Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-02-24 18:33:43

FOTO: Ukrajinci si připomínají tři roky od začátku války. Zelenského přišli podpořit evropští lídři

Buča, Irpiň nebo Kyjev. V těchto a dalších městech po celé Ukrajině si místní připomínají tři roky od začátku války, kterou 24. února 2022 rozpoutalo Rusko. Tragédie způsobená válkou postihla rodiny po celé zemi, a tak si obyvatelé připomínají toto smutné výročí zejména na hřbitovech a pietních místech obsypaných fotografiemi padlých a ukrajinskými vlajkami. Ceremoniál proběhl také v Kyjevě, kde se k ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému připojili evropští lídři jako Ursula von der Leyenová, skandinávští premiéři nebo kanadský premiér Justin Trudeau.

Čas načtení: 2024-12-20 09:00:00

Iniciativa pedagogů a studentů při příležitosti výročí tragédie na FF UK vyzývá zákonodárce ke zpřísnění zbraňové legislativy

Pozn. JČ: Je šokující, že po loňském vraždění na pražské filozofické fakultě nehnuli politici ani prstem,. Soukromé vlastnictví zbraní v ČR nebylo zakázáno tak, jak je tomu ve všech civilizovaných zemích.* * *ádi bychom Vás informovali, že při příležitosti smutného výročí tragédie na Filozofické fakultě UK pedagogové a studenti z této fakulty sdružení v iniciativě „Všem, kdo nejsou lhostejní“ zaslali poslancům a senátorům dopis, v němž je vyzývají ke zpřísnění zbraňové legislativy.   Představitelé iniciativy oceňují, že vláda i parlament učinily určité kroky, které snižují riziko některých systémových selhání, jež spáchání masové vraždy na FF UK umožnila. Především vítají, že došlo ke schválení novely v současnosti platného zákona o zbraních. Vyjadřují podporu i některým pozměňovacím návrhům ke Změnovému zákonu, jímž se mění další zákony v souvislosti s přijetím nového zákona o zbraních a střelivu a zákona o munici (platných od 1. 1. 2026). Zejména podporují návrh poslanců Víta Rakušana, Petra Letochy, Martina Exnera a dalších, který navrhuje zpřísnit právní režim nakládání s tlumiči určenými pro krátké zbraně. Přestože uznávají, že zmíněné zákonné předlohy obsahují řadu dílčích opatření, která jdou správným směrem, jsou přesvědčeni, že tato opatření nejsou dostatečná a neřeší podstatu problému.   Autoři dopisu upozorňují na to, že česká legislativa ve srovnání s ostatními státy Evropy i celého světa umožňuje anomálně volný přístup ke zbraním, včetně poloautomatických zbraní a tlumičů. Proto žádají zákonodárce, aby se zasadili o přijetí novely zákona o zbraních a střelivu a zákona o munici, která by: 1)    omezovala přístup k poloautomatickým útočným puškám; 2)    omezovala volný přístup k tlumičům, a to nejenom v případě krátkých zbraní, ale u všech typů střelných zbraní; 3)    zavedla vedle zdravotní způsobilosti jakožto podmínku pro nabývání zbraní také (periodicky opakované) prošetření psychické způsobilosti každého žadatele, např. pomocí povinných psychotestů.               Představitelé inciativy jsou přesvědčeni, že česká společnost by měla udělat vše pro to, aby se u nás podobné tragédie v budoucnosti neopakovaly, a připomínají, že zákonodárci, kteří ovlivňují podobu zbraňové legislativy, v tomto ohledu nesou zvláštní odpovědnost.   Signatáři dopisu jsou: doc. Václav Němec, Ph.D. (vyučující na FF UK) David Vichnar, Ph.D.  (vyučující na FF UK) Tomáš Hercík (student FF UK)

Čas načtení: 2024-07-25 04:12:17

Zkoumání hlubin vojenské historie - Cesta časem

Autor: Portsmus Datum: 25.07.2024 04:12:17 Vážení kolegové historici a nadšenci,Pokud se ponoříme do rozsáhlé oblasti vojenské historie, vydáme se na cestu napříč staletími a odhalíme triumfy, tragédie a hluboká ponaučení minulosti. Dnes bych se s vámi rád podělil o své myšlenky týkající se některých fascinujících aspektů tohoto poutavého tématu.Nejprve se zamysleme nad strategickou brilantností, která se projevovala na starověkých bojištích. Římské legie se svými precizními formacemi a disciplínou stále inspirují moderní armády. Čínští terakotoví bojovníci, svědectví o moci dynastie Čchin, stále stojí na stráži a střeží tajemství své minulosti. Tito starověcí válečníci a jejich velitelé nám připomínají význam strategie, plánování a disciplíny ve válce.Přesuneme-li se v čase dál, setkáme se s epickými konflikty středověku. Křížové výpravy, série náboženských válek mezi křesťany a muslimy, utvářely politickou krajinu Evropy a Blízkého východu. Mongolské nájezdy, vedené obávaným Čingischánem, šířily teror po celé Asii a východní Evropě. Tyto konflikty nejen změnily tvář světa, ale také nás poučily o složitosti náboženských a kulturních rozdílů.Průmyslová revoluce zahájila novou éru válčení s příchodem střelných zbraní, dělostřelectva a lodí poháněných parou. Napoleonské války, řada konfliktů, které zasáhly celou Evropu, ukázaly sílu francouzského císaře a jeho Grande Armée. Americká občanská válka, která se vedla kvůli otázce otroctví, byla krvavou, ale převratnou událostí, která navždy změnila politickou krajinu Spojených států.Ve 20. století jsme byli svědky hrůz mechanizovaného válčení s příchodem tanků, letadel a chemických zbraní. Obě světové války, které se vedly kvůli globální nadvládě a ideologii, byly nejsmrtonosnějšími konflikty v dějinách a zanechaly za sebou stopy zkázy a ztrát. Tyto války nás však také naučily, jak důležitá je mezinárodní spolupráce a potřeba mírového řešení konfliktů.Při pohledu do budoucnosti je důležité mít na paměti poučení z minulosti. Vojenské dějiny nejsou jen studiem válek a bitev, ale také studiem lidské povahy, strategie a umění vést. Učí nás o složitosti konfliktů, důležitosti míru a odolnosti lidského ducha.Přátelé historici a nadšenci, pokračujme tedy v prozkoumávání hlubin vojenské historie, učme se z minulosti a usilujme o mírovější a spravedlivější budoucnost.

Čas načtení: 2024-08-06 18:56:00

Kapitulace i uklidnění. Mural k životické tragédii vyrobil pravnuk jedné z obětí

Obyvatelé havířovských Životic si v těchto dnech připomínají 80. výročí tragédie z válečného roku 1944. Tehdy začátkem srpna vtrhlo do této slezské obce gestapo a po jeho řádění zůstalo šestatřicet mrtvých mužů. Byla to odplata za přestřelku s partyzány, při které zemřeli tři gestapáci. K největším událostem připomínky patří mural jednoho z potomků zabitých mužů.

