Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-09-10 05:43:59

Výročí: Jak to bylo s rusínskou identitou

Dne 10. září 1919 byla uzavřena mírová smlouva v Saint-Germain-en-Laye, podle níž se Podkarpatská Rus stala součástí Československa jako autonomní země s vlastním sněmem, který měl mít zákonodárnou moc v otázkách místní samosprávy, školství, náboženství apod. Co to znamenalo pro kulturní identitu tamních obyvatel?  „‚Hahó!’ a les jeho volání zvětšoval ohromnými vlnami. ‚Hahó! Tady je Šuhaj!’ ‚Nikola Šuhaj!’ A zdálo se mu, že toto jméno, jeho jméno, roste nad vrcholky stromů a vyplňuje celé údolí až k oblakům.“  Mytické volání hlavního hrdiny románu Ivana Olbrachta ze Zakarpatí následovalo v devadesátých letech dvacátého století mnoho českých turistů. Motivovala je zvědavost, ale snad i touha po exotice či jistá nostalgie – zápis do kolektivní paměti, že Podkarpatská Rus kdysi patřila nám. Prvorepublikové romány a povídky, zprávy i cestovní průvodce živily představu o exotické divočině v zaostalé oblasti a jejích obyvatelích kdesi na východě, vábivém prostoru plném magických příběhů. Prvorepubliková cesta sem připomínala cestu časem, výpravu do „hlubokého středověku, kde se reálný život ještě mísí s mýtem“ (Ivan Olbracht). Imaginace navozující představy exotiky a divočiny chtěně nechtěně podporovala koloniální vnímání Podkarpatské Rusi coby necivilizované země. Snad i proto bylo toto území navzdory přislíbené politické autonomii spravováno úředním aparátem, který na téměř všechny klíčové posty v důležitých oblastech obsadil Čechy přicházející do regionu občas i s mentalitou zlatokopa poháněného touhou po vlastním obohacení. Jako příklad umělecké reflexe koloniálních poměrů na Podkarpatské Rusi může posloužit celá řada Olbrachtových textů, jmenujme povídku Zázrak s Julčou, nebo jeho reportáže v knize Hory a staletí. Další najdeme v Baladě o Juraji Čupovi Karla Čapka, v níž československý policejní důstojník vypráví o Karpatech a jejich obyvatelích. V kultuře je pak koloniální postoj patrný, zejména zvážíme-li, že za dobu první republiky nevyšly takřka žádné rozsáhlejší překlady děl rusínských autorů do češtiny ani slovenštiny. S jistou nadsázkou lze říci, že Podkarpatská Rus k československému čtenáři nepromlouvala sama za sebe. A přesto „Hory hovoří“ (právě tak se nazývá román Ulasy Samčuka o boji Huculů za samostatnost na sklonku první světové války), řečeno zcela v duchu postkoloniální otázky Gayatri Spivakové: „Can the subaltern speak?“ Ano, zdejší obyvatelé mluvili a existoval zde čilý literární život vzkvétající i po připojení území k Československu.  Kulturní a politický dualismus V druhé polovině 19. a v prvních dvou desetiletích 20. století disponovalo slovansky mluvící obyvatelstvo Zakarpatí (Rusíni) jen malou skupinou intelektuálů. Pocházeli z kněžského prostředí a bránili slovanské jazykové dědictví před silným tlakem maďarizace. Na počátku dvacátých let se tak kulturní paměť Rusínů omezovala na kanonická díla náboženské kultury a autory buditelského období poloviny 19. století (A. Duchnovyč, A. Dobriansky, Júlij Stavrovskij-Popradov aj.). Skutečná znalost těchto textů byla ovšem mizivá, jen málo z nich bylo zpřístupněno široké veřejnosti nebo v knihovnách. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Kromě toho byly sepsány v těžce srozumitelném „jasyčie“, tedy jazyce složeném z ruštiny, církevní slovanštiny a místních rusínských nářečí. Po připojení k Československu se z úředníků, učitelů a studentů stávali spisovatelé, jejich tvorba měla světskou povahu, tematizovány byly národní a sociální problémy, autoři rozšiřovali dosavadní žánrové spektrum. Oproti předcházejícímu období, kdy se prakticky veškerá literární tvorba soustředila v několika časopisech a lidových kalendářích, se začala rozvíjet knižní kultura.  Na tomto pozadí začala intenzivní rekonstrukce kulturní paměti a „budování literatury“, činnost úzce propojená s hledáním rusínské identity. Rusínská komunita byla ovšem v jazykových, náboženských a politických otázkách rozpolcena. Její vůdčí představitelé, k nimž patřili Hryhorij Žatkovyč, Augustin Vološyn či Jevhenij Sabov, prosazovali rozdílné představy o národní identitě. Zjednodušeně se dá konstatovat kulturní a politický dualismus s rusofilským a ukrajinofilským pólem. Na kontinuu mezi nimi se pohybuje místní rusínská identita. Na ukrajinské straně existovaly navíc dva modely: halicko-ukrajinský a sovětsko-ukrajinský. Díky liberální migrační politice ČSR vůči emigrantům z carské říše (tzv. ruská pomocná akce) mohla nemalá část těchto ukrajinských emigrantů pracovat v administrativním, ekonomickém a kulturním sektoru Podkarpatské Rusi, kde zpravidla