Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-03-19 16:10:59

Taktická hra: Založení útoku po zemi od brankáře

Nácviku založení postupného útoku jsme se věnovali v taktických cvičeních Spolupráce stoperů a trojice středních záložníků, které je zaměřeno na nácvik založení útočné akce od středních obránců a s využitím trojice středových záložníků, kteří se ve středovém, přehuštěném prostoru musí prosadit v herní mikrosituaci tři na tři (3:3) nebo Vyvedení míče pod tlakem, jehož cílem je naučit hráče rozehrávající útočnou akci od vlastního brankáře, kteří jsou v držení míče, vyrovnat se s tlakem soupeře a vyvést bezpečně míč skrz vyznačené zóny a využít své početní převahy v prostoru vlastního pokutového území. Cílem taktické průpravné hry s názvem Založení útoku po zemi od brankáře je nácvik založení postupného útoku od brankáře, jeho vedení pomocí přízemní kombinace a využití početní výhody týmu držícího míč v poměru 4:2 až 7:4. Cvičení je vhodné zařazovat do tréninkové jednotky ve které se zaměřujeme na soupeře od kterého předpokládáme vysoký presink při zakládání postupného útoku.  

Čas načtení: 2025-03-19 16:10:59

Taktická hra: Založení útoku po zemi od brankáře

Nácviku založení postupného útoku jsme se věnovali v taktických cvičeních Spolupráce stoperů a trojice středních záložníků, které je zaměřeno na nácvik založení útočné akce od středních obránců a s využitím trojice středových záložníků, kteří se ve středovém, přehuštěném prostoru musí prosadit v herní mikrosituaci tři na tři (3:3) nebo Vyvedení míče pod tlakem, jehož cílem je naučit hráče rozehrávající útočnou akci od vlastního brankáře, kteří jsou v držení míče, vyrovnat se s tlakem soupeře a vyvést bezpečně míč skrz vyznačené zóny a využít své početní převahy v prostoru vlastního pokutového území. Cílem taktické průpravné hry s názvem Založení útoku po zemi od brankáře je nácvik založení postupného útoku od brankáře, jeho vedení pomocí přízemní kombinace a využití početní výhody týmu držícího míč v poměru 4:2 až 7:4. Cvičení je vhodné zařazovat do tréninkové jednotky ve které se zaměřujeme na soupeře od kterého předpokládáme vysoký presink při zakládání postupného útoku.  

Čas načtení: 2021-05-05 11:50:18

První krůčky Společnosti pro obranu svobody projevu aneb Co zatím děláme a kam směřujeme

Milí čtenáři, někteří z vás se dotazují, k čemu vlastně vznikla Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP), jaké budou její cíle a podobně. Je zajímavé, že spektrum komentářů přitom sahá od „řešíte pseudoproblém“ až po „všechno je ztraceno, děláte marnou práci“. Jak mnoha způsoby lze vidět jednu a tutéž situaci … to je ostatně jeden z půvabů svobody projevu, že se to člověk dozví. Ale se spoustou lidí to téma docela rezonuje. První věc: osobně si nemyslím, že je příliš brzy nebo příliš pozdě. Je tak zhruba „akorátní“ čas něco dělat. Vzhledem k jazykové i kulturní bariéře, která nás dělí od západních států, jsme byli nějakou dobu chráněni před náporem „wokeismu“, ale první vlnky začínají dorážet i k nám. Zatím se to projevuje spíš na sociálních sítích, třeba pozoruhodnou debatou o tom, zda se někdo smí identifikovat jako nebinární avokádo. Proč ne, každé avokádo ve svém okolí bych uvítal – mimo jiné na nich oceňuji, že nejsou zevnitř rudá. Za příznak pronikajících „woke“ vlivů z Británie či Ameriky považuji, že určitá část té „avokádové“ debaty se točila kolem myšlenkového konceptu, že „X-fobní“ (dosaďte si za X, co chcete) slova jsou nebezpečná, dohánějí lidi k sebevraždám apod., tudíž je nutno je trestat. Tento koncept už sem nějakou dobu proniká z míst, kde se rozšířil daleko více a kde má daleko větší vliv na rozhodování různých institucí. Divili jsme se nedávno, proč fotbalista Kúdela dostal za údajný rasistický výrok stopku na deset zápasů, kdežto Kemar Roofe za kopnutí brankáře Koláře do hlavy jen čtyři zápasy. Ale to je jen logický důsledek přesvědčení, že pravým zločinem je právě to rasistické slovo, kdežto nějaká nakopnutá lebka se vždycky dá aspoň trochu omluvit. Zejména pokud útočník, na rozdíl od oběti, patří do nějaké „systémově znevýhodněné“ škatulky. Myšlenka, že určitá slova jsou natolik zraňující a nebezpečná, že je nutné je potlačovat, nejlépe státní mocí, je smrtelným nepřítelem svobody projevu. Čím důsledněji bude aplikována v praxi, tím více se bude prostor pro debatu o těch skutečně kontroverzních tématech zužovat jen na nucený potlesk a nicneříkající fráze. Mám tedy za to, že je nejvyšší čas na šíření této myšlenky reagovat – nikoliv jejím potlačováním (to bychom nebyli lepší než oni), ale obhajobou alternativy, kterou je právě svoboda, a to i se všemi chaotickými efekty, které ji provázejí. Pokud to nikdo nebude dělat, Overtonovo okno se bude pomalu, ale jistě posouvat k vládě „pestrobarevného politbyra“, které bude možná pestrobarevné z hlediska povrchních vnějších atributů, ale zevnitř bude depresivně jednotně šedivé, asi jako neohozené paneláky pozdně normalizačních dob. Možnost diktovat ostatním lidem (a avokádům), co smějí a co nesmějí říkat, je pro lidi přitahované mocí velmi atraktivní. Určité procento populace bude vždycky dychtit po kontrole ostatních a zákony o projevech nenávisti apod. jim umožňují tuto touhu poměrně lacino realizovat – zvláště vzhledem ke gumovosti hranic mezi tím, co je ještě zákonem chráněná kritika a co už je zákonem stíhaná nenávist. Emoce žijí v hlavách lidí; v „nejlepším“ případě, který pro mě vůbec nejlepší (ba ani dobrý) není, dosáhnete toho, že se lidé budou před hrozbou kladiva zákona navenek chovat jako zbabělí pokrytci. A že ti odvážnější budou trestáni už jen tím, že je někdo bude vláčet po soudech, i kdyby je tam nakrásně nakonec pokaždé osvobodili. I táhnoucí se proces je svého druhu trestem. Z tohoto hlediska dává založení organizace, jejímž cílem je právě posouvání Overtonova okna opačným směrem, nejlepší možný smysl. Organizace toho vždycky dokáže zvládnout více než jednotlivec a ti protivníci také svoje organizace mají. Je potřeba, aby je něco vyvažovalo. Samozřejmě, jednotlivci tvořící organizaci se budou ve svých názorech lišit. Mým osobním snem je Česká republika, z jejíhož trestního zákona byly vymazány veškeré verbální trestné činy. Je možné, že se toho nedočkám, stejně jako se nějací ti kvakeři v 18. století nedočkali zrušení trestu smrti nebo zákazu otrokářství. (Ale větší cíl je zase lepší motivace; horolezci také chtějí vylézt na Mount Everest, a ne na kopeček za vesnicí.) Ne všichni v SOSP to vidí úplně stejně, ale nebrání nám to „táhnout stejným směrem“. Druhá věc: pole svobody projevu je neskutečně široké. Odpusťte nám, jestliže nepokrýváme všechno naráz. Zatím to se sotva založenou organizací ani nejde, bylo by to jako hrát fotbal na hřišti rozměrů 10×10 km s původním počtem hráčů. Nicméně časem se třeba naše kapacita bude rozšiřovat. Jen tak namátkou, ve zcela ideální situaci by SOSP měla pokrývat minimálně tato témata související se svobodou projevu: * Domácí trestněprávní záležitosti: změkčování či rušení paragrafů, nebo naopak snaha nepřátel svobody projevu o jejich zpřísňování a zavádění nových. Konkrétní kauzy stojící před soudem, právní podpora obžalovaných. * Dopady mezinárodního práva: uzavírání smluv, které oklešťují svobodu projevu, chystané regulace EU a jejich transpozice do našeho práva. * Sociální sítě coby de facto nové tržiště idejí, jehož sešněrování může praktickou svobodu slova občanů pěkně přidusit. * Kultivace svobody slova v soukromých organizacích, abychom neskončili ve světě, kde se konformismus vynucuje ekonomickým nátlakem místo trestněprávního. Šéf, který chápe, že nemá někoho vyhodit za kontroverzní výrok na Facebooku, je pro svobodnou budoucnost minimálně stejně důležitý jako dobré zákony. * Kultivace svobody slova v akademické sféře, která se na Západě ukázala být mimořádně citlivá vůči netolerantním formám utopismu (social justice über alles). * Vzdělávací akce, překlad myšlenek klasických liberálních autorů do moderního jazyka, možná i jejich transpozice do formy krátkých videí apod. pro generaci, která moc nečte. * „Hlídání hlídačů“ – kontrola práce factcheckerů, kteří ji potřebují úplně stejně, jako policie a celníci potřebují GIBS. Jak určitě uznáte, toto je práce minimálně pro padesát lidí. Tolik jich v SOSP v současné době nemáme a ani by nebylo dobré, abychom je hned sháněli. Stabilní organizace musí růst přiměřeným tempem a kvalita kolektivu se neměří počtem hlav. Zatím můžu konstatovat, že SOSP je různorodá tím způsobem, na kterém skutečně záleží – myšlenkově. Každý z jejích členů došel k myšlence bránit svobodu projevu z jiných pozic a každý se pohybuje v trochu jiné společenské bublině. Toto je vlastnost, kterou si doufám podržíme a snad ji ještě posílíme. Nemůžu toho moc prozradit, milí čtenáři, ale těch lidí, kteří jsou zhoršujícím se stavem věcí znepokojeni, je hodně a různými kanály nám to dávají vědět. Svým zakotvením pokrývají téměř celé politické spektrum. Třeba by se ani navzájem moc nemuseli, ale chápou, že umlčovat druhé nemá nic společného se sympatiemi a nesympatiemi, a že výsledný systém „tyranie ve jménu dobroty“ by nebyl milosrdný ani k jednomu z nich. To mi, starému skeptikovi, dodává aspoň trochu optimismu do budoucna. Nejsme sami a není nás ani pouhých pět, Zilvara z chudobince nepočítaje. Uvidíme, co se dá dělat. Něco určitě.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-03-19 16:10:59

