Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-11-01 13:28:00

Bybit spouští lokalizované webové stránky pro kazachstánskou komunitu s nabídkou komplexních služeb obchodování kryptoměn

Dubai (SAE) 1. listopadu 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Druhá největší kryptoměnová burza podle objemu obchodů na světě Bybit s hrdostí oznamuje spuštění plně lokalizované platformy (bybit.kz) pro kazachstánský trh. Na základě udělení plné licence od Úřadu pro finanční služby v Astaně (Astana Financial Service Authority, AFSA) je nyní společnost Bybit plně v souladu s místními předpisy a je připravena nabídnout kazachstánským uživatelům na adrese bybit.kz lokálně přizpůsobené, bezpečné a bezproblémové obchodování.Obchodování na míru pro KazachstánObyvatelé Kazachstánu získávají přístup k platformě Bybit Kazakhstan (bybit.kz), která je speciálně navržena tak, aby vyhovovala potřebám místního trhu. Na této platformě jsou k dispozici stejné špičkové služby, jaké společnost nabízí po celém světě, s funkcemi přizpůsobenými tak, aby zajistily perfektní uživatelský zážitek pro kazachstánskou komunitu obchodníků s kryptoměnami.Hlavní přednosti Bybit Kazakhstan:Zjednodušený proces registraceUživatelé si mohou snadno registrovat nové účty pomocí svých e-mailových adres prostřednictvím stránky bybit.kz, která je k dispozici výhradně občanům Kazachstánu. Proces onboardingu je zjednodušený a dodržuje místní standardy pro rychlý a bezproblémový start obchodování.Rozmanité možnosti obchodováníBybit Kazakhstan nabízí širokou škálu služeb obchodování s kryptoměnami, díky nimž se do obchodování mohou bez obav zapojit obchodníci všech úrovní. Platforma podporuje spotové obchodování a umožňuje uživatelům nakupovat a prodávat různé kryptoměny s likviditou v reálném čase.Zkušenějším obchodníkům nabízí Bybit Kazakhstan obchodování s deriváty, kde mohou uživatelé obchodovat se sofistikovanými finančními produkty, jako jsou futures, což umožňuje různorodé obchodní strategie. K dispozici je i maržové obchodování, které nabízí obchodníkům příležitost posílit své pozice pomocí pákového efektu a maximalizovat tak potenciální zisky na rostoucích i klesajících trzích. Uživatelům, kteří chtějí získat likviditu, aniž by museli prodávat svá aktiva, nabízí Bybit také kryptoúvěry, které umožňují půjčit si proti svým drženým kryptoaktivům.Připravovaná fiat brána pro kazašské tenge (KZT)Bybit Kazakhstan dále spolupracuje s místními bankami na zavedení fiat brány pro kazašské tenge (KZT). Tato integrace umožní uživatelům snadno vkládat a vybírat prostředky přímo v KZT. Spolupráce s místními bankovními institucemi zaručuje bezproblémové transakce, rychlejší přístup k finančním prostředkům a větší komfort se specifickým uzpůsobením pro kazašský finanční ekosystém.Lokalizovaná zákaznická podporaBybit Kazakhstan poskytuje specializovanou podporu v kazaštině, ruštině a angličtině, díky čemuž mohou uživatelé využívat asistenci ve svém preferovaném jazyce. Náš místní tým podpory je plně vybaven k řešení dotazů uživatelů a řešení jakýchkoli problémů při dodržování kazachstánského regulačního rámce.Uživatelsky přívětivé prostředíPlatforma bybit.kz je navržena s maximálním důrazem na uživatelský komfort. Lokalizované rozhraní, snadná navigace a přehledný registrační proces usnadňují přístup k celé škále služeb jak novým, tak zkušeným obchodníkům. Od založení účtu až po pokročilé obchodní strategie zaručuje svým uživatelům hladkou a bezproblémovou cestu.Bezpečnost a ochranaJako platforma s licencí AFSA dodržuje Bybit Kazakhstan nejvyšší bezpečnostní standardy. Platforma je postavena na špičkových bezpečnostních protokolech, které zajišťují plnou ochranu uživatelských aktiv a dat. Bybit navíc dodržuje přísné zásady kontroly klienta (Know Your Customer, KYC) a opatření proti praní špinavých peněz (Anti-Money Laundering, AML), aby tak zajistila bezpečné a zákonům vyhovující prostředí pro všechny uživatele.Nová kapitola pro kazachstánské obchodníky s kryptoměnamiSpuštění bybit.kz představuje pro společnost Bybit významný milník v procesu rozšiřování jejího globální působení. Tato lokalizovaná platforma má za cíl posílit postavení kazachstánské kryptokomunity poskytováním spolehlivých, bezpečných a pokročilých obchodních služeb, které odpovídají místním potřebám.Pro více informací navštivte bybit.kz nebo se obraťte na náš místní tým podpory.#Bybit / #TheCryptoArkO společnosti BybitBybit je druhou největší kryptoměnovou burzou na světě podle objemu obchodů a obsluhuje více než 50 milionů uživatelů. Burza založená v roce 2018 poskytuje profesionální platformu pro investory a obchodníky v oblasti kryptoměn s ultrarychlým párovacím systémem, nepřetržitým zákaznickým servisem a vícejazyčnou komunitní podporou. Společnost Bybit je hrdým partnerem týmu Oracle Red Bull Racing, úřadujících šampionů poháru konstruktérů i jezdců Formule 1.Další podrobnosti o společnosti Bybit najdete na stránkách Bybit Press.S dotazy médií se můžete obracet na adresu media@bybit.comDalší informace najdete na adrese https://www.bybit.comAktuální informace můžete sledovat prostřednictvím komunit a sociálních sítí společnosti BybitDiscord | Facebook | Instagram | LinkedIn | Reddit | Telegram | TikTok | X (Twitter) | YoutubeLogo – https://mma.prnewswire.com/media/2267288/Logo.jpg 

Čas načtení: 2025-03-05 00:00:00

VZTAHY: Váha Francie v EU roste

Strategie Francie postavená na jádru se ukázala správná

Čas načtení: 2025-03-05 00:00:00

VZTAHY: Váha Francie v EU roste

Strategie Francie postavená na jádru se ukázala správná

Čas načtení: 2022-03-30 09:19:52

Jean-Jacques Annaud o svém filmu Notre-Dame v plamenech: Uvěřil jsem, že je katedrála moje milenka

