy. Z politického přesvědčení budoucnosti je v Zábranského próze pouze módní brand, značka odpoutaná od vnitřních obsahů. Jazyk politicky korektního marketingu zde hraje roli spíše zastírací, než aby věci skutečně vysvětloval. Zábranský je břitký ironik společenské třídy „kreativních profesí“, slepé ke svým privilegiím a k vlastní aroganci. V domýšlení trajektorií vývoje světa řízeného marketingem morální nadřazenosti přichází Zábranského kniha s vtipně vystavěným příběhem, který je politickou karikaturou současnosti.      Moleskine Litera za poezii Jiří Dynka: Pomor (Druhé město, Brno, 60 s.) Ve sbírce s mnohoznačným názvem Pomor se Jiří Dynka vydal nazpět časem. Z útržkovitých pasáží a fragmentů paměti jeho alter-ego znovusestavuje vlastní obraz a přesvědčuje tím samo sebe, že v tomto přeludném a zřejmě nikdy neexistujícím světě skutečně žilo. Právě takové zjištění je spojené s autorovým přesvědčením, že báseň je pravděpodobně jediný a jedinečný poznávací prostředek nejen sebe sama, ale i světa jako celku.   Daniel Hradecký: Přibližování dřeva (Perplex, Opava, 64 s.) Sbírka Přibližování dřeva obsahuje tři oddíly, v nichž Daniel Hradecký dávkuje existenciální tázání, ironii, záznam paměti, hledání kořenů i pointované aforistické odpovědi. Autorovy verše leckdy vznikají jako fragmenty situací, které mají univerzální platnost. Jeden z nejprokletějších českých básníků nám i sobě spílá, bouří se proti světu, aby vždycky našel partnera k rozhovoru a zachytil svůdné volání nejen slov, ale i situací a dokázal tím plasticky evokovat místa severočeského regionu.   Ewald Murrer: Noční četba (Aula, Praha, 326 s.) V monumentálním souboru stovky epických textů vrací Ewald Murrer do hry dnes skoro zapomenutý žánr básnické fantastické povídky, jak ji známe třeba ze sbírky Kašpar noci francouzského romantika Aloysia Bertranda. Ostatně už název knihy ukazuje na tuto příbuznost. Básník okouzluje svým suverénním vypravěčským talentem. V Noční četbě se potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou. Autor pokračuje v poetice jistého melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho.   Litera za knihu pro děti a mládež David Böhm: A jako Antarktida – Pohled z druhé strany (Raketa/Labyrint, Praha, 80 s.) Autorská encyklopedie konceptuálního výtvarníka přináší portrét světadílu, který byl zkoumán až jako poslední. Tichá krása pustiny bez jediného stromu, bez plazů a obojživelníků, půl roku bez slunce a právně vzato i bez hranic a stálých sídel se pro autora stala divotvorným jevištěm nově definujícím meze sebereflexe i statečnosti těch, kdo se rozhodli v antarktickém majestátu bádat a přežít. Pocítil to jak Roald Amundsen, následovaný nebohou družinou kapitána Roberta F. Scotta a neúspěšnou Shackletonovou transkontinentální expedicí, tak každý další odvážlivec stojící byť jen na jejím pobřeží. Na vlastní kůži to zažil i sám autor, který sem se synem putoval v doprovodu polárníka Jaroslava Pavlíčka, aby dostál podtitulu knihy, podpořil lehce podvratnou perspektivu prolamující stereotypy povšechných znalostí a kladl si otázky po smyslu bělostného prostoru rozlehlejšího než Evropa. V návaznosti na půlstoleté postupy české uměleckonaučné školy Böhmovo sdělení hravou formou dotvářejí fotografie i kartografické projekce, rozkládací alba s pointami, dobrodružný komiks, deník, novinové sloupce, dokonce plyšové 3D modely zástupců místní zvířeny, takže i po stránce ilustrační vznikla lákavá publikace pro četbu v kruhu rodinném. Výsledkem je dovedné, sdílné, ba pronikavé dílo zdůrazňující provázanost Antarktidy s globálním ekosystémem, neboť území v demilitarizované kolektivní správě plní daleko mimo středoevropské zorné pole klíčovou roli, srovnatelnou s významem prvního písmene abecedy. Udržení zdejších ledovců, nutných pro rovnováhu planety, je testem naší snášenlivosti, kooperace – a hlavně pudu sebezáchovy.   Petr Borkovec: Každá věc má něco společného se štěstím (Ilustroval Martin Krkošek, František Havlůj – Běžíliška, Praha. 44 s.) V básnické sbírce rozžívá Petr Borkovec vzpomínky z dětství na živé tvory a neživé předměty, jež jsou zde přítomny svými otisky, barvami, vůněmi. Kniha je svébytným pokračováním leporela Věci našeho života (2017), které obsahovalo také básnické miniatury dotýkající se naší každodennosti. Tentokrát se však Petr Borkovec obrací na starší dětské čtenáře, než je u knížek veršů pro děti obvyklé. Vyvstávají před námi třeba subtilní scenerie půdních vetchých věcí, chvíle u večerního jídla, doprovázené chlapeckými sny, nebo uspávanky v rozličných veršovaných útvarech, v nichž se objevují folklorní motivy, fragmenty rozhovorů, ale i jazykové hříčky. Najdeme tu i morgensternovskou báseň Rybník („Lín dne je stínán / slinami žab. // Olůvky vody, trň och! / Svléchající hlubí...“), půvabnou vzpomínku Na babiččině skříni anebo lyrickou prozaickou miniaturu Úvoz. Neobvyklou mozaiku obrazů a přemítání doprovázejí hravé i jemně nostalgické ilustrace Martina Krkoška, které zachycují také panorama básníkova rodiště (i jeho portrét), ale také vtipně glosují hravá říkadla.   Petr Koťátko: Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové (Ilustrovala Eva Koťátková, Meander, Praha. 162 s.) Podlouhlá, ve žlutém plátně vypravená kniha s neokázalými ilustracemi působí už na první pohled sympaticky starosvětsky. A tento první dojem čtenáře neopustí ani po začtení se do rafinované prózy plné nápadů, která zručně propojuje fantastické postavy a motivy s reálnými událostmi, které se odehrály nebo mohly odehrát v tajemném domě v Černošicích, kde býval v letech 1913–1920 sirotčinec. Kniha se nemůže (a nejspíše ani nechce) vyhnout srovnání s Alenkou v kraji divů a za zrcadlem Lewise Carrolla a Medvídkem Pú A. A. Milneho, na které upomene svou nonsensovou poetičností, ale i napínavým dějem. A stejně jako Carrollova Alenka a Medvídek Pú, ani Koťátkův dobrodružný příběh není jen pro děti, nemá jasně určitelného adresáta. I v těch nejnapínavějších momentech, dýchajících tu a tam až hororovou atmosférou, zůstává Petr Koťátko laskavým vypravěčem, který upoutá především tím, jak ve svém vyprávění proplétá dějové linky a časové vrstvy a buduje tajemství, aniž se uchyluje k laciným dílčím efektům. Ilustrace Evy Koťátkové zmíněné charakteristiky tohoto textu podepírají a zesilují je. Je to kniha, která nepochybně není pro každého, ale čtenáře, kterého si najde, bohatě odmění.   