Čas načtení: 2024-09-04 14:00:00

Chomutov vzpomínal na padlého hrdinu: Policistu Romana Jedličku zabil sériový vrah

Před 16 lety přišel při výkonu služby o život mladý policista Roman Jedlička (†28). Byl smrtelně zraněn při přestřelce se sériovým vrahem Romanem Postlem. Jeho blízcí a kolegové si každoročně připomínají jeho památku.

Čas načtení: 2024-12-09 19:06:00

Střelec zabil sedm lidí. Od tragédie v ostravské nemocnici uplynulo pět let

Před pěti lety otřásla Českem tragédie, která se odehrála ve Fakultní nemocnici Ostrava. Dvaačtyřicetiletý muž tehdy v čekárně traumatologické ambulance zastřelil sedm lidí a dva zranil. Tato událost, která nemá v naší zemi obdoby, zanechala hluboké jizvy nejen na Ostravsku. Každoročně si ji připomínají pietní setkání u památníku obětem střelby.  

Čas načtení: 2025-04-16 00:00:00

Teror v Oklahomě vyfotil amatér, zdrcená matka jeho snímku nemohla uniknout

Spojené státy si připomínají třicet let od tragédie v Oklahoma City. Symbolem jednoho z nejhorších teroristických útoků v jejich dějinách se stal snímek hasiče, který v náručí nese bezvládné tělo roční holčičky. Jeho příběh vám přinášíme v dalším díle seriálu Slavné fotografie.

