Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-08-19 11:53:30

NATO: Skupina 30 zemí pracuje na bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu

Generální tajemník NATO Mark Rutte prozradil, že koalice 30 zemí, včetně Japonska a Austrálie, aktivně pracuje na vytvoření dlouhodobých bezpečnostních záruk pro Ukrajinu, protože vojenské napětí s Ruskem pokračuje, zatímco Rusko pokračuje v postupu na Donbasu. V rozhovoru pro Fox… The post NATO: Skupina 30 zemí pracuje na bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2019-09-01 06:28:09

Útok á la 11. září mohou naplánovat zítra třeba i v Bruselu

Republikánský senátor za Jižní Karolínu Lindsey Graham již několikrát varoval prezidenta USA Donalda Trumpa, že odchod amerických vojáků z Afghánistánu povede k „dalšímu 11. září“. Tvrdí, že „když se zeptáte naší zpravodajské komunity... co by se stalo Americe, kdybychom stáhli (z Afghánistánu) všechny naše síly… řeknou bez váhání, že to povede k dalšímu 11. září.“  Na otázku, kolik vojáků má v Afghánistánu zůstat, Graham odpověděl: „Kolem 8 600. Jít níže by bylo opravdu riskantní.“ Prezident Trump nakonec prohlásil, že takový počet vojáků USA v Afghánistánu je v pořádku, a k dalšímu snižování jednotek se nevyjádřil, protože se z toho stalo explozivní téma. Trumpovi teď stačí zmenšit počet oficiálních amerických vojáků, aby získal volební body.  Americké síly nikdo nespočítá Ve skutečnosti ale nevíme, kolik válečnických jednotek v Afghánistánu je. V šedé zóně tam působí nejméně stovky kontraktorů čili civilistů, tedy bývalých vojáků a policistů ze Západu, kteří suplují vojáky USA a NATO. Nejasný je též status „armády CIA“. Jde o polovojenské jednotky, snad v počtu od šesti až deseti tisíc afghánských žoldnéřů. Američané je využívali již koncem roku 2001, když zaútočili v Afghánistánu na Tálibán. Milice také umožnily USA provádět v letech 2002–2003 pátrací a úderné operace ve východní a jihovýchodní části země, ačkoliv tam měly USA jenom omezený počet armádních jednotek. K demobilizaci miličních jednotek (skupin) a jejich začlenění do oficiální afghánské armády došlo jenom velmi omezeně. Sami Američané viděli v milicích dobře využitelné spojence proti Tálibánu. Samotní vůdci milic zájem na demobilizaci neměli. Zajímavější je poskytovat ochranu těm, kdo platí, ať to jsou USA, afghánská vláda, kmenoví stařešinové či různé podnikatelské mafie. Pod péčí CIA jsou i afghánské jednotky NDS: V roce 2015 CIA pomohla afghánskému Národnímu ředitelství bezpečnosti (NDS) zřídit nové afghánské polovojenské jednotky pro boj proti partyzánům. CIA byla ale také kritizována, že rozšiřuje tajné operace v Afghánistánu a vysílá malé týmy zkušených důstojníků a kontraktorů spolu s afghánskými silami k lovu a zabíjení Tálibánců, i když na to jsou lépe vybaveni vojáci.  Otázkou je, zda Trumpovo prohlášení, že v Afghánistánu musí zůstat silná zpravodajská přítomnost USA, zahrnuje do zpravodajské komunity i oficiálně neexistující jednotky financované a řízené CIA. Také nevíme, do jaké míry při jednání Tálibánců s USA je debatována demobilizace jednotek řízených CIA. Útok z 11 září: staré metody, lepší organizace Proto je Grahamovo varování před stažením amerických vojáků z Afghánistánu pózou. K dalšímu 11. září může dojít kdykoliv. K samotné přípravě útoku na mrakodrapy v New Yorku a na Pentagon nebylo potřeba nic víc než základna, na kterou mohou v poklidu přicházet kurýři. Důležitý je plán. K tomu stačí skupina chytrých lidí. Stejně musí 80 procent „práce“ teroristé provést až v perimetru budoucího cíle útoku. Že vojenské opuštění Afghánistánu povede k „dalšímu 11. září“, je hloupost. V Pákistánu mají džihádisté rozsáhlé oblasti, které již dlouhodobě využívají, tisíce domů a stovky madras, kde se může sdružit nepozorovaně skupina teroristů. Symbolika 11. září se přeceňuje. Je proti morálce doby považovat teroristické útoky z 11. září 2001 za všední násilné činy nevymykající se z běžného teroristického „pracovního“ průměru. Ve skutečnosti byly útoky tohoto typu očekávané. Odborníci věděli, že se jim pravděpodobně nedá zabránit. Také věděli, že aktivita teroristů od devadesátých let stoupá, ale jenom v muslimské oblasti. Separatistické snahy v různých oblastech světa proti tamní dosavadní státní moci jsou jen průběžnými problémy. Letecký útok byl očekávaným projevem zvyšujících se technických možností teroristů. Přesto nebyl výjimečný, šlo o typický teroristický útok s minimem inovací, který pouze byl organizačně daleko složitější: Nejednalo se o zaparkování aut naložených výbušninou, ale o synchronizovaný únos několika letadel. Útok se zdařil jen částečně – cíle dosáhla pouze tři ze čtyř unesených letadel. A pouze dva údery letadel do dvou mrakodrapů byly dostatečně ničivé. Náraz letadla do Pentagonu měl sotva průměrný účinek a ještě k tomu jen na velmi malou část stavby. V dubnu 2004 se v americkém tisku objevil rozhovor (tradičně s nejmenovaným představitelem státní moci) o tom, že varování před útokem bez zcela konkrétních stop mohla být jen rámcová. CIA prý již od roku 1995 varovala před nebezpečím atentátů, které by mohli v USA provést muslimští extremisté jako mstu za podporu poskytovanou USA Izraeli a za americkou vojenskou přítomnost v Saúdské Arábii. Varování byla údajně obsažena ve výroční zprávě CIA za rok 1995 a v následujících zprávách. I když zpráva za rok 1995 ještě neuváděla zakladatele mezinárodní teroristické sítě Al-Káida Usámu bin Ládina, upozorňovala na možnost, že muslimští extremisté zaútočí na letadla a na symbolická místa v New Yorku a ve Washingtonu. Zpráva se prý výslovně zmiňovala o newyorském Wall Streetu a o jeho finančních institucích a také o úředních budovách, jako Bílý dům ve Washingtonu. Jednalo se o obecné prognózy, o samozřejmé vidění hrozeb, o průběžné obavy. Příliš mnoho varování Desetičlenná nezávislá komise vyšetřující okolnosti teroristických útoků z 11. září byla zřízena až v roce 2004, ale již předtím se vědělo, že neexistují natolik pádné argumenty, aby Američané vpadli vojensky na území vzdáleného Afghánistánu. Bin Ládin byl sice v Afghánistánu, ale útočníci z 11. září vůbec Afghánistán jako zázemí nepotřebovali. Jejich zázemím byla naopak oblast západní atlantické civilizace. Ředitel zpravodajské služby CIA George Tenet před komisí na otázku, proč vláda nepodnikla žádné konkrétní kroky, když ke konci července 2001 bylo zřejmé, že se chystají mnohočetné teroristické útoky proti americkým cílům, odpověděl, že americká špionáž předpokládala útoky, které budou směřovat spíše proti americkým zájmům na Blízkém východě. Například deník The New York Times 10. února 2005 informoval, že americký Federální úřad pro letectví (FAA) byl řadu měsíců před teroristickými atentáty z 11. září 2001 mnohokrát varován před nebezpečím únosů letadel a sebevražedných útoků, a to částečně dokonce vlastním bezpečnostním oddělením. Na varování však nijak nereagoval a v praxi odbavování cestujících na amerických letištích se nic nezměnilo. FAA dostala jen v období od dubna 2001 do 10. září 2001 celkem 52 různých upozornění, v nichž je zmiňována teroristická organizace Al-Káida nebo její vůdce Usáma bin Ládin. Úřad se však více věnoval problematice odstraňování zpoždění v letecké dopravě než její bezpečnosti a kontrole provozu. FAA obvinění z podcenění těchto varování odmítl s tím, že varování byla příliš nejasná a neumožňovala přijmout konkrétní opatření. Obecná varování nezkvalitní činnost bezpečnostního systému. Nemají motivační charakter, naopak se berou jako běžná informační kulisa. Útok může přijít odkudkoliv Pokud Američané opustí Afghánistán, bezpečnostní hrozba se tím nezvětší, ani nezmenší. Organizace (skupina) může připravovat útok na jakýkoliv cíl kdekoliv, kde má vhodné zázemí. To se nachází pro džihádisty dnes i v Bruselu, v sídle EU. Jakákoliv větší městská komunita (ghetto) muslimů v sobě pohodlně skryje skupinu potichu plánující teroristický útok. Jak poznáte mezi lidmi teroristu? Nijak. Kdekoliv v EU muslimové vytvořili velké enklávy. Proto džihádisté nepotřebují k plánování útoků již Afghánistán nebo Pákistán. Mají své komunity v EU. A pokud se rozhodnou, že k takovému útoku dojde, těžko teroristy někdo zastaví, pokud bude skupina dodržovat základní pravidla: Na organizaci útoku začne pracovat skupina lidí, která není nijak napojena na teroristické organizace a vyhýbá se styku s lidmi z takového prostředí. Bude mít zajištěné financování od osob, které splňují kritéria bodu a). Jejich komunikace bude probíhat jenom osobně bez využití internetu a telefonu, i bez písemného styku. Tím budou akceptovat, že příprava akce bude velmi zdlouhavá, bez použití komunikačních výhod dnešní doby, aby bezpečnostní služby neměly šanci přípravu útoku odhalit. Pozorováním míst možného útoku vytipují prostor, který má nejslabší systém ochrany, ačkoliv to na první pohled tak nevypadá: Každý řídící systém pracuje dlouhodobě na organizační volnoběh, vykazuje průměrné aktivity, tedy i průměrný sběr, vyhodnocování a předávání informací. To platí také o činnosti bezpečnostních služeb. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Průměrná bezpečnostní činnost vzbuzuje i iluzi vývoje zaváděním technických inovací a přijetím opatření reagujících na stížnosti a zjištěné chyby. Průměrná činnost neškodí systému, ale nemusí vést k jeho rozvoji. Většinu energie spotřebovává v rámci vyhledávání a řešení běžné (průměrné) odchylky od norem bezpečnosti. Zcela mimořádné ohrožení nemusí systém zachytit, protože jeho signály se na první pohled mohou jevit jako všední aktivity. Proto bylo možné úspěšně provést letecký útok dopravními letadly na dva mrakodrapy a Pentagon. Ani všední míru kontroly pasažérů na letištích 11. září 2001 nelze nikomu vytýkat. Vyšší stupeň ostrahy byl nepřijatelný, protože nehrozilo konkrétní nebezpečí. K útoku mohlo dojít kdekoliv a kdykoliv. Kromě toho by i zvýšená ostraha nemusela na letištích vést 11. září k identifikaci teroristů před vstupem do letounů. Pronesení plastových nožů by ani při zvýšené ostražitosti nemuselo být problémem. Po 11. září 2001 jsou sice bezpečnostní orgány USA a dalších států vysoce motivovány v boji proti teroristům. Přesto stále rozsáhlejší činnost se dostává do roviny „hektického volnoběhu“. Systém si zvykl na vyšší obrátky, na komplexnější analýzy možných signálů nebezpečí. Proto k novému 11. září nepotřebují odhodlaní teroristé jako základnu Afghánistán. Stačí jim pro plánování teroristické akce jako základna třeba i Brusel nebo Berlín…

Čas načtení: 2025-05-26 08:04:33

Anonymous: Skupina hackerů, která pracuje v utajení, někdy bere spravedlnost do svých rukou

Anonymous je skupina, o které jste již pravděpodobně slyšeli. Komunita bez oficiální struktury a vedoucích, která stojí hned za několika vlivnými zásahy v kyberprostoru. Nejde o tradiční hackerskou skupinu, ale spíš o sdružení aktivistů a kybernetických odborníků snažících se zasáhnout tam, kde mají pocit, že klasická spravedlnost selhává. The post Anonymous: Skupina hackerů, která pracuje v utajení, někdy bere spravedlnost do svých rukou first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2025-11-06 13:52:00

HSF System automatizuje projekční procesy pomocí BIM a umělé inteligence

Praha 6. listopadu 2025 (PROTEXT) - Mezinárodní stavební skupina HSF System propojuje tradiční projekční činnost s digitálními technologiemi a automatizací procesů. Díky vlastním rozšířením pro Revit a využití umělé inteligence projektanti zefektivňují rutinní činnosti, zvyšují přehlednost dat a uvolňují více prostoru pro kreativní práci. HSF System jednak posiluje interní know-how a standardizaci práce s BIM, jednak sdílí zkušenosti s odbornou veřejností prostřednictvím konferencí jako BIM OPEN 2025 či chystaného BIM Friday na VŠB-TUO.Projekce s přesahem do programováníStavební skupina HSF System je nejen generálním dodavatelem staveb s vlastním projekčním týmem, ale potvrzuje svou roli inovátora v oblasti digitalizace stavebnictví. Tým projekčního oddělení dlouhodobě hledá způsoby, jak propojit efektivní navrhování staveb s digitálními technologiemi. „Naším cílem je mít procesy pod kontrolou od návrhu po realizaci. Proto jsme začali vytvářet vlastní rozšíření Revitu, která zjednodušují rutinní činnosti a dávají projektantům více prostoru pro kreativní práci,“ říká Jiřina Janšová, vedoucí projekčního oddělení HSF System.HSF System díky těmto přístupům rozvíjí nejen interní know-how, ale i metodiku práce s BIM napříč celou skupinou. Projekční tým aktivně pracuje na standardizaci dat, správě společného datového prostředí (CDE) a zavádění interních klasifikačních systémů. Výsledkem je větší přehlednost a konzistence při koordinaci složitých projektů, a tím menší chybovost v realizační fázi.Projektant tvůrcem digitálních nástrojůNa říjnové konferenci BIM OPEN 2025 vystoupil projektant Ondřej Černík, který představil unikátní přístup k automatizaci projekčních procesů a využití umělé inteligence při vývoji nástrojů pro Autodesk Revit pomocí nástroje pyRevit. Na příkladech z konkrétních stavebních projektů ukázal, jak může projektant díky základním znalostem Pythonu vytvářet vlastní skripty pro Revit a s pomocí umělé inteligence je dále optimalizovat. Tyto skripty dokáží například automaticky generovat výkazy klempířských prvků nebo připravovat pohledy na okna podle typu a umístění. „AI nám pomáhá rychleji tvořit, ale i tady platí, že člověk musí mít jasno, co chce. Často se z projektanta stává „uklízeč“ po AI, proto je důležité zachovat si přehled, trpělivost, schopnost korigovat výstupy a nebát se přizvat ke spolupráci další stavební profese,“ uvádí Ondřej Černík.Sdílení znalostí a inspirace pro ostatníÚčast na konferenci BIM OPEN není ojedinělá. Ondřej Černík vystoupí také 14. listopadu 2025 na akci BIM Friday na VŠB–TUO, kde představí téma „Všední den s BIM“. Přednáška má ukázat, že BIM není jen nástroj pro velké projekty, ale i praktický pomocník v každodenní práci projektanta v rámci objektového 3D modelování. „BIM by neměl být strašák ani zbytečná administrativa. Pokud s ním člověk pracuje efektivně, dokáže zlepšit kvalitu projektů a komunikaci v týmu. V HSF System vnímáme BIM jako přirozený nástroj pro kvalitní a informačně řízené projektování,“ uzavírá Ondřej Černík. Zdroj: HSF System 

Čas načtení: 2024-08-23 16:13:16

23.08.2024 - Společnost VOP Nováky slavnostně otevřela novou výrobní linku na plnění munice

Autor: Admin Datum: 23.08.2024 16:13:16 Za účasti vzácných hostů v čele s ministrem obrany Slovenské republiky Robertem Kaliňákem či majitelem skupiny Czechoslovak Group Michalem Strnadem se v pátek 23. srpna uskutečnilo ve VOP Nováky slavnostní otevření nové výrobní linky na plnění munice od 81 mm do 122 mm. Takzvaná šnekovačka, plnící linka s automatickým podáváním, je důležitou součástí výrobního programu společnosti, jež patří k předním a strategicky významným výrobcům velkorážové munice. Do nové linky investovala společnost VOP Nováky více než 10 milionů eur.Marian Goga, prezident MSM Group, v pozadí Robert Kaliňák, ministr obrany SR a Zuzana Helbichová, generální ředitelka VOP Nováky Nová šnekovačka bude v první etapě využívána na výrobu 122 mm a 120 mm munice pro tanky a minomety. Výrobní linka přispěje k doplnění a rozšíření výrobních schopností společnosti VOP Nováky, kterou má již od roku 2013 pronajatou od Ministerstva obrany Slovenské republiky společnost MSM Group, jež je součástí průmyslově technologické skupiny Czechoslovak Group. Spolu s dalšími provozy na Slovensku, ale také ve Španělsku či Srbsku patří skupina Czechoslovak Group a její divize CSG Defence k nejvýznamnějším evropským producentům velkorážové munice.Nová plnící linka „Od roku 2013, kdy začala náš podnik provozovat skupina Czechoslovak Group, bylo postupně proinvestováno v areálu společnosti 25 milionů eur. Pořízena byla mimo jiné nová automatická robotizovaná výrobní linka, zařízení na výrobu cvičné munice či fyzikálně-chemická laboratoř, protože naše společnost se kromě výroby věnuje též výzkumu a vývoji,“ říká Zuzana Helbichová, generální ředitelka VOP Nováky, a dodává: „Aktuální investice do nové šnekovačky rozšířila výrobní kapacitu naší společnosti o jedinečné zařízení jak na Slovensku, tak v celé skupině CSG.“ Společnost VOP Nováky se od roku 2013 zaměřila na export. Své produkty dodává do sedmdesáti zemí po celém světě. I z důvodu současné bezpečnostní situace, kdy je po celém světě o velkorážovou munici velký zájem a výrobní kapacity jsou nedostatečné, společnost VOP Nováky roste. V letošním roce očekává tržby ve výši téměř 280 milionů eur, což je více než dvojnásobek oproti roku 2023. „VOP Nováky je významný podnik muničního průmyslu nejen na Slovensku či ve střední Evropě, ale na celém kontinentě. Jsme strategickou kapacitou v rámci Evropské unie i NATO. Naše výroba posiluje bezpečnost v Evropě. Naše know-how je důležité pro další evropské země, které mají zájem stát se ve výrobě velkorážové munice nezávislými a posílit tak svoji obranyschopnost. Díky tomu, že jsme součástí dynamické soukromé skupiny, mohli jsme okamžitě reagovat na události z roku 2022 a rozvíjet náš podnik tak, aby naplnil strategické potřeby NATO a jeho členských zemí,“ doplňuje Zuzana Helbichová. Díky rostoucímu zájmu o produkty společnosti se zvyšuje též počet zaměstnanců, jejichž počet v letošním roce dosáhne tří set. Společnost VOP Nováky díky tomu přispěla k ekonomické transformaci Horní Nitry, kde došlo k útlumu důlního průmyslu. Deset procent zaměstnanců společnosti jsou bývalí horníci z tamních uhelných dolů. Průměrná mzda ve společnosti se meziročně zvýšila o více než 11 procent a pohybuje se vysoko nad průměrem jak v Trenčínském regionu, tak v rámci celého Slovenska. Díky masivním investicím a rozšiřování výrobního programu čeká společnost další růst. O společnosti VOP NovákySpolečnost VOP Nováky byla založená v roce 2013 a svou činností navazuje na bývalý státní podnik působící ve městě Nováky od 50. let 20. století. Věnuje se výrobě dělostřelecké munice v rážích od 122 do 155 mm, výrobě iniciačních komponentů pro dělostřeleckou munici, výrobě cvičné munice a výrobě minometných střel ráží 60, 81, 98 a 120 mm. Kromě výroby velkorážové munice provádí též revize, modernizace a prodlužuje životní cyklus munice. O skupině CSGGlobální průmyslově-technologická skupina CSG vlastněná českým podnikatelem Michalem Strnadem má klíčové výrobní podniky v České republice, na Slovensku, ve Španělsku, v Itálii, Indii, Velké Británii a USA a své výrobky exportuje do celého světa. CSG soustavně investuje do rozvoje svých společností a zároveň expanduje v hlavních oborech svého podnikání. Součástí skupiny jsou například česká automobilka Tatra Trucks, významný světový výrobce malorážové munice Fiocchi nebo český výrobce radarů Eldis. V podnicích začleněných do skupiny CSG a v propojených firmách pracuje více než 10 000 zaměstnanců. V roce 2022 dosáhly konsolidované tržby skupiny hodnoty 25 mld. korun. Hlavními obory CSG jsou strojírenství, automobilový, železniční, letecký průmysl, obranný průmysl a výroba malorážové munice. S produkty společností CSG se lze díky silné proexportní orientaci setkat na všech kontinentech.Zdroj : Tiskový servis Czechoslovak Group a.s.