Litera za naučnou literaturu Petr Čornej: Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka (Paseka, Praha, 844 s.) V rozsáhlé monografii zúročuje Petr Čornej své celoživotní bádání v oblasti dějin českého středověku. Přestože v celku jeho dosavadních knih jde o vůbec první životopis, z jeho starších prací víme, že jej povaha historických osobností, jejich charakter, motivace jednání a dobová mentalita přitahovaly vždy. Ve své nejnovější práci Čornej čtenářům názorně a přitom čtivě ukazuje obtížnost práce historika, který se často musí vyrovnat s nedostatkem písemných pramenů. Otevřeně přiznává, že na některé otázky historik nemůže nabídnout jednoznačné odpovědi, a proto předkládá hned několik možných cest, jimiž se osudy husitského válečníka mohly ubírat. Zvláště poutavá jsou jeho líčení v pasážích, kde se může opřít o své předchozí výzkumy, jako je tomu v případě jeho důvěrné znalosti husitské Prahy. Jedinečný je rovněž autorův vhled do středověkého myšlení, jakož i analýza proměny struktury pozdně středověké společnosti či detailní průzkum mocenských vztahů. Čornejův Žižka navíc není jen historickou osobností, jejíž životní cesta se uzavřela u Přibyslavi roku 1424. Ve své práci sleduje i proměny jeho obrazu v historické paměti a to, jak byla osobnost husitského vojevůdce využívána v pozdějších politických a kulturních sporech. Kniha Jan Žižka zaujme i svou výtvarnou podobou a obrazovou složkou, jež podtrhuje autorovu snahu (a schopnost) vykročit mimo úzký okruh znalců a oslovit širší čtenářské publikum.   Michal Kopeček a kol.: Architekti dlouhé změny. Expertní kořeny postsocialismu v Československu (Argo/ FF UK/ Ústav pro soudobé dějiny AV, Praha, 368 s.) Byl postkomunistický „neoliberalismus“ pouze importem západní ekonomické ideologie a praxe? Historik Michal Kopeček a jeho spoluautoři a spoluautorka si to nemyslí. V elegantně napsané a poutavé kolektivní monografii zkoumají proměny myšlení a praxe expertních komunit od 60. do 90. let 20. století a hledají možné kontinuity sahající přes politickou a socioekonomickou změnu roku 1989. Odspodu analyzují nesmělé změny směrem k „socialistickému právnímu státu“ (Michal Kopeček), ptají se na roli řídících pracovníků socializovaných v socialistickém Československu v jeho transformaci ke kapitalismu (Tomáš Vilímek), pročítají teorii podnikového managementu (Michal Kopeček, Václav Rameš) a sociologické studie (Michal Kopeček). Ve vývoji psychoterapie hledají náznaky posunu k liberálnímu individualismu (Adéla Gjuričová), všímají si role ekologie v delegitimizaci státního socialismu (Matěj Spurný) a hledají původ pražského urbanistického „antikomunismu“ 90. let (Petr Roubal). Postkomunistické české země nejsou pro autory a autorku pouze prostorem pro západní experiment s volným trhem, deregulací a oslabením institucí, ale také složitým vyjednáváním těchto vlivů s vlastními podněty, k nimž patří také proměňující se jazyky expertních komunit z konce státního socialismu.   Pavel Škácha, Jakub Plášil, Vladimír Horák: Jáchymov. Mineralogická perla Krušnohoří. (Academia, Praha, 688 s.) Mimořádně obsáhlá, instruktivní a krásně ilustrovaná a vypravená publikace pojednává o Jáchymově jakožto světově známé mineralogické lokalitě. Poutavý a zasvěcený výklad je doplněn fotografiemi minerálů z českých i zahraničních muzeí a soukromých sbírek, snímky uměleckých děl zhotovovaných z místních minerálů, reprodukcemi historických map a terénními fotografiemi z povrchu i podzemí. Počínaje 16. stoletím zde ve velkém začalo dolování stříbra, v 19. století se rozvinula výroba uranových barev a na přelomu 19. a 20. století se zdejší smolinec vyznamenal objevem dvou nových radioaktivních prvků polonia a radia. V polovině 20. století Jáchymov smutně proslul jako místo těžkých a často zničujících nucených prací pro lidi pronásledované komunistickým režimem. Kniha je rozdělena na tři základní části: historie nálezů jáchymovských stříbrných ložisek, přehled geologie a prezentace nejvýznamnějších primárních a sekundárních minerálů. Publikace je výsledkem mnohaletého bádání autorů v archivech i v podzemí jáchymovského rudního revíru a je v našich i evropských měřítkách zcela ojedinělá.   Litera za publicistiku Jožin Valenta, Marek Vácha: Jízda v levém pruhu. (Cesta, Brno, 192 s.) Knižní rozhovor se známým knězem a přírodovědcem Markem „Orko“ Váchou. Je veden dílem životopisně, dílem tematicky. Projdeme si zázemí – zážitkové a duchovní –, z něhož Vácha vyrostl, stejně tak problémy, jimiž žije a jež považuje za určující pro současnou dobu. Rozhovor probíhá velmi otevřeně, nadto mu nechybí spád; tazatel svého tázance nešetří, přičemž kniha je plná i momentů humorných a hravých.   Kamila Hladká: Hornické vdovy (Dcera sestry, Brno, 216 s.) Kniha je sestavena z osmi životopisných vyprávění žen, které za tragických okolností přišly o své manžely. Tato vyprávění jsou uspořádána chronologicky a nechybějí v nich ani dokumentární materiály. Autorčin přístup je nadán velkou vnímavostí. Hlavně díky ní se Kamila Hladká vciťuje do každodennosti běžných lidí, pod níž často objevuje skrytá dramata, trýzně i radosti. Jde rovněž o nepřímý a velmi civilní portrét hornické profese v proměnách času – a nadto ženskou perspektivou.   Aleš Palán: Jako v nebi, jenže jinak. Nové setkání se samotáři z Čech a Moravy (Prostor, Praha, 400 s.) Po zdařilé a široce reflektované knize o šumavských samotářích (Raději zešílet v divočině) navázal Aleš Palán další knihou, v níž svou perspektivu poněkud pootočil. Jde v ní o samotáře ani ne tak programové jako spíše životním údělem. Všechny rozhovory jsou vedeny s citem pro jednotlivý osud, pro to, aby se v zaznamenaném textu obtiskl v co nejvěrnější podobě, i jazykové. Kniha získává i bohatým fotografickým doprovodem (Johana Pošová).   DILIA Litera pro objev roku Romi Grey: Jmenuji se Orel (Ilustrace Ondřej Smeykal. Credit-plus, Praha, 80 s.) Slípka z klecového chovu začíná nový život na jihočeském venkově. Pro svou odvahu ke svobodě získává jméno Orel. Poprvé si prohlíží a chutná skutečný svět a prožívá všední malé zázraky a dobrodružství s kamarádem Čipem, kocourem, který miluje okurky hadovky. Setkává se s netopýrem, bobrem, malou veverkou či kosí rodinou, poznává léto i zimu. A občas vzpomíná na živoření v kleci, kterému jsou stále vystaveny její příbuzné. Realistický pohled na živé tvory, znalost jejich potřeb a chování se organicky mísí s rovinou až pohádkovou, v níž spolu antropomorfizovaná zvířata rozprávějí. Drobným hravým příhodám viděným očima slípky neschází poezie a jemný humor. Autorka přitom dětským čtenářům připomíná ohromné maličkosti každodennosti, které nejenže jsou upřeny zvířatům za anonymními zdmi velkochovů, ale často unikají i naší pozornosti – větve stromu, voda hemžící se pulci, tající sněhulák za hvězdného večera. Zdůrazňuje nutnost hledání dobra a krásy, vyzdvihuje jakoukoli snahu „dělat ze světa soucitnější místo“, ukazuje hodnotu svobody a přátelství. „Důležité v životě je, kam jdeme. A s kým. A jak se tam dostaneme, to už je věc druhá.“ Náladu textu plně dotvářejí poetické ilustrace Ondřeje Smeykala.     