Čas načtení: 2020-01-13 13:35:32

Toyen a Emila Medková v brazilském magazínu Agulha Revista de Cultura

Latinská Amerika, zejména její aktivní umělci a umělecké tvorbě nakloněná veřejnost, byla po celý rok 2019 v příjemném závoji entuziasmu podníceného 100. výročím vzniku surrealismu. V Kostarice a Chile uspořádali přední umělecké osobnosti soudobého surrealismu mezinárodní výstavy uvádějící díla nejen nynějších výtvarných a literárních nadrealistických autorů, ale připomínajících se vší důstojností velikány hnutí, jejichž tvorba se uzavřela třeba i před řadou desetiletí. Kostarickou výstavu s působivým nadhledem v titulu, 100 años no es nada… (100 let není nic…), zorganizoval výtvarník, básník a editor Alfonso Peña pod záštitou Agorart Grup, magazínu Revista Matérika a Kostarické univerzity. K výstavě vydali rozsáhlý elektronický katalog. Aktuálně reprezentuje sto třicet výtvarníků a literátů z řady zemí (deset je z České republiky) a současně má platností trvalého dokumentu už nyní historické hodnoty. Chilská výstava byla v podzimních měsících v metropoli Santiago de Chile, v kulturním centru Roberta Matty. Její příprava byla v péči teoretika, výtvarníka a básníka Enrique de Santiaga a jeho surrealistických druhů. K účasti pozval přední současné výtvarné a literární surrealisty z řady zemí, také čtyři z Moravy. Století trvání surrealismu měl po celý předešlý rok ve štítu webový magazín Agulha Revista de Cultura. Nyní je vydáván ve dvoutýdenní periodicitě v Brazílii portugalsky a anglicky. Hlavním editorem je neúnavný Floriano Martins, znalec výtvarné kultury a literatury nejen Latinské Ameriky. Z článků od rozličných autorů z různých zemí sestavil mj. seriál věnovaný dámám umělecky aktivním v surrealismu. K seriálu napsal obsáhlý editorial. Floriano Martins: Svoboda žen v uměleckém vyjádření (Vybrané pasáže se souhlasem autora)      Maria Estela Guedes (Portugalsko, 1947) poznamenává, že v její zemi je pro většinu intelektuálů surrealismus něco, co patří minulosti. K odstranění této zvrácené logiky je nutné uvést surrealismus do současnosti. To by bylo nemožné bez zjištění jeho hlavních dilemat a selhání.            Jak přijatelné je být surrealistou? Slyšíme implicitní ozvěnu této falešné otázky, která představuje výjimečný soud podzemních rukou stoupenců, kteří surrealismus ponořili do sítí temného ducha a naprostého nedostatku uměleckého talentu. Ti, kdo opakují takové slepé linie, jsou těmi, kteří popírají schopnost světa obnovit se. V patu opakování je trojice poezie-láska-svoboda, která zůstala uvnitř bez vyhlídky na obnovu, a to i bez toho, aby byla v té době splněna, jak se tvrdilo. Jako příklad uvedl Vratislav Effenberger (Česká republika, 1923–1986), že tato utopická maxima jen mohla umlčet vše, co stále zářilo surrealismem. A poukazuje na to, že ulice, na nichž surrealisté hledali nádherné, se mezi válkami změnily. Ulice zázraku hledaly další ohyby a útesy. Bojové mechanismy samy nalezly nové triky, a zatímco se odvíjely také překážky, další impulsy určovaly, bez roztrhané přítomnosti dogmat, nové ztělesnění touhy, novou stránku čtení snů a humoru. Surrealismus nějak překonal surrealistické neřesti a stal se nejvlivnějším proudem myšlenkových a estetických perspektiv 20. století.          Hanebným aspektem surrealismu ovšem je, že nepřijal imperativní povstání proti brutální misogynii, která ovládla společnost, zejména v psychiatrickém prostředí od konce devatenáctého století. Diane di Prima (USA, 1934) shrnuje: Když se muži bouřili, byli romantičtí, svobodní. Ženy, které se bouřily, byly klasifikovány jako bláznivé. Když nám další z přítomných žen, Beatriz Hausner (Chile, 1958), řekne, že příroda je pouze aspektem reality a že má zájem prozkoumat neomezenou realitu, neskutečnost, vede nás to k tomu, abychom si mysleli, že nemohou existovat hranice vnímání ani nástroje pro objevování nepochopitelných labyrintů reality. Koncepčně by surrealismus byl paradoxem. Breton obhajoval poskytování myšlenkového produktu jen kvůli tomu, že zapomněl, že hodnota myšlenky spočívá v jejím smyslu, nebo spíše ve vyjádření a vnímání tohoto smyslu. Skoro jednomyslné odmítnutí základů estetiky surrealismem je dalším řetězcem protikladů, protože bez estetické dimenze neexistuje stvoření. Toyen a Emila Medková V zářijovém čísle Agulha Revista de Cultura (141/2019) Floriano Martins přinesl bohatou ukázku z tvorby Toyen, jejímiž kresbami ilustroval všechny texty toho čísla. Napsal k tomu: Mezi těmito dámami je nutné počítat s přítomností Toyen (Marie Čermínová, Česká republika, 1902–1980), nesmírně plastické umělkyně, zakládající členky Surrealistické skupiny v Československu v roce 1934. Její erotickou nejednoznačností jsem snad vzbudil největší zájem veřejnosti a kritiků o význam uměleckého stvoření této výjimečné umělkyně. A o pět čísel později, v polovině listopadu 2019, dostalo v Agulha Revista de Cultura široký prostor umění fotografie Emily Medkové. Publikovaný materiálu Martins čerpal z knihy Krzysztofa Fijałkowského, Michaela Richardsona a Iana Walkera Surrealism and Photography in Czechoslovakia: On the Needles of Days (Surrealismus a fotografie v Československu, Na jehlách dnů), New York, Ashgate Publishing, 2013. Emila Medková – Kouzlo zoufalství (Vybrané pasáže se souhlasem editora Floriana Martinse)      Dílo Emily Medkové představuje jeden z nejvíce udržovaných a kriticky zapojených příkladů surrealistické dokumentární fotografie. Viděno však bylo jen zřídka mimo Českou republiku při výstavě nebo reprodukci. Tato neviditelnost, zrozená v roce 1928 a aktivní od konce čtyřicátých let až do několika let před smrtí umělkyně v roce 1985, odráží fantomovou existenci poválečné české surrealistické skupiny, jejíž byla členem.      Významné místo Medkové v historii poválečného českého surrealismu se odráží také v jejím postavení v rámci toho, co lze oprávněně nazvat tradicí české surrealistické fotografie, trvající téměř sedmdesát let. Ačkoli materiál v terénu je snadněji dostupný od sametové revoluce 1989, tato zajímavá historie zůstává divákům mimo střední Evropu téměř neznámá a bližší inspekce odhaluje bohaté kontrasty k severoevropským surrealistickým fotografiím.      Po krátké přestávce, nastalé bezprostředně po ukončení nepřátelství v letech 1946 až 1948, nastalo mezi stalinistickým státem a Československem další období kulturní represe, které mělo trvat příští čtyři desetiletí. Surrealismus a jeho výsledky byly silně cenzurovány státními sdělovacími prostředky. Zejména Teige, jehož předválečné postavení bylo charakterizováno odhodláním sladit surrealistické ideály se stranickými politickými revolučními požadavky, úřady pronásledovaly do té míry, že jeho předčasná smrt jen o několik měsíců později byla široce interpretována jako přímý důsledek tlaku státu a policie. Za těchto podmínek mohla být jakákoli organizovaná surrealistická činnost v Československu jen pod podmínkou skrytí a po většinu daného období neměla skupina k dispozici žádnou možnost veřejné prezentace. Interní skupinové časopisy „publikované“ v jedné kopii: Znamení zvěrokruhu (1951, 10 čísel) a Objekt (1953–62, pět čísel), měly Medkovou jako hlavní přispívatelku. Je pozoruhodné, že právě v této době došlo u Medkové k důležitému posunu od inscenovaných fotografií, které připomínají předválečný rozkvět francouzského surrealismu, směrem k celkově tvrdším a kritičtějším dokumentárním dílům.      Dva z Medkové hlavních cyklů seskupujících obrázky se společným tématem se jmenovaly Uzavřeno a Znamení. Tato tendence koncipovat svou praxi spíše v podobě cyklů, než izolovaných fotografií je pro českou surrealistickou fotografii typická a přispívá k pocitu, v němž by se obrázky měly číst jako součást probíhající debaty, jako důkaz neustálé ostražitosti nad každodenním světem.          Fotografie jako Explosion naznačovaly, že struktura městského prostředí začala mutovat v soucitu s měnící se mentální morfologií kolem ní. Daleko od magické Prahy, dnešní medové turistické pasti, se v roce 1959 mohl dům stát žalářem, monochromatickým zachycením povrchů odhalujících trhliny. Dokumentární práce Medkové a sociální realita, s níž se konfrontovala, byla tady a dnes skutečným každodenním prostředím kolem ní. Od počátku 50. let začala sledovat konkrétní pražské čtvrti Libeň a Karlín, se zaměřením na ulice s levnými obchody. Ačkoliv v 60. letech nebylo snadné číst přesný předmět výsledných fotografií. Vytrvale zůstávaly ve své fakta, vždy ukazovaly skutečné, konkrétní (a obvykle statické) věci.      Fotografie jako Explosion naznačují suchý, hořký humor typický pro básně a obrazy poválečného českého surrealismu. Ale není to ten, který snadno umocňuje Bretonův černý humor charakteristický pro francouzský surrealismus během 30. let a po nich. Jak už Češi poznali, podmínky pro jejich smích byly nyní radikálně odlišné. Vratislav Effenberger, který po smrti Teiga převzal účinné vedení skupiny, si uvědomil, jak všudypřítomná a konkrétní povaha fotografií učinila z nich vhodného svědka.      Debaty ve skupině od roku 1951 dále zdůrazňovaly nejen jejich naléhání na konkrétní, kritický postoj vůči novým materiálním podmínkám, ale také vyžadovaly nutnost přehodnotit a kritizovat vlastní zásady surrealismu a jeho mytologii. Důkazy z interních šetření, kterých se Medková účastnila, prokázaly upřímnou připravenost zpochybnit a revidovat francouzský i český surrealismus předválečných let, sebekritický a reformistický přístup, který se zdá být mnohem plašší v reformované skupině kolem Bretonu v poválečné Paříži. Hnutí Devětsilu 20. let často vyznávalo slunný optimismus o moderním světě a jeho slibu pro novou českou společnost. 30. léta českého surrealismu už obsahovala také prvky, které nyní vypadaly nehanebně pozitivní. Effenberger měl zpočátku dokonce vážné pochybnosti o pokračující relevanci pojmu surrealismus, přičemž upřednostňoval pojem objektivní poezie, aby zdůraznil kolektivní odhodlání opustit utopický, imaginativní tah surrealismu 30. let.      Medkové záznamy městských duchů, jako je Torso 1965, se tedy zdají být mezi reflexí a přehodnocením možností surrealistického obrazu. Často se jeví, že jsou výsledkem stálého pohledu spíše než štěstí, a někdy mají mnohem více společného s pozdějšími, konceptuálnějšími proudy evropské dokumentární fotografie než s podivnými hrami typického surrealistického umění a fotografie. Tyto obrazy však často také velmi připomínají proudy českého surrealistického malířství, s nimiž by byla Medková velmi dobře obeznámena.       Medková pokračovala ve své kariéře obrazy zdí (to byly doslova konfrontace s fyzickými překážkami, které lze dobře číst jako nepřátelské zadržování a politické slepé uličky). Zejména v 60. letech 20. století byly fotografie z cyklu Crevices umístěny na detailech povrchů, které byly součástí částečného rozkladu, který nabídl nápadnou paralelu s vývojem české abstrakce v malbě. Stejně jako na Západě měla tato informální tendence významné kořeny v surrealistickém umění a Mikuláš Medek byl jedním z hlavních účastníků jejího vývoje.         K surrealistické skupině se znovu připojila v roce 1975, rok po smrti manžela. Později projevila nezájem o vystavování své práce a spokojenost s tím, že její neúspěch v jakémkoli komerčním smyslu ji udržel volnou, aby mohla pokračovat ve své práci bez zásahů. Zvýšená očekávání se však ukázala jako krátkodobá. Na konci 60. let byla opět obnovena státní kontrola, tentokrát na dalších dvacet let. Závěrečný cyklus fotografií Medkové byl nazván Konec iluzí, a ačkoli obsahoval témata a místa známá z dřívější práce, odvozoval také zvláště kyselé potěšení z toho, že konečně obrátila objektiv od města, na opuštěná místa.      Jak nám zkušenosti z historie říkají, civilizace neumírají v důsledku svého ekonomického kolapsu, ale proto, že funkční a využívané hodnoty těchto systémů s vývojem ustupují, což se děje tak dlouho, dokud neztratí všechen skutečný obsah.   Floriano Martins (*1957, Fortaleza, Brazílie) je brazilským básníkem, výtvarníkem, editorem, esejistou a překladatelem renomovaným v orientaci na latinskoamerickou a portugalskou literaturu v oblasti poezii. Také fotografuje, tvoří surrealistické koláže. Je velkým příznivcem českých surrealistů. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-06-28 19:07:19