Čas načtení: 2020-12-10 01:33:52

Zakladatelka projektu Odstartujte svoji knihu Veronika Matysová: Byl to nejlepší nápad v mém životě

Láska ke knížkám a četba ji přivedla k psaní a dnes je Veronika Matysová nejen spisovatelka, ale snaží se svými zkušenosti i pomáhat druhým a v rámci projektu Odstartujete svoji knihu vede kurzy tvůrčího psaní. Vydala již sedm knížek a na nové pod názvem Hodina psodava právě pracuje. Věnuje se multilaterální diplomacii a momentálně působí v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj v Paříži.   Odmalička jste ráda četla. Někdy kolem třinácti let jste začala vymýšlet příběhy kreslením. Zkusila jste také komiks… A pak přišly vaše knižní nedokončené pokusy Hanka, Dvojčata, Roman a hvězdy, Poslední den na slunci, Dilema. A knížku Když jsou na to dva jste již dokončila. Co se stalo s těmito „pokusy“? Vydala jste je, nebo zůstaly v šuplíku? Pokusy skutečně zůstaly pouze pokusy. Všechny mám dodnes schované a jsou pro mne velmi cenné, ale dopsat jsem se je už nepokoušela. Od chvíle, co jsem pochopila klíč k dopsání knihy, jsem už psala knížky nové.   Vystudovala jste moderní dějiny na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Proč jste si vybrala tento obor? Hned po střední škole jsem začala pracovat jako novinářka, ještě předtím, než jsem šla na vysokou školu. Chtěla jsem si tenkrát od studia trochu odpočinout a načerpat praktické zkušenosti. Dostala jsem nabídku nastoupit do zahraničního zpravodajství redakce tehdy existující České tiskové agentury. Začít studovat moderní dějiny bylo tím nejlogičtějším krokem. Dění ve světě odjakživa velmi zajímalo, ale když člověk nezná historii, současnost nechápe tak dobře.   V roce 2000 jste vydala první knížku pro děti a mládež Nikki, vrať se. Následovaly další a knihu pro dospělé Pouštní včela jste vydala v roce 2017. A na cestě je další Hodina psodava. O čem bude? Někde jste řekla, že hodně témat k vám přichází ve snu … Hodina psodava se odehrává na smyšlené planetě Fromor a vypráví o nenávisti mezi dvěma znepřátelenými rasami, která se stane osudnou jedné dospívající dívce. Psodav je zvíře z tohoto smyšleného světa, který v příběhu hraje významnou roli. Všechny mé ostatní knihy se odehrávají ve světě skutečném a zjevně už jsem si od něj trochu potřebovala odpočinout. A ano, témata ke mně často přicházejí ve snu, ale zrovna toto jsem vymyslela bez pomoci podvědomí.   Přeložila jste na tři desítky knih z angličtiny, jak knížky pro děti, současné romány, detektivky i literaturu faktu. Co nejraději překládáte a jak jste se k překladům knížek dostala? K překladům jsem se dostala v samých začátcích své kariéry, ještě před internetem, takže bylo mnohem těžší dopátrat se některých významů než dnes. Začala jsem s tím kvůli přivýdělku, ale rychle se mi to zalíbilo. Dnes už knihy nepřekládám, protože nejde vše stíhat – zaměřuji se na psaní vlastních knih a zároveň na předávání této své vášně ostatním v rámci on-line kurzů. Ale prozradím vám, že připravuji nejen kurz o tom, jak knihu napsat, ale i jak ji přeložit. Zatím nemá datum, ale předpokládám, že ho spustím příští rok na podzim.   V roce 2016 jste založila projekt Odstartujte svoji knihu, kterým pomáháte začínajícím autorům. Jaké jsou výsledky? A ohlasy? Projekt Odstartujte svoji knihu je to nejlepší, co mě kdy v životě napadlo udělat. Jeho srdcem je facebooková skupina se stejným názvem, která už dnes má už přes pět tisíc členů a skvěle to v ní žije. Scházejí se tam začínající i pokročilejší spisovatelé a navzájem sdílejí rady, tipy, inspiraci i motivaci.   Vedete také kurzy tvůrčího psaní. Kde a jak je možné se přihlásit a jaký je o ně zájem? Kurzy jsou součástí projektu Odstartujte svoji knihu. O nových nabídkách informuji vždy na webu, ve stejnojmenné facebookové skupině i na FB stránce Napiš svou první knihu. V první polovině prosince proběhne další předprodej kurzu KLÍČ k napsání knihy pro začínající spisovatele. Kurz bude mít podobu pětidenní výzvy, která bude probíhat v uzavřené facebookové skupině. Po pět večerů proběhne živé vysílání, ve kterém členy kurzu seznámím s jednoduchou a přehlednou metodou, jak položit pevné základy knihy a už se nebát o její dokončení. V první vlně předprodeje se už přihlásily přes čtyři desítky lidí, takže tam bude skvělý skupinový drajv. To by bylo, aby z toho nevzniklo čtyřicet nových knih!   Pracovala jste jako novinářka a od roku 2005 se věnujete diplomacii. Kde všude jste působila? V dobách své novinářské kariéry jsem se zaměřovala na prostor bývalé Jugoslávie, kterému se dnes říká západní Balkán. Bylo to krátce po rozpadu Jugoslávie a mne velmi zajímalo tamní politické dění i osudy lidí. Zpravodajství jsem tak posílala z Bosny a Hercegoviny, ze Srbska, z Kosova i dalších balkánských zemí a regionů. Diplomacie mne nejprve zavedla do Bruselu do centrály Severoatlantické aliance (NATO), kde jsem hájila zájmy České republiky. Tam jsem setrvala sedm let. Posléze mě cesta zavedla do Paříže, kde se opět věnuji multilaterální diplomacii a působím v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.   A co ráda čtěte vy? Někde jste řekla, že všechno možné… Přesně tak, všechno možné. Jednotící prvek je, že ráda čtu v češtině, tedy i překladovou literaturu. Filmy a seriály mám ráda v původním znění, ale při čtení si nejvíce užiji mateřský jazyk. Teď mám zrovna období thrillerů typu Kříďák nebo Čtvrtá opice, ale vždy si ráda přečtu třeba Haruki Murakamiho, Delphine de Vigan či původní české autory jako Patrika Hartla.   A co čas na lenošení a nic nedělání. Umíte to?   Přiznám se, že moc ne. I když si čtu nebo sleduji Netflix, soustředím se na skladbu příběhu, použité dialogy a cokoli dalšího, co pak mohu předávat svým studentům v kurzech o psaní knih. Ale tohle své poslání miluji, a tak to svým způsobem zároveň odpočinek je.   Veronika Matysová se narodila v Praze 18. dubna 1976. Vystudovala moderní dějiny na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Přeložila řadu knih z angličtiny, věnuje se diplomacii, napsala šest knížek pro děti a mládež (Nikki, vrať se, Patricie, Míša v síti, Pavoučí příběhy, Příběhy pavoučka Alfonse, Poplach v Tabulkově) a knihu Pouštní včela pro dospělé. Pracuje na další pod názvem Hodina psodava. Vede kurzy tvůrčího psaní v rámci projektu Odstartujte svoji knihu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2020-06-17 11:22:37

