Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-06-05 10:05:23

Získej 20 ptačích free spinů u Merkuru!

5. června se slaví Mezinárodní den ptačího zpěvu a u příležitosti tohoto dne ti Merkur připravil speciální bonus na hru Slot Birds od Apolla. Ponoř se do světa ptačích zpěvů a objevuj nové možnosti výher s 20 free spiny v hodnotě 5 Kč každý. The post Získej 20 ptačích free spinů u Merkuru! appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2019-10-26 16:10:09

Vlasta Špinková: Opuštěné doupě (ukázka z knihy)

Sbírka Opuštěné doupě přináší čtyřiatřicet básní „na obrazy Marie Černínové – TOYEN“. V úvodním Prologu Vlasta Špinková Vzpomíná, jak ji surreálno vystupující z obrazů česko-francouzské tvůrkyně uhranulo na jedné pražské výstavě, a vysvětluje tím taktéž to, proč jsou všechny tituly jejích básní totožné s názvy malířčiných obrazů.   Ukázka z knihy: Dýchání spánku Sedm nocí procházíš mlčící zdí bez nejmenšího šrámu   Jen zvíře v tobě nepřestává dýchat potichu i nahlas Obchází tmu hladově požírající sny   Zbývá pozvat nepřítomné na malý noční raut     Bílá paní Každého večera obléká nahá ústa do závojů bílého ticha   Skrze světlo tmu svatební hábit luny vlčí zpěvy štěkot psů   Ztracená v osamění vzývá sýčka a sype hvězdám zrní     Fata morgana Nespočet obrazů narodí se z pomíjivého chvění   Nohy se noří do písku Hledají pramen oázu řeky jdoucí k moři     Čekání na den Noc chrlící chlad Hlava plná spánku bloudících přeludů   Budí se noční můry zas sněží do zelena Netrpělivost klíčí ve větvích Náměsíčný čas načechrává peřiny hvězd Sem tam ztracené peří   Čas po něčem s ukolébavkou ptačích hnízd slepičím krokem přibližuje den   Vlasta Špinková: Opuštěné doupě. Koláž na obálce Jiří Špinka. Epilog Anna Čečilová. Jako dvacátý svazek edice Radbuza vydala NAVA. Plzeň 2019. 44 stran Členka Obce spisovatelů ČR Vlasta Špinková (*1950 v Doudlebech nad Orlicí) píše především verše a mimo jiných je zastoupena ve sbornících Krajina našich srdcí, Cestou, Rybáři odlivu a Duše plné slov. Do letošního roku se dočkala vydání těchto sedmi svých knih: Jak plyne čas (2006), Bez křídel (2009), Adagio introverto (2012), Variace pro čtyři hlasy (2014), Napíšu vlaštovkám (2016), Na konci ptačích příběhů (2018) a Opuštěné doupě (2019). {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2024-07-30 12:47:00

Klesá, nebo roste biodiverzita? Záleží na velikosti zkoumaných oblastí, ukázal výzkum ptačích populací v ČR

Na průměrném plácku za domem se rozmanitost ptačích druhů příliš nemění, na velkém krajinném měřítku dokonce narůstá, globálně pak diverzita klesá. To jsou nesrovnalosti, které se pokusil vysvětlit François Leroy z týmu Petra Keila z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze. Učinil tak pomocí jedinečných třicetiletých údajů o ptačích populacích v ČR.

Čas načtení: 2024-08-06 15:23:51

Pokles, nebo naopak nárůst biodiverzity? Záleží na velikosti zkoumaných oblastí

Na plácku u domu se rozmanitost ptačích druhů nemění, ve velkém krajinném měřítku narůstá, globálně diverzita klesá. Nesrovnalosti v chápání biodiverzity (různorodosti života) se pokusili vysvětlit vědci z České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze na příkladu unikátních 30 let sbíraných údajů o ptačích populacích v ČR. Ukázalo se, že kolonizace novými druhy, nikoli vymírání, je hlavním mechanismem, který vysvětluje tuzemské změny ptačí diverzity.