Lidi na internetu mi připomínají mýdlové bubliny

Z dálky vypadají krásně ale uvnitř nic není a brzo prasknou a zmizí. Nejhorší zde jsou veliké bubliny které nikoho nezajímají, navíc témata se zde neustále opakují, je to pořád o; lásce, depresi, nemocech, problémech atd. Tvé přirovnání lidí k mýdlovým bublinám je velmi poetické a obsahuje hluboký podtext. Připomíná to pocit povrchnosti a prázdnoty, …Pokračovat ve čtení Lidi na internetu mi připomínají mýdlové bubliny

Čas načtení: 2024-07-16 20:30:38

Originál, nebo kopie? Galaxy Watch Ultra připomínají luxusní hodinky za statisíce

Design hodinek Galaxy Watch Ultra možná není tak originální, jak se na první pohled zdá Jihokorejský gigant se nejspíše inspiroval u luxusní značky Hermès Chytré hodinky od Samsungu jako by z oka vypadly modelu H08 za takřka 160 tisíc korun Asi není žádným překvapením, že jihokorejský gigant Samsung se při tvorbě svých nejnovějších chytrých hodinek Galaxy Watch Ultra inspiroval u svého rivala z Cupertina a jeho Apple Watch Ultra, přičemž inspirace nezůstala pouze u názvu a zaměření. Samsung se podle všeho, alespoň co se týče designu, inspiroval také ve světě klasických hodinek, konkrétně u Hermès H08. Těm se Galaxy Watch Ultra podobají nejen svým soudkovitým pouzdrem, ale také barevnou paletou. Přečtěte si celý článek Originál, nebo kopie? Galaxy Watch Ultra připomínají luxusní hodinky za statisíce

Čas načtení: 2024-09-11 16:50:07

Na Česko se ženou extrémní srážky, připomínají povodně z roku 1997

ČHMÚ vydal varování před extrémními srážkami, které mají budou od čtvrtka do neděle. (Foto: X – Jáchym Brzezina (ČHMÚ Brno) Mezitím přehrady začínají upouštět... Článek Na Česko se ženou extrémní srážky, připomínají povodně z roku 1997 se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-10-06 05:32:00

VIDEO: Zlato ve větvích. Podívejte se, jak sluší podzim přírodě na Znojemsku

O tom, že i podzimní dny mohou být příjemné a plné barev, se začínají přesvědčovat výletníci na Znojemsku. Fotky připomínají jak vypadal Mašovický lom loni v polovině října. Listí už začínalo pomalu zlátnout. Dřívější snímky Blanky Brookesové připomínají zase její procházku v Podyjí. Těšíme se i na vaše povedené záběry, rádi je zveřejníme.

Čas načtení: 2024-10-29 08:00:01

Tohle je prestižní ruská univerzita! Video, které ukazuje drsnou realitu

„První místo, které vám ukážu, jsou společné umývárny. Vy všichni, kteří si myslíte, že tohle video je narafičené a že žiju jinde, pletete se. Tohle je skutečně ono,“ říká rusky jedna ze studentek Moskevské státní univerzity, jejíž video se začalo šířit po sociálních sítích. To, co vidíme na záběrech, připomíná potemnělé umývárny v dolech nebo průmyslových provozech. Tím ale prohlídka jen začíná.  Koupelny z pekla „Dalším otřesným místem jsou naše sprchy. Jsou v prvním patře a jsou rozdělené na pánské a dámské. Dost mě ale překvapuje, že tato místa jsou sdílená,“ pokračuje dívka a ukazuje sprchy, které spíše připomínají vězení nebo psychiatrickou léčebnu. Všude je nedostatek světla a místa jsou nejen zastaralá, ale také neuvěřitelně zašlá a je vidět, že s úklidem se tady nikdo nepřetrhne. To nejhorší má ale teprve přijít. Rusko si na Ukrajině pálí svou vlastní budoucnost. Putin zabíjí celou generaci Číst více „Pojďme se přesunout k nejdůležitější věci, tohle jsou naše společné toalety. Lidi, podívejte se na ty podmínky,“ říká studentka a otevírá dveře jedné z kabinek. Vypadají přesně tak, jak by člověk po zhlédnutí předchozích záběrů čekal. Pokud jste (byť omylem) navštívili toalety třeba ve starých vlacích Českých drah, stále na tom zřejmě budete lépe než studenti, kteří takový záchod musí používat každý den. „Byla jsem v šoku, když jsem nastoupila,“ dodává studentka. Studium za mřížemi „V naší budově je na každém podlaží zamřížovaná místnost, kde se můžete soustředit a studovat. Nevím, proč jsou nutné tyhle mříže, ale naštěstí tady nikoho nedrží,“ říká se znatelným humorem v hlase studentka. „Pouze na jednom patře je pingpongový stůl, kde můžete trávit váš volný čas,“ říká studentka a ukazuje také místnost pro studium, která je jako jediná otevřená 24 hodin denně. Na noc se zavírá i společná kuchyně. „Jedná se o kolej největší, nejznámější a nejdražší ruské univerzity – Moskevské státní univerzity. Vypadá to neuvěřitelně – společné záchody a sprchy, kovové mříže. Mimochodem, ochranka u vchodu má pušky,“ shrnuje video expert na ruskou propagandu a bývalý poradce ukrajinského ministra vnitra Anton Geraščenko na svém twitterovém účtu. Jako v šedesátých letech Ohlasy na video jsou bouřlivé. Zvláště lidé ze západních zemí nemohou pochopit, že v něčem takovém mohou mladí lidé žít při studiích. „Chodil jsem do internátní školy v 60. letech. Vaše video mi přináší vzpomínky a úlevu, že už to mám dávno za sebou,“ píše jeden z komentujících. „Vzpomínám si na koleje na bukurešťské univerzitě, kde jsem studoval na počátku 21. století. Zařízení mi připadalo jako svinstvo, ale když se ohlédnu zpět, bylo v porovnání s tímto luxusní. A to bylo před 20 lety,“ píše další. @ais_ttea Welcome to my home for the next 4 years #european #soviet #fyp #dorm #student #university ♬ original sound - ‍ Redakce Čtidoma.cz ověřovala, zda videa skutečně pocházejí z Moskevské státní univerzity, a narazila na fotografie, kterými se chlubí sama univerzita, a je nutno říci, že ani ona sama se příliš nesnaží zastírat, že studenti žijí v naprosto nevyhovujících podmínkách pro vzdělávání. Stav nejlepších kolejí je přibližně stejný jako v Česku před dvaceti až třiceti lety. Ty horší pak připomínají původní stav kolejí na pražském Strahově, které autor článku zažil na vlastní kůži na začátku tisíciletí.  KAM DÁL: Politici na houby! Do lesa vyrazili Babiš, Nerudová, Rakušan i zklamaný Jiří Čunek

Čas načtení: 2024-11-17 09:01:42

ŽIVĚ: Pietní shromáždění k připomenutí listopadu 1939

Lidé po celém Česku si v neděli připomínají 35. výročí sametové revoluce, s čímž je spojena řada pietních akcí. Datum je ale také spjato s rokem 1939, kdy probíhaly velké studentské protesty proti německé okupaci, které si navíc vyžádaly i oběti na životech. Pietním aktem u Hlávkovy koleje si lidé připomínají 85 let ode dne, kdy nacisté v okupovaném Protektorátu Čechy a Morava uzavřeli všechny vysoké školy.

