Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-06-28 10:00:00

Každý čtvrtý zdravý člověk ve věku nad 60 let ve Spojeném království "má nediagnostikované onemocnění srdečních chlopní"

 Vědci sdělují, že ve většině případů je stav mírný, ale může zvyšovat riziko infarktu a mrtvicePodle výzkumu má každý čtvrtý zdravý člověk ve věku 60 let a více ve Spojeném království nediagnostikované onemocnění srdečních chlopní.Toto onemocnění vzniká, když jedna nebo více srdečních chlopní nefunguje správně. Hlavní problémy jsou způsobeny tím, že se chlopně buď neotevírají úplně, nebo se správně neuzavírají.Podle odborníků může onemocnění srdečních chlopní představovat pro srdce dodatečnou zátěž a zvyšuje riziko infarktu, mrtvice a dalších srdečních zdravotních problémů.

Čas načtení: 2024-04-26 08:58:17

Jak dosáhnout správného poměru omega-3 a omega-6 ve stravě

Rovnováha omega mastných kyselin v potravinách, které konzumujeme, ovlivňuje naše zdraví. Co však říkají důkazy o tvrzeních, že byste se měli snažit snížit příjem omega-6 a zároveň zvýšit příjem omega-3?Ať se podíváte kamkoli, rada je stejná: pokud chcete snížit riziko srdečních onemocnění, obezity, rakoviny a nejrůznějších dalších zdravotních problémů, měli byste omezit "špatné" nasycené tuky, jako jsou ty obsažené v másle a červeném a zpracovaném mase. Místo toho byste měli konzumovat "dobré" polynenasycené tuky. To znamená vařit na rostlinných olejích a preferovat listovou zeleninu, tučné ryby, ořechy a semínka. Jednoduché.Až na to, že pokud jde o vědu o výživě, nic není jednoduché. V tomto případě komplikace vyplývají z rostoucího poznání, že "dobré" tuky nejsou všechny stejné - konkrétně, že zatímco omega-3 mastné kyseliny jsou pro nás skutečně dobré, omega-6 mohou ve skutečnosti poškozovat vaše zdraví.Myšlenka, že vyváženost omeg v potravinách, které jíme, může mít vliv na naše zdraví, je dobře známá. Je také zřejmé, že typická západní strava se za posledních 50 let vychýlila ve prospěch většího množství omega-6 a menšího množství omega-3, přičemž jsme zároveň zaznamenali prudký nárůst výskytu onemocnění spojených s nadměrným zánětem, včetně srdečních chorob a cukrovky 2. typu.To vše vedlo k tvrzení, že bychom se měli snažit nejen zvýšit množství omega-3 v naší stravě, ale také omezit omega-6. Korelace však není příčinná souvislost. Je tedy skutečně možné, že konzumace příliš velkého množství omega-6, které bylo dlouho považováno za prospěšné, nám škodí? A pokud ano, jaké potraviny bychom měli jíst více nebo méně, abychom optimalizovali naši omega rovnováhu?Začněme několika základními informacemi. Všechny tuky a oleje, které jíme, se skládají z mastných kyselin, které se podle svého chemického složení dělí do různých kategorií. Každá z nich ovlivňuje vaši fyziologii jiným způsobem, což má následné účinky na vaše zdraví. "Kvalita a typ tuků, které lidé konzumují, má obrovský vliv na nemoci související s věkem, zejména na kardiovaskulární onemocnění," říká Philip Calder, nutriční imunolog z univerzity v britském Southamptonu.Co jsou omega mastné kyseliny?Omega-3 a omega-6 mastné kyseliny se nazývají polynenasycené mastné kyseliny, protože mají v dlouhých řetězcích uhlíku, které tvoří jejich páteř, mnoho dvojných vazeb, zatímco nasycené mastné kyseliny nemají žádné. Jsou považovány za "esenciální" mastné kyseliny, protože si je vaše tělo nedokáže vytvořit, což znamená, že je musíte získávat z potravin, které jíte. Kdybyste je neměli, vážně byste onemocněli - je známo, že skupina omega hraje zásadní roli v imunitě, zdraví mozku a srdce a v těhotenství.Dobrou zprávou je, že není obtížné získat jejich dostatek ve stravě, pokud jíte správné potraviny. Existují tři hlavní typy omega-3: kyselina alfa-linolenová (ALA), kyselina eikosapentaenová (EPA) a kyselina dokosahexaenová (DHA). ALA se nachází především v rostlinách, takže mezi její dobré zdroje patří zelená listová zelenina, lněná semínka a řepkový olej. Naše tělo sice dokáže z ALA syntetizovat DHA a EPA, ale ne příliš efektivně. Proto jsou za nejdůležitější zdroj omega-3 považovány tučné ryby, jako je makrela, losos a sardinky, které obsahují vysoké množství DHA a EPA.Hlavním zdrojem omega-6 v naší stravě je kyselina linolová (LA). Ta se nachází v semenech, ořeších, obilovinách, běžných rostlinných olejích, jako je slunečnicový a chrpový olej, a v produktech z nich vyrobených, včetně margarínů.Situace se zkomplikuje, když se podíváme na to, co vlastně omega mastné kyseliny v našem těle dělají. Jednou z jejich hlavních rolí je působení v buněčné membráně, kde jsou integrovány do dvojité vrstvy tukových molekul známých jako fosfolipidy. Ty obsahují směs mastných kyselin a bílkovin, které řídí, co do buňky vstupuje a co z ní vychází, a tím ovlivňují její chování.Důležité je, že složení mastných kyselin v buněčné membráně se mění v závislosti na tom, co jíme, což má důsledky pro funkci buněk, říká Anthony Hulbert, autor knihy Omega Balance 2023. Vysvětluje, že pokud máte stravu příliš bohatou na omega-6 nebo příliš chudou na omega-3, budou vaše buněčné membrány obsahovat mnohem více prvně jmenovaných kyselin než těch druhých. Aby toho nebylo málo, enzym zodpovědný za přeměnu ALA na DHA a EPA nedokáže rozlišit mezi ALA a LA. To znamená, že pokud je vaše tělo zaplaveno omega-6, obě mastné kyseliny si konkurují, což vede k menšímu množství DHA a EPA.Když k tomu dojde, říká Hulbert, výsledkem je chronický zánět, který je hnací silou mnoha zdravotních potíží, jež jsou dnes v západní společnosti stále častější. Patří mezi ně srdeční choroby, Crohnova choroba, diabetes 2. typu, revmatoidní artritida, Alzheimerova a Parkinsonova choroba a některé druhy rakoviny. "Omega-6 jsou důležité a zdravé esenciální tuky," říká Hulbert, emeritní profesor na univerzitě v australském Wollongongu. "Pokud se však konzumují v nadměrném množství, omega-6 snižují obsah omega-3 v buněčných membránách, což vede k chronickým zánětům."Existuje pravděpodobný fyziologický mechanismus, který spojuje omega-6 a zánět. Souvisí s molekulami zvanými eikosanoidy, které imunitní systém využívá k předávání zpráv, čímž nám pomáhá bojovat proti vetřelcům nebo hojit tkáně. Některé eikosanoidy jsou tvořeny omega-3 a ty působí protizánětlivě. Ty, které jsou tvořeny omega-6 mastnou kyselinou zvanou kyselina arachidonová (ARA), která se sama syntetizuje z linolových kyselin, jsou prozánětlivé.Jde tedy o to, že nadměrná konzumace omega-6 způsobuje, že buňky imunitního systému produkují více prozánětlivých molekul, což způsobuje chronický zánět.Existují pro to i určité důkazy. Studie na lidech a dalších zvířatech například ukazují, že nahrazení omega-6 omega-3 má pozitivní vliv na zdraví a zmírňuje příznaky spojené s chronickými onemocněními, jako je cukrovka, srdeční choroby a obezita.Navíc je jistě pravda, že poměr omega mastných kyselin, které konzumujeme v naší stravě, se za poslední půlstoletí dramaticky změnil a podíl omega-6 se výrazně zvýšil.Hulbert uvádí tyto poměry v procentech, kde vyšší procento znamená více omega-3 v poměru k omega-6. Až do roku 1910 byl podle něj poměr omega-3 v typické americké stravě přibližně 40 %. Do roku 2010 se tento podíl snížil na přibližně 9 procent. Tuto změnu lze přičíst třem faktorům: výrobci potravin přešli od používání živočišných tuků k rostlinným olejům, farmáři krmí dobytek obilím místo trávou a přibývá ultra zpracovaných potravin s vysokým obsahem omega-6. Ve stejném období se stále častěji objevují zánětlivá onemocnění.Tato shoda je sugestivní. Pokud však jde o prokázání příčinné souvislosti mezi omega-6 a zánětlivými stavy, výsledky studií na lidech se různí.V přehledovém článku z roku 2018 dospěli Calder a Jacqueline Innesová, tehdy rovněž z University of Southampton ve Velké Británii, k závěru, že "studie u zdravých dospělých lidí zjistily, že zvýšený příjem ARA nebo LA nezvyšuje koncentrace mnoha zánětlivých markerů" a že "epidemiologické studie dokonce naznačují, že ARA a LA mohou být spojeny se snížením zánětu".Calder tvrdí, že jedním z důvodů, proč jsou výsledky neprůkazné, je to, že naše buňky již obsahují tak vysoké množství ARA, že další doplňování pravděpodobně nebude mít žádný účinek. "Záhada spočívá v tom, že omega-6 jsou považovány za škodlivé a teoreticky se to dá velmi snadno zmapovat, ale když se podíváte na údaje o lidech, tak to tak úplně nevypadá," říká. "Pokud lidem dodáte více LA prostřednictvím doplňků stravy, nezvýšíte obsah ARA v jejich membránách, ale možná je to proto, že jsou již nasycené."Důkazy o prospěšné roli omega-3 jsou mnohem silnější. "Je jasné, že pokud zvýšíte příjem EPA a DHA a snížíte množství ARA v buněčných membránách, snížíte tím zánět," říká Calder.Zdá se také, že omega-3 jsou obzvláště důležité pro funkci mozku. V roce 2020 například C´cilia Samieri z univerzity ve francouzském Bordeaux a její kolegové publikovali studii, v níž po dobu 17 let sledovali 10 000 starších dospělých ve Francii. Zjistili, že u lidí s vyšším obsahem omega-3 docházelo k menšímu poklesu kognitivních funkcí a pomalejší atrofii mozku - a byla u nich menší pravděpodobnost vzniku demence. Někteří vědci se domnívají, že rovnováha omega-3 souvisí také s depresí a dalšími duševními poruchami.Omega-6 a zánětyNení pochyb o tom, že pro většinu lidí by bylo prospěšné získávat více omega-3. Je však otázkou, zda je třeba zvýšit příjem omega-3 a omezit příjem omega-6, jak doporučuje Hulbert. "Existuje jen málo důkazů o tom, že omega-6 mají pozitivní nebo negativní vliv na zhoršování kognitivních funkcí," říká Samieri. "Někteří tvrdí, že poměr omega-3 a omega-6 je důležitý. V praxi, v epidemiologickém výzkumu, je však skutečně důležitá hladina omega-3."Podobně Sarah Berryová z King's College London říká, že pokud máte ve stravě dostatečné množství omega-3, neexistuje mnoho přesvědčivých důkazů o tom, že omega-6 škodí. "Teorie omega rovnováhy je založena na vlivu, který mají omega mastné kyseliny na eikosanoidy," říká. "Výzkumy, které byly provedeny na buňkách a zvířatech na podporu této teorie, se však podle mého názoru u lidí nepotvrzují. Omega-6 bych považovala za zdravou živinu, zejména pro zdraví srdce." Podle ní je například jedním z nejlepších tuků, které snižují množství LDL cholesterolu, jehož vysoká hladina zvyšuje riziko srdečních onemocnění a mrtvice.Je také možné, že nárůst zánětlivých stavů způsobuje něco jiného. Velké množství omega-6 se zejména v USA konzumuje ve formě ultra zpracovaných potravin. "Existuje mnoho jiných mechanismů, kterými mohou tyto potraviny ovlivňovat naše zdraví, než je omega-6," říká Berry.Calder zase souhlasí s Hulbertem, že většině lidí, kteří se stravují západním způsobem, by prospělo zvýšit konzumaci omega-3 a zároveň jíst méně omega-6. "Výměna jedné [omega-3] za druhou [omega-6] je lepší než změna pouze jedné z nich, protože měníte obě strany rovnice," říká Calder.Otázkou tedy zůstává, co jíst, abyste optimalizovali svůj poměr. Odpověď na tuto otázku se může zdát obtížná, a to i proto, že na etiketách potravin je obvykle uveden pouze celkový obsah polynenasycených tuků, nikoli relativní množství omega-3 a omega-6.Existuje však několik způsobů, jak to změnit. Pro zvýšení hladiny omega-3 je nejdůležitější jíst více tučných ryb. "To je nejlepší způsob, jak získat více preformovaných EPA a DHA," říká Calder. Pokud to není možné, existují rostlinné alternativy, které obsahují vysoké množství ALA, které pak vaše tělo musí přeměnit na EPA a DHA. Hulbert doporučuje zelené listy, protože to málo tuku, které obsahují, je tvořeno výhradně ALA. Calder mezitím doporučuje vlašské ořechy spolu se lněnými a chia semínky. "Snažil bych se také snížit příjem omega-6 tím, že kukuřičný nebo slunečnicový olej nahradím řepkovým," říká.Musíte však být opatrní, protože i když jíte potraviny, které mají přirozeně vysoký obsah omega-3, pokud jsou vařené nebo skladované v olejích bohatých na omega-6, bude poměr omega stále nízký. Hulbert vysvětluje, že tuňák konzervovaný ve vodě má omega rovnováhu 90 %, což znamená, že obsahuje hodně omega-3 a málo omega-6. Když je konzervován ve slunečnicovém oleji, klesne tento podíl na 16 procent. Ryby ulovené ve volné přírodě mají lepší poměr omega mastných kyselin, který se pohybuje od 63 do 83 procent, ve srovnání s rybami stejného druhu chovanými na farmách, kde se pohybuje od 13 do 67 procent.Pokud jíte maso, Hulbert doporučuje hovězí a jehněčí maso krmené trávou, které jsou dobrým zdrojem omega-3. Vepřovému a kuřecímu masu se spíše vyhýbá, protože jsou běžně krmeny obilím obsahujícím sóju a kukuřici, což znamená, že mají vysoký obsah omega-6. Dodává, že byste se měli vyhýbat také vysoce zpracovaným potravinám, protože jsou často vyráběny z rostlinných olejů.Pokud jde o doplňky stravy s rybím tukem, je nezbytné zkontrolovat etiketu, abyste zjistili, kolik EPA a DHA skutečně obsahují. "Pokud si dáte obyčejný doplněk stravy s rybím olejem, množství EPA nebo DHA v něm bude pravděpodobně kolem 300 miligramů, zatímco když si dnes večer doma dáte k večeři lososa, bude ho mít kolem 1,5 gramu - tedy více než pětkrát tolik," říká Calder. Nicméně i nízké dávky omega-3 po dlouhou dobu mohou být prospěšné, nebo přinejmenším lepší než nedělat vůbec nic."Ve Velké Británii jíme pravděpodobně asi pětkrát více omega-6 než omega-3 a v USA je to ještě extrémnější - pravděpodobně nejméně desetkrát nebo více," říká Calder. "Pokud se vám podaří tuto rovnováhu napravit a zvýšit hladinu EPA a DHA v buněčných membránách, je to spojeno s lepším zdravím a pohodou."Zdroj: New Scientist