Film Notre-Dame v plamenech – hrdinský příběh těch, kteří riskovali své životy při nebezpečné záchraně symbolu Paříže přijde do českých kin 21. dubna. Nervy drásající snímek režíroval držitel Oscara a matador světové kinematografie Jean-Jacques Annaud, který má na svém kontě filmy Jméno růže, Nepřítel před branami či Sedm let v Tibetu. Film v neúnavném tempu rekonstruuje události 15. dubna 2019, kdy katedrálu Notre-Dame zachvátily plameny a celý svět toho byl v přímém přenosu svědkem. Spolu s hasiči se vydáváme do míst, která zůstala divákům obrazovek skrytá – přímo do nitra hořící budovy. Snímek tak nabízí téměř fyzický zážitek, který nikoho nenechá chladným. Režisér a scenárista snímku Jean-Jacques Annaud se soustředí na věrohodné zachycení boje s nekontrolovatelným živlem, ale především upozorňuje na nezměrnou odvahu a obětavost záchranných sborů. Bez jejich nasazení by nejznámější katedrála světa lehla popelem. Jak se mu film točil a s jakými obtížemi se při tom musel vyrovnat, odpovídá Annaud v následujícím rozhovoru.   Neuvěřitelný příběh tohoto filmu pro vás ve skutečnosti začal 15. dubna 2019, v den požáru pařížské katedrály Notre-Dame… Byl jsem pár dní ve Vendée, v domě, kde nefungovala televize. Když jsem zapnul rádio, abych si poslechl projev prezidenta Macrona, dozvěděl jsem se o tragédii, která se v Notre-Dame odehrávala. Tehdy jsem tam tedy nebyl. Ale ta představa… Znám katedrálu velmi dobře. Jako dítě jsem si tam rozbil foťák, když jsem si v ní fotil Démona u galerie Chimera.   Později vás k myšlence natočit o této tragédii film nasměrovalo pozvání na oběd… Generální ředitel společnosti Pathé, Jérôme Seydoux, mi zavolal koncem prosince. Předložil mi nabídku, která mě překvapila. Měl na mysli velkolepý film složený z archivních záběrů a pohlcujícího zvuku požáru Notre-Dame. Zpočátku jsem se obával, že tohle není dostatečné pro 90minutovou stopáž. Ale odešel jsem s obálkou plnou dokumentace, včetně článků ve francouzštině a angličtině. Než jsem šel spát, tak jsem se na to podíval. A zůstal u toho do ranních hodin. A učinil rozhodnutí…   Co vás v těch materiálech přesvědčilo? To, co jsem v nich přečetl, bylo nepředstavitelné. Fascinující kaskáda neúspěchů, překážek. Naprosto nepravděpodobné, přesto pravdivé. Bylo to, jak číst fiktivní scénář. V hlavní roli: mezinárodní hvězda, pařížská katedrála Notre-Dame. Její protivník: impozantní a charismatický démon, oheň. A mezi nimi obyčejní mladí lidé připraveni položit své životy za záchranu „kamenů“. Akce na stříbrném plátně, o které by mohl snít každý scenárista. Vizuální opera s napětím, dramatem, velkorysostí. Všechno mi přišlo divoké, grandiózní a hluboce lidské. Pak jsem potřeboval ověřit fakta těchto mimořádných událostí a zaměřit se na přesnost. Věděl jsem, že budu muset posbírat hodně informací, svědectví a hypotéz od těch, kteří tyhle devastující hodiny prožili…   Jak jste postupoval? Předně jsem se rozhodl držet faktů a zachovat chronologii událostí. Nejtěžší bylo určit přesně časovou osu vývoje. Porovnáváním různých svědectví jsem zjistil, že každý měl svou verzi, kdy se objevil kouř, kdy poprvé plameny a kdy dorazili hasiči. Pochopil jsem, že v takovou chvíli nikdo neměl čas dívat se na hodinky. Dal jsem Thomasi Bidegainovi prvotní verzi scénáře. „Jak mohu k tomuhle přispět?“, zeptal se mě po přečtení. Vysvětlil jsem mu, že potřebuji kritické oko drsného kritika a cenný vhled talentovaného autora.   Když jste procházel události z 15. dubna 2019, jaká překvapení jste odhalil? Požár byl zjištěn na začátku mše na Velikonoční pondělí v 18:17 hod. odpoledne, ale hasiči dostali upozornění až o půl hodiny později. Od toho okamžiku začal neúprosný boj, ve kterém se zdálo, že vše směřuje k neodvratné katastrofě. Byl to první pracovní den v Notre-Dame pro novou protipožární hlídku, když se spustil alarm o detekci požáru. Člen nové hlídky nikdy katedrálu nenavštívil. Neznal ji. Když se spustil alarm a pro něj se objevil nerozluštitelný kód, zavolal svému šéfovi. Ten však nebyl v dosahu. Hovor se uskutečnil až o 15 minut později. Strážce ve službě, přes rozhovor v praskající vysílačce, rozuměl, že má zkontrolovat půdu sakristie. Jenže požár vypukl v podkroví hlavní lodi. To byl jen začátek ohromující řady nehod.   Zůstává ožehavá otázka: co bylo přesnou příčinou požáru? Dnes, po téměř třech letech, stále nemáme oficiální odpověď… Šetření stále probíhá. Film nikdy nebyl zamýšlen jako investigativní. Nabízí různé pravděpodobné příčiny, ale důkazy chybí. Notre-Dame v plamenech se zabývá detaily, které známe. Je to sága o záchraně katedrály. Vyprávíme, jak byla katedrála zachráněna, ne jak nebo proč byla téměř zničena.   Film je velkolepou freskou, ve které hraje Notre-Dame hlavní roli. Podařilo se vám natočit několik scén uvnitř katedrály, ale museli jste také ve studiu vytvořit částečnou repliku… Budova zůstala nepřístupná kvůli přítomnosti olova a riziku zborcení. A v každém případě jsme potřebovali budovu zaplnit kouřem, podlahu pokrýt popelem a prachem, shazovat tuny hořícího dřeva a kamenů. Postavili jsme repliku. Plameny šlehaly skrz stovky nastavitelných trysek. V měřítku 1:1 jsme postavili velkou část hlavní lodi, točitá schodiště, vnější ochozy, krovy severní příčné lodi a také vnitřek zvonice v závěrečné scéně. Zkrátka všechny části katedrály, která byla katastrofou nejvíce postižena a které jsme pro natáčení požáru potřebovali.   Z hasičů, kteří zachraňují Notre-Dame, děláte hrdiny příběhu, hlavně ze šesti mladých, kteří byli první, kdo bojovali s plameny… Dvě mladé ženy a dva mladí muži, z nichž dva z nich jeli k požáru úplně poprvé. Přijeli v hasičském voze velkém necelých sedm metrů k požáru, který měl 122 metrů. Měli žebřík a hadice o malém průtoku. Když jsem je v rámci natáčení potkal, zaujala mě jejich skromnost a pokora. Zjistil jsem, že žádný z hasičů není pyšný nebo vychloubačný. Všichni nasazují své životy pro ostatní, podstupují neuvěřitelná rizika, denně se setkávají s nebezpečím a smrtí, ale necítí se kvůli tomu slavní. Připomněli mi doktrínu pařížských hasičů: riskovat své životy, abychom zachránili jiné životy. Namítl jsem, že Notre-Dame je jen památka z kamene. Odpověděli, že jejich vlastní životy jsou nedůležité ve srovnání s tisíciletými kameny v jedné z nejreprezentativnějších svatyní na světě. Vyprávěli mi o tom, jak poté, co se po kolena brodili vodou zatopenými chodbami, litovali, že jim bylo zakázáno přibližovat se k plamenům. Jejich obleky jsou navrženy tak, aby vydrželi teploty až 700 °C. Ale promočení a vystavení skoro dvojnásobné teplotě by znamenalo, že by se doslova „uvařili ve vroucí páře“. Toho 15. dubna byla teplota v místě požáru přes 1200 °C. Když jsem je poslouchal, plně jsem si uvědomil, jaké utrpení tato operace vlastně byla. Nesnesitelné vedro, výpary, 40 kilogramů vybavení na zádech, 15 kilogramů hadic, helmy a respirátory. A to vše na místě s neuvěřitelně úzkými průchody v horní části katedrály. Méně než 50 centimetrů na šířku!   Svědectví hasičů byla pro film zásadní...   