Vratislav Kadlec: Hranice lesa (Argo, Praha, 176 s.) Sbírka sedmnácti povídek tvoří textové puzzle skládající obraz vnímání světa vyzrálého vypravěče. Debut osmatřicetiletého absolventa Literární akademie Josefa Škvoreckého shrnuje tvorbu publikovanou po roce 2002 v literárních revuích i rozhlase (Vedlejší příznaky). Kadlec k líčení nadreálných jevů, jež rozruší všednodenní rutinu prožívání života postav jeho příběhů, přistupuje v několikastránkových miniaturách i povídkách středního rozsahu s bravurní schopností vygradovat vyznění prózy vhodně zvolenými vyprávěcími prostředky a postupy. Uvěřitelně leč „posunutě“ popsané situace a pocity nejistoty, rutiny, nutkavých puzení i časoprostorových střihů odkazují k hlubším souvislostem dění, života a nesamozřejmosti reality, jak je běžně vnímána. Se zkušeností divadelního principála inscenuje absurdní rodinné sedánky končící odkrytím zvířecích hrobečků a rodinných dramat, připravuje lidi v mlze o tváře, nechává straky ukrást postavám jména, zazdívá jejich těla, připravuje je o identitu a schopnost sdělovat bližním své pocity a v neveselých i humorných vyprávěních o narušené každodennosti běžných triviálních životů je zároveň nádherně ozvláštňuje.   Ema Labudová: Tapetář (Knižní klub, Praha, 184 s.) V knize dvacetileté debutantky Emy Labudové se ocitáme v Manchesteru a také v menším městě Whitby na severu Anglie v padesátých letech minulého století. Svůj příběh nám zde vypráví mladík Irving. Před třemi lety musel nedobrovolně odejít z domova a teď se vrací poté, co mu krátce po sobě zemřeli oba rodiče. Labudová se tu dokázala na svůj věk obdivuhodně vypořádat s cizím prostředím, časem i vypravěčem, příslušníkem v té době silně uzurpované menšiny. Přesvědčivá je zejména její práce s jazykem vypravěče, tedy nepříliš vzdělaného Irvinga, nedoučeného pekaře, jenž se živí jako tapetář. Zároveň drží autorka pevně pod kontrolou dávkování informací a průběžně, až detektivkářsky odhaluje hrdinovu nelehkou životní trajektorii a společenskou pozici, která poznamenává jeho fyzické i psychické zdraví.   Litera za nakladatelský čin Ivan Martin Jirous: Magorova oáza (Torst, Praha, 1152 s.) Obsáhlým svazkem Magorova oáza se završilo vydávání básnického a nebeletristického díla Ivana M. Jirouse – klíčové a formativní osobnosti českého kulturního undergroundu 70. a 80. let a politického vězně normalizačního režimu. Editorka knihy Adéla Petruželková v ní shromáždila na základě Michaelem Špiritem sestavené bibliografie všechny texty, které nebyly zařazeny do Magorova zápisníku (tedy stati do roku 1997), a pak ty, které vznikly po jeho vydání až do Jirousovy smrti. Tyto dvě množiny v obsahu svazku členila dále na autorské projevy, petice, jejichž autorem je Jirous, a rozhovory. Letitou a soustavnou péčí nakladatelství TORST se tak čtenářům do rukou dostává kompletní řada prací tohoto básníka. Spolu s Magorovou oázou jde o svazky Magorův zápisník (1997, výbor z kritik, článků, polemik, úvah, portrétů, rozhovorů a próza Pravdivý příběh Plastic People – editor Michael Špirit), Magorova summa (1998, básně, postupně rozšiřovaná vydání 2007 a  2015 – editor Martin Machovec), Magorovy dopisy (2005, listy psané Daně Němcové a Julianě Jirousové z vězení v 70. a 80. letech – editoři Andrej Stankovič a Zuzana Jürgens;  upravený soubor vzájemné korespondence s J. Jirousovou vyšel mimo zmíněnou řadu s titulem Ahoj můj miláčku, 2015)   Jana Maříková-Kubková a kol.: Katedrála viditelná a neviditelná (Hilbertinum/ Archeologický ústav AV, Praha, 928 s.) Dvoudílná koncepčně i graficky náročná publikace Katedrála viditelná a neviditelná (vydalo v roce 2019 nakladatelství Hilbertinum – Společnost Kamila Hilberta, z. s. a Archeologický ústav AV ČR, v.v., autorka koncepce a editorka Jana Maříková-Kubková) přináší jedinečné a komplexní zpracování tisícileté historie katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie na Pražském hradě. Podílely se na ní desítky autorů – archeologové, geologové, historikové architektury, umění, liturgie a hudby, grafici a fotografové. Jejich práce je rozvržena do kapitol koncipovaných na pozadí hlavních stavebních etap tak, aby vždy vedle sebe stály informace o stavebním vývoji, umělecké výbavě, liturgii a hudbě. Stěžejní linii výkladu funkčně doplňují boxy a rozšířené popisky, které přinášejí informace o mimořádných počinech, významných architektonických celcích a kaplích, zásadních uměleckých dílech či důležitých osobnostech – a to jak z řad tvůrců, tak duchovních správců. Funkční a klíčovou součástí publikace je rovněž rozsáhlá obrazová dokumentace. Obrazově bohatá a zajímavá témata jsou soustředěna ve fotografických boxech. Celkově je v knize publikováno téměř 1800 ilustrací. Výjimečná je tato publikace také díky bibliografii, která je v současné době nejúplnějším seznamem dostupné literatury o katedrále sv. Víta, nově zpracovaným rekonstrukčním plánům starších stavebních fází, detailní plánové dokumentaci dnešního stavu chrámu a velmi podobně zpracovanému jmennému rejstříku.   Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce (Práh, Praha, 286 s.) Poslední vydání Labyrintu světa a ráje srdce Jana Amose Komenského (nakladatelství Práh, 2019) je velkolepé nejen svým rozměrem. Na červeno bílých dvoustranách je otištěn vedle sebe původní text z roku 1623 a jeho verze upravená, resp. přeložená Lukášem Makovičkou do češtiny 21. století. Text otevírá předmluva komeniologa prof. Jana Kumpery, který připomíná a shrnuje osud nejslavnějšího a nejpřekládanějšího Komenského textu, aniž se jej snaží nějak zásadně interpretovat. Komentářem ke Komenského textu se totiž v tomto vydání Labyrintu stává jeho grafická a výtvarná podoba. O grafickou úpravu se postaral Pavel Růt a Miroslav Huptych doprovodil text 54 dvoustránkovými kolážemi. Huptychovy koláže Komenského text opravdu spíše doprovázejí, než „pouze“ ilustrují. Píše-li Komenský v úvodních verších, že Labyrint světa a ráj srdce „jest světlé vymalování“, pak fungují Huptychovy koláže jako vizuální ztvárnění a převyprávění Komenského obrazů. Poutníkovo matení, motání, kolotání a lopotání tak díky Huptychově interpretaci získává novou podobu. Setkání klasického a jazykově archaického textu s digitální koláží nepůsobí skandálně, vizuálně opulentní obrazy spíše vracejí čtenářovu pozornost zpět k textu a nutí k jeho opakovanému promýšlení.   