Čas načtení: 2024-11-25 17:00:39

Glicked. Filmy Gladiátor II a Wicked připomínají fenomén Barbenheimer a oběma se daří skvěle

Co mají společného spektákl z antického Říma a velkolepý pohádkový muzikál? Hlavně velice úspěšnou premiéru, ale i mnohem více, než by se mohlo zdát. Článek Glicked. Filmy Gladiátor II a Wicked připomínají fenomén Barbenheimer a oběma se daří skvěle se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-02-06 10:00:00

Aplikace Gemini se dočká převratných novinek. Dostane funkce z projektů, které připomínají sci-fi

V den oznámení generativního modelu Gemini 2.0 v prosinci loňského roku se Google pochlubil také pokroky na poli dvou projektů, které krapet připomínají science-fiction. Zatímco Astra chce být vaším komplexním asistentem pro každodenní používání, jenž porozumí tomu, co se děje okolo vás, a bude na to schopen adekvátně zaregovat, Mariner ovládne váš webový prohlížeč a […] Celý článek si můžete přečíst na Aplikace Gemini se dočká převratných novinek. Dostane funkce z projektů, které připomínají sci-fi

Čas načtení: 2025-02-24 18:33:43

FOTO: Ukrajinci si připomínají tři roky od začátku války. Zelenského přišli podpořit evropští lídři

Buča, Irpiň nebo Kyjev. V těchto a dalších městech po celé Ukrajině si místní připomínají tři roky od začátku války, kterou 24. února 2022 rozpoutalo Rusko. Tragédie způsobená válkou postihla rodiny po celé zemi, a tak si obyvatelé připomínají toto smutné výročí zejména na hřbitovech a pietních místech obsypaných fotografiemi padlých a ukrajinskými vlajkami. Ceremoniál proběhl také v Kyjevě, kde se k ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému připojili evropští lídři jako Ursula von der Leyenová, skandinávští premiéři nebo kanadský premiér Justin Trudeau.

Čas načtení: 2025-03-11 15:16:38

V ČR už jsou dostupné retro přestavby pro moderní dodávky Citroën. Připomínají legendární veterán TYPE-H

Přestavby vozů do tradičního francouzského stylu z italské dílny Caselani jsou dostupné i v České republice. Tým DUCKAR Báry Holické představil na Dakaru stylový doprovodný vůz v originálním pojetí – nový Citroën JUMPER v retro verzi TYPE-H vyznačující se NEO-RETRO stylem. Italská karosárna Caselani již před několika roky spojila síly s designéry Citroënu a společně přeměnili tři typy vozů […]

Čas načtení: 2024-02-14 15:34:00

Popeleční středa 2024: Víte, co je popelec, z čeho je a jak se uděluje?

Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš. Víte, proč si tento fakt křesťané připomínají na Popeleční středu, která je právě dnes? Tímto dnem začíná období 40denního půstu před Velikonocemi, ...