Taktická hra: Založení útoku po zemi od brankáře

Nácviku založení postupného útoku jsme se věnovali v taktických cvičeních Spolupráce stoperů a trojice středních záložníků, které je zaměřeno na nácvik založení útočné akce od středních obránců a s využitím trojice středových záložníků, kteří se ve středovém, přehuštěném prostoru musí prosadit v herní mikrosituaci tři na tři (3:3) nebo Vyvedení míče pod tlakem, jehož cílem je naučit hráče rozehrávající útočnou akci od vlastního brankáře, kteří jsou v držení míče, vyrovnat se s tlakem soupeře a vyvést bezpečně míč skrz vyznačené zóny a využít své početní převahy v prostoru vlastního pokutového území. Cílem taktické průpravné hry s názvem Založení útoku po zemi od brankáře je nácvik založení postupného útoku od brankáře, jeho vedení pomocí přízemní kombinace a využití početní výhody týmu držícího míč v poměru 4:2 až 7:4. Cvičení je vhodné zařazovat do tréninkové jednotky ve které se zaměřujeme na soupeře od kterého předpokládáme vysoký presink při zakládání postupného útoku.  

Čas načtení: 2025-03-19 16:10:59

Taktická hra: Založení útoku po zemi od brankáře

Nácviku založení postupného útoku jsme se věnovali v taktických cvičeních Spolupráce stoperů a trojice středních záložníků, které je zaměřeno na nácvik založení útočné akce od středních obránců a s využitím trojice středových záložníků, kteří se ve středovém, přehuštěném prostoru musí prosadit v herní mikrosituaci tři na tři (3:3) nebo Vyvedení míče pod tlakem, jehož cílem je naučit hráče rozehrávající útočnou akci od vlastního brankáře, kteří jsou v držení míče, vyrovnat se s tlakem soupeře a vyvést bezpečně míč skrz vyznačené zóny a využít své početní převahy v prostoru vlastního pokutového území. Cílem taktické průpravné hry s názvem Založení útoku po zemi od brankáře je nácvik založení postupného útoku od brankáře, jeho vedení pomocí přízemní kombinace a využití početní výhody týmu držícího míč v poměru 4:2 až 7:4. Cvičení je vhodné zařazovat do tréninkové jednotky ve které se zaměřujeme na soupeře od kterého předpokládáme vysoký presink při zakládání postupného útoku.  

Čas načtení: 2018-11-26 06:29:23

Pozor na likvidaci firmy

V České Republice je momentálně celkem 485 908 registrovaných firem, z toho 459 608 jsou společnosti s ručením omezeným a 26 300 akciových společností. Podle průzkumů je mezi společnosti 21,5% spících „eseróček“ a u „akciovek“ 15,7 %. Patří sem většinou firmy zabývající se těmito obory: Podpůrné činnosti pro podnikání, Činnosti cestovních agentur a cestovních kanceláří, Zprostředkování nespecializovaného velkoobchodu a nespecializovaný velkoobchod v zastoupení, Tvůrčí, umělecké a zábavní činnosti, Ostatní inženýrské činnosti a související technické poradenství, Poskytování přístupu k internetu přes bezdrátovou telekomunikační síť, Velkoobchod s ostatními stroji a zařízením. Novela zákona o obchodních korporacích dostane možnost poslat tyto firmy do likvidace. Důvodem je vyšší finanční náročnost při založení a správě akciové společnosti. Pokud již podnikatel vynaloží finanční prostředky na založení akciové společnosti, tak ji zpravidla využívá pro podnikání. Naproti tomu založení společnosti s ručením omezeným se v posledních letech podstatně zjednodušilo, zrychlilo a zlevnilo. Obchodní korporace budou mít povinnost vložit do sbírky listin účetní závěrky za dvě po sobě jdoucí účetní období. Když nebude splněn tento požadavek, bude možné zrušit korporaci bez likvidace. Stejným způsobem se však společnost může dostat i do likvidace. A to tím, že korporaci nebude možné doručit výzvu ke splnění informační povinnosti založit chybějící účetní závěrky do sbírky listin. 

Čas načtení: 2012-08-02 16:00:00

Založení evroské akciové společnosti

Chcete si založit firmu a nevíte, jak na to? Máte několik možností. Tou první je založení společnosti přes právní kancelář či úřad, s čímž je však spojeno někdy dost nepříjemné a náročné papírování. Tomu se dá vyhnout založením společnosti přes internet díky webu Zalozeni-spolecnosti-online.cz. Mnoh ...

Čas načtení: 2014-11-27 00:31:28

📯 Jak si založit datovou schránku pro OSVČ

Datová schránka je pro živnostníky (OSVČ) v podstatě nutnost. Co je potřeba k jejímu založení? Založení datové schránky jednoduché, nemusíte vyplňovat žádný formulář. The post 📯 Jak si založit datovou schránku pro OSVČ appeared first on VAR/LOG/CZ.

