EUR 25,010 || 
JPY 15,447 || 
USD 22,024 || Praha - Třinečtí hokejisté porazili v dohrávce 37. kola extraligy na svém ledě Karlovy Vary 2:1 a odskočili v tabulce posledním Vítkovicím na rozdíl tří bodů. Obhájce titulu prohrával od 10. minuty...
Čas načtení: 2024-03-17 19:00:00
Vyhodil třinecký Růžička puk z brankoviště? Rozhodně ne, bránil se
Přesně tohle jsou příběhy play off, kdy se otáčí zažité role. Vítězný gól prvního čtvrtfinále mezi Oceláři a Českými Budějovicemi (2:0) vstřelil obránce Richard Nedomlel, který se za celou sezonu netrefil ani jednou. A v dlouhé mele na brankovišti puk v posledních vteřinách na brankové čáře blokoval kanonýr Martin Růžička. Podle Budějovických si při tom počínal nedovoleně, rozhodčí situaci od videa posvětili. „Puk jsem v rukavici vůbec neměl,“ bránil se Růžička.
\nČas načtení: 2024-03-18 20:50:00
Daňo startoval na soupeře, chytal ho spoluhráč: Věděl jsem, co dělám
Ve druhém čtvrtfinále mezi Oceláři a Českými Budějovicemi (2:0) dal vítězný gól, přihrál na druhý a při dlouhé power play v posledních minutách pomohl i obětavým blokem soupeřovy dělovky. Moc nechybělo a Marko Daňo (29) k tomu přidal i bitku. Hrnul se na Lukáše Vopelku, rychle ho chytal a krotil spoluhráč Martin Marinčin. „Já ale věděl, co dělám,“ usmíval se třinecký útočník. „Vopelka byl nastartovaný, chtěl jsem z toho vytěžit přesilovku.“
\nČas načtení: 2024-03-19 06:56:00
Gól jako omluva. Daňo trnul na trestné, pak si oddechl: Chalani skvěle bránili
Dvě minuty trnul na trestné lavici, kde si odpykával trest za hákování. Třinecký útočník Marko Daňo ale prohřešek napravil bravurně: vstřelil vítězný gól a asistoval u trefy Davida Ciencialy. I díky němu Oceláři zvítězili nad Českými Budějovicemi ve druhém čtvrtfinálovém mači 2:0. Stejným poměrem vedou i v sérii, která se nyní stěhuje na jih Čech.
\nČas načtení: 2024-03-19 06:56:00
Gól jako omluva. Daňo trnul na trestné, pak si oddechl: Chalani skvěle bránili
Dvě minuty trnul na trestné lavici, kde si odpykával trest za hákování. Třinecký útočník Marko Daňo ale prohřešek napravil bravurně: vstřelil vítězný gól a asistoval u trefy Davida Ciencialy. I díky němu Oceláři zvítězili nad Českými Budějovicemi ve druhém čtvrtfinálovém mači 2:0. Stejným poměrem vedou i v sérii, která se nyní stěhuje na jih Čech.
\nČas načtení: 2024-03-22 20:28:00
Č. Budějovice - Třinec 4:1. První výhra domácích, rozhodli po sedmi minutách
Hokejisté Českých Budějovic to Třinci nedají zadarmo. Před čtvrtým čtvrtfinálovým utkáním s Oceláři byli svěřenci Ladislava Čiháka na pokraji vyřazení. Páteční výhrou (4:1) českobudějovičtí snížili stav série na 3:1. Vítězný gól na 2:1 dal už v čase 6:04 Matěj Toman.
\nČas načtení: 2024-09-08 19:00:00
Velký obrat Třince. Ve třetí třetině dal čtyři góly a v LM podruhé vyhrál
Hokejisté Třince zvítězili na ledě Rouenu 5:3 a uspěli i ve druhém utkání v novém ročníku Ligy mistrů. Oceláři navázali na páteční výhru z ledu Lausanne (2:1 v prodl.) díky skvělému finiši, poté co třetí třetinu vyhráli 4:0. Dva góly a asistenci si připsal útočník Marko Daňo, jehož zásah z 52. minuty byl také vítězný.
\nČas načtení: 2024-09-08 19:53:00
Třinec čtyřmi góly ve třetí třetině otočil v LM zápas na ledě Rouenu
Třinec zvítězil na ledě Rouenu 5:3 a uspěl i ve druhém utkání v novém ročníku Ligy mistrů. Oceláři navázali na páteční výhru z ledu Lausanne (2:1 v prodl.) díky skvělému finiši, poté co třetí třetinu vyhráli 4:0. Dva góly a asistenci si připsal útočník Marko Daňo, jehož zásah z 52. minuty byl také vítězný.
\nČas načtení: 2025-02-09 17:22:00
Třinec - Karlovy Vary 2:1. Důležitá výhra pro Oceláře, rozhodl Daňo
Třinečtí hokejisté porazili v dohrávce 37. kola extraligy na svém ledě Karlovy Vary 2:1 a odskočili v tabulce posledním Vítkovicím na rozdíl tří bodů. Obhájce titulu prohrával od 10. minuty po gólu Janise Jakse. V prostřední třetině otočili skóre Vladimír Dravecký, který vstřelil branku po více než roce, a Marko Daňo. Vítězný gól zavinil chybnou rozehrávkou brankář Dominik Frodl.
\nČas načtení: 2025-02-09 17:35:00
Třinec zabral, v dohrávce zdolal Energii a posunul se na dvanáctou příčku
Ještě na sklonku probíhající reprezentační přestávky Třinec získal důležité tři body. V dohrávce 37. kola hokejové extraligy Oceláři přehráli 2:1 Karlovy Vary. Domácí otočili duel dvěma góly ve druhé třetině a posunuli se na 12. místo před Kladno. V prostřední třetině se trefili Vladimír Dravecký, který vstřelil branku po více než roce, a Marko Daňo. Vítězný gól zavinil chybnou rozehrávkou brankář Dominik Frodl.
\nČas načtení: 2020-03-24 10:43:53
Z poklidného roku s plánovaným růstem v desítkách procent se najednou stal příběh, za který by se nestyděl ani Netflix. Znovu jsme se přesunuli do roku 2008 a máme tu finanční krizi, ze které vzejdou vítězové a poražení. Segment eshopů může být na té lepší straně, ale jaké eshopy uspějí, to bude záležet na jejich […] Příspěvek Pandemie vybírá vítězný eshop pochází z Pricing blog
Čas načtení: 2024-03-02 22:19:53
Real Madrid jen remizoval na Valencii. O vítězný gól ho v závěru obral rozhodčí
Real Madrid v posledních zápasech rozhodně nevypadal nejvíce sebevědomě, ačkoliv na výsledky stejně dosáhnul. Další těžkou zkouškou pro něj byl duel proti zvedající se Valencii. Zápas to byl skutečně zajímavý, se spostou šancí, ale vítěze nepoznal. Real prohrával 0:2, ale dvěma góly srovnal Vinícius, navíc ho v nastavení o vítězný gól nepochopitelně obral rozhodčí. Remíza hraje pro Barcelonu.
Čas načtení: 2024-05-10 08:00:40
Sedmý ročník festivalu Maker Faire Prague přiláká největší celebrity z maker komunity a divákům ukáže originální projekty vytvořené studenty i poloprofesionály, chybět nebude ani český pětičlenný středoškolský tým LASAR, který nedávno opanoval mezinárodní soutěž NASA. Návštěvníci se mohou těšit na některé z největších světových maker youtuberů, ale i výtvory z předmětu „Jak vyrobit (téměř) cokoli“ na FEL ČVUT nebo superfinále Robosoutěže. Dvoudenní festival Maker Faire Prague se uskuteční od 11. do 12. května v Křižíkových pavilonech na Výstavišti Praha. Přečtěte si celý článek Největší setkání geeků proběhne tento víkend na Výstavišti Praha. Objeví se i vítězný projekt soutěže NASA
Čas načtení: 2024-07-22 09:15:37
Slovan zvítězil v Karviné, Slavia zaváhala na Slovácku a Hradec v závěru vstřelil vítězný gól
Nedělní den uzavřel první kolo nejvyšší tuzemské fotbalové soutěže. Slovan Liberec potvrdil papírové předpoklady a zvítězil na půdě Karviné. Vítězství se nerodilo lehce, Karviná hrála výborně. Diváci se nedočkali gólu ve šlágru neděle, a tak Slavie bere pouze bod za bezbrankovou remízu. Večerní zápas nudil, nejdůležitější okamžiky nabídl samotný závěr zápasu, kdy Teplicím zrušil gól zásah VAR - následně vstřelil Hradec vítězný gól.