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:56

STUDIE: Léčba potravinových alergií a anafylaxe související s potravinami

AbstraktVýznam Odhaduje se, že v USA trpí alergií na bílkoviny v potravinách způsobenou IgE 7,6 % dětí a 10,8 % dospělých. Potravinové alergie vyvolané IgE mohou způsobit anafylaxi a smrt. Opožděná, IgE zprostředkovaná alergická reakce na potravinový sacharid galaktózu-α-1,3-galaktózu (alfa-gal) v mase savců postihuje v USA odhadem 96 000 až 450 000 jedinců a v současnosti je hlavní příčinou anafylaxe související s potravinami u dospělých.Pozorování V USA se více než 90 % potravinových alergií vyvolaných IgE podílí 9 potravin - korýši, mléčné výrobky, arašídy, stromové ořechy, ryby, vejce, pšenice, sója a sezam. Arašídy jsou v USA nejčastější příčinou smrtelných a téměř smrtelných anafylaxí souvisejících s potravinami, následují stromové ořechy a korýši. Míra úmrtnosti na anafylaxi způsobenou potravinami se v USA odhaduje na 0,04 na milion obyvatel ročně. Stále častější příčinou potravinové anafylaxe zprostředkované IgE je alfa-gal syndrom, který je spojován s kousnutím klíštětem. Séroprevalence senzibilizace na alfa-gal se v jihovýchodní části USA pohybuje od 20 % do 31 %. Samostříkací adrenalin je lékem první volby při anafylaxi související s potravinami. Základem léčby IgE potravinové alergie je vyhýbání se původci potravinového alergenu. Objevují se nové imunoterapeutické přípravky k desenzibilizaci na jednu nebo více potravin, přičemž v současné době je v USA schválen jeden přípravek pro perorální imunoterapii k léčbě alergie na arašídy.Závěry a význam potravinové alergie podmíněné IgE, včetně opožděné alergické reakce na červené maso způsobené IgE u alfa-gal syndromu, jsou v USA běžné a mohou způsobit anafylaxi a vzácně i smrt. IgE zprostředkovaná anafylaxe na potraviny vyžaduje okamžitou léčbu injekcí adrenalinu. Léčba potravinové bílkovinné alergie i alfa-gal syndromu vyžaduje vyhýbání se alergenním potravinám, zatímco alfa-gal syndrom vyžaduje také vyhýbání se kousnutí klíštětem. ÚvodV USA trpí potravinovými alergiemi na bázi IgE odhadem 7,6 % dětí a 10,8 % dospělých. Alergické reakce související s konzumací potravin pomocí IgE mohou způsobit kopřivku, zarudnutí očí, ucpání nosu, otok orofaryngu, dušnost, a dokonce anafylaxi během několika sekund po vystavení alergenu. Úmrtí v důsledku anafylaxe související s potravinami jsou vzácná (0,04 úmrtí na milion osob ročně). Tento klinický přehled shrnuje epidemiologii, patofyziologii, klinický obraz, prevenci, diagnostiku a léčbu potravinové alergie zprostředkované IgE a anafylaxe související s potravinovou alergií způsobené potravinovými proteiny a potravinovými glykany, konkrétně galaktózou-α-1,3-galaktózou (alfa-gal) při alfa-gal syndromu. Syndrom alfa-gal je alergické onemocnění spojené s klíšťaty, které se často projevuje jako opožděná reakce po požití masa savců. MetodyV databázi PubMed a Cochrane Library jsme vyhledali původní anglicky psané studie o epidemiologii, patofyziologii, klinickém obrazu, diagnostice a léčbě IgE zprostředkované potravinové alergie a anafylaxe související s potravinovou alergií publikované v období od 1. ledna 2000 do 30. listopadu 2023. Další články jsme identifikovali na základě přehledu odkazů na relevantní články. Upřednostnili jsme randomizované klinické studie; metaanalýzy a systematické přehledy; pokyny založené na důkazech; a rozsáhlé, populační, vysoce kvalitní observační studie. Identifikovali jsme 126 zpráv: Zjistili jsme: 8 randomizovaných klinických studií, 7 metaanalýz, 3 systematické přehledy, 60 observačních studií (longitudinální, průřezové, série případů, kazuistiky), 8 pokynů založených na důkazech, 8 odborných konsenzuálních pokynů, 1 právní předpis, 17 narativních přehledů (5 s odbornými doporučeními), 6 předklinických základních vědeckých zpráv a 8 základních vědeckých přehledů.PatofyziologieVývoj potravinové alergie začíná fází senzibilizace, kdy se u vnímavých jedinců po kontaktu s potravinovým bílkovinným antigenem, střevem, dýchacími cestami nebo kůží vytvoří potravinově specifické IgE protilátky. Není jasné, proč se u některých lidí projeví senzibilizace na potravinové alergeny a vyvine se u nich klinická alergie, zatímco u jiných ne; možná vysvětlení tohoto stavu byla zkoumána jinde.Druhá fáze vývoje potravinové alergie nastává, když jsou senzibilizovaní jedinci znovu vystaveni potravinovému alergenu. Alergen se váže současně na více potravinově specifických komplexů IgE-IgE receptorů a tyto komplexy se zkříží na bazofilech a žírných buňkách (fáze alergického efektoru). Toto zkřížení vyvolává rychlé uvolnění zánětlivých mediátorů (histaminu a proteáz, včetně tryptázy), alergických a zánětlivých cytokinů (IL-4, IL-6 a tumor nekrotizujícího faktoru), destičky aktivujícího faktoru, leukotrienů a prostaglandinů. Tyto mediátory vedou ke zvýšené cévní propustnosti, slizničnímu a podslizničnímu edému a hyperreaktivitě hladkého svalstva, což vede k rychlému rozvoji kopřivky, angioedému, sípání, bronchokonstrikci, nosní hyperreaktivitě, střevním křečím, bolesti břicha a anafylaktickému šoku.Na rozdíl od alergie na potraviny a bílkoviny jsou alergické reakce na savčí produkty (červené maso) u alfa-gal syndromu spojeny s IgE na sacharid, galaktózu-α-1,3-galaktózu (alfa-gal). Typicky se u lidí po expozici dietnímu masu savců a mikrobiálnímu alfa-galu ve střevě vytvářejí alfa-gal specifické protilátky IgG, IgA a IgM, ale non alfa-gal IgE. V USA je vznik alfa-gal specifických IgE spojen s expozicí alfa-gal ve slinách klíštěte osamělého (Amblyomma americanum) (obrázek 2). K dalším druhům klíšťat spojovaným s alfa-gal syndromem patří Ixodes holocyclus, Amblyomma sculptum, Ixodes ricinus a Haemaphysalis longicornis.Na rozdíl od rychlého nástupu příznaků u alergie na bílkoviny v potravinách se příznaky alfa-gal syndromu často objevují 2 a více hodin po požití masa savců, i když u některých pacientů se mohou ojedinělé gastrointestinální příznaky objevit dříve než za 2 hodiny. Důvody opožděného nástupu alergických příznaků u alfa-gal syndromu nejsou zcela objasněny.Epidemiologie, běžné potravinové alergeny a přirozená historiePodle populačního průzkumu v USA z let 2015-2016 má 10,8 % dospělých a 7,6 % dětí podle vlastního vyjádření potravinovou alergii podmíněnou IgE. Nejnovější odhady séroprevalence potravinově specifických IgE protilátek u dětí dosahovaly v případě alergie na arašídy 9 % (údaje z Národního průzkumu zdraví a výživy z let 2005-2006). Ne všichni pacienti s protilátkami IgE specifickými pro potravinové alergeny mají příznaky, proto jsou odhady séroprevalence často vyšší než odhady prevalence potravinové alergie na základě vlastního hlášení nebo klinického potvrzení.K riziku IgE zprostředkované potravinové senzibilizace a alergie mohou přispívat genetická náchylnost, změny mikrobiomu, expozice kůže detergentům a expozice znečišťujícím látkám. Dětský ekzém je nejsilnějším rizikovým faktorem potravinových alergií. U ekzému podporuje narušená, zanícená kožní bariéra alergickou senzibilizaci při vystavení okolním potravinovým bílkovinám (obr. 1). V populační kohortě, kde byly referenčním standardem orální potravinové výzvy (5276 jednoletých kojenců v Austrálii), mělo 20 % dětí s nejméně třemi rodinnými příslušníky, kteří trpěli atopickým onemocněním (alergickou rýmou, astmatem, ekzémem nebo jakoukoli potravinovou alergií), IgE zprostředkovanou potravinovou alergii ve srovnání s pouze 5,6 % dětí s menším počtem postižených rodinných příslušníků. Ve srovnání s dětmi, které byly vystaveny potenciálně alergizujícím potravinám v kojeneckém věku, se u dětí s pozdější expozicí potravinové alergie vyvinuly s větší pravděpodobností.V USA je více než 90 % symptomatických IgE zprostředkovaných alergií na potravinové bílkoviny způsobeno 9 potravinami. Prevalence u dospělých a dětí je u korýšů 2,9 % a 1,3 %, u mléčných výrobků 1,9 % a 1,9 %, u arašídů 1,8 % a 2,2 %, u ořechů 1,2 % a 1,2 %, u ryb 0,9 % a 0,6 %, u vajec 0,8 % a 0,9 %, u pšenice 0 %. 8 % a 0,5 %; pro sóju 0,6 % a 0,5 %; a pro sezam 0,2 % a 0,2 %.1,2 U kojenců (< 1 rok) je vyšší výskyt symptomatické alergie na vejce (8,9 %) a výskyt symptomatické alergie na bílkovinu kravského mléka je přibližně 2 až 3 % u dětí do 3 let. Retrospektivní observační studie 807 pacientů s alergií na bílkovinu kravského mléka uvádějí vymizení alergie v 19 % do 4 let věku a v 79 % do 16 let věku. Prospektivní studie naznačují, že alergie na vejce ustupuje v 89 % do 6 let věku.52 Alergie na arašídy a stromové ořechy jsou trvalejší než alergie na vejce a mléko. V závislosti na studované populaci alergie na arašídy odezněla ve 14,8 % až 29 % ve věku 6 až 10 let a alergie na stromové ořechy odezněla v 9 % v průměrném věku 10 let (rozmezí 5,8-15,7 let).Hlavní příčiny smrtelné a téměř smrtelné anafylaxe související s potravinami jsou způsobeny alergiemi na arašídy, stromové ořechy, korýše, měkkýše a kravské mléko; existuje však regionální variabilita. Například arašídy jsou hlavní příčinou anafylaxí v USA, zatímco kravské mléko je nejčastější příčinou smrtelné anafylaxe související s potravinami ve Spojeném království. U dětí v USA představovaly v roce 2014 alergické reakce na arašídy a stromové ořechy nejvyšší roční počet návštěv oddělení pohotovosti kvůli potravinové alergii (arašídy, 5,85 návštěv na 100 000 osob; stromové ořechy, 4,62 návštěv na 100 000 osob).Syndrom pylově-potravinové alergie (orální alergie) se vyskytuje u jedinců - senzibilizovaných na aerosolové rostlinné pyly z prostředí prostřednictvím dýchacích cest - kteří požívají potraviny rostlinného původu, které navzájem zesílí pylově specifické IgE. Nežádoucí reakce se obvykle omezují na okamžitý lokální orofaryngeální pruritus a angioedém, ačkoli anafylaxe byla hlášena u 1,7 % pacientů s tímto syndromem.59 Prevalence a rozšíření v USA není známa, ale 20 % až 43 % dětí a dospělých s alergickou rýmou v Asii a Evropě uvádí příznaky pylové alergie na potraviny.V jihovýchodní části USA koreluje prevalence alfa-gal syndromu s regionální endemičností klíštěte osamělého, přičemž tato potravinová alergie se stává hlavní příčinou anafylaxe u dospělých.61 Mezi jedinci, kteří byli odesláni do Národního ústavu zdraví ke studii idiopatické anafylaxe, mělo 9 % detekovatelné hladiny alfa-gal specifických IgE protilátek (≥0,35 kU/l), popsali anamnézu kousnutí klíštětem a žili v endemických oblastech výskytu klíštěte osamělého (Missouri, Virginie, Tennessee, Alabama a New Jersey). Mapy sledování zveřejněné Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) ukazují rozšiřující se výskyt klíštěte samotářského na jihu a východě USA. Z přehledu CDC 233 521 osob, které podstoupily sérologické testování na syndrom alfa-gal, vyplývá, že podezřelé případy se vyskytly především v jižních, středozápadních a středoatlantických oblastech USA. Odhady séroprevalence senzibilizace na alfa-gal v jihovýchodní části USA se pohybují od 20 % do 31 %. Studie hodnotící 122 068 vzorků sér od více než 100 000 pacientů v USA s podezřením na alergii na maso savců uvádí míru senzibilizace alfa-gal 32,4 %. Největší pravděpodobnost pozitivního testu byla u osob starších 70 let a nejmenší u osob ve věku 0-9 let. Od roku 2011 do roku 2018 došlo k šestinásobnému nárůstu testů na alfa-gal specifické IgE protilátky68 , což naznačuje, že míra senzibilizace na alfa-gal v USA může stoupat a/nebo se zvyšuje počet testů. Jedna zpráva CDC odhaduje, že od roku 2010 se v USA mohl vyvinout alfa-gal syndrom u 96 000 až 450 000 osob.Klinický obraz a diagnostikaAnafylaxePokyny Světové alergologické organizace pro rok 2020 obsahují 2 kritéria pro diagnostiku anafylaxe. Za prvé, akutní nástup onemocnění během několika minut až hodin, které se objevuje současně s postižením kůže nebo sliznic nebo obojího, což může zahrnovat generalizovanou kopřivku; pruritus nebo zrudnutí; nebo otok rtů, jazyka nebo uvuly a alespoň 1 z následujících faktorů: (1) respirační příznaky nebo symptomy, včetně dušnosti, sípavého bronchospazmu, stridoru, hypoxemie; (2) snížený krevní tlak nebo dysfunkce koncových orgánů (např. hypotonie [kolaps], synkopa, inkontinence); a (3) gastrointestinální příznaky, které zahrnují časté zvracení a bolesti břicha se silnými křečemi. Za druhé, akutní a rychlý nástup - během několika minut až hodin - hypotenze nebo bronchospasmu nebo postižení hrtanu poté, co je pacient vystaven známému nebo vysoce pravděpodobnému alergenu. Příznaky nemusí zahrnovat postižení kůže.Diferenciální diagnóza anafylaxe zahrnuje akutní bronchospasmus, synkopu a záchvaty úzkosti a/nebo paniky.Při hodnocení pacientů s podezřením na potravinovou alergii způsobenou IgE je třeba zjistit anamnézu expozice (např. potraviny, léky, bodavý hmyz) a možné kofaktory. Kofaktory jsou prvky, které snižují práh pro vznik alergických příznaků vyvolaných potravinami, a zahrnují souběžné onemocnění, horečku, cvičení, konzumaci alkoholu, menstruaci a aspirin a jiné nesteroidní protizánětlivé léky. Například u anafylaxe vyvolané cvičením v závislosti na potravinách může u postižených pacientů dojít k anafylaxi, pokud cvičí do 4 až 6 hodin po požití potraviny, která je příčinou alergie (obvykle pšenice).Výsledky testu na tryptázu v séru získané 90 minut až 4 hodiny po podezření na anafylaxi vyvolanou potravinami, které ukazují zvýšení alespoň o 1,2násobek výchozí hodnoty pacienta plus 2 ng/ml, vysoce nasvědčují degranulaci žírných buněk a mohou pomoci alergologům při potvrzení diagnózy. Výchozí hodnotu tryptázy lze získat při kontrolní návštěvě, když se pacient zotaví a je v pořádku. V jedné studii, v níž byly měřeny hladiny tryptázy v séru před a během perorální potravinové výzvy k vyvolání anafylaxe, se hladiny tryptázy v séru zvýšily nad výchozí hodnotu ve 100 ze 160 případů a ve 4 ze 160 případů se zvýšily nad horní hranici normy (11,4 ng/ml).Reakce zprostředkované IgE, rozpoznávání a identifikaceMezi charakteristické znaky IgE vyvolané alergie na potravinové bílkoviny patří generalizovaná kopřivka, pruritus, zčervenání, otok rtů, jazyka nebo uvuly, záchvatovité kýchání, křečovité bolesti břicha a zvracení, které se objevují při opakované expozici příčinnému potravinovému alergenu. Klíčovým znakem je časný nástup příznaků (minuty až 2 hodiny) po expozici potravině, s výjimkou alfa-gal syndromu, u kterého je běžný opožděný nástup příznaků delší než 2 hodiny. U všech potravinových alergenů neexistuje jednotná minimální dávka, která by vyvolala alergické příznaky. Někteří jedinci mohou reagovat na stopová množství potravinových alergenů, zatímco jiní mohou tolerovat větší množství potravinového alergenu, než se u nich projeví příznaky. Doba trvání příznaků se u vnímavých jedinců liší v závislosti na závažnosti počátečních alergických příznaků, na tom, zda a kdy byly příznaky léčeny, a na lécích použitých k léčbě.Potvrzení diagnózyPotravinová alergie zprostředkovaná IgE je potvrzena (1) komplexní klinickou anamnézou slučitelnou s reakcí zprostředkovanou IgE a (2) sérologickým nebo kožním prick testem prokazujícím přítomnost IgE specifických pro potravinový alergen (tj. alergickou senzibilizaci specifickou pro potraviny) a/nebo pozorováním IgE zprostředkovaných příznaků a symptomů, které se reprodukují při expozici specifické potravině. Stanovení předběžné pravděpodobnosti IgE zprostředkované potravinové reakce prostřednictvím podrobné klinické anamnézy je vodítkem pro výběr diagnostických testů, včetně kožních prick testů, specifických IgE sérologických testů a orálních potravinových testů, které obvykle provádějí specialisté na alergie.Referenčním standardem pro diagnostiku potravinové alergie zprostředkované IgE je orální potravinová výzva. Diagnózu potvrzují pozorované příznaky slučitelné s potravinovou alergií zprostředkovanou IgE, které se projeví do 2 hodin po požití potraviny. Absence takových nálezů po podání podezřelého alergenu, zejména u dětí, činí IgE zprostředkovanou potravinovou alergii na bílkoviny nepravděpodobnou. Naproti tomu výzvy k vyšetření masa pro alfa-gal syndrom nemusí konzistentně vyvolat alergické příznaky, protože alergické reakce mohou záviset na kofaktorech, jako je cvičení po konzumaci masa; navíc se příznaky mohou objevit až po 6 a více hodinách po požití. V praxi vyžadují perorální potravinové testy značné časové a klinické zdroje a jsou spojeny s rizikem vyvolání alergických reakcí. Přesvědčivá klinická anamnéza spolu s pozitivním kožním prick testem a/nebo potravinovým alergenem specifickým IgE v séru potvrzujícím alergickou senzibilizaci tak činí pravděpodobnost potravinové alergie zprostředkované IgE dostatečně vysokou, aby odpadla potřeba diagnostických potravinových testů.Alergickou senzibilizaci na podezřelé potraviny lze posoudit měřením hladin potravinově specifických IgE v séru nebo provedením kožních prick testů. Tyto testy jsou obvykle vyžadovány alergology v rámci komplexního posouzení podezření na potravinovou alergii. Při kožním prick testu se perkutánně umístí alergenní extrakty, fyziologický roztok a histamin a porovnávají se výsledné whealy. Ačkoli alergická senzibilizace u jedince, který nikdy alergen nepozřel, nestačí k potvrzení diagnózy potravinové alergie, pravděpodobnost pozitivní perorální potravinové výzvy se zvyšuje se zvyšující se hladinou specifických IgE v séru nebo velikostí whealu při kožním prick testu. Vzhledem k nepřesným a proměnlivým prediktivním hodnotám mají jak kožní prick testy, tak alergen-specifické IgE, ať už pro jednotlivé potraviny nebo v panelech pro více potravin, omezenou použitelnost jako screeningové nástroje pro alergie na bílkoviny potravin, pokud jsou interpretovány bez anamnézy alergických příznaků na konkrétní podezřelou potravinu. Specialisté na alergie se při diskusích o screeningu potravinových alergií s pacienty a jejich rodinami obvykle zapojují do společného rozhodování. Obecně platí, že komorbidní alergické stavy, jako je alergická rýma, alergické astma a atopická dermatitida, nejsou jedinou indikací k testování na potravinově specifickou alergickou senzibilizaci.Přítomnost alfa-gal specifických IgE v séru podporuje diagnózu alfa-gal syndromu u pacientů s alergickými příznaky po požití masa savců. Koncentrace alfa-gal IgE 0,1 kU/l nebo vyšší svědčí pro diagnózu, zatímco koncentrace alfa-gal specifického IgE nižší než 0,1 kU/l se považuje za negativní výsledek. V populacích s vysokou mírou senzibilizace na alfa-gal zvyšuje hladina alfa-gal IgE nejméně 2 kU/L nebo více než 2 % celkové koncentrace IgE pravděpodobnost pozitivní výzvy na maso savců na více než 50 %,21,22,87 zatímco hodnoty nejméně 5,5 kU/L poskytují pozitivní prediktivní hodnotu 95 % nebo více.Primární prevence potravinové alergieRandomizované studie a metaanalýzy prokázaly, že včasné a důsledné podávání alergenních potravin, jako jsou arašídy a vejce, v kojeneckém věku a v raném dětství (tabulka) je účinnou strategií primární prevence proti vzniku potravinové alergie, zejména u kojenců s ekzémem. Podávání arašídů v kojeneckém věku snižuje riziko vzniku alergie na arašídy (relativní snížení rizika 71 %; 95% CI 26-89 %; zabráněno 18 případům alergie na arašídy na 1000 osob v populaci s 2,5% prevalencí alergie na arašídy). Zařazení slepičích vajec do stravy v kojeneckém věku snižuje riziko alergie na vejce (relativní snížení rizika 44 %; 95% CI 13-64 %). V populačním modelování, které využívalo údaje ze studií a kohortových studií, se největšího snížení výskytu alergie na arašídy dosahuje při příjmu arašídů v raném věku, což poskytuje pohled na časné "kritické okno příležitosti" ve věku 4 až 6 měsíců ke snížení rizika alergie na arašídy.Léčba pacientů s potravinovou alergiíPlány neodkladné péče a medikaceVšichni pacienti s potravinovou alergií zprostředkovanou IgE by měli mít plán pohotovostní péče, ve kterém jsou podrobně popsány léky, které se používají při mírných a závažných alergických reakcích. Injekční adrenalin je lékem první volby při těžkých alergických reakcích a/nebo anafylaxi. Samostříkací epinefrinová zařízení lze použít k podávání dávek v rychlém sledu (např. v odstupu 5 minut), což může být nutné ke zpomalení progrese příznaků a snížení jejich závažnosti. Metaanalýza 86 studií z roku 2021, která zahrnovala soubory dat z 20 prospektivních a 68 retrospektivních observačních studií (36 557 anafylaktických příhod), ukázala, že ačkoli 1 z 10 anafylaktických příhod byla spojena s potřebou podání více než 1 dávky adrenalinu, pouze 2,2 % (95% CI, 1,1 %-4,1 %) reakcí bylo spojeno s neodpovědí na 2 dávky adrenalinu. Arytmie a akutní koronární syndrom po intramuskulárním podání epinefrinu jsou vzácné, v literatuře je popsáno pouze 7 případů. Antihistaminika, kortikosteroidy a stabilizátory žírných buněk, jako je kromolyn, jsou v akutní situaci běžně předepisovány, protože mohou zmírnit některé příznaky alergických reakcí (např. pruritus, kopřivku, břišní diskomfort) a pacienti i lékaři vyjadřují větší pohodlí a obeznámenost s těmito léky než s epinefrinem. Na rozdíl od adrenalinu však tyto léky nepřerušují akutní degranulaci žírných buněk a nezastavují anafylaxi. Podávání těchto léků by tedy nemělo narušovat včasné podání epinefrinu k léčbě anafylaxe.Kortikosteroidy se v praxi běžně podávají také ke snížení rizika bifázické anafylaxe. Neexistují však žádné studie, které by podporovaly shodu ohledně vhodného dávkování nebo délky léčby steroidy při anafylaxi. V systematickém přehledu 26 observačních studií zabývajících se otázkou, zda používat kortikosteroidy k prevenci bifázické anafylaxe, se velikost účinku napříč studiemi pohybovala v rozmezí od 67 méně do 4 více epizod bifázické anafylaxe na 1000 osob při použití kortikosteroidů. Autoři studie rovněž upozornili, že výsledky v těchto studiích pravděpodobně ovlivnily matoucí faktory. Zveřejněné studie tak poskytují "důkazy s velmi nízkou mírou jistoty", které naznačují, že kortikosteroidy nemají žádný přínos pro snížení rizika bifázické anafylaxe (OR, 0,8; 95% CI, 0,74-1,02).Vyhýbání se potravinovým alergiím a související chování při potravinových alergiích zprostředkovaných IgEZákladem zvládání IgE zprostředkované potravinové alergie je vyhýbání se původci potravinového alergenu. Jednotlivci a rodiny, kteří zvládají potravinové alergie, potřebují základní znalosti a dovednosti, aby omezili setkání se známými i skrytými zdroji původce potravinových alergenů. Mezi tyto dovednosti patří orientace v etiketách potravin, aby bylo možné identifikovat hlavní alergeny v balených potravinách; proaktivní komunikační dovednosti, aby bylo možné diskutovat o potravinových alergiích s rodinami, školami, pracovníky restaurací a prodejci potravin; znalost rizika křížového kontaktu a vzájemné kontaminace v místech, kde se potraviny mohou připravovat a podávat; a schopnost rozpoznat pokrmy a jídla napříč kulturními kuchyněmi, které tradičně obsahují specifické potravinové alergeny. Federální zákon nařizuje, aby bylo na všech obalech potravin uváděno "9 hlavních" potravinových alergenů. Vzhledem k tomu, že preventivní označování alergenů (tj. formulace jako "může obsahovat", "zpracováno v zařízení s") není federálně nařízeno a nemá stejné regulační normy, vyhýbání se výrobkům s takovým označením by mělo být založeno na společném rozhodování rodin a jejich alergologů, které zahrnuje závažnost potravinové alergické reakce, osobní toleranci rizika a kvalitu života. Ostražitost nutná k vyhýbání se potravinovým alergenům je často spojena s výrazným zhoršením kvality života pacientů i pečovatelů. Mezi zdroje pacientů a lékařů mimo ordinaci praktického lékaře a specialisty patří odborné advokační organizace, poradci a psychologové a registrovaní dietologové pro nutriční podporu, a to jak při nápravě nutričních nedostatků, tak při poskytování tréninku praktických alternativ pro vyloučené potraviny.Desenzibilizace prostřednictvím imunoterapieU alergií na bílkoviny v potravinách je terapeutickou možností desenzibilizace alergenů prostřednictvím imunoterapie (tabulka). Imunoterapie může zvýšit minimální množství konzumovaného potravinového alergenu, které vyvolá klinickou alergickou reakci. Při perorální imunoterapii jedinec konzumuje malé, postupně se zvyšující dávky potravinového alergenu a poté je udržován na denní cílové dávce po neomezenou dobu pro pokračující expozici. V současné době je práškový alergen arašídů (Arachis hypogaea) farmaceutické kvality (PTAH, Palforzia, Aimummune Therapeutics) jedinou imunoterapií potravinové alergie schválenou americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) a používá se při alergii na arašídy. V randomizované studii Peanut Allergy Oral Immunotherapy Study of AR101 for Desensitization in Children and Adults (PALISADES)108 tolerovalo 250 z 372 aktivně léčených účastníků na konci studie expozici nejméně 600 mg arašídového proteinu (což odpovídá přibližně 2 jádrům arašídů) ve srovnání s pouze 5 ze 124 pacientů, kteří dostávali placebo. Následně se tento prášek s alergenem arašídů stal prvním imunoterapeutickým přípravkem schváleným FDA pro potravinovou alergii. Perorální imunoterapie více potravinových alergenů, včetně arašídů, s využitím snadno dostupných, ale nestandardizovaných potravinových zdrojů je nově se rozvíjející klinickou praxí v oblasti alergologie, která se zahajuje v ordinaci alergologa a pokračuje doma. Alergická reakce spojená s perorální imunoterapií je neodmyslitelným rizikem desenzibilizační terapie. Riziko těchto reakcí se může zvýšit po cvičení, nedostatku spánku, nemoci a horečce a při užívání léků, jako jsou nesteroidní protizánětlivé léky, ale může se snížit při užívání biologických léků v současné době schválených k léčbě atopické dermatitidy a alergického astmatu. Vzhledem k nutnosti vyvážit přínos ochrany před náhodnou expozicí s riziky alergických reakcí na samotnou léčbu zůstává volba perorální imunoterapie důležitým rozhodnutím, které musí být sdíleno mezi ošetřujícím odborníkem a rodinou.Léčba syndromu Alfa-GalAlergické reakce a anafylaxeLéčba akutních alergických reakcí a anafylaxe u alfa-gal syndromu odráží přístup používaný k léčbě alergických reakcí u potravinové alergie na bílkoviny, včetně okamžité léčby závažných alergických reakcí adrenalinem a použití antihistaminik a kortikosteroidů jako doplňkové léčby.96 U jedinců se senzibilizací na alfa-gal a mírnými, chronickými příznaky, které se týkají pouze gastrointestinálního traktu (gastroezofageální reflux nebo řídká stolice) nebo kůže (pruritus a kopřivka), lze použít H1 a H2 antihistaminika a perorální stabilizátory žírných buněk (kromolyn sodný).89 U jedinců se syndromem alfa-gal a anamnézou anafylaxe se zvýšenou koncentrací tryptázy v séru během akutní reakce i na počátku by mělo být vysloveno podezření na základní poruchu mastocytů, jako je indolentní systémová mastocytóza. U pacientů se syndromem alfa-gal i s indolentní systémovou mastocytózou se vyskytly závažnější alergické reakce než u pacientů pouze se syndromem alfa-gal, přestože hladiny alfa-gal specifických IgE byly u pacientů se současným syndromem alfa-gal a indolentní systémovou mastocytózou 3krát nižší.Vyhýbání se a příbuzné chováníBylo prokázáno, že kousnutí klíštětem spojené se syndromem alfa-gal zvyšuje hladiny alfa-gal specifických IgE a pravděpodobnost reakce po konzumaci alfa-gal. Pacientům se syndromem alfa-gal je proto třeba doporučit, aby se vyhýbali opakovaným kousnutím klíštětem. Pacienti, kteří se pohybují venku v oblastech, kde klíšťata žijí, by měli nosit oblečení, které zakrývá odhalenou kůži, chodit uprostřed cest a pokud možno se vyhýbat travnatým, křovinatým a zalesněným oblastem. Doporučuje se také použití repelentů registrovaných Agenturou pro ochranu životního prostředí a insekticidů (permethrin) na oblečení a výstroj. Po pobytu v interiéru by se pacienti měli do 2 hodin od pobytu venku osprchovat a zkontrolovat kůži a oděv, zda na nich nejsou klíšťata. Pokud jsou klíšťata na těle nalezena, měla by být odstraněna pinzetou s jemnými hroty.Odborný názor také doporučuje odstupňovaný přístup k vyhýbání se určitým potravinám a lékům (obrázek 3). Vyhýbání se široké škále a někdy překvapivým zdrojům alfa-gal vyžaduje pečlivé plánování ze strany pacientů a lékařů. Všichni symptomatičtí pacienti se syndromem alfa-gal by se měli vyhýbat masu, vnitřnostem a orgánům savců. Měli by být také poučeni o dalších zdrojích alfa-gal v potravě, jako je želatina pocházející ze savců, sádlo v sušenkách, vepřové střívko používané pro drůbeží klobásy, omáčky, hovězí vývar a hřbetní tuk nebo slanina v zeleninových pokrmech. Doporučuje se vyhýbat se potravinám obsahujícím želatinu, včetně želatinových dezertů v prášku a některých pudinků a jogurtů. Většina pacientů může nadále konzumovat malé až mírné množství mléčných výrobků (odtučněné nebo nízkotučné mléko, tvrdé sýry). Příznaky ustoupí přibližně u 80 % jedinců, kteří dodržují tuto strategii vyhýbání se potravinám. Odhadem 20 % pacientů, u nichž alergické příznaky přetrvávají i přes dodržování těchto pokynů, by mělo být doporučeno, aby se rovněž vyhýbali mléčným výrobkům, zejména plnotučnému mléku, zmrzlině, tučné smetaně a měkkým sýrům. Dosud nejsou k dispozici žádné údaje o možných nežádoucích nebo pozitivních účincích konzumace mléčných výrobků, které pacienti s alfa-gal syndromem tolerují, ačkoli tolerance mléčných výrobků byla spojena s vymizením syndromu. Strava s alfa-galem nemusí vždy vyvolat alergické reakce, ale určité kofaktory, jako je cvičení, požití alkoholu a/nebo užívání nesteroidních protizánětlivých léků, mohou zvýšit pravděpodobnost alergických příznaků.Lékaři by si měli být vědomi toho, že jedinci se syndromem alfa-gal by se měli vyhnout injekcím léků obsahujících alfa-gal, jako je cetuximab a intravenózní želatina (někdy používaná k resuscitaci objemu mimo USA). Obecně by se pacienti se syndromem alfa-gal měli vyhýbat také perorálním lékům a doplňkům stravy prasečího a hovězího původu, jako jsou komerčně dostupné doplňky hormonů štítné žlázy neschválené FDA (Armour thyroid) a léky uzavřené v želatinových kapslích savčího původu. Existují však případy pacientů se syndromem alfa-gal, kteří tolerovali substituční léčbu pankreatickými enzymy vepřového původu. Kromě toho existují kazuistiky popisující anafylaxi i toleranci vakcín s želatinovými pomocnými látkami. Obecným doporučením je tedy vyhýbat se lékům obsahujícím alfa-gal, kdykoli je to možné, a dávat přednost přípravkům, které jsou ve formě tablet, nikoli želatinových tobolek. Tyto kazuistiky však naznačují, že pokud je lék nebo vakcína obsahující alfa-gal nezbytně nutná pro léčbu bez možnosti alternativy, je možné tyto léčivé přípravky pacientům podávat pod dohledem specialistů na alergologii a imunologii.Senzibilizace na alfa-gal může komplikovat chirurgické zákroky, zejména náhrady hovězí nebo prasečí srdeční chlopně a antikoagulaci vysokými dávkami prasečího heparinu. Pomocí imunoblotu bylo prokázáno, že séra pacientů se syndromem alfa-gal vážou implantáty savčího původu, včetně srdečních záplat, cévních štěpů a srdečních chlopní, podobně jako monoklonální protilátka IgM proti alfa-gal. Ačkoli vztah mezi hladinami alfa-gal specifických IgE a silou vazby na tyto implantáty nebyl v této studii stanoven, toto pozorování naznačuje, že tyto implantáty mohou u pacientů se syndromem alfa-gal představovat dlouhodobý nidus pro chronický zánět. Studie však nesrovnávaly životnost bioprotetických srdečních chlopní a jiných štěpů savčího původu u pacientů se syndromem alfa-gal a bez něj.Heparin vyrobený z prasečí sliznice a hovězích plic obsahuje detekovatelný alfa-gal. Retrospektivní studie z jednoho centra naznačují, že alergické reakce na heparin u pacientů se syndromem alfa-gal jsou pravděpodobnější po intravenózním (IV) nefrakcionovaném heparinu než po subkutánním nízkomolekulárním heparinu. Čtyři ze 17 pacientů (24 %) senzibilizovaných na alfa-gal a podstupujících kardiochirurgický zákrok měli dokumentovanou alergickou reakci po podání intravenózního nefrakcionovaného heparinu ve srovnání s 1 z 39 (2,6 %) pacientů, kterým byl podán subkutánní nefrakcionovaný heparin, a 0 z 22 (0 %) senzibilizovaných pacientů, kterým byl podán nízkomolekulární heparin. Pokud se tedy u pacientů s alfa-gal syndromem nelze vyhnout podávání vysokých dávek intravenózního nefrakcionovaného heparinu, odborný názor doporučuje před podáním předléčit steroidy a antihistaminiky. Ačkoli žádné údaje nenaznačují, že by předléčení snížilo riziko IgE zprostředkované přecitlivělosti na heparin, příznivé profily nežádoucích účinků léků předléčených heparinem a potenciální přínosy snížení rizika nebo závažnosti alergických reakcí vyvolaných intravenózním heparinem vedly některé k přijetí této praxe.U pacientů se syndromem alfa-gal se hladiny alfa-gal specifických IgE v séru obvykle monitorují každých 6 až 18 měsíců. Hladiny alfa-gal specifických IgE časem slábnou, takže alfa-gal syndrom může spontánně odeznít, zejména pokud se vyhneme dalším kousnutím klíštětem. O orální výzvě na maso savců lze uvažovat, pokud je hladina alfa-gal specifického IgE nižší než 2 kU/l nebo nižší než 2 % celkové hladiny IgE, ačkoli prahové hodnoty se mohou lišit v závislosti na populaci. Strategie pro opětovné zařazení savčího masa do stravy, pokud alfa-gal syndrom odezněl, závisí na pohodlí pacienta a lékaře a zahrnují perorální potravinovou výzvu s porcí savčího masa pod dohledem v ordinaci, po které následuje několikahodinové pozorování, nebo postupné opětovné zavedení v domácím prostředí s přístupem k intramuskulárnímu adrenalinu. Perorální imunoterapie kravským mlékem nebo hovězím masem k léčbě alfa-gal syndromu zůstává nadále předmětem zkoumání. Vytvoření prasete geneticky upraveného tak, aby nemělo enzymy alfa-galaktosyltransferázy, které schválila FDA, může v budoucnu poskytnout možnosti pro hypoalergenní přípravky ze savčího masa a může umožnit použití savčích produktů v terapii pacientů se syndromem alfa-gal.OmezeníTento přehled má několik omezení. Za prvé, kvalita předložených důkazů nebyla systematicky hodnocena pomocí formálních stupňů kvality. Za druhé, vzhledem k rozsáhlosti oboru nemusely být zahrnuty všechny relevantní odkazy. Za třetí, kromě syndromu alfa-gal nebyly diskutovány nově se objevující potravinové glykanové alergie zprostředkované IgE.ZávěrPotravinové alergie zprostředkované IgE, včetně opožděných alergických reakcí zprostředkovaných IgE na červené maso u alfa-gal syndromu, jsou v USA běžné a mohou způsobit anafylaxi a vzácně i smrt. IgE zprostředkovaná anafylaxe na potraviny vyžaduje okamžitou léčbu injekcí adrenalinu. Léčba potravinové bílkovinné alergie i alfa-gal syndromu vyžaduje vyhýbání se alergenním potravinám, zatímco alfa-gal syndrom vyžaduje také vyhýbání se kousnutí klíštětem. Zdroj: JAMA

Čas načtení: 2024-02-29 09:00:00

Ultrazpracované potraviny jsou spojeny s 32 škodlivými účinky na zdraví

Nejrozsáhlejší světová analýza dosavadního výzkumu zjistila přímé souvislosti s vyšším rizikem rakoviny, srdečních onemocnění a předčasného úmrtí Podle nejrozsáhlejšího světového přehledu dosavadních studií jsou ultrazpracované potraviny (UPF) přímo spojeny s 32 škodlivými účinky na zdraví, včetně vyššího rizika srdečních onemocnění, rakoviny, cukrovky 2. typu, nepříznivého duševního zdraví a předčasného úmrtí.Závěry prvního komplexního souhrnného přehledu důkazů přicházejí v souvislosti s rychle rostoucí celosvětovou spotřebou UPF, jako jsou cereálie, proteinové tyčinky, šumivé nápoje, hotová jídla a rychlé občerstvení.

Čas načtení: 2024-04-17 06:00:01

Tohle jsou bakterie, které chrání naše srdce. Máte je také?

Některé mikroby ve střevním mikrobiomu mohou chránit před srdečními chorobami snižováním cholesterolu u lidí. Naznačuje to nová studie. Přitom spojení mezi vysokou diverzitou střevních mikrobů a nižší pravděpodobností kardiovaskulárních onemocnění je dobře prokázáno. Dřívější výzkum totiž ukázal, že lidé s chorobami souvisejícími se srdcem, jako je třeba ateroskleróza, mají ve svých střevech různé druhy mikrobů, kterými lidé bez těchto onemocnění nedisponují. „Ateroskleróza je velmi časté onemocnění. Mluvíme o problémech s tepnami, kdy se uvnitř velkých tepen vytváří tzv. aterosklerotické pláty. V důsledku toho se pak tepny zužují a tvrdnou. Tím ztrácejí pružnost, potíže mohou nastat prakticky v jakékoli části těla. Rizik pro vznik této nemoci je celá řada, od kouření přes diabetes až po nadváhu,“ vysvětlil Čtidoma.cz MUDr. Jaroslav Pečenka. Předávkování melounem: Tohle se stane, když to přeženete Číst více Je to zásadní objev Vědci se domnívají, že proces ve střevech nemocných lidí může souviset s mikrobem vyrobeným enzymem zvaným IsmA, který štěpí cholesterol. Lidé, jejichž střevní bakterie vytvořily IsmA, měli v krvi méně cholesterolu než ti, jejichž střevní bakterie tento enzym nevytvářely. Konkrétní druhy bakterií, které vytvářejí enzymy pohlcující cholesterol, však dosud nebyly známy. Výše zmíněná studie publikovaná v časopise Cell ukázala, že bakterie rodu Oscillibacter rozkládají cholesterol a že lidé, kteří přenášejí více těchto bakterií, mají nižší hladinu cholesterolu než lidé s menším počtem těchto mikrobů. Je to velmi zásadní objev. Oscillibacter metabolizuje cholesterol Aby vědci pochopili, jak střevní bakterie ovlivňují zdraví srdce, zkoumali vzorky stolice a krve odebrané od více než 1400 lidí v rámci Framingham Heart Study, což byl několik desítek let trvající výzkum rizikových faktorů srdečních onemocnění. Tým použil různé techniky k profilování mikrobiální DNA ve vzorcích stolice. Analyzoval také metabolity – vedlejší produkty, které zbyly při rozkladu chemikálií, jako je cholesterol. U každého účastníka studie pak tým porovnával tato zjištění se známými markery zdraví srdce, jako je hladina cholesterolu a triglyceridů v krvi. Lidé s nižšími hladinami triglyceridů a cholesterolu měli ve výkalech mnoho bakterií Oscillibacter. Odborníci zkontrolovali, zda se tento vztah objevil také u jiné nezávislé skupiny lidí, a zjistili, že ano. Aby se potvrdilo, že bakterie Oscillibacter skutečně metabolizuje cholesterol, vypěstovali vědci bakterie v laboratoři a vystavili je cholesterolu označenému fluorescenčními značkami. Snížení hladiny cholesterolu Vědci díky tomu zjistili, že mikroby nasávají cholesterol. Poté sledovali osud „spolknutého“ cholesterolu a zjistili, že různé bakteriální druhy ho rozložily na různé steroidy. Tyto steroidy by mohly být absorbovány jinými střevními bakteriemi, což má za následek celkové snížení hladiny cholesterolu. Aby tým zjistil, které geny a proteiny mohou pomoci Oscillibacteru rozkládat cholesterol, použil algoritmus strojového učení. Slavná herečka Dana Medřická přišla o syna. Láska se šlechticem jí zachránila život, ne na dlouho Číst více Tento algoritmus analyzuje vlastnosti genů, aby předpověděl, jak budou vypadat proteiny kódované těmito geny. Analýza odhalila, že geny, které kódují proteiny podobné IsmA, byly pravděpodobně zodpovědné za metabolizaci cholesterolu. Výsledky nás tedy přivádějí blíže k pochopení „temné hmoty“ mikrobiomu – jde o velký počet genů střevních mikrobů, jejichž funkce ještě nejsou známy. Nejprve zvířata, pak lidé Jaký je tedy výsledek celého procesu? „Teoreticky by vyladění střevního mikrobiomu za účelem zvýšení odbourávání cholesterolu mohlo být strategií ke snížení hladiny cholesterolu u lidí. Ale než to bude možné udělat, bude třeba dalších výzkumů a vyšetření, aby bylo jasné, jak přesně bakterie cholesterol rozkládají a jak je použít v praxi,“ dodal pro Čtidoma.cz doktor Pečenka. Následovat budou laboratorní pokusy na zvířatech, poté by mohlo dojít na klinické testy na lidech. Proces to tedy bude ještě hodně dlouhý. Na druhou stranu existuje poměrně velká naděje, že jsou vědci „na stopě“ něčemu, co opravdu velmi zásadně pomůže nejen v boji se srdečními chorobami. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Kofein je droga a může způsobit vážné zdravotní problémy. Týká se to hlavně některých skupin lidí.