Čas načtení: 2022-03-24 14:39:09

Markéta Harasimová: Při čtení beletrie vždy hned uvažuji, jak bych příběh uchopila já

„Psaní miluji, navíc čím dál víc vnímám, že skrze tvorbu mohu pomáhat druhým. A to je povzbuzující!“ přiznává autorka řady knížek, televizních scénářů, divadelních her, která již pátým rokem vede své nakladatelství MaHa. Letos vydává Markéta Harasimová tři publikace – humorný román pro ženy Na kočičí svědomí, psychologický thriller Volným pádem a psychologický román Slovo proti slovu. Její povolání je také jejím největším koníčkem. „Jsem přesvědčená, že když člověk miluje své zaměstnání, je šťastný.“   O sobě říkáte, že jste od malička snílek, který rád vymýšlí a spřádá různé příběhy a splétá osudy hrdinů. A když jste se naučila číst a psát, své smyšlené příběhy jste si zapsala. Co vás ještě bavilo a jaké bylo vaše dětství na severu Moravy?       Ano, odjakživa jsem měla bujnou fantazii a využívala ji. Představovala jsem si například, co asi prožívají různé rostlinky a rovnou jsem jim vymyslela nějaký ten osud, příběh. Jabloni, malinovému keři, kytkám na skalce nebo třeba obilí, co rostlo na poli za zahradou. Tím jsem hodně žila a popravdě se to dodnes zas až tak moc nezměnilo – stále se pohybuji ve světě tvůrčí fantazie, i když už samozřejmě jiným způsobem. Kromě psaní pohádek a příběhů jsem také velmi milovala kreslení a zpěv, obojímu jsem se hodně věnovala. Moje dětství sice nebylo ukázkové a na severu Moravy se mi moc nelíbilo kvůli svéráznému, studenému počasí, které v mém rodném kraji převládalo, ale vzpomínám na ně s nostalgií. Kdykoli mám cestu do Krnova, nezapomenu se zajet podívat na náš bývalý dům a místa, kde jsem vyrůstala.   Již během studia obchodní akademie jste napsala svoji první knížku, dívčí román Jsi můj osud, který vyšel v roce 1996. Pak v rychlém sledu vyšly knihy – Když svítí hvězdy, Rozcestí, Nejkrásnější dar, Miriam, Osmnáct. Bylo vám kolem dvaceti. Jak jste to prožívala? Jaký to byl pocit, když jste jako mladičká držela svoji první knížku v ruce? S mou prvotinou to bylo celkem rychlé… námět na knihu ke mně přišel během vyučování v prvním ročníku obchodní akademie. Bylo mi patnáct a najednou mě přepadlo nutkání napsat něco většího, román pro holky, jako jsem já. Pustila jsem se do toho okamžitě, a ještě ve vyučovací hodině jsem si poznačila pár dějových zvratů, abych hned po příchodu domů pokračovala. Rukopis jsem k vydání nabídla až na popud své kamarádky, a první nakladatelství, které jsem vybrala, ho přijalo s tím, že by uvítalo další podobná díla. A tak jsem začala psát… a knihy vycházely jedna za druhou. Dodnes jsem za tu příležitost velice vděčná a uvědomuji si, jaké jsem měla štěstí na lidi, kteří mi v tak nízkém věku dali šanci. Když se na pultech objevila má prvotina, cloumaly mnou nádherné emoce. Skoro se mi nechtělo uvěřit, že se opravdu dívám na své knižní dítě. Takový splněný sen, i když jsem popravdě na samotném začátku neměla ambice knihu publikovat. Napsala jsem ji, a tím to pro mě skončilo – nebýt kamarádky asi s rukopisem ani nic dalšího nedělám.   Pak jste se nějakou dobu pracovala v oblasti ochodu, než jste se naplno soustředila na psaní a literární tvorbu, co je pro vás životní náplní. Začínala jste romány určené dívkám, pak jste psala romány pro ženy a již nějakou dobu je vaše literární tvorba z žánrů krimi, detektivek, thrillerů. Připravujete něco nového? Co vás baví na psaní? Rodiče byli skálopevně přesvědčení, že uměním se člověk živit nemůže, a trvali na tom, abych měla „solidní“ zaměstnání. A tak jsem po ukončení studií nastoupila do jedné soukromé firmy a pracovala v obchodní sféře. Jenže mě to nenaplňovalo, a kromě toho mi nezbýval čas na tvorbu, necítila jsem se komfortně. Jedno společně s druhým vedlo k tomu, že mě přepadly nepříjemné deprese, a já je začala řešit návratem k literatuře. Psala jsem a zafungovalo to. Opustila jsem tedy nadobro obchod, vrhla se na dráhu profesionální spisovatelky, a vůbec toho nelituji. Byl to sice trochu risk, ale jsem přesvědčená, že když člověk něco dělá s láskou, přinese to ovoce. A já psaní miluji, navíc čím dál víc vnímám, že skrze tvorbu mohu pomáhat druhým. A to je povzbuzující! Zpětná vazba od čtenářů, kterým ta která kniha něco přinesla, dodala jim naději, nakopla je, aby se někam posunuli… Děkuji Bohu, že mi dal toto povolání. A co se týká novinek, samozřejmě jich připravuji spoustu. Jen v roce 2022 vyjdou tři knihy. Právě teď pracuji na novém titulu plánovaném na jaro 2023 a společně s hercem a režisérem Romanem Štolpou (a dalšími) plánujeme start zkoušení mé divadelní hry, kterou bychom na podzim chtěli uvést v pražském Divadle Bez Hranic.   Jste autorkou dvou knížek pro děti a jako velká milovnice koček, jste za hlavní hrdinku zvolila kočičku Ťapičku. Jak se vám psalo pro děti? Bude mít Ťapička další pokračování?   Ťapička a její příběhy, to je kapitola sama pro sebe. Krásná! Na knize pro děti jsme se dohodli s nakladatelstvím Bookmedia, a pro mě to byla výzva. Přece jen je jiné psát příběh dospělým než prckům. Snažila jsem se vrátit do doby, kdy mi bylo šest nebo osm, a podle toho jsem tvořila věty; tak, aby byly jasné, srozumitelné, a přitom zábavné. Mým cílem bylo vložit do textu také přesah, nenásilné poučení do života. Například, že si musíme pomáhat, lhaní nebo lakota se nevyplácí, nebo máme mít pro strach uděláno. Přetavila jsem dětský svět do světa kočičího a děti tak v Ťapičce můžou vidět samy sebe, se všemi jejími starostmi a radostmi. Knihu doplnily nádherné ilustrace Báry Kubátové, kreslila je podle fotek opravdové Ťapičky – moje kočka se totiž stala předlohou pro tu knižní, ilustrovanou. Knížky se u dětí těší velké oblibě, je to ideální první čtení, a navíc v nich najdou také různé kočičí hry a úkoly, takže se zabaví i jinak. Věřím, že další pokračování určitě vznikne, až přijde správný čas. Každopádně na toto téma dostávám spoustu dotazů a jak malí čtenáři, tak jejich rodiče by třetí (nebo i čtvrtý, pátý) díl uvítali.   Také jste podepsaná pod tří divadelní hry, jako scenáristka jste se podílela na seriálu Soudkyně Barbara, a dokonce jste si napsala jednu roli a v seriálu si zahrála. Jak jste se cítila jako herečka?    