Čas načtení: 2023-12-23 18:17:12

Kvantové počítače

Třicet let se ve svém psaní důsledně vyhýbám kvantovým počítačům. Dnes je načase tomu udělat konec. A říct si něco víc o kvantových počítačích a otevřít jejich důsledky pro lidstvo. Tak především: proč jsem se jim tak důsledně vyhýbal? Protože se musím přiznat, že stále neumím zjednodušeně říct, jak fungují. Ne proto, že bych to nevěděl, ale prostě proto, že to neumím říct tak jednoduše, abych s tím byl spokojený. Za poslední rok se toho v kvantových počítačích událo mnoho nového a já jsem mimo jiné přečetl pětici knih, které se snažily v krátkosti představit na čtyřech stovkách stran, jak kvantové počítače fungují. Tím jsem poněkud ztratil ostych, neboť stručné vysvětlení se nedaří ani nositelům nobelových cen. Odpusťte tedy prosím mě, že se pokusím velmi zjednodušujícími příměry vysvětlit, o co jde a proč je to důležité. Dnes jsme zvyklí na to, že každý počítač je takzvaným turingovým strojem, tedy mašinkou, která umí provádět operace s binárními čísly. Vše, co jde do klasického počítače, se musí převést na jedničky a nuly, takzvané bity. Chvilku se můžete trápit s teorií, můžeme si ukázat, jak se čísla v této dvojkové soustavě sčítají, ale je to v zásadě jedno, takhle hluboko se u běžných počítačů dostane málokdo, jen ten pojem “bit” a jeho násobky nám zůstávají. Bit může být representován libovolně: může to být zhasnutá či rozsvícená žárovka, sepnutý tranzistor atd. Jednička nebo nula. Kvantové počítače používají kvantové bity, takzvané qubity. I ony mohou nabývat hodnoty jedna nebo nula - a pak také všech hodnot mezi tím. A klidně více hodnot zároveň. To tehdy, když se nacházejí v takzvané superpozici. To se lehce řekne, ale obtížně vysvětluje. Qubity jsou subatomární částice, zejména elektrony nebo fotony. A ty se mohou chovat jako částice i jako vlny, s čímž právě souvisí ona “mnohost”, jíž se projevují. Určitě jste slyšeli to rčení o Schrodingerově kočce v krabici, o které nevíme, zda je mrtvá nebo živá, dokud se do krabice nepodíváme a nezjistíme, zda ji důmyslné zařízení v krabici neusmrtilo. Toto myšlenkové cvičení Erwina Schrodingera a především rovnice za ním vyneslo jeho autorovi Nobelovu cenu. Abych byl přesný, když hovořil o kočce, měl cenu už dva roky v kapse. Schrodinger tím chtěl poukázat na problematickou uchopitelnost takzvané kodaňské interpretace kvantové fyziky, jenže o sto let později je jeho kočka vnímána spíše jako zábavný mem. Ve skutečnosti, pokud přijmeme za své nejmodernější verzi kvantové fyziky popisující multiversum, tedy mnohovesmír, ta kočka v krabici existuje ne ve dvou, ale hned v nekonečném množství stavů, živá, mrtvá, umírající, ale také třeba zcela zmizelá, s narozenými koťaty nebo třeba proměněná v pejska. Ve všech těchto stavech existuje ona kvantová Schrodingerova kočka do momentu, než otevřete krabici. Co se stane pak, o tom se kvantoví fyzici přou. Někteří tvrdí, že v tu chvíli se vlna zhroutí do konkrétní pozice a kočka bude živá nebo mrtvá. Jiní říkají, že otevřením krabice jen podle zákona pravděpodobnosti uvidíte něco a že je to podobné, jako když naberete vodu do dlaní. Spousta jí vyteče, nemůžete přesně říct, kolik vody naberete, ale velmi pravděpodobně to bude více, jak několik atomů a méně, než tuna. Že z toho nejste moudří? Inu, proto jsou tomu věnovány knihy o stovkách stran. Jednoduché příměry z našeho světa nejsou dostatečné. Podstatný je pro nás především ten jeden důsledek: qubit obsahuje najednou obrovské množství hodnot ale přitom právě jednu. A teď, co s tím dělá ten kvantový počítač? Představte si, že chcete udělat program, který nasimuluje pravděpodobnost stavu kočky v oné krabici. Už jsme si řekli, že to není ono “pade na pade”, že je tu celá řada více či méně nepravděpodobných možností. Normální počítač dostane zadané varianty a nějakou dobu k nim bude počítat hromadu výpočtů a pak z něj něco vypadne. U kvantového počítače to proběhne jinak. Výpočet na kvantovém počítači funguje tak, že se připraví superpozice všech možných výpočetních stavů. Kvantový obvod připravený uživatelem používá interferenci selektivně na složky superpozice podle zadaného algoritmu. Mnoho možných výsledků je interferencí zrušeno, zatímco jiné jsou zesíleny. Zesílené výsledky jsou řešením výpočtu.  Tím pádem výpočet proběhne prakticky okamžitě. Také bychom mohli říct, že výpočet proběhne v nekonečném počtu všech možných vesmírů, v počítačích v nich umístěných a odečte se výsledek, který nejlépe zapadá do toho našeho vesmíru. Zní to jako magie, ale je to spíš pravděpodobnost a podobnost nebo naše neznalost skutečného fungování kvantového počítače.  Jen qubity a jejich superpozice by na fungování kvantového počítače nestačily. Důležitým prvkem je možnost vytvářet páry qubitů, které jsou “entanglované”, což znamená, že dva členové páru existují v jednom kvantovém stavu. Změna stavu jednoho z qubitů okamžitě změní stav druhého předvídatelným způsobem a na libovolnou vzdálenost. A když říkám okamžitě, tak myslím okamžitě, rychleji, než by se ta informace přenesla světlem. Nikdo zatím přesně neví, jak a proč provázání funguje. Dokonce to zmátlo i Einsteina, který to slavně popsal jako “strašidelné působení na dálku”. Je však klíčem k výkonu kvantových počítačů. V běžném počítači zdvojnásobení počtu bitů zdvojnásobí jeho výpočetní výkon. Díky provázanosti však přidání dalších qubitů ke kvantovému stroji vede k exponenciálnímu nárůstu jeho schopnosti zpracovávat čísla. Superpozice umožňuje jednomu qubitu provádět dva výpočty najednou, a pokud jsou dva qubity propojeny entanglováním, mohou provést dva nebo čtyři výpočty současně; tři qubity až osm výpočtů atd. V principu by kvantový počítač s 300 qubity mohl v jednom okamžiku provést více výpočtů, než kolik je atomů ve viditelném vesmíru. Odtud také pojem kvantová nadřazenost, který označuje stav, kdy kvantové počítače dosáhnou úrovně rychlosti výpočtů, které nemohou klasické počítače ve vhodných úlohách konkurovat. Dnes se předpokládá, že kvantové nadřazenosti bude podle typu kvantového obvodu možné dosáhnout při 200-400 qubitech, tedy na počítačích nikoliv vzdálených od těch dnešních. Výše uvedené také znamená, že jsou úlohy, na které se kvantový počítač hodí a naopak takové, na které je zcela zbytečný. Například udělat počítač zobrazující grafické rozhraní nebo kódující video, na to je podstatně lepší běžný počítače, protože je to lineárně běžící úloha, kterou za pořizovací náklady a elektřinu vyřídí podstatně lépe. Kvantové počítače jsou dobré na výpočty, které jsou strukturálně paralelizované a které by ani normálními počítači nešly provést, typicky na jevy svou povahou kvantové. Vezměme si třeba simulaci fotosyntézy. Obecně víme, jak funguje, ale její detailní pochopení a zopakování či napodobení nám uniká, protože běžnými počítači nelze simulaci provést, výpočet by nedoběhl v geologicky dohledné době. Zřejmě i proto, že fotosyntéza je svou povahou kvantový proces. A její rozluštění a nasimulování je úloha pro kvantový počítač. Zajímavá otázka je, zda toto znamená, že vyrobením jediného kvantového počítače získáme nekonečný výkon počítačů z nekonečného počtu vesmírů. Nu, tak jednoduché to není. Za prvé nevíme, zda počet těch vesmírů či bublin je nekonečný, je to jen předpoklad, či spíše představa nebo zjednodušený popis nějakého abstraktnější představy. Takovou představu asi umíme uchopit lépe, než představu všech pravděpodobnostních variant koexistujících v našem prostoru a času tak, že připomínají mlhovinu, do níž se při pozorování noříme. Za druhé je tu i praktické omezení. Kvantové počítače jsou technicky velmi náročné a vlastně nestabilní. S qubity se pracuje v teplotách kolem absolutní nuly, v mechanicky stabilním prostředí, bez otřesů a se subatomární atomární přesností. Když dojde k odchylkám od ideálu, dochází k dekoherenci, tedy k rozpadu a zániku kvantového chování qubitů ještě před tím, než dokončí výpočet. Tím vzniká “šum”, tedy defektně získané informace. Důležitou součástí každého kvantového počítače je jednotka, která ověřuje kvalitu získaných informací a vyřazuje ty zjevně špatné. Představte si, že byste dali svému počítači sečíst dvě čísla a počítač by musel mít součástku, která by tento výpočet provedla nějakolikrát a pak vybrala za správný výsledek ten většinový - tak nějak to mají kvantové počítače. Nu a právě schopnost udržet šum pod kontrolou spoluurčuje onen počet využívaných “mnohovesmírných počítačů”, výsledků z nich a tím i výkonu. Aby to fungovalo dobře, je potřeba spojit větší množství qubitů (cca tisíce) do jednoho “logického qubitu”, což zní teoreticky dobře, jenže v praxi mají dnešní kvantové počítače kolem 200 qubitů. Zní to famózně, má to všechno své drobné slabiny. Například to, že kvantový počítač je extrémně složité vyrobit. Všechno je extrémně nízké: teploty, rozměry, snad jen rozpočty musí být extrémně vysoké. Podle některých kritiků kvůli tomu nebudou kvantové počítače nikdy praktické, budou jen takovou hračkou nebo velmi specializovaným počítačem pro vzácné typy úloh. Nu - kdo by byl před padesáti lety řekl, že budeme mít supervýkonný počítač připojený na internet v kapse? Tvrdší kritika se objevuje i z renomovaných zdrojů, například letos v květnu v časopisu Nature, kde se přímo píše, že kvantové počítače zatím nejsou k ničemu. Podobně kritický byl také šéfarchitekt švýcarského superpočítačového centra Torsten Hoefler ve článku Oddělit hype od