Hongkong se stal obětí americko-čínské obchodní války

Historie Hongkongu (HK) v letech 2019 až 2020 je poznamenána ekonomicko-mocenským bojem o dominanci mezi USA a ČLR. Důvody a souvislosti politicko-obchodní války jsou rozsáhlé, proto se zaměříme pouze na jeden detail americko-čínské studené války: situaci v Hongkongu. Po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta postupně došlo k eskalaci napětí mezi USA a Čínou, až Trump nakonec proti Čínské lidové republice (ČLR) rozpoutal obchodní válku. V důsledku tohoto politicko-ekonomického střetu je jedním z cílů také Hongkong (HK). Trumpova administrativa chce omezit možnosti hongkongské burzovní a celkově ekonomické základny, aby je nemohla ČLR efektivně využívat k zahraničním transakcím. Kámen úrazu: bezpečnostní zákon pro Hongkong Nejnovějším předmětem americko-čínského souboje je čínský bezpečnostní zákon pro autonomní oblast Hongkongu. Zákon přichází rok poté, co v Hongkongu v červnu 2019 vypukly nepokoje. Demonstranti lobbovali za mezinárodní podporu prostřednictvím zámořských návštěv opozičních politiků a on-line kampaní. Nosili při demonstracích britské a severoamerické vlaječky, což Peking vnímá jako formu zahraniční intervence. Utvrdil ho v tom v listopadu 2019 Spojenými státy přijatý zákon o lidských právech a demokracii v HK, který administrativě USA umožnil kdykoliv pozastavit zvláštní obchodní status Hongkongu na základě každoročního zkoumání ministerstva zahraničí, zda HK ještě má dostatečnou mírou autonomie v rámci jedné země, dvou systémů. Pro Peking to byl signál, že je zbytečné již omezovat své aktivity v Hongkongu, protože postoj USA průběžně nepřátelsky eskaluje. Podle vyjádření čínských úředníků a diplomatů (samozřejmě hovoří anonymně) již koncem roku 2019 v Pekingu předpokládali, co se stane dál. Americký prezident Donald Trump v pátek 29. května 2020 na tiskové konferenci v Bílém domě oznámil, že dal pokyn administrativě k zahájení procesu rušení politických a ekonomických výjimek poskytovaných Hongkongu. Trump tím reagoval na bezpečnostní zákon pro Hongkong, jehož sepsání schválil čínský parlament na svém květnovém plenárním zasedání a má být prý připraven zhruba do dvou měsíců. A tento zákon zase souvisí s demonstracemi a rozsáhlým vandalismem v Hongkongu od června do poloviny prosince 2019. Načrtněme si základní východiska: a) Část obyvatel Hongkongu není nadšena, že od předání britské kolonie pod čínskou svrchovanost v roce 1997 patří pod Čínskou lidovou republiku. Uvolněnější, tzv. západní styl života v HK, je přitažlivější (s minimem politických regulací) než na pevninské Číně. b) Demonstrace jsou projevem ztráty naděje, protože nejpozději v roce 2047 přejde HK plně pod jurisdikci Číny. Více než 50 procent současných obyvatel HK stráví své stáří v rámci Čínské lidové republiky, tedy v politicky poněkud sešněrovaném systému. Zda se čínský systém během dalších 20 let ještě více uzavře, nebo liberalizuje, je dnes ve hvězdách. c) Demonstranti jsou zneužíváni v rámci čínsko-americké obchodní války k protičínským protestům. Jediným reálným cílem demonstrací může být pro americkou administrativu výhodné oslabení ekonomické pozice Hongkongu, což by nepřímo vedlo k dalšímu ekonomickému oslabení Číny. d) Autorovi těchto řádek je zcela lhostejné, zda se určité tendence dějí v duchu demokracie nebo odlidštěné byrokracie. Pohled autora je ovlivněný nedůvěrou ke zdrojům informací. Tajné služby poskytly zavádějící informace například k podpoře útoku na Irák v roce 2003, nebyly schopny vyhodnotit rizika akcí v Afghánistánu, v Sýrii a v Libyi. Proč by dnešní informace měly být pravdivé? Politici také nejsou důvěryhodní, rozhodují se pragmaticky podle momentální situace. Vlivný americký politolog a historik Henry Kissinger v knize Uspořádání světa (Prostor, Praha 2016) připomíná, že mocenská rovnováha spočívá na ideologické neutralitě a adaptacích vyvíjejících se podle okolností: „Britský státník lord Palmerston vyjádřil v 19. století tento základní princip následovně: ,Nemáme žádné věčné spojence a nemáme žádné věčné nepřátele. Věčné a trvalé jsou naše zájmy, a je naší povinností je sledovat.‘“ Proto lze o situaci v HK uvažovat jenom podle informací prezentovaných v etablovaných médiích a veřejně dostupných informačních vládních zdrojích. Politické komentáře na toto téma jsou většinou informačně bezvýznamné. Začátek příběhu Jisté je, že na jihu Číny okupovali Britové poloostrov Ťiou-lung (Kowloon) a přes 230 ostrovů a ostrůvků, z nichž největší jsou ostrovy Lan-tao (Lantau) a Siang-kang (Hongkong s rozlohou 78 kilometrů čtverečních). Tato enkláva má dnes jedno z nejhustších osídlení území ve světě, přitom tzv. metropolitní oblasti převyšovali v roce 1996 průměrnou koncentraci obyvatelstva vůči jiným velkoměstům zhruba pětkrát (Vladimír Liščák, Pavel Fojtík: Státy a území světa, Nakladatelství Libri, Praha 1996), dnes už je to možná i více. V roce 1996 zde žilo 5,5 milionu lidí, loni již přes 7,5 milionu. V roce 1984 se Čína s Velkou Británií dohodla, že jí bude Hongkong navrácen v roce 1997 s tím, že současné společenské zřízení bude ponecháno v platnosti po dobu 50 let. V roce 1992 po nástupu guvernéra Chrise Pattena začali Britové koloniální režim poněkud uvolňovat. Vyšší míra demokratizace mohla v budoucnu Číňanům při správě oblasti způsobit určité potíže. Protože nedemokratické řízení britského Hongkongu mělo být nahrazeno přísným nedemokratickým dohledem pekingské Číny, odešlo z Hongkongu několik set tisíc lidí. Jenže přelidněnému Hongkongu – jak ukázala výše zmíněná čísla – se tím neulevilo. Po roce 1997 se západní propaganda dostala do úsměvné pozice. Britskou správu Hongkongu označovala za demokratickou, současnou čínskou správu naopak za vměšující se do demokratických pravidel nastavených na dohodnutých 50 let. Jenže koloniální správa nemohla být demokratická, aby udržela svůj vyžadovaný pořádek.   Jenom málo článků v médiích v ČR na to naráží. Jednou z málo výjimek je článek v Deníku N Hongkong není demokracie, ale dojná kráva magnátů, kteří jdou na ruku diktatuře. „Mýtus o demokratickém Hongkongu, který vzdoruje komunistickým utlačitelům z pevninské Číny, je svůdný. Jenže do pravdy má daleko. Skutečný Hongkong vypadá jinak,“ napsal z místa Martin Šebeňa. V článku upozornil na strukturní problémy hongkongské společnosti vyplývajících z politického zřízení, „které ačkoliv přiznává občanům řadu svobod, je nedemokratické – a tudíž neobsahuje mechanismy, které by vůli lidu promítly do reálné politiky. Ano, vláda se svým voličům zodpovídá. Jenže těch voličů je jenom 1200. A jelikož jde zejména o nejbohatší lidi ve městě, jejich požadavky se od většiny obyvatel diametrálně liší.“ Britové vytvořili systém vlády výhodný pro správce, který měl své koloniální zájmy. Nicméně v článku je uveden zajímavý postřeh: „Poslední britský guvernér Chris Patten se jednou vyjádřil, že Hongkong má svobodu bez demokracie… Základem úspěchu byl fakt, že i nedemokraticky jmenovaná vláda naslouchala obyvatelům a snažila se řešit zásadní sociální a ekonomické problémy společnosti.“ Tuto britskou taktiku podcenili v Hongkongu stoupenci Pekingu, když v listopadu 2019 prohráli místní volby do jednotlivých okresů. Správkyně Hongkongu Carrie Lamová po nich byla z různých stran kritizována ze dvou důvodů: 1) že byla příliš měkká vůči demonstrantům, 2) že ona a její administrativa málo naslouchaly problémům komunity, a proto se nahromadily neřešené sociální problémy využité při politických protestech. Šebeňa trefně poznamenává: „Když v 80. a 90. letech Peking a Londýn jednaly o budoucí podobě politického systému v Hongkongu, čínská strana měla eminentní zájem na tom, aby se místní obchodní magnáti podíleli na vládnutí i po roce 1997. Číňané si tehdy dobře uvědomovali, že v prvních dvaceti letech od otevření se čínské ekonomiky světu pocházely až dvě třetiny všech zahraničních investicí do země z Hongkongu. Čína si tehdy nemohla dovolit hongkongskou ekonomickou elitu znepřátelit. Předseda hongkongské vlády – který má dokonce byznysový titul „výkonný ředitel“ – je vybírán 1200 voliteli, které předtím nominovaly tzv. obchodní volební okrsky (functional constituencies). Takovými okrsky jsou třeba finance, pojišťovnictví, doprava a zemědělství. Ve většině okrsků mají hlavní slovo zástupci největších firem a tyto firmy samozřejmě vlastní nejbohatší magnáti.“ Princip jedna země, dva systémy byl je britský „vynález“, který Číňané převzali. Obyvatelstvo Hongkongu bylo za britské vlády pod nadvládou milionářů, kteří si v rámci principu „jedna země, dva systémy“ svou moc podrželi, což hraje důležitou roli, protože takové omezení čínské suverenity si Britové vymínili. A Číňané souhlasili, protože ekonomicky to bylo pro ně bylo v roce 1997 výhodné. Hongkongu už však nyní tak důležitý není. Zatímco před 25 lety měl ekonomickou váhu čtvrtiny celé čínské ekonomiky, dnes to je zhruba 2,7 procenta. V Hongkongu tedy nejde o demokracii, protože tam není demokratický, ale administrativní režim. Jde o různé politické zájmy, nejen místní, ale především mezinárodní – čínské a americké v rámci obchodní války. Také jde o to, že lidé chtějí mít jistotu, že nebudou jenom živořit. A mladí lidé v Hongkongu se bouří, protože touží po vlastním bytě, jenže ty jsou zde velmi drahé. K tomu mají svou vizi svobodného života a ve své naivitě by při demonstracích i hory přenášeli, aniž tuší, že marně. Zákon o vydávání stíhaných osob jako záminka k demonstracím Proti návrhu novely zákona o předávání kriminálních uprchlíků na Tchaj-wan a do Číny protestovali studenti a disidenti, někteří právníci a podnikatelé, církve, prostě kdokoliv. Přitom důvod k přijetí návrhu novely zákona byl odůvodněný, a po právní stránce proti němu bylo stěží co namítat. Kromě toho byla o tomto návrhu veřejnost dosti podrobně informována. Rozbuškou se stal případ vraždy dvacetileté těhotné ženy na Tchaj-wanu spáachané v roce 2018, ze které byl podezřelý občan Hongkongu Chan Tong-kai. Ženu zabil při společném výletu na Tchaj-wan, tělo nechal v kufru pohozeném u stanice metra v tamní metropoli Tchaj-pej a poté se vrátil do Hongkongu. Vláda HK (Hongkongské zvláštní administrativní oblasti, HKSAR) proto na jaře 2019 předložila návrh legislativních změn, jejichž cílem bylo umožnit vládě předávání podezřelých na Tchaj-wan a do ČLR, protože s nimi neuzavřel dosud žádné dlouhodobé dohody o předávání kriminálních uprchlíků. Tajemník pro bezpečnost John Lee před zákonodárnou radou 22. května 2019 uvedl, že podezřelý byl v Hongkongu mezitím odsouzen k 29 měsícům odnětí svobody za čtyři případy finanční kriminality, ale mohl by být propuštěn již v říjnu 2019. „Doufáme, že právní předpisy přijmeme před jeho propuštěním, aby mohl být předán Tchaj-wanu… Vládní navrhované změny zajišťují, aby se pachatelé závažných trestných činů nemohli vyhnout odpovědnosti tím, že využijí právního vakua při ochraně bezpečnosti veřejnosti a společnosti,“ zdůraznil. Lee uvedl, že podezřelý alias vrah má být za svůj čin potrestán a že rozumnější je jeho vydání do země, kde byl obviněn. Kdyby byl souzen v Hongkongu, tak „protože k trestnému činu došlo mimo Hongkong, budou naše orgány činné v trestním řízení čelit značným potížím při shromažďování důkazů a předvolání svědků a nebudou moci zajistit, aby důkazy byly uznány hongkongskými soudy. To může dokonce vést k právním problémům spojeným i se zveřejněním informací, což může vést k obvinění, že došlo ke zbavení práva obžalovaného na spravedlivý proces.“ Nakonec Lee prohlásil: „Nemůžeme a neměli bychom zavírat oči před mezerami ve stávajících právních mechanismech, protože by to z Hongkongu vytvořilo útočiště pro pachatele.“ Dále uvedl, že stávající nařízení o uprchlících (FOO) odkazuje na vzorovou smlouvu OSN o předávání uprchlíků, která je v souladu s mezinárodní praxí s lidskými právy a právními procesními zárukami. Hongkongská vláda stejný den zveřejnila informaci, že „FOO funguje již téměř 22 let a funguje dobře a hladce. Soudy mají rozsáhlé zkušenosti s vyřizováním značného počtu případů od vstupu tohoto nařízení v platnost. Věříme odborné způsobilosti a nezávislosti našich soudců. Hongkong zatím podepsal dlouhodobé dohody o předávání uprchlíků pachatelů s 20 jurisdikcemi. Patří sem USA, Austrálie, Kanada, Velká Británie, Francie, Německo, Nový Zéland, Finsko, Nizozemsko, Irsko, Portugalsko, Česká republika, Jihoafrická republika, Singapur, Malajsie, Indie, Indonésie, Korejská republika, Filipíny a Srí Lanka. Zatímco HKSAR aktivně pracuje na jednáních s mnoha dalšími jurisdikcemi s cílem dosáhnout dlouhodobějších dohod o předávání a rozšířit síť spolupráce, nejsme schopni vyřídit žádosti o předání uprchlíků z ostatních 170 zemí nebo žádat, aby nám byli vydáni zločinci, kteří spáchali závažné trestné činy v Hongkongu. Navíc, protože stávající FOO se nevztahuje na pevninu, Macao a Tchaj-wan, mohou uprchlíci z těchto míst využít tuto mezeru k vyhýbání se právní odpovědnosti a vyhledat útočiště v Hongkongu. Z tohoto důvodu je třeba odstranit stávající zeměpisné omezení a umožnit v rámci právních předpisů vzájemnou spolupráci v oblasti boje proti trestným činům mezi Hongkongem a dalšími zeměmi.“ Demonstrace jako účelová hysterie Aby bylo námitek proti vydávání osob do zahraniční jurisdikce pokud možno co nejméně, byl v návrhu hongkongské vlády snížen počet trestných činů, za které je možné vydávat lidi do Číny a na Tchaj-wan, ze 46 na 37, a zvýšena trestní sazbu z nejméně tří na sedm let. Vydávání by hrozilo jen za závažnější trestné činy, za který se ovšem v návrhu považoval i trestný čin uplácení. Opozice v HK proto především namítala, že uprchlíci z ČLR mohou být účelově obviněni z korupce/úplatků, aby byli vráceni zpět do pevninské Číny. Na vládním webu HK se pak v pondělí 3. června 2019 objevilo prohlášení, ve kterém se mimo jiné píše, že „vláda rozhodla, že navrhovaná ujednání o předání podezřelých se budou vztahovat pouze na 37 položek ze 43 položek trestných činů, na něž se vztahuje 20 do té doby uzavřených dohod s dalšími státy (pozn.: jako například s Českou republikou).“  Záruky z hlediska lidských práv v rámci nařízení o uprchlících (FOO) obsahují omezující ustanovení, jako například, že pro předání uprchlických případů v rámci dlouhodobých dohod musí být příslušné trestné činy rovněž mezi 46 položkami trestných činů popsanými v příloze 1 FOO; není možné předání za politické trestné činy a pro politické nebo jiné motivy – žádosti týkající se osob, které jsou na základě své rasy, náboženského vyznání, státní příslušnosti nebo politických názorů poškozeny nebo stíhány… Omezení možnosti vydávání je ještě více, ale tyto jsou nejdůležitější. Hongkongská (pro-pekingská) vláda si uvědomovala, že jde o citlivé téma. Proto se snažila vysvětlit, že jde o racionální opatření. Úředníci se museli vyrovnat s námitkou, že možnosti vydávání do ČLR může být využito k vydání kritiků pekingského vedení. Proto bylo 24. května 2019 uveřejněno, že je zaručena zejména nezávislá soudní pravomoc, včetně pravomoci konečného rozhodnutí, neboť soudci z jiných jurisdikcí (států) mohou zasedat u odvolacího soudu, který by též rozhodoval o vydávání zločinců. Do května 2919 tak 14 významných zahraničních soudců ze Spojeného království, Austrálie a Kanady v současné době zasedalo na hongkongském odvolacím soudu jako dočasní soudci, což svědčí o nezávislosti tamního soudnictví. Poslední britský guvernér Hongkongu Chris Patten plánovaný zákon kritizoval. Podle něj by zákon znamenal „obrovskou ránu“ pro vládu zákona. Přitom on sám charakterizoval původní britskou vládu nad Hongkongem jako „svobodu bez demokracie.“ Americká hra s Hongkongem Hypotéza mluvčích ČLR, že za hongkongskými nepokoji jsou operativci USA a na západní rozvědky napojené tzv. neziskové organizace, je více méně opodstatněná. USA i ČLR se snaží získat v každé zemi, která stojí za povšimnutí, své sympatizanty a spolupracovníky. Tak tomu bylo a je i v Hongkongu. Sociální pnutí v Hongkongu bylo natolik silné, že stačila jenom nějaká rozbuška k demonstracím a nestabilitě. Demonstrace mají dvě hlavní příčiny: Necitlivý přístup vládních úřadů v HK k obyvatelům a zmanipulovaný trh s bydlením. Demonstranti kromě stažení novely extradičního zákona z projednávání nezískali vůbec nic. Demonstrace postupně upadaly a udržovala je násilím při životě městská guerilla. Ale ani pouliční bitky nevedly k žádnému výsledku. Spouštěčem listopadové marné eskalace násilí byla smrt dvaadvacetiletého Alexe Chowa, studenta hongkongské vědeckotechnické univerzity, který 8. listopadu spadl ze střechy parkovacího domu. Kateřina Procházková, analytička Sinopsis, k tomu v České televizi řekla: „…určitě je to velice důležitý milník…, může to být přesně ten katalyzátor, zlom, který vtáhne (lidi) opět do ulic…určitě ta smrt je důležitá pro to, jak se bude dál hongkongská demonstrace vyvíjet…“ Následovalo několik dnů hysterie, že prý mladík zemřel vinou policistů. Přitom demonstranti sami způsobili smrt dvou civilistů: Jednoho podpálili a druhého zabili hozeným kamenem. Násilí dosáhlo vrcholu v listopadu 2019, ale nepomohla ani okupace univerzit, nepomohla ani snaha o rozvrácení městské hromadné dopravy. Již nešlo o protesty, ale o ničení pro ničení. Ani v tomto okamžiku však nebyla nasazena čínská armáda. To by byla ideální záminka k tomu, aby USA uvalily nějaký druh sankcí vůči Hongkongu ještě v roce 2019. Své ekonomické zájmy na nepokojích v Hongkongu Američané prozradili tím, že přijali zákon, který dovoluje přes Hongkong uvalovat na Čínu další sankce. Američanům se nelíbí, že po ekonomické stránce mají již třetinu Hongkongu (a tím spojené tučné zisky) v kapse nositelé peněz z pekingské Číny. Hongkong má americkou doložkou nejvyšších výhod čili lehčí přístup na americký trh. Proto HKSAR 20. listopadu vyjádřila hluboké politování nad přijetím „Hongkongského zákona o lidských právech a demokracii“ americkými kongresmany. USA toho mohou sice využít k omezení čínského zisku přes Hongkong, ale je to poslední zoufalý pokus, když vše ostatní předtím selhalo. Tuto kartu vytáhl Trump opět v květnu 2020. Od demonstrací k devastaci Proti návrhu zákona, který by umožnil vydávat osoby podezřelé ze spáchání trestného činu do pevninské Číny, protestovaly v Hongkongu v neděli 9. června 2019 statisíce lidí. Organizátoři tvrdí, že jich bylo 1,03 milionu, což by znamenalo, že do ulic vyšlo víc lidí než při protestu z 1. července 2003 proti návrhu zákona o národní bezpečnosti. Agentura AFP uvedla, že šlo o největší manifestaci od připojení Hongkongu k Číně v roce 1997. Policie počet účastníků odhadla na 240 tisíc. Ve více než třicetistupňovém vedru se mezi protestujícími objevily jak rodiny s malými dětmi, tak starší lidé. Nejednalo se prvoplánově o protest kvůli novelizaci jednoho zákona, ale lidé vyšli do ulic spíše proto, aby tím vyjádřili nechuť k tomu, že Hongkong patří již do politicky sešněrované Čínské lidové republiky. K protestům docházelo o víkendu, kdy mají lidé volno. A jen sporadicky došlo ke střetům s policií. Až s prvním červencovým dnem začaly mediálně známé ojedinělé devastační incidenty. Střety sice narůstaly, ale zprávy z Hongkongu byly více méně nudné. Násilí jako jediná cesta? V průběhu července začaly devastační útoky na infrastrukturu Hongkongu vrcholící v listopadu 2019. V souvislosti s tím je zajímavý článek Vandalism is a necessary tactic, say HK vanguardz listopadu 2019: „Vandalizování obchodů a blokování silnic může obyvatelům Hongkongu znepříjemnit život, je to však jediným účinným způsobem, jak vyvíjet tlak na vládu…“ Pětadvacetiletý učitel Sam uvedl, že s násilím nesouhlasí, ale uznal, že to byl jediný způsob, jak demonstranti mohli postoupit v jejich věci. „Od června lidé uspořádali pokojné protesty, ale vláda je neposlouchala,“ řekl Sam, jenž studoval v USA a má magisterský titul. „Bylo jasné, že z pokojných protestů nedostaneme nic.