Divadlo je moje srdeční záležitost, a scenáristika mě velmi baví. Miluju tvorbu dialogů, takže si psaní scénářů maximálně užívám. V Soudkyni Barbaře byl skvělý tým profíků, se kterými se dobře spolupracovalo – od produkce přes režii až po herce. Nehrála jsem jen v jednom díle, ale jednu roli jsem si pro sebe opravdu napsala. Hrála jsem pořádnou mrchu, zlatokopku… (smích) Něco podobného jsem ztvárnila už i v divadle, tam to zase byla tak trochu frustrovaná, rozvedená učitelka, která usilovně hledá nového partnera, i když všem ostatním lásku vytýká. V Barbaře mi pak dali roli potvory opakovaně. No, nevím, co k tomu dodat, asi odhalili podstatu mého charakteru. (smích) V roli herečky se každopádně cítím výborně, odmalička jsem předváděla různé scénky, parodovala druhé a vůbec šaškovala. Nakonec i ke knihám o Ťapičce jsem vytvořila dětské divadelní (one-woman) vystoupení, se kterým jezdím po celé zemi. Mám kočičí kostým a vždy si to s dětmi velmi užívám.   V roce 2017 jste založila nakladatelství MaHa, kde jako první kniha vyšel váš třináctý román Poháry touhy. V nakladatelství vydáváte nejen svoje knihy, ale i tituly začínajících autorů. Co bylo impulsem k založení vlastního nakladatelství? Kolik knih jste za těch pomalu pět let v nakladatelství vydali?    O založení nakladatelství jsem uvažovala dlouho, a to proto, že jsem prošla zkušenostmi s několika nakladateli, a ne vše mi na spolupráci vyhovovalo. Výjimku snad představuje výše zmíněná Bookmedia, se kterou spolupracuji už čtvrtým rokem a je tam krásná symbióza. Vydávám u nich dětské knihy, respektive knihy s kočičí tématikou. V MaHa pak svou „klasiku“, tedy psychothrillery, krimitrhrilllery, psychologické romány, knihy z lékařského prostředí a tak dále… Celkem jsem jich pod touto značkou vydala jedenáct, produkci nakladatelství však brzy začali doplňovat další, noví autoři, převážně začínající. K dnešku u nás vyšlo knih pětatřicet, dvacet čtyři z nich mají na kontě mí spisovatelští kolegové. Letos na jaře vyjde dalších pět novinek (jedna z toho je moje), další jsou v plánu v létě a na podzim. A co bylo impulsem, proč se pustit do nakladatelské činnosti? Už jsem to nakousla – některé věci mi u nakladatelů vadily, například jsem většinou nemohla ovlivnit grafiku, ať už se jednalo o sazbu bloku, nebo přebal knihy. A tato stránka věci je podle mě pro každý titul klíčová. Chtěla jsem si mít grafické zpracování pod kontrolou, řídit marketing spojený s vydáním knihy, a tak dále. V neposlední řadě jsem velmi činorodý člověk, takže mě lákala představa redakčních prací a všeho okolo. Založení nakladatelství byl rovněž takový splněný sen. A jsem ráda, že teď mohu ty sny plnit i jiným, tím, že se ujmu jejich rukopisu.   Pro web www.vimvic.cz  jste připravila on-line kurz jak napsat knihu. Jaký je o něj zájem a co vás přivedlo kurz pořádat? Kurz Jak napsat knihu vznikl asi před pěti lety, nepamatuji si to přesně. Tehdy mě agentura Vimvic.cz oslovila s tím, jestli bych do toho projektu nešla, a já souhlasila. Přišlo mi to jako dobrý nápad, jelikož je spousta lidí, kteří by rádi dali dohromady rukopis, neví ale, jak na to. Netuší, čím začít, na co si dát pozor, čeho se vyvarovat. A tak jsem dala dohromady takový podrobnější manuál. V současné době server vimvic.cz trochu změnil koncepci a věnuje se jiným věcem než dříve, takže už se kurz neprodává. Nicméně zájem o něj byl slušný a věřím, že mnohým začátečníkům prospěl.   V dětství jste byla vášnivou čtenářkou. Jaká jste čtenářka dnes? Co ráda čtěte? Od chvíle, kdy jsem se číst naučila, jsem četla knihu za knihou a zhltla jsem jich klidně pět týdně. Byla jsem pravidelnou návštěvnicí knihovny – vždy jsem přijela na kole, vyprázdnila plný batoh, půjčila nové knížky a frčela domů, natěšená, až se na ně vrhnu. Od doby, co se věnuji psaní na plný úvazek, však už na čtení nemám skoro žádný čas a hlavně, není to pro mě „odpočinek“. Mluvím teď o beletrii, kterou jsem dříve louskala ve velkém. Asi v tom bude určitá profesionální deformace, protože nad beletrií vždy hned uvažuji, jak bych příběh uchopila já, coby nakladatelka pak zase hledám grafické nedokonalosti; zkrátka se do četby nedokážu pořádně ponořit. Nikdy ale neodmítnu knihu s duchovní tematikou, odborné psychologické tituly, a také ty, které mi poskytují informace k tématu, které právě zpracovávám ve své tvorbě. Tato literatura je pro mě nutností, abych se dozvěděla co nejvíc o prostředí, ve kterém se právě pohybují mé knižní postavy.        Je vám práce také koníčkem? Jak ráda trávíte chvíle volna? Ano, moje práce – lépe spíš povolání – protože slovo práce zní tak nějak…  jako nutnost, je mým největším koníčkem. Vášní. Něčím, bez čeho si neumím představit život. Baví mě všechny jeho podoby, ať je to psaní, nakladatelství, dětská divadla, scénáře… a další doplňující aktivity, kterých je spousta. Je velice pestré a zábavné, zároveň myslím i smysluplné. A z toho mám dobrý pocit. Jsem přesvědčená, že když člověk miluje své zaměstnání, je šťastný. Oslím můstkem se tak dostávám ke druhé části otázky… chvíle volna. Ty popravdě řečeno nepotřebuji, nejraději trávím čas právě tvorbou, žiji se svými hrdiny. Dovolené mě nelákají, koneckonců toho s knižním divadélkem o Ťapičce (nebo za besedami pro dospělé) nacestuji hodně a poznávám díky tomu spoustu krásných míst v naší zemi. Takže chvíle „volna“ nevyhledávám, mnohem víc mi vyhovuje tvůrčí akce… (smích) Ale když na to přijde, ráda se odreaguji posezením u sklenky vína s příjemnými lidmi.   Markéta Harasimová se narodila 6. dubna 1977 v Krnově na severní Moravě. Působí jako spisovatelka, scenáristka, nakladatelka. V roce 2017 založila nakladatelství MaHa. Vystudovala obchodní akademii. Po maturitě pracovala nějaký čas v oblasti obchodu, nyní se naplno věnuje literární činnosti. Je členkou české sekce AIEP, asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury. Žije v Hustopečích u Brna. Napsala knihy Jsi můj osud, Když svítí hvězdy, Rozcestí, Nejkrásnější dar, Miriam, Osmnáct, Růže a slzy, Bolest lásky, Sametová kůže, Vražedná vášeň, Pouta z pavučin, Mrazivé hry, Poháry touhy, Purpurové doteky, Vůně noci, Hedvábná past, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach a povídky Vánoční sen, Čas zázraků a Sherlockovo tajemství. Je autorkou knihy pro děti Z deníku kočičky Ťapičky a Koťátka kočičky Ťapičky, divadelních her Fronta na vánočního kapra, Rozbité demižony a Já jsem ty, miláčku! a text k písni Jsi můj sen (album Moment, Dalibor Janda, 2021).