Litera za překladovou knihu Lucia Berlinová: Manuál pro uklízečky (Přel. Martina Knápková, Argo, Praha, 256 s.) Americká spisovatelka Lucia Berlinová se úspěchu dočkala až jedenáct let po své smrti, kdy vyšel výbor z její celoživotní tvorby pod názvem Manuál pro uklízečky. Povídky přiznaně čerpají ze života autorky, z jejích tří neúspěšných manželství i ze života uklízečky, učitelky, zdravotní sestry, telefonní spojovatelky a matky čtyř synů. Popisují spíše tu odvrácenou část amerického snu: jejich hlavními hrdiny jsou děti bez kamarádů, těhotné teenagerky, svobodné ženy středního a vyššího věku, které hledají trochu citu – nebo aspoň lahev vodky. Přes všechnu bolest v těchto povídkách probublá na povrch i osvobozující sebeironický humor a k jednoznačným přednostem sbírky patří i přesně odposlouchané dialogy a až rentgenové vidění lidí se všemi jejich slabinami. Překladatelce Martině Knápková se podařilo převést Berlinovou ve vší syrovosti, s citem pro její lapidárnost, a má tak lví podíl na jejím úspěchu v českém kontextu.   Edward St Aubyn: Patrick Melrose I (Přel. Ladislav Nagy, Argo, Praha, 432 s.) Kniha s názvem Patrick Melrose I zahrnuje první tři svazky slavné pentalogie britského autora Edwarda St Aubyna. Částečně autobiografický román, k jehož popularitě přispělo úspěšné televizní zpracování z roku 2018, ukazuje stinné a překvapivě kruté stránky života nejvyšších vrstev britské aristokracie: příběh chlapce, jehož za matčina liknavého přihlížení zneužije sadistický otec, začíná v 60. letech minulého století a zavádí nás střídavě na jih Francie, do Velké Británie i do New Yorku. Dospívající Patrick se marně snaží uniknout dětským traumatům a sobě samému pomocí drog. Brilantně napsaná satirická freska čtenáře osloví zejména tím, že surově chladné vyprávění mistrně propojuje jedovatým, cynickým humorem. Překlad Ladislava Nagye věrně zachycuje všechny nuance St Aubynova románu. Dokáže najít ta správná slova pro různé projevy podivné lásky i zoufalé nenávisti, dokonale zachovává nadhled i suchou ironii vyprávění: text je v jeho podání přesně tak podivně nesnesitelný jako příběh sám.   Fernando Vallejo: Madona zabijáků (Přel. Petr Zavadil, fra, Praha, 256 s.) Nejznámější román kolumbijského spisovatele je situován do města Medellín raných 90. let. Jde o strhující monolog stárnoucího intelektuála, který se po letech v emigraci vrací do rodného města zmítaného chaosem a násilím válek mezi drogovými kartely. Po boku mladičkého profesionálního zabijáka Alexise prochází světem, v němž násilí a vraždy jsou všudypřítomné a nevyhnutelné, z koloběhu smrti není východiska. Podstatný zde není příběh či postavy, nýbrž obraz světa: nenávistný a bezvýchodný, ale naprosto celistvý a svým způsobem dokonalý. Temná, brutální a nihilistická vize, již román předestírá, je nezapomenutelná díky bohatému, mnohavrstevnatému a hravému jazyku, jímž je tento obraz vytvářen. Překlad Petra Zavadila suverénně zprostředkuje působivý styl originálu, který pracuje s různými rejstříky, argotickými výrazy, ale i četnými literárními odkazy, přeskakuje od nejhrubších vulgarismů po jemný lyrismus, a jaksi nenápadně dokáže žlučovitou nenávist vůči celému světu prodchnout na jedné straně humorem, na druhé straně zvláštní něhou a nostalgickou touhou po jiném světě, který je beznadějně nedostupný.   Magnesia Blog roku Natálie Ficenová: Zrzi.cz Natálie Ficenová neboli Zrzavá holka a její blog o autismu a… dospívání, rodičích, práci, dívkách, spánku, škole, celebritách, hudbě atd. Bohatý blog, který představuje autismus z mnoha stran, pečlivě shromažďuje informace o autistech, radí, doporučuje, vášnivě propojuje, odkazuje. Ale koneckonců přináší vitální a velice otevřené záznamy a poznámky jedné citlivé dívky („teď už jsem ovšem vdaná, mám vlastní byt a práci“), které často nahlížejí běžné věci z nečekaných perspektiv a komplikují rutinu. Zrzavá holka píše živelně, s nadhledem, vtipně – zároveň se nikdy nepředvádí. Její texty jsou někdy ostré, někdy rozpustilé, někdy plné obav, divných úvah – a nejlepší je, když to vše kombinuje!   Městská poezie Brno Děti hrající si se ztracenou nožní protézou, zdivočelé ovce v ulicích města, muž zaklíněný ve skruži, jenž tu hledal, co vlastně nepotřebuje… Běžné denní zprávy zachycené brněnskými městskými strážníky se ve facebookovém projektu Městská poezie Brno proměňují ve verše absurdního humoru a životních dramat. Pravidla jsou jednoduchá: autoři z policejních svodek vyjmou vypovídající pasáže a rozčlení je do veršů. Nic nesmí přidat, škrtnout, měnit pořádek slov. Výsledek – básně rozverných opilců, vytáčky zlodějíčků, poezie všedního brněnského dne.   Tereza Nagyová: Nejsemtabu.cz V osmnácti letech diagnostikovali Tereze Nagyové Crohnovu chorobu, později jí odebrali tlusté střevo a před pěti lety jí vytvořili stomii neboli vývod střeva nad břišní stěnu. Nějakou dobu jí trvalo, než se s novou situací fyzicky i psychicky vyrovnala a sebe samu přijala. Své zkušenosti se rozhodla sdílet s veřejností pomocí blogu nejsemtabu.cz. Ten informuje pacienty a jejich příbuzné o životě se stomií, ať už se jedná o oblékání, stravování či cestování, ale nabádá i k prevenci nemocí vedoucí k založení vývodu. Prostor k vyjádření dostávají i další pacienti a také odborní lékařští pracovníci.   Kristýna Sládečková: Knihomam.cz Blog, který „sdružuje autory, kteří píší do šuplíku“. Jakýsi prozaický „open mic“. Otevřený večer, kde si každý může přečíst, co chce. Jsou tu pohádky pro děti, sci-fi a fantasy texty, „osobní zpovědi“, lyrické meditace aj. Autorka blogu si zakládá na vlídném, chápajícím přijetí autorů („Někdo zabíjí čas. Někdo si chce vylít srdce a povyprávět někomu svůj životní příběh. Někdo nemá kamarády. Někdo bojuje se závislostí.“). Trochu riskantní podnik, kterému jistě hrozí zahlcení nekonečnými, nečitelnými, nudnými odstavci. Ale neděje se to! Knihomam si drží dobrou míru a při jeho propátrávání docela často narazíme na skvělou větu, přesné místo, velice dobrý text.   Jiří Švihálek: Pacholek.com Koncem července minulého roku se Jiřímu Švihálkovi a jeho ženě Katce obrátil život naruby. Na své motorce se stali účastníky těžké hromadné nehody a skončili v nemocnici, kde se po četných operacích z Jiřího stává „jednonožec“ neboli jak se sám nazývá - Pacholeg. Od známé dostává na pokoji tužku, papír a doporučení, ať si všechno zapíše. Jeho příspěvků je dnes kolem 140 a skládají dohromady deník plný bolesti, zoufalství, narkotik, operačních sálů a převazů, ale i neuvěřitelného optimismu, nadhledu a humoru.   Radim Tolasz: Tolasz.cz V současné vyostřené diskusi o globální změně klimatu je Radim Tolasz vědcem, který trpělivě a poutavě opravuje faktické omyly, nepřesnosti a chyby „popíračů“ i „alarmistů“. Co je to ideální klima? A existuje vůbec? Pomůže proti oteplování klimatu vysadit miliardu stromů? A proč zastává hnutí Rebelie proti vyhynutí nesmyslné požadavky? Blog předního klimatologa a zástupce České republiky v panelu IPCC je důležitým orientačním bodem v časech argumentační nouze, fake news a dezinformací. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-21 17:21:24