“ Řekl, že „v důsledku narušení obchodních aktivit v Hongkongu a poškozování majetku se může podnikatelský sektor nakonec cítit nucen pomáhat protestujícím tlačením na vládu, aby souhlasila s kompromisem. Dodal, že nikdy nenapadne lidi, ale že je přijatelné demolovat obchody a banky, protože nemovitosti mohou být opraveny…“ Začátek výše uvedeného článku je fenomenální. Na několika řádcích popisuje základní iluze guerillové války nízké intenzity v Hongkongu. A jasně ukazuje základní smutně naivní předpoklad protestujících: „…v důsledku narušení obchodních aktivit v Hongkongu a poškozování majetku se může podnikatelský sektor nakonec cítit nucen pomáhat protestujícím tlačením na vládu, aby souhlasila s kompromisem…“ Ve skutečnosti narušení obchodních aktivit v Hongkongu a poškozování majetku demonstranty nemá smysl, protože Peking upraví v jednání hongkongských vládních úředníků jenom to, co bude považovat za potřebné a nejnutnější. A na základě poznatků z demonstrací od června do konce listopadu 2019 půjde pekingská administrativa po krku demonstrantům. Nakonec tedy z toho bude mít prospěch Peking – demonstrace prověří loajalitu mnoha lidí vůči němu.  Klasické demonstrace „proti něčemu“ postupně skončily, a nakonec šlo již pouze o devastační útoky s cílem co nejvíce ochromit chod Hongkongu a poškodit ekonomiku. To se podařilo. Hongkongu ubývali turisté, hotely přišly o hosty a obchodníci o tržby. Turistický ruch, a s tím spojené služby ve druhém pololetí 2019 zkolaboval. V době pouliční války neotevřely po řadu dnů ani některá obchodní centra, supermarkety či banky. Byla zavřena nebo omezena v provozu zdravotnická zařízení, včetně metadonových klinik pro drogově závislé, a transfuzní služby, často zavírali i provozovatelé zařízení volného času a kulturních služeb. Protestující stavěli z kovových zábradlí barikády a blokovali ulice. Davy ve městě rozbíjely výlohy obchodů, zapalovaly ohně a poškozovaly vybavení stanic metra. Vandalové házeli na koleje metra a železnice překážky, aby zastavili dopravu v HK a snažili se okupovat vstupní části letiště. Po těchto zkušenostech pekingská vláda přijme pro autonomní oblast Hongkongu bezpečnostní zákon, který nedává městské guerille jinou šanci než vězení. Zkušenosti z městské guerillové války hongkongská policie letos v květnu zúročila, když opět začaly demonstrace. „Policie se poučila z loňských protestů. Nasazení je masivnější, ví, jak se aktivisté chovají, je rychlejší a daleko rychleji zatýká,“ uvedla 28. května 2020 Barbora Šámalová v ČT 24. Hongkongský South China Morning Post situaci vylíčil 8. června celkovou situaci takto: „Kromě novoročního masového protestu, všechna následující shromáždění opozice v roce 2020 byla rychle zničena agresivnějšími policejními silami provádějícími preventivní strategii. Zašifrované kanály (internetového) Telegramu vytvořené opozičním hnutím, stále existuje, ale nejaktivnější komunikace se netýká protestní strategie, ale pomoci těm, kteří čelí soudnímu řízení a vězení.“ www.scmp.com/news/hong-kong/politics/article/3087926/hong-kong-protests-one-year-national-security-law-looming Koronavirová přestávka v demonstracích Nový koronavirus udělal začátkem roku 2020 demonstrantům v HK čáru přes rozpočet. Lidé si ihned vzpomněli na epidemii SARS. Začátkem roku 2003 zažili strach, se kterým jsme se v Evropě od konce 2. světové války nesetkali. Velmi dobře jej ve svém sloupku popsal Ian Young žijící ve Vancouveru: „Začátkem roku 2003 jsme si s mojí nastávající manželkou vyvinuli rutinu při návratu domů. Sundali jsme si obličejové masky N95 a hodili je do koše u dveří. Svlékli jsme se ve vchodu zcela neromantickým způsobem a hodili jsme naše oblečení do pračky s vydatnou dávkou Dettolu. Okamžitě jsme se osprchovali a odešli si odpočinout, abychom překonali neobvyklou a děsivou existenci, kterou byl Hongkongu způsobila epidemie SARS. To je důvod, proč současní a bývalí Hongkonžané jako my sami nenacházejí nic zvláštního na vypuknutí koronaviru ve Wu-chanu.“ Dále upozornil, že někteří Kanaďané nechápali, že používání obličejových masek v daleké severní Americe není od věci podobně jako v jihočínském teritoriu. „Když jsem o tomto fenoménu tweetoval, někteří respondenti hodnotili nositele asijské masky, že vypadali směšně nebo jako idioti.“ A trefně dodal: „Hanba a zesměšňování lidí, kteří se rozhodnou nosit masky, ignoruje obrovské kolektivní trauma ze SARS, které sdílely miliony lidí… SARS měl psychologický dopad podobný událostem z 11. září na USA… Nakonec nemoc (SARS) zabila asi 300 lidí v Hongkongu, než na jaře 2003 nakonec vyhořela v kombinaci epidemiologického úsilí a dobrého managementu…. Hongkong byl bez případů nemoci, když SARS létal dál po celém světě a jako nepřítel byl stejně záhadný a děsivý jako jakýkoli terorista v letadle…“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} Proto protesty od ledna 2020 přestaly. Kolektivní duše Hongkongu tušila, co je před branami. Autor sloupku píše: „…Když se tedy objevila zpráva o koronaviru v Číně, probudila se hrůza a jednota ve Vancouveru i v Hongkongu v širších čínských komunitách. Na lunárních novoročních svátcích v našich rodinách nahradily zvěsti o infekční nemoci všechna ostatní témata konverzace. A na rozdíl od předchozího dominantního tématu – hongkongských protestů – se na tom všichni shodli. Nevadí, že ve Vancouveru nebyl potvrzen ani jeden případ. Lidé z Hongkongu měli strach. Všechno to bylo tak strašně známé. Masky (respirátory) třídy N95 se prodávají v obchodech po celém Vancouveru, stejně jako v Hongkongu a stejně jako v roce 2003…“ Zároveň autor varoval, že jsou N95 „silně doporučovány“ pro klinické pracovníky pracující s pacienty nakaženými koronaviry. Upozorňoval na námitky týkající se jejich používání širokou veřejností: masky mohou vyvolat falešný pocit bezpečí, což potenciálně brání účinnějším opatřením jako mytí rukou a nedotýkání se tváře. „Z těchto důvodů nenosím masku kvůli koronaviru a nepředpokládám, že ji budu brzy nosit. Ale když vidím ostatní, kteří ji nosí, myslím na Hongkong v roce 2003 a poslední věcí, kterou chci udělat, je smát se jim.“ Tento sloupek pokládám za mimořádně cenné vysvětlení situace na začátku koronavirového tažení světem lidí. Zároveň to slouží jako nepřímá omluva liknavosti evropských politiků (včetně Babišovy vlády). Neozval se alarm a nezačalo nakupování ochranných pomůcek již v lednu 2020, protože jsme neměli pod kůží strach a beznaděj lidí v době SARS. Zavřít hranice s ČLR! V Hongkongu protičínsky orientovaní zaměření aktivisté usilovali o to, aby HK jednostranně uzavřel hranici s ČLR. Chtěli tím zabránit, aby alespoň na kratší dobu se nemohli do Hongkongu stěhovat „pekingští“ migranti z ČLR. Z lidského hlediska se nejednalo jenom o manýru protipekingské opozice. Mezi lidmi byl velký strach. Obě motivace se navzájem posilovaly. O uzavření hranic na přelomu ledna a února 2020 usilovala i část pracovníků nemonic. Stávkou kvůli tomu hrozili členové Aliance zaměstnanců nemocnice, nově vytvořené skupina, která se vynořila v HK z protivládního protestního hnutí. Aliance prohlašovala, že má 18 tisíc členů (celkem pracuje v oblasti veřejného zdravotnictví 77 tisíc lidí). Hongkongské zdravotnické úřady ale upozorňovaly, že to není potřeba, protože nový koronavirus může být přenášen i místně – lokálně. Úplné uzavření hranic s pevninskou Čínou je diskriminační, říkala tehdy šéfka hongkongské vlády Carrie Lamová. Ale nakonec k uzavření hranic došlo. O to větší smutek nastal, když nové případy covid-19 se do HK dostaly z Evropy a z USA, odkud odlétali vyděšení Číňané zpět domů. Zákon o bezpečnosti jako hlavolam První informace a komentáře na téma čínského zákona o národní bezpečnosti pro oblasti Hongkongu z přelomu letošního května a června jsou šablonovité. Představují ideologický bujón plný slov o demokracii, svobodě apod. Ve skutečnosti ještě nevíme, co všechno zákon obsahuje. A nevíme ani, jaký bude mít na Hongkong praktický dopad, kromě potlačení protirežimních demonstrací. Komentáře o ničem vznikly jenom na základě zhruba 600 slov „Rozhodnutí Národního lidového kongresu o zřízení a zdokonalení právního systému a mechanismu prosazování zvláštního administrativního regionu Hongkong za účelem zachování národní bezpečnosti“ (Přijato na třetím zasedání třináctého čínského národního lidového kongresu 28. května 2020). Text „rozhodnutí“ představuje jenom politickou deklaraci o úmyslu přijmout zákon a je velmi bezobsažný jako podobné dokumenty třeba v Evropské unii. Například v bodě 3 je uvedeno: „Zajištění národní suverenity, jednoty a územní celistvosti je ústavní odpovědností hongkongského zvláštního správního regionu. Hongkongský zvláštní správní region co nejdříve doplní právní předpisy k zajištění národní bezpečnosti stanovené v základním právním řádu zvláštní administrativní oblasti Hongkongu.“ Samotný text „rozhodnutí“ mohl obsahovat jenom něco málo přes 100 slov, aby bylo jasně, byť pompézně, řečeno, o co se v zákoně jedná. Stačilo přijmout pouze bod 6 „rozhodnutí“, jehož rámcový překlad uvádíme: „Schválit Stálým výborem Národního lidového kongresu formulaci příslušného zákona o zřízení a zdokonalení právního systému a mechanismu prosazování zvláštního správního regionu Hongkongu k zajištění národní bezpečnosti, a účinně předcházet, zastavit a potrestat jakékoli rozdělení země, podvracení státní moci, organizaci teroristických aktivit a další vážná nebezpečná chování a činnosti zahraničních sil zasahujících do záležitostí zvláštní správní oblasti v Hongkongu. Stálý výbor Národního lidového kongresu se rozhodl zahrnout výše uvedený příslušný zákon (nebo zákony?) do přílohy III základního zákona zvláštní administrativní oblasti Čínské lidové republiky v Hongkongu, který bude vyhlášen a prováděn na místní úrovni zvláštním správním regionem Hongkong.“ Kšeftařská stabilita jako nejvyšší cíl Víme, že ani teroristický útok letadly – úder do dvou mrakodrapů v New Yorku v roce 2001, neměl na burzu žádný podstatný vliv. Podobné to je i dnes. Opozice Hongkongu na světovém finančním trhu se nemění, protivládní protesty tuto roli podle všeho neovlivnily, uvedla loni v prosinci ratingová agentura Fitch. Měsíce pokračující nepokoje ale podle ní podkopávají obraz Hongkongu jako stabilního mezinárodního obchodního centra a slabší hodnocení místní vlády by mohlo přímo ovlivnit rating úvěrové spolehlivosti této bývalé britské kolonie. Zatímco krátkodobý výhled ratingu se zhoršuje, střednědobý výhled se podle všeho jeví pozitivněji. Celkem nedávný vstup čínského internetového prodejce Alibaba koncem roku 2019 na burzu v Hongkongu ilustruje, že město pro čínské společnosti představuje „vlajkovou loď daňových rájů“. Koncem ledna 2020 ratingová agentura Moody’s o jeden stupeň zhoršila hodnocení úvěrové spolehlivosti Hongkongu (na Aa3 z Aa2), který se tehdy již přes šest měsíců potýkal s protivládními protesty. Demonstrace doslova zničily turistický ruch. Moody’s poukázala na neexistenci konkrétních plánů, které by řešily politické, ekonomické a sociální obavy obyvatel Hongkongu. Ale konkrétní opatření již dostávají obrysy. Kvůli koronaviru v Hongkongu jsou zavedeny podpůrné programy a dotace, zvyšuje se sociálně dostupná výstavba a renovace bytů. Zákon o národní bezpečnosti může pro investory být nakonec pozitivním signálem, protože zase bude zaveden v Hongkongu pořádek. Investory nezajímá demokracie, ale klid pro podnikání a hospodářské výsledky. V květnu 2020 akcie v Hongkongu oslabily a jejich hlavní index zaznamenal nejprudší propad za posledních pět let. Na vině byla podle analytiků především snaha Pekingu prosadit zákon o národní bezpečnosti, což vyvolává obavy z dalších nepokojů. Pokud se ale policie s nimi tvrdě vypořádá jako při prvních akcích na přelomu května a června, a zapůsobí i hrozba zákonem o národní bezpečnosti, bude to signál navracející se (ekonomické) stability. Ekonomové čekají, zda Trumpovy další silácké řeči vůči Číně budou nějak uvedeny v praxi, a zda to více zasáhne ČLR nebo USA. S hodnocením významu zákona o národní bezpečnosti proto musíme počkat, až budeme znát oficiálně schválené paragrafové znění. Z obecného hlediska se nic nezmění. Homosexuálové a lesbičky o své bary, časopisy a právo se shromažďovat nepřijdou, prodej sexuálních pomůcek, pornografie a „dekadentně“ západních magazínů bude pokračovat také dál. Internet bude stále přístupný a k dostání bude tisk a knihy z demokratických zemí. Nezmění se ani výuka vysokoškolských témat, které nejsou na školách v ČLR běžné. Hongkong bude stejně volně přístupný pro turisty, horší to budou mít protičínští agitátoři. Ale podobné to mají u Trumpovy administrativy i pročínští agitátoři v USA. Zakázány a trestány budou jen projevy separatismu, veřejné deklarování názorů například, že v Pekingu vládne banda netolerantních diktátorů (podvracení státní moci) a rozbíjení semaforů při demonstracích (od června do konce roku 2019 demonstranti v různé míře poškodili zhruba 730 sad semaforů, řadu z nich opakovaně) skončí mnohaletým vězením (opatření proti organizaci teroristických aktivit). V HK nejde o nic jiného než o moc čili ekonomickou sílu. V této souvislosti si připomeňme jednu pasáž ze zajímavé knihy (Gordon Thomas, Prameny draka, Brána-Knižní klub, Praha 2002): „Spojené státy sehrály v uplynulém desetiletí významnou roli, když pomohly Číně stát se nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě. Americké společnosti zaznamenávaly obrovské zisky, když se jim podařilo zdvojnásobit či zčtyřnásobit příjmy milionů Číňanů a poskytnout jim vyšší životní úroveň. A protože hrubý domácí produkt Čínské lidové republiky stále dosahoval pouhých 350 dolarů na hlavu, daly se další epochální zisky utržit ze společných podniků. Američané zakládali doly a provozovali luxusní hotely… K tomu se přičítala výhoda nízkých mezd – průměrný výdělek v čínském průmyslu činil asi 60 dolarů měsíčně, což bylo méně než denní mzda ve Spojených státech. Američtí investoři si navíc mohli v Číně vyškolit lacinou pracovní sílu a naučit ji pracovat s americkými technologiemi, což by ještě více prohloubilo čínskou závislost na Spojených státech…“ Dnes jsou USA a západní země v opačné pozici. Čína začala tvrdě ohrožovat jejich dosavadní ekonomická privilegia. Teď je naopak třeba Čínu přibrzdit různými opatřeními, aby byla čínská exportní (invazní) síla podvázána. Osud Hongkongu je již zpečetěn Karty byly rozdány dnem, kdy byl v roce 1997 předán Hongkong Velkou Británií pod čínskou správu. Čínská administrativa měla 20 let na vytvoření mocenské základny v této oblasti. Jejím cílem je dostat Hongkong postupně do svého mocenského systému. Pekingské vedení respektuje západní způsob života v HK, protože kdo si hraje, nezlobí. Připustí, ať si zde užijí ještě pár desetiletí osobní svobody. Ale s velkou podmínkou: Ať se nepletou do pekingské politiky a vůbec ať si nedovolí vykřikovat něco o samostatnosti HK. Historickou úlohou lidí v Hongkongu je vydělávat pro Čínu peníze a bavit se. Jiný politický mandát nemají. Tím je naplněna odměřená míra demokracie daná dohodou o jedné Číně a dvou systémech civilní správy. Mnoho lidí v HK to pragmaticky pochopilo. Ve druhé polovině roku 2019, když probíhaly devastační demonstrace, tamní vláda oznámila, že ČLR zjednodušila podmínky pro působení jednotlivců i firem z HK v Číně. Kdo chce nabídky využít, nemůže ovšem mít nic společného s demonstracemi. Ocitnout se na seznamu demonstrantů uzavírá cestu k dobrým kšeftům a kariéře v nekonečné pekingské Číně čili v Říši středu, ale i v řadě hongkongských firem. Blesk z čistého nebe Propekingská strana vytvořila letos v květnu v HK alianci na podporu zákona o národní bezpečnosti a otevřela 5 400 pouličních stánků a webovou stránku. Za pouhých osm dnů shromáždila více než 2,9 milionu podpisů na podporu nových pekingských právních předpisů. Neméně překvapivé je, jak protičínská opozice reagovala na připravovaný zákon o národní bezpečnosti. Na Pekingu nezávislé hongkongské noviny South China Morning Post (SCMP) popsaly 8. června 2020 v článku Hong Kong protests: one year on, with the national security law looming, has the anti-government movement lost? smutek snášející se na hongkongskou opozici. Článek přinesl svědectví několika mladých demonstrantů převážně ve věku 14 až 16 let, kteří zjistili, že svolávání demonstrací jaksi vázne. Demonstranti z minulého roku nikde neviděli své dosavadní spolubojovníky. Byli nepříjemně překvapeni, že jejich kdysi impozantní pozice se dramaticky zmenšila, dynamika protestů se ztratila. Stejně depresivní pohled popsaly i dvě reportérky v článku o demonstraci v HK navečer 9. června 2020 v den prvního výročí začátku protičínských demonstrací. Popsaly například, že devatenáctiletý student přišel demonstrovat, protože „pokud nebudeme pokračovat v protestech, nebudeme mít šanci protestovat po schválení zákona o národní bezpečnosti… Takže, pokud teď nevyjdu ven, nebudu mít šanci vyjít v budoucnosti.“  Od června 2019 policie zatkla 8 981 osob ve věku mezi 11 až 84 lety. Obviněno bylo 1 749 osob, z toho 100 již bylo odsouzeno. Nejméně 13 protestujících bylo uvězněno na sedm dnů až čtyři roky za držení útočných zbraní na veřejném místě, poškození majetku a účast na nepokojích. Chytrému napověz… Když koncem října 2019 skončilo plenární zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny v Pekingu, nikdo nevěnoval pozornost komuniké vyzývajícímu k přijetí opatření k „vytvoření řádného právního systému a vynucovacího mechanismu pro zajištění národní bezpečnosti ve zvláštních správních regionech“. Hongkong v textu nebyl zmíněn a málokdo četl mezi řádky, takže tato informace zapadla bez povšimnutí. Demonstranti v HK proto netušili, že rozhodnutí přijatá v Pekingu budou mít dalekosáhlé důsledky. Nejen v Hongkongu nečekali, že byl vydán souhlas k tvrdšímu postupu. Například Haló noviny 29. října 2019 uvedly: „V Pekingu včera začalo plenární zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny, které se podle odborníků citovaných agenturou AP vyhne kontroverzním bodům. Nečeká se proto … (ani) debata o neutichajících protestech v Hongkongu…“ Opozice v HK doufala, že v roce 2020 bude pokračovat v opotřebovacím boji s pročínskou vládní administrativou. Místo toho přišel šok. Náhle si uvědomili, že stojí proti neporazitelné státní mašinérii, která kolem opozice v HK vystavěla velkou čínskou zeď ze zákona o národní bezpečnosti. V citovaném článku jeden z demonstrantů říkal, že zákon o národní bezpečnosti najednou přišel jako blesk z čistého nebe. „Když jsem se svými přáteli hovořil o nejhorším scénáři, byli jsme si jisti, že by Peking násilně nezasáhl proti protestům povoláním Lidové osvobozenecké armády do města,“ řekl mladý demonstrant a dodal: „Ale nikdo z nás si nemyslel, že přijde něco horšího než čínské vojsko.“ Demonstranti si zvykli, že bojovali v ulicích proti zákonům, které se jim nelíbili v roce 2003 a 2019, a úspěšně. Ale jakmile bude zákon o národní bezpečnosti v Pekingu schválen, zařadí se do přílohy III. základního zákona Hongkongu, což znamená, že nabude účinnosti, aniž by musel být odsouhlasen zákonodárci města. Potom mohou čínští agenti pevniny a jejich instituce působit ve městě oficiálně. Ne, že by v HK již nebyli, ale zatím neoficiálně, neviditelně. Doplatili na svou přezíravost? Demonstranti v roce 2019 brali ničení hongkongské infrastruktury jako boj za demokracii a chtěli v roce 2020 po opadnutí koronavirových omezení pokračovat. Vůbec nedomysleli, že guerilovým vandalismem donutili pekingský režim jednat. Ale ne brutální silou. Dr. Edmund Cheng Wai, politolog z City University, který prováděl o demonstracích ve druhé polovině roku 2019 terénní studie, uvedl, že šok ze zákona o národní bezpečnosti byl částečně způsoben tím, že mladí v HK nechápali myšlení ústřední vlády a ještě méně měli zájem se o něm více dozvědět. Podle politologa dokonce i mezi studenty vysokých škol nebyly kurzy čínské politiky populární a místo znalosti problematiky si vystačili s přezíravostí. A dodal: „Mnozí si proto mysleli, že Peking neudělá nic takového vůči Hongkongu, když to jsou finanční plíce země." Cheng vyjádřil pesimismus nad budoucností hnutí například v důsledku zvýšeného právního rizika a únavy z protestů, které nakonec nevedly k žádným hmatatelným úspěchům. Ale nejdůležitější je, že na rozdíl od předchozích kontroverzí, v nichž byla hlavním cílem hongkongská vláda, za novým zákonem je Peking, jenom s okrajovou účastí hongkongské městské správy, takže proti komu bojovat? Nepokoje budou ze setrvačnosti pokračovat. Jako ze setrvačnosti pokračuje i významná pozice Hongkongu. Ale čínské administrativně-ekonomické kroky směřují k tomu, aby zesílil v mezinárodním i vnitřním obchodu význam dalších pobřežních enkláv. Význam Hongkongu nejpozději do 10–15 let klesne na význam srovnatelný například s Šanghají. Nevěříte?