Čas načtení: 2024-08-13 10:31:08

Klesá nebo roste biodiverzita? Záleží na velikosti zkoumaných oblastí

Na průměrném plácku za domem se rozmanitost ptačích druhů příliš nemění, na velkém krajinném měřítku dokonce narůstá, globálně pak diverzita klesá. To jsou nesrovnalosti, které se pokusil vysvětlit François Leroy z teamu Petra Keila z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze, a to pomocí jedinečných třicetiletých údajů o ptačích populacích v ČR. Vědci navrhli čtyři …

Čas načtení:

Hnízdní sezóna v ptačích parcích: Kosteliska, Malá Lipová, Zbudovská blata

V prvním díle článku k letošní hnízdní sezóně v ptačích parcích ČSO jsme shrnuli dění na Josefovských loukách, Mnišských loukách a Rzech, nyní se podíváme, jaká byla sezóna v dalších třech ptačích parcích.

Čas načtení: 2024-02-04 06:49:17

Rekordní Ptačí hodinka. Lidé pozorovali téměř 800 tisíc ptáků, nejvíc bylo sýkor koňader

Přes 35 tisíc lidí se 5.-7. ledna zapojilo do zimního sčítání ptáků během akce Ptačí hodinka České společnosti ornitologické (ČSO). Pozorovali více než 792 tisíc ptáků, což je prozatím nejvíce ze všech šesti uplynulých ročníků tohoto projektu. Díky němu ČSO získá důležité údaje o ptácích, kteří v Česku zimují. Prvenství obhájila sýkora koňadra,... ...

Čas načtení: 2024-02-17 19:11:00

Na Plzeňsko se vrátili první čápi, neletěli ale z Afriky, ale zřejmě z Německa

Návrat prvních čápů bílých po zimě hlásili tento týden lidé na některých místech v Plzeňském kraji. Čáp se objevil na hnízdě na komíně ve Spáleném Poříčí na jižním Plzeňsku, čápa pozorovali lidé také na hnízdě v Mirošově na Rokycansku. Nejsou to ale ptáci, kteří se vrátili z tradičního zimoviště v Africe, ale nejspíš trávili zimu ve Španělsku nebo v ptačích parcích v Německu. Na návrat afrických čápů si ještě počkáme, řekl ČTK vedoucí plzeňské záchranné stanice živočichů Karel Makoň. V kraji je také několik čápů, kteří v posledních letech ani na zimu neodlétají a zůstávají tu celoročně.

Čas načtení: 2024-02-01 00:00:00

Prvenství obhájila sýkora koňadra

Ptačí hodinka je akce pořádaná Českou společností ornitologickou. Do letošního sčítání (5.–7. ledna) se zapojilo přes 35 tisíc lidí a pozorovali více než 792 tisíc opeřenců. To je prozatím nejvíce ze všech šesti uplynulých ročníků a díky tomu teď máme více údajů o ptácích, kteří u nás zimují.

Čas načtení: 2021-06-25 08:16:48

Plejtvák myšok už nebude v Národním muzeu sám. Připlul za ním jeho menší příbuzný