Matějská letos nabídne nejnovější řetízkový kolotoč i vodní dráhu. Ceny zůstanou

V sobotu 24. února se opět po roce otevřou brány Matějské pouti na pražském Výstavišti. 429. ročník nejstarší české pouti návštěvníkům nabídne přes sto atrakcí, a to jak českých, tak nizozemských. I letos si pořadatelé připravili několik novinek. Návštěvníci se budou moci projet třeba po vodní dráze Big Splash nebo zažít nejnovější verzi obřího řetízkového kolotoče Aeronaut. Přibude také česká rodinná atrakce s názvem Samba.

Čas načtení: 2024-02-21 17:21:24

Matějská letos nabídne nejnovější řetízkový kolotoč i vodní dráhu. Ceny zůstanou

V sobotu 24. února se opět po roce otevřou brány Matějské pouti na pražském Výstavišti. 429. ročník nejstarší české pouti návštěvníkům nabídne přes sto atrakcí, a to jak českých, tak nizozemských. I letos si pořadatelé připravili několik novinek. Návštěvníci se budou moci projet třeba po vodní dráze Big Splash nebo zažít nejnovější verzi obřího řetízkového kolotoče Aeronaut. Přibude také česká rodinná atrakce s názvem Samba.

Čas načtení: 2024-02-21 17:08:12

Matějská letos nabídne nejnovější řetízkový kolotoč i vodní dráhu. Ceny zůstanou

V sobotu 24. února se opět po roce otevřou brány Matějské pouti na pražském Výstavišti. 429. ročník nejstarší české pouti návštěvníkům nabídne přes sto atrakcí, a to jak českých, tak nizozemských. I letos si pořadatelé připravili několik novinek. Návštěvníci se budou moci projet třeba po vodní dráze Big Splash nebo zažít nejnovější verzi obřího řetízkového kolotoče Aeronaut. Přibude také česká rodinná atrakce s názvem Samba.

Čas načtení: 2024-03-06 10:52:00

Zima v Klementinu byla jedna z nejteplejších a únor byl vůbec nejteplejší

Praha - Uplynulá zima v pražském Klementinu byla jedna z nejteplejších od roku 1775, kdy se na nejstarší meteorologické stanici v zemi začaly soustavně měřit teploty. S průměrnou teplotou 5,1 stupně...

Čas načtení: 2024-03-06 10:52:00

Zima v Klementinu byla jedna z nejteplejších a únor byl vůbec nejteplejší

Praha - Uplynulá zima v pražském Klementinu byla jedna z nejteplejších od roku 1775, kdy se na nejstarší meteorologické stanici v zemi začaly soustavně měřit teploty. S průměrnou teplotou 5,1 stupně...

Čas načtení: 2024-03-06 12:47:00

Nejteplejší z 250 posledních únorů! V Klementinu naměřili průměrně 8,1 stupně

Uplynulá zima v pražském Klementinu byla jedna z nejteplejších od roku 1775, kdy se na nejstarší meteorologické stanici v zemi začaly soustavně měřit teploty. S průměrnou teplotou 5,1 stupně se umístila na druhém až třetím místě, o které se dělí se zimou 2019/2020. Nadprůměrné teplo bylo hlavně v únoru, který se stal s průměrem 8,1 stupně nejteplejším z 250 dosavadních únorů. Velmi teplý byl i ve srovnání s březnem, jen pět procent dosavadních březnů v Klementinu mělo vyšší průměrnou teplotu než letošní únor, uvedl Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) v tiskové zprávě. Rekordní byl letošní únor i celostátně a zima byla druhá nejteplejší.

Čas načtení: 2021-06-03 16:07:19

Nejstarší lebku moderního člověka vystavuje Národní muzeum. Pro ženu z Koněprus hledá jméno

V depozitářích Národního muzea se občas ukrývají předměty, které svou skutečnou unikátnost odhalí až při opravdu detailním zkoumání a vědeckých analýzách. Ne jinak tomu je i u posledního velkého objevu, při kterém se týmu vědců podařilo datovat fosilní lebku ženy (známé odborníkům jako Zlatý kůň) z Českého krasu do období před více než 45 tisíci lety. Jedná se tedy o dosud nejstarší zrekonstruovaný genom (genetickou informaci uloženou v DNA) moderního člověka. Národní muzeum navíc nechalo udělat podle této lebky hyperrealistický model, takže nyní můžete doslova pohlédnout do tváře naší minulosti. Lebka samotná i model ženy jsou k vidění v Panteonu v Historické budově Národního muzea do 2. července. Mezinárodní tým vědců, jehož součástí byli i odborníci z Národního muzea a z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, určili, že člověk z Koněpruských jeskyní je nositel pravděpodobně nejstaršího genomu anatomicky moderních lidí Evropy. Zkoumaná genetická informace totiž vykazuje delší úseky neandertálské DNA než 45 tisíc let starý jedinec z Ust'-Ishim ze Sibiře, jemuž patřil dosud nejstarší známý moderní lidský genom. Návštěvníci Národního muzea mají nyní možnost spatřit nejen tuto nesmírně vzácnou lebku, ale i model ženy, který byl podle ní vyrobený a prohlédnout si detailně její tvář. Aby tato jedinečná tvář nezůstala beze jména, vyhlašuje Národní muzeum na svých facebookových stránkách anketu s cílem tuto tisíce let starou dámu pojmenovat. Každý bude mít možnost navrhnout jméno pro našeho dávného předka. Odborná porota následně vybere ze všech návrhů celkem pět nejzajímavějších a veřejnost pak hlasováním na sociálních sítích Národního muzea vybere finální jméno. Díky zmíněnému poslednímu objevu však také vědci zjistili, že nynější podoba modelu se bude muset ještě nechat v některých detailech přepracovat. Vzhledem k tomu, že model byl zhotoven v době, kdy nebyly ještě výsledky poslední analýzy známy, předpokládalo se, že lebka je mladší. Z toho důvodu bude nyní potřeba u modelu například upravit pigment pleti nebo ho obléknout do jiného oděvu. Není to přitom poprvé, co vědci v případě těchto kostí přehodnotili své původní domněnky. Zpočátku například předpokládali, že se jedná o pozůstatky tří jedinců namísto jedné osoby. „Muzea jsou instituce, které nejenom vystavují jednotlivé exponáty, ale dokáží vyprávět poutavé příběhy a odhalovat tajemství naší minulosti. Lebka ženy z Českého krasu tak v sobě ukrývá nejen nejstarší genom moderního člověka, ale též vypráví fascinující příběh výjimečného sbírkového předmětu, vědecké vytrvalosti vedoucí ke světovému objevu a odhaluje tajemství ženy, která zde žila před více jak 45 tisíci lety, ale též poodhaluje některá tajemství zrodu moderního člověka na naší planetě. Národní muzeum je nejen výstavní, ale též špičkovou vědeckou institucí a já jsem velice hrdý, že naši odborníci dokážou světu přinášet tak výjimečné vědecké objevy,“ říká Michal Lukeš, generální ředitel Národního muzea. Žena, známá vědcům jako Zlatý kůň, uložená ve sbírkách Národního muzea, byla objevena v Čechách v polovině minulého století. Již prof. Emanuel Vlček předpokládal její velké stáří, avšak tehdejší metody nebyly schopny starobylost nálezu prokázat. Předchozí pokusy o datování založené na pozůstatcích zvířat nalezených poblíž nálezu a na morfologii poměrně dobře dochované lebky Zlatého koně vedla k počátečnímu odhadu stáří do období před více než 30 tisíci lety, ale pozdější radiokarbonové datování zařadilo fosilii do období před 15 tisíci lety. Lebka navíc byla v 50. letech minulého století konzervována tehdy běžnou metodou v chemikálii, která však zapříčinila značné znesnadnění přesné datace. Datování nálezu nad 30 tisíc let podporovaly závěry nedávné antropologické studie publikované v časopise PLOS One, která naznačila, že ženská lebka Zlatý kůň vykazuje morfologickou podobnost k lidem Evropy, kteří zde žili již před maximem posledního zalednění (Late Glacial Maximum). Proto se antropologové z Národního muzea a z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze obrátili na paleogenetika Johanesse Krauseho z Ústavu Maxe Plancka pro výzkum lidské historie v německé Jeně s žádostí o spolupráci. Teprve výsledky této genetické analýzy přinesly jasnější obraz. Byla to zejména neandertálská DNA, která vedla tým k jejich hlavním závěrům o stáří fosilie. Zlatý kůň nesl ve svém genomu přibližně stejné množství neandertálské DNA jako lidská fosilie ze sibiřské lokality Ust´ Ishim nebo jiní anatomicky moderní lidé mimo Afriku, ale segmenty s neandertálským původem byly v průměru mnohem delší. Výsledky analýzy DNA ukazují, že Zlatý kůň žil blíže době mísení moderního člověka s neandertálci, tedy přibližně dva tisíce let po posledním mísení. Na základě těchto zjištění tým tvrdí, že Zlatý kůň představuje dosud nejstarší lidský genom, který je zhruba stejného stáří, ne-li o několik set let starší, než Ust’-Ishim. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-06-05 11:47:33