Čas načtení: 2024-09-23 12:30:00
Zkušebního Krasavce už pokrývá vřídlovec, ověřuje se rychlost pokamenování
Zatím ve zmenšené podobě, která prověří všechna pro a proti, se v Karlových Varech nedávno objevil Krasavec. Vítězný návrh dominanty prostoru před Vřídelní kolonádou z Divadelního náměstí v současnosti testuje Správa přírodních léčivých zdrojů a kolonád (SPLZaK). Zkušební model budoucího pitného stojanu má ověřit rychlost a techniku pokamenování, se kterou vítězný návrh pracuje.
Čas načtení: 2025-01-08 21:59:24
Rallye Dakar 2025 – po 4. etapě – kamiony: Macík vítězný, Loprais ztratil a Šoltys si polepšil
Dnešní den se v dakarském závodě na rozdíl od toho včerejšího příliš nevydařil Aleši Lopraisovi, zazářil naopak Martin Macík, který etapu vyhrál. Dobrý pocit dnes může mít i Martin Šoltys, který se také posunul pořadím. Martin Macík s Bohoušem si dojeli pro vítězství ve čtvrté etapě Martin Macík Jr., František Tomášek a David Švanda si […]
Čas načtení: 2024-02-18 10:30:00
Šwiateková hattrickem napodobila Serenu, letos zaváhala jen s Noskovou
Během posledních tří ročníků turnaje v Dauhá ztratila dohromady jediný set. Polská světová jednička Iga Šwiateková tamní dominanci podtrhla v sobotu, kdy ve finále letošního vydání přemohla Jelenu Rybakinovou 7:6, 6:2 a na podniku v Kataru dokonala vítězný hattrick. Stala se první tenistkou od Sereny Williamsové, jež na jedné akci triumfovala třikrát v řadě.
Čas načtení: 2024-02-16 15:16:00
Mezinárodní architektonickou soutěž na novou budovu Alšovy jihočeské galerie vypsal Jihočeský kraj. Objekt by měl vyrůst na Senovážném náměstí v Českých Budějovicích. Hejtmanství coby zřizovatel galerie chce vítězný návrh představit už v létě letošního roku.
Čas načtení: 2024-02-17 21:11:57
Schleiss si vzpomněl na rybník i hobíky: Kabina byla intimní, celkově úžasný zážitek
Svůj nejpovedenější večer v sezoně zažil v pravý čas. Kapitán plzeňských hokejistů Jan Schleiss dovedl Škodu k vítězství 5:2 nad Karlovými Vary v utkání pod širým nebem v německém Klingenthalu. Zaznamenal totiž vítězný gól v oslabení a dvě asistence.
Čas načtení: 2024-02-06 16:37:33
Mercedes-Benz Třídy E Autem roku 2024 v České republice
Autem roku 2024 v České republice je nová třída E. Rozhodla o tom odborná porota složená z 20 předních českých motoristických novinářů, kteří vítězný automobil vybírali ve dvoukolové volbě, spojené s možností vozy důkladně prověřit. Anketa Auto roku v České …
Čas načtení: 2024-02-11 14:29:00
Hokejisté zdolali Švýcarsko 5:3 a skončili na Švédských hrách třetí, vyhrálo Finsko
Karlstad (Švédsko) - Čeští hokejisté porazili v závěrečném utkání na Švédských hrách v Karlstadu Švýcarsko 5:3 a po prvním zisku na turnaji skončili třetí. Vítězný gól dal v čase 52:33 obránce Libor...
Čas načtení: 2021-02-11 00:00:00
Jak si užít Paříž trochu jinak?
**Eiffelovu věž zná z fotografií opravdu každý. Plánujete výlet do Paříže, až opatření dovolí, a zajímá vás, na která turisty zapomenutá místa se vydat? ** Louvre Paříž není jen Eiffelova věž, Champs-Elysées nebo Vítězný oblouk. Paříž je městem, které živí zvědavost turistů z celého světa. Poskytu ...
Čas načtení: 2024-02-16 20:13:00
Duel s nejvyšším počtem branek z pěti zbývajících zápasů 45. kola extraligy viděli diváci v Ostravě. Domácí Vítkovice však gólovou přestřelku s Českými Budějovicemi nezvládly, když prohrály 5:7. O vítězný zásah se postaral autor hattricku Brant Harris. Tři body do tabulky zapsal také Litvínov, který se radoval v Mladé Boleslavi 3:2. Kladno veze z Brna za výhru 3:2 po prodloužení dva body. Sparta uspěla v Olomouci 4:2, Třinec zvládl souboj s Hradcem Králové po výsledku 3:2. Sestřihy zápasů sledujte v rámci pořadu Buly – debata expertů na ČT sport a ČT sport Plus od 21:15.
Čas načtení: 2024-01-22 14:55:00
Občas jsme jeli tak rychle, že snad nikdo s kamionem tak rychle jet nemohl, říká Macík
Dvanáct startů a první triumf. Martin Macík se konečně dočkal na Rallye Dakar vítězství v soutěži kamionů. Čtyřiatřicetiletý jezdec vyzdvihl důležitost spolupráce všech členů svého týmu MM Technology. Už také ví, že vítězný kamion prodá a příští rok pojede slavný závod v novém voze, který už začali stavět.
Čas načtení: 2022-04-04 17:02:17
Lenka Chalupová: Mnohdy nemám moc možností zasáhnout do osudů postav mých knih
Psaním se živí od svých osmnácti let, když začínala jako elév v novinách. Několik let pracovala jako žurnalistka a od roku 2004, kdy debutovala v literárním světě románem Neříkej mi vůbec nic, vydala dalších deset knih. Poslední kniha Páté jablko vyšla letos. „Psaní knih si opravdu užívám, je to zábava a radost,“ přiznává Lenka Chalupová, která je tiskovou mluvčí přerovské radnice. Již ve dvanácti letech jste si poprvé uvědomila, že byste se jednou chtěla psaním živit. V té době jste také vyhrála celostátní literární soutěž pro školáky. Co vás ještě kromě psaní bavilo? Moc ráda jsem četla, malovala a vůbec si tak pobývala ve svém niterním světě. Celé dětství mám protkané vyprávěním mojí mámy, s oblibou jsem poslouchala její vzpomínky, byla vždycky výbornou vypravěčkou. Milovala jsem chvíle, kdy povídala o svém dětství v malé, zapadlé a takřka Bohem zapomenuté pohraniční vesnici v jižních Čechách, kde se narodila – a kde se ve svých osmnácti letech potkala s mým tátou, který tam sloužil „na čáře“ a po vojně si ji odvedl domů na Moravu. A bylo to také ona, kdo mě přivedl ke čtení. Už jako malá jsem louskala knihy, které si v rámci Knižních čtvrtků nosila domů, byť to byly knihy pro dospělé. Ve dvanácti letech jsem už snila, že bych chtěla napsat svou knihu – třeba jako Valja Stýblová, Zdena Frýbová nebo Jaromíra Kolárová, které jsem v té době obdivovala. Ve škole mě bavila čeština, ruština, dějepis – a naopak jsem byla nešťastná z matematiky, fyziky a později i chemie. Navštěvovala jsem sportovní třídu a závodně plavala, ale ve sportu jsem se nikdy nenašla. Ve čtrnácti letech jsem navzdory svému humanitnímu zaměření nastoupila na strojní průmyslovku, protože jsme se na zvolenou střední školu nedostala. Pro mě, holku s mizerným technickým myšlením, to sice byla špatná volba, ale školu jsem dokončila a ráda na ni vzpomínám. Studium na žurnalistice, to už byla jiná káva, tam jsem byla „doma“. Zájem o psaní vás dovedl ke studiu žurnalistiky. Pracovala jste jako novinářka v denících i časopisech a již nějakou dobu jste tiskovou mluvčí přerovského radnice. A vaše profese je o psaní a komunikaci a podle všeho vás baví. Je to tím, že je její náplň tak pestrá? Psaním se živím od osmnácti let, kdy jsem nastoupila coby elév do místních novin. Určitě je to pestrá práce, a navíc se člověk pořád sebevzdělává a nahlédne pod pokličku mnoha oborů lidské