Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-08-21 20:31:33

Jak se připravit na budoucnost?

Situace každému určuje dočasně na čem mu právě záleží, následkem je logicky konflikt někdy dokonce dojde i k válce, mnohé naše chyby se opakují velmi dlouho a je velikým zázrakem pokud se chyby přestanou opakovat. Postavili jsme civilizaci na závislostech, každý se tak stal robotem kterého snando ovládají jeho závislosti na kterých mu nejvíce záleží.… Číst dále »Jak se připravit na budoucnost?

Čas načtení: 2024-09-03 08:54:08

Současnost nás nedokáže připravit na budoucnost

Lidi touží po tom mít veliký zisk z práce a málo utrácet za zboží a služby, jenže tak to v ekonomice nemůže fungovat, nadbytek je totiž založen na nedostatku. Vaše úvaha se dotýká základního paradoxu v ekonomii. Lidé často touží po tom, aby měli vysoké příjmy a zároveň nízké výdaje, což by znamenalo maximální zisk… Číst dále »Současnost nás nedokáže připravit na budoucnost

Čas načtení: 2024-09-08 04:05:57

Důležité je připravit se na budoucnost

Stát dělá chyby a proto doporučujeme jej kontrolovat umělou inteligencí. Myšlenka kontroly státních rozhodnutí umělou inteligencí je zajímavá, ale i komplexní. AI může pomoci snížit riziko lidské zaujatosti při rozhodování, protože analyzuje data bez emocí a předsudků. Nicméně modely AI jsou závislé na tréninkových datech, a pokud jsou tato data zaujatá, může být i výstup… Číst dále »Důležité je připravit se na budoucnost

Čas načtení: 2025-01-20 12:55:10

Jak se připravit na budoucnost bez cookies v rámci SEO

Když někoho zajímá SEO optimalizace – jak na to, měl by se zajímat i o […] Článek Jak se připravit na budoucnost bez cookies v rámci SEO se nejdříve objevil na Svět365.