Čas načtení: 2020-02-06 08:56:53

Stanislav Struhar: Nevysvětluji a nepoučuji, je to na čtenáři

Stanislav Struhar se jako knihkupec snaží vystavovat na pultech vídeňského knihkupectví náročnější literaturu, i když obchodní zájmy velí upozorňovat hlavně na bestsellery. Stejné soustředění na podstatná, nesamozřejmá témata projevuje jako autor. Ač pochází z někdejšího Československa, dnes už je etablovaným rakouským spisovatelem píšícím německy. Povídková kniha Cizinci (Volvox Globator 2019) je zároveň jeho jedenáctou knihou vycházející česky. Ve svých textech pracuje soustavně s tematikou mezilidských vztahů, zvláště v otevřené, mnohonárodnostní společnosti. Cizinci v jeho textech cítí odcizení ve vztazích, ale i v prostředí, které je obklopuje. Nic není samozřejmé, ledacos se dá zpochybnit, nikoli ale touha po porozumění. Stylistická čistota, úsporné vyprávění podtrhuje dramata skrytá pod povrchem.   Když jste jako emigrant připutoval do Vídně, jak se to projevilo ve vašem psaní? Ve Vídni jsem (po předchozích básních) začal psát prózu, česky. Nejprve povídku Všechny milované barvy, potom jsem se pustil do románu Opuštěná zahrada, který se odehrává ve Vídni a pojednává o vídeňské rodině žijící v mondénní vile poblíž zámku Schönbrunn. Prarodiče tam vychovávají mladého chlapce, který ztratil matku a bratra. Jsou k němu emocionálně chladní, takže si ten chlapec vytváří svůj vlastní svět v prvním patře oné velmi ponuré vily. Opuštěná zahrada vyšla v České republice v roce 2004 a teď, po dalších asi patnácti letech, se chystá její vydání v němčině.   Co vás k tomu tématu vedlo? Mondénní vila mi nejde úplně dohromady s představou toho, co asi zažíval emigrant, který do Vídně nedávno dorazil.  Mě k tomu právě také vedl ten pocit odloučení, odcizení.    Proč jste vlastně odešel s manželkou do emigrace? Já toužil odejít už od mládí, ještě než jsem poznal svou ženu. Žil jsem ve zlínském undergroundu, na okraji společnosti, už tehdy jako cizinec. Toužil jsem po jiném životě. Na dobu dospívání jsem měl špatné vzpomínky. Byl jsem neustále pod kontrolou, ve městě mě zastavovali policajti s oslovením: „Dobrý den, pane Struhař, mohl byste nám ukázat občanský průkaz?“ A když jsem se jich zeptal, proč ověřují moji identitu, když znají moje jméno, tak to brali jako útok.    V čem se to lišilo ode dneška? Kontrolovali mě vždy na takových místech, kde bylo co nejvíc lidí, na náměstí v době, kdy všichni chodili do práce. Tam mě zastavili, abych měl pocit, že jsem nějaký zločinec.    Jak reagovali lidé kolem? Dívali se takovým tím odsuzujícím způsobem: Kdo to je, co je zač, co udělal?   Takže nejhorší byla ta ostuda? Jednou na mě jeden policajt dokonce pustil psa. Strčil do něj nohou a ten pes se na mě vrhl. Měl sice železný košík, takže jsem měl akorát ruce plné modřin, ale stejně… Kdykoli se někde pořádal festival nebo jsme se s přáteli scházeli, ti takzvaní nenápadní či vzorní občané okamžitě volali policii, která se záhy dostavila. Říkal jsem si, že v této společnosti se nejspíš nic nezmění, a chtěl jsem pryč. Kdybychom tam zůstali se ženou déle, tak jsme možná neodešli. Nebo kdyby přišel převrat dřív. Ale ani jeden jsme nevěřili, že by k něčemu takovému mohlo dojít.   Jak ten zlínský underground vypadal? Stýkali se tam lidé, kteří milovali hudbu, literaturu, celkově kulturu, samozřejmě takoví se stanou v určité společnosti brzy nápadnými, nejen proto, že se tenkrát nosívaly delší vlasy. Důvodem byly i reakce okolí, ti spoluobčané měli vždycky strach, že se při našich setkáních děje něco protistátního, nebezpečného. Hudebně to byly kapely jako Plastic People, DG 307, totéž co v Praze, jenže Praha byla daleko větší. Dokážu si představit, že v Praze to bylo daleko silnější než v nějakém Zlíně. Tam byl člověk okamžitě nápadný a žádná protestní skupina tam neměla dlouhého trvání.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Jak jste utíkali? Ta cesta byla náročnější, než jsme si mysleli. Dostali jsme povolení zúčastnit se zájezdu do Jugoslávie. Napodruhé, po třech letech, a pod podmínkou, že náš syn zůstane doma. Od emigrantů jsme měli informaci, že o slučování rodin se stará Červený kříž, a dosud byly děti spolehlivě, maximálně do tří měsíců, předány rodičům do emigrace. Nevěděli jsme ale, že v roce 1988 už Červený kříž s Československem nespolupracoval. Neměli jsme se to odkud dozvědět. Řekla nám to až úřednice v uprchlickém táboře v Rakousku a byl to pro nás šok. My jsme nemohli zpátky, protože by nás zavřeli. Samozřejmě jsme se začali obracet, kam se dalo. Na Mezinárodní společnost pro lidská práva, na UNESCO, na rakouské ministerstvo zahraničí. Jenže v Československu všechny žádosti prostě ignorovali.   Kolik bylo synovi? Když jsme odcházeli, tak tři roky... V tomhle celém neštěstí bylo jediné štěstí, že zůstal u prarodičů mé ženy, kde už předtím často pobýval. Měli domek a zahrádku, kde si často hrál. Zůstal v prostředí, které pro něj bylo důvěrně známé. A další velké štěstí bylo, že za dvacet měsíců došlo k převratu. Jenže ani potom ho pořád ještě nechtěli pustit. V prosinci 1989 tam stále ještě seděli úředníci, kteří doufali, že se to ještě zvrátí, a my jsme se přes známé chartisty snažili dosáhnout toho, aby mu dali povolení k vystěhování. Dali mu ho až v lednu 1990. Uviděli jsme se s ním až po roce a půl.   Kde žije váš syn dnes? Ve Vídni. Do České republiky nejezdí, nemá tam žádné kontakty. Je jako z mých povídek: Vídeňák s českými kořeny. Je knihkupec, jako já.   A zažívá totéž, co vaši hrdinové? Protože se jmenuje jako já, Stanislav, tak je podle jména jasné, že není tak úplně Rakušan. Často ho na to upozorňují, ať už formou srandy, nebo jen tak mezi řečí. A to ačkoli mluví bez přízvuku. Česky mluví jen málo.   A jak to syn řeší? To mu přece musí připadat úplně absurdní. Vadí mu to. Že by se nad tím rozčiloval, to ne, jsou ale momenty, kdy mu to není příjemné.    Jak se Opuštěná zahrada liší od Cizinců, kteří teď vycházejí česky?  Povídky v knize Cizinci, která právě teď vyšla v České republice, jsem napsal už v němčině. I v nich jde ale o určité pocity odcizení, osamění. Kniha Cizinci obsahuje dvě povídky, jež vyprávějí o životě dvou mladých mužů, jejichž rodiče přišli kdysi do Rakouska jako uprchlíci. Protagonista první povídky Daniel se narodil ve Vídni v české rodině, ten druhý protagonista, Tillmann, se přistěhoval do Rakouska jako malé dítě se svými rodiči z tehdejšího východního Německa, z DDR. Oba neudržují se zeměmi, odkud pocházejí, žádný kontakt. Jsou to rakouští státní občané. Jejich jediným domovem je Vídeň, a přesto dochází k situacím, kdy se jim připomíná, že nejsou odtamtud. Jinými slovy: Musí se cítit jako Rakušani, kteří nejsou těmi pravými Rakušany.    Probíhají tady rozhovory na toto téma často? Skutečně tu jsou lidé, a bohužel poslední dobou jich přibývá, kteří se snaží rozlišovat ty pravé Rakušany a naopak ty, kteří mají nějaké imigrační pozadí. Nedávno se tu dokonce objevila tendence, že by se na úřadech mělo uvádět nejen jméno rodičů, ale také to, odkud člověk pochází. Okamžitě začala diskuse: Ale k čemu to je? Proč? Z jakého důvodu? A tyto věci právě přinášejí politici a strany, které mají nacionalistické tendence.    Slouží vaše texty jako výraz nesouhlasu s tímto vývojem? Já jsem se spíš snažil na tuhle problematiku určitým jemným stylem upozornit, podobně jako jsem to dělal v jiných prózách. Nechtěl jsem to ale dělat agresivně. Pro mě byly vždycky hodně důležité mezilidské vztahy, mírumilovné soužití mezi lidmi, mírumilovné prolínání kultur, a ne nějaká politika. Šlo mi o to, aby to čtenář z toho textu cítil a měl možnost nenápadně nad těmito otázkami přemýšlet. Nevysvětluji. Nepoučuji. Nechávám prostor čtenáři.   Jak se protagonisté Cizinců cítí mezi Rakušany? Daniel se jednou náhodou setká s Vídeňačkou o pět let starší než on, Sigrun. Strávila pěkné dětství na okraji Vídně, ale když dospívala, její matka spáchala sebevraždu, Sigrun se dozvěděla, že její otec matku podváděl se sousedkou, a pak se od otce odstěhovala a neměla s ním už žádný kontakt. Ke vztahu k Danielovi přistupuje hodně opatrně. Zachovává si od něj odstup, ale brzy zjišťuje, že Daniel je jiný, než jak ho odhadla. Vzniká mezi nimi hlubší vztah, ovšem Sigrun má před Danielem tajnosti. Bojí se mu říci, že pracuje u policie. A Daniel se s ní setká na demonstraci proti nacionalistům, jenže v řadách policistů. A Tillmann, hrdina druhé povídky, se náhodně seznámí s Češkou Dominikou, která pochází z Břeclavi a její velký sen byl, že ve Vídni začne nový život. Ten sen se jí zhroutil. I Tillmann zažívá určitou krizi, v krizi je i celá jeho rodina, oddělená od příbuzných v Lipsku, ale Dominika to dokáže změnit.    Jak se vám daří sladit práci s psaním? Ve Zlíně jsem pracoval v sociálních službách, ale tady jsem na konci devadesátých let začal pracovat jako knihkupec v jednom z největších řetězců v německojazyčných zemích, a jsem tam dodnes. Teď už na zkrácený úvazek, takže mám ideální příležitost věnovat se literatuře. Tohle zaměstnání mi hodně pomohlo. Dodalo mi jako autorovi trochu sebevědomí. A také mi pomohlo při studiu němčiny, já jsem se německy učil intenzivně, ale jak jsem se ocitl obklopen literaturou a množstvím nejrůznějších uměleckých forem, literárních proudů, a byl jsem donucen intenzivně číst, tak jsem díky tomu postupem času docílil toho, že můžu i v němčině psát literární texty. Také vidím, jaká literatura vychází a jak na ni lidé reagují, jak se prodává.   Jaká literatura se hodně prodává? Co jsem byl v evropských městech a mohu tedy srovnávat, tak je to asi stejné jako v České republice. Velká nakladatelství, která dominují trhu, jsou propojena s agenturami v evropských zemích. Často jsem vídal tituly jak v České republice, tak třeba ve Francii, i tady v Rakousku, od stejných autorů, kdy bylo zjevné, že je za tím práce agentur, které tyto tituly prosazují. Hodně jsou to kriminální romány, zábavná literatura. Jako knihkupec vím, že jsou čtenáři, kteří takovou literaturu chtějí.   A jak se k ní stavíte? Nečtu ji. Ta literatura se ale musí brát vážně a je nutné ji prezentovat. Ovšem stává se, že když z té novinky třeba postavíme celou stěnu a pak ji po mně někdo chce, nevím o ní, a přitom je přede mnou celý měsíc vystavená. Mám ale kolegy, kteří se v tom vyznají, tak odkazuji zákazníky na ně, a oni je odkazují na mě, když dojde na trochu závažnější literaturu. Ta se prodává složitěji. Knihkupec si musí rozmyslet, jak ji prezentovat. Já na tyto knihy dávám štítky, na které napíšu nějaké doporučení. Jednu, dvě věty, na kterých ale pracuji třeba týden. Tyto knihy jsou brány do rukou, jsou otevřeny – a někdy jsou i koupeny.  {/mprestriction}  Autor je spisovatel a překladatel. Stanislav Struhar (*1964) se narodil se v Gottwaldově, dnešním Zlíně, a v roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska. Debutoval až v Rakousku básnickou trilogií Stará zahrada, v dalších letech publikoval prozaická díla. V České republice vyšly jeho rané romány Rukopis a Opuštěná zahrada, po nich následovaly české překlady již německy psaných děl Hledání štěstí, Cizinky, Váha světla, Důvěrně známé hvězdy domova, Barvy minulosti, Opuštění a Dar naděje. Koncem roku 2019 vydalo nakladatelství Volvox Globator v překladu Markéty Klikové jeho nejnovější knihu Cizinci.

Čas načtení: 2019-08-13 09:39:32

Mise Mezinárodní agentury pro atomovou energii : V Pákistánu nás doprovázeli samopalníci