činnosti. Patřím ke zvídavým lidem, s oblibou si stále dohledávám a třídím informace i jejich zdroje. Samozřejmě, že práce tiskové mluvčí je jiná než práce nezávislého novináře – píšu tiskové zprávy o tom, co se ve městě dělá nebo plánuje, o rozhodnutích rady či zastupitelstva, komunikuji s novináři, kteří před pár lety byli ještě moji kolegové. Ale i tenhle protipól mě baví. V tomhle jsem šťastný člověk, všude jsem pracovala ráda a do každé nové výzvy šla s vervou. Coby spisovatelka jste debutovala v roce 2004 vztahovým románem Neříkej mi vůbec nic. Pak přišly detektivky Vosí hnízda, Utopená, Pomněnkové matky, Tyrkysové oko. Co vás přivedlo k psaní knížek? Když má člověk tendence psát, je to jakýsi přetlak, který musí jít ven. Já jsem to poznala už v dětství, kdy jsem tvořila knížky s vlastními ilustracemi, protože jsem své příběhy neuměla nechávat jen v hlavě… a vlastně se to se mnou „táhne“ celý život. První knihu jsem začala psát hned druhý den po maturitě – měla asi dvě stě stran a nikdy nevyšla, tehdy jsem tvořila spíše pro sebe a do šuplíku. Tušila jsem, že se ještě musím trochu „vypsat“ a „dozrát“, než najdu odvahu rukopis nabídnout vydavatelství. První knihu, kterou jsem vydala, byl vztahový román Neříkej mi vůbec nic – to mi bylo dvaatřicet, byla jsem na mateřské dovolené s dcerou Klárkou, a když děti spaly, usedala jsem k počítači. Už tehdy jsme si ale říkala, že budu přivádět na svět jen knihy, za nimiž bude stát vydavatelství. Nikdy jsem nechtěla jít cestou, že si budu vydání sama platit, to by mě netěšilo. Myslím, že když vydavatel investuje do knihy peníze, musí být přesvědčen o její kvalitě. A když si kniha vydavatele nenajde, tak ať zůstane v šuplíku. Kromě detektivek jste napsala psychologické drama Ptačí žena, román Ledové střepy. Rodinným dramatem je Liščí tanec. Kniha Kyselé třešně se odehrává během 2. světové války a rodinná sága Páté jablko, která vyšla letos, na přelomu 40. a 50. let. Obě jsou inspirovány pohnutou historií vašeho rodného Přerova. Kde nacházíte inspiraci pro své příběhy? Inspirace je všude kolem nás. S trochou nadsázky se dá říct, že co lidský život, to námět na knihu. Moc ráda poslouchám lidi a jejich příběhy, zážitky a názory, nahlížím zlehka do jejich životů. Sama jsem povídavá a láká mě blízkost lidí zajímavých, inspirativních a otevřených. Taky mám velmi dobrou představivost a širokou fantazii, takže vymyslet příběh není pro mě složitý úkol. Naopak – je to příjemná hra skládat do sebe dílky osudů postav, které mi vznikají takřka pod rukama. Když jsem ve fázi procesu psaní, všechno s nimi prožívám – a protože děj mi tak nějak plyne sám a já ho jen popisuji, mnohdy nemám moc možností do jejich osudů zasáhnout. I když bych někdy ráda zatáhla za záchrannou brzdu, když se někomu děje příkoří či nespravedlnost. V posledních dvou knihách – Kyselých třešních a Pátém jablku – jsem zabrousila do historie. V první knize do let 1944 a 1945, kdy jsem románovou formou zpracovala konec války v Přerově i poválečný masakr na nedalekých Švédských šancích. V Pátém jablku jsem se zaměřila na léta 1946 až 1950 a čtenáře jsem zavedla do vesničky Předmostí u Přerova, kde lidé zažívají poválečné uvolnění a následné utažení šroubů, které přinesl Vítězný únor. Konkrétně popisuji život sadařské rodiny Francových, která po osmačtyřicátém roce přišla o sad i obchod s ovocem. Myslí si, že je to nejtěžší rána, která je mohla postihnout, pak ale přijde něco mnohem děsivějšího… U obou knih jsem čerpala z kronik, dobového tisku a vyprávění pamětníků. Napsala jste 11 knih. Pracujete na nové? Přemýšlím nad ní, ale ještě nepracuji. Vždycky potřebuji završit čerstvě narozenou knihu křtem, takže až román Páté jablko uvedeme slavnostně do života, začnu pracovat na dalším příběhu. Ráda bych se opět v knize obrátila do minulosti, konkrétně do pohnutých padesátých let v jedné vesnici na Přerovsku. Jste maminkou dnes již dvou dospělých dětí. Neuvažovala jste psát také pro děti? Zatím ne, ale nevylučuji to. Asi bych zvládla každý žánr kromě odborné literatury a kuchařky. (smích) Ale když byly děti malé, vymýšlela jsem pro ně pohádky a vyprávěla jim je před spaním. Hlavně syn Štěpán byl vděčným posluchačem – a protože po mně zdědil fantazii, nechala jsem ho vždycky příběh dovyprávět podle jeho představy. Na papír jsem ale pohádky nikdy nedala, ani vlastně nevím proč… Třeba se k tomu dostanu, až budu mít vnoučata. V jednom rozhovoru jste řekla: Psaní je můj život, radost, koníček. V jiném rozhovoru: Psaní je pro mne už diagnóza. Stále platí, že ráda píšete u televize a u kafé s notebookem v klíně? Ano, to stále platí. Nemám ani pracovní stůl nebo pracovnu, píšu prostě do notebooku u televize, k tvorbě potřebuji ruch – neuměla bych se zavřít do klidu a psát. Nejraději si pustím nějaký starý český film a u něj tvořím. A káva je můj nezbytný společník, mnohdy mám na klávesnici jen jednu ruku a ve druhé šálek – to je pro mě známka pohody. Psaní knih si opravdu užívám, je to zábava a radost. Lásce ke knihám vás přivedla maminka. Co ráda čtěte? Máte raději klasiku nebo ráda objevujete nové autory? Zaujal vás někdo z těch současných? Ráda čtu současné české autory či spíše autorky. Je jich celá řada a jsou skvělé! Od Aleny Mornštajnové přes Karin Lednickou, Petru Dvořákovou, Viktorii Hanišovou, Michaelu Klevisovou, Magdu Váňovou až po Jakubu Katalpu, jejíž Zuzanin dech ráda vyzdvihuji. Čtu samozřejmě i mužské autory, ale tam raději ty starší – Ludvíka Vaculíka, Milana Kunderu či Pavla Kohouta. A jako malá jsem milovala všechno, co kdy napsal Josef Lada. Ovšem mou nejoblíbenější dětskou knihou, k níž se čas od času stále vracím, byl příběh od Zdeny Bezděkové Říkali mi Leni. Silný příběh z druhé světové války mě vždycky spolehlivě dojmul a rozbrečel. A já od dobrých knížek emoce očekávám. Co vám říká slůvko relax? Jak nabíjíte své baterky? Samozřejmě s rodinou – dětmi, mužem, rodiči a také s přáteli. Strávený čas s mými nejbližšími je to nejvíc. A odpočívám při čtení, psaní, sledování filmů, ráda chodím do kina, do divadla, na koncerty, na výstavy, miluji výlety za historií na hrady a zámky nebo procházky po okolí. A taky ráda jen tak lenoším v teplé vodě, vydržím denně ležet hodinu ve vaně s dobrou knížkou – a ještě raději jezdím za teplou vodou do termálních lázní. Lenka Chalupová se narodila se 4. února 1973 v Přerově. Působí jako mluvčí přerovské radnice. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pracovala jako novinářka. Napsala knihy Neříkej mi vůbec nic, Vosí hnízda, Utopená, Pomněnkové matky, Ledové střepy, Tyrkysové oko, Ptačí žena, Liščí tanec, Začátek, Kyselé třešně, Páté jablko. Je vdaná, má dvě dospělé děti a žije v Přerově.