Přípravy filmu a práce na dokumentaci probíhaly během pandemie, při prvním lockdownu. Jean-Yves Asselin, můj výkonný producent, zprostředkoval schůzky se členy BSPP (Pařížský hasičský sbor). Totéž platí pro pařížskou radnici: Anne Hidalgová nám dala velmi brzy vědět, že přístup na náměstí Notre-Dame bude během natáčení možný. Florence Parlyová (ministryně ozbrojených sil, která dohlíží na pařížské hasičské sbory), stejně jako policejní prefekt Didier Lallement nám vyšli vstříc a zajistili uzávěru ulic.   To, co při sledování vašeho filmu zaujme, je neuvěřitelná krása obrazů požáru požírajícího Notre-Dame. Tak děsivé a zároveň tak fascinující! Souhlasím: Gotická architektura a plameny tvoří velmi fotogenický pár! Od očitých svědků jsme poslouchali vyprávění o příjezdu prvních zásahových týmů do okolí Notre-Dame. Požár už požíral střešní trámy a tavil střechu. Všichni popisovali apokalyptickou scénu se zuřivým ohněm. Oheň byl tak silný, že stoupající žár vynášel do vzduchu uhlíky a žhavé částečky, které pak dopadaly na náměstí někdy i mnohem dál. Popel unášený větrem spadl až za Musée d’Orsay! Chrliči chrlili sírově zbarvené výpary a doslova zvraceli olovo z roztavené střechy... Všichni mi říkali: první, co je zasáhlo (toto slovo používám schválně), byly žhnoucí uhlíky, které pršely na jejich přilby a praskaly pod nohama.   Jedním z vrcholů této přípravy bylo vaše setkání s generálem Georgelinem, kterého francouzský prezident pověřil dohledem nad prací na přestavbě Notre-Dame. To bylo v květnu 2020... Pan generál Georgelin je úžasný muž! Než jsme ho stihli požádat, navrhl, abychom s Jérômem Seydouxem (producent) navštívili vyhořelou katedrálu. Navlékli jsme si proto ochranné pomůcky a masky a následovali generála. Detailně nám popisoval stav budovy po katastrofě. Dojemná a fascinující návštěva. Možnost procházet se hlavní lodí, arkýři a chórem mi umožnila si vše ohledně natáčení v hlavě ujasnit. Architekti ve středověku, kteří vynalezli gotickou architekturu, spoléhali výhradně na klenby a ohnivzdornou maltu, která je pokrývala. Cílem bylo předejít katastrofám, které postihly stavby z doby karolínské renesance, při nichž stěny podpíraly střechu přímo, bez tohoto neocenitelného zpomalovače hoření. V průběhu staletí tvořily pozoruhodnou ochranu proti požáru. Zřícení věže prorazilo klenbu a zapálilo hořlavé výpary, které se nahromadily pod hlavní lodí. Díky gotické konstrukci bylo vše odsáto vzhůru, jako komínem. Podle některých odborníků právě to zabránilo velké explozi a zachránilo Notre-Dame.   Musel jste ale udělat víc, než jen navštívit poškozenou katedrálu… Ano, jakmile byl na jaře 2020 lockdown zrušen, rozhodl jsem se navštívit několik katedrál ve stejném slohu. Katedrála svatého Štěpána v Sens, jedna z prvních gotických katedrál byla vzorem pro Notre-Dame v Paříži, bazilika Saint-Denis, postavená ze stejného vápence, katedrála Notre-Dame v Amiens (zhruba 90 kilometrů severně od Paříže) a zejména katedrála sv. Štěpána v Bourges – jejich prostudování mi při práci na filmu velmi pomohly. Umožnily mi se co nejvíce přiblížit realitě. Dveře, točitá schodiště, boční lodě, kaple, sochy, římsy, galerie... Sestavil jsem obrovský katalog možných míst natáčení. Pak jsem musel vymyslet, jak toto gotické puzzle sestavit tak, aby odpovídalo celkové vizi Notre-Dame ve filmu. Tehdy jsem si uvědomil (poté, co jsem zdolal tisíce schodů v katedrálách, od jejich lodí až po jejich zvonice), jak blízko byli hasiči v Notre-Dame k tomu, aby jejich mise skončila totální zkázou. Točitá schodiště jsou někdy tak úzká, že se museli svléknout a pak se protáhnout stísněnými průchody, aby dosáhli k požáru.   Měli bychom také mluvit o obsazení vašeho filmu. Rozhodli jste oslovit zkušené herce, ale ne hvězdy, které jsou divákům velmi známé. Muži a ženy, kteří zachránili Notre-Dame, jsou anonymní hrdinové – a chtějí jimi zůstat. Bylo by nevhodné, aby je hrály hvězdy, které jsou příliš známé a rozpoznatelné. Abych zdůraznil rozdílnost mezi dokumentárním a hraným filmem, rozhodl jsem se nenajmout skutečné hasiče, kteří byli hrdiny 15. dubna. To pro mě byla hranice svobody a kreativity, kterou jsem si chtěl zachovat. Na druhé straně vyvstala otázka týkající se rolí veřejně známých, politických a vojenských postav, jejichž tváře diváci znají, a kteří byli toho večera a noci přítomni: prezident Emmanuel Macron, pařížská starostka Anne Hidalgová, pařížský prefekt Didier Lallement, generál Jean-Claude Gallet, generál Jean-Marie Gontier, šéf pařížských hasičů atd. Pro některé z nich jsem se rozhodl vložit do filmu skutečné záběry, pořízené turisty, novináři nebo samotnými hasiči. Tyto záběry, natočené v žáru okamžiku, zvyšují důvěryhodnost. U některých z nich, jako je generál Gallet a generál Gontier, kteří vedou rozsáhlé dialogy, jsem se spolehnul na umělce s úspěšnou kariérou v televizi a divadle. Diváci poznají třeba tyto herce: Samuel Labarthe, Chloé Jouannet, Pierre Lottin, Jérémie Laheurte, Jean-Paul Bordes, Ava Baya, Vassili Schneider a Jules Sadoughi.   Promluvme si o kulisách a výběru ateliérů. Pro projekt takového rozsahu jste museli najít vhodná místa. Potřebovali jsme prostory, které byly dostatečně velké, aby se tam vešly kulisy 24 až 30 metrů vysoké. Většina kulis navíc byla určena k úplnému spálení! Byli jsme rozhodnuti točit ve Francii, ale faktem je, že ani jedno studio nemá pro tento projekt potřebné zázemí. Měli jsme dvě možnosti: Cité du Cinéma v Saint-Denis a Bry-sur-Marne. V Saint-Denis jsme točili interiéry a v Bry venkovní záběry. Hodně jsem těžil z mimořádného know-how Jeana Rabasse, zkušeného vedoucího výroby. Jean pracoval na několika filmech Jeana-Pierra Jeuneta a také pro Bernarda Bertolucciho a Romana Polanskiho. Byla to výzva, ale prostě jsem věděl, že film musí být realizován na správném místě. Tam, kde byla katedrála Notre-Dame postavena. Proto ve Francii…   Jak jste postupovali při stavbě kulis? Kanceláře jsme si zřídili v Cité du Cinéma, zabíraly celé patro. Kresby, makety, 3D modely – požádal jsem o několik zmenšených verzí replik Notre-Dame a její zvonice, vyrobených z kartonu a jako „dřevěné stavebnice“. Každá z replik vyžadovala několik týdnů práce. To mi umožnilo představit si umístění kamer, úhly snímání herců, segmenty, které mají být zapáleny, kudy vést vodu, či kde umístit nouzové východy. Pečlivá příprava nám ušetřila značný čas, když se pak natáčelo ve skutečných katedrálách nebo v postavených kulisách. Náš štáb vyvinul speciální ohnivzdorné kamery, schopné odolat žáru požárů. Museli jsme najmou hodně řemeslníků: truhlářů, štukatérů, železářů, sklenářů, malířů, atd. Všichni byli skutečnými znalci svého umění, kteří nemají často příležitost stavět gotické sloupy a klenby. Provedli jsme mnoho pokusů, abychom našli správný způsob, jak reprodukovat tavení ohněm rozžhaveného olova kapajícího ze střech na zem nebo na helmy hasičů.   