praktičnosti: O reálném dosažení kvantové výhody, který suše konstatuje: “naše analýza ukazuje, že široká škála často citovaných aplikací pravděpodobně nepovede k praktickému kvantovému náskoku bez významných algoritmických vylepšení.” Bude potřeba přijít s novými algoritmy, které výhod kvantových počítačů využijí. Podle Hoeflera jsou nejslibnějšími kandidáty na dosažení zrychlení pomocí kvantových počítačů “problémy s malými daty”, například v chemii a materiálových vědách. Článek však také dochází k závěru, že velká řada uvažovaných potenciálních aplikací, jako je strojové učení, “nedosáhne v dohledné době kvantové výhody se současnými kvantovými algoritmy”, a identifikoval vstupně-výstupní omezení, která činí zrychlení nepravděpodobným například pro tak zajímavé a atraktivní problémy s velkými daty. Jsou tu i strukturálně-existenční výhrady. Paul Davies tvrdí, že 400-qubitový počítač by se dostal do rozporu s kosmologickou informační mezí, kterou předpokládá holografický princip. Podle něj pozorovatelný vesmír představuje konečnou kauzální oblast s omezenými materiálními a informačními zdroji a takový kvantový počítač by je přesáhl s neznámými následky, nebo naopak přesáhnout nemohl - a tím by nepřekonal hranici nutnou ke kvantové nadřazenosti. Dnes se předpokládá, že kvantové počítače budou mít několik způsobů nasazení. Z médií čtete, že budou luštit šifry, protože takové AES256 chroupnou na počkání. Budiž, možná, proto se pomalu přechází na “postkvantové” šifry, tedy algoritmy vymyšlené tak, aby kvantovým počítačům daly zabrat. Tady to bude jako vždy: panika povzbuzovaná prodejci a médii, otočí se v tom nějaké peníze, ale mnoho ohně z toho kouře nebude. Problematika je dostatečně známá. Důležitější budou dva aspekty: chemicko-biologický výzkum, kde kvantové počítače mohou provádět simulace na úrovni buněk a atomů. Mohou přispět k výzkumu DNA i jevů, jimž nerozumíme a které bychom potřebovali zvládnout, jako je třeba právě fotosyntéza. A proto je také z průmyslového pohledu nutné kvantové počítače neminout: jsou momentálně nejzřetelnější šancí dosáhnout průlomu v těchto oborech, které jsou pro další posun klíčové. A ten, kdo ovládne fotosyntézu nebo zásadně porozumí DNA, bude mít opravdu průlomové výhody. Třetím oborem je umělá inteligence. Ano, řada průlomů v ní nastala a velké jazykové modely jsou jedním z nich, který obor AI za poslední léta obrovsky posunul. Jenže v jednom z minulých článků jsme si také řekli, jaká jsou rizika pro to, že z AI se nestane kýžený průlom: že posuny v algoritmech nebudou sledovány rychlými posuny v technologiích. A tím se dostáváme k poslední části povídání, které by vám mělo pomoci utvořit si názor na kvantové počítače. Nemůžeme zůstat u křemíku a klasických počítačů, tedy u Turingových strojů? Musíme experimentovat s kvanty, není to drahá zbytečnost? Nemáme se soustředit na další rozvoj běžných počítačů? Zásadní dnešní problém výpočetní techniky se jmenuje Moorův zákon. A otázka, jak rychle se blížíme jeho konci. Moorův zákon říká, že počet tranzistorů (a tedy rychlost) integrovaného obvodu na stejné ploše se zhruba každých 18 měsíců zdvojnásobí. Bylo to praktické pozorování jednoho ze zakladatelů společnosti Intel, není to fyzikální zákon, jen se tomu tak říká. Moorův zákon má totiž jeden hlavní limit: fyzikální zákony. Dnešní technologie tvorby čipů na úrovni 3nm už pracují s atomární přesností. Dráhy, po nichž se na čipech pohybují elektrony, mají šířku několika desítek atomů a jít ta menší rozměry, je potíž. Čím užší jsou dráhy, tím vyšší je zahřívání a také možnosti chyb. Jakmile se dráhy dostanou na atomové rozměry, dochází v nich ke kvantovým efektům, které v elektronice vnímáme jako rušení. V běžné technologii procesorů už o mnoho níž jít nemůžeme. Existuje celá řada předpovědí, kdy a jakých rozměrů dosáhneme, obecně tak kolem roku 2040 narazí stávající procesorové technologie na atomární hranici. A to ještě předpokládáme, že takovéto procesory budou vyrobitelné masově a zaplatitelné trhem. Pokud mají počítače pokračovat, musí přijít radikální změna v návrhu a kvantové počítače jsou dnes tou nejpokročilejší variantou. Tou druhou je mimochodem sdílení volného výpočetního výkonu lidských mozků. A řekněme si upřímně, to se mi víc líbí sypání peněz do kvantových mašinek. A co retro country Česko? Tak a to by bylo pro základní povídání všechno. Dovolte mi ale jeden povzdech. Kvantovým počítačům se v Česku věnujeme pramálo a ostatně jako ze všeho dění kolem moderních progresivních oborů je vidět, že spíše než “country for the future” jsme “retro country”. Existuje extrémně málo knih v češtině a z českých autorů se kvantové mechanice věnuje Bedřich Velický, který napsal kolegou Janem Klímou knihu o kvantové mechanice. Pánům je ale 85 let (každému, ne v součtu) a i když jsou to legendy oboru, tak nějak bych očekával, že dobrou a čtivou publikaci zaměřenou na mladší čtenáře napíše čtyřicetiletý postdoc, který se aktuálně oborem zabývá a je v čilém komunikačním spojení s kolegy na světě. Nic a nikoho takového zřejmě nemáme, nebo o něm nevím. A tohle je moje veřejná nabídka: pokud někoho takového znáte, extrémně rád mu pomůžu takovou knihu napsat, protože jestli něco žánr kvantové fyziky potřebuje, tak je to jeho česká tvář (jeho, ne moje, já jen přepíšu věty ve vědečtině do češtiny). Na lepší časy se mírně blízká. Jak se začalo debatovat o tom, že nám do Česka koupí EU kvantový počítač, začalo se to trochu hýbat. Jasně, bylo by trapné mít na technické univerzitě v Ostravě kvantový počítač projektu LUMI-Q a nemít k němu co s ním dělat. Takže na ČVUT i VŠB se vypisují první kurzy kvantových počítačů a máme tu právě ono superpočítačové centrum, kam kvantový počítač má přijít. Jenže to je jen začátek, postupujeme totiž jako vždycky. Kupují se drahé věci, dělají se drahá gesta, ale chybí propagace, chybí vědomí důležitosti projektu, které by politici i vědci sdíleli s veřejností. Chybí nadšení, chybí popularizace, takže to tak trochu vypadá, jako že nám přiklepli eurounijní peníze, za ty koupíme drahou mašinku, spálíme hromadu strojového času a dopadne to jako vždycky. Nijak. A pak se podíváte do databáze studenstkých prací ČVUT a zjistíte, že za poslední tři roky se zde obhajovalo deset prací na téma kvantové fyziky, z toho tři disertace. Na VŠB, která sousedí se superpočítačovým centrem, kam má přijít kvantový počítač, jsou to tak tři práce. Snad jen špatně hledám… Pokud si chcete nějakou knihu v češtině o kvantové fyzice a počítačích koupit, tak doporučím začít u Pátrání po Schrodingerově kočce od Johna Gribbina. Je to už skoro osmdesátiletý britský fyzik, ale machr na popularizaci fyzikálních témat, protože taky píše scifi (dobrý, fyzikální). Tato kniha je bohužel už 40 let stará, napsal ji v roce 1984, ale je to klasika žánru, až na základě jejího úspěchu Hawking napsal svou Stručnou historii času. Tu si ostatně přeštěte taky. V regálech knihkupectví najdete o kvantech často spíš metafyzické záležitosti jako je Kvantová kniha odpovědí.  Je to sice teoretický fyzik, ale má to šoupnuté trochu do netafyzična a bude se vám kvantově snažit vysvětlit život a lásku, chraň vás ruka páně si tuhle knížku koupit mezi prvními. Tu se vyplatí číst až v momentě, když už máte načteno a umíte rozlišit mešuge názory jen od příliš odvážných. Slušnou knihou je také Částice na konci vesmíru od amerického teoretického fyzika Seana Carrolla (originál vyšel před deseti lety). Pak u nás vyšel překlad knihy italského teoretického fyzika Carla Rovelliho, což je jeden z velmi uznávaných kvantových fyziků. Jeho kniha Realita není, čím se zdá, vyšla v roce 2016 a je prostě dobrá, česky vyšla jen o dva roky později. Argo vydalo v edici Dokořán ještě dvě další slušné knihy česky, ale to už se opakujeme v základech. Pokud můžete sáhnout do anglické literatury, doporučím od prvně zmíněného Johna Gribbina Počítání s kvantovou kočkou, velmi dobrý úvod do kvantových počítačů, pak si půjdete rovnou koupit tekuté hélium a jeden si postavit. Od Gribbina si mimochodem přečtete cokoliv, je to skvělý popularizátor, jeho knihy mají hluboký vhled a jsou pochopitelné a z řady příbuzných oborů. Ne nadarmo bývá označován za nejlepšího popularizátora vědy vůbec. Kniha Davida Deutsche The Fabric of Reality z roku 1997 je další dílo, které byste neměli minout. A přijde mi nepochopitelné, že nevyšla v češtině, je to jedno ze stěžejních děl oboru, ve kterém je Deutsch velmi oceňován, ačkoliv nobelovka mu stále uniká, přeci jen je více teoretik. Ačkoliv Deutsch vydal řadu skvělých knih, v češtině nevyšlo nic. Sabine Hosenfelder je německá teoretická fyzička v oboru kvantové gravitace a její kniha Lost in Math je krásným povídáním o jazyku matematiky ve fyzice. Nebojte se, netrápí vás rovnicemi. Tak a to je pro dnešek všechno. Snad jen jedna jediná věc: když se podíváte na seznam udělených Nobelových cen, záležitosti kolem kvant tam vedou spolu s věcmi kolem DNA. Jasně, jestli v tom neděláte třicet let, asi to příští rok neklapne, ale je to zkrátka obor, kde se dnes děje nejvíce. Ostatně, letos dostala Nobelovu cenu za chemii trojice vědců za kvantové tečky. Moungi Bawendi z MIT, Louis Brus z Kolumbijské univerzity a Alexej Ekimov ze společnosti Nanocrystals Technology byli oceněni za svou práci s drobnými částicemi, které “mají jedinečné vlastnosti a nyní šíří své světlo z televizních obrazovek a LED lamp”, jak zní ve zdůvodnění ocenění.