Čas načtení: 2021-09-19 20:26:42
Pětaosmdesátý ročník Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha otevře ve středu 22. září svým koncertem houslista Václav Hudeček. Mezi hosty slavnostního večera na Nové scéně Národního divadla budou Hudečkovi mladší kolegové Jan Mráček a Josef Špaček, mezzosopranistka Štěpánka Pučálková a hornista a dirigent Radek Baborák. V průběhu festivalu uvidí návštěvníci v premiéře dokumenty Štace Miloně Čepelky, My tancujem swing, Můj život s Bohuslavem Martinů a taneční film Nehoda. „Letošní snímky v soutěži ukázaly pozoruhodný trend,“ říká ředitel festivalu Zlatá Praha a výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl: „Kvůli pandemii se zavřely sály i divadla a televizní tvůrci museli začít přemýšlet, jak živé umění dostat k lidem i bez účasti publika. A tak přibylo záznamů natáčených v reálných či atypických prostředích, vznikla spousta snímků využívajících filmové postupy a vizuální nápady, nastoupila kreativita. Pro televizního diváka se tím mnohdy zvýšila atraktivita pořadů a mně nezbývá než zopakovat ono známé, že vše zlé může být i k něčemu dobré.“ Premiéru bude mít na festivalu již ve čtvrtek 23. září snímek Štace Miloně Čepelky, dlouholetého člena Divadla Járy Cimrmana, které vstoupilo do své pětapadesáté sezóny. Své jubileum oslaví i Čepelka, kterému bude v den projekce pětaosmdesát let. Jak říká režisér dokumentu Patrik Ulrich: „Chceme ukázat, že Miloň není pouze hercem, a proto je druhá rovina filmu zaměřená na Miloně mimo divadlo. Představíme ho jako hudebníka a literáta.“ Námětem pro další premiérový dokument, Můj život s Bohuslavem Martinů, byla stejnojmenná kniha, z níž režisér Jakub Sommer vycházel. „Začínáme narozením na konci devatenáctého století v Poličce. Následně ho provázíme celým životem až do jeho skonu ve Švýcarsku na konci padesátých let. Souběžně s osobním příběhem Martinů vedle něj ve filmu kráčí i dějiny. Tyto dvě roviny spolu v našem snímku hodně rezonují,“ říká režisér k dokudramatu o jednom z nejslavnějších českých skladatelů, jemuž bude věnován na Nové scéně Národního divadla celý páteční večer. Před premiérou filmu uvidí diváci rovněž ukázku z unikátního projektu Šest symfonií Bohuslava Martinů, ve kterém účinkuje vedle Aleše Březiny, Jakuba Hrůši a České filharmonie také zesnulý dirigent Jiří Bělohlávek. Doprovodný program závěrečného dne po roční pauze opět oživí Odpoledne se StarDance, na němž se představí nejen letošní soutěžní páry, ale také účastníci minulých řad včetně herců Miroslava Hanuše a Marie Doležalové a hokejisty Martina Procházky. Zlatá Praha se tradičně promítne i do programu ČT art, a to sedmi premiérovými pořady včetně dvou přímých přenosů: 22. září ve 20.15 uvede Art slavnostní zahájení s Václavem Hudečkem a jeho hosty a 25. září ve 20.15 Slavnostní předávání cen. Vítězný pořad pak diváci uvidí o dva dny později, v pondělí 27. září od 21.20 hodin. Kompletní informace jsou k dispozici na webových stránkách festivalu. Zlatá Praha 2021 O tituly Grand Prix Golden Prague, Český křišťál, Cenu České televize, Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin nebo Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 soutěží * 95 filmů, z toho 24 dokumentů, 30 snímků z koncertní kategorie a 41 záznamů inscenačního umění (dvojnásobek oproti loňskému roku) * 570 minut má nejdelší soutěžní film Day on Arte * 19 minut má naopak letošní nejkratší soutěžní film Time Lost * 8 968 minut je délka všech soutěžních filmů, což je bezmála o dva tisíce více než loni * 47 televizních a filmových produkcí přihlásilo na festival své filmy * 32 filmů bylo přihlášeno z Německa, mezi zeměmi tak má Německo největší zastoupení * 17 zemí přihlásilo své filmy * 17 snímků reprezentuje Českou televizi
Čas načtení: 2020-12-02 19:21:37
Fotografií roku 2020 se v soutěži Czech Press Photo stal snímek muže v dezinfekční bráně
Fotografií roku se v 26. ročníku Czech Press Photo stal snímek Romana Vondrouše z ČTK, který zachytil muže procházejícího dezinfekční bránou. Mezinárodní porota vybrala vítěze z více než pěti tisíc snímků od 288 autorů. „Fotografie roku má zobrazovat nejdůležitější téma uplynulého roku. Tou byla a stále je jednoznačně pandemie koronaviru. Asi každý očekával fotografii chodce s rouškou v prázdné Praze. Vítězný snímek však upozorňuje na současnou situaci trochu jinak a ve zkratce popisuje život, který nyní prožíváme. Účastník Národního průmyslového summitu 2020 konaného v Betlémské kapli prochází dezinfekční bránou. Výtvarně čistý obraz vyvolává pocity izolovanosti, únavy, rezignovanosti a obav. Klade otázky: Je toto norma? Součást nového běžného života? Jaká nás čeká budoucnost?“ shrnuje předseda poroty Joe Klamar. „Fotografii jsem pořídil 9. září 2020 v Betlémské kapli v Praze, kdy účastníci Národního průmyslového summitu museli projít dezinfekční bránou v souvislosti s epidemií koronaviru. Už při příchodu ke vstupu do Betlémské kaple mě tato scéna zaujala. Začal jsem rychle fotografovat příchozí, protože do začátku konference zbývalo pouze pár minut a většina účastníků již byla v sále. Dvě dezinfekční brány stály těsně za dveřmi a zrovna v tu chvíli do nich pronikal i sluneční svit, který v kombinaci s proudící dezinfekcí dotvořil zajímavou světelnou atmosféru. Měl jsem štěstí, že muž zachycený na snímku, jako jeden z mála příchozích, neměl nasazenu roušku a v jeho tváři se značily jakési odevzdané emoce a únava z této nelehké doby, kterou všichni procházíme,“ popisuje vznik fotografie Roman Vondrouš. V letošním ročníku bylo vypsáno sedm fotografických kategorií. Soutěžilo 288 fotografů, kteří přihlásili přes pět tisíc fotografií. Příspěvky byly přihlašovány elektronicky v průběhu celého měsíce září. Odborná mezinárodní porota pracovala ve dnech 14. až 15. října v galerii Czech Photo Centre ve složení Joe Klamar z Agence France-Presse, reportážní fotografka z USA Nicole Tung, australský fotograf Chris McGrath z Getty Images, český fotograf Herbert Slavík a šéf fotobanky ČTK Petr Mlch. Součástí soutěže je od počátku Grant Prahy – roční tvůrčí stipendium pražského magistrátu na fotografování proměn hlavního města. Postupně tak vzniká obsáhlá sbírka souborů fotografií, které dokumentují Prahu a její vývoj. Grant Prahy vybral osobně pražský primátor Zdeněk Hřib. Letošním držitelem se stal Amos Chapple, který získal Grant Prahy se svým projektem Střešní strážci Prahy. „Fotografický cyklus Střešní strážci Prahy je jedinečný v tom, že sice zobrazuje poměrně neměnné téma, jako je pohled na město a jeho panorama, zároveň ale rozehrává příběhy postav, soch, které na okolní prostor reagují. Hrdě se nad ním tyčí, hlídají ho a vzdávají mu hold. Zpřístupňuje také podmanivost našeho města z perspektivy, která je běžně lidem nepřístupná, zapovězená. Symbolicky nám tak tento svět otevírá,“ popisuje pražský primátor Zdeněk Hřib. Výstava vítězných a dalších vybraných fotografií 26. ročníku soutěže Czech Press Photo se uskuteční v prostorách Národního muzea. Výstava začne až následující rok. VÝSLEDKY CZECH PRESS PHOTO 2020 AKTUALITA 1. místo: Lukáš Kaboň / Deník / Střelba ve Fakultní nemocnici Ostrava (FNO) Dvaačtyřicetiletý muž postřelil brzy ráno v čekárně traumatologické ambulance Fakultní nemocnice Ostrava (FNO) celkem devět lidí, 10. prosince 2019 v Ostravě. Čtyři pacienti přišli na místě o život, tři další lidé podlehli způsobeným zraněním. 2. místo: Tomáš Benedikovič / Denník N / Kočner Marian Kočner obklopený zakuklenci u specializovaného soudu v Pezinku. 