prosazovali ukrajinskou národní orientaci. Polarizace mezi rusofilstvím a ukrajinofilstvím vedla k rozmachu nacionalismu, který místnímu kulturnímu životu období první republiky vtiskl jeho specifický charakter přetrvávající do jisté míry až do současnosti. Po celé meziválečné období oba tábory opakovaně otevíraly otázky jazyka, historie a identity a vedly o nich jízlivé polemiky. Antonín Hartl, vynikající znalec kulturních poměrů na Podkarpatské Rusi dvacátých a třicátých let, si všímá, že „oba proudy jsou vedle sebe bez styku a nedovolují účelnou organisaci a centralisaci kulturních sil a výchovné práce“. Situace byla kontraproduktivní a v konečném důsledku bránila rozvoji rusínské kultury a jazyka. Vznikající kulturní spolky a organizace si navzájem konkurovaly. „Ukrajinofilové“ založili v Užhorodě v roce 1920 Tovarystvo Prosvita Podkarpatská Rus (Prosvita = Společnost pro osvětu a vzdělávání). Cílem spolku podle jeho statutu bylo podpořit kulturní a ekonomický rozvoj rusínského národa a publikační činnost v jazyce srozumitelném všem podkarpatským Rusínům. Zatímco podkarpatoruští „ukrajinofilové“ užívali označení Rusín ve smyslu „příslušník ukrajinského národa“, „rusofilové“ předpokládali, že Rusíni patří k velkému ruskému národu, jehož součástí jsou i Malorusové, tj. Ukrajinci. Tuto svou kulturní orientaci prosazovali prostřednictvím kulturního a vzdělávacího spolku s názvem Russkoe Kulturno-Prosvetitelnoe Obščestvo imeni Aleksandra Duchnovyča (Ruská kulturně-osvětová společnost Alexandra Duchnovyče), který založili roku 1923 rovněž v Užhorodě. Cílem spolku bylo podporovat kulturní rozvoj ruských (tj. rusínských) obyvatel a vzdělávat je v ruském morálním a vlasteneckém duchu. V těchto aktivitách ho podporovali ruští, převážně monarchisticky či antibolševicky orientovaní emigranti žijící v Československu. Četné brožurky a příručky, jež vydávala Narodnaja biblioteka, byly psány rovněž v ruštině (se stopami lokálních nářečí), navíc však obsahovaly vysvětlivky v rusínských dialektech, aby se zajistilo porozumění obsahu. Podobně jako ukrajinská Prosvita i Duchnovyčova společnost zřizovala čítárny, kde mj. přednášeli učenci Pražské ruské a ukrajinské univerzity. O čem se psalo Bez ohledu na svá ideologická stanoviska přijímali podkarpatští autoři literární postupy romantismu a realismu dominující 19. století. Mezi tématy převažovalo budování rusínské identity a státu. Pro poezii byla typická oslava vlasti a mateřského jazyka, pro prózu pak historické hrdinské vyprávění. Od konce dvacátých let se do tvorby autorů obou proudů promítá zhoršující se sociální situace. Poezie mladších rusky píšících autorů, např. Vasyla Doboše, Emelijana Baleckého a Andreie Patrus-Karpatského, intenzivně tematizuje sociální osvobození a očekávání nevyhnutelné změny. Ukrajinsky píšící autoři pojednávali o sociálních otázkách již dříve. Kombinace romantizovaného hrdinského příběhu se sociálním tématem a psychologizujícími prvky najdeme v románu Rozbijnyk Il‘ko Lepej (Lupič Ilko Lepej, 1936) Vasyla Grendžy-Donského. Významný levicový autor se kromě tvorby ukrajinských spisovatelů ze Sovětského svazu inspiroval i českými levicovými intelektuály. V návaznosti na Ivana Olbrachta zpracoval motiv karpatských loupežníků; narativ rusínského románu je stejně jako příběh Nikoly Šuhaje literární adaptací příběhu jeho kamaráda z dětství. V románu Grendža-Donskyj pak rozvíjí téma negativních dopadů bohatství na morálku, korupce v místní samosprávě a huculské touhy po svobodě. V úvodu jsme svědky rodinného konfliktu – otec hlavního hrdinu vydědí, protože se oženil s chudou dívkou. S nastalou situací se Ilko těžko vyrovnává, začíná pít a končí ve vězení za napadení a krádež. Když ho po útěku odvrhne i jeho žena, dá se na zbojničení. Román nejlépe vystihuje Ilkovo příznačné zvolání: „Nikdy se nevzdám své svobody jen tak – zachráním ji v životě a v smrti!“ Podobně jako jeho literární předchůdce Nikola Šuhaj vystupuje i Ilko coby karpatský Robin Hood. Když je kvůli zradě nakonec zastřelen, vystaví četníci (analogicky k Šuhajovu případu) jeho mrtvé tělo jako exotickou loveckou trofej před četnickou stanicí. Identita regionu oscilující mezi rusofilstvím a ukrajinofilstvím vtiskla rusínské literatuře její svérázný charakter; výsledné dílo, „jsouc psáno rusky a ukrajinsky, nemůže být přičleněno zcela ani k ruské, ani k ukrajinské literatuře. Jeho nepopiratelná provinčnost a vztahy k literatuře československé tuto jeho samostatnost podpírají.“ (Antonín Hartl). Pozice území v rámci Československa měla vliv na koloniální postavení regionu a promítla se do kulturní hybridity jeho obyvatel a sociálních problémů. {/mprestriction}  Autor je slavista.