Čas načtení: 2021-07-18 11:24:35

O Afghánistánu I. aneb Proč Afgháncům celkem nic nedlužíme

Západní angažmá v Afghánistánu končí a Tálibán přebírá vládu, přesně v souladu se známým bonmotem, že „Západ má hodinky, ale my máme čas“. Už nějakou chvíli jsem uvažoval o tom, že napíšu pár komentářů k Afghánistánu, a nakonec mi dobrou příležitost přihrály české noviny samy. Jedná se o články Matyáše Zrna o výcviku afghánské armády a Petry Procházkové o tom, že musíme brát afghánské uprchlíky. Oba si zaslouží reakci, v tom druhém případě přímo polemiku. Začnu tedy u Petry Procházkové a u její teze, že jsme povinni otevřít příchozím migrantům z Afghánistánu náruč. Nesouhlasím s ní totiž v tomto závěru ani trochu. Naopak si myslím, že od Afghánistánu a jeho problémů, které jsou v dané fázi vývoje víceméně nevyhnutelné, bychom se měli držet co nejdále – abychom si je nedejbože neimportovali. Afghánistán připomíná střední Evropu před 1100 lety V první půlce článku se kupodivu s autorkou shodnu. Afghánistán je opravdu stát jen na papíře, byrokratická iluze pro vnější svět, který je natolik zvyklý na státní uspořádání, že už zapomněl na existenci různých historických alternativ. Státní hranice Afghánistánu vyznačené na mapě nebo na glóbusu jen zastírají skutečný stav věcí, totiž daleko primitivnější kmenové uspořádání připomínající střední Evropu zhruba před 1100 lety. My jsme zde v rané době knížecí měli různé Pšovany, Doudleby, Lučany, Lemúzy a další entity. Vytvořit z nich jakžtakž jednotný státní útvar trvalo přibližně 300 let a šlo o proces, který byl místy velmi krvavý a ze kterého naštěstí neexistuje příliš mnoho záznamů, kterými bychom si mohli nahánět husí kůži. Vzpomeňme si třeba na to, jak kronikář Kosmas popisoval vyvraždění rodu Vršovců, které se odehrálo za jeho života (1108): „Nemohl jsem se dověděti, kolik hlav z toho rodu bylo vydáno na smrt, protože nebyli zabiti ani jednoho dne ani na jednom místě. Neboť jedni byli vedeni na tržiště a jako hloupá hovada skoleni, jiní byli na hoře Petříně sťati, mnoho jich bylo povražděno v domech nebo na ulicích. Ale co mám říci o smrti synů Mutinových, jejichž smrt byla snad nad každou jinou smrt ukrutnější? Byli to hodní hošíci, v tváři sliční, na pohled líbezní, jakých by ani bystrý umělec v bílé slonovině ani malíř na stěně nedovedl vypodobiti. Neboť jsme je viděli, jak byli žalostivě vlečeni na tržiště, a slyšeli, jak častokrát volali: „Máti má, máti má!“ až je oba krvavý kat, jako prasátka je drže v podpaží, podřezal nožem. Rázem se rozprchnou všichni a do svých bijí se prsou, aby neviděli kata při tak ukrutném činu.“ No, tak takové ukrutné činy se dají čekat i v Afghánistánu, než se z něj někdy kolem roku 2300 našeho letopočtu stane skutečný stát s funkční centrální vládou v Kábulu; a to jsme ještě optimisté, neboť budoucí sjednotitelé Afghánistánu musejí čelit překážce, které Přemyslovci čelit nemuseli, a tou je nesmírná zeměpisná složitost země. Centrální vláda nemůže fungovat bez dobré dopravní infrastruktury a postavit síť silnic či železnic v horách typu Hindúkuše je příšerný úkol, zvlášť když protivníkovi stačí podminovat pár mostů k tomu, aby ji vyřadil z provozu. Takže je taky možné, že se to nestane nikdy, nebo aspoň ne do chvíle, než někdo vynalezne zcela jiný způsob, jak budovat dopravní síť. Kmenová společnost Co se míry násilnosti v původních společenstvích týče, ta je velká „sama od sebe“. Násilí není něco, co by naivní domorodce museli učit zlí Evropané, naopak bývá endemické. Zkoumání různých kmenů v průběhu historie vesměs ukazuje na velmi vysokou procentuální míru násilné úmrtnosti před vznikem států. Organizované státní útvary sice vedou rozsahem daleko větší války, ale méně často, kdežto drobné, neustále doutnající konflikty v kmenovém prostředí mají v konečném důsledku velmi vysoké procento obětí. Zabití jednotlivci se časem nasčítají do stovek a tisíců, což už je srovnatelné s velikostí celého kmene. To je ostatně jeden z důvodů, proč se v moderním světě moc kmenových společností nedochovalo. Oslabilo-li se tímto způsobem několik kmenů navzájem, obvykle jejich teritorium nakonec shrábl někdo jiný, lépe organizovaný a mocnější. Což už často nebyl jenom větší kmen, ale raná podoba státu srovnatelného s tím přemyslovským. Ty kmenové společnosti, které dnes ještě existují, se vesměs nacházejí v oblastech, které bylo pro větší státy obtížné či nepraktické natrvalo dobývat. Typicky jde o velmi geograficky izolované a neprostupné regiony, jako je třeba vnitrozemí Nové Guineje, pralesy kolem řeky Kongo, Amazonie … a také Afghánistán. Zde se zachovala víceméně původní struktura předstátního uspořádání, včetně té neustálé rozválčenosti. Ani afghánské kmeny nikdo zvenčí válčení učit nemusel. Už v 19. a 20. století vedli Afghánci úspěšné války proti sousedním britským koloniím. K tomu