Kostra plejtváka myšoka se stala symbolem Národního muzea. V rámci nových expozic se proto Národní muzeum rozhodlo nechat vyhotovit ještě jednoho zbrusu nového plejtváka. Tentokrát však nejde o kostru, ale o realistický model v životní velikosti dospělého jedince plejtváka malého, který bude v těsné blízkosti svého slavného příbuzného. Návštěvníci tak budou moci oba velikány spatřit pohromadě hned po otevření části přírodovědeckých expozic už začátkem srpna letošního roku. Ačkoliv je plejtvák malý nejmenším známým druhem plejtváka na světě, rozhodně se nejedná o žádného „drobečka“. Tento model měří úctyhodných šest metrů a jeho přesun do Historické budovy a následná instalace se tak stali těmi nejsložitějšími z celých přírodovědeckých expozic. Současně se navíc také stěhoval i srovnatelně velký model žraloka bílého. Oba modely putovaly do Historické budovy v celku, a nikoliv po částech, jako tomu bylo u jiných rozměrných exponátů. Model plejtváka malého nyní bude umístěn ve vitríně ve stejné místnosti, kde jsou návštěvníci zvyklí vídat i oblíbeného plejtváka myšoka zavěšeného u stropu sálu. Všichni příchozí tak budou mít možnost porovnat oba druhy: jednoho z největších i nejmenších známých plejtváků. Tyto unikáty budou přístupné v rámci přírodovědeckých expozic, konkrétně v části zvané Zázraky evoluce, která se prvním návštěvníkům otevře již v srpnu tohoto roku. K vidění budou samozřejmě i další úchvatné exponáty a modely. Mimo jiné například realisticky zpracovaný ptačí útes představující obydlí a útočiště hned několika ptačích druhů či pestrobarevný korálový útes, nad kterým se vznáší sedmnáctimetrový model krakatice obrovské. Expozice s názvem Zázraky evoluce provede návštěvníka fascinujícím světem nejrůznějších živočišných druhů. Hlavním tématem této expozice je fenomén evoluce, který je hlavní vodící linkou celou expozicí. Díky tomu se návštěvníci postupně seznámí s evolučními milníky u různých skupin živočichů. Konkrétně se tato expozice dělí na oblasti Vykročení všemi směry (bezobratlí), Voda, náš živel (ryby), Z vody na souš (obojživelníci a plazi), Dobytí vzduchu (ptáci) a Ovládnutí živlů (savci). {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-20 14:37:59

Jaromír Komorous: Obrazně řečeno (ukázka z knihy)