V Notre-Dame v plamenech jsou scény požáru pustošícího střešní konstrukci katedrály obzvláště realistické. Jak jste je točili? Střešní konstrukce Notre-Dame byla vyrobena z dubových trámů. Některé z nich byly více než 900 let staré. Tohle byl světový unikát, který byl při požáru v roce 2019 zničen. Museli jsme to replikovat ve scéně, která se odehrává v severním prostoru katedrály, kde hasiči zasahovali nejdříve. Scény jsou velmi dramatické a velkolepé. Nejprve jsme nechali vymodelovat střešní konstrukci ve 3D a dle toho ji postavili. Tato scéna byla postavena v Bry-sur-Marne a my ji pak zapálili. Zvony byly vyrobeny ze zesílené sádry a během natáčení vydržely teploty 400 °C.   První natáčecí den byl 9. března 2021. Jak na něj vzpomínáte? Konečně! Bylo to v Bourges, kde jsme strávili týden natáčením úvodní scény uvnitř katedrály, která ukazuje davy návštěvníků v Notre-Dame. Chtěl jsem ve scéně vyzdvihnout kakofonii jazyků, to množství turistů všech národností: Španělů, Italů, Angličanů, Němců, Číňanů, Japonců, Maďarů, Kanaďanů, Rusů atd. Potom jsme cestovali do Sens. Katedrála v Sens má totiž podlahovou dlažbu, která je totožná s tou v Notre-Dame. V Sens jsme natočili i schody vedoucí do zvonice: posledních 50 z 350 schodů je v extrémně úzké spirále.   Jednou z nejpozoruhodnějších scén ve filmu je zhroucení věže a klenby. Ta se točila ve studiu v Cité du Cinéma. Bylo 5. dubna 2021. Opravdu velmi významný den. Byla to improvizovaná rekonstrukce, protože v Notre-Dame nebyly žádné kamery, které by tento okamžik zaznamenaly. Ve skutečnosti klenba spadla z výšky 40 metrů. Na dlažbu katedrály spadlo 500 tun hořících trámů, malty a kamene. Ve filmu tato scéna trvá asi minutu a 30 vteřin. Ale příprava zabrala týdny! Největší studio v Cité du Cinéma jsme vybavili tak, abychom měli pro pád výšku asi 20 metrů a 70m³ hořících materiálů. Ve stanovený čas bylo vše zapáleno a od té chvíle jsme měli minutu a 15 sekund, než se žár a kouř stanou nekontrolovatelné a nebezpečné. Oheň se plně rozhořel po 30 sekundách, takže nám zbývalo jen 40 sekund na natočení scény. Takže jsme natáčeli na 12 kamer najednou z různých úhlů. Některé z nich byly umístěny uprostřed plamenů, chráněny žáruvzdornými ocelovými boxy s ventilací. Všechny kamery vydržely. Intenzita žáru částečně poškodila strop ateliéru. Naštěstí jsme měli dobré pojištění.   O měsíc později jste mohli točit na náměstí před Notre-Dame… Ano, přímo před palisádami, které ohraničovaly nebezpečnou oblast, za kterou neměl skoro nikdo přístup. Byla to důležitá fáze filmu. Měli jsme komparsisty, hasičská vozidla, zájezdové autobusy, ale i štáb, kamery, bedny s vybavením, ventilátory, dýmovnice a další stroje. To také znamenalo zábor části čtvrti a okolních ulic. Měli jsme také výjimečné povolení natáčet uvnitř Notre-Dame. Bylo nás asi třicet (místo obvyklých zhruba 150 členů štábu) a vyšli jsme velmi dojatí. Procházeli jsme částmi katedrály, které ještě byly poseté ohořelými uhlíky, troskami trámů, mezi stěnami zčernalými kouřem, pokrytými kapkami ztuhlého olova. Byl to ochromující pocit. Notre-Dame je moje hvězda. Vyprávím příběh o tragických hodinách, během kterých málem zemřela. Úžasná zpráva je, že katedrála přežila. Stále stojí. Dlužil jsem jí říct pravdu o tom, co se jí skutečně stalo. Bylo mou povinností to udělat s citem a respektem.   A pak přišlo to nejemotivnější: mohli jste natáčet uvnitř samotné katedrály... Mysleli jsme si, že to nebude možné. Samozřejmě to bylo s velmi malým štábem a na omezenou dobu poté, co jsme se podřídili extrémním bezpečnostním opatřením: naše ochranné obleky proti olovu a kostýmy herců musely být ihned po skončení natočení scény svlečeny a odvezeny ke spálení.   Na jaře 2021 jste také na sociálních sítích spustili výzvu ke sběru fotografií a videí natočených turisty a kolemjdoucími během požáru. Cílem bylo vložit tyto autentické záběry do vašeho filmu. Obdrželi jsme více než šest tisíc videí a fotografií... Na snímcích natočených na mobilní telefony jsem viděl spoustu detailů, které jsem potřeboval. Dostal jsem také záběry davu shromážděného na mostech, jak zpívá hymnu. Dostal jsem i záběry ze zahraničí, natáčené poté, když byla katastrofa oznámena v médiích, protože celý svět sledoval událost živě. Od Číny a Austrálie po Spojené státy, Anglii a Island, požár Notre-Dame se dostal do hlavních zpráv všude.   Zpět do studia v květnu 2021, tentokrát v Bry-sur-Marne pro další zásadní moment filmu… Ano, oheň v galerii severní příčné lodi. Zde jsme opět postavili kulisy ve skutečném měřítku… Do této galerie se dostalo prvních šest vyslaných hasičů. Na místo dorazili po více než hodině od zjištění. Byli konfrontováni s obrovskými plameny, které se vymkly kontrole. Měli žalostně nedostatečné vybavení. Kulisy byly vysoká několik desítek metrů. V Bry byla vytvořena přesná replika. Střechu jsme znovu vytvořili ve čtyřech verzích zobrazujících čtyři fáze požáru až do jejího zničení. Nejnáročnější bylo dobře skrýt potrubí, které vedlo kouř a oheň nahoru a podél falešné galerie. Každý plamen byl poháněn nastavitelnou tryskou, která byla dálkově ovládána. Barva ohně musela být červená, ne modrá. Ventilátory musely směrovat kouř správnou rychlostí a správným směrem. V závislosti na fázi požáru byl kouř nejprve bílý, pak černý a nakonec žlutý. Pro herce to byl velmi nebezpečný okamžik natáčení, protože výpary, bez ohledu na to, co děláte nebo jak předvídáte, jsou toxické. Žár v této scéně dosahoval teplot až 540 °C. Samozřejmě jsem hercům výslovně řekl, aby se vrátili a ukryli, jakmile bude vedro nesnesitelné. Měli jsme tým hasičů pro případ, že by se věci vymkly kontrole.   Co se týče postprodukce, jak velká část filmu vyžadovala zvláštní efekty? Prací v rámci postprodukce byla pověřena francouzská společnost Mikros, a to pod dohledem našeho VFX koordinátora a supervizora Laurense Ehrmanna. Šlo o zhruba čtvrtinu záběrů, tedy asi 400 záběru z celkových 1500 až 1600. U poloviny z nich šlo o vymazání bezpečnostních kabelů držících herce nebo trubek vedoucích vodu a plyn použitých na place. Druhá polovina práce byla složitější. Museli přidat kouř v pozadí nebo plameny, když to na place nebylo možné nebo příliš nebezpečné.   Toto dlouhé a strhující dobrodružství je téměř u konce. Notre-Dame v plamenech se chystá do kin. Jak se zpětně díváte na tuhle odyseu, která vlastně začala jednoho večera v dubnu 2019? Tohle období v mém životě bylo velmi zvláštní. Vždy poslouchám svůj vnitřní hlas. Od chvíle, kdy jsem začal číst materiály, které mi dal Jérôme Seydoux, jsem byl tímto příběhem uchvácen, fascinován a překvapen. Každé ráno, od hledání vhodných míst až po natáčení, včetně přípravy, castingu a postprodukce, jsem se probouzel s touhou vyskočit z postele a ponořit se do začátku nového dne. Dojemné je, že chodím kolem Notre-Dame téměř každý den. Mohu jen stát na balkoně svého pařížského bytu, abych ji viděl na druhém břehu Seiny. Pořád na ni mluvím a říkám jí „miláčku“! Ptám se jí: "Jak se dnes máš?" Ze všech hereček, které jsem měl to štěstí režírovat, je Notre-Dame bezpochyby nejdůstojnější, ale také nejkřehčí. Je krásná jako vždy. Nejznámější katedrála na světě bude ještě dlouho procházet opravami. Týden po týdnu vidím pokroky na tomhle obrovském a jedinečném historickém staveništi. Ušla dlouhou cestu, ale stále stojí. Její příběh bude žít dlouho po mém a našem. Jsem šťastný, že jsem na krátkou chvíli uvěřil, že jsem její milenec.