27. února 2020. 3. místo: Jaroslav Novák / TASR / Loučení s koronou Lidé se baví během hostiny za přibližně půlkilometrovým stolem na pražském Karlově mostě 30. června 2020. Velkolepá hostina měla být podle organizátorů jakýmsi symbolickým rozloučením s koronavirovou krizí. REPORTÁŽ 1. místo: Roman Vondrouš / ČTK / Dezinfekce Účastníci Národního průmyslového summitu 2020 museli 9. září 2020 v Betlémské kapli v Praze projít dezinfekční bránou v souvislosti s epidemií koronaviru. 2. místo: Gabriel Kuchta / Deník N / JIP během pandemie koronaviru Zdravotníci a lékaři ošetřují pacienty nakažené covidem-19 na jednotce intenzivní péče ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, 29. března 2020. 3. místo: Jarmila Štuková / Váleční koně v Sýrii Podle Světové organizace arabských koní (WAHO) se z 8500 registrovaných arabských koní na 3000 ztratilo v syrské občanské válce. KAŽDODENNÍ ŽIVOT 1. místo: Martin Divíšek / EPA / Praha za dob koronaviru Praha se vylidnila, lidé zpomalili, na Karlově mostě byla slyšet hučící Vltava. Celá země si musela zvykat na život v rouškách. 2. místo: Irena Zlámalová / Jeden rok v životě jedné holky Anně Julii Slováčkové byla diagnostikována rakovina prsu. Je jí 24 let. Fotografie zachycují devět měsíců jejího života s touto zákeřnou nemocí. 3. místo: Kevin V. Ton / Jízda historickou tramvají Povinnost používat roušky se vrátila. Česká republika, Praha, 12. září 2020. UMĚNÍ A KULTURA 1. místo: David W Černý / Reuters / Cirk La Putyka během omezeného vycházení Členové umělecké skupiny Cirk La Putyka vystupují v ulicích Prahy, aby pobavili obyvatele, kterým vláda České republiky omezila pohyb z důvodu zpomalení rozšíření koronaviru. 2. místo: Matej Kalina / News and Media Holding / V první linii Slovenské Divadlo Andreje Bagara v Nitře po první vlně pandemie covidu-19 odehrálo představení pro personál z první linie, který se staral o lidi zasažené nákazou. Na představení se tak přišli podívat zdravotníci a záchranáři z Nitranského kraje. 3. místo: Zdeněk Dvořák / Humberto pod rouškou Cirkus Humberto je jediný cirkus, který čekal měsíc na štaci a doufal, že se situace změní. Ostatní cirkusy jsou od začátku zpět ve svých zimovištích. Nouzový stav je potkal těsně poté, co se cirkus v Brně postavil a bez jediného odehraného představení. SPORT 1. místo: Richard Dömös / Sluneční hodiny Spojení času a pohybu. Noční fotka z Bratislavy u slunečních hodin zachycuje Michala Kovačoviče, jednoho z předních BMX jezdců Slovenska. 2. místo: Gabriel Kuchta / Deník N / Diváci sledují fotbal v autokině po obnovení nejvyšší fotbalové soutěže Fanoušci sledují zápas FC Viktoria Plzeň proti AC Sparta Praha v autokině v Plzni, 27. května 2020. 3. místo: Barbora Reichová / ČOV/ Nezlomní olympionici Série zachycující trénink a přípravu nejlepších českých sportovců během nouzového stavu způsobeného epidemií nemoci covid-19, díky čemuž byla plošně uzavřena veškerá sportoviště. PORTRÉT 1. místo: Jano Stovka / Herci Genius loci Státního divadla Košice. Portréty herců. 2. místo: David Neff / MAFRA, a.s./ Sestřičky po službě na ARO „covidáriu“ v Nemocnici Na Bulovce Zdravotní sestry po službě na ARO „covidáriu“ v Nemocnici Na Bulovce. Zdravotníci bojují o životy pacientů ve dvanáctihodinových směnách ve speciálních ochranných skafandrech a jejich tváře devastují respirátory. 3. místo: Richard Dömös / Karanténa Tato série zprostředkovává pocity fotografa během návštěv svých nejbližších v období karantény. ČLOVĚK A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ 1. místo: Petr Toman / Projekt Hydronaut Třináct let strávil Matyáš Šanda stavbou podvodní laboratoře, která bude sloužit i kosmickému výzkumu. V srpnu 2020 se stanice nazvaná DeepLab H03 poprvé ponořila. Dvojice potápěčů v ní strávila rekordních sedm dnů vyplněných vědeckými pozorováními. 2. místo: Tomáš Predajňa / Zlomený velikán V 16. století popsal kartograf Sebastian Münster ledovec Rhône jako děsivě obrovskou ledovou masu. 21. století je svědkem jeho zániku i pokusů o oddálení jeho konce. 3. místo: Martin Veselý / MAFRA, a.s. / Uzavřená zoo Koronavirová epidemie si vyžádala sérii přísných opatření i v Safari Parku Dvůr Králové, který byl od poloviny března pro návštěvníky uzavřený. Na snímku jde ošetřovatel krmit mládě marabu, proti mému fotoaparátu letí volavka obrovská. PARTNERSKÉ CENY Canon Junior Award pro mladého autora získala Monika Řeháková za portrét s názvem Skrze. Cenu Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové získal Milan Bureš z týdeníku Respekt za sérii Medici na ulici. Cenu Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) získala Lenka Klicperová se sérií Turecká invaze. V rámci hodnocení letošního ročníku soutěže Czech Press Photo zároveň zasedala online pětičlenná dětská porota složená z členů Dismanova rozhlasového dětského souboru. Ta společně s mezinárodní porotou vybrala jako nejlepší snímek fotografii Matka borovic od Aleše Bílého. Speciální stipendium ČTK pro mladého autora nebo autorku do 26 let, které bude probíhat přímo v této agentuře, získal David Stejskal se sérií Medici na ulici. Nově soutěž Czech Press Photo začala spolupracovat se společností Samsung, která udělila cenu Davidu W Černému za sérii ze zrušeného Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Čtenáři časopisu Lidé a Země vybrali prostřednictvím online hlasování snímek Jaroslava Nováka Loučení s koronou. Nominované fotografie naleznete ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-09-23 13:04:45
Výstava v Plzni přibližuje podobu plánované nové budovy Západočeské galerie
Na pozemku U Zvonu v Plzni je možné zhlédnout výstavu Cesta k nové budově Západočeské galerie v Plzni, která přibližuje činnost galerie a zdůrazňuje dlouhodobou potřebu nové budovy pro další fungování organizace. Jednotlivé panely představují galerii s jejími klíčovými provozy, nezbytnými pro každou sbírkotvornou instituci. Návštěvníci mohou zjistit více o historii galerie, jejích výstavách a sbírkách, nahlédnout do depozitáře i do činnosti konzervátorů. Představena je také edukační a programová činnost galerie. Součástí výstavy je prezentace návrhu nové budovy ZČG, který zpracovali architekti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař. Jejich projekt zvítězil v roce 2009 ve veřejné architektonické soutěži. Vítězný projekt dle jednomyslné shody poroty představuje kvalitní a moderní řešení pro sídlo Západočeské galerie v kontextu historického města, které je na úrovni obdobných kulturních staveb širšího evropského regionu. Současné prostory galerie jsou nevyhovující. Drtivá většina z exponátů v hodnotě blížící se dvěma miliardám korun je umístěna v depozitářích. „V Plzni nikdy nebyla vybudována stálá expozice, je to náš dluh veřejnosti,“ říká náměstkyně vykonávající funkci hejtmana Marcela Krejsová a dodává, že současné sídlo galerie Masné krámy nejsou galerijním prostorem, nýbrž tržnicí. Ředitel Západočeské galerie v Plzni Roman Musil k nové budově uvedl: „Naše instituce je dlouhodobě hodnocena jako jedna z nejlépe fungujících krajských galerií výtvarného umění v ČR, navíc s vynikajícími sbírkami, z nichž například kolekce českého kubismu patří hned po Národní galerii Praha k tomu nejlepšímu v zemi. Na druhé straně se ale musíme potýkat s řadou zásadních nedostatků a překážek, které vyplývají zejména z toho, kde je naše galerie umístěna. Všechny její stávající objekty v Pražské ulici jsou totiž původně středověké domy, které jsou pro účely současné sbírkotvorné galerie výtvarného umění zcela nevhodné. Nejen, že jako jedna z mála institucí v ČR dosud nemáme z prostorových důvodů možnost představit formou, stálé expozice ta nejvýznamnější díla ze svých sbírek, ale tato díla jsou navíc umístěna v tak nevyhovujících podmínkách, že hrozí jejich vážné poškození.