Čas načtení: 2025-03-07 09:00:00

Plynový sporák zvyšuje znečištění ovzduší uvnitř budov více než rušná silnice, zjistila studie

Výzkum provedený britskou  spotřebitelskou organizací Which? porovnával úroveň oxidu dusičitého a jemných prachových částic v domácnostech a na ulicích v LondýněStudie zjistila, že vaření na plynovém sporáku může způsobit vyšší úroveň znečištění ovzduší v interiéru, než jaká je na jedné z nejrušnějších silnic ve Velké Británii.Výzkum provedený organizací Which? porovnával úroveň dvou nejškodlivějších látek znečišťujících ovzduší - oxidu dusičitého (NO2) a jemných prachových částic (PM2,5) - v domácnostech čtyř lidí s plynovým sporákem a  na rušné ulici Marylebone Road v centru Londýna.NO2 významně přispívá k rozvoji astmatu u dětí a zhoršuje i další respirační onemocnění u dětí a dospělých.Částice PM2,5 jsou spojovány se zhoršením nebo rozvojem několika onemocnění, včetně onemocnění dýchacích cest, rakoviny plic, zvýšeného rizika srdečních chorob a Parkinsonovy choroby.

Čas načtení: 2024-02-23 06:00:00

Vliv konopí na obezitu a diabetes

Mezi terapeutické účinky CBD se řadí snížení zánětu a oxidačního stresu, které jsou základem rozvoje nejen kardiovaskulárních, metabolických a neurodegenerativních onemocnění, ale i obezity. Tým polských vědců proto hodnotil vliv CBD na obsah a složení lipidů v srdeční tkáni u potkanů během sedmitýdenní diety s vysokým obsahem tuků. Článek vyšel v časopise Prostaglandins & Other Lipid Mediators a jeho autoři dospěli k závěru, že CBD se zdá být relativně bezpečné pro léčbu srdečních onemocnění způsobených obezitou, protože má protizánětlivé a částečně antioxidační vlastnosti. Mezinárodní tým vědců ze Spojených arabských emirátů, Egypta a Indie zkoumal ochranné účinky terpenu beta-karyofylenu u myšího modelu diabetické kardiomyopatie. Ta je charakterizována jednak zvýšenou akumulací lipidů a sníženým využitím glukózy v důsledku abnormálního metabolismu lipidů v buňkách srdečního svalu, a jednak oxidačním stresem, fibrózou myokardu a zánětem, které nakonec vedou k srdeční dysfunkci. Mezi terapeutické účinky CBD se řadí snížení zánětu a oxidačního stresu. Článek byl publikován v časopise ACS Pharmacology & Translational Science a dočteme se v něm, že léčba beta-karyofylenem měla pozoruhodné protektivní účinky díky příznivé modulaci biochemických a molekulárních parametrů, které byly u myší s diabetickou kardiomyopatií změněny. Cílem práce týmu iránských vědců bylo vyhodnotit souvislost mezi užíváním konopí a diabetem druhého typu, jelikož údaje v literatuře se rozcházejí. Souhrnný článek v časopise Phytotherapy Research na základě metaanalýzy odhalil, že pravděpodobnost vzniku diabetu typu 2 u osob užívajících konopí byla nižší než u osob ... The post Vliv konopí na obezitu a diabetes appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2025-02-18 08:28:00

Výživové omyly

Cholesterol ve stravě má jen velmi malý vliv na množství cholesterolu v krvi a nemoci srdce a cév. Vysoký krevní cholesterol nejlépe sníží, když přestanete kouřit a budete se hýbat.Namísto hlídání jednotlivých živin se soustřeďte na celé jídlo.  Kalorie nejsou stejnéDoporučení počítat kalorie je zavádějící, dlouhodobě neudržitelné a hlavně zbytečné. Všechny kalorie nejsou stejné. Lidé, kteří jedí málo tuku, spalují méně kalorií a mají větší pravděpodobnost, že ztracenou hmotnost znovu naberou. Nová studie z Harvardu ukazuje, že osoby, které dodržují nízkosacharidovou dietu (20 % celkových kalorií), spálí denně o 209 až 278 kalorií více než osoby, které dodržují dietu s vysokým obsahem sacharidů (60 % celkových kalorií). Na druhu přijímaných kalorií tedy skutečně záleží. Pohyb sice prospívá, ale... Pohyb je naprosto skvělý, prospívá našemu tělu i náladě, ale pohybem nevybalancujeme nezdravé jezení. Inzulinovou rezistenci ani narušené střevní prostředí nevyběháme. Junk průmysl, tedy průmysl výrobců nezdravých potravin, rád tvrdí, že stačí jen pohyb a můžete jíst, co chcete. Toto tvrzení je lživé. Jestliže se budete hýbat pouze rekreačně, nic moc nespálíte. Jestliže se budete hýbat excesivně, spálíte sice energii, ale také budete hladoví a proto sníte ještě více jídla. Intenzivní cvičení nepomáhá vyrovnat škodlivé účinky nezdravého výživy na riziko úmrtí. Zdravé stravování a pravidelné cvičení samy o sobě nezabraňují pozdějším zdravotním problémům. Je třeba je provádět společně. Nejsme tlustí z tuků Obezita je porucha hromadění tuků. Ukládání tuků je ale řízeno hormonálně, zejména inzulinem. Uvolňování inzulinu je řízeno zejména sacharidy. Řešením obezity proto není nutit lidi omezovat tuky, více se hýbat a méně jíst, ale jíst lépe. Řešení dnes nejběžnější obezity je omezení příčiny, tedy sacharidů ve stravě. K dalším faktorům, které zásadně hormonálně sabotují bezva postavu, patří i stres a spánková deprivace. Nejvíce obezitogenní je kombinace nadbytku sacharidů s tuky (těžší jídla typu vepřo-knedlo, smažák-hranolky, pizza, uzeniny zapíjené pivem atd.). Inzulin je u těchto jídel vedle zpracování cukrů navíc i potřeba na ukládání přebytečných tuků ze stravy. Na vině epidemie obezity jsou moderní stravovací návyky, které se vyznačují nadměrnou konzumací potravin s vysokou glykemickou náloží: zejména zpracovaných, rychle stravitelných sacharidů. Tyto potraviny způsobují hormonální reakce, které zásadně mění náš metabolismus, což vede k ukládání tuků, přibývání na váze a obezitě.Nová studie zjistila, že lidé, kteří omezili přidaný cukr, rafinované obiloviny a vysoce zpracované potraviny a zároveň se soustředili na konzumaci velkého množství zeleniny a celých potravin – aniž by si dělali starosti s počítáním kalorií nebo omezováním velikosti porcí – během jednoho roku výrazně zhubli.  Spánek pomáhá hubnutíU osob, které pravidelně spaly méně než 7 hodin denně, byla vyšší pravděpodobnost, že budou mít vyšší průměrný index tělesné hmotnosti a že se u nich vyvine obezita, než u osob, které spaly více. Studie ukázaly, že experimentální omezení spánku bylo spojeno se zvýšenou hladinou ghrelinu, retencí soli a zánětlivých markerů a také se sníženou hladinou leptinu a citlivostí k inzulinu.  Cukry naše tlo nepotřebuje, umí si je vyrobitOrganismus si umí cukr sám vytvořit v procesu glukoneogeneze a energii dovede většina buněk získat i z tuků. Mnohé buňky, například svaly (včetně srdečního), dokonce preferují jako zdroj energie tuky. Zdravé sacharidy (třeba v podobě zeleniny) jsou samozřejmě prospěšné. Co jednoznačně není prospěšné a nikdo nepotřebuje, jsou koncentrované zdroje sacharidů od sladkostí až po výrobky z bílé mouky. Celkové množství sacharidů ve stravě, na kterých se dá prospívat, je vysoce individuální od minima 20 gramů za den až třeba po 300 gramů za den za podmínky, že jsou z výživově hodnotných zdrojů, ne z dortíků. Tvrzení, že sacharidy jsou pro člověka nezbytným a hlavním zdrojem energie, se nezakládá na žádných vědeckých poznatcích. Až na výjimky, jako je například mateřské mléko, není cukr ve stravě nezbytný, protože tělo si jeho potřebné množství vytváří samo. Neexistuje žádný důkaz syndromu nedostatku sacharidů. Ačkoli „neexistuje nic takového jako esenciální sacharid“, většina lidí bude vypadat lépe, cítit se lépe a podávat lepší výkony při umírněné sacharidové stravě, která tvoří 20-30 % kalorického příjmu. Nízkosacharidová dieta může být také jednou z nejúčinnějších strategií léčby cukrovky, zejména pro osoby, které se mohou vyhnout užívání léků. Sacharidy zvyšují hladinu glukózy v krvi více než jiné potraviny.  Fruktóza není zdravé sladidloRoky se diabetikům doporučovalo sladit si fruktózou, která ke svému využití nepotřebuje hormon inzulin a navíc je hlavním cukrem ovoce, a proto se nějak automaticky předpokládalo, že je zdravější. Jenže fruktóza nepříznivě zasahuje do signalizace inzulinu a leptinu, které regulují příjem jídla, a sama se v našem těle velmi snadno přeměňuje a ukládá v podobě tuků. Nadbytek fruktózy ve stravě je dnes spojován se zvýšením rizika vzniku obezity, cukrovky 2. typu, vysokého krevního tlaku, nealkoholického ztukovatění jater, nemocí srdce, dny, zánětlivých procesů, některých nádorů a zrychleného stárnutí. Slazení fruktózou se proto vůbec nikomu nedoporučuje a „dia potraviny“ s ní jsou naprostým nesmyslem. Obdobně nezdravé je i slazení agávovým sirupem, který je ještě větším zdrojem koncentrované fruktózy než vysoce fruktózový kukuřičný sirup (HFCS). Diety s nízkým obsahem tuku a cholesterolu nadělaly více škody než užitku Namísto másla jsme do sebe dlouhá léta cpali propagované transtukové margaríny. Namísto normálně tučných jogurtů jsme jedli nízkotučné verze zahušťované cukry a škroby. Namísto omelety jsme se k snídani krmili sladkostmi, jako jsou třeba cereálie. Namísto základních kvalitních potravin, jako jsou právě třeba vejce, máslo anebo slanina, jsme si dopřávali vysoce průmyslově upravované potraviny s trans tuky a hromadami cukrů. Obojí poškozuje nejen cévy, ale zvyšuje riziko většiny dnes běžných civilizačních nemocí. Čím méně takové dietní potraviny budeme konzumovat, tím lépe.Nasycené tuky a cholesterol nejsou základem nemocí srdce a cévŽe hladina cholesterolu v krvi nesouvisí s jeho obsahem ve stravě a není třeba jej hlídat, už uznávají i oficiální výživová doporučení. Konzumace másla, vajec i bůčku v rámci zdravé stravy bez nadbytku cukrů, průmyslově upravovaných olejů a trans tuků se zdá být bez potíží. Samotný celkový cholesterol je špatným prediktorem srdečních onemocnění a srdečního infarktu. Studie ukazují, že hladina celkového cholesterolu u lidí, kteří prodělali infarkt, je téměř stejná jako u lidí, kteří ho neprodělali, a že zhruba polovina infarktů se vyskytuje u lidí bez vysoké hladiny cholesterolu.Škodlivost soli není jednoznačně prokázaná Omezení solení je zcela na místě u jedinců s vysokým krevním tlakem a současně nadměrným příjmem soli. Strava s nízkým obsahem soli může ale i zvyšovat riziko nemocí srdce a cév a úmrtnosti na ně. Káva je zdravá a můžete až 5 šálků denně Zatímco dřívější studie naznačovaly, že káva může mít temné stránky, novější výzkumy naznačují, že může být ve skutečnosti zdraví prospěšná. Když novější studie tyto faktory upravily, zjistily možnou souvislost mezi kávou a sníženou úmrtností. Káva může poskytovat určitou ochranu před Parkinsonovou chorobou, cukrovkou 2. typu, onemocněním jater včetně rakoviny jater, infarktu a mrtvice. Prospěšná je až do pěti šálků denně.Pití není třeba striktně hlídatDostatečný příjem vody je důležitý, ale pocit žízně a s ním potřeba pít jsou u zdravých dětí a dospělých podobně automatické jako potřeba dýchat. Nikdo z nás nepřemýšlí, kdy se má nadechnout anebo kolikrát dýchat, podobně to funguje u potřeby pití. Doporučení, kolik by měli muži a ženy vypít, jsou extrémně zjednodušená, často nadhodnocená a hlavně zbytečná. Výjimkou, kdy je příjem tekutin potřeba hlídat, jsou například onemocnění ledvin a vyšší věk, kdy se přirozený pocit žízně může ztrácet. Pijte dostatečně často během dne, abyste měli čistou a světlou moč. Když máte žízeň, napijte se.Během velkého horka a cvičení a dalších zmíněných indikací se ujistěte, že pijete dostatečně, abyste nahradili ztracené nebo dodatečně potřebné tekutiny.

Čas načtení: 2022-12-18 22:31:38

Jste poslední dobou více ve stresu? Pozor na své srdce

Srdce je bezesporu nejdůležitějším orgánem v našem těle. Jakmile přestane tlouct, je konec. Jakmile se i jen trochu změní jeho rytmus, hned to velmi nepříjemně pocítíme. A nepopiratelným faktem, na který poslední dobou poukazují všichni lékaři, je, že počet srdečních onemocnění roste. Takže se to možná brzy může týkat i vás.

Čas načtení: 2020-05-27 21:25:35

Problém se srdcem vám mohou naznačovat otoky i nadváha

Smutným faktem dnešní doby je, že většina z nás své zdraví bere jako naprostou samozřejmost a vůbec o něj nepečujeme. Vážit si ho začneme teprve ve chvíli, kdy nás postihne nějaká závažná choroba. Mezi ty nejčastější patří kardiovaskulární nemoci jako infarkt, ale například i arytmie, onemocnění srdečních chlopní, nebo také srdeční selhání. A právě to může přijít velmi nenápadně a dlouho o něm nemusíme vůbec vědět – jeho následky jsou pak o to fatálnější.

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57

Multivitamíny a doplňky stravy - prospěšná prevence nebo potenciálně škodlivé odvedení pozornosti?

Více než polovina dospělých užívá doplňky stravy a předpokládá se, že jejich užívání v USA poroste. V roce 2021 utratili lidé v USA za doplňky stravy odhadem téměř 50 miliard dolarů a průmysl doplňků stravy vynaložil na marketing přibližně 900 milionů dolarů.Přitažlivost doplňků stravy je zřejmá. Teoreticky mají vitaminy a minerály antioxidační a protizánětlivé účinky, které by měly snížit rozvoj kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny. Konzumace ovoce a zeleniny je spojena se snížením rizika kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny. Je rozumné si myslet, že klíčové vitaminy a minerály by se daly extrahovat z ovoce a zeleniny, zabalit do tablet a lidé by se mohli vyhnout obtížím a nákladům spojeným s dodržováním vyvážené stravy. Nejčastějším důvodem, proč lidé uvádějí, že užívají doplňky stravy, je zlepšení nebo udržení celkového zdravotního stavu. Celé ovoce a zelenina však obsahují směs vitaminů, fytochemikálií, vlákniny a dalších živin, které pravděpodobně působí synergicky a přinášejí zdraví prospěšné účinky. Mikroživiny izolovaně mohou v těle působit jinak, než když jsou přirozeně v balení s řadou dalších složek stravy.Za správných okolností mají doplňky stravy zdravotní přínos. Nedostatek vitaminů a minerálních látek způsobuje nesčetné množství onemocnění. U osob, které jsou nebo mohou být brzy těhotné, se doporučuje kyselina listová jako prevence defektů neurální trubice a železo jako prevence předčasného porodu a nízké porodní hmotnosti a také pro zlepšení vývoje mozku plodu.Pro jinak zdravé dospělé osoby, které nejsou těhotné, aktualizovala americká pracovní skupina pro preventivní služby (USPSTF) doporučení ohledně užívání doplňků stravy k prevenci kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny. Toto aktualizované doporučení vychází z nové zprávy o důkazech a systematického přehledu, obojí v tomto vydání časopisu JAMA, 84 studií, včetně 52 nových studií od posledního doporučení USPSTF na toto téma v roce 2014. USPSTF dospěl k závěru, že současné důkazy nejsou dostatečné k posouzení rovnováhy přínosů a škodlivosti užívání multivitaminových doplňků, jednotlivých doplňků nebo většiny párových doplňků pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny (výrok I). USPSTF výslovně nedoporučuje používat doplňky stravy s beta-karotenem pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny (doporučení D) z důvodu možného zvýšeného rizika úmrtí, úmrtí na kardiovaskulární onemocnění a rakovinu plic. USPSTF také výslovně nedoporučuje používat doplňky vitaminu E k prevenci kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny (doporučení D), protože pravděpodobně nemají žádný čistý přínos pro snížení úmrtnosti, kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny.U multivitamínů je prokázání absence přínosu náročné a prohlášení I (tj. "nedostatečné" důkazy) není doporučením pro nebo proti užívání. Současné důkazy však v nejlepším případě naznačují, že případný přínos multivitamínů na snížení úmrtnosti bude pravděpodobně malý. Například u zdravé 65leté ženy, jejíž odhadované riziko úmrtí za 9 let je přibližně 8,0 %, by užívání multivitamínu po dobu 5 až 10 let mohlo snížit odhadované riziko úmrtí na 7,5 % (na základě poměru šancí 0,94). Kromě toho, že tento odhad vykazuje malý potenciální přínos, je založen na nedokonalých důkazech, je nepřesný a velmi citlivý na způsob interpretace a analýzy údajů. Dostupné důkazy jsou omezeny heterogenitou studovaných multivitaminů, krátkou dobou sledování a nerůznorodými vzorky studií.Poradenství v oblasti životního stylu pro prevenci chronických onemocnění u pacientů by se mělo i nadále zaměřovat na přístupy založené na důkazech, včetně vyvážené stravy s vysokým obsahem ovoce a zeleniny a fyzické aktivity. Zdravé stravování však může být problémem, když americký průmyslový potravinový systém nestaví zdraví na první místo a zdravé potraviny bývají dražší, což vede k problémům s přístupem k nim a k potravinové nejistotě. Na úrovni pacientů je pro spravedlivou prevenci chronických onemocnění zásadní screening potravinové nejistoty a propojení postižených domácností s veřejnými a komunitními zdroji. Na místní úrovni musí mít komunitní organizace podporu, aby mohly začlenit podporu zdraví do svých služeb při řešení potřeb nedostatečně zaopatřených skupin obyvatelstva. Na vládní úrovni musí veřejné politiky zajistit, aby zdravé potraviny a prostředí pro fyzickou aktivitu byly dostupné všem obyvatelům USA.Důležité je, že současná doporučení USPSTF se nevztahují na péči před početím nebo v souvislosti s těhotenstvím. Pracovní skupina sice samostatně doporučila, aby každá osoba schopná otěhotnět nebo plánující otěhotnění užívala 0,4 až 0,8 mg kyseliny listové denně, ale chybí spolehlivé údaje týkající se potenciálního přínosu další multivitaminové suplementace v prevenci kardiovaskulárních komplikací těhotenství (např. hypertenzních poruch těhotenství) spojených s dlouhodobým rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Zjištění, zda a jak může suplementace dalšími jednotlivými nebo kombinovanými živinami před těhotenstvím a během těhotenství změnit riziko těchto nepříznivých následků těhotenství, by mohlo mít důležitý význam pro úsilí o prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Bez ohledu na užívání multivitaminů by měla být základem prevence kardiovaskulárních onemocnění podpora primordiální a primární prevence, která optimalizuje kardiovaskulární zdraví na počátku života.Značný marketingový rozpočet průmyslu doplňků stravy vyvolává zájem, pozornost a miliardové příjmy. Většina lidí považuje doplňky stravy přinejhorším za neškodné preventivní produkty. V USA jsou však doplňky stravy relativně neregulované a musí uvádět, že zdravotní tvrzení "nebyla vyhodnocena Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv" a že "nejsou určeny k diagnostice, léčbě, vyléčení nebo prevenci jakýchkoli onemocnění". Velmi reálná škodlivost doplňků stravy není zkoumána tak důkladně jako škodlivost léčiv. Mnoho pacientů nehlásí užívání doplňků stravy, což vede k promeškání příležitosti prodiskutovat s pacienty obavy o bezpečnost.Kromě zbytečně utracených peněz lze zaměření na doplňky stravy považovat za potenciálně škodlivé rozptýlení. Než věnovat peníze, čas a pozornost doplňkům stravy, bylo by lepší klást důraz na činnosti s nižším rizikem a vyšším přínosem. Úsilí jednotlivců, veřejného zdravotnictví, veřejné politiky a občanů by se mělo zaměřit na podporu lidí v pravidelné preventivní péči, dodržování zdravé stravy, pohybu, udržování zdravé hmotnosti a vyhýbání se kouření. Zdravotnické systémy a zdravotníci by se měli zaměřit na preventivní služby založené na důkazech, které doporučuje USPSTF, včetně kontroly vysokého krevního tlaku a behaviorálního poradenství na podporu fyzické aktivity a zdravé stravy. Zdroj: JAMA  

Čas načtení: 2023-08-31 11:52:00

Chronická onemocnění nejsou nevyhnutelná ani přirozená

Je nezbytné vyřešit problém, který stojí za nemocí. Věda dostatečně prokázala, co rozhoduje. Jak žijeme, jak se hýbeme a neméně také to, co jíme. Léčit chronické nemoci tak, že potlačíte jejich projev účinným lékem, funguje bohužel jen částečně. Léčba symptomů zpravidla přináší velká rizika. Co opravdu léčí? Hydrochlorothiazid na vysoký krevní tlak, sulfonylmočoviny pro léčbu diabetu 2. typu, statiny na srdeční choroby... tato léčiva skutečně fungují a zachraňují životy. Lidské tělo je však vyladěný, delikátní komplexní systém, zatímco tato léčiva bouracím kladivem. Jaké vedlejší škody způsobujeme lidskému tělu léky?Možná větší, než si myslíme. Hydrochlorothiazid, široce rozšířený lék na vysoký krevní tlak, zvyšuje hemoglobin A1C a zhoršuje glukózovou toleranci. Existují také spojitosti s inzulínovou rezistencí, která je spojena s diabetem, obezitou, kardiovaskulárními onemocněními a demencí. Hydrochlorothiazid zvyšuje LDL cholesterol a triglyceridy a snižuje HDL cholesterol, což je vzorec, o kterém je známo, že zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění. Riziko kardiovaskulárních onemocnění zvyšují rovněž sulfonylmočoviny. A statiny? U některých z nejčastěji předepisovaných léčiv ve Spojených státech bylo zjištěno, že vedou ke zhoršení glukózové tolerance a zvyšují riziko vzniku cukrovky. Ač není pochyb o tom, že kolektivní přínos těchto léčiv v současné době převažuje nad negativy, je s podivem, kolik léků, kterými se snažíme léčit chronická onemocnění, vlastně riziko vzniku chronických onemocnění zvyšují. To vše hovoří o složitosti biologie lidského těla a také hrubosti i těch nejpokročilejších léčiv. Cílem akademické medicíny je výzkum, který nás zachrání. S tím, jak se blížíme uchopení prchavých elementárních příčin chorob, dokážeme vyvíjet stále přesněji cílená léčiva, či dokonce i skutečné léky. Avšak namísto získání léků, které by skutečně chronická onemocnění vyléčily, desítky let základního vědeckého výzkumu přinesly něco jiného – poznání, že lidské tělo je až ďábelsky složitý systém. Čím hlouběji kopneme, tím vzdálenější se patofyziologie chronického onemocnění zdá. To, co je zřejmé, je, že chronické nemoci – vysoký krevní tlak, diabetes, kardiovaskulární onemocnění – jsou projevy nenormálního metabolismu, spíše než důsledky porouchaných součástek kdesi v našich buňkách. Příčina leží ve způsobu životaUkazuje se, že tradiční kultury po celém světě, od lovců a sběračů, přes pastevce po první zemědělce, vykazují jen malé známky chronických onemocnění. Není to proto, že by nežili dostatečně dlouho – nedávná analýza ukázala, že 78 let byla mezi lovci a sběrači běžná délka života, pomineme-li vysokou úmrtnost v dětství a raném mládí. Geny za to taky nemohou, jelikož mnozí z těchto skupin lidí jsou dokonce geneticky náchylnější ke chronickým onemocněním než moderní člověk. Důkazy nasvědčují tomu, že příčina leží ve způsobu života. Ačkoli tradiční kultury zahrnují nesmírně rozmanitou škálu životních stylů, jedno mají společné, a to absenci moderních nešvarů: zpracované potraviny, sedavý způsob života a pravděpodobně také chronické stresory.Západní strava vede k nemocemStrava se jeví jako hlavní hnací motor – globální osvojení západní stravy bohaté na zpracované potraviny způsobilo rozšíření chronických onemocnění po celém světě, přičemž výhledové studie se zdravými subjekty a diabetiky ukazují prstem na zásadní vliv potravin na zdraví. Tělesná aktivita, dlouho nabízená jako pouhý prostředek k likvidaci kalorií, se najednou ukazuje jako zdroj komplexních endokrinních a metabolických účinků na inzulinové signalizace, stresovou odezvu, spánek, duševní zdraví, a dokonce neuronální funkce mozku. Věda tedy říká, že prastarý způsob života byl, co se týče zdraví, ve větším souladu s naším metabolismem. Zdá se tedy, že naše těla skutečně nejsou s postupujícím věkem neodvratně odsouzena k chronickým onemocněním a že bychom spíše měli vinit prostředí, které tělu sami vytváříme.Máme-li zastavit příliv chronických chorob, musíme změnit prvky v prostředí, které chronická onemocnění podporují.