Čas načtení: 2024-02-02 10:58:19

Houba zvaná Lví hříva zlepšuje mozek i srdce

Lions Mane je druh jedlé houby, která má mnoho zdravotních přínosů pro tělo, zejména pro mozek, srdce a střeva. Má velké, bílé, chlupaté plodnice, které připomínají hřívu lva – odtud ten název Lví hříva.  Takzvané medicinální houby jsou v současnosti velkým tématem mezi lidmi, kteří se zajímají o zdravý životní styl. Mohou nejen zlepšovat imunitu […]

Čas načtení: 2013-07-21 00:00:00

Nike Air Max 1 Premium / Pohled na podzimní edici

Následující sneakers Nike Air Max 1 Premium nám připomínají barevnou kombinaci kecek Nike Air Force One z minulého století, přičemž každá bota z páru byla jinak zbarvená. Tentokrát je tomu trochu jinak, ale i tak hodnotíme kladně. Seznamte se s prvními keckami Air Max 1 Premium z podzimní edice na ...

Čas načtení: 2012-10-01 13:00:00

adidas Originals x Snoop Lion Pro Shell / Colorway Snooperstar

Tenisky adidas Originals s označením Pro Shell nepatří zrovna mezi nejoblíbenější, což tak trochu nechápeme, protože svým tvarem připomínají typ Superstar, ovšem jedná se o kotníkovou verzi, což je další předpoklad úspěchu. Nicméně nyní se tento model pokusil křísit label Snoop Lion, který se vyřá ...

Čas načtení: 2012-08-04 13:00:00

Supra Owen Camo / Nový směr

Značka Supra proslula svými kotníkovými teniskami, především modelem Skytop, ovšem nyní se rozhodla, že zavítá i do světa odlehčených sneakers, které připomínají obuv na běhání. Label Supra započal novou éru modelem s názvem Owen, který nyní dostal zbrusu novou barevnou kombinaci s camo motivy. Ny ...

Čas načtení: 2011-12-09 11:00:00

LoowFAT Winter 2011 Lookbook - Crack is Back

LoowFAT přináší nový Winter 2011 Lookbook, který vás dostane do kolen. Kolekce se nese ve znamení CRACK IS BACK a doufáme, že lahodí módním narkomanům. Hvězda LoowFAT stoupá vysoko a kvalitní streetwear se jim velmi daří. Fotky s pochmurným zimním počasím, které letos spíše připomínají podzim, jso ...

Čas načtení: 2011-07-11 13:00:00

Vans Slip-On Star Pack / Vlajkové nazouváky

Model Slip-On se stal sice hvězdou značky Vans, avšak následující sneakers spíše připomínají vlajku Spojených států, která se objevuje na keckách stále častěji. Avšak tento Star Pack obsahuje i druhou verzi modelu Slip-On v černé barvě. Nazouváky od Vans si vytvořily pověst legendy, tak si mohou t ...

Čas načtení: 2010-10-21 13:00:00

G-Shock x Adult Swim / Luxusní hodinky Aqua Teen Hunger Force

Hodinky Casio patří mezi skvosty hodinářského průmyslu, a pokud mluvíme o hodinkách G-Shock, platí to dvojnásob. Dnes vám představíme hodinky, které nápadně připomínají veleúspěšnou kolaboraci G-Shock x Bape, tudíž je zaručena velká prodejnost. Bílé hodinky s růžovými detaily jsou výsledkem zajímav ...