“ Nová budova poskytne galerii komplexní zázemí pro veškeré důležité provozy. Návrh počítá s výstavními prostory pro stálou expozici i pro příležitostné výstavy. Plánována je také samostatná expozice Ladislava Sutnara. V budově je navržen centrální depozitář splňující nejpřísnější muzejní standardy pro uchování sbírek, restaurátorské pracoviště, edukační prostory pro pořádání workshopů, víceúčelový sál pro pořádání kulturních pořadů, přednášek a koncertů, a prostory pro knihovnu. V přízemí je plánován galerijní obchod a kavárna. Cesta k současnému projektu nové budovy se začala psát v roce 2009, kdy byla vyhlášena veřejná architektonická soutěž o návrh na řešení nové budovy ZČG. Následující rok Rada Plzeňského kraje schválila vyhlášení veřejné zakázky na dodávku projektové dokumentace. V červenci roku 2016 bylo vydáno stavební povolení, jehož platnost byla několikrát prodlužována. Výstavba nové budovy Západočeské galerie se také ocitla v řadě důležitých strategických dokumentů krajské i celorepublikové úrovně. Jako pilotní projekt, který by měl získat státní podporu, je například uveden v programovém prohlášení vlády z roku 2018. V pondělí 21. září bylo Radou Plzeňského kraje schváleno zadání dokončení prováděcí projektové dokumentace na realizaci projektu, která je finálním krokem k vypsání výběrového řízení na dodavatele stavby a její následné realizaci. Výstava je na pozemku U Zvonu k vidění do 30. listopadu 2020. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-09-09 18:22:20
Koronavirus ve stínu císařské moci Říše středu
Wu-chanští potentáti byli zoufalí z toho, že mají před sebou stranickou konferenci a několik důležitých setkání/oslav, a přitom se jim rozlézá velkoměstem nebezpečná a zatím neznámá virová breberka. Tajili to, protože se obávali narušit dosavadní poklidné kruhy správy oblasti. To neměli dělat, protože si vláda musí udržet respekt a přehled nad provinciemi. Slabý císař znamenal vzestup čínských generálů, kteří ovládli své provincie a vládli si v nich po svém. Čína má potenciální tendenci k rozpadu. Tomu lze zabránit jen nepřetržitou kontrolou. V provincii se brání, pokud se tam objeví problémy, tím, že zahájí obřad mlčení… Ale v internetovém chatu wu-chanských lékařů si mohli lidé přečíst varování, že se městem šíří epidemie. Stálo za ním osm znepokojených lékařů, kteří už nechtěli čekat, až něco milostivě oznámí provinční vláda. Mezi nimi byl oftalmolog Li Wen-liang. Dnes je slavný, nejen proto, že byl policií vyšetřován pro rozšiřování poplašné zprávy, ale hlavně proto, že zemřel na koronavirus. Tím získal virtuální hodnost mučedníka. Provincie, respektive velkoměsto Wu-chan, si chtělo udržet „pořádek“ čili mlčení, než se místní potentáti dohodnou, co oznámí do císařského Pekingu. Mandát nebes Obavy funkcionářů v provinciích jsou napojeny na tyto jevy: Současný prezident Xi Jinping (v české verzi Si Ťin-pching) v březnu 2018 získává Nebeský mandát. Čili relativně neomezenou moc. Je uznán císařem jako ve středověku, byť císařské symboly užívat nebude. Mandát Nebes přecházel historicky v Číně na další silnější dynastii, která se dostala k moci. V případě Xi Jinpinga/Si Ťin-pchinga nejde o dynastii, ale o vůdce, který chce jenom viditelně potvrdit mandát Nebes, tím, že může zůstat u moci neomezenou dobu. Mandát nebes spočívá v ovládnutí řízení země s více než miliardou lidských duší. Kritikové varují, že snaha čínské komunistické strany je nedemokratická, ale s mírně jedovatým úsměvem lze říci, že je v duchu čínských tradic. Lze dodat, že „muži násilí, kteří zakládali dynastie, vzývali mandát Nebes, jenž jim začal po právu náležet, jakmile zlomili odpor svých předchůdců. Učenci a státní úředníci, kteří zaplnili úřady nové dynastie, pohlíželi z vrchu na muže násilí, neboť ti užitím násilí (wu) projevili nedostatek kultury (wen). Ústřední mýtus konfuciánského státu tvořilo přesvědčení, že příkladné a dobrotivé chování vládce, v němž se zračí jeho mravní síla (te), k němu přitahuje lid a dává mu mandát Nebes. Toto potvrzení bylo ovšem udržitelné tak dlouho, dokud se císaři dařilo násilím potlačovat rebelie, pokud možno tak, že každého vzbouřence dal bez prodlení popravit.“ (John F. Fairbank, Dějiny Číny, Nakladatelství Lidové noviny, 1998). Již dávno platilo, jak uvádí John F. Fairbank: „Pragmatismus při změně režimu znamenal, že ten, kdo se ujal moci vyvražďováním svých protivníků, přiměl úředníky a hodnostáře k závěru, že mandát Nebes dosavadní dynastii vypršel a s klidem vstoupili do služeb další následující dynastie.“ Proč by tomu mělo být dnes jinak, pokud se podařilo prezidentovi v koncepci „nové čínské éry“ prosadit tvrdší model řízení pomocí účelově sjednocené skupiny – komunistické strany? Dlouhý pochod k nebeskému mandátu Za administrativy Xi Jinpinga/Si Ťin-pchinga dochází k důslednějšímu potlačování opozice, k rozsáhlejšímu monitorování obyvatelstva, a ve stále větší míře je rozpracovávána cenzura internetu (stejně jako na Západě, kde to je demokratický zápas s dezinformacemi). Je též zdůrazňován nacionalismus jako základní směr rozvoje společnosti. Vše je podřízeno vytváření vhodných podmínek pro čínskou ekonomickou expanzi. Lze to učinit v západním takzvaném demokratickém prostředí? Demokracie je spojena s uvolněním politických norem, což vede ke svobodě činu a projevu. Ale také vytváří volný prostor pro korupci a hospodářskou trestnou činnost skrytou za svobodné podnikání. Typickou situací byla privatizace v Československu a ekonomický rozklad Ruska za vlády prezidenta Jelcina. Obdobná situace by byla i v Číně, kde by docházelo k rozkrádání a zadlužování jednotlivých provincií ve velkém. S tímto jevem se čínské vedení setkává i dnes. Ale stále intenzivněji tyto aktivity odhaluje a potírá. Proto je razantní vedení zdá se nutností, aby se Čína nerozložila, mocensky a ekonomicky nezkolabovala. V rámci dlouhodobého úsilí o stabilitu prezident své úsilí směřoval k tomu, aby mohl být více než jenom dvakrát volitelným šéfem státu. Kdyby měl Si Ťin-pching skončit po dvou funkčních obdobích (v roce 2023), hrozilo by nebezpečí, že jeho nástupce – nový vůdce čínských komunistů – si ulehčí práci tím, že upraví dosavadní kurz správy státu na méně konfrontační. Nový směr nového vůdce by byl asi pohodlnější čili méně autoritářský (autoritářské manýry jsou energeticky velmi náročné, stále musíte kontrolovat a vyhrožovat). Tím by mohl oslabit stále sílící vnitřní dohled zabraňující chaosu a oslabit expanzi Číny v zahraničí. Čínská ekonomická expanze v zahraničí musí být stále posilována, aby odolala protitlaku konkurence. Centrální komise komunistické strany navrhla, aby z ústavy vypadla formulace, že čínský prezident nesmí být ve funkcích více než dvě po sobě jdoucí období. Přání komise bylo vyslyšeno. Četl jsem v jednom komentáři, že „prezident podemílá opatrné pokroky při prosazování vlády práva i kolektivní vládu“. Důležité není, jaký výklad práva bude v Číně dominantní. Hlavní pro čínskou administrativu bude udržet Čínu jako fungující variantu státně řízeného kapitalismu držícího se dlouhodobých cílů. Si Ťin-pching jako doživotní nejvyšší reprezentant Číny, nový čínský císař, bude mít možnost pokračovat ve svém dlouhém pochodu, neboť polevit by znamenalo ohrozit stále rozsáhlejší čínské investice ve světě. Asi právě toto bylo v kuloárech vysvětlováno části vedoucích komunistických představitelů, kteří se obávali rizika likvidace kolektivního vedení a obnovení vůdcovského principu. Rozhodnuto o změnách v ústavě, aby mohl zůstat Si Ťin-pching u moci i nadále, bylo přijato „usnesením druhého pléna ÚV… Usnesení nese až datum 26. ledna; druhé plénum se přitom konalo ve dnech 18. a 19. ledna. Tyto podivné diskrepance naznačují, že schválení bezprecedentního kroku nebylo úplně hladké.