Čas načtení: 2024-09-08 23:43:47

Nové vakcíny proti stárnutí slibují prevenci nemocí jako Alzheimerova choroba

Možná bude brzy možné očkovat se proti nemocem stáří a udržet si tak tělo i mozek déle zdravé.Za necelých pět let mi bude 60 let, což je skličující vyhlídka. Už teď mám jednu nemoc související s věkem - hypertenzi - a vzhledem k pravděpodobnosti budu mít štěstí, že mi do té doby nebude diagnostikována alespoň jedna další. Poté se budou nemoci související s věkem pravděpodobně hromadit až do nevyhnutelného konce. Podobný příběh se nepochybně stane i mnohým z vás. Žijeme déle než dříve, ale tyto roky navíc nemusí být nutně zdravé.Přesto, pokud se dá usuzovat z nedávného vývoje, budou mít moji synové možná větší štěstí. Místo toho, aby se v 70 a 80 letech potýkali s řadou běžných onemocnění, budou se proti nim možná moci imunizovat. Střední věk by mohli oslavit očkováním, které je učiní imunními vůči Alzheimerově chorobě, rakovině nebo hypertenzi. Mohli by dokonce získat všelék proti stárnutí, který je očkuje proti všem výše uvedeným a dalším chorobám a pomůže jim čelit pozdějším letům ve zdravějším stavu, než v jaký dnes může doufat většina z nás.V boji proti nemocem stáří se stará lékařská technologie najednou jeví jako převratná. Vakcíny, injekce, které si nejčastěji spojujeme s infekčními nemocemi, jako je covid-19 a spalničky, se nyní ukazují jako slibné v léčbě neinfekčních nemocí - zejména těch, které souvisejí s přibývajícím věkem. Tento obor postupuje tak rychle, že při správném větru se objevují náznaky, že já - a další lidé v mém věku - bychom mohli některé z těchto očkování dokonce sami využít. Zní to příliš dobře na to, aby to byla pravda, ale očkování proti nejhorším aspektům stárnutí vypadá spíše jako otázka kdy, než jestli.První úspěšnou vakcínou byla vakcína proti neštovicím, kterou v roce 1796 vynalezl Edward Jenner. Takové vakcíny dnes existují proti většině infekčních nemocí a jsou pravděpodobně jedním z nejúčinnějších lékařských zásahů. Nedávná analýza zjistila, že od roku 1974 vakcíny zabránily 154 milionům úmrtí na celém světě, z toho 146 milionům u dětí mladších pěti let.Smyslem očkování je předložit imunitnímu systému malé kousky - tzv. antigeny - infekčního organismu, které vyvolají imunitní reakci a vytvoří imunitní paměť, aby se následný kontakt se skutečným patogenem rychle vyřešil.V reakci na infekční agens je poměrně snadné vyvolat užitečnou reakci imunitního systému, protože tělo rozpozná, že se nejedná o „vlastní“ agens. Neinfekční nemoci naproti tomu vznikají z vlastních buněk člověka, a proto je náročnější takovou reakci vyvolat - není to však nemožné.Vakcína proti rakoviněPrvní neinfekční nemocí, na kterou bylo očkování zaměřeno, byla rakovina. Na počátku 80. let 20. století tým z Univerzity Johnse Hopkinse v Marylandu aplikoval 20 lidem, kteří měli rakovinu tlustého střeva, jejich vlastní rakovinné buňky smíchané s BCG vakcínou, která byla původně vyvinuta proti tuberkulóze, ale je známo, že je také obecným stimulátorem imunitního systému. Cílem bylo vyvolat imunitní reakci na vlastní nádory účastníků.O něco více než dva roky později bylo všech 20 osob stále naživu, zatímco čtyři z 20 osob v kontrolní skupině zemřely, což je statisticky významný rozdíl. Další studie využívající stejnou techniku zjistily podobné pozitivní výsledky.Vakcíny proti rakovině se liší od tradičních vakcín: jsou spíše léčebné než preventivní. Přesto je lze považovat za vakcíny. „Vakcína je cokoli, co stimuluje imunitní systém způsobem, který prospívá hostiteli,“ říká Howard Weiner z Harvard Medical School, který pracuje na jejich využití jako léčebných prostředků, včetně Alzheimerovy choroby.Pokrok v oblasti vakcín proti rakovině je však pomalý. Rakovinné buňky se před imunitním systémem výjimečně skrývají, a to i proto, že jde o buňky, které pocházejí z vlastního těla člověka. Dosud proběhlo více než 600 klinických studií vakcín proti rakovině. Zatím však prošla pouze jedna a její dopad byl jen mírný. Podle Samira Mitragotriho z Harvardovy univerzity byla v roce 2010 v USA schválena vakcína Provenge proti rakovině prostaty, ale ve světě nezazářila. Je poměrně drahá, má jen skromný přínos a není považována za nákladově efektivní.Ale naděje je věčná. Ukázalo se, že mnoho rakovinných buněk je poseto antigeny, které se v lidském těle běžně nevyskytují. Tyto „neoantigeny“ často vznikají genetickými mutacemi uvnitř nádorové buňky a mohou představovat šťavnatý cíl pro imunitní systém. Podle Niny Bhardwajové z Icahn School of Medicine at Mount Sinai v New Yorku pomohl objev neoantigenů omladit tento obor. Nedávná studie na lidech využívající molekulu zvanou mRNA ke stimulaci produkce neoantigenů se ukázala jako slibná například při upozorňování imunitního systému na buňky melanomu rakoviny kůže.Zadrhávající se pokrok tohoto přístupu u rakoviny neoslabil víru, že i na neinfekční nemoci lze cílit očkováním. Zejména mnoho onemocnění souvisejících s věkem se vyznačuje nadměrnou akumulací specifických proteinů, které mohou být vakcínami využity k vyvolání imunitní odpovědi.Například Alzheimerova choroba je již dlouho spojována s hromaděním určitých forem dvou proteinů, beta-amyloidu a tau, v mozkových buňkách a jejich okolí. Přesná úloha, kterou tyto proteiny hrají v onemocnění, je sporná, ale stále se jedná o dva nejsilnější kandidáty na původce onemocnění.Proti oběma se vyvíjejí vakcíny, které jsou velmi potřebné. Toto vysilující a nakonec smrtelné onemocnění je nejčastější formou demence. Odhaduje se, že v roce 2023 bude v USA žít 6,7 milionu lidí ve věku 65 let a více s Alzheimerovou chorobou, a pokud nedojde k rychlému průlomu v medicíně, může tento počet do roku 2060 vzrůst na 13,8 milionu. Současná léčba je velmi omezená.Vakcíny proti Alzheimerově choroběPodle Guanghui Liu z Čínské akademie věd v Pekingu probíhá šest klinických studií vakcín proti beta-amyloidu nebo tau. Jejich podstata je poměrně jednoduchá: vakcína obsahuje účinnou látku, která má stimulovat imunitní systém k tvorbě protilátek proti těmto proteinům. Protilátky překračují hematoencefalickou bariéru, vážou se na bílkoviny a spouštějí bílé krvinky, aby je odstranily v naději, že se tím zpomalí progrese onemocnění.Nastal však problém: jak beta-amyloid, tak tau jsou normální proteiny exprimované v mozku, a tudíž tolerované imunitním systémem. V patogenní formě jsou však tyto bílkoviny nesprávně složené. Tento rozdíl představoval nový cíl, říká Liu. Trik spočívá v tom, že přirozenou imunitní reakci na tyto nesprávně složené verze proteinů lze posílit pomocí vakcinačních přísad zvaných adjuvans, které upozorňují imunitní systém na nebezpečí.Švýcarská biofarmaceutická společnost AC Immune má dvě vakcíny proti Alzheimerově chorobě, které jsou v rané fázi zkoušek na lidech, jednu proti každému proteinu. Konečným cílem, říká mluvčí společnosti Gary Waanders, je očkovat lidi v nejranějších stadiích Alzheimerovy choroby a zpomalit nebo zastavit její postup. To může znamenat i lidi, u kterých se ještě neobjevily žádné příznaky. Nedávno vyvinutý krevní test dokáže odhalit zárodky patologie související s tau ještě předtím, než se objeví jakékoli zhoršení kognitivních funkcí. „Vakcíny se nakonec budou podávat nejen k léčbě Alzheimerovy choroby, ale také k její prevenci,“ říká Weiner.Při zkoumání tohoto článku jsem doufal, že moji synové budou mít možnost takové vakcíny vyzkoušet, ale Waanders naznačuje, že bych mohl mít šanci dostat je i já. Říká, že vakcína proti beta-amyloidu od společnosti AC Immune by se mohla dostat na trh již v roce 2029, pokud vše půjde hladce.Mezitím americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv nedávno udělil jiné vakcíně proti amyloidu - UB-311 od biotechnologické společnosti Vaxxinity z mysu Canaveral na Floridě - označení zrychlená vakcína, takže může být urychleně posouzena. Podle generální ředitelky společnosti Vaxxinity Mei Mei Hu se tato vakcína ukázala jako slibná při zkouškách na lidech, kdy na ni reagovalo 98 % lidí. „Vytvořily se u nich protilátky. Tyto protilátky překonaly hematoencefalickou bariéru. Zasáhly cíl. Zpomalili jsme pokles kognitivních funkcí přibližně o 50 procent.“ UB-311 je v současné době na cestě k větší studii, která zahrne přibližně 3 000 osob.Existují i další způsoby, jak využít imunitní systém k odstranění beta-amyloidu. Vědci z Ann Romney Center for Neurologic Diseases v Bostonu ve státě Massachusetts pod vedením Weinera testují vakcínu, která se podává nosem, aby aktivovala imunitní systém v lymfatických uzlinách na krku a odtud vyslala imunitní buňky zvané monocyty do mozku. „Monocyty jdou a odstraňují amyloid,“ říká Weiner. Ukázalo se, že vakcína odstraňuje beta-amyloid na myších modelech Alzheimerovy choroby, a nyní se chystá na první testy na lidech.Které metody proti stárnutí skutečně fungují?Je zřejmé, že neexistuje žádná záruka, že se některá z těchto vakcín proti Alzheimerově chorobě začne používat. Řada experimentálních vakcín již padla, ať už z důvodu nedostatečné účinnosti, nebo nežádoucích účinků.Bez ohledu na to zůstává naděje, že se tyto překážky podaří překonat. „Jednoho dne budeme Alzheimerovu chorobu léčit a předcházet jí pomocí vakcín,“ říká Weiner. „Samozřejmě se to nestane přes noc. Ale děláme na tom.“Něco dalšího, co by synové mohli se zájmem sledovat, je pokrok v oblasti vakcín proti nemocem cévního systému. Stejně jako stovky milionů dalších lidí na celém světě mám hypertenzi neboli vysoký krevní tlak, a protože se obvykle vyskytuje v rodinách, jsou oba vystaveni vyššímu riziku, že se u nich také rozvine.Podle Yuhua Liao z Huazhong University of Science and Technology v čínském Wuhanu jsou současné léky první volby - léky známé jako blokátory vápníkových kanálů a inhibitory ACE, které zabraňují zužování cév - účinné, ale neřeší hlavní příčinu.Hlavním regulátorem krevního tlaku je receptor v tepnách. Při jeho aktivaci dochází ke stažení cév a zvýšení krevního tlaku. Receptor lze deaktivovat pomocí léků zvaných alfa-1 blokátory, které však nejsou dostatečně specifické a mají krátkou životnost v krvi, takže se nepředepisují jako léky první linie. Aby tento problém vyřešili, otestovali Liao a jeho kolegové v roce 2019 vakcínu, která u myší vyvolala protilátky blokující arteriální receptor, a dosáhli slibných výsledků.Výsledkem je solidní pokrok v oblasti vakcín tohoto druhu zaměřených na jeden cíl a seznam potenciálních onemocnění vyššího věku, která by bylo možné tímto způsobem léčit, pokračuje. Ve fázi zkoušek jsou verze, které se snaží bojovat proti osteoartritidě, Parkinsonově chorobě a dokonce i proti vysoké hladině cholesterolu. Ačkoli vakcíny proti jednotlivým onemocněním jsou skutečně vítaným přírůstkem do naší výzbroje, existuje ještě jedna kandidátská vakcína, kterou sleduji obzvláště pozorně.Buněčná senescenceJedná se o vakcínu pro všeobecné použití proti stárnutí a jejím cílem jsou senescentní buňky. Tyto buňky utrpěly nějaké nenapravitelné poškození a přestaly se dělit, ale neumírají. Obvykle jsou odstraněny imunitním systémem, ale tento proces s věkem ochabuje a senescentní buňky se hromadí v tkáních a vylučují silný koktejl zánětlivých molekul v marné snaze přivolat kata. Pokud se tyto sekrety nekontrolují, jsou vysoce toxické, poškozují okolní tkáně a pronikají do krevního oběhu. Nejnovější výzkumy naznačují, že hromadění senescentních buněk je jednou z příčin řady onemocnění vyššího věku.Podle Jamese Kirklanda z Mayo Clinic v Rochesteru ve státě Minnesota se již testuje řada léků, které se zdají být schopné ničit senescentní buňky a které se již brzy ukázaly jako slibné u více než 40 různých onemocnění souvisejících s věkem. Probíhá řada klinických studií, ale zatím pouze dvě z nich dospěly do fáze, kdy byl lék nebo placebo podán většímu počtu lidí, aby se ověřila jejich účinnost, a podle Benjamina Le Calvé z farmaceutické společnosti StarkAge Therapeutics ve francouzském Lille se jejich přínos zatím ukázal jako omezený. Klasický přístup k lékům podle něj „pravděpodobně dosáhl svých limitů z hlediska klinického vývoje“.Velkým problémem je, že většina těchto „senolytických sloučenin“ funguje tak, že zvrátí rozhodné odmítání senescentních buněk aktivovat sebedestrukční mechanismus zvaný apoptóza. Tyto léky však mohou stejnou cestou posunout i zdravé buňky, což zvyšuje možnost, že poškodí i jiné než cílové tkáně.V tomto případě přicházejí na řadu vakcíny. Senescentní buňky běžně exprimují velmi vysoké hladiny antigenů, které v nesenescentních buňkách chybějí nebo je jich málo. Tyto „seno-antigeny“ jsou voláním o pomoc pro imunitní systém, který shromáždí vojáky, aby je zlikvidoval. Existuje přesvědčení, že vakcíny zaměřené na senoantigeny mohou pomoci posílit reakci imunitního systému a zničit senescentní buňky, zatímco zdravé buňky zůstanou v klidu.Konec stárnutí?V roce 2020 vytvořil tým pod vedením Hironoriho Nakagamiho z Osaka University Graduate School of Medicine v Japonsku vakcínu proti seno-antigenu zvanému CD153, který je přítomen na senescentních buňkách, jež se hromadí ve viscerálním tuku, který se nachází na orgánech a v jejich okolí. Myši, kterým byla vakcína podána a které byly následně krmeny dietou vyvolávající obezitu, měly mnohem nižší hladinu těchto senescentních buněk než běžné obézní myši a zlepšil se u nich metabolismus glukózy a snížila inzulínová rezistence. Tato zásadní studie ukazuje nejen to, že senescentní buňky lze eliminovat vakcinací, ale také to, že se tím zlepšují důležité fyziologické funkce, říká Liu.O rok později provedl něco podobného tým pod vedením Tohru Minamina z Juntendo University Graduate School of Medicine v japonském Tokiu. Tentokrát se práce týkala stárnoucích myší a senescentních buněk ve výstelce jejich cév, které jsou známým rizikovým faktorem aterosklerózy, procesu, při němž se zužují a tuhnou tepny. Očkovaným myším se prodloužilo zdravotní rozpětí - což je měřítko toho, jak dlouho si udržují dobré zdraví - a prodloužila se délka jejich života oproti myším, které dostaly placebo.To vše je povzbudivé. „Je zřejmé, že využití imunitního systému představuje novou a potenciálně účinnou strategii k odstranění senescentních buněk,“ říká Toren Finkel z Pittsburské univerzity v Pensylvánii.Ačkoli v boji proti senescentním buňkám dochází k pokroku na různých frontách, první oblastí, kde by takové vakcíny mohly mít skutečný dopad, je rakovina, čímž se příslib vakcín proti stárnutí uzavírá. Senescentní buňky jsou pro imunitní systém mnohem viditelnější než rakovinné buňky. Zkombinujte je a bingo. Rakovinné buňky někdy stárnou přirozeně. To lze vyvolat uměle jejich extrakcí a ozářením. Pokusy na myších ukázaly, že injekce takových buněk zpět do zvířat - nebo totéž s imunitními buňkami vystavenými senescentním buňkám - může vyvolat silnou protinádorovou imunitní odpověď.V jednom z nedávných pokusů například tým ze Soulské národní univerzity v Jižní Koreji odebral buňky z myších nádorů, vyvolal jejich senescenci a poté je protlačil přes malou membránu podobnou sítu, čímž vytvořil miniaturní částice. Vstříknutí těchto částic zpět vyvolalo silnou imunitní reakci a potlačilo růst a šíření nádoru. Vědci tvrdí, že tento postup je jednoduchý a mohl by být vyvinut k výrobě personalizovaných vakcín proti rakovině.Zatím neexistují žádné vakcíny proti senescentním buňkám v klinických studiích, ale podle Liua se očekávají snahy o jejich testování na lidech a jejich potenciál je zřejmý. „Další pokrok je nutný, ale senolytické vakcíny nabízejí slibnou strategii, jak zmírnit nemocnost a v konečném důsledku zlepšit celkové zdraví a pohodu jednotlivců v pozdějším věku,“ říká. To je dobrá zpráva pro mé syny - a možná se i já dožiji dostatečně dlouhého věku, abych z toho mohl těžit a pomohly mi na cestě další vakcíny proti stárnutí.   Zdroj: New Scientist

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57

Kvalitní spánek je důležitější, než si myslíme

Světová spánková společnost zvyšuje povědomí o poruchách spánku a prevenci těchto poruch a usiluje o snížení dopadu problémů se spánkem, jehož význam zejména v současné době koronavirové pandemie, kterou provází i vyšší incidence duševních poruch, narůstá. Problémy se spánkem ohrožují zdraví nebo kvalitu života až 45 procent světové populace. Projevy špatného spánku jsou široké, od únavy, svalového napětí, palpitací, bolesti hlavy až po poruchy nálad, podrážděnost, poruchy sociálních profesních aktivit a celkové snížení kvality života. V dětství jsou pak typické poruchy školní výkonnosti, pozornosti a behaviorální poruchy. Ačkoli pravidla správné spánkové hygieny jsou většině populace známa, zdaleka ne každý, kdo trpí problémy se spánkem, je dodržuje. Přitom důsledky mají jednak dopad zdravotní (kardiovaskulární, metabolická a psychiatrická onemocnění), jednak sociálně‑ekonomický, který je spojen s nižší pracovní produktivitou a třikrát až pětkrát delší rekonvalescencí. Např. v USA jde 20 procent dopravních nehod na vrub právě špatného spánku. Přes to všechno, jak ukazují průzkumy, zejména v mladším věku zhruba polovina populace doporučený čas spánku nedodržuje. „Podle výsledků vědeckých studií bychom měli spát ideálně sedm až osm hodin denně. Spíme‑li výrazně méně nebo více, je většinou něco špatně. Prováděné studie dokazují, že lidé, kteří spí pravidelně mezi sedmi a osmi hodinami denně, mají podstatně nižší riziko výskytu onemocnění, která nám zkracují věk (hlavně kardiovaskulární a metabolická onemocnění). Naopak ve vyšším riziku jsou ti, kteří spali méně než šest hodin, ale i ti, kteří spali déle než osm hodin denně. Nejdůležitější ale je spát tak dlouho, abychom byli odpočatí a vyspalí,“ uvedl ve své přednášce neurolog MUDr. Martin Pretl, CSc., z Neurologické ambulance a Spánkové poradny Inspamed v Praze. Jak vysvětluje, chronická nevyspalost např. zvyšuje chuť na jídlo, zejména sladkosti, což je spojeno s vyšším kalorickým příjmem a narůstajícím rizikem obezity, kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. typu. V souvislosti se zdravým spánkem odborníci zdůrazňují pravidla spánkové hygieny. Pokud ani jejich dodržování problémy s nespavostí nevyřeší, je třeba vyhledat odbornou pomoc. Tou může být v první linii praktický lékař, poté somnolog, ev. jiný specialista. Poruchy dýchání ve spánku Jak vysvětluje MUDr. Samuel Genzor z Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc, za zásadní narušení kvality spánku může být zodpovědná i některá z poruch dýchání ve spánku. K nejčastějším patří syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA), kdy dochází k přerušení toku vydechovaného vzduchu na více než deset sekund. Je‑li počet zástav dechu mezi pěti a patnácti za hodinu, jedná se o lehkou OSA, při 15–30 jde o středně těžké onemocnění vyžadující léčbu např. přetlakovou ventilací. Překročení 30 a více zástav dechu za hodinu spánku znamená těžký syndrom OSA. Jak lékař varuje, toto onemocnění má vliv na téměř celý organismus, ovlivňuje srážlivost krve, krvetvorbu, fungování CNS, kardiovaskulárního systému, metabolismu, urogenitálního systému a samozřejmě s sebou nese i sociální důsledky. Spánková apnoe výrazně narušuje strukturu spánku, který, ač může být i poměrně dlouhý, není dostatečný. Nedostatek spánku, obezita a spánková apnoe jsou rizikové faktory pro: 1. Poruchy CNS Repetitivní hypoxémie a četná mikroprobuzení, ke kterým při OSA dochází, vedou ke zvýšené spavosti a únavě, což má za následek více úrazů, zejména dopravních nehod. Důsledkem je také zvýšená incidence cévních mozkových příhod, častější a časnější nástup demence a zvýšená prevalence deprese. 2. Kardiovaskulární systém Většina pacientů s OSA má arteriální hypertenzi, častá je ale také farmakorezistentní hypertenze, vyšší je i incidence ischemické choroby srdeční a arytmií, např. fibrilace síní. 3. Metabolismus Častěji dochází k hyperglykémii (a diabetu 2. typu), hyperlipidémii a hyperurikémii. 4. Urogenitální systém Vyšší je prevalence nykturie (noční močení), častěji dochází ke snížení libida a erektilní dysfunkci. Počet pacientů se spánkovou apnoe se odhaduje na dvě až čtyři procenta dospělé populace. Tomu bohužel neodpovídá počet spánkových laboratoří v ČR, kde se tímto problémem primárně zabývají. Proto je snahou posílat na tato pracoviště jen takové pacienty, u nichž se OSA velmi pravděpodobně vyskytuje. K tomu pomáhá screening a zaměření se na cílové skupiny, kde typickým pacientem je starší obézní muž. Využíván je mezinárodní dotazník Epworthské škály spavosti (hodnotí pouze spavost) nebo dotazník STOP‑BANG, hodnotící typické příznaky a faktory spojené se zvýšenou incidencí OSA (chrápání, únava, pozorovaná zástava dechu, vysoký TK, vysoké BMI, vyšší věk, široký krk a mužské pohlaví). Další možností screeningu je limitovaná ambulantní noční monitorace spánku. Ve spánkové laboratoři je pak diagnostika upřesněna za pomoci např. polygrafie nebo polysomnografie, kdy je současně měřena i aktivita mozku. „Nejčastěji indikujeme konzervativní léčbu, kdy na prvním místě pacienty s nadváhou povzbuzujeme ke snížení hmotnosti a úpravě životního stylu, zejména omezení alkoholu a hypnotik. V neposlední řadě je zde ale i léčba pozitivním přetlakem, kdy je vzduch vháněn do dýchacích cest. Přetlaková ventilace zlepšuje kvalitu spánku, denní pozornost a celkovou kvalitu života. Zároveň snižuje krevní tlak a některé studie potvrzují i snížení kardiovaskulárního rizika,“ popisuje MUDr. Genzor. Jak však dodává, nedojde‑li zejména u obézních pacientů k výrazné redukci hmotnosti, tuto léčbu, která podstatu problému neléčí, jen v době užívání odstraňuje zástavy dechu, je nutno považovat za celoživotní. Kolem deseti procent pacientů tuto terapii ale netoleruje. V případě neobézních pacientů při anatomické překážce v dýchacích cestách je někdy možná i chirurgická léčba (septoplastika, adenotomie nebo uvuloplastika). Častým problémem je i chrápání, které je způsobeno zúžením dýchacích cest. Více se objevuje u obézních, zhoršuje se s věkem a negativní vliv má např. požití alkoholu. Chrápání může nejen obtěžovat okolí, ale časem se může zhoršit až do obstrukční spánkové apnoe. Prevencí je i zde správná spánková hygiena a v případě nadváhy redukce hmotnosti. Při obtěžujícím chrápání je vždy vhodné doplnit i ORL vyšetření. MĚLI BYSTE VĚDĚT... Pravidla spánkové hygieny Nepít kávu, černý, zelený čaj, kolu apod. nejlépe 4–6 hodin před ulehnutím Večer vynechat těžká jídla, poslední jídlo konzumovat optimálně 3–4 hodiny před ulehnutím Po večeři neřešit důležité věci, zaměřit se na příjemnou, relaxační činnost Lehká procházka po večeři může přispět k usínání, náročnější cvičení zařadit již před večeří a vyhnout se mu 3–4 hodiny před spánkem Nepít večer alkohol, sice usnadní usnutí, ale zabraňuje hlubokému spánku Před usnutím nekouřit, nikotin stimuluje V místnosti na spaní minimalizovat hluk a světlo a upravit teplotu na 18–20 °C Uléhat a vstávat každý den ve stejnou dobu, u toho, kdo má potíže se spánkem, by se doba neměla lišit o více než 15 minut Postel a ložnici užívat pouze ke spánku a pohlavnímu životu, odstranit z ložnice televizi, v posteli nejíst atd. Pobyt v posteli omezit na nezbytně nutnou dobu, v posteli se zbytečně nepřevalovat, postel neslouží k přemýšlení   Nespavost očima psychiatra I podle MUDr. Jakuba Vaňka z Kliniky psychiatrie LF UP a FN Olomouc je spánek nezbytný pro lidský organismus, který jej potřebuje k integraci všech procesů mozku. Z pohledu somnologa se toho totiž ve spánku děje více než v průběhu celého dne. Dochází během něj nejen ke kontrole tělesných funkcí a systémů, ale také k ukládání paměťové stopy. Přesto jeho průměrná doba klesá. Zatímco ještě v 60. letech jsme spali v průměru 7,5–8 hodin, dnes je to 6,5–7 hodin. „Podílejí se na tom různé sociologické a psychologické fenomény. Jedna z jednodušších teorií je, že dnes máme mnohem více podnětů, kterým se můžeme věnovat, a tudíž často aktivně odkládáme spánek a snažíme se víc vyplnit čas a žít život naplno. To ale často vede k tomu, že si můžeme poškodit zdraví,“ varuje MUDr. Vaněk. Spánek je aktivně řízen dvěma procesy, cirkadiánním rytmem a homeostatickým procesem. U průměrného českého člověka, který vstává cca mezi šestou a osmou hodinou, se tyto dva procesy setkávají mezi desátou a jedenáctou hodinou večer a v tu dobu bychom měli být schopni přirozeně usnout. Jak MUDr. Vaněk vysvětluje, u jižních národů zvyklých na polední siestu se homeostatický proces přeruší, dojde k doplnění části energie během dne a následně se pak posouvá i doba nočního spánku. V lidské kultuře je typický monofázický spánek, dvou‑ nebo trojfázový spánek je běžný spíše pro vývoj, tedy dětství a dospívání. Současné výzkumy ukazují, že mozek v průběhu spánku, zejména v REM fázi, cíleně prochází veškeré informace uplynulého dne a z nich selektivně vybere cca 25 procent, které uloží. Co a proč si pamatujeme, je cílem dalšího bádání. Jisté však je, že v průběhu spánku klesá koncentrace odpadních látek v mozku, což je dáno např. tím, že se zvětšují prostory mezi buňkami, což umožňuje plynulejší odstranění odpadních látek z mozkomíšního moku a jejich vylučování např. močí. V průběhu spánku dochází i u dospělého člověka k nárůstu koncentrace růstového hormonu, což má vliv na svalovou a buněčnou regeneraci. Spánek také podporuje neuroplasticitu mozku a tvorbu learning synapsí. V průběhu roku zažije epizodu přechodné nespavosti na 50 procent populace, přitom primární nespavostí bez vazby na jiné onemocnění trpí cca šest procent lidí. Častější je nespavost u lidí starších 65 let, i když pro přibývající věk je typický kratší a přerušovaný spánek. K příznakům nespavosti patří: únava, nedostatek energie, poruchy paměti, zpomalenost, snížená pozornost, napětí, úzkost, podrážděnost, pozdní usínání, brzké probouzení, mikrospánky, usínání při jednotvárných činnostech. Objektivní známky nespavosti lékař určuje na základě anamnézy, spánkového deníku, dotazníkového šetření a polysomnografie. Nejčastější příčiny nespavosti: stres, nadměrná psychická zátěž, nepravidelný spánkový režim, změna přirozeného biologického rytmu, psychické poruchy, špatné prostředí pro spánek, léky a návykové látky, nemoc a zvláště bolest, nedostatek pohybu během dne, naučená psychofyziologická nespavost, paradoxní nespavost. Léčba nespavosti spočívá vždy především v odstranění její příčiny, tedy tlumení bolesti, úpravě návyku, léčbě duševního onemocnění (úzkost, deprese). Důležité je naučit se pracovat se stresem (relaxace), upravit životosprávu, životní styl a omezit konzumaci stimulujících a návykových látek. Léky jsou až na výjimky pouze přechodné řešení a pomoc k překonání nejakutnějších obtíží. Jak doporučují i odborné guidelines Psychiatrické společnosti ČLS JEP pro léčbu insomnie, první léčebnou modalitou je kognitivně behaviorální terapie (KBT). „Například i britský NICE (National Institute for Health and Care Excellence) doporučuje v první linii léčby jednoznačně KBT. Praktický lékař pošle pacienta k psychologovi nebo doporučí aplikaci se státem garantovaným kursem pro nespavost. Teprve pokud nic z toho nezabere, jsou předepisovány léky,“ říká MUDr. Vaněk s tím, že KBT je zaměřena na chování a pracuje s návyky a zlozvyky jedince. Psychoterapeutické postupy jsou účinné u 70–80 procent pacientů v péči praktického lékaře. Ve farmakoterapii se k léčbě nespavosti předepisují hypnotika 3. generace, jejichž užívání je ale přechodné (max. 4 týdny), mají řadu nežádoucích účinků a jsou spojena se vznikem závislosti. Další možností jsou anxiolytika a antihistaminika 1. generace, která jsou předepisována především u nespavosti s úzkostnou složkou. „Lepší volbou, která je zvláště v psychiatrii preferována, je léčba antidepresivy, kde pro nespavost stačí velmi nízká, a tudíž bezpečná dávka. Výhodou je, že zde nevzniká závislost a je možné jejich dlouhodobé užívání, včetně užívání podle potřeby. Předepisována mohou být i praktickým lékařem,“ říká MUDr. Vaněk. Alternativní možností je i léčba melatoninem, syntetickým hormonem účastnícím se cirkadiánních rytmů, který je vhodný zejména u lidí nad 55 let, je nenávykový a velmi bezpečný i u pacientů s dalšími civilizačními chorobami. Hodnocení efektu této terapie ale nastává až po 13 týdnech léčby. Jak se odborníci shodují, správný spánek je nedílnou součástí zdravého fungování našeho organismu a podle toho by mu měla být věnována i patřičná pozornost.   K VĚCI... Co možná o spánku nevíte Po 16 hodinách vzhůru je reakční doba a funkčnost mozku rovna 0,5 promile v krvi. 12 % lidí sní černobíle. Před vynálezem televize byl poměr opačný, jen 1/3 lidí snila barevně. Žirafa spí necelé dvě hodiny denně, oproti tomu netopýr hnědý téměř 20 hodin. Delfíni a velryby spí jen napůl – jedna hemisféra je vždy vzhůru. Organismus dříve zemře na spánkovou deprivaci než nedostatkem jídla. Člověk je jediný savec, který vědomě oddaluje spánek. Zdroj: MT