Čas načtení: 2024-02-22 09:42:47

Jako by vystoupila ze Zlaté labutě: Michaela Maurerová si vyrazila na ples jako prvorepubliková diva

Jako by vystoupila ze seriálu Zlatá labuť, v němž hrála. Herečka Michaela Maurerová vypadala na Česko-Slovenském plese jak prvorepubliková diva. A to byl také úmysl, jak přiznala.

Čas načtení: 2024-03-10 18:32:00

Světová rarita si vykoledovala nového majitele: Za nejstarší známky v dějinách „vysolil“ 9 mega!

Nepoužitý blok dvanácti prvních známek světa Penny Black z roku 1840 se v pražském aukčním domě Burda Auction o víkendu prodal za 9,1 milionu korun. Jde tak o nejdražší zahraniční známky v české aukci, uvedl majitel aukčního domu Richard Burda. Nového majitele našla rovněž jedna z nejvzácnějších československých známek, takzvaná žilkovaná desetikoruna. Zaplatil za ni bezmála 1,9 milionu korun, což je pro tuto položku aukční rekord. Celkem se o víkendu vydražily známky za téměř 30 milionů korun.

Čas načtení: 2024-03-20 20:50:00

20:50 Krajinou vína po Slovensku

Okolí Nitry patří k nejkrásnějším místům na Slovensku. V pohoří Tribeč se prohánějí zubři, na zámku Topoľčianky na Václava Žmolíka dýchne prvorepubliková atmosféra a víno je tu ohnivé! Režie J. Těšitel[online]

Čas načtení: 2024-04-02 10:50:00

Zprávy pro Plzeňský kraj: Národní technické muzeum zachránilo unikátní prvorepublikový vůz, k vidění je v Plasích

Prvorepubliková Tatra 77a má kromě dvou světlometů ještě jeden uprostřed. Aerodynamickou limuzínu, která patří mezi světové automobilové unikáty, zachránilo Národní technické muzeum a nově je k vidění v pobočce tohoto muzea v Plasích na Plzeňsku.