Čas načtení: 2024-03-13 21:02:40

Záhadná potopená pyramida v Číně. Byla postavena před katastrofou?

Neustále probíhá diskuze o tom, jak jsou pyramidy skutečně staré. Tradiční archeologové mají tendenci se řídit obecně přijímaným datováním, ale někteří badatelé toto datování... Článek Záhadná potopená pyramida v Číně. Byla postavena před katastrofou? se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-03-18 13:00:01

Archeologové rozluštili jednu z největších záhad. Objevili sochu faraona Ramesse II., vše bylo uvnitř

Zní to neuvěřitelně, ale staří Egypťané stavěli z betonu! Navíc nebyl jen tak ledajaký. „Uměli míchat takovou směs, která přežila doslova věky. Kam se na to hrabou dnešní zedníci,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz Jakub Konečný. A právě druhá polovina sochy Ramesse II. (spodní část nalezl v roce 1930 německý archeolog Günther Roeder, celkem socha měřila zhruba sedm metrů) naznačuje, jaké metody dávní stavitelé používali. „Odborná veřejnost má za to, že do betonu kromě cementu, písku, vody a drobného štěrku nebo kamínků dávali ještě něco. Zatím není přesně jasné, o co šlo, je třeba počkat na rozbory. Nicméně to vypadá, že právě tato ingredience pomůže odhalit, proč jejich stavby často stále stojí. A pak je tu ještě jedna věc – na zmíněné polovině sochy bylo díky zlomu zřetelně vidět opracování, což je logické. Jenže ono mohlo být částečně mechanické. Je to další záhada, kterou je třeba vyřešit. Jak je to možné, měli snad nějaké sofistikované nástroje, o kterých nemáme ani tušení?“ Velký faraon Ramesse dostal po tisíciletích tvář. Hezký chlap, ženám by se dnes líbil Číst více Ramesse II. a jeho politika rozšiřování Archeologové horní část sochy našli poblíž starověkého města Hermopolis (dnešní el-Ashmunein), asi 250 kilometrů jižně od Káhiry. Velký kamenný kus je asi 3,8 metru vysoký a zobrazuje Ramesse II. (vládl kolem 1279 až 1213 př. n. l.) s dvojitou korunou a čelenkou zakončenou královskou kobrou, jak uvedlo egyptské ministerstvo turismu a starožitností v prohlášení. Na zadní straně sochy jsou hieroglyfy, které upozorňují na různé tituly krále. Mají oslavovat velikost krále i v posmrtném životě. Za vlády Ramesse II. z 19. dynastie byl Egypt obrovskou říší, která sahala zhruba od dnešního Súdánu po Sýrii. V Qantiru v severovýchodním Egyptě bylo postaveno nové hlavní město Pi-Ramesses a Ramesse II. uzavřel mírovou smlouvu s Chetity, když se oženil s chetitskou princeznou. Uvedl to profesor Peter Brand ve své knize „Ramesses II, Egypt's Ultimate Pharaoh“. Vikinga zakousla useknutá hlava, právníka zabil důkaz. I další bizarní úmrtí stojí za to Číst více Dají se čekat další velké objevy „Objevená část sochy samozřejmě není jediná. Během vlády Ramesse II. jich byla postavena celá řada. Zmínit můžeme notoricky známé sochy v Abu Simbel v jižním Egyptě. Ty měří asi dvacet metrů a pohled na ně je naprosto úžasný,“ uvedl pro Čtidoma.cz Jakub Konečný. Na místě se podle něj stále provádějí výkopové práce. Vede je Basem Gehad, archeolog egyptského ministerstva turismu a starožitností, a Yvona Trnka-Amrhein z univerzity v Coloradu. Kromě činností kolem soch pracuje egyptsko-americký tým také na obnově baziliky Ashmunein, křesťanské stavby zasvěcené Panně Marii, která zde byla postavena v šestém století. „Dají se očekávat zásadní objevy. Ostatně jako kdekoli jinde v Egyptě,“ dodal pro Čtidoma.cz Jakub Konečný. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Hrobka faraonů odhalila mumii neznámé ženy. Na svou dobu byla krásná.

Čas načtení: 2024-03-25 17:04:46

Vývojová verze Inkscape je už postavena nad GTK 4

Vývojová verze Inkscape je už postavena nad GTK 4 (𝕏, Mastodon). Následující stabilní verze 1.4 bude ještě stále postavena nad GTK 3.

Čas načtení: 2024-06-16 08:00:01

Kat Čechů Himmler pronajal zámek na sto let pro výcvik a okultní rituály členů SS. Děly se tam hrozné věci

V třicátých letech minulého století hledal Heinrich Himmler něco velkolepého. Sídlo, ve kterém by zřídil výcvikovou školu pro členy SS. Nejprve toužil po zámku u města Schieder-Schwalenberg v Severním Porýní-Vestfálsku, pronájem ale nevyšel. Usadil se tedy o šedesát kilometrů dál na hradě Wewelsburg. Jenže to, co začalo jako akademie SS, se rychle proměnilo v něco mnohem bizarnějšího a zlověstnějšího. Vymývání mozků a výuka pseudověd Renesanční zámek ze 17. století byl přesně tím, co nacista hledal. „Majitelé nadšení nebyli, ale Himmler měl své přesvědčovací metody. Pronajali mu pevnost na sto let. Byl nadšený, silné kamenné zdi v trojúhelníkovém půdorysu se perfektně hodily k jeho zvráceným ideologicko-politickým školením. Jinými slovy, hrad měl sloužit k vymývání mozků nových rekrutů, aby věřili stejnému mysticismu, pseudovědě a rasismu, kterým věřil vůdce SS,“ vysvětloval Moravec. Strůjce Osvětimi Rudolf Höss byl dokonalý manžel, děti miloval. Vilu postavil hned vedle tábora Číst více Himmler věřil, že studium rané německé historie, genealogie a folklóru je klíčem k prokázání nacistické rasové nadřazenosti. Podle nacistů byli Árijci předurčení k tomu, aby vládli všem ostatním. „Byla postavena řada studoven obložených dubem, které nesly jména různých králů z německé historie, stejně jako jméno krále Artuše, což byla další z Himmlerových obsesí. Stejně jako Kryštof Kolumbus. Dále byla postavena nová strážnice, most, pokoje pro hosty, jídelna, posluchárna i archiv s fotolaboratoří.“ Děsivé plány šíleného nacisty Středobodem přestavby byla severní věž zámku. Začala stavba dvou zdobených místností. „První byla ‚Obergruppenführersaal‘ – Síň generála SS s nacistickým znakem černého slunce zasazeným v podlaze. Znak obklopovalo 12 sloupů, které představovaly jak vůdce, tak 12 rytířů kulatého stolu. A za druhé byla bývalá cisterna v suterénu věže přeměněna na klenbu obsahující mechanismus pro věčný plamen uprostřed místnosti obklopené 12 podstavci. Nikdo neví, k čemu měly podstavce sloužit, protože místnost nebyla nikdy dokončena,“ řekl Moravec. Himmler také počítal s obrovským komplexem budov, zámek měl být uprostřed. Místo s honosným názvem „Střed světa“ mělo sdružovat nacisty vládnoucí světu po vyhrané druhé světové válce. „Měli se zde scházet vysoce postavení ‚rytíři‘ SS k provádění okultních rituálů. Také tu měly být pohřbívány ostatky padlých důstojníků SS. Ta představa je opravdu hrůzná a nedivím se, že mnoho lidí místo považuje za prokleté a nechtějí se k němu přiblížit.“ Kdyby se Himmlerův plán uskutečnil, nedaleká vesnice Wewelsburg by zmizela. „Na jejím místě by vznikla řada budov, několik parků, dálnice, přehrada s připojenou elektrárnou, a dokonce i letiště. Byl to nesmírně ambiciózní plán, jehož dokončení by trvalo 20 let. Na komplex bylo vyčleněno 250 milionů říšských marek.“ Praktický lékař rozhoduje, zda pacient dostane zbrojní průkaz. Ne vždy o něm ale ví vše Číst více Využití otrocké práce Naprostá většina stavebních prací prováděných na pevnosti byla vykonána otrockou prací. Původně byli dělníci dopravováni z koncentračního tábora Sachsenhausen. „V roce 1940 byl ale tábor zřízen přímo ve Wewelsburgu. Spousta lidí zde našla smrt. Dřeli v nelidských podmínkách a měli zhmotnit Himmlerův šílený sen.“ Niederhagen byl nejmenší tábor v nacistické říši. Byli zde sovětští váleční zajatci, zajatí zahraniční dělníci a největší koncentrace uvězněných svědků Jehovových ve vězeňském systému vůbec. „Z 3 900 lidí, kteří prošli branami Niederhagenu, 1 285 zemřelo na tyfus a dalších 56 bylo popraveno. Tábor byl rozpuštěn v roce 1943 a zbývající vězni byli posláni do nedalekého Buchenwaldu. Povídá se, že duše mrtvých zde stále straší,“ dodal Dalibor Moravec. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Starověká neprůstřelná vesta vojáka chránila 11 hodin. Simulace ukázala důvody.