Čas načtení: 2025-04-10 14:50:00

Raynaudův syndrom aneb když bělají prsty

V první řadě je nutné rozlišovat mezi primárním a sekundárním Raynaudovým syndromem. Zatímco v případě primárního Raynaudova syndromu, který se označuje také jako Raynaudova choroba či Raynaudova nemoc lékaři obvykle neznají konkrétní příčinu obtíží, sekundární Raynaudův syndrom (nebo fenomén) vzniká na podkladě jiného onemocnění. Primární Raynaudův syndrom Funkční tepenná porucha, která postihuje především periferní části horních končetin. Mezi její charakteristické projevy patří bělání prstů na rukou, ztráta citlivosti a pocity chladu či bolesti v postižené oblasti. Vlastní příčina těchto zdravotních komplikací není lékařům dosud známá. Pacienti ovšem mívají zvýšený cévní tonus, který je podmíněný působením sympatiku a může být způsoben například chybným řízením v hypotalamu, ale i zesílenou citlivostí hladkých svalů na noradrenalin. Významnou roli také pohlavní hormony. Mladé ženy proto bývají postiženy až sedmkrát častěji než muži, přičemž obtíže se obvykle dostaví mezi 15. a 30. rokem života a po menopauze opět ustupují. Raynaudova choroba se řadí mezi vazoneurózy, což jsou funkční poruchy periferních tepen. Pro tuto chorobu jsou typické křečovité stahy drobných tepen a tepének, které znemožňují zásobení postižené oblasti okysličenou krví. Takový záchvat mohou vyvolat například silné emoce, pobyt v chladném a vlhkém prostředí nebo přílišná námaha. Mezi charakteristické projevy Raynaudovy choroby patří záchvaty, při nichž dochází k zblednutí kůže na konečcích prstů (typicky) nebo na jiných periferních částech těla, jako jsou například uši, rty či nos. Tento stav může být spojený také se ztrátou citlivosti, bolestmi a pocity chladu v postižených oblastech. Oslabení přítoku krve může vést také k rozvoji cyanózy, kdy kůže pacienta nabývá modrých až fialových odstínů. Sekundární Raynaudův syndromČasto bývá jedním z prvotních projevů jiného onemocnění či dalších zdravotních obtíží. Mezi hlavní příčiny patří například: Autoimunitní onemocnění (sklerodermie, systémový lupus erythematodes…)Cévní onemocnění (embolie, trombóza podpažní žíly…)Hematologická onemocnění (například polycytémie)Neurologická onemocnění (například roztroušená skleróza)Poruchy pohybového aparátu (skolióza, artróza…)ArteriosklerózaJaterní cirhózaÚrazy a poraněníOtrava těžkými kovy, houbami či jinými látkamiNežádoucí účinky některých léčivKouření, které způsobuje stažení cév Výskyt sekundárního Raynaudova syndromu bývá spojený také s působením nadlimitních vibrací, které jsou na ruce často přenášeny z ručně ovládaného pneumatického nářadí. Mezi ohrožené skupiny obyvatelstva patří například stavební a lesní dělníci, pracovníci používající sbíječky, brusky a ruční pěchovačky nebo kameníci a horníci, kteří k práci potřebují pneumatická kladiva a vrtačky. Příznaky sekundárního Raynaudova syndromu často bývají závažnější než symptomy primární varianty. V tomto případě totiž může dojít k dlouhodobému snížení nebo dokonce i zastavení krevního průtoku a poškození periferní oblasti nedostatkem kyslíku. Pacientům, kteří takové obtíže zaznamenají, pak hrozí výrazné poškození či odumírání tkání (nekróza). Jednotlivé fáze záchvatu Recidivující záchvaty, jež jsou pro Raynaudovu chorobu typické, obvykle trvají zhruba 10–20 minut. Nejčastěji bývají způsobeny chladem, stresem či přílišnou námahou. Vyvolat je tedy může například pobyt ve studeném prostředí, ponoření rukou do studené vody, ale i pouhé vytahování jídla z lednice. Jejich průběh je poté rozdělen na tři samostatná stadia, která se označují jako anemická, cyanotická a hyperemická fáze. Anemická fáze V první fázi, která se nazývá anemická, dochází ke křečovitému stahování tepen, což postupně vede k odkrvení postižených částí těla. Těmi jsou ve většině případů špičky prstů. Jelikož je křečovitý stah úplný a na dané místo nepřitéká žádná krev, oblast je nápadně bledá a hranice postiženého úseku bývá výrazně ohraničená. Cyanotická fáze Pokud jde o cyanotickou fázi, ta může buď přímo navazovat na předchozí (anemickou) fázi, nebo může sama záchvat odstartovat. V tuto chvíli již není křečovitý stah tepen úplný a do postižené oblasti přitéká malé množství krve. V důsledku nedostatečného okysličení začíná kůže v periferních oblastech těla modrat, což se označuje jako cyanóza. Hyperemická fáze Během posledního stadia dochází k uvolnění křečovitého stahu tepen a urychlení proudění krve, což následně vede k bolestivému překrvení postižených oblastí, k jejich zčervenání či nepříjemnému brnění. Diagnostika Správnou diagnózu může v případě Raynaudovy choroby lékař stanovit na základě pacientovy anamnézy, fyzikálního vyšetření a klinického obrazu. Jedním ze základních postupů je prstová pletyzmografie a k vyloučení sekundární formy Raynaudova syndromu poté slouží kapilaroskopie. Raynaudův syndrom léčba Léčba Raynaudova syndromu se vždy odvíjí od toho, zda se jedná o primární či sekundární formu onemocnění. Jestliže bělání prstů a další nepříjemné příznaky způsobuje jiná choroba, je nutné zaměřit se na tento problém, přidat další vyšetření a následně zvolit vhodnou terapii. Pokud se však jedná o Raynaudovu chorobu, léčba obvykle spočívá v kombinaci nefarmakologických a farmakologických metod. Základem nemedikamentózní terapie je prevenceTa spočívá hlavně v zavedení speciálních opatření, jež chrání organismus proti škodlivým vlivům, které u pacientů záchvaty vyvolávají. Sem patří například: Ochrana před chladem (teplé oblečení, které chrání celé tělo)Ochrana před prochladnutím při koupání v letních měsícíchOchrana před škodlivými vibracemi a dalšími mechanickými vlivyVyhýbání se příliš těsné obuvi a rukavicímEliminace stresových faktorůÚplné vynechání kouřeníDodržování pitného režimu Kromě těchto opatření mohou pacientům pomoci také koupele rukou a nohou střídavě v chladné a teplé vodě, jemné masáže nebo třeba speciální cviky na protažení prstů. Lékař poté může doporučit i dietu a pacientům údajně pomáhá trehaloza (Prederozim), ženšen nebo výtažky z jinanu dvoulaločnatého (ginkgo biloba). Škodlivé naopak mohou být otřesy způsobené sportem, hrou na hudební nástroj či dlouhodobým psaním na počítači. Co se týče farmakologické léčby, zde se nejčastěji používají blokátory kalciových kanálů, jako jsou například nifedipin a diltiazem. Tyto látky brání křečovitému stahování cévní svaloviny, čímž se snižuje závažnost i frekvence výskytu jednotlivých záchvatů. Někdy se ovšem používají také jiná léčiva a jednou z možností léčby Raynaudova syndromu je i pulzní terapie. 

Čas načtení: 2020-12-21 11:54:38

Kniha NEVIDITELNÍ ZABIJÁCI popisuje hrozby, které představují infekční choroby v 21. století

Autoři knihy Neviditelní zabijáci. Lze zvítězit nad smrtícími patogeny? se zabývají širokou paletou nakažlivých nemocí, ale soustřeďují se zejména na identifikaci a zkoumání těch, které mají potenciál rozvrátit sociální, politickou, hospodářskou, emoční a existenční stabilitu obyvatel velkých regionů či dokonce celé planety. Současně nabízejí politické a vědecky podložené přístupy k řešení popsaných problémů. Renomovaný epidemiolog Michael T. Osterholm, jenž se při novodobých pandemiích pohyboval v první linii, a spisovatel a dokumentarista Mark Olshaker na základě nejnovějších poznatků lékařské vědy zkoumají prostředky, které musíme vynaložit, a programy, jež musíme rozvinout, pokud se máme před infekčními nemocemi ubránit. V této knize dokazují, že bychom se jednoho dne mohli probudit do světa, v němž mnohá antibiotika už neléčí, biologické války jsou skutečností a hrozba katastrofální chřipkové nebo koronavirové pandemie je neustále přítomná. Jen pokud pochopíme, co je třeba vykonat a změnit, dokážeme zabránit nejhoršímu. Infekční nemoci považujeme za nejzhoubnějšího nepřítele lidstva, protože jsou jediným typem nemocí, jež nás postihují kolektivně a někdy i v masovém měřítku. Pokoušet se zastavit přenos choroby připomínající chřipku, například covidu-19, je jako zastavovat vítr. Jsme po nějakých sto letech vědeckých pokroků lépe připravení na to, abychom se s takovou pohromou vyrovnali? „Bohužel ne tak docela. Všechny epidemie od začátku 21. století přišly jako překvapení, přestože žádným překvapením být neměly,“ píší autoři této knihy. Epidemie covidu-19, eboly, MERS a horečky zika nám ukazují, jak žalostně málo jsme připravení na to, abychom se s těmito ataky dokázali vypořádat. Co tedy můžeme – a musíme – učinit, abychom se ochránili? „S nápadem na tuto knihu jsme přišli během západoafrické epidemie eboly v letech 2014–2016. Dokončili jsme ji během epidemie horečky zika, jež se z pacifických ostrovů rozšířila do Severní i Jižní Ameriky,“ píší autoři v úvodu knihy. V následujících kapitolách věnují pozornost všem velkým epidemiím za poslední tři desetiletí. Současně rozebírají politické aspekty této oblasti včetně bioterorismu, obchodu s vakcínami a ohrožení veřejného zdraví antimikrobiální rezistencí vůči lékům. Například v kapitole Jak chřipku smést ze stolu vysvětlují nezbytnost projektu vývoje univerzální, zlomové vakcíny proti chřipce pro globální trh, která by mohla mít stejný přínos jako vakcína proti neštovicím. V kapitole Matice hrozeb autoři identifikují čtyři typy událostí, jež mají skutečný potenciál negativně ovlivnit celou planetu: totální jaderná válka, srážka s asteroidem, globální změna klimatu a infekční onemocnění. Podle Osterholma mají právě infekční nemoci ve 21. století největší předpoklad k tomu, aby vyvolaly náhlou krizi, která naráz zasáhne celou planetu: celosvětovou epidemii neboli pandemii. V tuto chvíli by naší velkou kolektivní starostí měla být chřipková pandemie. Autoři navrhují čtyři stupně priority, které by měly vést ke „krizové agendě“.   Ukázka z knihy: Předmluva k vydání z roku 2020 S nápadem na tuto knihu jsme přišli během západoafrické epidemie eboly v letech 2014–2016. Dokončili jsme ji během epidemie horečky zika, jež se z pacifických ostrovů rozšířila do Severní i Jižní Ameriky. Při psaní jsme měli na paměti koronavirovou epidemii SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome, těžký akutní respirační syndrom) z roku 2002, jež vypukla v jihovýchodní Asii a přenesla se do Kanady; epidemii vyvolanou roku 2009 chřipkovým virem H1N1, jež se přihnala z Mexika; a MERS (Middle East Respiratory Syndrome, blízkovýchodní respirační syndrom), další koronavirus, který se roku 2012 rozšířil na Arabském poloostrově. V době, kdy píšeme tuto novou předmluvu, se svět potýká s pandemií nemoci covid-19, již vyvolal nový koronavirus, který se zničehonic objevil na konci roku 2019 v Číně a bleskovou rychlostí se rozšířil dál. Tato koronavirová pandemie připomíná chřipku způsobem šíření nákazy mezi lidmi: přenáší se tak, že člověk v blízkosti nakažené osoby se vzduchem vdechne kapénky a drobné aerosolové částice plné viru – to podrobně líčíme v kapitole 19, kde se zabýváme chřipkovými pandemiemi a jejich průběhem. Co mají tyto epidemie infekčních nemocí společného?      Všechny přišly jako překvapení, přestože žádným překvapením být neměly. Neměla by jím být ani ta příští, a buďme si jisti, že nějaká příští přijde, a po ní další a tak pořád dál. A jak v této knize nastiňujeme, jedna z nich bude ještě větší a o několik řádů vážnější než covid-19. S největší pravděpodobností půjde o nový chřipkový virus se stejným zničujícím Neviditelní zabijáci dopadem jako velká chřipková pandemie z let 1918–1919, jež si vyžádala padesát až sto milionů lidských životů. Nová pandemie se však bude odehrávat ve světě s třikrát tak velkým počtem obyvatel a mezinárodní komerční leteckou dopravou; v tomto světě jsou sudy prachu v podobě megaměst třetího světa, živočišné rezervoáry nemocí v důsledku zásahů do jejich přirozeného prostředí přicházejí až k našim dveřím, lidé a zvířata coby hostitelé choroboplodných zárodků žijí ve stamilionových počtech těsně vedle sebe a všechno od elektroniky a autosoučástek až po životně důležité léky, bez nichž i ty nejvyspělejší nemocnice přestanou fungovat, dodávají celoplanetární zásobovací řetězce na základě modelu just-in-time (přesně na čas).      Jsme po nějakých sto letech vědeckých pokroků lépe připravení na to, abychom se s takovým kataklyzmatem vyrovnali? Bohužel ne tak docela, jak píšeme v kapitole 19. Prostým faktem je, že všechny analýzy, priority a doporučení ohledně proaktivních opatření, o kterých jsme se zmiňovali v prvním vydání Neviditelných zabijáků, zůstávají i nadále aktuální a relevantní. Nenacházíme žádné uspokojení v tom, že jsme měli pravdu, nicméně varováni jsme byli včas.      Podívejme se na skutečný stav věcí.      Pokoušet se zastavit přenos nemoci připomínající chřipku, například covidu-19, je jako zastavovat vítr. Téměř drakonickými omezujícími opatřeními, jakým mohla čínská vláda podrobit stamiliony občanů, a také pokusy zemí jako Jižní Korea a Singapur, kde se snažili identifikovat nakažené lidi i všechny ty, se kterými nakažení mohli být v kontaktu – čehož se ve Spojených státech bolestně nedostávalo –, se šíření viru přinejlepším zpomalilo. Bývalo by se mohlo omezit jen s pomocí účinné vakcíny, která neexistovala. Když se s takovým podnikem začíná úplně od začátku, žádá si to mnoho měsíců nebo i mnoho let práce.      Životně důležité při každé pandemii je fungující vedení země. První povinností prezidenta či kterékoli hlavy státu je podávat přesné a aktuální informace pocházející od zdravotnických odborníků, nikoli od operativců, kterým jde o politickou agendu. Je mnohem lepší říct, že něco nevíme, ale že se snažíme na to přijít, než vést nesmyslné řeči, které by se v následujícím zpravodajském pořadu daly vyvrátit. Pokud se hlava státu vzdá důvěryhodnosti, veřejnost nebude vědět, kam se obrátit. Různé studie však opakovaně prokázaly, že pokud se veřejnosti dostává poctivých a otevřených informací, panika téměř nikdy nevznikne a všichni se naučí táhnout za jeden provaz.      V prohlášení CIDRAP (Center for Infectious Disease Research and Policy, Centrum pro výzkum infekčních nemocí a politiku při Minnesotské univerzitě) se už 20. ledna 2020 konstatovalo, že vzhledem k jasným charakteristickým znakům přenosu vyvolá virus covid-19 pandemii. Proč Světové zdravotnické organizaci (WHO) trvalo až do 11. března, než oznámila, že jde o globální pandemii? To podle nás vedlo k tomu, že mnozí lídři a organizace se nechali unést pocitem sebeuspokojení, že pořád je velká šance virus potlačit. Krom toho to nešťastně a zbytečně všechny odvádělo od nezbytných plánů, jak nemoc zmírnit a jak s ní žít. Po takovýchto zmatcích a debatách bychom si měli uvědomit, že hrozí-li světu nový zhoubný nepřítel, potřebujeme pro vyhodnocení takového nebezpečí efektivnější metody.      První zásadní otázka, kterou si musíme položit, zní: Jak jsme k této krizi dospěli? Tak jako u většiny katastrof jde o souběh několika faktorů. Během necelých dvou desetiletí od epidemie SARS se svět dostal do mnohem kritičtější závislosti na Číně, pokud jde o výrobní zdroje.      Na celém světě dnes ve výrobě, v zásobovacích řetězcích i v dodávkách vládne model just-in-time (přesně na čas). Je smutné, pokud si nemůžeme koupit vytoužený nejnovější televizor nebo chytrý telefon, protože továrna v provincii Chu-pej nebo Kuang-tung je kvůli nějaké nákaze zavřená. Mnohem horší situace nastane, pokud neseženeme základní životně důležité léky, které dennodenně pomáhají k lepšímu životu milionům lidí s chronickými nemocemi nebo se zdravotními potížemi, nebo pokud nejsou k dostání nezbytné osobní ochranné prostředky (OOP) pro zdravotníky v přímém kontaktu s pacienty nakaženými covidem-19.      Uvažte následující statistiku: Krátce před vypuknutím pandemie H1N1 v roce 2009 jsme v CIDRAP prováděli celonárodní průzkum, při němž jsme zpovídali nemocniční farmaceuty a lékaře z jednotek intenzivní péče a oddělení urgentního příjmu, jak o tom píšeme v kapitole 18. Během aktualizace průzkumu jsme identifikovali víc než 150 životně důležitých léků na všechny typy nemocí, které se v USA běžně používají a bez nichž by mnozí pacienti během několika hodin zemřeli. Všechny jsou generické a mnohé – nebo jejich aktivní farmaceutické složky – se vyrábějí především v Číně nebo v Indii. Na počátku epidemie covidu-19 už třiašedesát z nich bylo v krátké lhůtě nedostupných nebo vedených jako běžně nedostatkové – to je jen jeden příklad toho, jak jsme zranitelní. Pokud nemoc a karanténa zabrání čínským továrnám v práci a naruší či zastaví provoz na námořních cestách, a láhve a ampule v resuscitačním vozíku tak zůstanou prázdné, potom už bude jedno, jak je ta či ona moderní nemocnice v nějakém velkém západním městě dobrá. Naše kolektivní závislost na Číně, pokud jde o levnou a efektivní výrobu, by při pandemii covidu-19 i při budoucích nákazách mohla vést k vedlejšímu důsledku v podobě podstatných ztrát na životech.      Ekonomika moderní zdravotní péče navíc svým diktátem vede k tomu, že většina nemocnic má extrémně omezené zásoby osobních ochranných prostředků, včetně obyčejných respirátorů i respirátorů N95. Jak zareagujeme, jestliže nedokážeme chránit zdravotnický personál, nepostradatelný pro péči o nemocné, kteří se do už tak přetížených zdravotnických zařízení bezesporu nahrnou? To, jak se povede zdravotníkům, bude skutečně historickým měřítkem toho, jak jsme na průběh této krize i krizí budoucích reagovali. Pokud neuděláme vše, co je v našich silách, abychom je ochránili, ošetřující personál se rychle promění v pacienty a bude pro už tak přeplněná zdravotnická zařízení znamenat další zátěž.      Svět nikdy nepočítal s tím, že Čína by se mohla na celé měsíce prakticky zavřít a nedodávala by mnohé z toho, co naléhavě potřebujeme. To bohužel není v dnešní realitě přijatelnou omluvou. Chceme-li vážně takovéto hrozbě do budoucna zabránit, musejí se vlády na mezinárodní úrovni zavázat k tomu, že rozptýlí a diverzifikují výrobu nezbytných léčiv, lékařského materiálu a zdravotnického vybavení. Představme si to tak, jako kdybychom uzavírali pojistku. Pojišťovny katastrofám nebrání, nýbrž zmírňují jejich dopad.      Bude to stát víc? Nepochybně ano, ale je to jediná cesta k jistotě, že dokážeme adekvátně zareagovat, až katastrofální pandemie opravdu udeří. V době, kdy se nejrůznější omezující opatření a karantény stávají běžnou rutinou, musíme mít prostředky k tomu, aby výrobní a distribuční řetězce dál fungovaly, pokud jde o léky a další životně důležitý materiál, jako jsou injekční jehly a stříkačky a také základní prostředky jako infuzní roztoky.      Nejenže potřebujeme po celém světě vybudovat víc výrobních kapacit a zajistit dostatek různých zařízení, ale také musíme na úrovni států masivně investovat do nových léků a antibiotik, u nichž z komerčního hlediska neexistuje efektivní obchodní model. Neočekávejme, že komerční farmaceutické společnosti vloží miliardy dolarů do léků, které se budou používat jen za stavů nouze. Po epidemii eboly z let 2014– 2016 začaly některé státy naléhat, aby se rychle vyrobila vakcína. Na základě mezinárodní iniciativy vznikla CEPI (Coalition for Epidemic Preparedness Innovations, Koalice pro inovace a připravenost na epidemie), aby stimulovala a urychlila vývoj vakcín proti nově se objevujícím infekčním nemocem a během epidemií pak umožnila lidem přístup k těmto vakcínám. Zatímco práce na vývoji vakcíny proti ebole pokročily – do značné míry díky jiným projektům –, u jiných vakcín se postoupilo jen velice omezeně. Komerční trh zůstává malý až do chvíle, kdy už je pozdě, kdy se infekce už šíří. Spojte si toto se skutečností, že mnohé z těchto nemocí se objevují v těch světových regionech, kde lidé na vakcíny i další léky mají nejméně peněz. Pak nám dojde, že pro výzkum, vývoj a distribuci určitých kategorií léků potřebujeme jiný model. Jediné řešení představují vládní subvence a záruky ohledně nákupů. To nebude levné, ale dlouhodobý přínos v podobě zachráněných životů bude daleko větší než náklady.      Jenže pokud jde o veřejné zdraví, přemýšlíme v dlouhodobém horizontu zřídkakdy. To se musí změnit. Z geopolitického hlediska by krize vyvolaná pandemií mohla dokonce mít i pozitivní dopad. A to pokud nám dojde, že se tento problém týká všech, že rozdíly mezi námi nejsou důležité, a zahájíme mezinárodní spolupráci.      Všechna rozhodnutí, jak se s nákazou vyrovnat, by měla vycházet z prokázaných faktů. Když se z covidu-19 stala celosvětová pandemie, pomohlo zastavení letecké dopravy z Evropy do USA zpomalit šíření nemoci nebo omezit výskyt nových případů neboli jinými slovy: došlo ke zploštění křivky nemoci? Například u eboly nebo SARS je virus přenosný až několik dní poté, co se u nakaženého jedince objeví příznaky. Zato chřipka a covid-19 se mohou přenášet ještě před nástupem příznaků nebo i v případě, že přenašeč vůbec neonemocní. Ve světle charakteristických rysů covidu-19 pak karanténa cestujících a posádky na výletní lodi Diamond Princess u japonského přístavu Jokohama vypadá jako krutý experiment na lidech. Zdraví lidé tu ve stísněných prostorech museli dýchat stejný vzduch jako jejich nakažení spolucestující. Tímto opatřením se podařilo dokázat jen to, jak snadno a rychle se virus může šířit.      Úřady musejí při rozhodování brát v úvahu především specifika té které nemoci a to, jakou část populace nemoc postihuje. Víme, že v případě chřipky funguje to, když se v první fázi epidemie zavřou školy, a tak v mnohých zemích zavřeli školy i na začátku pandemie covidu-19, aniž měli data, která by tuto teorii podpořila. V této fázi epidemie či pandemie bychom k podobnému kroku měli přistupovat jen tehdy, pokud můžeme prokázat, že mezi dětmi je nakažených víc, když jsou ve škole, než když zůstanou doma. Dva vyspělé městské státy, které nákaza zasáhla, se hned na počátku pokusily zareagovat co nejrychleji a nejúčinněji. V Hongkongu školy zavřeli. V Singapuru je nezavřeli. Pokud jde o šíření nemoci, neprojevil se mezi nimi nakonec skoro žádný rozdíl.      U každého politického rozhodnutí musíme také brát v úvahu jeho vedlejší účinky. Pokud se zavřou školy a děti musejí zůstat doma, v mnoha případech se o ně starají prarodiče. Covid-19 však nepoměrně častěji vyvolává vážné onemocnění právě u starších lidí, které se snažíme před nebezpečím co nejvíce chránit tím, že je izolujeme od potenciálních přenašečů.      Dalším příkladem budiž to, že v mnoha zdravotnických zařízeních má až 35 procent zdravotních sester děti ve školním věku a až 20 procent z nich by muselo zůstat doma a o děti pečovat, protože žádnou jinou možnost nemají. Zavření škol tak může vést k tomu, že v době zdravotní krize přijdeme o 20 procent nepostradatelných sester ještě předtím, než začneme počítat ty, na něž se nebudeme moct spoléhat, protože samy onemocní. V každém případě je třeba všechny tyto záležitosti zvažovat opatrně a komplexně, což je náročný úkol.      Dáváme mnoho miliard dolarů ročně na národní bezpečnost a obranu, a to vždy v rámci několikaletého rozpočtu. Zdá se však, že ze zřetele ztrácíme tu největší bezpečnostní hrozbu: zhoubné mikroby, které způsobují infekční nemoci. Nikdy by nás ani nenapadlo, abychom šli do války a až poté u dodavatelů objednávali letadlové lodě nebo zbraňové systémy, jejichž vývoj a výroba trvají několik let. A nikdy by nás nenapadlo, abychom provozovali velké letiště bez dokonale fungujícího, kdykoli k zásahu připraveného hasičského sboru, přestože ho sotvakdy bude třeba.      Jenže ve válce proti našemu nejzhoubnějšímu nepříteli právě tohle děláme zas a znovu. Jakmile hrozba pomine, jako bychom na vše zase zapomněli, než se objeví další. Nebezpečí, že se objeví nějaký jiný mikrob, si vláda, průmysl, média ani veřejnost nikdy nepřipouštějí. Všichni předpokládají, že o tento problém se postará někdo jiný. Výsledkem je, že jsme žalostně nepřipravení, protože chybějí investice, vedení i společná vůle. Za budíček, kterého možná bude, možná nebude dbát, tak svět zaplatí zatraceně přemrštěnou cenu.      Co kdybychom na druhou stranu brali SARS jako lekci, ze které je třeba se poučit, a – jak konstatujeme v kapitole 13 – jako předzvěst věcí příštích?      Vynaložili bychom opravdové úsilí a vyvinuli proti koronaviru SARS vakcínu, která by možná zabírala i na covid-19. Ale i kdyby nezabírala, pokročili bychom o hodně dál v základním výzkumu, věděli bychom, jak virus funguje, a vyvinuli bychom „platformu“ vakcín proti koronavirům.      Ne vždy, když udeří nějaká neznámá nemoc, budeme mít připravenou vakcínu. Nepleťme si však nějakou neznámou nemoc s budoucí chřipkovou pandemií, které se všichni zdravotníci obávají. Tu můžeme očekávat a musíme se na ni připravit. V kapitole 20 nastiňujeme, že potřebujeme zlomovou vakcínu proti chřipce – někteří mluví o univerzální vakcíně –, která by fungovala na všechny kmeny viru či alespoň na většinu z nich. Nebyli bychom pak závislí na každoročních vakcínách kolísavé účinnosti, jejichž složení do značné míry vychází z odhadů, které kmeny pravděpodobně v nadcházející sezoně převládnou. K zajištění tohoto výzkumu a všech doprovodných nákladů zřejmě bude třeba programu srovnatelného s Projektem Manhattan, ale nedokážeme si představit nic jiného, co by potenciálně mohlo zachránit tolik životů a uchránit lidstvo od zdravotní a hospodářské katastrofy, ze které by se zotavovalo desítky nebo i stovky let.      Když odezněla krize kolem západoafrické epidemie eboly, vyšlo množství fundovaných a hluboce analytických zpráv, vypracovaných institucemi jako Organizace spojených národů, Světová zdravotnická organizace, Národní lékařská akademie USA a společný projekt Ústavu globálního zdraví při Harvardově univerzitě a Fakulty hygieny a tropického lékařství při Londýnské univerzitě. Ve všech zprávách se podrobně líčí, jak zpočátku chyběla koordinace a jak nikdo nedokázal rozpoznat rozsah problému. Všechny také obsahují podobnou a cennou strategii a procedurální doporučení, jak reagovat příště. Realizovány však byly jen nemnohé z doporučených kroků a v podstatě tyto dokumenty od té doby někde na policích zapadají prachem. Výsledkem je, že dnes nejsme skoro o nic dál, než jsme byli, když epidemie eboly propukla.      Potřebujeme tvůrčí představivost ohledně toho, co se může a také bude dít a co budeme potřebovat, abychom se na to připravili. K tomu patří plány pro nepřetržité fungování zdravotní péče, státní správy a obchodu. Potřebujeme mezinárodní strategické zásoby životně důležitých léků a plicních ventilátorů pro pacienty, stejně jako osobních ochranných prostředků pro zdravotníky. Spojené státy by měly mít své vlastní podobné zásoby s realistickým množstvím potřebného materiálu – nikoli hrubě nedostatečné zásoby, jaké v současnosti máme k dispozici pro boj s covidem-19. A potřebujeme životaschopný plán, jak víceméně okamžitě navýšit kapacity v nemocnicích a na klinikách, například stavěním stanů na parkovištích, aby pacienti s podezřením na novou infekci mohli být oddělováni a pokud nutno i izolováni od příjmu běžných pacientů.      Přes veškerá onemocnění, úmrtí, rozvrat a hospodářské ztráty, které pandemie covidu-19 způsobila, by největší tragédií bylo, kdybychom tuto krizi „promarnili“, nepoučili se z ní a nepřipravili se na budoucnost. Pokud si z dějin můžeme něco vyvodit, pak to, že téměř jistě budeme překvapení, až na nás ten či onen mikrob nebo kmen příště zaútočí rozsáhlou nakažlivou nemocí. Ale ohrozíme sami sebe, pokud nebudeme připravení se tomu postavit a nebudeme mít všechny plány a zdroje, o kterých už teď víme, že je budeme potřebovat.      Nezapomínejme na to, že nebezpečný mikrob, který se dnes skrývá někde ve světě, by už zítra mohl být všude.      Právě tomuto tématu se naše kniha věnuje. Úvod V době, kdy jsem pracoval jako hlavní epidemiolog státu Minnesota, neslýchali ode mě státní úředníci a šéfové korporací zpravidla to, co chtěli slyšet. Někteří lidé v médiích mi proto začali říkat „posel špatných zpráv“. Takto nazvanému článku v časopise Mpls. St. Paul Magazine dal jeho autor Kermit Pattison podtitul: „Svéhlavý a přímočarý hlavní epidemiolog tvrdí, že v naší válce proti choroboplodným zárodkům je jen poslem z fronty. Buď jak buď nepřináší dobré zprávy.“      Nemám sice vůbec dojem, že bych byl „svéhlavý“, ale rozhodně se musím přiznat, že „přímočarý“ jsem. Věřím totiž v to, čemu říkám „důsledná epidemiologie“. To znamená, že když se budeme snažit změnit to, co by se mohlo stát, kdybychom nic neudělali, můžeme v pozitivním smyslu změnit chod dějin, a ne jen zpětně zaznamenávat a vysvětlovat, co se dělo. Díky úspěchům, jichž v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století dosáhli – za pomoci doslova tisíců dalších lidí – dva velikáni v oblasti veřejného zdraví, dr. Bill Foege a nedávno zesnulý dr. D. A. Henderson, budou miliony a miliony dětí ušetřeny katastrofy v podobě neštovic. Můžeme vykonat i další dobré skutky, které změní lidem život, avšak pouze pokud takové příležitosti rozpoznáme a budeme mít kolektivní vůli jednat.      Tato kniha vzešla z toho, že při nejzávažnějších krizích, které v naší době veřejnému zdraví hrozily, jsem se pohyboval v první linii: podílel jsem se na léčbě, zkoumal jsem okolnosti, za jakých nákaza vypukla, pracoval jsem na různých programech a navrhoval politická řešení. Mezi tyto krize patří syndrom toxického šoku, AIDS, SARS, rezistence mikrobů vůči antibiotikům, nemoci přenášené jídlem, očkovatelné nemoci, bioterorismus, zoonózy (nemoci přenosné mezi zvířaty a člověkem) včetně eboly, a nemoci přenášené vektory (infekce přenášené komáry, klíšťaty a mouchami, například horečka dengue a virus zika). Pod vlivem všech takových zkušeností a střetů na místní, regionální, národní i mezinárodní úrovni se formovaly a utvářely mé myšlenky. Tyto zkušenosti a střety mě zásadním způsobem poučily o tom, jak se s naším nejzhoubnějším nepřítelem můžeme vypořádat, a pomohly mi ujasnit si, jak k němu přistupovat z hlediska veřejného zdraví.      Infekční nemoci skutečně jsou nejzhoubnějším nepřítelem, který před lidstvem stojí. Infekce sice zdaleka nejsou jediným typem nemocí, které nás všechny postihují, avšak jsou jediným typem nemocí, které nás postihují kolektivně a někdy i v masovém měřítku. Srdeční onemocnění, rakovina, a dokonce i Alzheimerova choroba mají zničující důsledky pro jednotlivce a výzkum vedoucí k jejich léčbě je chvályhodný. Tyto nemoci však nemají potenciál ovlivnit každodenní chod společnosti, znemožnit cestování a obchod, zastavit průmyslovou výrobu či vyvolat politickou nestabilitu.      Profesně jsem se zabýval především tím, že jsem se snažil spojovat různorodé informace a vytvářet z nich souvislé linky ukazující do budoucnosti. Například už v roce 2014 jsem upozorňoval na to, že je jen otázkou času, kdy se virus zika objeví na americkém kontinentě. A roku 2015 jsem před pochybujícím odborným publikem v Národní lékařské akademii (National Academy of Medicine) předpověděl, že MERS se brzy objeví v některém velkém městě mimo Blízký východ. (Pouhých několik měsíců poté se skutečně objevil v jihokorejském Soulu.)      Netvrdím, že mám nějaké jedinečné schopnosti. Předvídání problémů a potenciálních hrozeb by v oboru veřejného zdraví mělo být standardní praxí. CIDRAP (Center for Infectious Disease Research and Policy, Centrum pro výzkum infekčních nemocí a politiku) na Minnesotské univerzitě, jež nyní vedu, jsem založil s tím, že bez politiky nemá výzkum kam směřovat. Dá se to říct i tak, že většinou jdeme od jedné krize ke druhé, nikdy je nepředjímáme a nikdy nakonec nedoděláme to, co bychom dodělat měli.      Mají-li být věda a politika účinné, musejí se prolínat. Pokud tedy v této knize budeme mluvit o realizovaném či potřebném vědeckém pokroku v prevenci nemocí, budeme zároveň i uvažovat, jak s tímto pokrokem naložit.      Chceme nabídnout čtenářům nové paradigma pro přemýšlení o nebezpečí, které bude ve 21. století hrozit, pokud vypukne infekční onemocnění. Budeme se zabývat širokou paletou nakažlivých nemocí, ale soustředíme se na identifikaci a zkoumání těch, které mají potenciál rozvrátit sociální, politický, hospodářský, emoční a existenční blahobyt velkých regionů, nebo dokonce celé planety. Úmrtnosti a smrtnosti jistě patří v našich úvahách první místo, avšak ne místo jediné. V dnešní době by několik potvrzených případů neštovic kdekoli na světě vyvolalo daleko větší paniku, než kolik jí vyvolá mnoho tisíc úmrtí na malárii jen v samotné Africe. ¨      Ne vždy totiž racionálně rozlišujeme mezi tím, co by nás mohlo zabít, a tím, co by nám mohlo ublížit, co by nás mohlo vyděsit či co by nám prostě jen mohlo být nepříjemné. V důsledku toho se ne vždy racionálně rozhodujeme, jak využívat naše zdroje, na co se zaměřit v politice a – upřímně řečeno – čeho se bát. Ve chvíli, kdy píšeme tato slova, má velká část západního světa značné obavy z šíření viru zika, jenž je spojován s mikrocefalií, s dalšími vrozenými vadami a s Guillainovým-Barréovým syndromem. Avšak v posledních několika letech virus horečky dengue, kterou šíří tentýž druh komára, v tomtéž regionu zabil daleko víc lidí, a veřejnost to skoro ani nezaznamenala. Proč? Zřejmě proto, že málokterá situace je tak drastická a strašlivá, jako když se dítě narodí s malou hlavou a má před sebou nejistý život s postižením. To je nejhorší noční můra všech rodičů.      V této knize se stále budeme vracet ke dvěma metaforám nemoci. Jednou je zločin a druhou je válka. Obě jsou výstižné, protože v boji proti infekčním onemocněním nám tak či onak na mysl přicházejí obě tyto hrůzy. Při zkoumání a diagnóze vypuknuvších nákaz si počínáme jako detektivové. Reagovat na tyto nákazy musíme jako vojenští stratégové. Tak jako nikdy nedokážeme eliminovat zločin a válku, nedokážeme eliminovat ani nemoci. A stejně jako se angažujeme v trvalé válce proti zločinu, bojujeme neustále proti nemocem.      V prvních šesti kapitolách představíme příběhy, případy a pozadí, které nám poskytnou kontext pro zbývající část knihy. Poté budeme hovořit o podle nás nejnaléhavějších hrozbách a úkolech a také o praktických prostředcích, jak se s nimi vypořádat.   Americký epidemiolog Michael T. Osterholm, PhD, MPH, (1953) je ředitelem Centra pro výzkum a strategii v oblasti infekčních chorob na Minnesotské univerzitě. Dvacet čtyři let působil v různých funkcích na minnesotském ministerstvu zdravotnictví, posledních patnáct let jako státní epidemiolog, několik let jako zvláštní poradce amerického ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb v otázkách veřejného zdraví a bioterorismu.  Vedl četná vyšetřování případů nákazy mezinárodního významu včetně onemocnění vyvolaných potravinami, syndromu toxického šoku, žloutenky typu B a HIV. Byl mezinárodním lídrem v kritice ohledně naší připravenosti na chřipkovou pandemii. Je autorem stovek odborných článků a knižního bestselleru Living Terrors: What America Needs to Know to Survive the Coming Bioterrorist Catastrophe (2001). Za svou práci obdržel řadu vyznamenání i vědeckých ocenění. Nově zvolený prezident USA Joe Biden jmenoval doktora Michaela Osterholma do svého poradního výboru Transition COVID-19. Americký spisovatel, scenárista a producent dokumentárních filmů Mark Olshaker (1951) začal kariéru v prestižních denících The Wall Street Journal, The Washington Times a The New York Times. S bývalým agentem FBI Johnem E. Douglasem spolupracoval při psaní bestsellerů o forenzní psychologii, jejich dílo se stalo předlohou slavného televizního seriálu Mindhunter: Lovci myšlenek (2017–2019). Olshaker byl konzultantem ministerstva spravedlnosti USA pro oběti trestných činů a působil též jako konzultant Národní lékařské knihovny. Vedle své práce v oblasti trestního práva a veřejného zdraví psal a produkoval dokumentární filmy z různorodých oblastí včetně historie, architektury, vědy, medicíny a dramatu. Je držitelem ceny Emmy za dokument Římské město (1994).   Z anglického originálu Deadliest Enemy. Our War Against Killer Germs, vydaného nakladatelstvím Little, Brown and Company v New Yorku roku 2020, přeložil Robert Novotný, 384 stran, vydalo nakladatelství PROSTOR roku 2020. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-28 16:12:38