Jaromír Komorous (1951–2017) byl textař, publicista i básník. Člen Obce spisovatelů ČR. V čase, kdy stál ve své rodné Plzni v čele „KS Esprit“, zbudoval i vedl solidní festivaly Jazz, Struny a Divadlo na ulici. Komorousova nynější kniha Obrazně řečeno je jeho šestou a poslední básnickou sbírkou a – současné – i poetickými komentáři k reprodukcím 121 obrazů Květy Monhartové (*1938 ve Volyni). Tato malířka působila kdysi jako pedagožka na Střední zdravotnické škole v Plzni a je ilustrátorkou, tvůrkyní grafik i grafickou upravovatelkou knih. Píše verše a je výtvarně zastoupena ve veřejných i soukromých sbírkách v ČR a zahraničí. Je členkou členka Střediska západočeských spisovatelů, Unie výtvarných umělců a skupiny P89. Reprodukce jejích emotivních obrazů jsou děleny do čtyř částí této knihy a naprostou většinou se jedná o akrylem pokrytá plátna rozličných rozměrů. Jen třikrát jde o olejomalbu. Tyto obrazy nejsou nijak datovány, ale pojmenovala veškeré. Opakovaně se vynořují z její obraznosti zvláště motivy psů, ale nejen ony (Znásilněný tvar, Pozorovatelé, Srnečka, Smečka, Výchova dívek v Čechách, Výchova psů Čechách, Pouštní psi, Spící psík, Pes a jeho pán, Pán a jeho pes, Červený pes, Červené punčochy, Modrá hlava, Skladované tajemství, Marioneta, Loutka nad vodou, Čekárna, Eva, Evy, Křik, Mužné rozpomínání III, Pád anděla, Optimista na ulici, Hazard s časem, Vratkost, Levitace, Vizualizace snu, Dvě srdce, Tanec vlasů, Přijímání, Hlavonožci, Dentes incisivi, V zemi boha Dia, Caligula, Spartacus, Královský pár, Královská snídaně II, Hřeby, Pilát si myje ruce, Eliášův oheň, Letnice, Rozjímání, Vybydlení, Krvavá svatba, Hanopis, Rada moudrých v koncích). Jaromír Komorous a Květa Monharova si psali a vyměňovali reprodukce jejích obrazů a jeho verše (například Střežím tvé malůvky, Underground navždy, Prostřeme bílo, Vytěsněn z paměti, Sám sobě ztracen, Kam jste mě schovali, Překlad z ptačího zpěvu, Bicisté, Sedlákova meditace, Asketi netouží, Kapitál, A pak jsem se uviděl, Vévé, O tělesnosti, Nestat se doutníkem, Hospodská praxe, Život jsem upíjel, U karet, Pijácká, Na slavnosti prořídlých řad, Hon, Na lovu, Na střelnici, V karanténě, Ranní vidění, A bude hůř, Hodina H). Tak nakonec vznikla i tato rozsáhlá kniha, jejíž vydání Plzeňský kraj podpořil částkou sto tisíc korun. Obrazy v ní nejenže nejsou datovány, ale nejsou ani řazeny chronologicky, nýbrž podle Komorousova spontánního výběru. On rozhodl i o dělení do čtyř částí a striktně tím odťal různé leitmotivy. Své verše psal k obrazům, a to podobně jako kdysi Josef Brukner v Obrazárně (která však je určena dětem). Jak nás upozorňuje ve svém doslovu výtvarník Václav Malina, je pro Monhartovou typická častá dráždivost volených barev, mezi kterými dominuje lila, ale taktéž temná rudá, růžová a fialová. Tato malířka pak i ráda vystupňovává kontrasty a neobává se sice erotična, ale vnímáme rovněž křesťanskou spiritualitu. Pražská básnířka Karla Erbová v dovětku knihu srovnala s horkou lávou v řevu Vesuvu (či kteréhokoli jiného vulkánu) a přisuzuje oběma složkám, a totiž té výtvarné i té poetické, až nesmrtelnost granitu. Věřme, že při té úkloně tvůrcům příliš nepřehání, a nepochybně má pravdu v tom, že z knihy místy mrazí. Jen ať mrazí!   Ukázka z knihy: Překlad z ptačího zpěvu Ozvěny ptačích trylků rezonují v nás. Posloucháš-li pozorně, v zobáčcích akordy jara. V nastaveném odposlechu i odkaz hladových. Neusnout při půstu.   A to se mi líbí. A to mám rád. Dotýkat se tě celý rok, prorážet ledovou krustu.   A nemuset vydat jediný zvuk, jediné svědectví z minula. Na nosné noze ostnatý drát, z hlíny upatlanou bustu,   z které patrný každý můj krok, kdejaké hladítko tobě. Aby až vdechneš mi život zas, ten začal trylkem. Zasvěcen růstu. (k obrazu Hledači odrazů)     Bicisté Dvojice bicistů u škopků, metronom v tempu, srdce spojená aortou.   Vzájemnost umocněná hudbou.   Snáší se bez ustání do krajin primárních svalů. Kumšt získává rozměry, odvahu i sdělnost.   Nad tím vším náhoda zrozená trvanlivostí ducha dohnaného pokorně k úžasu.   Ženství a mužství sudbou. (k obrazu Dvě srdce)     Kapitál K jednání přiložit věčně psí oči? Probouzet opatrně, vrčí. Při správném vyladění barva padnoucí k úvěru.   Maršálskou hůl vděčně k ruce, ono to dopadne. Banky se lakonicky stáhnou. Co chtějí? Pověru?   Co chtějí víc do zástavy? Ona je radost, ona se baví. Vybavená skvostnou ekvipáží, vysazená na trůn.   Nepřijde o něj ani ve snu, do něhož stejně nevidět. V mošničce věčně psí oči s minulostí lotrů.   A na to lze vsadit, jiné to nebude. K podpisu z první. Neváhej, zvlhni. (k obrazu Pes a jeho pán.)     Underground navždy U vědomí tunelů z východu na západ, u vědomí tunelů, o kterých denně číst, jsem plný továrny, nad kterou tyčí se komín. A tou si být jist.   Neztrácet čas výběrem transparentů, když už i možnosti v oblasti sci-fi, neztrácet čas výběrem transparentů s dekadentními hesly, kterým raději nerozumět, jen zvráceně se jimi bavit. Jo, až sem jsme klesli. (k obrazu Projekt)     Vévé Vykouzlit kulaté och. Vytrhnout zubaté zuby. Vytáhnout obočí do přímky. Vyzdobit stehy kanavu   vypnutou mezi rty vzdálenými životu na zemi, vystrašenými válkou mezi světy, vybarvené malířem snění.   Vtěsnat se do nich bez okolků. Vytěsnit pocit nechtěných. Vyrazit ze dveří cituprázdno. Vnořit se lůna laviny   verbálně otupen, vyšeptán křikem, vyčiněn na běhoun verbířem k citu zverbován. (k obrazu Přijímání)   Jaromír Komorous: Obrazně řečeno. Ilustrace Květa Monhartová. Doslov Václav Malina. Esej Zámek a klíč napsala Karla Erbová. NAVA. Plzeň 2019. 264 stran {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-13 22:57:11