Čas načtení: 2024-06-23 08:30:00

Lékařkou době i mužům navzdory

Pokud prvorepubliková dáma chtěla být „in“, nechala si šít šaty u Podolské a vyšetřit tělo u Honzákové. První česká lékařka Anna Honzáková přitom měla cestu k vysněnému povolání mnohem delší než její kolegové. Musela to vzít dokonce přes Vídeň.

Čas načtení: 2024-07-04 00:00:19

Plovárna jako z Rozmarného léta i areál skrytý v kopcích. Kraj koupáním žije

Stříbrný rybník se zábavou pro celou rodinu u hradeckých lesů, prvorepubliková plovárna v Hořicích nebo kemp Pecka prošpikovaný sportovišti. Přinášíme 5 tipů, kam v Královéhradeckém kraji vyrazit (nejen) k vodě.

Čas načtení: 2024-08-26 00:00:00

Horské byty v rámci revitalizace zchátralého průmyslového areálu v Loučné nad Desnou

Jde o byty v chráněné krajinné oblasti Jeseníků. V první fázi byla zkolaudována prvorepubliková továrnická vila, která nově nabízí 26 moderních horských bytů s nadstandardním zázemím.

Čas načtení: 2024-10-27 15:38:01

Takhle sexy snad ještě nebyla. Zpěvačka Debbi vás v novém klipu překvapí!

Zpěvačka Debbi překvapila fanoušky novou image. Ukázala se jim totiž jako prvorepubliková hvězda. Outfit ve stylu dvacátých let jí padnul jako ulitý.

Čas načtení: 2024-11-02 00:00:00

Starý dům skvěle zrekonstruoval, dětem dopřál vlastní domek na zahradě

Prvorepubliková vilka v pražských Vokovicích prošla za sto let dvakrát proměnou a dočkala se moderního komfortu v autentických kulisách. Majitel architekt Marek Pavlas je autorem rekonstrukce, vymyslel i jak odpočívat v zajímavě zařízené zahradě.

Čas načtení: 2024-12-24 09:30:00

Fotky: Romantický výhled na hrad Střekov. Prvorepubliková vila hledá majitele

Byla první vilou vystavěnou na stráni pod Humboldtovou vyhlídkou. Nabízí jedinečný romantický výhled na hrad Střekov. Prvorepubliková vila sloužila i jako restaurace a místo setkávání, nyní hledá nového majitele.

Čas načtení: 2025-02-06 05:02:01

Prvorepublikový klenot dostane zpátky svůj lesk, opravy vyjdou na miliardu

Honosný Palác Morava se vrátí do původní podoby, kterou mu dal v Brně architekt Ernst Wiesner. Momentálně je prvorepubliková budova poněkud zašlá a „zaplevelená“ různě barevnými poutači, její ráz má však změnit a vrátit mu noblesu velkorysá rekonstrukce. Chystá ji majitel, společnosti IMOS Development.

Čas načtení: 2025-02-27 17:50:00

Velká proměna Jitky Boho: Sexy blondýna!

Modelka a zpěvačka v muzikálu Troja Jitka Boho (33) se opět postarala o rozruch na sociálních sítích. Tentokrát za to mohl snímek, co zveřejnila. Je na něm totiž takřka k nepoznání a září na něm jako skutečná prvorepubliková kráska!

Čas načtení: 2025-03-27 00:00:00

Pražská stříbrná Zahrada roku 2024 vdechla život nové cimrmanovské legendě

Úplně na počátku byla prvorepubliková vila na pražských Vinohradech, jejíž proměnu dostal do rukou architekt Josef Pleskot. Právě on o novou podobu zahrady požádal Atelier zahradní a krajinářské architektury Sendler krajinářského architekta Zdeňka Sendlera. A mezi oběma architekty se rozjela oboustranně obohacující spolupráce, která přinesla fascinující výsledek.

Čas načtení: 2025-04-08 00:00:00

Malebná vilka za Prahou je splněným snem rodiny. Stačí krok a jste na zahradě

Prvorepubliková víkendová vilka, nacházející se v údolí, kterým protéká živý potok nedaleko Prahy, nedávno prošla citlivou rekonstrukcí. Za zdařilou realizací stojí architekti Pavel Nový a Vít Svoboda z ateliéru 0,5 Studio.