Chytrá karanténa je nyní zbytečná, tvrdí epidemiologové a hygienici

Několik desítek terénních epidemiologů a hygieniků napsalo otevřený dopis určený mimo jiné poslancům a vládě, ve kterém varují před přeceňování tzv. Chytré karantény. Při současných počtech případů podle nich snižuje kvalitu epidemiologického šetření a ve svém důsledku i zhoršuje související dopady epidemie. Dopis zveřejňujeme v plném znění. V souvislosti s postupným zaváděním do praxe tzv. Chytré karantény cítíme potřebu i stavovskou povinnost vyjádřit se a uvést na pravou míru mediální obraz o epidemiologické práci, který doprovází nasazování tohoto pro krizové situace vhodného nástroje. Zkreslený mediální obraz bohužel přejímaný i některými politiky a pochopitelně veřejností staví epidemiology a hygieniky do pozice „zadržovatelů pokroku“, se kterou nemůžeme souhlasit. Nemůžeme tuto pozici přijmout, protože je nepravdivá, protože po několika měsících vyčerpávajícího boje přináší právě vysoce sofistikovaná práce epidemiologů a hygieniků, nikoliv tedy „Chytrá karanténa“, první úspěchy, bez ohledu na to, že někde byla dělána s tužkou a papírem a někde elektronickými nástroji či programy. Podstata naší práce je, byla a bude vždy stejná, založená na lékařské a zdravotnické odbornosti nikoliv principiálně na technické podpoře. O to víc nás mrzí výše zmíněné názory, reprezentované například vyjádřením pana Daniela Münicha, člena Národní ekonomické rady vlády.  Epidemiologie a hygiena jsou samostatným lékařským oborem, který se zabývá komplexním studiem výskytu nemocí a poruch zdraví v lidské populaci a studiem faktorů, které tento výskyt podmiňují nebo ovlivňují. Výsledky své činnosti realizuje v návrzích na objektivně podložená opatření vedoucí k ochraně a zlepšení zdravotního stavu populace. V podmínkách nastavených legislativou v ČR se na jejich realizaci podílí a kontroluje jejich účinnost. Úlohou epidemiologů v celém systému ochrany veřejného zdraví je poskytnout alternativy opatření s jejich očekávaným účinkem a možnými dopady. O uplatnění konkrétního opatření v širších souvislostech musí rozhodnout ten, kdo bere na sebe odpovědnost za všechny dopady na obyvatelstvo, tedy vláda nebo jiná autorita. Epidemiologové průběžně monitorují epidemiologickou situaci všech infekčních nemocí. Situaci spojenou s koronavirem (SARS-CoV-2) sledují od konce roku 2019, kdy se objevila první zpráva o neznámé nemoci ve Wuhanu a na riziko šíření infekce čeští epidemiologové bezprostředně upozorňovali. Při výskytu každé infekční choroby je hlavním cílem práce epidemiologů provést neprodleně opatření, která jsou zaměřena na zabránění dalšímu šíření infekce v populaci. Stejný princip byl a je aplikován rovněž u onemocnění COVID-19. Ve světle výše uvedeného, epidemiologové standardně v co nejkratším čase vyhledávají a od objevení se prvních případů onemocnění COVID-19 v ČR vyhledávali nemocné a prováděli epidemiologická šetření, včetně vyhledání úzkých potenciálně infekčních kontaktů a jejich cíleného testování. Toto se standardně děje nepřetržitě a ve většině případů v řádu několika hodin od identifikace nemocné osoby. Protiepidemická opatření nařízená epidemiology krajských hygienických stanic se od samého počátku epidemie zaměřovala na izolaci nemocných, a to podle posouzení jejich zdravotního stavu specialistou v oboru infekčního lékařství v nemocnici nebo v místě bydliště. Dále se prováděla a stále provádí domácí karanténa úzkých kontaktů, tedy osob, které byly vystaveny, exponovány, viru. Karanténou se dle platné legislativy ČR rozumí oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy, od ostatních fyzických osob s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění v období, kdy by se toto onemocnění mohlo šířit. Při posuzování rizikové expozice epidemiologové vychází z doporučení založených na důkazech zejména z WHO a ECDC. V začátku reakce na rozvíjející se epidemii byla činnost epidemiologů v části vyšetřování úzkých kontaktů limitována pouze dostupností testovacích kapacit. V současnosti je laboratorní a odběrová kapacita dostatečná na široké, cílené šetření a diagnostiku. Klíčem odpovědi na tuto epidemii je epidemiologické šetření, cílené vyhledávání jednotlivých nemocných, tedy zdrojů nákazy a jejich kontaktů. Šetření jsou prováděna kvalifikovanými odborníky-epidemiology, jejich každodenní práce s pomocí plošných restriktivních opatření vedla k rychlému poklesu počtu nemocných v ČR. Naprostá většina nemocných je dnes izolována do 24 hodin po vyslovení podezření na onemocnění, obdobně rychle jsou podchyceny epidemiologicky významné úzké kontakty nemocných. „Chytrá karanténa“ neučí epidemiology provádět epidemiologické šetření, protože je to jejich denní rutinní činnost, kterou na pozadí celé události bez světel reflektorů neúnavně a nepřetržitě provádějí. Nemůže ani nahradit epidemiologickou činnost založenou na dlouhodobé zkušenosti a vědeckých poznatcích prováděnou kvalifikovanými odborníky. Jinými slovy epidemiologové karantény dělají chytře už po mnoho let! Cíleně, fundovaně, rychle a efektivně. V současné době platná opatření u osob, které byly v kontaktu s nemocným, ani neumožňují jiný postup než uvalení karantény na 14 dní. Navyšování kontaktů bez řádného epidemiologického posouzení povede naopak ke zvýšení počtu osob, které nemohou chodit do práce a ke zhoršování ekonomického dopadu epidemie. Každý případ je nemocný člověk, originál, který nelze napasovat do jednoduchého algoritmu. Pracujeme s nemocnými lidmi a jejich kontakty, s lidmi z okolí nemocných, z jejich rodin, ze zaměstnání. Jsou to všichni lidé, kteří mají obavy o své zdraví, kladou otázky, potřebují vysvětlit, poradit a pomoci. Nejsou to položky ve skladovém hospodářství, které lze jednoduše vyřídit. Navíc z recentních zkušeností víme, že v zapojených krajích nevede systém k urychlení vyhledávání nemocných a jejich kontaktů. Nástroje „Chytré karantény” mohou pomoci jen v situaci, kdy budou v České republice denně přibývat stovky a stovky nemocných, kdy nejde o kvalitu, ale o kvantitu šetření. Při současných počtech případů naopak systém snižuje kvalitu epidemiologického šetření a ve svém důsledku i zhoršuje související dopady epidemie. Závěrem považujeme znovu za nutné zdůraznit, že zejména díky včasným protiepidemickým opatřením prováděným epidemiology a hygieniky za podpory ostatních pracovníků všech hygienických stanic po celé České republice, epidemiologů ministerstva zdravotnictví, laboratorních pracovníků a díky včasným restriktivním opatřením zavedených státem se výskyt a šíření onemocnění COVID19 daří dosud úspěšně kontrolovat. Je přinejmenším riskantní v současné situaci nahrazovat fungující systém systémem jiným, a to bez znalostí skutečných souvislostí a potřeb profesionálů v ochraně veřejného zdraví, které si navíc stát právě pro tyto situace hromadného výskytu infekčních i neinfekčních nemocí dlouhodobě připravuje a vzdělává. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2023-05-03 16:34:00

Lymeská borelióza je léčitelná, ale bez antibiotik

Lékaři vyvracejí omyly o lymeské borelióze, k nimž patří dlouhodobé nasazování antibiotik. To, že jste měli klíště, neznamená, že budete nemocní, upozorňují. A to ani v případě, že je klíště nakažené. Společnost infekčního lékařství považovala za vhodné reagovat na několik článků, které se objevily ve sdělovacích prostředcích a které měly upozornit na špatnou nebo nedostatečnou léčbu boreliózy v České republice. S tím odborníci nesouhlasí. „Naše poznatky o lymeské borelióze jsou velmi bohaté. Jde o dobře léčitelné, mnohdy spontánně odeznívající, avšak často mytizované onemocnění,“ říkají lékaři s tím, že je jejich úkolem, aby své pacienty přesvědčili o reálné situaci i o tom, že správně léčený a poučený pacient nemusí mít z této nemoci neodůvodněné obavy. Odborníci se proto na tiskové konferenci pokusili vysvětlit podstatu lymeské boreliózy a některé mýty uvést na pravou míru. Zdůrazňují hlavní tři body: Lymeská borelióza Je léčitelné onemocněníPřítomnost protilátek neznamená nemoc Opakovaná antibiotická léčba nemá smysl Lymeská borelióza je onemocnění vyvolané baktérií rodu Borrelia burgdorferi, která má několik druhů. Jde o zoonózu, to znamená, že se jedná o onemocnění, které primárně postihuje zvířata. Člověk je pouze náhodnou obětí infekce a nákaza se od něj již dále nepřenáší. Jak se přenáší nákaza Nákazu přenášejí pouze klíšťata. Dřívější představy, že nákazu přenáší i hmyz, nebyly potvrzeny. Klíšťata jsou v našich podmínkách velmi hojná. Jde o roztoče, kteří mají vývojový cyklus s několika stádii. Už mladé vývojové formy (larvy a nymfy) mohou infekci přenést, avšak přenos je relativně vzácný. Jejich velikost je pouze do jednoho milimetru, takže člověk ani často neví, že měl klíště přisáto. Doba přisátí klíštěte hraje u lymeské boreliózy důležitou roli. Klíště musí být přisáto alespoň dvacet čtyři hodin, aby mohlo dojít k přenosu infekce, tvrdí dokonce odborníci.Máte klíště = jste nemocní? Ne Onemocní každý člověk, u kterého bylo infikované klíště přisáto? Ne. Udává se, že k přenosu infekce na člověka dochází jen asi u pěti procent lidí. Zbytek zvládne obranyschopnost člověka sama. V ojedinělých případech byl popsán přenos na plod v době těhotenství. Nikdy se však nepotvrdilo, že by tato infekce vedla k poškození nenarozeného dítěte. Nákaza se projeví s odstupem Klinické formy mohou být poměrně pestré. Typický je obraz skvrny na kůži – migrující erytém. Pozor, objeví se až s několikadenním odstupem po přisátí klíštěte (může jít až o čtyři či pět týdnů). Další formy jako je postižení nervového systému, kloubů, dalších částí pohybového aparátu, jiné postižení kůže, vzácně postižení oka nebo srdce se mohou objevit v odstupu měsíců až let. Nicméně obávané chronické formy jsou velmi vzácné a po řádné léčbě by k nim nemělo vůbec dojít. Stanovení diagnózy Diagnóza se stanovuje podle klinického nálezu a laboratorních vyšetření, kdy jsou vyšetřovány protilátky proti boreliím. Pozitivita protilátkového testu však automaticky nemusí znamenat a často také neznamená nemoc. Její příčina může být i tzv. paměťová protilátková odpověď, což znamená, že se člověk s infekcí již dříve setkal a nevěděl o tom a imunitní systém nákazu bez rozvoje onemocnění zlikvidoval. Přítomnost protilátek může být také projevem tzv. nespecifické reakce organizmu na jiné onemocnění, jehož příčiny mohou být různé. Nicméně je potřeba zdůraznit, že přítomnost protilátek není nemoc. Protilátky také po léčbě nemizí. Jsou naopak výrazem toho, že se tělo člověka setkalo s infekcí a vytvořilo si obranu. Vzhledem k charakteru imunitní reakce u této infekce přítomnost protilátek v krvi nechrání proti pozdější infekci. K případné nákaze tedy může dojít opakovaně. Rozhodně však není snahou lékařů protilátky z těla „vypudit“, což ani nelze. Léčba: antibiotika lze nahradit Lymeská borelióza je dobře léčitelná i přírodními alternativními postupy - zde jsem našla postup, který zafungoval. Opakované nebo dlouhodobé podávání antibiotik neprokázalo ve velkých klinických studiích žádný přínos u osob, které i po řádné léčbě měly potíže. Tyto potíže jsou někdy označovány jako postboreliový syndrom. Může se jednat o bolesti kloubů, hlavy, únavnost, pocit snížené výkonnosti a další potíže. Obtíže mohou být navozeny prodělanou (a již neaktivní) infekcí, jež vyvolala změny, které se postupně hojí, nebo psychogenními příčinami označovanými jako somatizace nebo psychosomatizace potíží a podobně. Rozhodně je dle lékařů nelze ovlivnit antibiotiky. Přírodní pomocníci při řešení boreliózy Sledování po borelióze Osoby po prodělané lymeské borelióze zůstávají obvykle po určitou dobu pod dohledem lékařů. Sledování trvá obvykle dva roky. Testování klíšťat Některé laboratoře provádějí vyšetřování klíšťat na přítomnost borelií a virů vyvolávajících klíšťový zánět mozku. Avšak jen na základě zjištění, že je klíště nakažené, nelze dle lékařů usuzovat, že infekce byla přenesena na člověka. Tudíž to neznamená automaticky nutnost antibiotické léčby jako u prokázané lymeské boreliózy, varují. U klíšťového zánětu mozku se ani žádná preventivní opatření dělat nedají, tato virová infekce nemá specifický lék.

Čas načtení: 2024-05-31 09:05:00

Západonilská horečka - máme se obávat?

Onemocnění virem západonilské horečky se na lidi nejčastěji šíří pobodáním komáry. Léčba horečky je pouze symptomatická. Většina infikovaných osob nemá příznaky. Snížit riziko onemocnění virem západonilské horečky lze používáním kvalitních repelentů a nošením oděvů s dlouhými rukávy a dlouhými nohavicemi. Původcem onemocnění je virus západonilské horečky (Flaviviridae). Poprvé byl virus idenitifikován v roce 1937 u opic v Ugandě. V přirodě se virus udržuje v cyklu mezi komáry a ptáky. Inkubační doba obvykle trvá 2 – 14 dní. Období nakažlivosti začíná v časných fázích virémie. Virémie dosahuje vrcholu v době objevení se prvních příznaků, během následujících 4 až 6 dní dochází k postupnému snižování koncentrací viru na nevýznamné hodnoty.  Klinický obraz odpovídá horečnatému onemocnění s neurologickými příznaky, v rozsahu od silných bolestí hlavy a svalů až po aseptický zánět mozkových blan nebo mozku (meningitida, encefalitida).  Většina infekcí virem západonilské horečky probíhá bezpříznakově.Většina klinických případů probíhá mírně s příznaky připomínajícími „chřipkovité“ onemocnění.Přibližně 20 % případů se projevuje makulopapulózní vyrážkou a zvětšením lymfatických uzlin.Postižení centrálního nervového systému bývá u méně než 1 % klinicky manifestních nákaz.Přibližně 1 člověk ze 150 nakažených osob může mít závažný až fatální průběh. K přenosu na člověka dochází při pobodání komáry, především rodu Culex, Aedes, Anopheles a Culiseta. Dalším koncovým náhodným hostitelem jsou zejména koně. Přenos z člověka na člověka může nastat, a to prostřednictvím krve, tkání a transplacentárně (z matky na plod), výjimečně během porodu nebo kojení. Předpokládá se, že imunita po překonání nákazy trvá celoživotně.Máme důvod bát se komárů?Mnohem nebezpečnější je navzdory mediální panice obyčejné klíště. Fatální průběh onemocnění je pozorován právě u pacientů s vícečetnými základními onemocněními a nemocných s potlačenou imunitou. Jakákoliv hysterie tedy rozhodně není na místě.  Obzvlášť , když víme, že existuje přirozené řešení jakékoliv horečky, aniž by byla narušena imunita.

Čas načtení: 2025-03-20 08:59:00

Laser slaví 65 let: Vynález změnil i svět oční medicíny

Praha 20. března 2025 (PROTEXT) - Psalo se 22. března 1960, když američtí vědci a budoucí nositelé Nobelovy ceny Charles Townes a Arthur Schwalow nechali patentovat laser. Tím odstartovali celou řadu dalších objevů. Jeden z nejvýznamnějších vynálezů 20. století dnes pomáhá v řadě oblastí, mezi něž patří také oftalmologie. Miliony lidí po celém světě mohou díky laseru lépe vidět i bez brýlí nebo kontaktních čoček.Název LASER vznikl jako zkratka z anglického Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation, tedy zesílení světla pomocí stimulované emise záření. Ačkoliv za „otce laseru“ jsou považování Townes a Schwalow, kteří vstoupili do historie jako držitelé patentu, první dokázal funkční laser zkonstruovat jejich krajan, americký fyzik a inženýr Theodore Harold Maiman. Stalo se tak 16. května 1960. V pozdějších letech si laser našel praktické využití v mnoha vědních oborech, včetně medicíny. Speciálně v oftalmologii se stal účinným nástrojem pro léčbu očních vad i onemocnění.Excimerový laser odstartoval revoluciSvé uplatnění v oftalmologii si nejprve našly excimerové lasery. Laserová technologie Excimer byla původně vyvinuta společností IBM v polovině 70. let minulého století a byla široce využívána při tvorbě počítačových mikročipů. V oftalmologii byl excimerový laser poprvé použit v roce 1985. Zprvu se používal při refrakčních laserových operacích metodou PRK (Photo Refractvie Keratectomy). Dokázal upravit rohovku přesným laserovým paprskem tak, aby vidění bylo ostré. Excimerové lasery pracují s efektem evaporizace, kdy každý jednotlivý výstřel laseru „odstřelí“ z povrchu mikroskopickou částečku tkáně. Tímto způsobem se potom povrch rohovky opracovává do předem vypočítaného tvaru. Působením laseru se změní tvar oční rohovky tak, aby se paprsky světla sbíhaly na sítnici, nikoli před ní či za ní. Tím je dosaženo ostrého vidění. „K nám se laserové korekce očních vad dostaly na začátku 90. let. První generace laserů však byla poměrně nešetrná k rohovce. Chirurgové při nich museli zcela odstranit povrch rohovky, excimerovým laserem odpařit část rohovkové tkáně a tím zlepšit vidění. Pro pacienta byl takový zákrok náročný, protože následné dorůstání rohovky je bolestivé a trvá několik dní,“ uvádí generální ředitel NeoVize Group Petr Kocian, Bc., MHA.Po PRK přišla šetrnější metoda LASIKDalší metodou odstranění refrakčních vad za asistence laseru se stal LASIK (Laser In Situ Keratomileusis). „Metoda LASIK se provádí dodnes, ale jiným způsobem. Dříve spočívala v tom, že se na povrchu oka mikrogilotinovým nožem odklopila tenoučká vrstvička připomínající kontaktní čočku. Pak se excimerovým laserem ‚odpařila‘ určitá část tkáně, která vymodelovala rohovku, a přiklopila se. Problém spočíval v tom, že gilotinou odříznutá lamela klouzala, takže se mohla poměrně snadno shrnout, posunout jinam a mohly vzniknout komplikace,“ popisuje další vývoj laserových operací MUDr. Lucie Valešová, primářka Oční kliniky NeoVize Praha. Tato zastaralá metoda byla ve 21. století nahrazena již třetí generací laserů. Místo gilotinového nože se dnes používá femtosekundový laser. „Ten sice také separuje vrstvičku tkáně, ale ta vypadá podobně jako poklice hrnce, která přesně zapadne. Od té doby, co LASIK děláme touto metodou, není téměř žádná šance, aby se lamela posunula,“ ubezpečuje oftalmoložka Valešová.Femtosekundový laser dnes odstraní dioptrie za pouhých 10 sekundNejnovější a nejbezpečnější metoda prováděná femtosekundovým laserem se nazývá ReLEx Smile. Dokáže odstranit krátkozrakost, dalekozrakost i astigmatismus během rychlého a bezbolestného zákroku, navíc i rekonvalescence je velmi rychlá a pacienti se prakticky ihned vrací do běžného života. Již večer po operaci může většina z nich sledovat televizi. Laser udělá třímilimetrový vstupní řez, aniž by se chirurg skalpelem musel dotknout oka. „Laser na základě precizních výpočtů separuje přebytečnou tkáň uvnitř rohovky, kterou chirurg z oka odstraní speciální pinzetou. Nenaruší tak samotný povrch oka, rohovka si díky tomu zachovává svou pevnost a stabilitu,“ vysvětluje doc. MUDr. Šárka Skorkovská, primářka Oční kliniky NeoVize Brno. Tuto bezbolestnou ambulantní metodu lze provádět pouze s využitím femtosekundového laseru VISUMAX 800, který působí na oko pouhých 10 vteřin. Zákrok je tedy opravdu velmi rychlý, celkově pacient stráví na sále jen 15–20 minut.Laser pomáhá i při léčbě šedého zákaluFemtosekundový laser se používá při laserových refrakčních operacích, které jsou vhodné především pro mladé lidi do přibližně 40 let, ale svoje využití má i pro starší pacienty. Například pomáhá při metodě PRELEX používané pro odstranění presbyopie, anebo při operaci šedého zákalu, což je onemocnění postihující převážně seniory. Zakalená přirozená čočka je během operace katarakty vyměněna za umělou. Precizní laserový paprsek dokáže přitom plně nahradit skalpel, takže se zákrok zcela obejde bez použití ostrých nástrojů. Femtosekundový laser LenSx s dokonalou přesností vytvoří vstupní řez, otevře přední pouzdro čočky a rozmělní ji. V případě potřeby odstraní astigmatismus pomocí nářezů na rohovce. „Zákrok je maximálně přesný a šetrný, což je ve srovnání s původními metodami neuvěřitelný pokrok. Samotná operace dnes trvá asi 15 minut a poté pacient odchází domů,“ dodává docentka Skorkovská. Operace šedého zákalu za asistence laseru zaručuje vynikající pooperační výsledky a zkrácení doby rekonvalescence.Naděje pro pacienty s keratokonem i diabetickou retinopatiíObjev laseru umožnil léčit i mnohá další onemocnění očí. Patří mezi ně například onemocnění rohovky zvané keratokonus, při kterém slábnou vazby mezi kolagenovými vlákny v rohovce a ta se pak nepřirozeně vyklenuje. „Dříve se choroba řešila až ve velmi pokročilém stádiu, a to transplantací rohovky. Dnes naštěstí umíme toto onemocnění včas diagnostikovat a léčit ho mnohem šetrnějšími metodami s využitím laseru, které nejen zastaví jeho progresi, ale také dokáží zlepšit pacientovo vidění,“ říká primářka Skorkovská. Laser představuje naději i pro diabetiky, u nichž propukla diabetická retinopatie. Progresi tohoto onemocnění dokáže zpomalit laserová koagulace. „Cílem léčby je zajizvit neprokrvené části sítnice a zabránit prosakování z cév. Koagulujeme buď v oblasti postižené cévy nebo v ploše celé sítnice, záleží na stupni postižení,“ doplňuje primářka Valešová. Laser se zkrátka stal v oční medicíně nepostradatelným nástrojem, který pomáhá očním chirurgům provádět stále přesnější a šetrnější operace a zajistit pacientům ostřejší zrak a kvalitnější život. Přínosy laseru v oční medicíněLaserové technologie přinesly do oční medicíny mnoho výhod:Přesnost: Laser umožňuje provádět velmi přesné zákroky, což minimalizuje riziko poškození okolních tkání.Bezpečnost: Laserové zákroky jsou bezpečné a šetrné.Rychlost: Laserové zákroky jsou rychlé, provádějí se ambulantně, proto se mohou pacienti brzy vrátit ke svým běžným aktivitám.Bezbolestnost: Zákrok probíhá bez narkózy, oko je pouze předem znecitlivěno kapkami, takže pacient necítí bolest. Oční kliniky NeoVizeSíť očních klinik NeoVize pečuje o zrak svých pacientů již od roku 2008, kdy byla založena první oční klinika v Brně. O rok později se otevřela pobočka v Praze a v roce 2010 společnost expandovala na Slovensko, kde vznikla dceřiná klinika NeoVízia v Bratislavě. Později se síť rozšířila také o pobočky v Českém Těšíně a Popradě, oční ambulance v Praze, Brně, v Újezdě u Brna, v Trnavě a Ružomberoku a o specializované Dětské oční centrum Kukátko v Praze. NeoVize je v současnosti největší česko-slovenskou skupinou očních pracovišť. Poskytuje široké spektrum ambulantní a chirurgické oční péče. Současně má NeoVize pro své pacienty k dispozici i síť vlastních očních optik. Patří rovněž mezi průkopníky v zavádění nových technologií. V roce 2022 jako první v České republice začala provádět operace SMILE PRO® za pomoci nejrychlejšího femtosekundového laseru světa VISUMAX 800. V roce 2023 jako první uskutečnila implantaci nitrooční fakické čočky ICL EVO Viva. Společnost získala taktéž řadu ocenění v nejrůznějších soutěžích (např. Ordinace roku, ČESKÝCH 100 NEJLEPŠÍCH). Již více než 10 let je NeoVize hrdým nositelem osvědčení kvality ISO 9001. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2023-12-01 18:12:00