Karel Rada: Chvějící se jehličky příští zimy (ukázka z knihy)

Vedle obvyklých autorových atributů, jakými byly v předešlých jeho knihách vtipný sarkasmus a společensko-kritický tón, provází nejnovější povídkový soubor Karla Rady Chvějící se jehličky příští zimy především nostalgický tón a v nejdelším, ústředním textu knihy s názvem Nášleh z matečákupotom zdařilá evokace devadesátých let minulého století, strávených mladou hrdinkou příběhu v zajetí drogové závislosti.   Ukázka z knihy: 6Luxusní kupé mezinárodního rychlíku do Prahy, za oknem údolí řeky Labe.            Ráno.            Kubajz snídal čerstvé loupáčky, Filip pil růžové, jahodami ochucené jogurtové mléko.            Magda se při pohledu na růžový knírek nad jeho horním rtem otřásla nechutí: – Fuj… se mi z tebe zvedá kufr, z toho tvýho mlíka – taková sračka…            – Ale no tak, lásko, křenil se Filip do vycházejícího sluníčka a pokoušel se dosáhnout si na ten knírek špičkou jazyka a slíznout ho.            – Nechceš loupák? nabídl Magdě Kubajz. – Nebo tady koláček?             – Každej máme jinej „dojezd“, zavrtěla hlavou, – já si dám radši tohle:            Z batůžku vylovila krabičku tabletek, dvě z nich si vyloupla, polkla je a zapila „dobrou vodou“ z pet láhve.            – Co je to za dobrotu?            Kubajz na okamžik zapomněl na loupáčky.            – Neuroleptika – od jejího psychouše, dořekl za Magdu Filip.            Prášky ji po té jejich celonoční „jízdě“ zklidnily, postupně až totálně utlumily.            V Praze si proto hned zašli na kávu a na snídani – celé to platil Kubajz.            Potom vyrazili do ulic. K orloji na Staroměstském náměstí, do pokoutního muzea voskových figurín, z nichž občas některá v Magdině představě ožila, na Karlův most a do parku na Kampě, kde se na chvíli posadili na lavičku a pozorovali kolemjdoucí.            Nakonec se ještě vypravili do trójské ZOO; museli jet tramvají a dvakrát přesedat. Pavilón opic, terárium s hady, sloni, žirafy a lachtani… dravci se zahnutými zobáky, vlci, hyeny… nakonec se ocitli u kočkovitých šelem.            A tady Magda (po předchozím útlumu z „dojezdu“ po pervitinu a z účinků neuroleptik od psychiatra) konečně zase ožila:            – Kočičko, miláčku, pojď ke mně! s planoucíma očima k sobě vábila jednu z šelem.            Později večer si uvědomila, jak celý den poslušně ťape za oběma svými společníky, až ji udivilo, jak je možné, že si právě tohle nechá líbit, když se cítí být tou kočkovitou šelmou.            A teď že společně zabloudili do jakési pofidérní dělnické čtvrti, kterou nebyla s to rozeznat (Holešovice, Libeň nebo Karlín?), že vešli do dvora jednoho z domů, v jehož průjezdu nad louží blikala osamocená žárovka a kde se ze sklepa ozývalo rytmické dunění.            – Tady je to, prohodil Kubajz, který je sem celou cestu záměrně vedl.            – Rokáč, jo? pohlédl Filip do vytlučené vývěsky na zdi.            – Jo, rokáč, pojďte!            Kubajz je pobídl ke vstupu, a tak vešli do otlučených, sprejem poznačených dveří a sestoupili dolů do dunícího sklepa.            Tam jim zastoupil cestu svalnatý vyhazovač. Kubajz mu cosi zahulákal do ucha a vsunul mu do tlapy pár bankovek. Pak znovu pokynul na Filipa s Magdou, ať jdou za ním.            