Čas načtení: 2024-08-07 10:23:00

Džoserova pyramida mohla být postavena hydraulickým výtahem

TLDR: Dvojice šachet v nejstarší pyramidě v Sakkáře mohla být součástí systému jednoduchého, leč efektivního výtahu využívajícího vodu. Oznámení tuna. The post Džoserova pyramida mohla být postavena hydraulickým výtahem appeared first on VĚDÁTOR.

Čas načtení: 2024-09-16 13:19:00

Výborný vyzval, aby se udělalo vše pro zahájení stavby přehrady v Nových Heřminovech

Pokud by byla postavena přehrada v Nových Heřminovech na Bruntálsku, s ohledem na už vybudovaná protipovodňová opatření by ochránila Krnov i Opavu. Škody by v žádném případě nebyly takové, jaké jsou dnes. Po dnešním jednání Ústřední povodňové komise to na briefingu řekl ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL). Po jednání s prezidentem Petrem Pavlem se podobně vyjádřil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), dřívější dlouholetý opavský primátor a moravskoslezský zastupitel. Označil za selhání, že přehrada není postavena.

Čas načtení: 2024-12-28 13:22:25

Džoserova pyramida mohla být postavena hydraulickým výtahem

Text níže vyšel v srpnu 2024 a je nyní republikován v rámci přehledu Rok ve vědě 2024. TLDR: Dvojice šachet v nejstarší pyramidě v Sakkáře mohla být součástí systému jednoduchého, leč efektivního výtahu využívajícího vodu. Oznámení tuna. Kolem starověkého Egypta panuje stále mnoho neznámých, které povzbuzují polopravdy a nesmysly od tmářů. To ale neznamená, že […] The post Džoserova pyramida mohla být postavena hydraulickým výtahem appeared first on VĚDÁTOR.

Čas načtení: 2025-01-03 20:54:25

Ekonomika je postavená stejně jako příroda

Nejde si nevšimnout toho, že mnohé je si s mnohým podobné, příčinou je kopírování, realita je o kopírování toho, co se evolučně povedlo, někdy je zde snaha tuto podobnost utajit, třeba to že člověk se při sexu chová jako zvíře. Vaše úvaha reflektuje hluboké otázky o podstatě reality, evoluce a lidského chování. Ano, příroda a… Číst dále »Ekonomika je postavená stejně jako příroda

Čas načtení: 2024-02-13 14:48:00

Profesionální Nvidia RTX 2000 Ada přináší 16GB VRAM a 70W spotřebu

Nvidia představuje nového zástupce svých profesionálních grafických karet RTX 2000 Ada Generation. Je postavena na poslední verzi architektury Ada Lovelace, nabídne slušnou 16GB paměť VRAM a nízkou spotřebu 70 W.

Čas načtení: 2024-02-13 09:21:30

Vrch Kastel: Rozhledna Vrbice u Rychnova nad Kněžnou. Tip na výlet ve Svitavské pahorkatině

Rozhlednu Vrbice najdete nedaleko vesničky Vrbice v okrese Rychnov nad Kněžnou. Je postavena na vrchu nazývaném Kastel …

Čas načtení: 2012-10-07 13:00:00

Supreme x Levi’s podzim 2012 / Dvě ikony u jednoho stolu

Label Supreme se rozhodně nebojí jakékoliv kolaborace, můžeme říct, že prakticky půlka jejich výtvorů je postavěná na spolupráci s různými světovými značkami, přičemž Levi’s patří mezi ty nejvýznamnější. Právě s tímto labelem Supreme znovu navázal spolupráci a společnými silami vytvořili kolekci n ...

Čas načtení: 2011-08-05 00:00:00

Supra Indy Pack / Kotníkové kicks Skytop, Vaider a Society

Kotníkových tenisek není nikdy dost. Tímto heslem se nejspíše řídí label Supra, který nás v poslední době doslova bombarduje nejrůznějšími teniskami s vysokým kotníkem. Je to tak trochu pochopitelný krok, vždyť většina slávy Supra je postavena na teniskách Skytop. Tyto kecky se objevily, po boku n ...

Čas načtení: 2010-07-30 00:00:00

Asics x SlamJam Gel Lyte 3 / Luxusní showroom v Berlíně

Vystavět luxusní showroom pro tenisky? Většina lidí a korporací vytváří showroomy na výstavu uměleckých děl či šperků. Dnes vám ale představíme místnost, která byla postavena speciálně pro účel představení tenisek. Těmi teniskami jsou samozřejmě Asics Gel Lyte 3. Jedná se o výsledek kolaborace s it ...

Čas načtení: 2010-03-26 00:00:00

Transparentní židle, to je dílo firmy Aïtali

Transparentní židle od společnosti Aïtali přinášejí nejen nový vzhled interiéru, ale i novou podobu nábytku, která vyvolává provokativní emoce. Hlavním mottem společnosti je jednoduchá filosofická myšlenka, na které je postavena kompletní produkce: „přeměnit sen v realitu za pomoci nových výrobních ...

Čas načtení: 2020-12-11 14:02:00

Děti se mu (jí) budou smát...