Borelioza - příznaky a řešení

Lymeská borelióza je nejčastější a nejzávažnější infekcí přenášenou klíšťaty v České republice a počet případů neustále stoupá. Borelióza může vést k postižení různých orgánů, např. zánětu mozkových blan, nervového systému, kůže, kloubů nebo srdce. Ale imunita si s ní umí poradit a jde vyřešit i bez antibiotik. Jen musíte vědět jak a čím.Lymeská borelióza je onemocnění vyvolané bakterií rodu Borrelia burgdorferi, která má několik druhů. Jde o zoonózu, to znamená, že se jedná o onemocnění, které primárně postihuje zvířata. Člověk je pouze náhodnou obětí infekce a nákaza se od něj již dále nepřenáší.Brzké odhalení lymeské boreliózy je zásadníJak se nemocnému lymeská borelióza projeví, je velice individuální. Přibližně u pěti až deseti procent lidí nakažených infikovaným klíštětem se projevy ani neukážou nebo jsou tak mírné, že se jim nepřikládá větší důraz. Typický je obraz skvrny na kůži – migrující erytém. Objeví se až s několikadenním odstupem po přisátí klíštěte (může jít až o čtyři či pět týdnů). Další formy, jako je postižení nervového systému, kloubů, dalších částí pohybového aparátu, jiné postižení kůže, vzácně postižení oka nebo srdce, se mohou objevit v odstupu měsíců až let. Zde hrozí, že zasáhne srdce, klouby, ale také nervový systém.To jsou jen některé projevy a následky onemocnění lymeskou boreliózou. Velké procento onemocnění může probíhat bez příznaků nemoci, proto lze ověřit zdravotní stav vyšetřením v laboratoři. Diagnóza se stanovuje podle klinického nálezu a laboratorních vyšetření, kdy jsou vyšetřovány protilátky proti boreliím. Pozitivita protilátkového testu však automaticky nemusí znamenat a často také neznamená nemoc. Její příčina může být i tzv. paměťová protilátková odpověď, což znamená, že se člověk s infekcí již dříve setkal a nevěděl o tom a imunitní systém nákazu bez rozvoje onemocnění zlikvidoval.Pokud si chcete ověřit svůj zdravotní stav, můžete podstoupit laboratorní test i bez doporučení lékaře, avšak za vlastní úhradu. Protilátky, které na nemoc ukazují, se objevují i tři až šest týdnů po infikování klíštětem, poté je vyšetření vhodné. Přijďte nalačno, dvanáct hodin před vyšetřením nejezte. Vítané je, když před odběrem vypijete čtvrt litru vody nebo neslazeného čaje.Kdo vás vyšetří?Vyšetření provádí i bez žádanky od obvodního lékaře jak Státní zdravotní ústav (cena od pěti set do tisíce korun), tak i certifikované laboratoře (tisíc korun a výše), případně si test za čtyři sta korun můžete pořídit v lékárně. Otestovat si ale můžete nechat i samotné klíště, a to jak živé, tak mrtvé. Ceny se pohybují od pěti set korun výše.Jak borelie pořešit bez antibiotik?Imunitní systém má mnoho schopnost a stačí mu pomoci. Například tím, že mu dodáme správné posilující látky, díky kterým si poradí sám. Mám v praxi několikrát ověřeno, že Euniké Pink to zvládne místo antibiotik. Potřebujeme však určit správné dávkování a sledovat laboratorními vyšetřeními, jak se nám s ní daří borelie likvidovat. Zpravidla se nasazuje první měsíc vyšší dávkování 2-2-2 a pak se dlouhodoběji užívá 1-1-1 podle výsledků z krve. Třeba tady je dobře zdokumentován jeden velmi zajímavý případ akutní fáze borelií, viz: Borelie nebo streptokok? To nám běhalo hlavou, když dítě bylo infikováno hmyzem a objevil se flek 

Čas načtení: 2023-04-03 16:44:00

Mikrobi pomáhají léčit. Vyléčit mohou třeba ekzémy

Řada zdravotních potíží vzniká v důsledku rozpadu přirozené skladby mikrobů žijících v lidském organismu. Lékaři proto hledají nové metody, jak vrátit mikroflóře ztracenou rovnováhu. A díky tomu třeba odstranit ekzémy. Gastroenterolog českého původu Přemysl Berčík, působící na kanadské McMasterově univerzitě v Ontariu, a jeho tým s pomocí myší dokázal, že stavy úzkosti provázející některá střevní onemocnění mají své kořeny v nevhodné skladbě střevních bakterií.Vědci z McMasterovy univerzity se zaměřili na syndrom dráždivého tračníku, který patří k nejčastějším onemocněním střev. Odhaduje se, že jím trpí deset až dvacet procent lidí. Nemoc se projevuje problémy s vyprazdňováním a bolestmi břicha. Zhruba u pětiny pacientů provázejí tyto potíže také úzkostné stavy.Příčina psychických problémů je nejasná, i když souvislosti mezi funkcemi střev a mozku jsou známé. Na vzniku některých vážných duševních poruch se podílejí i změny střevní mikroflóry. Například autisté se od zbytku lidské populace liší skladbou střevních mikrobů a některým se uleví, když užívají antibiotika například proti angíně. Léky změní druhové složení mikroflóry střeva a výsledkem je ústup problémů.Berčíkův tým odebral stolici zdravým lidem a také pacientům se syndromem dráždivého tračníku. Mezi nemocnými byli jak ti, u koho se projevují úzkostné stavy, tak i ti, u koho se příznaky onemocnění omezují jen na trávicí trakt. Myším, které neměly ve střevu žádné vlastní bakterie, pak vědci osadili útroby bakteriemi ze stolice jednotlivých osob. Myši s bakteriemi zdravých lidí byly bez problémů. Myši s bakteriemi pacientů trpících syndromem dráždivého tračníku vykazovaly jasné příznaky tohoto onemocnění. Nejzajímavější výsledky přinesly testy na myších, kterým se ve střevech proháněly bakterie pacientů, u nichž se se syndromem dráždivého tračníku pojí i úzkostné stavy. Tato zvířata se zvýšeně bála při všech laboratorních zkouškách odvahy. Máme je všudeStudie Berčíkova týmu publikovaná v prestižním lékařském časopise Science Translational Medicine podává přesvědčivý důkaz, že pozměněná střevní mikroflóra vyvolává nejen střevní potíže pacientů se syndromem dráždivého tračníku, ale významně přispívá také k jejich duševním problémům. Podobné studie otevírají cestu k léčbě onemocnění, s nimiž si současná medicína zatím neumí spolehlivě poradit.Člověk hostí na sobě i v sobě asi jedno a půl kila bakterií. Je jich zhruba tolik, kolik máme svých vlastních buněk v těle, a tvoří neuvěřitelně pestrou směsici druhů. Bakterie se vyskytují i na místech, která lékaři dlouho považovali u zdravých lidí za sterilní. Nacházejí se nejen ve střevech nebo na kůži, ale také hluboko v plicích nebo v močových cestách. Sídlí dokonce v placentě těhotných žen. Přítomnost bakterií sama o sobě nepředstavuje pro člověka riziko. Problémy nastávají, když se spektrum bakterií v dané části těla změní. Například potíže astmatiků vyvěrají i ze změn bakteriální osádky jejich plic. A k obezitě významně přispívá narušení spektra bakterií v útrobách. Lékaři proto usilovně hledají způsoby, jak narušenou skladbu bakterií vrátit do původního stavu a zbavit tak pacienty vleklých, obtížně léčitelných onemocnění. S mikroby na ekzémyJeden z příkladů léčby nápravou bakteriální osádky představil nedávno tým pod vedením amerického dermatologa Richarda Galla z Kalifornské univerzity v San Diegu ve studii publikované rovněž v časopise Science Translational Medicine. Lidé trpící ekzémem mají rozvrácenou skladbu kožních bakterií, mezi které pak snáze pronikají původci zánětů. K jedněm z nejčastějších vetřelců patří zlatý stafylokok (Staphylococcus aureus). Vyhubit „zlé“ bakterie antibiotiky není lehké. Na léky si rychle vyvinou rezistenci. Antibiotika ještě více oslabí původní bakterie kůže a tím vzniká další prostor pro expanzi původců zánětu. Richard Gallo a jeho spolupracovníci odebrali mikroby z kůže zdravých lidí a testovali jejich schopnost hubit cizí bakterie. Mezi 10 000 různými bakteriemi našli hned několik takových, které produkovaly malé molekuly, takzvané peptidy, s antibiotickými účinky. Těmito přírodními antibiotiky chrání „hodné“ bakterie naši kůži před vpádem mikrobiálních původců ekzémů. To potvrdila i pokusná léčba laboratorních myší, u kterých vědci vyvolali pomocí zlatého stafylokoka záněty kůže. Peptidy s antibiotickými účinky, jež byly izolovány z „hodných“ kožních bakterií, zánět rychle potlačily. Na základě těchto povzbudivých výsledků přistoupili vědci k prvním klinickým zkouškám na pacientech trpících těžkými ekzémy. Vyrobili krém s přídavkem „hodných“ bakterií a namazali ho pacientům na zanícenou kůži. Test si kladl za cíl ověřit bezpečnost masti. Žádný z dobrovolníků nehlásil nežádoucí vedlejší účinky léčby a u všech došlo k prudkému úbytku stafylokoků. V současné době se rozjíždí další kolo klinických zkoušek, ve kterém už se lékaři zaměří na výsledky léčby. Vědci bádají, my už máme jasno dávno přímo z praxeKdyž jsem se poprvé setkala s českými produkty Queen Euniké, už tenkrát mi výrobce kladl na srdce, že 70% zdraví máme ve střevech a pokud máme střeva správně fungující, ostatní je už prkotina. Proto jeho 3-měsíční kúra Euniké for Man/Woman s českou Chlorellou SP spojená i s vyváženou stravou sklízí již několik let úspěch a lidé, kteří se po ní nadále řádně věnovali tomu, co jí, jsou zdraví.

Čas načtení: 2024-02-26 06:00:01

Nedostatek vitaminu B12 může vést k vážným nemocem. Perniciózní anémie je strašák

„Perniciózní anémie je autoimunitní onemocnění, kdy v důsledku tvorby autoprotilátek proti tzv. vnitřnímu faktoru nebo parietálním buňkám v žaludku dochází k poruše vstřebávání vitaminu B12 ze zažívacího traktu,“ vysvětluje pro Čtidoma.cz MUDr. Ludmila Bezdíčková, praktická lékařka a členka výboru Společnosti všeobecného lékařství. Život s tímto onemocněním přitom není nic příjemného, ať už je řeč o fyzických potížích, nebo pokud jde o psychickou újmu.  Aby tělo správně fungovalo: Brokolice a další zelenina s obsahem potřebných vitamínů a minerálů Číst více Alkohol je problém B12 je ve vodě rozpustný vitamin. „Přítomen je v řadě potravin, jako je maso, ryby, mušle, vejce, kvasnice, mléko a další,“ vypočítává lékařka. Lidé, kteří pravidelně nekonzumují živočišnou stravu, mají vyšší riziko nedostatku tohoto vitaminu, tedy třeba vegani. Navíc pokud vznikne jeho větší deficit, k doplnění zásob už pouhá strava nestačí. Na řadu tak přicházejí tablety nebo injekce hydroxokobalaminu. „Problémy s nedostatkem mohou také mít lidé nadužívající alkohol,“ upozorňuje Bezdíčková. Největším strašákem je však výše zmíněná perniciózní anémie, která se může objevit prakticky kdykoli bez ohledu na věk. Nejohroženější jsou však dle dostupných dat lidé starší šedesáti let, protože mají větší pravděpodobnost rozvoje atrofické gastritidy, což samo o sobě zvyšuje riziko nedostatku B12. Odhadnout deficit tohoto vitaminu je však poměrně těžké, protože neexistuje žádná definice, která by určovala jeho dostatek. Příznaků je celá řada „Obecně může být nedostatek vitaminu B12 přítomen i z jiných důvodů: snížený příjem, zhoršené vstřebávání, například po operacích žaludku, při Crohnově nemoci, po operaci tenkého střeva, při užívání některých léků apod.,“ uvádí lékařka. Nízká hladina B12 přitom může znamenat poškození nervů, protože vitamin je nezbytný pro produkci myelinu, který chrání nervové buňky před poškozením. Příznaky nízké hladiny B12 mohou zpočátku znamenat brnění nebo necitlivost v rukou a nohou či potíže s rovnováhou.  Vyprázdnit se bez bolestí někdy trvá i roky. Střevních zánětů přitom přibývá Číst více A to není vše, jak upozorňuje MUDr. Bezdíčková: „Projevuje se kromě únavy často také chudokrevností (nízkou hladinou červeného krevního barviva hemoglobinu, která je u tohoto druhu onemocnění spojena se zvětšováním červených krvinek). Mohou nastat i postižení trávicí soustavy, někdy může být přítomné nažloutlé zabarvení sklér nebo i kůže. Jedná se však o relativně vzácné onemocnění (výskyt v populaci cca 1/1000), které může být spojeno i s výskytem jiných autoimunitních onemocnění,“ doplňuje pro Čtidoma.cz lékařka. Klinické projevy a uvedené příznaky pacienta podle odbornice často přivedou k lékaři, diagnostika většinou nečiní problém. „Onemocnění je dobře léčitelné, je nutná doživotní suplementace vitaminu B12, většinou injekčně jednou za měsíc.“ Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Prokletý most, ze kterého psi páchají sebevraždu. Zvířata se dobrovolně roztříští o skálu.

Čas načtení: 2024-04-26 08:58:17

Jak dosáhnout správného poměru omega-3 a omega-6 ve stravě

Rovnováha omega mastných kyselin v potravinách, které konzumujeme, ovlivňuje naše zdraví. Co však říkají důkazy o tvrzeních, že byste se měli snažit snížit příjem omega-6 a zároveň zvýšit příjem omega-3?Ať se podíváte kamkoli, rada je stejná: pokud chcete snížit riziko srdečních onemocnění, obezity, rakoviny a nejrůznějších dalších zdravotních problémů, měli byste omezit "špatné" nasycené tuky, jako jsou ty obsažené v másle a červeném a zpracovaném mase. Místo toho byste měli konzumovat "dobré" polynenasycené tuky. To znamená vařit na rostlinných olejích a preferovat listovou zeleninu, tučné ryby, ořechy a semínka. Jednoduché.Až na to, že pokud jde o vědu o výživě, nic není jednoduché. V tomto případě komplikace vyplývají z rostoucího poznání, že "dobré" tuky nejsou všechny stejné - konkrétně, že zatímco omega-3 mastné kyseliny jsou pro nás skutečně dobré, omega-6 mohou ve skutečnosti poškozovat vaše zdraví.Myšlenka, že vyváženost omeg v potravinách, které jíme, může mít vliv na naše zdraví, je dobře známá. Je také zřejmé, že typická západní strava se za posledních 50 let vychýlila ve prospěch většího množství omega-6 a menšího množství omega-3, přičemž jsme zároveň zaznamenali prudký nárůst výskytu onemocnění spojených s nadměrným zánětem, včetně srdečních chorob a cukrovky 2. typu.To vše vedlo k tvrzení, že bychom se měli snažit nejen zvýšit množství omega-3 v naší stravě, ale také omezit omega-6. Korelace však není příčinná souvislost. Je tedy skutečně možné, že konzumace příliš velkého množství omega-6, které bylo dlouho považováno za prospěšné, nám škodí? A pokud ano, jaké potraviny bychom měli jíst více nebo méně, abychom optimalizovali naši omega rovnováhu?Začněme několika základními informacemi. Všechny tuky a oleje, které jíme, se skládají z mastných kyselin, které se podle svého chemického složení dělí do různých kategorií. Každá z nich ovlivňuje vaši fyziologii jiným způsobem, což má následné účinky na vaše zdraví. "Kvalita a typ tuků, které lidé konzumují, má obrovský vliv na nemoci související s věkem, zejména na kardiovaskulární onemocnění," říká Philip Calder, nutriční imunolog z univerzity v britském Southamptonu.Co jsou omega mastné kyseliny?Omega-3 a omega-6 mastné kyseliny se nazývají polynenasycené mastné kyseliny, protože mají v dlouhých řetězcích uhlíku, které tvoří jejich páteř, mnoho dvojných vazeb, zatímco nasycené mastné kyseliny nemají žádné. Jsou považovány za "esenciální" mastné kyseliny, protože si je vaše tělo nedokáže vytvořit, což znamená, že je musíte získávat z potravin, které jíte. Kdybyste je neměli, vážně byste onemocněli - je známo, že skupina omega hraje zásadní roli v imunitě, zdraví mozku a srdce a v těhotenství.Dobrou zprávou je, že není obtížné získat jejich dostatek ve stravě, pokud jíte správné potraviny. Existují tři hlavní typy omega-3: kyselina alfa-linolenová (ALA), kyselina eikosapentaenová (EPA) a kyselina dokosahexaenová (DHA). ALA se nachází především v rostlinách, takže mezi její dobré zdroje patří zelená listová zelenina, lněná semínka a řepkový olej. Naše tělo sice dokáže z ALA syntetizovat DHA a EPA, ale ne příliš efektivně. Proto jsou za nejdůležitější zdroj omega-3 považovány tučné ryby, jako je makrela, losos a sardinky, které obsahují vysoké množství DHA a EPA.Hlavním zdrojem omega-6 v naší stravě je kyselina linolová (LA). Ta se nachází v semenech, ořeších, obilovinách, běžných rostlinných olejích, jako je slunečnicový a chrpový olej, a v produktech z nich vyrobených, včetně margarínů.Situace se zkomplikuje, když se podíváme na to, co vlastně omega mastné kyseliny v našem těle dělají. Jednou z jejich hlavních rolí je působení v buněčné membráně, kde jsou integrovány do dvojité vrstvy tukových molekul známých jako fosfolipidy. Ty obsahují směs mastných kyselin a bílkovin, které řídí, co do buňky vstupuje a co z ní vychází, a tím ovlivňují její chování.Důležité je, že složení mastných kyselin v buněčné membráně se mění v závislosti na tom, co jíme, což má důsledky pro funkci buněk, říká Anthony Hulbert, autor knihy Omega Balance 2023. Vysvětluje, že pokud máte stravu příliš bohatou na omega-6 nebo příliš chudou na omega-3, budou vaše buněčné membrány obsahovat mnohem více prvně jmenovaných kyselin než těch druhých. Aby toho nebylo málo, enzym zodpovědný za přeměnu ALA na DHA a EPA nedokáže rozlišit mezi ALA a LA. To znamená, že pokud je vaše tělo zaplaveno omega-6, obě mastné kyseliny si konkurují, což vede k menšímu množství DHA a EPA.Když k tomu dojde, říká Hulbert, výsledkem je chronický zánět, který je hnací silou mnoha zdravotních potíží, jež jsou dnes v západní společnosti stále častější. Patří mezi ně srdeční choroby, Crohnova choroba, diabetes 2. typu, revmatoidní artritida, Alzheimerova a Parkinsonova choroba a některé druhy rakoviny. "Omega-6 jsou důležité a zdravé esenciální tuky," říká Hulbert, emeritní profesor na univerzitě v australském Wollongongu. "Pokud se však konzumují v nadměrném množství, omega-6 snižují obsah omega-3 v buněčných membránách, což vede k chronickým zánětům."Existuje pravděpodobný fyziologický mechanismus, který spojuje omega-6 a zánět. Souvisí s molekulami zvanými eikosanoidy, které imunitní systém využívá k předávání zpráv, čímž nám pomáhá bojovat proti vetřelcům nebo hojit tkáně. Některé eikosanoidy jsou tvořeny omega-3 a ty působí protizánětlivě. Ty, které jsou tvořeny omega-6 mastnou kyselinou zvanou kyselina arachidonová (ARA), která se sama syntetizuje z linolových kyselin, jsou prozánětlivé.Jde tedy o to, že nadměrná konzumace omega-6 způsobuje, že buňky imunitního systému produkují více prozánětlivých molekul, což způsobuje chronický zánět.Existují pro to i určité důkazy. Studie na lidech a dalších zvířatech například ukazují, že nahrazení omega-6 omega-3 má pozitivní vliv na zdraví a zmírňuje příznaky spojené s chronickými onemocněními, jako je cukrovka, srdeční choroby a obezita.Navíc je jistě pravda, že poměr omega mastných kyselin, které konzumujeme v naší stravě, se za poslední půlstoletí dramaticky změnil a podíl omega-6 se výrazně zvýšil.Hulbert uvádí tyto poměry v procentech, kde vyšší procento znamená více omega-3 v poměru k omega-6. Až do roku 1910 byl podle něj poměr omega-3 v typické americké stravě přibližně 40 %. Do roku 2010 se tento podíl snížil na přibližně 9 procent. Tuto změnu lze přičíst třem faktorům: výrobci potravin přešli od používání živočišných tuků k rostlinným olejům, farmáři krmí dobytek obilím místo trávou a přibývá ultra zpracovaných potravin s vysokým obsahem omega-6. Ve stejném období se stále častěji objevují zánětlivá onemocnění.Tato shoda je sugestivní. Pokud však jde o prokázání příčinné souvislosti mezi omega-6 a zánětlivými stavy, výsledky studií na lidech se různí.V přehledovém článku z roku 2018 dospěli Calder a Jacqueline Innesová, tehdy rovněž z University of Southampton ve Velké Británii, k závěru, že "studie u zdravých dospělých lidí zjistily, že zvýšený příjem ARA nebo LA nezvyšuje koncentrace mnoha zánětlivých markerů" a že "epidemiologické studie dokonce naznačují, že ARA a LA mohou být spojeny se snížením zánětu".Calder tvrdí, že jedním z důvodů, proč jsou výsledky neprůkazné, je to, že naše buňky již obsahují tak vysoké množství ARA, že další doplňování pravděpodobně nebude mít žádný účinek. "Záhada spočívá v tom, že omega-6 jsou považovány za škodlivé a teoreticky se to dá velmi snadno zmapovat, ale když se podíváte na údaje o lidech, tak to tak úplně nevypadá," říká. "Pokud lidem dodáte více LA prostřednictvím doplňků stravy, nezvýšíte obsah ARA v jejich membránách, ale možná je to proto, že jsou již nasycené."Důkazy o prospěšné roli omega-3 jsou mnohem silnější. "Je jasné, že pokud zvýšíte příjem EPA a DHA a snížíte množství ARA v buněčných membránách, snížíte tím zánět," říká Calder.Zdá se také, že omega-3 jsou obzvláště důležité pro funkci mozku. V roce 2020 například C´cilia Samieri z univerzity ve francouzském Bordeaux a její kolegové publikovali studii, v níž po dobu 17 let sledovali 10 000 starších dospělých ve Francii. Zjistili, že u lidí s vyšším obsahem omega-3 docházelo k menšímu poklesu kognitivních funkcí a pomalejší atrofii mozku - a byla u nich menší pravděpodobnost vzniku demence. Někteří vědci se domnívají, že rovnováha omega-3 souvisí také s depresí a dalšími duševními poruchami.Omega-6 a zánětyNení pochyb o tom, že pro většinu lidí by bylo prospěšné získávat více omega-3. Je však otázkou, zda je třeba zvýšit příjem omega-3 a omezit příjem omega-6, jak doporučuje Hulbert. "Existuje jen málo důkazů o tom, že omega-6 mají pozitivní nebo negativní vliv na zhoršování kognitivních funkcí," říká Samieri. "Někteří tvrdí, že poměr omega-3 a omega-6 je důležitý. V praxi, v epidemiologickém výzkumu, je však skutečně důležitá hladina omega-3."Podobně Sarah Berryová z King's College London říká, že pokud máte ve stravě dostatečné množství omega-3, neexistuje mnoho přesvědčivých důkazů o tom, že omega-6 škodí. "Teorie omega rovnováhy je založena na vlivu, který mají omega mastné kyseliny na eikosanoidy," říká. "Výzkumy, které byly provedeny na buňkách a zvířatech na podporu této teorie, se však podle mého názoru u lidí nepotvrzují. Omega-6 bych považovala za zdravou živinu, zejména pro zdraví srdce." Podle ní je například jedním z nejlepších tuků, které snižují množství LDL cholesterolu, jehož vysoká hladina zvyšuje riziko srdečních onemocnění a mrtvice.Je také možné, že nárůst zánětlivých stavů způsobuje něco jiného. Velké množství omega-6 se zejména v USA konzumuje ve formě ultra zpracovaných potravin. "Existuje mnoho jiných mechanismů, kterými mohou tyto potraviny ovlivňovat naše zdraví, než je omega-6," říká Berry.Calder zase souhlasí s Hulbertem, že většině lidí, kteří se stravují západním způsobem, by prospělo zvýšit konzumaci omega-3 a zároveň jíst méně omega-6. "Výměna jedné [omega-3] za druhou [omega-6] je lepší než změna pouze jedné z nich, protože měníte obě strany rovnice," říká Calder.Otázkou tedy zůstává, co jíst, abyste optimalizovali svůj poměr. Odpověď na tuto otázku se může zdát obtížná, a to i proto, že na etiketách potravin je obvykle uveden pouze celkový obsah polynenasycených tuků, nikoli relativní množství omega-3 a omega-6.Existuje však několik způsobů, jak to změnit. Pro zvýšení hladiny omega-3 je nejdůležitější jíst více tučných ryb. "To je nejlepší způsob, jak získat více preformovaných EPA a DHA," říká Calder. Pokud to není možné, existují rostlinné alternativy, které obsahují vysoké množství ALA, které pak vaše tělo musí přeměnit na EPA a DHA. Hulbert doporučuje zelené listy, protože to málo tuku, které obsahují, je tvořeno výhradně ALA. Calder mezitím doporučuje vlašské ořechy spolu se lněnými a chia semínky. "Snažil bych se také snížit příjem omega-6 tím, že kukuřičný nebo slunečnicový olej nahradím řepkovým," říká.Musíte však být opatrní, protože i když jíte potraviny, které mají přirozeně vysoký obsah omega-3, pokud jsou vařené nebo skladované v olejích bohatých na omega-6, bude poměr omega stále nízký. Hulbert vysvětluje, že tuňák konzervovaný ve vodě má omega rovnováhu 90 %, což znamená, že obsahuje hodně omega-3 a málo omega-6. Když je konzervován ve slunečnicovém oleji, klesne tento podíl na 16 procent. Ryby ulovené ve volné přírodě mají lepší poměr omega mastných kyselin, který se pohybuje od 63 do 83 procent, ve srovnání s rybami stejného druhu chovanými na farmách, kde se pohybuje od 13 do 67 procent.Pokud jíte maso, Hulbert doporučuje hovězí a jehněčí maso krmené trávou, které jsou dobrým zdrojem omega-3. Vepřovému a kuřecímu masu se spíše vyhýbá, protože jsou běžně krmeny obilím obsahujícím sóju a kukuřici, což znamená, že mají vysoký obsah omega-6. Dodává, že byste se měli vyhýbat také vysoce zpracovaným potravinám, protože jsou často vyráběny z rostlinných olejů.Pokud jde o doplňky stravy s rybím tukem, je nezbytné zkontrolovat etiketu, abyste zjistili, kolik EPA a DHA skutečně obsahují. "Pokud si dáte obyčejný doplněk stravy s rybím olejem, množství EPA nebo DHA v něm bude pravděpodobně kolem 300 miligramů, zatímco když si dnes večer doma dáte k večeři lososa, bude ho mít kolem 1,5 gramu - tedy více než pětkrát tolik," říká Calder. Nicméně i nízké dávky omega-3 po dlouhou dobu mohou být prospěšné, nebo přinejmenším lepší než nedělat vůbec nic."Ve Velké Británii jíme pravděpodobně asi pětkrát více omega-6 než omega-3 a v USA je to ještě extrémnější - pravděpodobně nejméně desetkrát nebo více," říká Calder. "Pokud se vám podaří tuto rovnováhu napravit a zvýšit hladinu EPA a DHA v buněčných membránách, je to spojeno s lepším zdravím a pohodou."Zdroj: New Scientist