Čas načtení: 2021-07-26 14:02:48

„Nad Tatrou sa blýska…“ ale u nás je ticho

V těchto dnech slovenská Národna kriminálna agentura zadržela dalšího soudce Nejvyššího soudu. Je to ojedinělý dozvuk mohutných otřesů, kterými od volebního vítězství strany Igora Matoviče procházejí slovenské orgány vynucování práva. Zadržený soudce je již třináctý v řadě. Do vazby se dostali také vysocí činitelé prokuratury a policie. Policejní akce vyvolávají dojem, že postižené orgány jsou nemocné sklonem ke korupci, úplatkářství, zneužívání moci a jejich ochoření bujelo, protože předcházející politická reprezentace se možná s nepoctivými policisty, prokurátory a soudci vezla, anebo aspoň jí chyběla politická vůle proti zlořádům zakročit. Policie nesměla neřádstvo vidět, ale když jí politická moc uvolnila ruce, s chutí vyrazila na hon na otalárované škůdce. Vzhledem k tomu, že jsme se Slováky žili dlouho ve společném státě, rozdíl mezi současnými poměry u nás a u nich je velmi nápadný. Vlastně až do začátku slovenského „zemětřesení“ se poměry u nás a u nich podstatně nelišily. Obrat ve slovenských poměrech nastolil otázku, zda jsou čeští příslušníci orgánů vynucování práva počestnější než jejich slovenští kolegové, či zda v jejich řadách projevy mravního úpadku také řádí, ale není zde nikdo, kdo by je chtěl vidět, a pak dokonce nedejbože potírat. Nejsledovanější jsou policisté Mezi obětmi trestního řízení se vyskytují jedinci, kteří netrpělivě čekají, kdy „to začne“ i u nás. Nedovedu posoudit, zda jsou slovenské orgány více prorostlé nemravností než české, ale pochybuji, že se tuzemští přivolavači pohromy na otalárované škůdce dočkají brzy, pokud vůbec. Zatím se příslušné úřady drží doktríny nedotknutelnosti příslušníků privilegovaných kast. Nejde jen o policisty, státní zástupce a soudce, ale i o příslušníky různých profesí, jež mají možnost vykonávat útisk občanů, například o exekutory, celníky nebo o sociální pracovnice odborů sociálněprávní ochrany dětí a mládeže. Zastánci jejich nedotknutelnosti připouštějí pouze nápravu chybných rozhodnutí opravnými prostředky. I tím je zvýhodňují: když policie zabaví zloději lup, stejně jej pošle před soud. Když revizní orgán napraví přehmat státního zástupce nebo soudu, stát možná zaplatí odškodnění, ale viník pokračuje dále beztrestně ve své činnosti a může nerušeně škodit dále, popřípadě se domůže povýšení. Poměrně nejhůř jsou na tom policisté, kteří mají v zádech speciální policejní orgán pro potírání jejich nepravostí, Generální inspekci bezpečnostních zdrojů, která se sice většinou s podezřelými policisty solidarizuje, ale přece jen občas nějakého narušitele profesní morálky pošle před soud. Generální inspekce justice zůstala jen v návrhu Někdy ale GIBS nechce o nepřístojnostech nic vědět. Stalo se například, že kdysi byl do ČR přivezen kamion tabáku, na který na místě překládky čekali celníci. Nezajímali se o doklady od vozidla a nákladu, ani o identitu řidičů. Pořídili videozáznam překládky tabáku na soukromé vozidlo. Celní správa nevyhověla soudu, když žádal o sdělení, komu patřil náklad a kdo platil dopravu. Šlo přitom o klíčovou informaci pro prokázání viny či neviny obviněných. Je možné, že kvůli nesdílnosti celníků půjdou do vězení nevinní lidé. Chování celníků pozornost GIBS nepřilákalo. Podobný orgán pro pronásledování nešvarů státních zástupců a soudců neexistuje. Kdysi se do Sněmovny dostal poslanecký návrh zákona o zřízení Generální inspekce justice (GIJ) jako dozorového orgánu s vyšetřovacími pravomocemi, ale na jeho projednání nikdy nedošlo. Ve jménu zachování nezávislosti zajišťuje státní zastupitelství i soudnictví pořádek ve svých řadách samoobslužně čili hříchy pokleslých jedinců mají stíhat jejich kolegové s pravomocí kárných žalobců. Pouštějí se do toho s velkou nechutí a příslušníci různých kast si navzájem kryjí záda. Kární žalobci vyhovují jen velmi malé části návrhů na zahájení kárného řízení. Když nepodají kárnou žalobu v procesní lhůtě, poškození se již touto cestou spravedlnosti nedomohou. Jsou-li vytrvalí, sahají po trestním oznámení. Trestní oznámení na státní zástupce a soudce policie většinu založí ad acta, aniž by zahájila úkony trestního řízení. Vytáhnout pak spis z archivu a uvést řízení přece jen do pohybu, je velmi obtížné, ne-li nemožné. Praxe mě vede k podezření, že založení ad acta je jen zřídka výsledkem svědomitého, uvážlivého, právnicky důvodného rozhodnutí. Co například si mám myslet o správnosti rozhodnutí o založení věci ad acta policistky, která v jiné souvislosti prokázala svou odbornou úroveň tvrzením, že o nahlédnutí do spisu musím žádat postupem podle zákona o svobodném přístupu k informacím? Povrchnost přístupu státního zastupitelství Proti nástroji „založení ad acta“ nemají poškození odpovídající obranu. Ve chvíli jeho uplatnění ještě nebyly zahájeny úkony trestního řízení, takže dosud nefunguje dozor nadřízeného státního zastupitelství. Pokud se na ně postižený obrátí, státní zástupce mu sice vysvětlí, že na vykonání dozoru není nárok, ale posoudí stížnost v rámci obecného dohledu. Obvykle pak počínání policie přezkoumá povrchně a uzná je za správné. V případě nesouhlasu poškozeného se stejným způsobem zachová instanční dohled. Dokladem o povrchnosti přístupu státního zastupitelství může být případ trestního řízení pro podezření z křivého svědectví proti 84leté nemohoucí stařence, jež se ho měla dopustit v dávné minulosti. S námitkou možného promlčení se nevypořádal ani dozorový státní zástupce, ani instanční dohled. Kdyby ji připustili, museli by dát policii pokyn k zastavení. Nakonec se ale stařenka bez jejich pomoci obešla: tiše skonala. Obcházení kritických pojmů je ostatně hojně rozšířenou metodou vyvracení argumentů stěžovatele. Setkal jsem se s ním v případě pokusu o trestní řízení proti sociálním pracovnicím, jež se rozhodly za každou cenu odebrat syna matce, která se jej ujala po nečekaném návratu z vězení. Důvody k odebrání byly výsledkem péče pěstounky, která se kvůli nestandardnímu výkonu péče sama dostala do vězení. Sociální pracovnice neuznaly návrat matky za zásadní změnu podmínek života nezletilce a vynutily si jeho odevzdání do ústavní péče. Chlapec z ústavu uprchl a byl dva měsíce nezvěstný. Jeho matka žila dva měsíce v hrůze a uprchlík byl vystaven ohrožení zdraví, života a mravní výchovy. Trestní oznámení pro psychické týrání matky a vystavení dítěte ohrožení skončilo založeno ad acta. Ve stanoviscích státních zástupců se ale pojmy „psychické týrání“ a „ohrožení dítěte“ nevyskytují. Sociální pracovnice přece na týrání matek a ohrožování dětí mají svaté právo, takže o tom se nemluví. Viníkem je pouze puberťák, který utekl z ústavu. Sociální pracovnice nenesou odpovědnost za navození této situace, ač jí mohly předejít ponecháním matce trochy času k napravení synových poklesků. Soud nakonec „zloducha“ vrátil matce, v jejíž péči nyní žije bez problémů.   Nedotknutelnost otalárovaných škůdců má až absurdní důsledky. Státní zástupce může se svrchovanou drzostí vykonávat dozor nad policií v případě, v němž je v trestním oznámení důvodně označen za pachatele ochrany dosud neustanovených zločinců proti jejich dopadení. Jeho nadřízený v tom nevidí střet zájmů a nepovažuje za nezbytné vyloučit jej z řízení. Podezřelý tak může vykonávat dozor tak, aby ustanovení pachatelů brzdil. Má k tomu důvod: jde o případ skandálního selhání státního zastupitelství a soudů. Orgány, jichž se to týká, patrně nestojí o to, aby se případ znova otevřel. Je lépe nechat běhat po svobodě pachatele závažného trestného činu násilné povahy než poškodit pochybnou čest orgánů, které jim poskytly beztrestnost. Selhání státního zástupce a soudu Oběti selhání orgánů vynucování práva jsou v případě zproštění obžaloby v nerovnoprávném postavení vůči svým trýznitelům. Názorným příkladem je úděl Aleny Vitáskové, bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Funkce se ujala v roce 2011, kdy úřad byl v krizi po nezvládnutí licenčního boomu v letech 2009–2010. Vytlačila kohosi ze starého vedení, kdo si dělal na funkci nárok a postavila proti sobě jeho fanklub. Pak na ni začali sočit někteří majitelé solárních elektráren, kteří získali licence neoprávněně, ale jejími hlavními nepřáteli se stali příslušníci energetické mafie, jimž omezila příjmy zastavením zvyšování cen elektřiny (které po jejím odchodu už opět utěšeně stoupají). Nebylo tedy nic divného, když v roce 2013 bylo proti ní zahájeno trestní stíhání. Hlavní líčení soudní bylo zahájeno 2. června 2014 u Krajského soudu v Brně senátem Aleše Novotného a vše skončilo na stejném místě až 13. listopadu 2019. Soudní řízení mělo dramatický průběh: senát Aleše Novotného ji odsoudil 22. února 2016 k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců. Až 18. listopadu 2017 ji zprostil obžaloby Vrchní soud v Olomouci. Dvacet jedna měsíců prožila v hrůze, že bude muset nastoupit do vězení, přičemž myšlenku na možné vyhýbání se nástupu odmítala. Radost ze zproštění jí pokazil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, v němž použil nepravdivá obvinění. Žila dále v nejistotě až do 13. listopadu 2019, kdy ji u Krajského soudu v Brně pravomocně zprostil obžaloby stejný senát Aleše Novotného, který nad ní kdysi vynesl krutý rozsudek. Po celou dobu trestního stíhání se Vitásková naplno věnovala řízení úřadu, což je samo o sobě velká psychická zátěž. Obžaloba státního zástupce Radka Mezlíka proti Aleně Vitásková byla na první pohled nesmyslná. Měla se provinit tím, že neodebrala rozhodování o jakési záležitosti podnikatelského klanu Zemků své podřízené Michaele Schneidrové, protože prý měla vědět, že úřednice má k té věci soukromý vztah a zejména jí nezabránila vydat rozhodnutí v jejich prospěch. Navíc ji soudce při ústním odůvodnění rozsudku urazil tvrzením, že funkci získala zásluhou Jany Nagyové, jež tehdy byla ztělesněním všeho zla. Žádný soukromý vztah Schneidrové ale neexistoval, takže k němu nemohla přihlížet a podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se Schneidrová nedopustila trestného činu, takže nebyl důvod jí bránit ve vydání rozhodnutí. Povýšení za zpackaný případ Čirou zlomyslností žalobce bylo připojení její trestní věci k stíhání osmi obžalovaných, obviněných z podvodného jednání v licenčním řízení. Dokazování v jejich věci se jí týkalo jen okrajově, ale přesto musela mařit čas účastí na monstrprocesu a platit přiměřeně vysoké náklady na obhajobu. V současnosti se Vitásková soudí se státem o odškodnění za nemajetkovou újmu. Z výše uvedeného je zjevné, že od roku 2013 až téměř do konce roku 2019 žila ve strašlivém psychickém vypětí, které se jistě muselo pronést i do jejího soukromého života. Nakonec to odnesla na zdraví. Ministerstvo spravedlnosti jí uhradilo malou část skutečných nákladů na obhajobu a za nemajetkovou újmu jí vyplatilo 400 tisíc korun. Zdá se, že to jsou velké peníze, ale s přihlédnutím k hrůze, ve které žila řadu let, to je směšná částka. Ale právě spor Vitáskové o náhradu škody ilustruje nerovné postavení občana ve vztahu ke státu, k orgánům, jež ho poškodily. Ať již dopadne toto řízení o náhradu škody jakkoli, je zřejmé, že stát utrpěl zásluhou svých zaměstnanců nemalou finanční újmu, k jejíž úhradě její původci nepřispějí ani desetníkem a za její způsobení nebudou voláni k odpovědnosti ani v kárném, ani v trestním řízení. Žalobce Mezlík, který zdramatizoval trestní stíhání účastníků „fotovoltaické“ části tohoto procesu nepravdivým prohlášením, že v době převzetí investorem do jeho vlastnictví nebyly elektrárny ani zčásti dokončeny, zřejmě žaloval Schneidrovou a Vitáskovou neprávem. „Za trest“ jej vláda vyslala do Úřadu evropského žalobce, takže dostal příležitost, aby škodil na nadnárodní úrovni. Nikdo samozřejmě nepovolá k odpovědnosti za převzetí zmetkové argumentace obžaloby soudce Aleše, který není hlupák, ale zdatný profesionál, jenž v soudní síni vede skvěle dokazování a nepochybně se vyzná v trestním právu. Nelze vyloučit, že nesmyslnost Mezlíkovy obžaloby neprohlédl záměrně, plně nějaké zadání. Vše, co jsem výše uvedl, mě vede k domněnce, že poměry v našich orgánech vynucování práva nejsou příliš vzdálené od slovenských. Jen chybí politická vůle k vyčištění Augiášových chlévů stejně, jako kdysi chyběla na Slovensku. Bohužel není naděje, že letošní volby na tom něco změní. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-10-28 19:19:18