“ Dodávám, co napsal demokraticky smýšlející Raymond Aron (filozof a historik) v druhé polovině 20. století: „Liberální instituce mají menší váhu než národní nezávislost.“ (Raymond Aron, Historie XX. století, Academia 1999). Důsledky koronavirové epidemie v Číně budou jistě rozsáhlé. Ale nikdo ještě neví jaké. Jisté jenom je, že Trump podpořil Xi Jinpinga/Si Ťin-pchinga tím, že s Čínou zahájil obchodní i politickou válku. Fenomén provincií Ústřední vláda v Číně je schopná kontrolovat Čínu, pokud je schopná kontrolovat provincie. Každá z provincií by představovala v Evropě velký stát. Rozloha České republiky je 78 866 km². Provincie Hubei, kde byla líheň koronavirových breberek, má rozlohu 180 tisíc kilometrů čtverečních a počet obyvatel přesahuje 58 milionů. Hlavním městem provincie je Wu-chan. Z hlediska pekingského centra je třeba průběžně kontrolovat a regulovat choutky podnikatelů a představitelů samosprávy a státu v provinciích. Místní čínské úřady budou mít do budoucna ještě více autonomie, ale zesílí i dohled, jak jsou dodržována nařízení centrální vlády. Pro každou vládu, nejen čínskou, ale i českou, je nebezpečné, že podnikatelé většinou uvažují v krátkodobém časovém horizontu, protože jejich cílem je dosáhnout dnes zisku za co nejmenší nákladovou cenu. Učiní cokoliv, co je přehlíženo bez ohledu na ekologické, kulturní a sociální škody. Zisk je naprostou prioritou. Podobně i místní provinční politici se snaží ze svého postavení vytěžit, co se dá a nevzbudit nežádoucí pozornost. Vědí, že na svých místních postech jsou jenom na omezenou dobu. Proto s rozvojem provincií jsou spojeny v minulosti zbytečné (nevyužité) nebo naddimenzované stavby, a s tím spojené zbytečné dluhové zatížení provincií. Bez tuhé (tvrdé), ze západního pohledu až bezohledné, centrální vlády, by provinční administrativy a místní podnikavci postupně vytvořili stav finančního chaosu a nekonečné spirály zadluženosti. Boj proti korupci kdekoliv na světě slouží též jako alibi pro politické čistky. Proto v tak velké zemi jako je Říše středu považují i bezohledné prostředky za potřebné, aby politicky zodpovědní lidé dodržovali základní daná pravidla. Je to nedemokratické? A proč ne? – když to posuzujeme z hlediska dohledu nad obrovskou říší 1,4 miliardy lidí. Stát je v Číně považován za hlídače Expert na asijskou modernu působící (z hlediska roku 2009) na London School of Economics a hostující na několika asijských univerzitách – Martin Jacques v rozhovoru uveřejněném v magazínu Truthdig například říká: „Myslím si, že nemůžete rozumět Číně, pokud používáte jen západních pojmů, nebo hlavně západních pojmů. Čínské dějiny se táhnou přinejmenším dva tisíce let zpátky, k vítězství dynastie Čchin a konci Období válčících států, kdy zhruba začala ustavovat své nynější hranice, přinejmenším ve východní části Číny. Takže má dvoutisíciletou historii, a je to těchto dva tisíce let historie, co definuje čínský smysl pro identitu – ideografickou řeč, konfuciánské hodnoty, velmi charakteristické pojetí rodiny, a tak dále. Takže smysl Číňanů pro to, co jsou, nepochází z období národního státu – ta trvá jen posledních sto let, což je vzhledem k čínské historii nic – ale opírá se o uplynulých dva tisíce let. A výsledkem je, že způsob, jakým Čína funguje, a také její instituce, jsou definovány touto neobyčejnou historií a pouhou rozlohou a diverzitou země. Takže … stát je v Číně oproti západním zemím velice odlišnou institucí. V zásadě je stát v Číně považován za správce, za hlídače, za ztělesnění civilizace, za civilizační stát. A z tohoto důvodu se u svého lidu těší mnohem větší autoritě, mnohem větší legitimitě než jakýkoliv stát západní, i když tato podpora není jednomyslná…“ Proto v Evropě nechápeme prvky direktivního jednání. V provincii Hubei (a v zvláště v mnohamilionovém Wu-chanu) se zpočátku vyděšení provinční úředníci snažili zamést pod koberec, že narůstá počet podivných plicních onemocnění. Provinční úředníci chtěli vypadat „tam nahoře“ dobře. Místo toho nakonec přijelo postupně několik komisí, úředníci byli seřváni, nejdůležitější z nejdůležitějších museli složit své funkce a pokorně odejít. Ale zůstal zpolitizovaný cejch, že proradní Číňané zatajovali vypuknutí epidemie, která se nakonec proměnila v pandemii. Současné směrnice z hlediska mimořádných událostí, včetně epidemií, striktně nařizují nahlásit z provincie do administrativního centra jakoukoliv abnormalitu, i když se bude na první pohled zdát nevýznamná. Význam zaslaného „signálu“ posoudí odborníci v ústředí.
Čas načtení: 2020-05-25 11:12:01
Karlovarský festival připravil přehlídku 16 filmů, které se budou promítat po celé republice
Ve dnech 3. až 11. července se v kinech v celé České republice uskuteční filmová přehlídka TADY VARY ve vašem kině, kterou připravil organizační tým MFF Karlovy Vary. Je mezi nimi například dokument o zpěvákovi Žbirkovi nazvaný Meky či tři filmy z festivalu ve Sundance. Ve chvíli, kdy bylo definitivně rozhodnuto, že 55. ročník MFF Karlovy Vary proběhne s ohledem na opatření vlády souvisejícími s šířením koronaviru až v roce 2021, mělo programové oddělení MFF KV již vybranou řadu zajímavých titulů do festivalového programu. Vznikla tedy myšlenka rozšířit tradiční pofestivalovou přehlídku Vary ve vašem kině a nabídnout ji jako ucelený programový blok kinům po celé České republice v termínu, kdy měl původně probíhat letošní ročník karlovarského festivalu, tedy 3. až 11. července. „Protože v letošním roce s ohledem na situaci nemohou diváci na festival do Karlových Varů, rozhodli jsme se, že přivezeme alespoň část festivalu za nimi. Je to takové naše poděkování návštěvníkům, hostům a filmovým nadšencům, kteří každoročně vytvářejí ve Varech skvělou festivalovou atmosféru. Těší nás obrovský zájem kinařů, k přehlídce TADY VARY ve vašem kině se připojila téměř stovka kin, což je ohromné. Věřím, že se nám společně podaří nabídnout divákům nejen skvělé filmy, ale i kousek tradiční festivalové nálady,“ říká prezident MFF KV Jiří Bartoška. Přehlídka TADY VARY ve vašem kině nabídne 16 filmových titulů, uváděných jednotně ve dvou představeních denně ve všech zúčastněných kinech (jejich přehled najdete ZDE), s výjimkou zahajovacího a zakončovacího dne, kdy proběhnou pouze večerní projekce. Představení budou koncipována ve festivalovém duchu, budou doplněna odbornými úvody přenášenými on-line do sálu, do vybraných míst se chystají rovněž osobní delegace. Promítané filmy Bez zvláštních znamení / Sin Señas Particulares Mexiko / Španělsko, 2019, 97 min, režie: Fernanda Valadez Magická, ale nevyzpytatelná krajina severního Mexika pohřbila nejeden sen o lepším životě. Nejhoršího se obává i Magdalena, jejíž syn znenadání zmizel na cestě do Spojených států. Vydává se proto na stovky kilometrů dlouhou pouť k hranicím, všem nebezpečím navzdory. Jenže