Poprvé v životě jedu do Pákistánu. Doma se mě ptají,  jestli se nebojím. To jsou takové ty stereotypní předsudky. Po sedmi dnech v Islamabádu musím říci, že zatím jediné město, kde jsem se trochu bála chodit sama po ulicích, byla Bukurešť... Ale vezměme to popořádku. V letadle sedím vedle Pákistánky, ptá se, odkud jsem, a když slyší, že z Česka, povídá: "Jé, zrovna před pár lety tu teroristi zavraždili dva Čechy. Mladý pár na dovolené, a takhle skončili, smutné." Smutné. Mise IAEA (Mezinárodní agentura pro atomovou energii) je tentokrát orientovaná na komunikaci národního regulátora, respektive jaderný dozor. Koná se v hlavním sídle Pakistan Nuclear Regulatory Authority a mezi 27 účastníky jsou i zástupci provozovatele jaderných elektráren. Spolu se mnou je tu za experta ještě Swengwong Woo z Koreje (Korean Institute for Nuclear Safety). Vedoucí delegace IAEA je Zia Shah, rodilý Pákistánec, což je výhoda, ale zároveň, protože tu má spoustu přátel, občas tiše zmizí a nechává mne řídit workshop za sebe. Účastníci jsou fajn, dva už znám z dřívějších misí, další se ke mně hlásí, že byli v Praze, Liberci, Plzni, Příbrami, Dukovanech... Opěvují, jak je Česko moc krásná země. Zahájení je nesmírně oficiální a slavnostní. V Iránu zahajovali workshop slovy "Ve jménu Boha", tady to vylepšili: profesionál nám muezínským stylem zazpíval celou modlitbu. Druhý největší muslimský stát na světě Pákistán vznikl v roce 1947 odloučením muslimské části Indie. Hindů z území Pákistánu se stěhovali do Indie, muslimové z Indie se stěhovali do nového Pákistánu, což se neobešlo bez krveprolití. Až do roku 2007 se střílelo a probíhaly teroristické útoky na obou stranách, od té doby je prý pokoj a bezpečno (odhlédneme-li od toho, že o území Kašmíru se dodnes občasně válčí. Na všech mapách, co jsem tu viděla, je území Kašmíru decentně malované tak trochu jako "země nikoho" a hranice je pouze vytečkovaná). Pákistán je asi desetkrát větší než ČR a má zhruba 200 milionů obyvatel, od 90. let se jejich počet zdvojnásobil. Kvůli náboženství odmítají antikoncepci. Ženy jsou tu moc krásné, pokud nechtějí, nemusejí se zahalovat, chodí oblečené většinou v krásných šatech typu sárí. Na koupání mají plavky se sukýnkami – to by spousta Češek potřebovala! Na rozdíl od jiných muslimských zemí pátek není svátek, normálně se pracuje, a sobota a neděle je víkend. Energetický program Pákistán vyrábí 64 % elektřiny z fosilních zdrojů (půl na půl z ropy a plynu), 27 % z vodních, 7 % z  jádra a 2 % z OZE. Na jednoho obyvatele ročně připadá 471 kWh, což je hluboko pod světovým průměrem (3 127 kWh). Čtvrtina obyvatel elektřinu nemá. Kvůli špatnému stavu přenosové soustavy se asi 17 % vyrobené elektřiny ztrácí. Dovoz ropy a plynu silně zatěžuje státní rozpočet, hospodářství v poslední době oslabuje. Celková instalovaná kapacita je přes 29 GWe, ale často je k dispozici sotva polovina (problém je voda, kvůli jejímu nedostatku nelze stavět další vodní elektrárny). Jadernou energetiku zahájili poměrně brzy – první reaktor v Karáčí spustili už v roce 1971. Slouží také k odsolování mořské vody. Palivo z přírodního uranu je domácí provenience. V letech 2000 a 2011 přibyly dva v lokalitě Chashma a další dva pak ještě v letech 2016 a 2017. Obohacený uran se dováží z Číny. Centrifugový obohacovací závod je od roku 1984 v provozu v Kahutě, ale zřejmě ne pro civilní účely. Pákistán má jaderné zbraně, nepodepsal Non-proliferation Treaty, takže kvůli všelijakým mezinárodním omezením a sankcím těžko hledá partnera pro výstavbu jaderných reaktorů. Jediný, komu to nevadí, je Čína; postavila první čtyři reaktory v lokalitě Chashma a nyní u Karáčí staví dva další. Spouštění se předpokládá v roce 2022. Použité palivo se skladuje v bazénech u reaktoru, uvažuje se o suchých skladech v lokalitách jaderné elektrárny. Pákistán také provozuje dva experimentální reaktory, synchrotron na výrobu izotopů  pro lékařské účely a zařízení pro velkou průmyslovou defektoskopii. Pákistánská atomová komise vybrala osm dalších míst pro postavení 32 dalších reaktorů. Předpokládá se desetinásobný růst potřeby elektřiny po roce 2030! Vojenský program V Khushabu, 200 km jižně od Islamabádu, jsou čtyři těžkovodní reaktory pro výrobu vojenského plutonia fungující postupně od roku 1998. V blízkosti je též malá výrobna těžké vody. Přepracování vojenského materiálu se odehrává v blízkosti lokality Chashma. Francouzi zde stavěli závod, v roce 1978 ho opustili, a Pákistánci ho nyní renovují. Program jaderné zbraně zahájili  v roce 1972 a už v roce 1983 uskutečnili první test jaderné bomby. V roce 1998 pak dalších pět  testů v pouštích Balúčistánu, čtyři plutoniové a jeden s obohaceným uranem. Nabízí se tak otázka, proč Američanům nevadí obohacování v Pákistánu a v Iránu ano. Že by šlo o ropu? Islámábád Překvapilo mě, jak je Islámábád zelené město – samé parky, stromy, všude hojně a nahlas zpívají ptáci. Je postavené před asi padesáti až šedesáti lety, moderně urbanisticky konstruované ve čtvercové síti, přiléhající jihem k historickému Rávalpindí. Slouží jako východiště pro turisty směřující na sever do oblasti Karakoram, Nanga-Parbat a osmitisícovek, kterým vévodí K-2. Blíží se monzun, tak se starají, aby byly všechny odtokové kanály volné. Televize ukazuje, jak na severu země už jsou záplavy. Stojí tu druhá největší mešita Asie, moderní Faisal Mosque (nechal ji postavit saudskoarabský král Faisal), krásný národní památník ve tvaru květu a několik muzeí kultury, přírodovědy a historie. Jsou tu uchvacující nálezy z neolitických civilizací údolí Indu i z počátků islámu v 16. století. Vzdělání Celých 44 % dětí neumí číst a psát. Vláda prý velmi podporuje vzdělávání, ale je zde několik zádrhelů: populace roste rychleji než kapacita vzdělávacích zařízení. Pro chudé z odlehlých oblastí je obtížné dojíždět, tedy vůbec se do školy dostat. Přibývají statisíce uprchlíků ze sousedního Afghánistánu – polovinu z nich tvoří děti pod 14 let a těžko se pro ně organizuje a financuje škola. Děti se ve škole učí urdštinu jako první jazyk, angličtinu jako druhý, lokální jazyk podle toho odkud jsou (například pandžábštinu, paštúnštinu apod.), arabštinu kvůli náboženství, aby si mohly číst korán, a fársí (perštinu), protože v něm je napsána většina historických textů. Mají z toho chudinky hrozný guláš, je toho na ně moc, a ve výsledku neumí nic. Volá se po reformě školství. Bezpečnost Jako delegace IAEA jsme tu za VIP a velmi o nás pečují, zejména z hlediska bezpečnosti. Všude, kam se jen hneme, jezdí s námi doprovodné houkající a blikající vozidlo se čtyřmi samopalníky, nebo sedí mladík se samopalem na klíně přímo s námi v autě. Doprovázejí nás i do muzea, obchodního domu, do mešity. V hotelu jsou bezpečnostní rámy, v nichž pípají i moje brýle, takže tam se se samopalem nemůže. Kolegové říkají, že kdybychom byli normální turisté, tak můžeme všude, kam bychom chtěli,  je prý tu nyní bezpečno, útoky byly aktuální do roku 2007 a od té doby se podařilo terorismus soustředěným a nákladným úsilím za mnoha obětí z řad speciálních policistů, kterým se tu říkalo "Taliban Hunters", drasticky snížit. Historickým paradoxem je, že Talibán kdysi podporovala Benazir Bhutová, dřívější premiérka Pákistánu. Služba v armádě už od 80. let není povinná,  ale Pákistánci ji vnímají  jako čest a hrdost. Speciální skupina tajné policie nedávno odhalila za pomoci nejmodernějších elektronických nástrojů skrytý systém financování terorismu. Mezi policií a armádou není moc koordinace, lokální (kmenové) bezpečnostní sbory trpí podfinancováním ze strany centrální vlády. Naše ministerstvo zahraničních věcí označuje za nejnebezpečnější oblast Balúčistán. Když se ptám proč, kolegové vysvětlují, že to je oblast nejbohatší na různé suroviny, uhlí, kovy, drahokamy... Takže tu panují všelijaké zájmy. Balúčistán se chce osamostatnit a to vede k častým ozbrojeným střetům. Až se jim podaří to nějak vyřešit, bude to zlatý důl turistiky – podle fotek je tu čarokrásné mořské pobřeží. Různé "security" útvary a organizace jsou tak důležité, že při komunikačních cvičeních v rámci workshopu je účastníci vždy jmenovali mezi nejdůležitějšími skupinami, s nimiž je potřeba počítat v komunikaci. Zvyky a komunikace Workhop se začíná později a končí dříve, než je time schedule, kolega z IAEA, který je rodilý Pákistánec , říká, že musíme respektovat národní zvyky. Ze svých studentů mám radost, jsou velmi aktivní, dychtiví informací z jiných zemí, hodně se ptají. V praktických cvičeních pracují pilně a s velkým zaujetím. Ze cvičení "Veřejné slyšení" udělali grotesku, když se vehementně vžili do rolí novinářů, farmářů, protijaderných aktivistů. No nevím, jestli by se takhle bavili i tváří v tvář reálné rozčílené veřejnosti. Tvrdí, že většina národa je pro jádro, ale ještě nikdy neudělali žádný skutečný průzkum mínění, ani analýzu médií. Ta jsou z velké části v soukromých rukou. Komunikují většinou jen formálně a oficiálně prostřednictvím tiskových zpráv a technických dokumentů. Vůbec nepracují se sociálními sítěmi, ani nevědí, kolik veřejnosti a jak je používá. Ovšem na ulicích má mobil v ruce každý, takže to očividně podceňují. Když se bavíme o postojích veřejnosti, tak říkají, že tu mají rčení: Kdo má prázdné břicho, není nebezpečný, protože se stará jen o své živobytí a je vděčný. Kdo má plné břicho, je nebezpečný, protože začne vymýšlet blbosti. Myslím, že to je pravda, a že totéž je i příčinou toho, jak dnes vypadá západní společnost. Daří se jí příliš dobře, tak vymýšlí blbosti (politickou korektnost, správně zakřivené banány, apod.). {loadmodule mod_tags_similar,Související} Obyčejní lidé jsou tu moc hodní. Nejlepší lidi jsou prý na severu, prý bych se tam cítila jako doma, jsou tam modroocí lidé, velmi pohostinní, krásná příroda. Na historických místech jsou rozsáhlé  vykopávky: Mohendžo Daro, Gandhara, místa civilizace z údolí Indu, datované už od sedmého tisíciletí před naším letropočtem. Jsou prý turistům přístupné. Asi by to chtělo jet sem ještě jednou jako turista. K jídlu si užíváme placky čapátí a placky nan, různé pálivé omáčky a smažené nugetky a plněné trojúhelníčky, karí, masové nudličky... Pákistánci prý ze všeho nejvíc milují maso na jakoukoliv úpravu. Krávy u nich nejsou svaté, tak je jedí. Vepřové ne. Ve svých prezentacích představuji zkušenosti z komunikace s veřejností nejen z pohledu operátora jaderných elektráren ČEZ, ale i našeho státního dozoru a dalších jaderných institucí. Mezi kolegy znalými České republiky se těší obzvláštní úctě předsedkyně Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, mluví o ní v superlativech a Zia, co pracuje ve Vídni, míní, že by měla být prezidentkou ČR.   Autorka je jaderný fyzik a nyní je šéfredaktorkou soukromého internetového časopisu popularizujícího vědu a techniku Třípól (www.3pol.cz).

Čas načtení: 2025-06-14 22:37:45

Phantom 3.0 (pozemní komunikační systém pro UGV)

Autor: Jiří Tintěra Datum: 14.06.2025 22:37:45 12.06.2025 Ukrajinská společnost Bravo Dynamics, sídlem ve Lvově, vyvíjí komunikační systém s názvem Phantom 3.0. Tento systém má být odolný vůči prostředkům radioelektronického boje, má zajistit pozemním bezposádkovým vozidlům spojení s operátory a má být nezávislý na vzdušné podpoře palubních opakovačů. Phantom 3.0 používá síť pozemních stanic. Jedna pracovní skupina pojme až 5 komunikačních uzlů. Phantom 3.0 pracuje na frekvencích od 150 MHz do 1,6 GHz. Phantom 3.0 má mít dosah až 80 km (50 mi). Společnost Bravo Dynamics vyvíjela ještě další sady, které byly označeny čísly: 1, 1.1, 1.5 a 2. Společnost Bravo Dynamics oznámila, že uzavřela smlouvy se společnostmi: Dwarf Engineers z Kyjeva, KB Vepryk ze Lvova a Roboneers ze Lvova. Stručná historie První verze komunikačního systému Phantom se objevily v létě 2024. Začátkem roku 2025 byly provedeny vojskové zkoušky v bojových podmínkách. Na základě získaných poznatků byl systém přepracován, aby lépe plnil stanovené úkoly. V současnosti je v nabídce Phantom 2.0, který pracuje s 3 komunikačními uzly a má dosah 60 km (37 mi). Vývoj Phantomu 3.0 je naplánován do konce roku 2025. Poznámka Jedná se o militarizovanou mesh Wi-Fi soupravu. Zdroj: defence-ua.com https://www.bravo-dynamics.com/

Čas načtení: 2025-04-22 16:30:00

Velikonoční překvapení. Solární elektrárny vyráběly víc elektřiny než jaderné a uhelné

V neděli okolo poledne nastal dosud nevídaný jev. Fotovoltaické elektrárny dosáhly podle údajů společnosti ČEPS výkonu 2972 megawattů a staly se tak největším zdrojem pro výrobu elektrické energie v České republice. Ostatní zdroje jim musely vyklidit pole.

Čas načtení: 2025-05-13 14:30:00

ČEZ loni ztrácel podíl na trhu s elektřinou. Rostou „Pražáci“ i dravá Tykačova firma

Skupina ČEZ loni oslabila svou pozici na trhu s elektřinou. Její podíl na objemu dodané elektřiny se snížil z předloňských 42,3 procenta na 38,5 procenta. Jak vyplývá z čerstvě zveřejněné statistiky za rok 2024, kterou Ekonomickému deníku poskytl správce energetického trhu OTE, posilovaly naopak společnosti Powertica Energie, Pražská energetika a Pražská plynárenská.

Čas načtení: 2024-06-27 11:30:00

Decci dokončuje elektrárnu Energy nest na Mělnicku. Ta zahrnuje největší bateriové úložiště v Česku

Jeden z nejmodernějších energetických zdrojů v České republice zahajuje provoz. Zatím v testovacím režimu se nachází elektrárna, kterou postavila energetická skupina Decci ve Vraňanech na Mělnicku. Zahrnuje šest plynových turbín s rychlým startem o celkovém výkonu 32,4 megawattu a také zatím největší bateriové úložiště na českém území. Firma E.

Čas načtení: 2024-03-20 16:47:19

Zelená pro velké baterie. Ministři schválili novelu energetického zákona neboli Lex OZE III

Majitelé velkých bateriových úložišť energie již nebudou muset fungovat takříkajíc v legislativním vakuu. Vláda dnes schválila další novelu energetického zákona, známou pod označením Lex OZE III. Ta je zaměřena právě na oblast akumulace energie, agregace a flexibility, avšak posiluje také pozici odběratelů energií a přidává nové povinnosti dodavatelům elektřiny a plynu.

Čas načtení: 2024-07-22 15:30:00

Strach z českého Green Dealu? Vládní plány pro energetiku obsahují to, co lidé a firmy chtějí

Vláda se pod palbou kritiky zalekla vlastních plánů a odložila schvalování nové státní energetické koncepce a souvisejících dokumentů. Stačilo k tomu to, že kritici tyto materiály označili za „český Green Deal“ a začali strašit zdražováním paliv a pohonných hmot.

Čas načtení: 2024-12-11 09:00:00

Snad v příštím roce. ČEZ znovu odsouvá rozhodnutí o těžbě lithia

Pustí se Skupina ČEZ do ambiciózního záměru těžit v okolí Cínovce v Krušných horách lithium, nebo vše zůstane jen ve stadiu pokusu? Rozhodnutí mělo už dávno padnout, ale dodnes se tak nestalo. Konečný verdikt, zda se Geomet vlastněný Skupinou ČEZ a australským investorem EMH pustí do těžby lithia, padne nejdříve v příštím roce.

Čas načtení: 2025-07-28 12:00:00

Mapují trh a hledají parťáky. ČEZ chystá masivní investice do bateriových úložišť

ČEZ se chystá ve velkém rozjet výstavbu velkých bateriových systémů pro ukládání energie. V plánu má pořídit zařízení o výkonu 500 megawattů a s kapacitou na uložení jedné gigawatthodiny elektřiny. Zahájil proto tržní konzultace, aby získal informace o možných dodavatelích a nabízených technologiích. Podle oznámení ve Věstníku veřejných zakázek ČEZ zahájil takzvané předběžné tržní konzultace.

Čas načtení: 2024-02-21 14:30:00

Akcie ČEZ rostou na vlně spekulací o prodeji jaderné části státnímu podniku

Akcie společnosti ČEZ od počátku roku padaly a padaly. Až včera a dnes se trend obrátil a akcie ČEZ začaly opět nabývat na hodnotě. Co se změnilo? Obrat na energetických burzách za tím není. Růst je tažen spekulacemi o novém, dosud neznámém scénáři rozdělení Skupiny ČEZ na státní a soukromou část.

Čas načtení: 2024-04-09 12:59:00

Deset let od krachu temelínského tendru: Buďme rádi, že to tehdy nevyhrál Rosatom

Zítra to bude přesně deset let od chvíle, kdy vedení společnosti ČEZ zrušilo zadávací řízení na stavbu dvou nových bloků Jaderné elektrárny Temelín. Stalo se tak krátce poté, co koaliční vláda premiéra Bohuslava Sobotky odmítla poskytnout Skupině ČEZ potřebné garance. Problémů okolo jaderného tendru však bylo více, a tak krach soutěže nebyl velkým překvapením.

Čas načtení: 2024-06-07 05:30:00

Jaderný regulátor chce navýšit rozpočet i personál. V příštích letech bude mít spoustu práce navíc

Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB), v jehož čele už skoro 25 let stojí předsedkyně Dana Drábová, bude muset výrazně posílit. Na úřad, který po dlouhé roky fungoval v klidnějším režimu, se valí nové úkoly a povinnosti.

Čas načtení: 2025-01-02 11:29:00

České jaderné elektrárny loni vyrobily méně elektřiny, letos ČEZ chystá skok o 7 procent

Jaderné elektrárny Temelín a Dukovany loni vyrobily téměř 29,7 terawatthodiny (TWh) elektřiny, v meziročním srovnání je to o 0,7 TWh méně. Souvisí to hlavně s větším rozsahem odstávek jaderných bloků. Letošní plán společnosti ČEZ je poměrně optimistický – chce navýšit výrobu z jádra o více než sedm procent na 32 TWh.

Čas načtení: 2025-04-27 16:55:36

2. armáda [1914-1918]

Autor: Gebirgsjäger Datum: 27.04.2025 16:55:36 Název:Name:2. armáda2nd ArmyOriginální název:Original Name:2e arméeDatum vzniku:Raised/Formed:02.08.1914Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:11.02.1919Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:02.08.1914-03.10.1914 Hlavní stan vrchního velitelství04.10.1914-03.11.1914 Provizorní skupina Sever04.11.1914-12.06.1915 Hlavní stan vrchního velitelství13.06.1915-01.08.1915 Skupina armád Sever 02.08.1915-09.08.1915 Skupina armád Střed 20.09.1915-04.01.1916 Skupina armád Střed 05.01.1916-25.02.1916 Hlavní stan vrchního velitelství26.02.1916-27.02.1916 Skupina armád Střed28.02.1916-01.05.1916 Hlavní stan vrchního velitelství02.05.1916-01.12.1917 Skupina armád Střed11.11.1918-11.02.1919 Hlavní stan vrchního velitelství02.08.1914-03.10.1914 Grand General Headquarters 04.10.1914-03.11.1914 Provisional Group North 04.11.1914-12.06.1915 Grand General Headquarters 13.06.1915-01.08.1915 Army Group North 02.08.1915-09.08.1915 Army Group Center20.09.1915-04.01.1916 Army Group Center05.01.1916-25.02.1916 Grand General Headquarters 26.02.1916-27.02.1916 Army Group Center28.02.1916-01.05.1916 Grand General Headquarters 02.05.1916-01.12.1917 Army Group Center11.11.1918-11.02.1919 Grand General Headquarters Dislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:02.08.1914-21.06.1915 Curières de Castelnau, Noël Édouard de (Général de division)21.06.1915-01.05.1916 Pétain, Henri-Philippe (Général de division)01.05.1916-15.12.1916 Nivelle, Robert (Général de division)15.12.1916-11.12.1917 Guillaumat, Adolphe (Général de division)11.12.1917-22.12.1918 Hirschauer, Auguste (Général de division)22.12.1918-11.02.1919 Boissoudy, Antoine Baucheron de (Général de division)Náčelník štábu:Chief of Staff:02.08.1914-08.10.1914 Anthoine, François (Général de brigade)08.10.1914-07.11.1914 Duchêne, Denis Auguste (Général de brigade)07.11.1914-22.03.1915 Hellot, Frédéric (Colonel)22.03.1915-17.12.1916 Barescut, Maurice de (Colonel)17.12.1916-17.01.1918 Putois, ? (Colonel)17.01.1918-20.10.1918 Frantz, ? (Colonel)20.10.1918-11.02.1919 Semaire, ? (Colonel)Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:fr.wikipedia.orghttps://en.wikipedia.org/wiki/2nd_Army_(France)https://ee.valka.cz/pages/organizace.php?id=409

Čas načtení: 2025-04-27 16:55:36

2. armáda [1914-1919]