Československo vzniklo dříve, než bylo vyhlášeno

Den 28. října 1918 „Samostatný stát československý vstoupil v život,“ je uvedeno v textu základního zákona o vzniku Československa. Text sepsal dr. Rašín již v noci z 27. na 28. října a odpolední schůze Národního výboru navržené znění schválila. Večer 28. října 1918 se Národní výbor, jako nejvyšší autorita nového státu, stal zákonodárným sborem samostatného Československa. Zajímavé je, že Masaryk, Beneš a další exiloví politici považovali za datum vzniku Československa 14. říjen 1918. Tehdy vyhlásili stát pro západní politiky. Jenže, k reálnému převzetí moci došlo v Čechách 28. října 1918. Za doprovodu strachu a nejistoty z toho, jak mohou reagovat německé a maďarské asistenční (polo policejní) vojenské jednotky v Praze, ale i v jiných částech Čech a Moravy. Jízda na vlně V hrubých rysech se pokusme ukázat, jak vedení monarchie samo pracovalo na rozpadu Rakouska-Uherska. Generální stávka 14. října 1918 proběhla v Praze ještě pod dozorem rakousko-uherských kulometů. Obava, že se Češi pokusí vyhlásit samostatnost, se tehdy nepotvrdila. Ale v podstatě k vyhlášení Československa v ten den došlo. Dne 14. října byla vyhlášena prozatímní československá vláda jako nátlaková akce z Paříže. Aby se západní politici a americký prezident Wilson dozvěděli, že staré Rakousko-Uhersko se již rozpadá. O dva dny později – 16. října – vydal císař Karel I. manifest oznamující přetvoření Předlitavska ve spolkový útvar čtyř národních států; mezi nimi byl i český stát. Měl se rozkládat jen na českém etnickém území, což znamenalo odtržení německého pohraničí. Manifest potvrzoval také integritu Uher, což znemožňovalo spojení Čech se Slovenskem. Masaryk se obával, aby na plán čeští politici doma nepřistoupili. Proto 18. října 1918 jménem československé prozatímní vlády vyhlásil úplnou nezávislost československého státu známou jako Washingtonská deklarace. Vzhledem k tomu, že státy Trojspolku se vojensky hroutily, dohodové státy prozatímní vládu uznaly. Z mezinárodního hlediska vlastně Československo vzniklo v cizině o deset dní dříve než ve skutečnosti. Co se dělo v Čechách? Z večerního telefonátu 27. října Alois Rašín pochopil, jaká je situace ve Vídni – v hlavním městě monarchie. Očekávalo se rychlé zhroucení monarchie. Brzy ráno se užší vedení Národního výboru domluvilo, že v případě kapitulace převezme vládu Národní výbor. V pondělí dopoledne 28. října v novinových redakcích v Praze již věděli o nótě ministra zahraničí Gyuly Andrássyho, ve které souhlasil s body prezidenta Wilsona, aby mohla být zahájena mírová jednání. Jedním z Wilsonových bodů bylo i právo na sebeurčení států bývalé monarchie. Pražané nótu pochopili jako založení státu. K tomu se vztahuje velmi trefná poznámka: „Ale nebyli by to Češi, aby si nezaložili vlastní stát, tak trochu po švejkovsku. O poválečných poměrech v Rakousku-Uhersku se jednalo už někdy od září 1918, a zatímco 28. října 1918 jednala v Ženevě oficiální delegace o tom, jak vše bude někdy v budoucnu vypadat, doma to nevydrželi a okolo 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru převzít Obilní ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu, a nechali zaměstnance ústavu přísahat věrnost nově vznikajícímu státu. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem, ve kterých se psalo cosi o autonomii, což si rozjásaný lid pražský vyložil jako uznání nezávislosti. A už se nedalo nic dělat. Večer 28. října vydal Národní výbor první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého. Prostě my Češi to máme vždycky tak nějak po svém. (Petr Beran, 28. říjen 1918 aneb Založení republiky „po česku“, ČRo – sever.cz, 28. října 2017) Republiku vyhlásil telegraf Ještě dopoledne v povznesené náladě předávali Pražané na venkov telegraficky očekávanou zprávu, že vzniká samostatný stát, nezávislý na Rakousku-Uhersku. Čili, stát ještě oficiálně nevznikl, ale na venkově již věděli, že vzniklo Československo. Republiku vyhlásil telegraf. „Zprávy o vzniku samostatného státu se nejrychleji rozšířily tam, kde byl telegraf. Do Kolína přišla první zpráva 28. října 1918 už po deváté hodině ráno. Již během dopoledne se lidé začali scházet na náměstí a vypuklo očišťování města od symbolů rakousko-uherské monarchie. „Studenti gymnázia sejmuli obraz císaře Karla a hodili ho do kašny u kláštera. Některé symboly byly hozeny z mostu do Labe,“ říká historik Ladislav Jouza z Regionálního muzea v Kolíně… Jinde ale nespěchali. Například v Týnci nad Labem rolníci nejprve domleli mouku. Ve Štíhlicích u Doubravčic informacím o vyhlášení samostatnosti nevěřili. Druhý den proto poslali četníky do Českého Brodu, aby se zeptali, co mají dělat. Také v Příbrami s oslavami zaspali. Telegram na poštu dorazil až odpoledne a představitelé zdejšího Národního revolučního výboru neměli dostatek času zorganizovat vyhlášení tohoto významného okamžiku. Lidé se sešli až druhý den dopoledne.“ (Barbora Kvapilová, ČRo – strednicechy.cz, 16. listopadu 2017) O dopoledním oznámení vzniku státu svědčí například fakt, že 28. října 1918 před jedenáctou hodinou se poštovní úředník František Čapek v Českých Budějovicích z telegramu dozvídá, že bylo vyhlášeno samostatné Československo. Z oken pošty na náměstí potom hned vyhazuje říšskou orlici, znak Rakouska-Uherska. V Roudnici nad Labem slavili 28. října ve 4 hodiny odpoledne a na domech lidé vyvěsili bíločervené prapory. Podobně tomu bylo třeba i v blízkých Libochovicích. V Třebenicích na Litoměřicku v ten den večer dokonce ve městečku pořádali na oslavu i lampiónový průvod. Na Mostecku o založení republiky měli v den vzniku státu Češi jenom nejasné zprávy. Velká sláva propukla v hornických obcích Mostecka až druhý den – 29. října. V německých enklávách 28. října o tom většinou nikdo nevěděl, až na některé komunální politiky. Proto například v České Lípě čeští vojáci nic nevěděli, ale řekli jim to vojáci projíždějící Českou Lípou. Vyhlášení Československa se lidé v Brně dočkali o den později než v Praze, 29. října. Někteří se o to doslechli již 28. října od lidí, kteří po šesté hodině večer přijeli z Prahy do Brna vlakem. Na moravském místodržitelství již věděli, co se děje, a začali pálit policejní spisy. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-13 13:14:01