Po nucené přestávce vyráží Tobogan Tour moderovaná Alešem Cibulkou opět za posluchači

Nejstarší česká talkshow Tobogan, kterou vysílá každou sobotu před polednem Český rozhlas Dvojka, slaví letos 30 let. Po nucené přestávce vyráží opět za posluchači. První zastávkou po zrušení nouzového stavu bude v sobotu 13. června plzeňské Divadlo J. K. Tyla, ve kterém moderátor Aleš Cibulka přivítá své hosty. Posluchači stanice Český rozhlas Dvojka i návštěvníci plzeňského divadla se mohou v sobotu 13. června od 11:00 těšit na Martina Stránského, Báru Munzarovou a Ivanu Chýlkovou. Počet vstupenek na představení je oproti standardnímu stavu omezený a může dojít k jejich vyprodání. Živé vysílání si ale mohou zájemci také naladit v rádiu, poslechnout až sedm dní zpětně na webu Český rozhlas Dvojka nebo se následně podívat na videozáznam představení na YouTube kanále Dvojky. Série živých přenosů z divadel a kulturních domů by měla následně pokračovat po prázdninách (12. září Frýdlant nad Ostravicí, 10. října Ostrov nad Ohří, 14. listopadu Brno) a vyvrcholit 28. listopadu dvouhodinovou show z pražské Lucerny. Více informací o TOBOGAN TOUR je k dispozici na webu stanice Český rozhlas Dvojka. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-14 10:45:00

Nejstarší známý parazit vznikl před 515 miliony let – Vědátoreferát

TLDR: Výzkumníci pár let nazpět odhalili pravděpodobného červovitého parazita, který se živil na kambrickém mlži. Jde o nejstarší známý případ The post Nejstarší známý parazit vznikl před 515 miliony let – Vědátoreferát appeared first on VĚDÁTOR.

Čas načtení: 2024-08-21 06:22:55

Ve věku 117 let zemřela nejstarší osoba světa

Ve věku 117 let zemřela nejstarší známá osoba na světě, Španělka Maria Branyas Morera, která se narodila v USA v roce 1907 a prožila dvě pandemie a dvě světové války, uvedla její rodina. „Maria Branyasová nás opustila. Zemřela, jak si přála: ve spánku, klidně a bez bolesti,“ napsala v úterý její rodina na svém účtu […] The post Ve věku 117 let zemřela nejstarší osoba světa first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-11-07 09:23:00

Kapavka: nejstarší pohlavní nemoc světa nikam nezmizela, může se i vrátit

TLDR: Seriál o pohlavních chorobách pokračuje, tentokrát marginalizovanou pohlavní chorobou, která dnes možná působí spíše jako vtip – pro milovníky pálení při močení a hnisavých výtoků – ale tenhle vtip doprovází lidstvo už velmi dlouho, a v případné éře po konci antibiotik nám z něj může zamrznout úsměv.  Nejstarší choroba Sympatický letní románek ve vás […] The post Kapavka: nejstarší pohlavní nemoc světa nikam nezmizela, může se i vrátit appeared first on VĚDÁTOR.

Čas načtení: 2024-12-05 08:22:12

Porošenkův nejstarší syn je zařazen na seznam hledaných osob

Olexij Porošenko, diplomat, politik a nejstarší syn pátého ukrajinského prezidenta Petra Porošenka, byl zařazen na seznam hledaných osob. (Foto: Flickr) Informoval o tom list... Článek Porošenkův nejstarší syn je zařazen na seznam hledaných osob se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-01-28 15:10:46

Nejstarší důkaz přípravy jedu na šípy má 7 000 let

TLDR: Chemická analýza prehistorických šípů odhalila přítomnost dvou až tří složkového jedu. Jde o nejstarší známý příklad míchání jedu v Africe i ve světě. Studie tuna. Ať už se po oponentech zvířecích i nezvířecích lidi napřahovali kyjem, mečem nebo kopím, panuje představa, že souboje minulosti byly jaksi kontaktnější, čistější… čestnější! Že ale lidi mnohdy raději volili […] The post Nejstarší důkaz přípravy jedu na šípy má 7 000 let appeared first on VĚDÁTOR.

Čas načtení: 2024-02-11 09:10:00

Zápisník zahraničních zpravodajů: Na naši plzeň jsme pyšní, říká pivovarník Bill z Virginie. Vyrábí ji z českého sladu i chmele

Nejstarší řemeslný pivovar v oblasti metropole Spojených států Washingtonu oslavil významné výročí. Není zrovna kulaté a v lidském věku ani nijak zvlášť úctyhodné, ale dělá z pivovaru Port City ve městě Alexandrie nejstarší podnik v okolí. Pivovaru je teprve 13 let, za tu dobu ale rozvinul svůj sortiment do velké rozmanitosti a čepuje i pivo plzeňského typu, které vyrábí z českého sladu i chmele.

Čas načtení: 2019-09-04 09:48:07

Ájurvéda: dóša test napoví, jak si udržet zdraví a co dělat pro prevenci

Ájurvéda, v doslovném překladu „nauka o životě“ (áju znamená „život“, véda „vědění“), představuje nejstarší celistvý lékařský systém o zásadách zdravého způsobu života. Tento léčebný systém založený na přírodních přípravcích z ájurvédských bylin se v Indii praktikuje více než 5000 let a jeho cílem je prevence, uzdravování, udržování kvality života a dosažení dlouhověkosti. Ájurvédská filozofie za tuto dobu hluboce ovlivnila přístup a životní styl nejen obyvatel Indie. Tato země je nicméně ve využívání bylinných přípravků v léčbě onemocnění stále na prvním místě na světě. Ájurvédské znalosti účinků bylin a koření se také hojně praktikují při každodenní přípravě pokrmů tradiční indické kuchyně. Původ ájurvédské medicíny První a nejstarší dochovaný spis o ájurvédském lékařství, Charaka Samhita, pochází z 1. století našeho letopočtu. V něm se nachází záznam o velkém shromáždění mudrců a světců, kteří se v 7. století před naším letopočtem setkali v předhůří Himálaje, aby si vyměnili získané poznatky o využívání bylin a diskutovali o stavu tehdejší společnosti. Ze zápisu víme, že už v té době byli například znepokojení rostoucím počtem obyvatel v tehdejších sídlech. Druhý odborný spis, Sushruta Samhita, se objevuje o století později a pojednává o ájurvédské chirurgii. Třetí nejvýznamnější ájurvédské dílo, Ashtanga Hridaya, vzniká kolem 7. století našeho letopočtu a představuje přehlednou kompilaci dvou předchozích spisů. V období mezi 5. stoletím před naším letopočtem a 5. stoletím našeho letopočtu se principy ájurvédského lékařství rozšířily do všech koutů tehdy známého světa (Číny, Tibetu, Persie, Arábie, Egypta, Řecka a Říma), kde se smísily s místními tradicemi a kulturními zvyky. Na tomto univerzálním základě pak postupně vznikaly nejrůznější školy a systémy přírodního lékařství. Ájurvéda je proto označována za „matku všech léčebných systémů“. Vliv ájurvédských poznatků na počátky moderní medicíny zmiňuje publikace Světové zdravotnické organizace (WHO), když uvádí, že jedny z prvních lékařských záznamů „obsahují detailní popis různých zdravotních stavů včetně diabetu, přičemž tyto popisy odpovídají védským spisům.“ Je také známo, že odkaz indické medicíny je zřejmý v dílech Hippokrata či Platóna. Tři typy podle reakcí Ájurvéda rozeznává tři základní biologické principy (dóši) – váta, pitta a kapha. Každý člověk se rodí s jejich jedinečným poměrem, jeden z nich však vždy více či méně převažuje. Psychosomatický typ (váta, pitta a kapha) se velmi dobře určuje na základě pozorování reakcí člověka na jisté situace. V ájurvédě se uvádějí tři základní typy podle reakcí: oběť, útočník a svědek, které se vysvětlují anekdotou: V místnosti sedí tři lidé představující vyhraněné tělesné typy váta (vzduch), pitta (oheň) a kapha (voda). V tom se dovnitř vplazí kobra. Když ji přítomní spatří, každý spontánně zareaguje způsobem typickým pro svoji konstituci. Váta typ se vyděsí a ze strachu bude chtít vyskočit na stůl. Pitta typ si udrží duchapřítomnost a popadne první předmět, který se naskytne a bude nebezpečí čelit se zbraní v ruce. Kapha typ zůstane nečinně sedět a pouze zakřičí na člověka typu pitta: „Udělej něco! Zabij toho hada!“ Orientační dóšický test si můžete vyplnit ZDE. „Pokud lépe porozumíme sami sobě, potom lépe porozumíme ostatním lidem a světu kolem nás!“ říká ájurvédské přísloví. Podle ájurvédy vzniká nemoc tehdy, kdy se vychýlí přirozená rovnováha jednotlivých dóš – děje se tak nezdravým životním stylem, negativním myšlením či energetickou nerovnováhou. Změnou každodenních stereotypů, správnou stravou a pravidelným užíváním bylin dokáže ájurvéda úspěšně odstranit nejrůznější zdravotní obtíže a dlouhotrvající onemocnění, jako jsou například: kožní choroby, nemoci dýchacího ústrojí, poruchy zažívání, migrény, obezita, potíže spojené s krevním oběhem, gynekologické problémy, nemoci páteře, kloubů a svalů, nespavost, únava a stres.