Na pódiu rachotila všem třem nějak povědomá hard-coreová kapela… poloprázdný sál rytmicky jako jeden muž (či žena?) kýval hlavami…Studená, studená nocpomůže hledatnenajít smyslobejmi hadapolib krysu…            …občas se z toho chumlu stínů vynořila nějaká pravička a směrem do nebe pohrozila drsným hallelujah.            Ale to už Magda s Filipem následovali Kubajze přes chodbičku u záchodů a přes jakousi kancelář do poloosvětlené komůrky, v níž za stolem seděl tajemně se tvářící obrýlený třicátník v bílé košili a v květované vestičce.            – Kolik vás je? Pojďte dál a zavřete za sebou, řekl a vytáhl zpod stolu kufřík.            Otevřel ho. Magda zaznamenala, že je plný bankovek a drog.            – Co si bude panstvo přát?            – Nějaký „papírky“, hlesnul Kubajz.            – To bych tu měl takovej dabl, pokýval hlavou chlápek, – jmenuje se to No name, ale bacha, je to fakt síla, radši si jeden rozdělte mezi sebou, to vám bude stačit…            – Vezmu si jich šest, těch dablů, řekl Kubajz.            Filip hned jeden z těch papírových tripů zasunul Magdě pod jazyk… kapela na pódiu dohrála předchozí skladbu a začala hrát další… Filip s Kubajzem se na sebe zašklebili a lupnuli si taky každý po jednom… ale vždyť ten chlápek říkal, abysme si rozdělili jeden dohromady, hučelo Magdě v hlavě…Nemají pravdu, bolest mě opouští,paměť se kalí, stromy jsourostlé jako stehna vilných žen,i jejich touha je jenom pouhý sen……pak jí to všechno z hlavy vypadlo, neboť frontman té kapely skočil z pódia po šišce do chumlu oněch vlnících se lidských větví… nebo spíš větví lidských stínů, zasmála se… opravdu v těch tančících stínech viděla rytmicky se pohupující houštinu pralesních větví……plamenný dech sežehl rudé růže,až za hrob se mstí tyhle temný tváře,poznáme, kdy je konec a kdy začnem znovu žít,patříme k sobě!…opíral se do nich vítr a hřměly kytarové hromy… frontman té kapely jako by na okamžik zůstal viset ve vzduchu… a Magdě se k tomu všemu do rytmu oněch kytarových hromů stále víc a víc vracela ozvěna nedávno kdesi vyřčených slov:            – Ale bacha, je to fakt síla, radši si jeden rozdělte mezi sebou, to vám bude stačit…            Později, při odchodu z klubu, všichni tři současně šlápnuli do kaluže v průjezdu. Žárovka, zavěšená nad nimi uprostřed průvanu, v ten samý okamžik zablikala a Magda zaječela strachy o pomoc… její křik zněl dutě a tlumeně, jako ve výlevce… zdálo se jí, že ji do té louže cosi vtahuje a chce ji utopit…            Filip se ale naopak smál: – Co řveš, lásko?            Kubajz se též smál jako idiot: – Jsem si zapomněl vzít plavky…            …načež Magdě kdosi do té „vodní hlubiny“ podal ruku a vytáhl ji „nahoru“:            Nacházeli se teď na eskalátorech podzemní dráhy… Filip s Kubajzem po jejím boku doslova hýkali smíchy… smích postupně přerostl do burácení větru… a onen vichr následně k Magdině sluchu přivál útržky slov, které kdysi kdesi nepochybně zaslechla:            – …jak tak koukám, nikdo z vás nepoužil žádnou jásavější, optimistickou barvu… (Dlouhovlasý arteterapeut z Červeného Dvora.)            – …a že jim propadnou právě jenom ty lidi, který se tý bolesti bojej… (Slávek, se kterým se v Červeňáku nestihla rozloučit.)            – …já jen, že jezero v parku je zamrzlý a že bys na něm třeba mohla bruslit… (Primář taky tam odsud.)            