MG v Goodwoodu oslaví 100 let od založení. Hvězdou oslav má být roadster MG Cyberster

MG oznámilo, že na oslavu 100. výročí existence této kultovní automobilové značky uvede na Festivalu rychlosti v Goodwoodu 2024 svoji hvězdu v legendární přehlídce „Central Feature“. Středobodem výroční mistrovské plastiky od Gerryho Judaha bude netrpělivě očekávaný roadster MG Cyberster EV, který tak vůbec poprvé zaujme ústřední místo před historickým Goodwood House. Zcela nový sportovní roadster […]

Čas načtení: 2024-04-07 07:30:01

Na půdě se mohou válet poklady za miliony. Rodina dostala jmění za nenápadné kodexy

Staré texty z dnešního Mexika obsahují spoustu informací o Aztécích v jejich rodném jazyce, včetně podrobností o založení jejich hlavního města, jeho dobytí a pádu mocné říše po příchodu Španělů. Spisy známé jako Kodexy San Andrés Tetepilco do té doby vlastnila rodina z Mexico City, která si přála zůstat v anonymitě. Od nich kodexy koupila mexická vláda, zaplatit za ně měla 570 tisíc dolarů, jak uvádí španělský list El País. Španělská genocida: Proč Cortésovi stačilo pár mužů, aby skoro vyhladil Aztéky? Číst více Neuvěřitelné podrobnosti Aztékové vládli na rozsáhlém území Mexika během 15. a 16. století. „Jejich hlavním městem byl Tenochtitlán, což je dnes Mexico City. V letech 1519 až 1521 si Španělé Aztéky silou podmanili a oblasti začali vládnout. Kodexy psané v domorodém jazyce nahuatlu a španělštině byly tradiční formou zaznamenávání událostí a informací. Tvořily se až do 17. století,“ vysvětlil Čtidoma.cz historik David Moravec. Jeden ze zakoupených kodexů popisuje založení Tenochtitlánu kolem roku 1300 a krále, kteří mu vládli v předhispánských dobách, jak uvedli zástupci Národního institutu antropologie a historie. „Kodex také popisuje aztécké dobytí města Tetepilca kolem roku 1440 včetně toho, jak tehdejší vládce přísahal věrnost dobyvatelům. Také velmi podrobně popisuje příchod Španělů v roce 1519 a jejich vládu až do roku 1611.“ Španělé měli kontrolu nad Mexikem až do roku 1821. Zbylé dva kodexy se rozepisují o založení Tetepilca, respektive podrobně popisují majetek držený církví v tomto městě. Nejnebezpečnější povolání na světě: Tohle dělat určitě nechcete Číst více Ukliďte si na půdě, vyplatí se to V tomto případě rodina z Mexico City kodexy střežila po generace jako oko v hlavě a předávala si je. Není ale nic výjimečného, pokud se podobně cenné artefakty najdou třeba na půdě nebo jinde mezi harampádím. Případně o ně „zakopnete“ venku. „Před pár lety například našel muž na Kolínsku vzácný postříbřený opasek z první poloviny pátého století. Vzpomínám si také na nález dukátů a tolarů u kmene stromu, které pomohlo odhalit tání ledu. Kdysi si je tam zřejmě schoval zámožný kupec v době třicetileté války,“ vypočítal Moravec. Podle Moravce se však nemusí vždy jednat jen o zlato či stříbro. Na půdě se dají objevit jiné věci. „Noviny, časopisy, knihy, hračky atd. To všechno dnes může mít velkou cenu. Každý by si měl na půdě občas uklidit, v mnoha případech se to vyplatí,“ dodal pro Čtidoma.cz historik. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Krásná Češka okouzlila Redforda i Newmana. Podívejte, jak naivní Winnifred poznamenal čas.

Čas načtení: 2024-05-04 16:58:22

Medaile Hradní stráže k výročí sto let od založení Hradní stráže [2017- ]

Autor: MART.in Datum: 04.05.2024 16:58:22 Název:Name:Medaile Hradní stráže k výročí sto let od založení Hradní strážeMedal of the Castle Guard to commemorate the centenary of the founding of the Castle GuardNázev v originále:Original Name:Medaile Hradní stráže k výročí sto let od založení Hradní strážeDatum vzniku:Date of Establishment:DD.MM.2017Datum zániku:Date of Termination:DD.MM.RRRRStruktura:Structure:medailemedalPoznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.vhu.cz

Čas načtení: 2025-01-24 10:55:00

Žalobce navrhl muži za založení požáru v Českém Švýcarsku 12 let vězení

Státní zástupce dnes u Krajského soudu v Ústí nad Labem navrhl bývalému dobrovolnému strážci národního parku nejméně 12 let vězení za založení požáru v Českém Švýcarsku a dalších menších požárů na Děčínsku. Obžalovaný Jiří Lobotka se nejprve doznal k založení všech požárů, později odvolal přiznání ve vztahu k největšímu požáru z července 2022. Muži hrozí až 15 let vězení za obecné ohrožení a poškození cizí věci. Stát požaduje uhrazení škody 225 milionů korun. Žalobce vedle nepodmíněného trestu navrhl také ústavní léčení. Obhájce navrhl uznat Lobotku vinným pouze ze založení menších požárů v roce 2023 a uložit mu za to podmíněný trest v polovině sazby, která je šest měsíců až tři roky.