Čas načtení: 2019-07-28 07:13:01

Ziggy Marley, osminásobný držitel Grammy, vystoupí 31. července poprvé v Praze

Poslední červencový den ovládne Divadlo Archa jamajská atmosféra – vůbec poprvé v Praze zde po loňském premiérovém koncertě na festivalu Colours of Ostrava vystoupí Ziggy Marley, legenda reggae, osminásobný držitel Grammy a nejstarší syn Boba Marleyho.  “Reggae je mantra a meditace. Reggae je rytmus a vědomí. Jeho potenciál je nekonečný,” říká Ziggy Marley. “Vždy je před námi cesta dále, vždy existuje naděje v dalším východu slunce, v další sekundě a další minutě,” zní jeho motto. Podobně jako otec¨na sebe vzal úlohu šiřitele poselství lásky, pozitivních vibrací a míru. Namísto chůze po vyšlapaném chodníku se ale vydal vlastní hudební cestou: jeho reggae s chytlavými melodiemi vstřebalo daleko víc rocku, funky, soulu a popu. Jeho zatím poslední studiové album Rebellion Rises, které vyšlo loni pod Marleyovým labelem Tuff Gong Worldwide a bylo nominováno na Grammy, je apelem k pospolitosti, aktivismu a lásce. “Veškerá rebelie má počátek v lidské mysli, v melodii a v hudbě. Rebelie je vědomí. Jakmile si uvědomíme její potenciál a naše vlastní uvědomění se začne šířit, vyrosteme i my samotní,” komentuje poselství alba Marley. {loadmodule mod_tags_similar,Související} David Nesta Marley, nejstarší syn Boba a Rity Marleyových, přezdívku Ziggy nezískal podle Ziggy Stardusta Davida Bowieho. V jamajském slangu se tak totiž říká jointu. Už jako malý se motal okolo otcových The Wailers; po jeho smrti založil se sourozenci úspěšnou skupinu The Melody Makers a v roce 2003 se pustil do sólové kariéry. Ziggy Marley představuje komplexního umělce: v jeho katalogu najdeme album a ilustrovanou knihu pro děti, kuchařku, výrobu biopotravin i komiks Marijuanaman. S manželkou založil nadaci URGE pomáhající chudým dětem na Jamajce, v Africe a vlastně všude, kde je potřeba. Spolupracuje také s OSN a neziskovou hudebně vzdělávající organizací Little Kids Rock. V hudbě se spoléhá především sám na sebe, rád se ale postavil po bok mnoha velkých hvězd: Angelique Kidjo, Taj Mahala, The Chieftains, Paula Simona, Stinga nebo Dony Summer. Jeho hudba se objevila také v mnoha filmech a dokumentech.

Čas načtení: 2024-03-04 18:05:44

Čtvrtá kapitola exkluzivní kolekce irské whiskey Midleton Very Rare Silent Distillery

V pořadí čtvrtá edice z celkových šesti, které jsou každoročně až do roku 2025 vydávány, 48letá ultraprémiová whiskey Midleton Very Rare Silent Distillery Collection Chapter Four z původní irské palírny Midleton se řadí mezi nejvzácnější a nejstarší irské whiskey. Limitovaná kolekce Midleton Very Rare Silent Distillery je vůbec nejstarší irskou sérií whiskey a je právem

Čas načtení: 2024-03-07 16:50:00

Vědci oznámili nález nejstaršího lesa na světě

Vědci z univerzit v Cambridge a Cardiffu tvrdí, že jde o nejstarší zkamenělé stromy, které kdy byly nalezeny v Británii, a nejstarší známý les na Zemi.

Čas načtení: 2024-03-13 16:29:05

Nejstarší známá rtěnka na světě je z Íránu, pochází z doby před 5000 lety

Vědci našli v Íránu nejstarší známou rtěnku na světě, je z doby před 5000 lety. Nejstarší známá rtěnka na světě se používala před 5000 lety na území dnešního Íránu. Tmavě červená barva na rty v kamenné nádobce se našla na dávném pohřebišti v roce 2001, ale vědcům se až nyní podařilo zjistit, o co se vlastně jedná, informovala ve středu stanice BBC.

Čas načtení: 2024-03-17 00:00:00

Papyrus Derveni, seznámení s orfickou památkou

Jeden z nejstarších řeckých papyrů a nejstarší papyrus nalezený v Evropě! Svitek z doby kolem roku 330 před n. l. nese skoro o století starší text, který obsahuje řadu ještě starších citátů. Některá místa papyru představují nejstarší fyzicky zachovaný filosofický text. Obsah většiny spisu je ovšem kuriozní, je to výklad excentrické orfické básně, která má analogii v dávném churritském mýtu.

Čas načtení: 2024-04-02 17:59:00

Úbytek lékařů je alarmující, za 10 let můžeme mít velký problém, říká děkan

První lékařská fakulta je nejstarší a zároveň největší lékařskou fakultou v Česku. Spadá pod Univerzitu Karlovu, nejstarší středoevropskou univerzitu, jejíž tradice se utváří již více než 670 let. „A je výjimečná,“ říká o své fakultě děkan Martin Vokurka, který v jejím čele stojí od roku 2020. Na starosti tu má 4500 studentů a 74 klinik a ústavů.

Čas načtení: 2024-04-04 11:50:00

Ve 114 letech zemřel nejstarší muž na světě: Alkohol, doutník a zmrzlina jako recepty na dlouhověkost!

Ve Venezuele zemřel nejstarší žijící muž na světě. Podle venezuelských úřadů bylo Juanovi Vicentemu Pérezovi 114 let. Svou dlouhověkost připisoval tvrdé práci, ale i jedné skleničce alkoholu denně. O jaký recept dlouhověkosti se podělili další nejstarší lidé na světě? Někdo svůj dlouhý život připisuje pojídání syrových vajec, jiní si zase pravidelně dopřávali zmrzlinu... Někdo dokonce ve spojení s poctivým doutníkem!

Čas načtení: 2024-04-20 15:28:00

Veteráni v TOP ligách: brazilská škola defenzivy i legendární brankáři

Označení „děda“ může vyznít poněkud pejorativně, ale ve skutečnosti zmínění pánové zaslouží obrovský respekt. Pořád na trávníku stačí klukům, kteří k jejich umu vzhlíželi ještě s dudlíkem v ústech. Je to doslova několik hodin, co oznámil nejstarší hráč bundesligy Makoto Hasebe (40), že na konci sezony končí s profesionálním fotbalem. Další velezkušení harcovníci ale pokračují. Tohle jsou nejstarší hráči v top evropských soutěžích. Podmínkou bylo alespoň 10 odehraných zápasů v této sezoně.