Autor: Gebirgsjäger Datum: 27.04.2025 16:55:36 Název:Name:2. armáda2nd ArmyOriginální název:Original Name:2e arméeDatum vzniku:Raised/Formed:02.08.1914Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:11.02.1919Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:02.08.1914-03.10.1914 Hlavní stan vrchního velitelství04.10.1914-03.11.1914 Provizorní skupina Sever04.11.1914-12.06.1915 Hlavní stan vrchního velitelství13.06.1915-01.08.1915 Skupina armád Sever 02.08.1915-09.08.1915 Skupina armád Střed 20.09.1915-04.01.1916 Skupina armád Střed 05.01.1916-25.02.1916 Hlavní stan vrchního velitelství26.02.1916-27.02.1916 Skupina armád Střed28.02.1916-01.05.1916 Hlavní stan vrchního velitelství02.05.1916-01.12.1917 Skupina armád Střed11.11.1918-11.02.1919 Hlavní stan vrchního velitelství02.08.1914-03.10.1914 Grand General Headquarters 04.10.1914-03.11.1914 Provisional Group North 04.11.1914-12.06.1915 Grand General Headquarters 13.06.1915-01.08.1915 Army Group North 02.08.1915-09.08.1915 Army Group Center20.09.1915-04.01.1916 Army Group Center05.01.1916-25.02.1916 Grand General Headquarters 26.02.1916-27.02.1916 Army Group Center28.02.1916-01.05.1916 Grand General Headquarters 02.05.1916-01.12.1917 Army Group Center11.11.1918-11.02.1919 Grand General Headquarters Dislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:02.08.1914-21.06.1915 Curières de Castelnau, Noël Édouard de (Général de division)21.06.1915-01.05.1916 Pétain, Henri-Philippe (Général de division)01.05.1916-15.12.1916 Nivelle, Robert (Général de division)15.12.1916-11.12.1917 Guillaumat, Adolphe (Général de division)11.12.1917-22.12.1918 Hirschauer, Auguste (Général de division)22.12.1918-11.02.1919 Boissoudy, Antoine Baucheron de (Général de division)Náčelník štábu:Chief of Staff:02.08.1914-08.10.1914 Anthoine, François (Général de brigade)08.10.1914-07.11.1914 Duchêne, Denis Auguste (Général de brigade)07.11.1914-22.03.1915 Hellot, Frédéric (Colonel)22.03.1915-17.12.1916 Barescut, Maurice de (Colonel)17.12.1916-17.01.1918 Putois, ? (Colonel)17.01.1918-20.10.1918 Frantz, ? (Colonel)20.10.1918-11.02.1919 Semaire, ? (Colonel)Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:fr.wikipedia.orghttps://en.wikipedia.org/wiki/2nd_Army_(France)https://ee.valka.cz/pages/organizace.php?id=409

Čas načtení: 2025-11-24 13:21:11

Hodnosti duchovenstva

Autor: RoBoT Datum: 24.11.2025 13:21:11 Hodnosti duchovenstvaTabulky zachycují ne/přítomnost ve schematismech pro daný rok. Hodnost v nějaké třídě mohla existovat, ale pokud ji nikdo ve chvíli vydání schematismu v daném roce nezastával, nebude obsažena.Skupina katolickátřída19221923192419251926192719281929193019311932193319341935193619371938V.(gen.)xgenerální superiorgenerální superiorgenerální superiorxxgenerál duchovní službygenerál duchovní službyVI.(plk.)polní superior I. třídypolní superior I. třídyvrchní superiorvrchní superiorvrchní superiorplukovník duchovníplukovník duchovní službyplukovník duchovní službyVII.(pplk.)polní superior II. třídypolní superior II. třídysuperiorsuperiorsuperiorpodplukovník duchovnípodplukovník duchovní službypodplukovník duchovní službyVIII.(mjr.)vrchní polní kurátvrchní polní kurátvrchní kurátvrchní kurátvrchní kurátmajor duchovnímajor duchovní službymajor duchovní službyVIII.(škpt.)vrchní polní kurát s odznaky štábního kapitánavrchní polní kurát s odznaky štábního kapitánaštábní kurátštábní kurátštábní kurátštábní kapitán duchovníštábní kapitán duchovní službyštábní kapitán duchovní službyIX.(kpt.)polní kurátpolní kurát I. třídykurát I. třídykurát I. třídykurát 1. třídykapitán duchovníkapitán duchovní službykapitán duchovní službyX.(npor.)xpolní kurát II. třídykurát II. třídykurát II. třídykurát 2. třídynadporučík duchovnínadporučík duchovní službynadporučík duchovní službyXI.(por.)xxxxkurátporučík duchovníporučík duchovní službyporučík duchovní službySkupina evangelickátřída19221923192419251926192719281929193019311932193319341935193619371938V.(gen.)xxxxxxxxVI.(plk.)xevangelický vojenský superintendent I. třídyevangelický vojenský superintendentevangelický vojenský superintendentvojenský superintendentplukovník duchovníplukovník duchovní službyplukovník duchovní službyVII.(pplk.)evangelický vojenský superintendent II. třídyxxxxxxxVIII.(mjr.)xxvojenský konseniorvojenský konseniorvojenský konseniormajor duchovnímajor duchovní službymajor duchovní službyVIII.(škpt.)xvrchní polní kurát s odznaky štábního kapitánavrchní vojenský farářvrchní vojenský farářvrchní vojenský farářštábní kapitán duchovníštábní kapitán duchovní službyštábní kapitán duchovní službyIX.(kpt.)evangelický polní kurát IX. třídyevangelický polní kurátvojenský farář I. třídyxvojenský farář I. třídykapitán duchovníkapitán duchovní službykapitán duchovní službyX.(npor.)evangelický polní kurát X. třídyxvojenský farářxvojenský farář II. třídynadporučík duchovnínadporučík duchovní službynadporučík duchovní službyXI.(por.)xxxxvojenský farář III. třídyporučík duchovníporučík duchovní službyporučík duchovní službySkupina československátřída19221923192419251926192719281929193019311932193319341935193619371938V.(gen.)xxxxxxxxVI.(plk.)xčeskoslovenský vojenský superior I. třídyxxxxxxVII.(pplk.)xxxxxxxxVIII.(mjr.)xxxxxxxxVIII.(škpt.)xxxxxxštábní kapitán duchovní službyštábní kapitán duchovní službyIX.(kpt.)xxpolní kurátxpolní kurátkapitán duchovníkapitán duchovní službykapitán duchovní službyX.(npor.)xxxxxxxnadporučík duchovní službyXI.(por.)polní kurátporučík duchovníporučík duchovní službyporučík duchovní službySkupina starokatolickátřída19221923192419251926192719281929193019311932193319341935193619371938V.(gen.)xxxxxxxxVI.(plk.)xxxxxxxxVII.(pplk.)xxxxxxxxVIII.(mjr.)xxxxxxxxVIII.(škpt.)xxxxxxxxIX.(kpt.)xxxxstarokatolický polní kurát I. třídykapitán duchovníkapitán duchovní službykapitán duchovní službyX.(npor.)xxxxxxxxSkupina židovská (israelitská)třída19221923192419251926192719281929193019311932193319341935193619371938V.(gen.)xxxxxxxxVI.(plk.)xxxxxxxxVII.(pplk.)xxxxxxxxVIII.(mjr.)xxxxxxxxVIII.(škpt.)xxxxxxxxIX.(kpt.)xxpolní rabínxpolní rabínkapitán duchovníkapitán duchovní službykapitán duchovní službyX.(npor.)xxxxxxxxSkupina pravoslavnátřída19221923192419251926192719281929193019311932193319341935193619371938V.(gen.)xxxxxxxxVI.(plk.)xxxxxxxxVII.(pplk.)xxxxxxxxVIII.(mjr.)xxxxxxxxVIII.(škpt.)xxxxxxxštábní kapitán duchovní službyIX.(kpt.)xxxxxxkapitán duchovní službykapitán duchovní službyX.(npor.)xxxxxxxx

Čas načtení: 2019-09-01 06:28:09

Útok á la 11. září mohou naplánovat zítra třeba i v Bruselu

Republikánský senátor za Jižní Karolínu Lindsey Graham již několikrát varoval prezidenta USA Donalda Trumpa, že odchod amerických vojáků z Afghánistánu povede k „dalšímu 11. září“. Tvrdí, že „když se zeptáte naší zpravodajské komunity... co by se stalo Americe, kdybychom stáhli (z Afghánistánu) všechny naše síly… řeknou bez váhání, že to povede k dalšímu 11. září.“  Na otázku, kolik vojáků má v Afghánistánu zůstat, Graham odpověděl: „Kolem 8 600. Jít níže by bylo opravdu riskantní.“ Prezident Trump nakonec prohlásil, že takový počet vojáků USA v Afghánistánu je v pořádku, a k dalšímu snižování jednotek se nevyjádřil, protože se z toho stalo explozivní téma. Trumpovi teď stačí zmenšit počet oficiálních amerických vojáků, aby získal volební body.  Americké síly nikdo nespočítá Ve skutečnosti ale nevíme, kolik válečnických jednotek v Afghánistánu je. V šedé zóně tam působí nejméně stovky kontraktorů čili civilistů, tedy bývalých vojáků a policistů ze Západu, kteří suplují vojáky USA a NATO. Nejasný je též status „armády CIA“. Jde o polovojenské jednotky, snad v počtu od šesti až deseti tisíc afghánských žoldnéřů. Američané je využívali již koncem roku 2001, když zaútočili v Afghánistánu na Tálibán. Milice také umožnily USA provádět v letech 2002–2003 pátrací a úderné operace ve východní a jihovýchodní části země, ačkoliv tam měly USA jenom omezený počet armádních jednotek. K demobilizaci miličních jednotek (skupin) a jejich začlenění do oficiální afghánské armády došlo jenom velmi omezeně. Sami Američané viděli v milicích dobře využitelné spojence proti Tálibánu. Samotní vůdci milic zájem na demobilizaci neměli. Zajímavější je poskytovat ochranu těm, kdo platí, ať to jsou USA, afghánská vláda, kmenoví stařešinové či různé podnikatelské mafie. Pod péčí CIA jsou i afghánské jednotky NDS: V roce 2015 CIA pomohla afghánskému Národnímu ředitelství bezpečnosti (NDS) zřídit nové afghánské polovojenské jednotky pro boj proti partyzánům. CIA byla ale také kritizována, že rozšiřuje tajné operace v Afghánistánu a vysílá malé týmy zkušených důstojníků a kontraktorů spolu s afghánskými silami k lovu a zabíjení Tálibánců, i když na to jsou lépe vybaveni vojáci.  Otázkou je, zda Trumpovo prohlášení, že v Afghánistánu musí zůstat silná zpravodajská přítomnost USA, zahrnuje do zpravodajské komunity i oficiálně neexistující jednotky financované a řízené CIA. Také nevíme, do jaké míry při jednání Tálibánců s USA je debatována demobilizace jednotek řízených CIA. Útok z 11 září: staré metody, lepší organizace Proto je Grahamovo varování před stažením amerických vojáků z Afghánistánu pózou. K dalšímu 11. září může dojít kdykoliv. K samotné přípravě útoku na mrakodrapy v New Yorku a na Pentagon nebylo potřeba nic víc než základna, na kterou mohou v poklidu přicházet kurýři. Důležitý je plán. K tomu stačí skupina chytrých lidí. Stejně musí 80 procent „práce“ teroristé provést až v perimetru budoucího cíle útoku. Že vojenské opuštění Afghánistánu povede k „dalšímu 11. září“, je hloupost. V Pákistánu mají džihádisté rozsáhlé oblasti, které již dlouhodobě využívají, tisíce domů a stovky madras, kde se může sdružit nepozorovaně skupina teroristů. Symbolika 11. září se přeceňuje. Je proti morálce doby považovat teroristické útoky z 11. září 2001 za všední násilné činy nevymykající se z běžného teroristického „pracovního“ průměru. Ve skutečnosti byly útoky tohoto typu očekávané. Odborníci věděli, že se jim pravděpodobně nedá zabránit. Také věděli, že aktivita teroristů od devadesátých let stoupá, ale jenom v muslimské oblasti. Separatistické snahy v různých oblastech světa proti tamní dosavadní státní moci jsou jen průběžnými problémy. Letecký útok byl očekávaným projevem zvyšujících se technických možností teroristů. Přesto nebyl výjimečný, šlo o typický teroristický útok s minimem inovací, který pouze byl organizačně daleko složitější: Nejednalo se o zaparkování aut naložených výbušninou, ale o synchronizovaný únos několika letadel. Útok se zdařil jen částečně – cíle dosáhla pouze tři ze čtyř unesených letadel. A pouze dva údery letadel do dvou mrakodrapů byly dostatečně ničivé. Náraz letadla do Pentagonu měl sotva průměrný účinek a ještě k tomu jen na velmi malou část stavby. V dubnu 2004 se v americkém tisku objevil rozhovor (tradičně s nejmenovaným představitelem státní moci) o tom, že varování před útokem bez zcela konkrétních stop mohla být jen rámcová. CIA prý již od roku 1995 varovala před nebezpečím atentátů, které by mohli v USA provést muslimští extremisté jako mstu za podporu poskytovanou USA Izraeli a za americkou vojenskou přítomnost v Saúdské Arábii. Varování byla údajně obsažena ve výroční zprávě CIA za rok 1995 a v následujících zprávách. I když zpráva za rok 1995 ještě neuváděla zakladatele mezinárodní teroristické sítě Al-Káida Usámu bin Ládina, upozorňovala na možnost, že muslimští extremisté zaútočí na letadla a na symbolická místa v New Yorku a ve Washingtonu. Zpráva se prý výslovně zmiňovala o newyorském Wall Streetu a o jeho finančních institucích a také o úředních budovách, jako Bílý dům ve Washingtonu. Jednalo se o obecné prognózy, o samozřejmé vidění hrozeb, o průběžné obavy. Příliš mnoho varování Desetičlenná nezávislá komise vyšetřující okolnosti teroristických útoků z 11. září byla zřízena až v roce 2004, ale již předtím se vědělo, že neexistují natolik pádné argumenty, aby Američané vpadli vojensky na území vzdáleného Afghánistánu. Bin Ládin byl sice v Afghánistánu, ale útočníci z 11. září vůbec Afghánistán jako zázemí nepotřebovali. Jejich zázemím byla naopak oblast západní atlantické civilizace. Ředitel zpravodajské služby CIA George Tenet před komisí na otázku, proč vláda nepodnikla žádné konkrétní kroky, když ke konci července 2001 bylo zřejmé, že se chystají mnohočetné teroristické útoky proti americkým cílům, odpověděl, že americká špionáž předpokládala útoky, které budou směřovat spíše proti americkým zájmům na Blízkém východě. Například deník The New York Times 10. února 2005 informoval, že americký Federální úřad pro letectví (FAA) byl řadu měsíců před teroristickými atentáty z 11. září 2001 mnohokrát varován před nebezpečím únosů letadel a sebevražedných útoků, a to částečně dokonce vlastním bezpečnostním oddělením. Na varování však nijak nereagoval a v praxi odbavování cestujících na amerických letištích se nic nezměnilo. FAA dostala jen v období od dubna 2001 do 10. září 2001 celkem 52 různých upozornění, v nichž je zmiňována teroristická organizace Al-Káida nebo její vůdce Usáma bin Ládin. Úřad se však více věnoval problematice odstraňování zpoždění v letecké dopravě než její bezpečnosti a kontrole provozu. FAA obvinění z podcenění těchto varování odmítl s tím, že varování byla příliš nejasná a neumožňovala přijmout konkrétní opatření. Obecná varování nezkvalitní činnost bezpečnostního systému. Nemají motivační charakter, naopak se berou jako běžná informační kulisa. Útok může přijít odkudkoliv Pokud Američané opustí Afghánistán, bezpečnostní hrozba se tím nezvětší, ani nezmenší. Organizace (skupina) může připravovat útok na jakýkoliv cíl kdekoliv, kde má vhodné zázemí. To se nachází pro džihádisty dnes i v Bruselu, v sídle EU. Jakákoliv větší městská komunita (ghetto) muslimů v sobě pohodlně skryje skupinu potichu plánující teroristický útok. Jak poznáte mezi lidmi teroristu? Nijak. Kdekoliv v EU muslimové vytvořili velké enklávy. Proto džihádisté nepotřebují k plánování útoků již Afghánistán nebo Pákistán. Mají své komunity v EU. A pokud se rozhodnou, že k takovému útoku dojde, těžko teroristy někdo zastaví, pokud bude skupina dodržovat základní pravidla: Na organizaci útoku začne pracovat skupina lidí, která není nijak napojena na teroristické organizace a vyhýbá se styku s lidmi z takového prostředí. Bude mít zajištěné financování od osob, které splňují kritéria bodu a). Jejich komunikace bude probíhat jenom osobně bez využití internetu a telefonu, i bez písemného styku. Tím budou akceptovat, že příprava akce bude velmi zdlouhavá, bez použití komunikačních výhod dnešní doby, aby bezpečnostní služby neměly šanci přípravu útoku odhalit. Pozorováním míst možného útoku vytipují prostor, který má nejslabší systém ochrany, ačkoliv to na první pohled tak nevypadá: Každý řídící systém pracuje dlouhodobě na organizační volnoběh, vykazuje průměrné aktivity, tedy i průměrný sběr, vyhodnocování a předávání informací. To platí také o činnosti bezpečnostních služeb. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Průměrná bezpečnostní činnost vzbuzuje i iluzi vývoje zaváděním technických inovací a přijetím opatření reagujících na stížnosti a zjištěné chyby. Průměrná činnost neškodí systému, ale nemusí vést k jeho rozvoji. Většinu energie spotřebovává v rámci vyhledávání a řešení běžné (průměrné) odchylky od norem bezpečnosti. Zcela mimořádné ohrožení nemusí systém zachytit, protože jeho signály se na první pohled mohou jevit jako všední aktivity. Proto bylo možné úspěšně provést letecký útok dopravními letadly na dva mrakodrapy a Pentagon. Ani všední míru kontroly pasažérů na letištích 11. září 2001 nelze nikomu vytýkat. Vyšší stupeň ostrahy byl nepřijatelný, protože nehrozilo konkrétní nebezpečí. K útoku mohlo dojít kdekoliv a kdykoliv. Kromě toho by i zvýšená ostraha nemusela na letištích vést 11. září k identifikaci teroristů před vstupem do letounů. Pronesení plastových nožů by ani při zvýšené ostražitosti nemuselo být problémem. Po 11. září 2001 jsou sice bezpečnostní orgány USA a dalších států vysoce motivovány v boji proti teroristům. Přesto stále rozsáhlejší činnost se dostává do roviny „hektického volnoběhu“. Systém si zvykl na vyšší obrátky, na komplexnější analýzy možných signálů nebezpečí. Proto k novému 11. září nepotřebují odhodlaní teroristé jako základnu Afghánistán. Stačí jim pro plánování teroristické akce jako základna třeba i Brusel nebo Berlín…