Všichni tři (Magda, Filip i Kubajz) se stále nacházeli na jedoucím eskalátoru pražského metra… jako by se najednou zastavil čas, přestože iluze pohybu (včetně okolo burácejícího silného větru) zůstala zachována…            …a Magda náhle zahlédla, jak na nástupiště dole pod nimi přijíždí vlaková souprava v podobě obrovité včely: zdálo se jí, že celý ten podzemní labyrint metra je jeden obrovský včelí úl, cítila, jak se vítr, profukující skrze eskalátory, zhmatatelňuje do podoby tunelu plného živoucích pláství … všude se naráz začaly míhat kamarádky včely… bzučely a postupovaly dál a dál nástupištěm…            …Filip celou tu dobu (krátkou? dlouhou?) držel Magdu za ruku, aby neodlétla …když se ale konečně dostali do jednoho z vozů té včelí soupravy („ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají“), vítr se rozfičel mnohonásobně větší rychlostí než dosud…            … a Magda byla tím neuchopitelným větrem z Filipova ochranného sevření vytržena a odnesena… prolétla (hmotně? nehmotně?) všemi vagóny až do toho prvního, v němž by se přece měla nacházet kabina strojvedoucího… Magda sama se stala strojvedoucím této soupravy a její náhlá radost neznala mezí            – Jsem včelí královna – jupííí…            ...rychlost vlaku se stále stupňovala, byla nesena stále rychlejším a rychlejším větrem (který kromě své síly zároveň nabýval i na hlasitosti)… {loadmodule mod_tags_similar,Související}            …a nakonec se před Magdiným (vnitřním?) zrakem vynořilo oslňující bílé světlo, které celou tuto „včelí vlakovou soupravu“ po způsobu vesmírných černých děr úplně pohltilo.             Částečně se probrala až ve vlaku zpátky do Děčína; kluci se stále smáli, ale už ne tak pronikavě.            Magda zůstala zírat na své ruce, jak v celém tom tripovém bezčasí měnily podobu: od rybích ploutví, včelích krovek a ptačích křídel… přes prsty s plovacími blánami… přes tlapy a tlapky, dlaně šimpanze… až po vývoj těch lidských, počínajících prstíky novorozence, přes ruku dětskou a dospělou… až po stařecké klouby a dlaně plné vrásek a otisků prchavého života.            Zvedla se, že by ráda na záchod; Filip se při pohledu na ni rozhodl, že ji pro jistotu doprovodí.            Vyšli z kupé. Rytmus vlaku v tu chvíli zněl jako ozvěna dokola se opakujícího kytarového riffu, okénkem sem zvenčí zakvílel motiv foukací harmoniky z filmu Tenkrát na Západě...            Vstoupila na nevábnou vlakovou toaletu (Filip zůstal čekat v úzké chodbičce). Stáhla si kalhoty až ke kolenům, močila dolů dírou mezi ubíhající pražce… tenký čůrek její moči se proměnil v mohutný nezadržitelný proud… dole pod koly vagónu v přívalu té její moči, proměněném najednou v divokou řeku, proplula veliká lesklá ryba…            …a celou vizi démonicky podkresloval hlas z nádražního tlampače:            – Roztoky – Veltrusy – Nelahozeves… Kralupy – Roudnice – Lovosice… Karel Rada (*1964) je český spisovatel, scenárista, režisér a rocker, autor mnoha literárních textů samizdatových i časopiseckých, režisér řady kratších dokumentárních filmů, frontman a textař severočeské punk-rockové kapely Haj hou. Knižně dosud vydal prózy Připravte se na nejhorší (1994), Oblomovka (2005), Flashback (2009), Kluci, kde jste? (2011), Promiskuitní večírek (2015) a Kunderion (2017).Nakladatelství Monument, Slušovice, 2019, brož., 114 stran.