Čas načtení: 2024-04-21 18:55:00

Rusům slouží od roku 1915. Ukrajinci na Krymu zasáhli nejstarší vojenskou loď na světě

Sevastopolským zálivem, který se nachází u Ruskem okupovaného ukrajinského poloostrova Krym, otřásly dnes výbuchy. Ruské úřady podle agentury TASS uvedly, že ruské síly dnes brzy ráno v přístavu Sevastopol na Krymu odrazily raketový útok proti jedné ze svých lodí. Podle mluvčího ukrajinského námořnictva Dmytra Pletenčuka začala hořet ruská loď Kommuna, záchranná loď ponorek z roku 1915, která je nejstarší v ruském námořnictvu a vůbec nejstarší vojenskou lodí ve službě na světě, píše server Ukrajinska Pravda.

Čas načtení: 2024-05-09 11:00:01

Po stopách psance Robina Hooda: Historik vysvětlil, jak to s ním doopravdy bylo

Příběh Robina Hooda je po staletí oblíbený u lidí všech generací. Psanec se objevil v knihách, básních, divadelních hrách, filmech, televizních pořadech a videohrách. A 700 let po první zmínce v anglické literatuře popularita Robina Hooda nijak neklesá. Podívejme se na původ příběhu, jak se vyvíjel v čase, a položme si zásadní otázku – byl to skutečný člověk? „Pojďme si rovnou upřímně říct – nebyl. Alespoň ne takový, jaký je nám vykreslován,“ uvedl pro Čtidoma.cz Dalibor Moravec. Kde se tedy vzal, jaká je jeho historická role? Středověký původ Robina Hooda Nejstarší psaná zmínka o Robinu Hoodovi je v básni Williama Langlanda ze 14. století Piers Plowman. „Robin Hood je zde zmíněn jen tak mezi řečí, ale předpoklad, že by ho čtenáři znali, naznačuje, že byl v té době již lidovým hrdinou. Někteří věří, že jméno Robin Hood bylo pro psance ve středověku běžné, a existují důkazy, které tuto teorii podporují. Již v 60. letech 13. století se jména ‚Robehod‘, ‚Robinhood‘ a ‚Robbehod‘ objevují na seznamech soudců od Berkshire po York,“ vysvětlil Dalibor Moravec. Český Robin Hood visel sedm let na háku. Loupežník Zoul byl ve své době celebritou Číst více Robin Hood ve světle reflektorů Nejstarší dochovanou baladou, kde je Robin Hood hlavní postavou, je Robin Hood a mnich, napsaná v 50. letech 14. století. Příběh přináší několik prvků, které se později staly nedílnou součástí legendy. „Patří mezi ně prostředí Nottinghamu a Sherwoodského lesa, šerif z Nottinghamu, Malý John a další.“ A jako by se náhle otevřela stavidla a Robin Hood se stal senzací. Balady a básně jako Host Robina Hooda, Robin Hood a Potter a Robin Hood a šerif z Nottinghamu představily Willa Scarleta a přívětivého Friara Tucka. Dozvěděli jsme se také více o tom, že Robin Hood upřednostňuje mazanost a triky před hrubou silou. „V těchto raných baladách však není žádná zmínka o tom, že by kradl bohatým a chudým dával. Ani není jasné, proč by měl být urozeného původu. Oboje se přitom stalo velmi důležité. V 15. století byli Robin Hood a jeho skupina stále drsnými lupiči, kteří se snažili naloupit co nejvíc a byli prezentováni jako obyčejní lidé, rozhodně ne jako šlechtici,“ uvažoval Dalibor Moravec. Legenda se vyvíjí a máme tu šlechtice Bylo to v tudorovských dobách, kdy byl Robin Hood povýšen do šlechtického stavu. V dílech Anthonyho Mundaye „The Downfall of Robert Earl of Huntingdon“ a „The Death of Robert Earl of Huntingdon“ z roku 1598 a 1601 máme první zmínku o tom, že Robin Hood byl urozeného původu. Už to tak zůstalo. Následující díla také přišla s myšlenkou že Robin Hood byl věrným vojákem krále Richarda I., po jehož boku bojoval v křížových výpravách. To přidalo do příběhu Richardova bratra, prince Johna, a vytvořilo pro psance trojici padouchů, proti nimž bude bojovat – prince Johna, šerifa z Nottinghamu a sira Guye z Gisbourne, který byl představen v dětském příběhu pocházejícím z 50. let 17. století. Robin Hood jako opravdový hit V tu dobu se staly velmi populární tzv. broadside balady (levné výtisky, šlo o jednotlivé listy papíru s příběhem, písní nebo básní vytištěnými na obou stranách). Do tkaniny legendy byly vetkány nové události, jako například slavná bitva Robina Hooda s Malým Johnem. V 17. století byla na seznam přidána další postava – pěvec Alan-a-Dale. V roce 1795 se Robin Hood konečně stal altruistickým psancem, kterého známe a milujeme – byla vydána kniha Josepha Ritsona Robin Hood: Sbírka všech starověkých básní, písní a balad, které se nyní vztahují k onomu slavnému psanci. Jeho květnatá vyprávění zasáhla veřejnost natolik, že od té doby okrádá bohaté, aby dával chudým. Ztracené světy nejsou jen mýty. Jak je to s legendárními zeměmi jako Atlantida? Číst více V 19. století byl příběh poprvé speciálně upraven pro děti. Bylo publikováno několik verzí, nejpozoruhodnější jsou Veselá dobrodružství Robina Hooda Howarda Pylea z roku 1883. „Pyle se nezvykle vyhýbal myšlence, že by Robin Hood byl šlechtic, ale kromě toho je v legendě přítomno mnoho známých prvků. Pyle dokonce nechal Robina Hooda a jeho muže na konci svého románu omilostnit Richardem Lví Srdce, což je myšlenka, která se znovu objevila ve 20. století.“ Moderní Robin Hood Ve 20. století film a televize vdechly nový život příběhu Robina Hooda. Od raných němých filmů, jako byl Robin Hood a jeho veselí muži z roku 1908, až po klasický swashbuckler z roku 1938 Dobrodružství Robina Hooda s Errolem Flynnem v hlavní roli. Od Douglase Fairbankse v tiché klasice Robin Hood z roku 1922 po Kevina Costnera ve filmu Robin Hood: Princ zlodějů z roku 1991. Od stárnoucího Robina, kterého hrál Sean Connery ve filmu Robin a Mariana z roku 1976, po prohnanou kreslenou lišku v Disneyho Robinu Hoodovi. Přidejte k tomu plejádu nových knih, hraček, deskových a počítačových her a legendě o Robinu Hoodovi nehrozí, že by se v dohledné době zapsala do historie jako příběh, který už nikoho nezajímá. I když je hezké si představit, že v Sherwoodském lese se kdysi skrýval charismatický psanec, s největší pravděpodobností tomu tak nebylo. „Ano, mohl existovat zloduch tohoto jména, což je dokonce velmi pravděpodobné. Ale nejspíš nešlo o takového kabrňáka, jak je nám v různých variantách předkládán. Je někde na úrovni krále Artuše. Otázka je – vadí to někomu?“ dodal pro Čtidoma.cz Dalibor Moravec. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Z odsouzeného vraha celebrita, ze které ženy omdlévají. Češi vzpamatujte se, Kajínek není Robin Hood.

Čas načtení: 2024-05-17 10:03:00

SOS vesničky pomáhají ohroženým dětem už 55 let

SOS dětské vesničky, tedy nejstarší česká nezisková organizace pomáhající ohroženým dětem, oslavují 55. výročí od svého založení. Neformální oslava se uskutečnila tento týden v nejstarší SOS dětské vesničce v Karlových Varech-Doubí. Měla podobu zábavného odpoledne s pestrým programem pro děti.