Mnohokrát jsem zaslechl (z druhé ruky), že pokud dítě nebude mít ten správný model mobilního telefonu, značkové oblečení, drahý notebook a kdejaké další blbiny, budou se mu ostatní ve škole (školce) smát a stane se terčem šikany. Korunu tomu nasadila rehabilitační sestra, která se při projíždění mých zad zmínila o dětech, které jsou vysmívány, protože je rodiče vozí málo drahým autem. Škodovka prý v žádném případě, ideální jsou SUV německých značek. Velkou část dětství jsem prožil v 90. letech. Kamarádili jsme se podle osobních sympatií, brali jsme jako normální, že někdo má víc. Třeba ve skautu se scházely děti od nejchudších po nejbohatší (také např. od úplných ateistů po kované katolíky). Na střední škole jsem měl spolužáka, který jezdil novým Audi a motocyklem Honda 750. A taky jsem měl spolužáky, jejichž rodina nevlastnila ani omlácenou 120ku. Ve společném dělání rutiky nás to nijak nelimitovalo.Nicméně doba se posunula. Tlak médií na konzum zde máme od nejútlejšího věku. Viz předchozí článek. Zatímco já jako pětiletý zažil akorát tak pana Vajíčka a reklamu na spoření mladých, dnešní děti jsou zpracovávány globálními kampaněmi za miliardy. Plus rodiči, pro něž jsou peníze a společenský status vším. Často jde (jak ukazuje letošní rok) o bohatství, které je taženo dluhy. Tito lidé mají desítky let vysoce nadprůměrné příjmy, ale nevlastní (téměř) nic. Vila na hypotéku. Provozovna v nájmu. Auta na leasing. Telefony pořízené (samozřejmě na firmu) v rámci ultravýhodných akcí se dvouletým závazkem. Když pak přijde výpadek příjmů, nastává panika. Hrozí děsivý pád do hlubin nižší střední třídy. Děti, jež machrovaly s majetkem, který nebyl jejich rodičů, posmívaly se ostatním a šikanovaly, se mohou rázem dostat na druhou stranu barikády. Nevidím to tak tragicky. Samozřejmě, může se vyskytnout rozmazlený spratek. Ale že by byla dynamika dětského kolektivu postavena na údajném bohatství rodičů? Nevěřím. To si spíš dospělí dělají alibi pro svou hrabivost.

Čas načtení: 2022-01-06 00:00:00

Circlle Power Shadow: Minimalismus pro pohyb

Lokální, udržitelná, a především etická značka Circlle představuje v kolekci Power novou barvu s názvem Shadow, která vás přesvědčí, že sportovní oblečení nemusíte nosit pouze do gymu. Nová barva Shadow v temně šedých tónech z kolekce Power je postavena na technologii výroby unikátního 100% regener ...

Čas načtení: 2019-09-26 00:00:00

Louis Vuitton spouští LVTV: zábavní platformu na YouTube

LVTV na YouTube jede vždy a všude! LVTV je zábavní platforma s exkluzivním a komplexním pohledem na pestrý svět Louis Vuitton. Obdobně jako televizní kanál bude LVTV streamovat různé seriály a tématické cykly. Dramaturgie kanálu je postavena na pěti hlavních kategoriích. Které to jsou? savoir-fair ...

Čas načtení: 2021-07-06 00:00:00

Nový interkom 2N IP Style: trend budoucnosti přístupových technologií

Technologický vymazlený přístup do vašich domovú nabízí firma 2N a jejich nový nejvyšší model 2N® IP Style. Je kombinací toho nejlepšího, co je možné dosáhnout v designu a digitálních technologiích. Novinka postavená na next-gen platformě s podporou procesoru Axis Artpec 7 nastavuje nový standard v ...