Čas načtení: 2024-08-27 19:43:26

I. armádní sbor [1820-1919]

Autor: Gebirgsjäger Datum: 27.08.2024 19:43:26 Název:Name:I. armádní sborI Army CorpsOriginální název:Original Name:I. Armee-KorpsDatum vzniku:Raised/Formed:03.04.1820Předchůdce:Predecessor:Generalkommando in PreußenGeneralkommando in PreußenDatum zániku:Disbanded:18.01.1919Nástupce:Successor:I. armádní sborI Army CorpsNadřízené velitelství:Higher Command:30.03.1838-14.06.1871 I. armádní oddíl14.06.1871-02.08.1914 I. armádní inspektorát02.08.1914-23.02.1915 8. armáda23.02.1915-16.03.1915 10. armáda16.03.1915-07.08.1915 Gallwitzova armádní skupina07.08.1915-18.08.1915 12. armáda19.08.1915-09.09.1915 Němenská armáda09.06.1915-01.01.1916 10. armáda01.01.1916-05.08.1916 Armee-Abteilung Scholtz05.08.1916-18.02.1918 2. armáda18.02.1918-31.03.1918 Linsingenova skupina armád31.03.1918-30.04.1918 Eichhornova kyjivská skupina armád30.04.1918-13.08.1918 Eichhornova skupina armád13.08.1918-18.01.1919 Skupina armád Kyjiv30.03.1838-14.06.1871 I Army Detachment14.06.1871-02.08.1914 I Army Inspectorate02.08.1914-23.02.1915 8th Army23.02.1915-16.03.1915 10th Army16.03.1915-07.08.1915 Army Group Gallwitz07.08.1915-18.08.1915 12th Army19.08.1915-09.09.1915 Army of the Niemen09.06.1915-01.01.1916 10th Army 01.01.1916-05.08.1916 Armee-Abteilung Scholtz05.08.1916-18.02.1918 2nd Army18.02.1918-31.03.1918 Army Group Linsingen 31.03.1918-30.04.1918 Army Group Eichhorn-Kyiv 30.04.1918-13.08.1918 Army Group Eichhorn13.08.1918-18.01.1919 Army Group KyivDislokace:Deployed:03.04.1820-DD.MM.RRRR Královec, ? / Velitel:Commander:03.04.1820-18.06.1825 Borstell, Karl Ludwig von (General der Kavallerie)18.06.1825-30.03.1832 Krafft, Karl August von (Generalleutnant)30.03.1832-29.11.1839 Natzmer, Oldwig von (Generalleutnant)29.11.1839-07.04.1842 Wrangel, Friedrich von (General der Kavallerie)07.04.1842-28.03.1854 Dohna-Schlobitten, Karl Friedrich Emil zu (General der Kavallerie)28.03.1854-30.10.1866 Bonin, Adolf von (General der Infanterie)30.10.1866-04.08.1868 Falckenstein, Eduard Vogel von (General der Infanterie)04.08.1868-15.07.1873 Manteuffel, Edwin von (General der Kavallerie)15.07.1873-05.06.1883 Barnekow, Albert von (General der Infanterie)05.06.1883-01.06.1885 Gottberg, Walther von (Generalleutnant)01.06.1885-15.06.1889 Kleist, Christian Ewald von (Generalleutnant)15.06.1889-25.06.1891 Bronsart von Schellendorff, Paul (General der Infanterie)25.06.1891-10.01.1895 Werder, Hans Wilhelm von (General der Infanterie)10.01.1895-27.01.1902 Finck von Finckenstein, Karl (General der Infanterie)27.01.1902-11.09.1907 Goltz, Colmar von der (General der Infanterie)11.09.1907-01.10.1913 Kluck, Alexander von (General der Infanterie)01.10.1913-08.10.1914 François, Hermann von (Generalleutnant)01.10.1914-15.06.1915 Kosch, Robert (Generalleutnant)15.06.1915-05.06.1918 Eben, Johannes von (General der Infanterie)05.06.1917-25.02.1918 Winckler, Arnold von (General der Infanterie)25.02.1918-28.03.1918 Groener, Wilhelm (Generalleutnant)28.03.1918-18.12.1918 Mengelbier, Theodor (Generalleutnant)18.12.1918-18.01.1919 Eben, Johannes von (General der Infanterie)Náčelník štábu:Chief of Staff:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:wiki.genealogy.neten.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-09-14 18:44:35

91. skupina informačního boje [2024- ]

Autor: Martin Smíšek Datum: 14.09.2024 18:44:35 Název:Name:91. skupina informačního boje91st Information Warfare GroupOriginální název:Original Name:91. skupina informačního bojeDatum vzniku:Raised/Formed:01.07.2024Předchůdce:Predecessor:Skupina kybernetických sil a informačních operacíCyber Forces and Information Operations GroupDatum zániku:Disbanded:DD.MM.RRRRNástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:01.07.2024-DD.MM.RRRR Velitelství kybernetických sil a informačních operací01.07.2024-DD.MM.RRRR Cyber Forces and Information Operations CommandDislokace:Deployed:01.07.2024-DD.MM.RRRR Olomouc, Kasárna Jana Žižky z Trocnova Velitel:Commander:01.07.2024-DD.MM.RRRR Zelinka, Ivo (Plukovník)Podřízené jednotky:Subordinated Units: 01.07.2024-DD.MM.RRRR Štáb a velení01.07.2024-DD.MM.RRRR Středisko informačních operací01.07.2024-DD.MM.RRRR Středisko informačních operací (Aktivní záloha)01.07.2024-DD.MM.RRRR Středisko CIMIC01.07.2024-DD.MM.RRRR Středisko informační podpory01.07.2024-DD.MM.RRRR Středisko podpory strategické komunikace01.07.2024-DD.MM.RRRR Skupina tvorby produktů01.07.2024-DD.MM.RRRR Četa zabezpečení 01.07.2024-DD.MM.RRRR Staff01.07.2024-DD.MM.RRRR 01.07.2024-DD.MM.RRRR Information Operations Centre (Active Reserve)01.07.2024-DD.MM.RRRR CIMIC Centre01.07.2024-DD.MM.RRRR Information Support Centre01.07.2024-DD.MM.RRRR Strategic Communication Support Centre01.07.2024-DD.MM.RRRR Product Development Group01.07.2024-DD.MM.RRRR Support PlatoonČestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRVyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources: www.doarmady.cz

Čas načtení: 2024-10-25 13:00:00

Asseco představuje širokou škálu inovací v rámci své mezinárodní skupiny

Praha 25. října 2024 (PROTEXT) - Ve dnech 24. – 25. října se uskutečnila v Madridu mezinárodní tisková konference Asseco Group Product Review. Jednalo se již o pátý ročník této významné mezinárodní tiskové konference zaměřené na nejdůležitější obchodní a IT média ze zemí, ve kterých společnost Asseco působí. Od zlepšování zákaznické zkušenosti až po analýzu regálů v obchodech. Od chytrých platebních služeb po inteligentní boty. Asseco představilo inovativní projekty v oblasti cloudu a umělé inteligence (AI), které byly realizovány pro klienty mimo jiné v Polsku, Španělsku, Srbsku a na Slovensku.Skupina Asseco je federací společností působících v 62 zemích světa. Skupina je vedena společností Asseco Poland, která je lídrem digitalizace v Polsku. Počátky její mezinárodní expanze sahají do roku 2004, kdy společnost vstoupila na varšavskou burzu (WSE) a získané prostředky investovala na trzích střední Evropy. Následně skupina Asseco rozšířila svou činnost v západní Evropě, jihovýchodní Evropě a Skandinávii. V roce 2010 začala skupina působit v Izraeli a ve Spojených státech, což souviselo s akvizicí skupiny Formula Systems. V následujících letech vstoupila na trhy v Africe a v portugalsky mluvících zemích.Od roku 2004 Asseco uskutečnilo 140 akvizic, čímž upevnilo svou pozici mezi výrobci softwaru, který podporuje nejdůležitější obchodní procesy společností v klíčových ekonomických sektorech. Dnes se společnost soustředí na probíhající projekty a rozvoj inovací, v nichž hrají důležitou roli umělá inteligence a cloud.„V současné době celý svět hovoří o umělé inteligenci. Ve skupině Asseco implementujeme AI do řešení, která nabízíme našim klientům, ale také neustále hledáme nové nápady, jak tuto technologii využít. Projekty, které realizujeme, ukazují, že existuje mnoho oblastí, kde může AI přinést hmatatelné přínosy. Řešení, která jsou úspěšná na místních trzích, jsou poté nabízena společnostem v dalších zemích. Spolupráce mezi společnostmi skupiny Asseco, výměna znalostí a zkušeností znamená, že náš software podporuje organizace v 62 zemích na 6 kontinentech, na což jsme nesmírně hrdí,“ říká Adam Góral, předseda představenstva Asseco Poland.„Umělá inteligence umožňuje zlepšit výkon mnoha úkonů, eliminovat chyby nebo odstraňovat úzká místa. Nemusí to znamenat revoluční změny v organizaci. Inteligentní algoritmy stojí za to využít nejdříve k optimalizaci jednotlivých obchodních procesů. To může zahrnovat například zefektivnění práce s elektronickými dokumenty nebo zvýšení efektivity obchodníků v maloobchodním sektoru,“ vysvětluje Rafał Kozłowski, předseda představenstva Asseco Enterprise Solutions.Informační systém pro Úřad veřejného zdravotnictví v clouduTým Asseco Central Europe byl od počátku zodpovědný za implementaci prvního slovenského řešení technologicky postaveného na cloudové infrastruktuře v tomto rozsahu. Projekt integroval Úřad veřejného zdravotnictví Slovenské republiky (ÚVZ SR) a 36 regionálních úřadů veřejného zdravotnictví (RÚVZ), které poskytují centralizované služby pro veřejnost Slovenské republiky. Nový cloudový systém má 15 integrovaných modulů pokrývajících všechny aspekty veřejného zdraví včetně epidemiologie, státního zdravotního dozoru, radiační ochrany, kontroly a ochrany zdravé výživy, ověřování odborné způsobilosti, kosmetických přípravků, hygieny životního prostředí a dalších.AI analyzuje regály v obchodechSoftware vyvinutý společností Asseco Business Solutions je příkladem využití technologie rozpoznávání obrazu v maloobchodním průmyslu, což významně zkracuje pracovní dobu obchodníků. Nástroj zajišťuje, že uspořádání obsahu zboží na regálu a vše na něm (včetně reklamních štítků), odpovídají pokynům obchodu a výrobce. Aplikace od Asseco Business Solutions navíc připravuje návrhy pro obchodníka ohledně vystavení zboží nebo objednání konkrétního sortimentu. Výsledky jsou generovány v reálném čase a uživatel si je může přečíst na smartphonu nebo tabletu během inspekční návštěvy obchodu.Asistent pro speciální úkolyAsseco AI Assistant je výkonná platforma, která podporuje procesy v oblastech zákaznického servisu, vymáhání pohledávek, reklamací, prodeje nebo projektového a plánovacího řízení. Řešení lze implementovat v mobilní aplikaci, komunikátoru, na webových stránkách i v kontaktním centru. Využití umělé inteligence v Asseco AI Assistant umožňuje přirozený kontakt prostřednictvím hlasových a textových kanálů a přípravu kontextových odpovědí. Řešení umožňuje vytvářet složité scénáře pomocí intuitivního grafického průvodce. Platforma generuje podrobné zprávy o konverzacích, efektivitě procesů a interakcích uživatelů, což umožňuje analýzu a optimalizaci obchodních aktivit. Nástroj je úspěšně využíván společnostmi ve finančním a zdravotnickém průmyslu.Umělá inteligence kontroluje dodržování předpisů DORA v družstevních bankáchNařízení DORA vyžaduje, aby banky zajistily komplexní provozní odolnost. To znamená, že musí mít schopnost předvídat, předcházet a reagovat na jakékoli narušení, které by ovlivnilo kontinuitu podnikání. To vyžaduje, aby banky ověřily, zda splňují požadavky nového nařízení, což představuje velké množství práce. Aplikace DORA.ai, která využívá generativní umělou inteligenci, pomáhá družstevním bankám ověřit nesoulad mezi interní dokumentací a požadavky regulátora strukturovaným způsobem. Základem aplikace DORA.ai jsou dokumenty banky, které analyzuje AI engine, aby nalezl záznamy potvrzující soulad s regulačními požadavky. V případě nedostatků může organizace použít předpřipravené šablony dokumentů a konzultovat je s odborníky Asseco.Platby podporované umělou inteligencíUmělá inteligence podporuje platební služby ve všech fázích jejich poskytování. Projekty realizované týmem španělské společnosti Necomplus, která je součástí Asseco South Eastern Europe (část skupiny Asseco), zahrnují širokou škálu řešení pro zlepšení zákaznické zkušenosti s platbami, jako jsou chatboti, virtuální asistenti a inteligentní úložiště. Necomplus nabízí jazykové modely na míru potřebám společností nabízejících platební služby. To jim umožňuje ušetřit čas a prostředky potřebné k trénování vlastního modelu a zaměřit se na vývoj aplikací pro koncové uživatele.Hyperpersonalizace zákaznické zkušenostiSpolečnost Things Solver, která je součástí skupiny Asseco South Eastern Europe, vytvořila platformu pro zlepšení zákaznické zkušenosti kupujících. Řešení AI Recommender vyvíjí přizpůsobené produktové doporučení, vytváří personalizované marketingové kampaně a připravuje zákaznické informace na podporu prodejního týmu. Klíčové funkce zahrnují segmentaci na základě AI, sdílení dynamického obsahu a možnost prodeje dalších produktů a služeb (cross-sell) na všech kontaktních místech. AI Recommender nejen zvyšuje míru konverze až o 30 %, ale také významně zlepšuje angažovanost a spokojenost zákazníků. Asseco Central Europe, a.s. patří mezi nejsilnější softwarové domy ve střední a východní Evropě. Působí v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Německu, Rakousku, Švýcarsku a Polsku. Součástí skupiny Asseco CE jsou i další firmy s IT zaměřením. Společnost realizuje náročné projekty pro komerční sféru, státní správu a samosprávu, postavené na dlouholetých zkušenostech s rozsáhlými projekty softwarových řešení na míru, při kterých klade silný důraz na podporu strategických záměrů svých klientů. Při své činnosti uplatňuje standardy certifikátů, které jsou základem pro kvalitu vyvíjených řešení. Celá skupina Asseco CE v současné době zaměstnává více než 3000 lidí. Asseco Central Europe je součástí mezinárodní skupiny Asseco. Více informací naleznete na www.asseco.com/ce.  

Čas načtení: 2025-04-28 18:42:28

6. armáda [1914-1919]

Autor: Gebirgsjäger Datum: 28.04.2025 18:42:28 Název:Name:6. armáda6th ArmyOriginální název:Original Name:6e arméeDatum vzniku:Raised/Formed:26.08.1914Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:DD.10.1919Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:26.08.1914-31.08.1914 Hlavní stan vrchního velitelství09.09.1914-22.06.1915 Hlavní stan vrchního velitelství23.06.1915-01.08.1915 Skupina armád Střed02.08.1915-12.12.1916 Skupina armád Sever12.12.1916-31.12.1916 Hlavní stan vrchního velitelství01.01.1917-23.04.1917 Záložní skupina armád24.04.1917-06.07.1918 Skupina armád Sever12.09.1918-18.11.1918 Skupina armád Flandry26.08.1914-31.08.1914 Grand General Headquarters09.09.1914-22.06.1915 Grand General Headquarters23.06.1915-01.08.1915 Army Group Center02.08.1915-12.12.1916 Army Group North12.12.1916-31.12.1916 Grand General Headquarters01.01.1917-23.04.1917 Reserve Army Group24.04.1917-06.07.1918 Army Group North12.09.1918-18.11.1918 Army Group FlandersDislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:26.08.1914-13.03.1915 Maunoury, Michel Joseph (Général de division)13.03.1915-26.02.1916 Dubois, Pierre Joseph Louis Alfred (Général de division)26.02.1916-19.12.1916 Fayolle, Marie Émile (Général de division)19.12.1916-04.05.1917 Mangin, Charles (Général de brigade)04.05.1917-11.12.1917 Maistre, Paul (Général de division)11.12.1917-10.06.1918 Duchêne, Denis Auguste (Général de division)10.06.1918-11.09.1918 Degoutte, Jean-Marie (Général de division)11.09.1918-18.11.1918 Baucheron de Boissoudy, Antoine (Général de division)18.11.1918-DD.10.1919 Degoutte, Jean-Marie (Général de division)Náčelník štábu:Chief of Staff:26.08.1914-29.12.1914 Guillemin, Amédée Henri (Colonel)29.12.1914-08.12.1915 Brécard, (Colonel)08.12.1915-26.09.1916 Duval, Marie Charles (Colonel)26.09.1916-01.12.1916 Putois, ? (Colonel)01.12.1916-02.01.1917 Duval, Marie Charles (Colonel)02.01.1917-02.09.1917 Daugan, Albert (Colonel)02.09.1917-04.01.1918 Hergault, ? (Colonel)04.01.1918-DD.10.1919 Brion, ? (Colonel)Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:fr.wikipedia.orghttps://en.wikipedia.org/wiki/6th_Army_(France)https://ee.valka.cz/pages/organizace.php?id=413

Čas načtení: 2025-04-29 18:34:58

10. armáda [1914-1919]

Autor: Gebirgsjäger Datum: 29.04.2025 18:34:58 Název:Name:10. armáda10th ArmyOriginální název:Original Name:10e arméeDatum vzniku:Raised/Formed:05.10.1914Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:12.10.1919Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command: 05.10.1914-13.06.1915 Provizorní skupina Sever13.06.1915-13.03.1916 Skupina armád Sever12.04.1916-04.02.1917 Skupina armád Sever10.02.1917-08.05.1917 Záložní skupina armád08.05.1917-27.10.1917 Skupina armád Sever 05.10.1914-13.06.1915 Provisional Group North13.06.1915-13.03.1916 Army Group North12.04.1916-04.02.1917 Army Group North10.02.1917-08.05.1917 Reserve Army Group08.05.1917-27.10.1917 Army Group NorthDislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:05.10.1914-02.04.1915 de Maud'huy, Louis (Général de division)02.04.1915-04.04.1916 d'Urbal, Victor (Général de division)04.04.1916-27.12.1916 Micheler, Joseph Alfred (Général de division)07.12.1916-11.12.1917 Duchêne, Denis Auguste (Général de division)11.12.1917-10.06.1918 Maistre, Paul (Général de division)18.06.1918-12.10.1919 Mangin, Charles (Général de division)Náčelník štábu:Chief of Staff:05.10.1914-21.06.1915 des Vallières, Pierre (Colonel)21.06.1915-26.05.1917 Dufieux, ? (Lieutenant-colonel)26.05.1917-04.01.1918 Brion, ? (Colonel)04.01.1918-11.10.1918 Hergault, ? (Colonel)11.10.1918-12.10.1919 de la Fontaine, V (Colonel)Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:fr.wikipedia.orghttps://en.wikipedia.org/wiki/10th_Army_(France)https://ee.valka.cz/pages/organizace.php?id=624