Čas načtení: 2015-12-23 01:45:00

Založení offshore společnosti aneb Podnikáme v zahraničí

Podnikání v daňových rájích není pouze provařenou frází z filmů, ale lze legálně provozovat i ve skutečnosti. Podíváme se v krátkosti, co obnáší založení offshore společnosti, a jaká to má úskalí. Odvádíme daně v cizině Offshore firma je legálním subjektem vznikajícím v zahraničí, konkrétně ve stá ...

Čas načtení: 2018-11-13 07:00:00

Fashion lookbook od Bati k založení Československa

Oslava stoletého výročí založení Československé republiky neminula ani nejrůznější tuzemské značky a promítla se do řady jejich kolekcí. Podobně smýšlela i značka Baťa, která představuje limitovanou dámskou linii bot, jichž vzniklo pouze sto kusů. Kromě založení republiky však kolekce vzdává hold i  ...

Čas načtení: 2023-12-12 18:31:01

Jak si jednoduše založit datovou schránku v ČR?

Založení datové schránky závisí na zemi, ve které žijete, protože každá má svůj vlastní systém pro elektronickou komunikaci mezi občany a úřady. V některých zemích je zřízení datové schránky povinné pro podnikatele nebo určité skupiny občanů. Pro ČR si datovou schránku můžete založit zde – chcidatovku.gov.cz. Pro nejkomfortnější elektronickou komunikaci se státem a nejširší možnosti různých služeb doporučujeme: Obecně platí, že založení datové schránky vyžaduje několik kroků: Registrace: Navštivte oficiální webové stránky instituce, která spravuje datové schránky ve vaší zemi (např. státní portál, úřad pro informatiku apod.). Najděte sekci pro registraci datové schránky a postupujte podle pokynů. Dokumentace: Bude vám […]

Čas načtení:

Běžný účet jako nástroj pro odkládání peněz dětem: Jaké má benefity?

Finanční gramotnost je klíčovou dovedností, kterou by si děti měly osvojovat již od útlého věku. Jedním z efektivních způsobů, jak toho dosáhnout, je založení účtu pro své děti a využití některých z jeho benefitů. Dětský účet mKonto, jehož založení i vedení je zcela zdarma, může sloužit jako užitečný nástroj pro průběžné odkládání peněz a přinést dětem v dospívání mnoho výhod.

Čas načtení: 2011-12-12 10:00:00

Jak na rychlé založení společnosti?

Jak si založit s.r.o? Pokud se rozhodneme založit firmu, je dobré si položit otázku, jaký typ společnosti chceme provozovat. Pro účel podnikání existuje mnoho typů společností, z nichž nejrozšířenější je společnost s ručením omezeným (s.r.o.). Podmínky pro založení takovéto společnosti jsou následu ...

Čas načtení: 2010-11-11 13:00:00

Založení společnosti snadno a bezbolestně

Někdo se na založení své nové společnosti těší, jiný už by měl nejradši všechno to papírování „z krku“, jak se říká. Té druhé skupině, lépe řečeno většině, pak možná přijde vhod nechat veškeré úkony na jiných a sám si užít až výsledek. Zakládání společnosti Se založením společnosti souvisí celá řa ...

Čas načtení: 2008-03-17 05:24:00

Gamepark.cz

Rozvíjením světového síťového hraní, se i u nás pomalu, ale jistě uvažovalo o založení portálu, který by byl jakýmsi „domovem“ pro hráčskou komunitu, která se chce bavit především s tuzemskými hráči a z nějakého důvodu nechce navštěvovat zahraniční herní servery. Od založení portálu Gamepark.cz se ...

Čas načtení: 2021-11-18 09:47:18

Památník Terezín pořádá symbolický Pochod živých se svíčkami

Ve středu 24. listopadu se uskuteční v rámci vzpomínkových akcí k 80. výročí zahájení deportací Židů z českých zemí a vzniku ghetta Terezín symbolický Pochod živých se svíčkami. 24. listopad 1941 je považován za datum založení židovského ghetta v Terezíně, je to den příjezdu transportu AK 1 s prvními 340 nucenými obyvateli ghetta. Akce připomene tragický osud židovských obyvatel, její účastníci projdou cestu tehdejšího prvního transportu od budovy vlakového nádraží v Bohušovicích nad Ohří až do Terezína. V letošním roce si připomínáme události, které se staly tragickými milníky v dějinách naší země i celé Evropy. Uplynulo již 80 let od zahájení deportací Židů z českých zemí a vzniku židovského ghetta v Terezíně, které se stalo významným článkem v obludném systému „konečného řešení židovské otázky“, jak nacisté pokrytecky nazývali plán na vyhlazení evropských Židů. Celkem prošlo terezínským ghettem na 155 tisíc Židů. V důsledku nelidských podmínek jich přímo v ghettu zahynulo přibližně 35 tisíc a z 87 tisíc deportovaných do vyhlazovacích a koncentračních táborů na východě jich přežilo necelých 3.600. Ve středu 24. listopadu to bude od založení ghetta v Terezíně na den přesně 80 let a právě tohoto dne si chce Památník Terezín toto smutné výročí připomenout symbolickým Pochodem živých se svíčkami. Trasa pochodu povede ve stopách prvního transportu AK 1, tzv. Aufbaukomanda (komanda výstavby), ze dne 24. listopadu 1941, od budovy vlakového nádraží v Bohušovicích nad Ohří do Terezína, k pietní desce u bývalé vlečky. Železniční spojení s Terezínem bylo zprovozněno na podzim roku 1942, cestou pochodu tedy chodily i další tisíce vězňů v průběhu téměř celého prvního roku existence ghetta v Terezíně. Účastníci pochodu se sejdou v 16:00 před nádražní budovou v Bohušovicích nad Ohří, kde budou po přivítání seznámeni s historií terezínského ghetta a zapálí si svíčky, které zajistí pořadatel. Pak se vydá pochod na cestu, která bude měřit zhruba 2,1 kilometru. V cíli položí účastníci svíčky k pietní desce u bývalé železniční vlečky, následovat bude krátký kulturní program sestávající ze zhudebněných básní Hanuše Hachenburga v podání dětí z Přírodní školy z Prahy.  „K dopravě na akci mohou účastníci využít vlakové i autobusové spojení, v místě startu pochodu se nachází vlakové nádraží i autobusová zastávka. Pro účastníky přijíždějící osobním vozem budou připravena dvě parkoviště. Jedním je parkoviště Památníku Terezín u bývalého krematoria v Terezíně, od kterého bude na akci zajištěna kyvadlová autobusová doprava s odjezdem prvního autobusu v 15:30. Druhou možností je parkoviště v blízkosti vlakového nádraží v Bohušovicích nad Ohří, dopravu z cíle pochodu zpět k tomuto parkovišti po akci zajistí opět kyvadlový autobus,“ uvádí tiskový mluvčí Památníku Terezín Stanislav Lada. Pokud by chtěli účastníci pochodu spojit akci s návštěvou Památníku Terezín, Malá pevnost je otevřena od 8:00 do 16:30, Muzeum ghetta, Magdeburské kasárny, modlitebna a replika mansardy s objektem bývalé městské váhy od 9:00 do 17:30, obřadní místnosti, kolumbárium a centrální márnice od 9:00 do 17:00 a krematorium od 10:00 do 16:00. Aktuální informace najde ZDE.