Čas načtení: 2024-02-19 10:21:00

Teplé počasí uspíšilo podle ornitologů přílet prvních ptačích druhů

Olomouc - Mírná zima a teplé počasí posledních dní uspíšilo přílet prvních ptačích druhů na střední Moravu. Ornitologové již zaznamenali v přírodě výskyt skřivanů polních, špačků, konipasů bílých i...

Čas načtení: 2024-02-19 20:00:00

Teplé počasí uspíšilo podle ornitologů přílet prvních ptačích druhů

Mírná zima a teplé počasí posledních dní uspíšilo přílet prvních ptačích druhů na střední Moravu. Ornitologové již zaznamenali v přírodě výskyt skřivanů polních, špačků, konipasů bílých i horských, čejek chocholatých a drozdů zpěvných. Na cestu směrem dál k severu se vydaly i husy, které zimují na jižní Moravě. U Tovačova se nyní vyskytují v hejnu o počtu až několika tisíc kusů, řekl dnes ČTK místopředseda Moravského ornitologického spolku Jiří Šafránek.

Čas načtení: 2024-02-22 00:18:00

Frýdek-Místek instaluje v parcích budky, chce podpořit hnízdění

Frýdek-Místek chce podpořit hnízdění ptáků v tamních parcích. Radnice v nich nechá instalovat 30 odolných ptačích budek, které ptákům mají nahradit chybějící přirozené dutiny ve stromech. ČTK to řekla mluvčí magistrátu Jana Musálková Jeckelová.

Čas načtení: 2024-02-24 00:30:32

Hunger Games, Přišla v noci a další novinky na iTunes, které stojí za pozornost

Hunger Games: Balada o ptácích a hadech Začínají desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow čeká jen na to, jak v nich zazáří. Tentokrát jako mentor jednoho z vyvolených. Tvrdě dřel, aby dokázal naplno využít svůj šarm, znalosti a dovednosti, které mohou dovést vyvoleného k vítětství. Bohužel, štěstěna mu není nakloněna. Dostal ponižující úkol. Trénovat největšího outsidera, dívčí zástupkyni chudého dvanáctého kraje Lucy Gray. V aréně bude probíhat […]

Čas načtení: 2024-02-27 13:35:00

13:35 Top Wing: Ptačí kadeti

Jsme parta báječná, proto každý nás dobře zná… Kanadsko-americký animovaný seriál sleduje příhody nadšených ptačích kadetů, studujících na akademii Top Wing[online]

Čas načtení: 2024-03-04 13:30:00

13:30 Top Wing: Ptačí kadeti

Jsme parta báječná, proto každý nás dobře zná… Kanadsko-americký animovaný seriál sleduje příhody nadšených ptačích kadetů, studujících na akademii Top Wing[online]

Čas načtení: 2024-03-05 13:35:00

13:35 Top Wing: Ptačí kadeti

Jsme parta báječná, proto každý nás dobře zná… Kanadsko-americký animovaný seriál sleduje příhody nadšených ptačích kadetů, studujících na akademii Top Wing[online]

Čas načtení: 2024-03-09 01:13:00

V Ostravě od roku 2021 přibylo 250 ptačích budek, město zajišťuje jejich opravy

V Ostravě od roku 2021 přibylo přibližně 250 ptačích budek, nechalo je instalovat město. Budky mají podpořit hnízdění ptáků a přispět k rozvoji populace ptactva. Díky nebývale teplému počasí a probouzející se přírodě město už na začátku března nechalo na pěti místech doplnit chybějící či zničené budky, sdělila mluvčí magistrátu Gabriela Pokorná.