Čas načtení: 2025-03-24 19:54:00

Zdravé klouby bez zánětu: Přírodní cesta k úlevě od bolesti

Bolesti kloubů trápí miliony lidí po celém světě. Ať už jde o následky sportovního přetížení, věkem podmíněné opotřebení, nebo autoimunitní onemocnění jako revmatoidní artritida – záněty kloubů výrazně snižují kvalitu života. Dobrou zprávou je, že kromě konvenční léčby existují i přírodní látky s prokázanými protizánětlivými účinky, které mohou přinést významnou úlevu. Zánět kloubů: Když tělo bojuje samo se sebou Zánět je přirozenou reakcí imunitního systému na poškození tkání nebo přítomnost patogenů. Problém nastává, když se zánětlivá reakce stane chronickou a začne poškozovat vlastní tkáně těla. V případě kloubů tento proces vede k bolesti, otoku, ztuhlosti a postupnému omezování pohyblivosti. Revmatoidní artritida, osteoartróza a dna patří mezi nejčastější příčiny zánětlivých onemocnění kloubů. Zatímco každé z těchto onemocnění má jinou příčinu, všechna jsou spojena s chronickým zánětem, který poškozuje kloubní chrupavku a okolní tkáně. Kadidlovník: Starobylý lék s vědeckým potvrzením Kadidlovník (Boswellia serrata) je strom rostoucí v suchých horských oblastech Indie, severní Afriky a Blízkého východu. Jeho pryskyřice se po tisíciletí používá v ajurvédské medicíně k léčbě řady onemocnění, včetně zánětlivých procesů. Moderní výzkum potvrzuje, co tradiční léčitelé věděli již dávno. Studie publikovaná v odborném časopise Drug Research prokázala, že boswellové kyseliny obsažené v extraktu z kadidlovníku výrazně snižují aktivitu prozánětlivých enzymů a cytokinů, čímž pomáhají zmírňovat zánětlivé procesy v kloubech. Co říká věda Klinická studie zahrnující pacienty s osteoartrózou kolene ukázala, že po osmi týdnech užívání extraktu z kadidlovníku došlo ke: Snížení bolesti kloubů o 68 % Zvýšení pohyblivosti kloubu o 56 % Snížení otoku o 63 % Výraznému zlepšení celkové kvality života Výzkumníci zjistili, že účinky kadidlovníku jsou srovnatelné s běžně používanými nesteroidními protizánětlivými léky (NSAID), avšak bez jejich nežádoucích účinků na trávicí systém. Invita Active: Komplexní řešení pro zdravé klouby Pro ty, kteří hledají ucelené řešení problémů s klouby, představuje Invita Active od společnosti Inventia optimální volbu. Tento speciálně vyvinutý doplněk stravy kombinuje několik účinných složek, které synergicky působí na zdraví kloubů a pojivových tkání. Hlavní složky produktu Invita Active: Živý kolagen typu I - Patentovaný rybí kolagen s trojitou šroubovicí (triple helix), který je téměř identický s lidským kolagenem a tvoří základní stavební prvek kloubních chrupavek, šlach a vazů. Extrakt z kadidlovníku (Boswellia serrata) - Obsahuje boswellové kyseliny s prokázanými protizánětlivými účinky, které pomáhají zmírňovat bolest a zánět kloubů. MSM (Methylsulfonylmetan) - Organická forma síry, která je nezbytná pro tvorbu kolagenu a regeneraci chrupavky. MSM také podporuje snížení zánětu a bolesti. Vitamín C - Klíčový pro syntézu kolagenu v těle a ochranu kloubních tkání před oxidačním stresem. Hyaluronová kyselina - Přirozeně se vyskytuje v kloubní tekutině, kde působí jako "mazivo" a tlumič nárazů. S věkem její množství klesá, což vede k rychlejšímu opotřebení kloubů. Výhody Invita Active Uživatelé Invita Active oceňují především: Postupné zmírnění bolesti kloubů již po 2-3 týdnech pravidelného užívání Zlepšení pohyblivosti a flexibility kloubů Podporu regenerace kloubních chrupavek Snížení ranní ztuhlosti kloubů Komplexní složení zaměřené nejen na potlačení zánětu, ale i na regeneraci kloubních struktur Další přírodní látky podporující zdraví kloubů Kromě kadidlovníku a složek obsažených v Invita Active existují i další přírodní látky, které mohou pomoci při problémech s klouby: Kurkumin Aktivní složka kurkumy má silné protizánětlivé účinky. Studie ukazují, že kurkumin blokuje molekuly, které spouštějí zánětlivé procesy v těle. Pro lepší vstřebávání se doporučuje užívat kurkumin společně s černým pepřem, který obsahuje piperin zvyšující jeho biologickou dostupnost. Omega-3 mastné kyseliny Tyto esenciální tuky, obsažené zejména v tučných rybách, jako je losos nebo makrela, pomáhají regulovat zánětlivé procesy v těle. Pravidelná konzumace omega-3 mastných kyselin může snížit ranní ztuhlost a bolesti kloubů. Zázvor Obsahuje gingeroly a shogaoly, látky s prokázanými protizánětlivými a analgetickými účinky. Zázvor může být užitečný zejména při zmírňování bolesti spojené s osteoartrózou. Komplexní přístup ke zdraví kloubů Pro maximální efekt je vhodné kombinovat užívání přírodních protizánětlivých látek s dalšími opatřeními: Udržujte zdravou váhu - Každý kilogram navíc znamená zvýšený tlak na nosné klouby. Pravidelně cvičte - Přiměřená pohybová aktivita posiluje svaly kolem kloubů, zlepšuje jejich stabilitu a podporuje proudění synoviální tekutiny, která "vyživuje" kloubní chrupavku. Upravte stravu - Omezte konzumaci potravin, které mohou podporovat zánětlivé procesy (průmyslově zpracované potraviny, červené maso, cukr) ve prospěch protizánětlivých potravin (ryby, olivový olej, ovoce, zelenina, ořechy). Dopřejte kloubům odpočinek - Při akutním zánětu je důležité postiženému kloubu dopřát klid a vyhýbat se aktivitám, které bolest zhoršují. Závěr Přírodní látky jako extrakt z kadidlovníku a komplexní produkty typu Invita Active představují slibnou alternativu nebo doplněk ke konvenční léčbě zánětlivých onemocnění kloubů. Jejich výhodou je minimální výskyt nežádoucích účinků při dlouhodobém užívání. Je však důležité pamatovat, že závažné problémy s klouby vyžadují odbornou lékařskou péči. Doplňky stravy a přírodní preparáty by měly být součástí komplexního přístupu ke zdraví kloubů, který zahrnuje i správnou životosprávu, pohybovou aktivitu a případně farmakologickou léčbu pod dohledem lékaře.

Čas načtení: 2010-06-04 00:00:00

Onemocnění žaludku - gastritida, vředy a rakovina

Onemocnění žaludku bývá celá řada. Často ani nejde určit přesná diagnóza a příčina. Mezi však nejčastěji diagnostikovaná onemocnění žaludku patří gastritida, vředy a také, bohužel, rakovina. Žaludeční gastritida Nebo-li gastroenteritida je nejčastějším onemocnění žaludku vůbec. Rozlišit můžeme buď ...

Čas načtení: 2014-12-26 00:00:00

Dermatomykózy – dostanou se pod kůži

Pojem mykóza je snad každému znám. Obecně se jím označuje onemocnění houbami, plísněmi a kvasinkami. Dermatomykózy jsou plísňová onemocnění kůže. Pojďme se s touto nemocí blíže seznámit v následujících řádcích. Onemocnění kůže I když se toto onemocnění kůže většinou objevuje u diabetiků, může se s ...

Čas načtení: 2020-04-22 07:47:13

Výzva jedenácti lékařů Univerzity Karlovy veřejnosti: otevřete školy a zabraňte krachům firem

Jedenáct lékařů Univerzity Karlovy včetně rektora Tomáše Zimy sepsalo výzvu veřejnosti, ve které vyzývají k ukončení nouzového stavu ke 30. dubnu, postupnému uvolňování státní hranice, a obnovení výuky na základních, středních a vysokých školách v průběhu. Prohlášení zveřejňujeme v plném znění. Česká republika je již téměř šest týdnů blokována restriktivními opatřeními, která byly zavedena v souvislosti s ochranou zdraví občanů při epidemii COVID-19. Je potřeba ocenit vládu za první rychlá a plošná opatření, která nepochybně pomohla se zvládnutím rizik. V současnosti je nutné s ohledem na aktuální epidemiologická data a vývoj epidemie zásadně zrychlit rozvolňování opatření – ve prospěch zdraví občanů, ekonomické a společenské stability a prosperity země. Společnou motivací pro vznik této výzvy je ochrana zdraví občanů České republiky, které dlouhodobá omezení ohrožují, obava o naši budoucnost, ať již zdravotní či ekonomickou a rovněž snaha vyvrátit nepravdy a mýty, jež jsou o epidemii šířeny. Plošná opatření nepovedou k vymýcení COVID-19. Je potřebné vytvářet především imunitní odpověď u většiny populace, což bude chránit i ohrožené skupiny obyvatel, definované svou diagnózou, nikoli věkem. V zájmu zachování zdraví a prosperity naší země je nezbytné: - ukončit nouzový stav ke 30. dubnu 2020, - obnovit dostupnost zdravotní péče pro všechny občany v plné šíři, - obnovit výuku na základních, středních a vysokých školách v průběhu měsíce května 2020, - odstranit překážky pro chod ekonomiky, zabránit krachu, který hrozí významné části malých a středních firem a živnostníků, - postupně uvolňovat státní hranice v koordinaci s okolními zeměmi, a zvláště s našimi sousedy a těmi, které mají podobnou epidemiologickou situaci, jako jsou například Německo či Rakousko, - přijímat promyšlená řešení místo chaotických a protichůdných opatření. V našem stanovisku vycházíme z aktuálních epidemiologických dat, znalostí, faktů, expertíz a také z našich odborných i praktických zkušeností a poznatků. 1/ JE NUTNÉ CO NEJDŘÍVE OBNOVIT PLNOU LÉKAŘSKOU PÉČI PRO VŠECHNY OBČANY Od začátku března dochází ve zdravotnických zařízeních k výpadku služeb pro závažně nemocné pacienty, kteří nejsou COVID-19 pozitivní. Jsou zastaveny preventivní programy v kardiovaskulární péči a v onkologii, byly například omezeny odběry orgánů pro transplantace a řada chirurgických výkonů. Další oběti na životech způsobuje jak odkládání plánovaných výkonů, tak i strach nemocných jít včas do nemocnice. Množí se případy zanedbaných bolestí břicha (prasklé záněty slepého střeva a jiné náhlé příhody břišní), drobných poruch hybnosti či mluvení (mozkové příhody) či bolesti v rameni nebo v zádech (akutní infarkty myokardu), a to vše v důsledku strachu pacientů z nákazy během ošetření či hospitalizace. Snížení výběru zdravotního pojištění – i při návrhu navýšení plateb za státní pojištěnce – povede k prohloubení podfinancování celého systému zdravotnictví a tím ve svých důsledcích ke zhoršené péči o nemocné s jinými, často závažnějšími nemocemi, než je COVID-19. Oběti takto vyvolaného nedostatku péče budou bohužel důsledkem protiepidemických opatření proti coronaviru. 2/ ZDRAVOTNICKÝ SYSTÉM NEZKOLABOVAL A NEZKOLABUJE POD NÁPOREM PACIENTŮ S COVID-19 Z Itálie víme, že 80 % populace virózou COVID-19 prochází s lehkými příznaky nevyžadujícími hospitalizaci. Z 20 procent závažnějších symptomů jich pět procent vyžadovalo příjem na intenzivní péči. Zde zastánci plné karantény národa a uzavírání se světu kalkulují s 50procentní úmrtnostní a třítýdenní hospitalizací na jednotkách intenzivní péče. Tato čísla platí jen pro nejtěžší formy zápalů plic a respiračního distresu. Ty však nacházíme jen u 25-30 procent příjmů do intenzivní péče, zatímco celková nejčastější délka pobytu pacienta s COVID-19 je mezi 8-10 dny. To zvyšuje odhad maximální dostupné kapacity intenzivní péče více než dvojnásobně. Doplňujeme, že do dneška (21. 4. 2020) jsme se v ČR nedostali ve vytížení intenzivních lůžek přes 45 procent kapacity, trvale tedy máme více než poloviční rezervu! 3/ KORONAVIRUS NEZVÝŠIL PŘIROZENOU ÚMRTNOST V ČR Ztráta každého lidského života je vždy nenahraditelná a tíživá. Každý rok v ČR zemře přirozenou smrtí přibližně 110 tisíc lidí, tj. průměrně zemře každý den asi 300 lidí. Zesnulých, u kterých byl identifikován COVID-19, je za den průměrně pět – nicméně smrt minimálně poloviny z nich nemá přímou souvislost s onemocněním COVID-19, nýbrž se jedná o úmrtí způsobená jiným závažným onemocněním. Při porovnání úmrtí na respirační onemocnění za rok 2019 nenacházíme rozdíl s rokem 2020 (zdroj: data SZÚ). Ze statistického hlediska je třeba objektivně poznamenat, že koronavirus nezvýšil přirozenou úmrtnost v ČR. 4/ (NE) ZÍSKÁNÍ KOLEKTIVNÍ IMUNITY Velká pozornost se v tuto chvíli upírá k testování imunity ve společnosti, jež by mělo ukázat, kolik lidí nemoc prodělalo a kolik z nich má protilátky. Dosud však není jasné, zda každý, kdo prodělá koronavirovou infekci, musí mít nutně protilátky. Na obraně proti viru se totiž významně podílí i buněčná imunita, která se běžnými laboratorními testy nedá podchytit. Vytvořené protilátky mohou přetrvávat několik týdnů až měsíců, ale paměťová stopa v lymfocytech (buněčná imunita) přetrvává až i celoživotně, po novém kontaktu s tímtéž virem se protilátky začnou ihned tvořit znovu. Každý jedinec tak protilátky vytváří v různém množství a v různém časovém období. V populaci může být mnoho jedinců, kteří koronavirus úspěšně prodělali a nemají zvýšené nebo detekovatelné množství protilátek. Tento fakt podporuje odhad počtu dárců konvalescentní plazmy (tj. plazmy od osoby, která prodělala koronavirovou infekci), kde množství protilátek – a tedy vhodnost odběru této plazmy – bude mít cca jeden z osmi až deseti dárců, kteří koronavirovou infekci prodělali a uzdravili se. Výskyt protilátek v populaci můžeme odhadovat na jednotky procent. Zároveň se ukazuje, že izolování nerizikových skupin, což v praxi znamená znemožňování celé populaci normálně žít a pracovat, nepovede k získání imunity. Naopak – další prodlužování karantény bude mít rozsáhlé následky a povede k celospolečenskému traumatu. Argumentace, že pokud kolektivní testování neodhalí v populaci dostatek případů s pozitivitou protilátek, pak musíme pokračovat v karanténních opatřeních a restrikcích, je chybná. 5/ STARŠÍ OBČANÉ POTŘEBUJÍ BEZPEČNÝ SOCIÁLNÍ KONTAKT, NE ABSOLUTNÍ KARANTÉNU Stigmatizace a omezování starších lidí v rámci „boje s COVID-19“ je neopodstatněné a neoprávněné a etabluje věkovou diskriminaci v obecném povědomí. V rámci řešení krize COVID-19 je veřejnost masivně utvrzována v obavě z mimořádné nebezpečnosti nákazy pro „starší“ lidi a v nutnosti přijímat pro tuto velmi heterogenní skupinu jednotná mimořádná opatření včetně nevycházení z bytu či vymezení nákupní doby. Současně se veřejnost dozvídá, že právě senioři postižení COVID-19 by mohli zahltit zdravotnický systém. Objevily se i představy o třídění nemocných potřebujících intenzivní péči jen na základě věku. Vymezením „ohroženého stáří“ na 65+ došlo k bezprecedentní stigmatizaci 20 procent obyvatel republiky včetně lidí zdravých a nijak zvlášť ohrožených. Někteří byli znejistěni či vystaveni manipulativnímu jednání svého okolí. Mnozí strádají přehnanou obavou z nákazy, omezením kontaktu s rodinami, izolací, samotou, komunikační deprivací, narušením denního rytmu se závažnými psychickými důsledky, a to nepřiměřeně riziku i možnostem jeho snížení. Několikatýdenní nevycházení ohrozilo křehké lidi ztrátou stability, pohyblivosti a tím soběstačnosti. Přitom není důvod, aby se při dodržování odstupu od jiných lidí nepohybovali ve volném prostoru. Ukazuje se, že zhoršení prognózy COVID-19 souvisí především s přidruženou nemocností, nikoliv s věkem jako takovým. Jde o poruchy výživy, onkologická a kardiovaskulární onemocnění, cukrovku, možná některé léky. Ohroženi nejsou primárně „starší lidé“, ale „lidé křehcí a závažně nemocní“. V tom se COVID-19 neliší od všech zátěží včetně chorob, jak to známe z epidemií chřipky, z vln veder či mrazů. Samostatnou problematikou jsou pobytová zařízení sociálních služeb (domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem) a zdravotnická zařízení dlouhodobé péče. Jde o rizikové soustředění mimořádně křehkých osob s řadou vážných onemocnění. Zahraniční zkušenosti i první data z ČR ukazují, že právě tito lidé tvoří zřejmě většinu všech obětí COVIDu-19. To ukazuje nadřazenost zdravotního potenciálu (zdatnosti, odolnosti, adaptability) nad věkem jako takovým. Řada křehkých pacientů podlehla nákaze jako nespecifické zátěži, stejně jako by podlehla chřipce či většímu úrazu. Naopak ani v ČR nebylo zdaleka učiněno dost pro ochranu této nejohroženější skupiny - obyvatel pobytových zařízení sociálních služeb. To se týká kvality preventivních opatření, personálních záloh, výcviku v karanténním režimu, dostatku ochranných a hygienických pomůcek, častého testování nákazy u personálu, hlavního zdroje jejího zavlečení, testování podezřelých projevů u klientů s okamžitým převozem nakažených do kvalitních karanténních zařízení s dostupnou potřebnou péčí při rozvoji potíží aj. 6/ NEJDE JEN O ZDRAVÍ FYZICKÉ A DUŠEVNÍ, ALE I O ZDRAVOU EKONOMIKU A DEMOKRACII Je nutné zdůraznit, že fyzické zdraví jde ruku v ruce se zdravím duševním, zdravím socio-ekonomickým a zdravím české demokracie. Nikomu na zdraví nepřidá, když bude muset likvidovat svůj pracně budovaný a dobře fungující podnik, rozdávat výpovědi kvalifikovaným pracovníkům a hlásit se s celou rodinou na pracovním úřadě. Existuje prokázaný vztah mezi kardiovaskulární úmrtností, četností onkologických onemocnění a psychiatrickými onemocněními v souvislosti se ztrátou zaměstnání. Dlouhodobá izolace je devastační pro celou společnost. Izolace a omezení aktivit zvyšují spotřebu alkoholu a dalších návykových látek, závislost na počítačích a gamblerství. Izolace vede k nárůstu domácího násilí, rozvodovosti, napětí ve společnosti a agresivity. Závěrem: Jsme přesvědčeni, že médii sycený emocionální náboj současné situace je třeba korigovat podloženými fakty a s ohledem na ně a na možné celospolečenské důsledky a dopady krizových opatření je nutné co nejdříve konat a urychlit strategii státu v návratu k normálnímu životu. To vše za rozumného dodržování hygienických opatření, tedy nošení roušky při kontaktu s jinými lidmi, mytí rukou a udržování sociální vzdálenosti. Občané během koronavirové krize prokázali nejen velkou solidaritu a sounáležitost, ale rovněž disciplínu v dodržování těchto pravidel, proto není žádných pochyb, že by tato základní opatření dál nedodržovali. V této nesnadné době potřebujeme více optimismu a rozumných řešení, nesmíme propadat strachu, panice a beznaději. Věříme, že i k tomu naše výzva přispěje.   V Praze dne 21. 4. 2020 Podepsáni (v abecedním pořadí): doc. MUDr. Martin Balík, Ph.D. prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., MBA prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc. MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc. prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D. prof. MUDr. Robert Lischke, PhD. prof. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc., MBA prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. MUDr. Jaroslav Svoboda prof. MUDr. Julius Špičák, CSc. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2023-12-22 16:27:00

Cukrovka nebolí a jde jí předcházet

Cukrovka je nemoc, která ohrožuje rok od roku více lidí, kteří mimo jiné nesportují a nezdravě se stravují. Mezi komplikace, které cukrovka způsobuje, pak patří slepota, diabetická noha a nedostatečnost ledvin. V roce 2012 se léčilo v ČR s diabetem více než osm set čtyřicet jedna tisíc osob, což představuje přibližně osm procent populace. Každý rok je v průměru nově zjištěn diabetes u padesáti pěti tisíc osob, každý rok zemře v průměru dvacet dva tisíc osob. Jak narůstající počet nemocných minimálně zbrzdit?Nejčastější je „dvojka“ Cukrovka má dva typyDiabetes 1. typu se může objevit v kterémkoli věku, ale nejčastěji postihuje děti a mladé dospělé. Podstatou je nedostatek inzulínu, a to následkem zničení takzvaných B buněk slinivky břišní, které inzulín produkují. Diabetes 2. typu je v dospělé populaci velice rozšířený a platí, že čím je člověk starší, tím je riziko vzniku tohoto onemocnění vyšší. Rozlišují se dva typy této nemoci. Diabetes spojený s obezitou (60 až 90 % pacientů s diabetem 2. typu je obézních) a diabetes bez obezity.PrediabetesLidé s prediabetem mají vyšší hladinu krevního cukru, než je běžné u „zdravé“ populace. Většinu z nich však dosud netrápí žádné příznaky nastupujícího onemocnění a – pokud si glykémie neměří sami nebo v rámci preventivních kontrol u praktického lékaře – může trvat ještě mnoho let, než se na již rozvinutý diabetes přijde náhodou, třeba v rámci předoperačního vyšetření.Cukrovka nebolí, postižený člověk o ní tedy nemusí dlouhou dobu vůbec vědět. Na diabetes se často přijde náhodně a nezřídka v již dost pokročilém stádiu. Ale nemuselo by tomu tak být, pokud by totiž bývali onemocnění zachytili ve fázi „prediabetu“, velká část z nich by měla šanci rozvoj onemocnění zastavit. Lékaři odhadují, že by to mohlo být až osm z deseti případů. Úroveň naší civilizace, způsob života a změny životního prostředí přispěly k tomu, že téměř nikdo nemá problémy se zajištěním dostatečného množství kalorické potravy. Většinou je jí nadbytek. K jejímu opatření už navíc není nutná velká fyzická aktivita. Sport se stává spíše vhodným doplňkem života, ale v dostatečné míře se mu věnuje jen část obyvatel. Lidé dnes žijí v trvalém shonu a rozčilení a často si opatřují rychle dostupné jídlo a pití s nadměrnými kaloriemi a nezdravými volnými cukry a tuky.Diabetes může vznikat z nejrůznějších příčin, například v rámci těhotenství, po podání některých léků nebo jako reakce na stres. Coby prevence před diabetem 2. typu je důležitý zdravý životní styl. Jak cukrovce předejítDodržujte správnou konzumaci potravin.Denně snězte dvě porce ovoce, pět porcí zeleniny a dvě porce mléčných výrobků.Vybírejte si libové maso, celozrnné pečivo a tuky a sladkosti jezte umírněně.Žádoucí je pohybová aktivita.

Čas načtení: 2024-04-17 06:00:01

Tohle jsou bakterie, které chrání naše srdce. Máte je také?

Některé mikroby ve střevním mikrobiomu mohou chránit před srdečními chorobami snižováním cholesterolu u lidí. Naznačuje to nová studie. Přitom spojení mezi vysokou diverzitou střevních mikrobů a nižší pravděpodobností kardiovaskulárních onemocnění je dobře prokázáno. Dřívější výzkum totiž ukázal, že lidé s chorobami souvisejícími se srdcem, jako je třeba ateroskleróza, mají ve svých střevech různé druhy mikrobů, kterými lidé bez těchto onemocnění nedisponují. „Ateroskleróza je velmi časté onemocnění. Mluvíme o problémech s tepnami, kdy se uvnitř velkých tepen vytváří tzv. aterosklerotické pláty. V důsledku toho se pak tepny zužují a tvrdnou. Tím ztrácejí pružnost, potíže mohou nastat prakticky v jakékoli části těla. Rizik pro vznik této nemoci je celá řada, od kouření přes diabetes až po nadváhu,“ vysvětlil Čtidoma.cz MUDr. Jaroslav Pečenka. Předávkování melounem: Tohle se stane, když to přeženete Číst více Je to zásadní objev Vědci se domnívají, že proces ve střevech nemocných lidí může souviset s mikrobem vyrobeným enzymem zvaným IsmA, který štěpí cholesterol. Lidé, jejichž střevní bakterie vytvořily IsmA, měli v krvi méně cholesterolu než ti, jejichž střevní bakterie tento enzym nevytvářely. Konkrétní druhy bakterií, které vytvářejí enzymy pohlcující cholesterol, však dosud nebyly známy. Výše zmíněná studie publikovaná v časopise Cell ukázala, že bakterie rodu Oscillibacter rozkládají cholesterol a že lidé, kteří přenášejí více těchto bakterií, mají nižší hladinu cholesterolu než lidé s menším počtem těchto mikrobů. Je to velmi zásadní objev. Oscillibacter metabolizuje cholesterol Aby vědci pochopili, jak střevní bakterie ovlivňují zdraví srdce, zkoumali vzorky stolice a krve odebrané od více než 1400 lidí v rámci Framingham Heart Study, což byl několik desítek let trvající výzkum rizikových faktorů srdečních onemocnění. Tým použil různé techniky k profilování mikrobiální DNA ve vzorcích stolice. Analyzoval také metabolity – vedlejší produkty, které zbyly při rozkladu chemikálií, jako je cholesterol. U každého účastníka studie pak tým porovnával tato zjištění se známými markery zdraví srdce, jako je hladina cholesterolu a triglyceridů v krvi. Lidé s nižšími hladinami triglyceridů a cholesterolu měli ve výkalech mnoho bakterií Oscillibacter. Odborníci zkontrolovali, zda se tento vztah objevil také u jiné nezávislé skupiny lidí, a zjistili, že ano. Aby se potvrdilo, že bakterie Oscillibacter skutečně metabolizuje cholesterol, vypěstovali vědci bakterie v laboratoři a vystavili je cholesterolu označenému fluorescenčními značkami. Snížení hladiny cholesterolu Vědci díky tomu zjistili, že mikroby nasávají cholesterol. Poté sledovali osud „spolknutého“ cholesterolu a zjistili, že různé bakteriální druhy ho rozložily na různé steroidy. Tyto steroidy by mohly být absorbovány jinými střevními bakteriemi, což má za následek celkové snížení hladiny cholesterolu. Aby tým zjistil, které geny a proteiny mohou pomoci Oscillibacteru rozkládat cholesterol, použil algoritmus strojového učení. Slavná herečka Dana Medřická přišla o syna. Láska se šlechticem jí zachránila život, ne na dlouho Číst více Tento algoritmus analyzuje vlastnosti genů, aby předpověděl, jak budou vypadat proteiny kódované těmito geny. Analýza odhalila, že geny, které kódují proteiny podobné IsmA, byly pravděpodobně zodpovědné za metabolizaci cholesterolu. Výsledky nás tedy přivádějí blíže k pochopení „temné hmoty“ mikrobiomu – jde o velký počet genů střevních mikrobů, jejichž funkce ještě nejsou známy. Nejprve zvířata, pak lidé Jaký je tedy výsledek celého procesu? „Teoreticky by vyladění střevního mikrobiomu za účelem zvýšení odbourávání cholesterolu mohlo být strategií ke snížení hladiny cholesterolu u lidí. Ale než to bude možné udělat, bude třeba dalších výzkumů a vyšetření, aby bylo jasné, jak přesně bakterie cholesterol rozkládají a jak je použít v praxi,“ dodal pro Čtidoma.cz doktor Pečenka. Následovat budou laboratorní pokusy na zvířatech, poté by mohlo dojít na klinické testy na lidech. Proces to tedy bude ještě hodně dlouhý. Na druhou stranu existuje poměrně velká naděje, že jsou vědci „na stopě“ něčemu, co opravdu velmi zásadně pomůže nejen v boji se srdečními chorobami. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Kofein je droga a může způsobit vážné zdravotní problémy. Týká se to hlavně některých skupin lidí.