Čas načtení: 2020-11-27 09:05:06

Nemocná Amerika. Lekce o zdraví a svobodě

Děsivá zkušenost historika Timothyho Snydera s americkým zdravotnickým systémem  Světoznámý historik Timothy Snyder koncem loňského roku jen o vlásek unikl smrti. Po sérii lékařských přehmatů strávil 17 hodin na pohotovosti, než byla stanovena diagnóza. V játrech měl absces velikosti baseballového míčku a hrozila mu celková sepse. Následovala akutní operace. Po probuzení, místo vděčnosti, že je naživu, Snyder pocítil hněv. Nezlobil se však na lékaře ani sestry, zuřil nad americkým zdravotnickým systémem, který byl podle něho zodpovědný za jeho kritický stav. Během následujících dní, kdy se zotavoval, se Snyder přistihl, že přemítá o křehkosti zdraví, v Americe neuznávaného jako lidské právo, bez něhož však ostatní práva a svobody ztrácejí význam. A to bylo před pandemií covidu-19. Záhy dlouhodobě poddimenzované americké nemocnice praskaly ve švech, chyběla lůžka i personál. Spojené státy se staly nejhůře postiženou zemí na světě podle počtu nemocných i úmrtí. „Náš systém komerční medicíny neprošel konečným testem a tisíce Američanů zemřely,“ konstatuje Snyder. V roli pacienta si vedl podrobné deníky, jež použil při psaní nové knihy NEMOCNÁ AMERIKA. Nastavuje v ní nemilosrdné zrcadlo zdravotnickému systému i vládní reakci na pandemii, nachází historické paralely. Současně naléhavě vyzývá k zavedení systému zdravotní péče, který slouží veřejnosti, nikoliv komerčním zájmům. Jeho aktuální a inspirativní dílo vydávají v českém překladu společně Paseka & Prostor. Timothy Snyder, privilegovaný profesor na prestižní Yaleově univerzitě se solidním zdravotním pojištěním, málem zemřel na sepsi. I přes svou pojistku musel zaplatit tisíce dolarů v neočekávaných poplatcích. Jelikož stále ležel v nemocnici, když začaly účty přicházet, k poplatkům, jež vůbec neměly existovat, mu naúčtovali penále. Podle Snydera by méně pojištěný, méně bílý pacient na jeho místě nepřežil – poslán domů, protože nemocnice neustále potřebují lůžka. „Pro nemocnici představuje lidské tělo objekt, který se má doručit, upravit a přesně načas poslat zase dál. Těl by nikdy nemělo být ani příliš mnoho, ani příliš málo. […] Tělo vytváří zisk, onemocní­li vhodným způsobem a trvá­li nemoc správnou dobu,“ píše Snyder v knize NEMOCNÁ AMERIKA. Viní americký zdravotnický systém, že slouží jinému účelu než poskytování zdravotní péče či prevenci nemocí. Tím skutečným účelem je vydělat na chorobě peníze, a podle toho se s pacientem zachází, přičemž lékaři a sestry jsou pouhými kolečky ve stroji. Historik vidí za ohrožením svého života selhání systému, který lékařům a sestrám nedopřává dostatek času na setkání s pacienty a skutečné vyhodnocení jejich potřeb a vede je k tomu, aby raději předepisovali léky, než aby se dostali ke kořenům problému. Do protikladu staví lékařskou péči o manželku během jejího těhotenství ve Vídni, jež se vyznačovala osobním přístupem a byla levnější. Snyder si všímá ironie, že německé a japonské právo na zdravotní péči bylo v poválečných ústavách těchto států zakotveno pod vlivem USA, zatímco v samotných Spojených státech tomu tak není. „Měli bychom přijmout, že se občané jiných demokracií těší z práva, které je nám odepřeno, a že mají delší a zdravější život než my?“ ptá se Snyder.  Timothy Snyder proslul jako bystrý vykladač nejzrůdnějších projevů historických totalitních systémů a kritik politických metod potlačujících svobodu a lidská práva. Ve své nové knize píše o událostech, které se dotýkají nás všech, a z osobní zkušenosti čerpá pro další ze svých úderných občanských apelů. Mezi prosincem 2019 a březnem 2020 se autor v prostředí několika amerických nemocnic obtížně vracel do života od hranic smrti. Zážitek, k němuž vůbec nemuselo dojít, způsobilo fatální zanedbání zdravotní péče. Historik však neviní lékaře ani zdravotní sestry, nýbrž zdravotní systém a rozvíjí četné argumenty pro zásadní změnu amerického zdravotnictví a jeho přiblížení evropskému modelu. Českému čtenáři bude znít líčení amerického zdravotnictví, ovládaného byznysem, jako varování. Právě tento systém může spolu s erozí demokratických institucí podle Snydera za selhání v boji s koronavirovou pandemií. Lidé umírají proto, že jsme zapomněli na jednu z podstatných hodnot, na solidaritu: „Ke svobodě potřebujeme zdraví a pro zdraví potřebujeme jeden druhého.“ Timothy Snyder (1969) působí jako profesor historie na Yaleově univerzitě. Je autorem knižního rozhovoru s historikem Tonym Judtem Intelektuál ve dvacátém století (Prostor 2013). Jeho knihy, věnované pohnutým dějinám střední a východní Evropy, Krvavé země (Paseka – Prostor 2013) a Černá zem (Paseka – Prostor 2015) se staly výjimečnou událostí historiografie 20. století a mezinárodními bestsellery. Mimořádnou pozornost vzbudila Tyranie. 20 lekcí z 20. století, burcující k občanskému angažmá tváří v tvář krizi demokracie. Získal mnoho cen, např. Cenu VIZE 97, Cenu Hannah Arendtové nebo Lipskou knižní cenu evropského porozumění. Ukázka z knihy str. 20 Úvod Naše choroba Kdybych zemřel, má smrt – odchod do smutných statistik – by byla nadmíru typická. Příliš mnoho Američanů přišlo v prvních měsících ro ku 2020 o život zbytečně. Příliš mnoho se jich nachází velice blízko smrti každý měsíc, v každém okamžiku. Přestože nám slibovali čím dál tím delší život, v posledních pěti letech střední délka života v naší zemi bez podstatných změn stagnuje. V některých nedávných letech se naděje dožití Američanů dokonce snížila. Počátek života je v této zemi hrozivý a nejistý. Péče o nastávající matky je silně nevyrovnaná a hrubě nedostatečná. Černošky a stejně tak jejich děti při porodu často umírají.5 Míra úmrtnosti novorozenců narozených Afroameričankám je vyšší než v Albánii, Kazachstánu, Číně a v dalších asi 70 zemích. Amerika si jako celek vede hůře než Bělorusko, nejsovětštější z postsovětských států, Bosna, rozpačitý výtvor občanské války v Jugoslávii, o 40 dalších zemích ani nemluvě. Mladá dospělost ztratila své kouzlo. Pokud se něco nezmění, mileniálové se dožijí nižšího věku a utratí za zdravotní péči více peněz než jejich rodiče z generace X či prarodiče z generace baby boomers.6 Nejlepší léta života nejsou tím, čím bývala kdysi. Ohromující počty bělochů ve středním věku páchají sebevraždy a předávkovávají se drogami. Bělošky ve středním věku umírají na Jihu předčasně. Náš systém komerční medicíny, ovládaný soukromým pojištěním, regionálními uskupení mi soukromých nemocnic a dalšími vlivnými zájmovými skupinami, připomíná čím dál tím více pochybnou loterii. Rádi bychom si mysleli, že máme zdravotní péči, v jejímž rámci se někdy shodou okolností přesouvá majetek – jenže to, co ve skutečnosti máme, jsou přesuny majetku, v jejichž rámci se shodou okolností občas odehrává zdravotní péče. Pokud porod není bezpečný, a pokud je pro někoho méně bezpečný než pro jiného, pak je něco špatně. Pokud se z mladých dospělých tahá více peněz na zdravotní péči, ale daří se jim hůře než starším generacím, něco je špatně. Pokud lidé, kteří dříve věřili v naši zemi, dnes páchají sebevraždy, něco je špatně. Smyslem medicíny není vyždímat z nemocných těl maximální zisk během jejich krátkého života, nýbrž umožnit jim zdraví a svobodu během života dlouhého. Tato choroba se týká specificky Ameriky. Umíráme mladší než lidé ve 23 evropských zemích, mladší než lidé v Asii (Japonsku, Jižní Koreji, Hong kongu, Singapuru, Izraeli, Libanonu), mladší než obyvatelé naší vlastní polokoule (Barbadosu, Kostariky, Chile), mladší než lidé v dalších zemích historicky osídlených Brity (jako je Kanada, Austrálie, Nový Zéland). V žebříčcích střední délky života nás stále předbíhají další státy. V roce 1980, když mi bylo deset, se Američané dožívali v průměru o rok méně než obyvatelé zemí se srovnatelným bohatstvím. V roce 2020, kdy mi je padesát, se onen rozdíl v průměrné délce života vyšplhal na čtyři roky. Není to tím, že by v jiných zemích měli více znalostí nebo lepší doktory. Je to tím, že mají lepší systém. Rozdíl mezi Spojenými státy a dalšími zeměmi v roce 2020 ještě narostl, protože žádná demokracie se nevypořádala s epidemií koronaviru tak špatně jako my. Lidé v Japonsku, Německu, Jižní Koreji, Rakousku a samozřejmě v dalších bohatých demokraciích byli vystaveni menšímu ohrožení než my, protože se k nim jejich vlády zachovaly lépe a protože měli lepší přístup k informacím a péči. Už předtím, než do Spojených států nový koronavirus dorazil, bylo v téhle zemi až příliš jednoduché zemřít. Nezvládnutí pandemie představuje nejnovější symptom naší choroby, politiky, která spíš než bezpečí a zdraví distribuuje bolest a smrt, a spíš než blahobyt pro většinu zajišťuje zisk několika vyvoleným. Nový koronavirus se měl brát vážně už od chvíle, kdy jsme ho poprvé zaznamenali, v době mé hospitalizace. V lednu roku 2020 jsme měli na dosud neznámý koronavirus pořídit testy, nemoc vystopovat a omezit její dosah. To jsme mohli provést snadno. Udělaly to mnohem chudší země. Všichni Američané nakažení koronavirem měli mít přístup k nemocničním lůžkům a plicním ventilátorům a lékaři a sestry, kteří je ošetřovali, měli mít dostatek roušek a ochranných plášťů. Virus není lidská bytost, poukazuje však na stupeň lidskosti v dané společnosti. My jsme se moc dobře neumístili. Celkem 150 000 Američanů zemřelo bez jakéhokoli důvodu. Kvůli chorobě, jež postihla Ameriku, známe až příliš dobře úmrtí v důsledku znečištění vzduchu, předávkování se opioidy, úmrtí ve věznicích, sebevraždy, úmrtí novorozenců a teď i masové hroby pro seniory. Naše choroba sahá hlouběji než jakákoli statistika, dokonce hlouběji než pandemie. Pro to, že umíráme dříve a nejsme tak šťastní, existují důvody. Má svůj důvod, proč si prezident myslel, že může Američany udržovat během pandemie v nevědomosti a našeho zmatku a bolesti využít. Kvůli své chorobě jsme osamocení, nevíme, kam se obrátit, když cítíme bolest. Amerika by měla být postavena na svobodě, nemoc a strach nám však část oné svobody odebraly. Být svobodný znamená stát se sebou samým, kráčet světem a následovat vlastní hodnoty a tužby. Každý z nás má právo usilovat o štěstí a zanechat po sobě stopu. Když jsme příliš nemocní na to, abychom o štěstí přemýšleli, a příliš slabí, abychom o ně usilovali, svobodu nelze uskutečnit. Nedá se jí dosáhnout, pokud postrádáme potřebné znalosti k tomu, abychom mohli činit smysluplná rozhodnutí, obzvláště pokud se týkají zdraví. Slovo svoboda je pokrytectvím, když ho vyslovují lidé, kteří podmínky, kvůli nimž jsme nyní nemocní a bezmocní, vytvořili. Pokud nám naše federální vláda a naše komerční medicína berou zdraví, berou nám svobodu. TZ