teritorium, kde panuje samovláda kartelů, lze opustit jen stěží… Mysteriózní thriller o násilím zmítané zemi získal Cenu diváků na prestižním festivalu Sundance. Ema Chile, 2019, 107 min, režie: Pablo Larraín Co je silnější, láska k dítěti, nebo k partnerovi? Co když je člověk přinucen se nad povahou lásky pozastavit? Ema bere otěže života pevně do svých rukou a je odhodlána bít se za to, po čem její srdce touží. Nebezpečně smyslný, vzdorně emancipovaný i poutavě taneční je v pořadí osmý snímek chilského režiséra Pabla Larraína, který tepe v rytmu provokativního reggaetonu. Honey Boy USA, 2019, 94 min, režie: Alma Har'el Dvanáctiletý Otis je dětský herec, kterému asistuje jeho otec James, kdysi profesí klaun a zároveň alkoholik s problémy se zákonem. Strhující, bolestivě upřímný a hořce humorný popis komplikovaného vztahu otce a syna tvoří jádro opěvovaného nezávislého hitu loňského podzimu. Autorem výrazně autobiografického scénáře je kontroverzní herec Shia LaBeouf, který rovněž propůjčil svůj nesporný herecký talent postavě Jamese, v níž se zrcadlí jeho vlastní otec. Jalda, noc odpuštění / Yalda, la nuit du pardon Francie / Německo / Švýcarsko / Lucembursko / Libanon / Írán, 2019, 89 min, režie: Massoud Bakhshi Reality show, která doslova mění život. Mladičká Maryam je odsouzená k trestu smrti za vraždu manžela. Její poslední nadějí na záchranu je odpuštění v přímém přenosu, od kterého dělí dívku jen pár přestávek na reklamu. Vítězný film ze Sundance vznikl na motivy skutečných událostí. Jsme jedné krve / Kød & Blod Dánsko, 2020, 88 min, režie: Jeanette Nordahl Když Ida přijde o matku, je svěřena do péče své tety, žijící se třemi dospělými syny. Nový domov je prosycen bezmeznou láskou, vzájemnou pospolitostí a loajalitou, mimo něj však na rodinu dopadá stín nelegálních činností. Zralý debut, uvedený na Berlinale, předkládá potemnělou studii toxických vztahů a výmluvně ilustruje, že své příbuzné si zkrátka nevybíráme. Kubrick o Kubrickovi / Kubrick par Kubrick Francie / Polsko, 2020, 72 min, režie: Gregory Monro O filmografii Stanleyho Kubricka byly popsány stohy papíru a natočena řada dokumentů, sám gigant světové kinematografie však během své kariéry mnoho rozhovorů neposkytl. Výsledkem unikátního přístupu, který Kubrick opakovaně umožnil význačnému francouzskému kritikovi Michelu Cimentovi, byly hodiny audionahrávek s interview, jež tvoří základ Monroova originálního portrétu tvůrce filmů jako 2001: Vesmírná odysea, Barry Lyndon nebo Mechanický pomeranč. Luxor Egypt / Velká Británie, 2019, 85 min, režie: Zeina Durra Britská lékařka Hana přijíždí do egyptského Luxoru načerpat síly a odpočinout si od psychicky náročné práce ve válečné zóně. Po letech zde potkává archeologa Sultana. V kulisách starověkého města, kde se minulost jeví stejně živá jako přítomnost, přichází konfrontace s dávnými rozhodnutími i dlouho potlačovanými emocemi. Niterný atmosférický snímek s charismatickou Andreou Riseborough v roli Hany soutěžil na letošním Sundance. Meky Česká republika / Slovenská republika, 2020, 80 min, režie: Šimon Šafránek Miro Žbirka, kterému všichni říkají prostě Meky. Jeho jméno a hity znají všichni, Žbirku samotného a jeho skutečný život zná ale málokdo. Přitom se podobá skvělé písni, má strhující příběh, tempo, emoce a překvapení. Energický filmový portrét Meky představuje populárního zpěváka z těsné blízkosti, zcela otevřeně a upřímně, v nečekaných souvislostech i s humorem. Žbirkovu zpověď doplňují současné záběry koncertu v Londýně i rozsáhlý archivní materiál. Film natočil Šimon Šafránek, který za svůj předchozí dokument King Skate získal Českého lva. Mogul Mauglí / Mogul Mowgli Velká Británie, 2020, 90 min, režie: Bassam Tariq Raper Zed se rozhodne před odjezdem na první mezinárodní turné strávit pár dní s rodinou. Návrat do tradiční pákistánské kultury ho zaskočí svou intenzitou, o to víc, že se u mladého hudebníka začnou objevovat zvláštní zdravotní problémy. Riz Ahmed (Čtyři lvi, Jedna noc) v hlavní roli beaty nabitého dramatu o hledání vlastních kořenů. Na palubu! / À l'abordage Francie, 2020, 95 min, režie: Guillaume Brac Měla to být jednorázová spolujízda, ale všechno se zkomplikovalo už v Paříži, kde místo očekávaných slečen obsadili sedadla Edouardova auta zavalitý dobrák Chérif a hovorný frajírek Félix… Neokázalá komedie o síle nečekaného přátelství, plachých romancích a bolestivých ranách, které se v žáru horkého léta buď rychle zahojí, nebo už nikdy nezmizí. Než skončí léto / Babyteeth Austrálie, 2019, 117 min, režie: Shannon Murphy Život je krásný i proto, že se nedá naplánovat. Když se šestnáctiletá Milla zamiluje do průšviháře Mosese, je to pro její rodiče noční můra. První setkání s láskou ale probouzí v nemocné Mille novou chuť do života a její energie a touha objevovat brzy otočí celou rodinu vzhůru nohama. S lehkostí a originálním humorem vyprávěné australské drama se stalo diváckým hitem festivalu v Benátkách. Proxima Francie / Německo, 2019, 107 min, režie: Alice Winocour Astronautka Sarah (Eva Green) se připravuje na roční pobyt na oběžné dráze. Jako jediná žena ve vesmírné misi „Proxima“ podstupuje psychicky a fyzicky náročný trénink, zatímco pečuje o svou milovanou sedmiletou dcerku Stellu. Strhující příběh matky a dcery má navzdory netradičnímu prostředí univerzální téma: hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou. Tajný agent / El Agente topo Chile / USA / Německo / Nizozemsko / Španělsko, 2020, 84 min, režie: Maite Alberdi Když vyšetřovatel Rómulo zveřejní v novinách pracovní nabídku pro seniory, třiaosmdesátiletý vdovec Sergio po ní ihned skočí. Jeho úkolem je stát se špionem v domově důchodců, kde má dohlížet na starou matku Rómulovy klientky, která zaměstnance ústavu podezřívá z týrání. Chilský dokument, uvedený na Sundance, balancuje na pomezí špionážní komedie a intimní observace stáří, jež je plné soucitu, ale i osamění. Teplouš / Moffie Jihoafrická republika / Velká Británie, 2019, 104 min, režie: Oliver Hermanus Jižní Afrika, rok 1981. Všichni chlapci starší šestnácti let musí povinně nastoupit dvouletou vojenskou službu a výjimku nemá ani Nicholas. Ten ale brzy zjišťuje, že pro něj bezprostřední hrozbu nepředstavuje ani tak ozbrojený konflikt, jako náklonnost k jednomu z vojáků. Drama z produkce Erica Abrahama, držitele Oscarů za filmy Kolja a Ida. Zlovolné historky z předměstí / Favolacce Itálie / Švýcarsko, 2020, 98 min, režie: Fabio D’Innocenzo, Damiano D’Innocenzo Předměstí Říma klame tělem. Úhledné plůtky oddělují pečlivě střižené trávníky, zatímco letní idylou probublávají lidské frustrace toho nejhrubšího zrna. Sebejistě zrežírovaný film, ke kterému nelze zůstat chladný, vypráví s nadsázkou o neurotických otcích, lhostejných matkách a dětství, které rozhodně není nevinné. Sžíravá vize zkaženého lidství získala Stříbrného medvěda za nejlepší scénář na Berlinale. Zumiriki Španělsko, 2019, 122 min, režie: Oskar Alegria Uprostřed řeky kdesi v Baskicku byl ostrov, místo nezapomenutelných dětských zážitků filmaře Oskara Alegrii. Bájný prostor spojený s jeho blízkými, především otcem, který jej zachytil na rodinný film. Originální tvůrce s šarmantní živočišností a specifickým smyslem pro humor se po několika desítkách let vrátil na břeh řeky a v dobrovolné samotě dřevěné boudy strávil čtyři měsíce natáčením fascinujícího dokumentárního deníku poustevníka toužícího zastavit čas a zhmotnit nostalgii po dávných letech. {loadmodule mod_tags_similar,Související}