samozřejmě museli mít adekvátní praxi a know-how; mírumilovný lid by ani nevěděl, kde s takovým úkolem začít. Ale mírumilovný lid by v takových podmínkách samozřejmě dlouho nepřežil, leda snad jako otroci. Osminásobek obyvatel během sta let Co se ovšem od starých časů změnilo, je demografie. Ani nejsveřepější kmenoví válečníci z Hindúkuše si nikdy nemohli dělat naději na expanzi, protože jich na to zkrátka bylo příliš málo. Život ve vysokých horách, pralesech a pouštích byl až donedávna natolik drsný, že kmenové společnosti měly jen málo dospělých mužů schopných zvednout zbraň – dost na to, aby ubránily nějaký průsmyk před červenokabátníky, ale tím veškeré možné ambice končily. Žádné masové přesidlování Paštunů do Indie nebo do Německa se konat nemohlo, protože masa Paštunů prostě neexistovala. Víte, kolik měl Afghánistán obyvatel v roce 1950? Přesné sčítání lidu v takové divočině se tehdy samozřejmě nekonalo, ale OSN to odhaduje na 7,7 milionu, samozřejmě zase roztříštěných do X různých kmenů. Z mocenského hlediska to tedy byla naprostá neentita. Jenže příchod západní medicíny a západních zemědělských postupů vedl k tomu, že obyvatelstvo (nejen) v Afghánistánu začalo prudce narůstat, protože dětská úmrtnost klesla velmi rychle, kdežto porodnost v tradičních společnostech klesá jen pozvolna a může jí trvat i několik generací, než dosáhne prosté reprodukční úrovně. (Demografický přechod.) Dokonce i přes veškeré neustálé válčení, které si vybralo značnou daň na životech a vyhnalo pár milionů lidí do ciziny, má současný Afghánistán těsně pod 40 milionů obyvatel a projekce OSN pro rok 2050 říká, že bude mít 64 milionů obyvatel, tedy že se během sta let od roku 1950 afghánské obyvatelstvo zosminásobí a dosáhne počtu srovnatelného s Velkou Británií nebo Německem. A to v zemi, kterou z větší části tvoří pouště a hory, a jejíž ekonomická úroveň nesnese srovnání ani se sousedním Pákistánem nebo Íránem, natož s vyspělým světem. Nezvládnutá populační exploze Z glosy Petry Procházkové bych si jako naivní čtenář odnesl dojem, že za problémy v Afghánistánu můžou hlavně cizí mocnosti, a to včetně nás, kteří jsme udělali tu chybu a snažili se nějak podílet na modernizaci zaostalé země. A že za ně tím pádem neseme zodpovědnost a musíme si následky „odskákat“ v podobě otevření bran migrujícím zástupům, protože jsme to tam zkrátka rozbili. A co třeba ta masivní populační exploze, ta za nic nemůže? Ta je tak bezvýznamná, že není potřeba ji zmínit ani jednou? Nedá se náhodou od tak prudkého nárůstu počtu obyvatel v primitivních politických a ekonomických podmínkách čekat veškerá ta nestabilita, chudoba, konflikty a přelévání celých národů mimo jejich původní hranice, a to i bez zásahů zvenčí? On se totiž tento scénář opakuje i leckde jinde. Velmi různorodé státy jako Niger, Mosambik, Mali, Čad, Jižní Súdán, Etiopie, Jemen, Irák, Bangladéš, Afghánistán a Pákistán mají jedno společné: ohromný nárůst obyvatelstva způsobující politickou nestabilitu a zároveň generující celé zástupy zájemců o život jinde, například (ale nejen) v Evropě. Zkuste si představit Českou republiku, která by rostla srovnatelným tempem, tudíž by se od konce druhé světové války rozplemenila na nějakých 50-60 milionů duší, z toho zhruba osm milionů nacpaných v Praze. Jak by se tu asi žilo, notabene v přítomnosti nějaké fanatické náboženské organizace podobné Tálibánu? To není recept k prosperitě a klidnému životu, nikde a nikdy. Není to naše vina Je to naše vina? Myslím si, že není, aspoň pokud nepřijmeme mystickou představu, že Evropani a Západ nesou všechny viny světa a mají všechno pod svojí kontrolou, tudíž jakýkoliv problém, který nastane, způsobili buď úmyslně, nebo svojí vlastní arogancí a lhostejností. Naopak si myslím, že takové problémy není v ničích silách zvenčí řešit, dokonce ani Amerika tu sílu zjevně nemá a ČR už vůbec ne. Zkrátit pozvolný vývoj afghánské kmenové společnosti v moderní stát na dobu jednoho lidského života je asi stejně reálné jako kvadratura kruhu a nepomůžou s tím ani peníze, ani zbraně. Některé procesy chtějí svůj čas a ten může být klidně měřen ve staletích. A dobré úmysly mohou snadno vést ke špatným následkům. I k té populační explozi, která teď vede k migraci do našich vlastních zemí, jsme jako Západ přispěli tím, že jsme se v dobrém úmyslu podělili o vlastní vědu a techniku, abychom zachránili něčí životy; jenom tehdy nikdo nepočítal s tím, že těch zachráněných životů bude nakonec tolik, že se dřívější kolonizační toky zcela obrátí. (A patrně ani s tím, že někteří naši vlastní intelektuálové tomu budou fandit a požadovat ještě širší otevření bran, protože … proč vlastně? Aby se cítili dobře?) Ale kdybychom to tehdy neudělali, pro změnu bychom asi u těch samých intelektuálů byli za sobecké bestie. Staráš se = problém, nestaráš se = taky problém; hra na moralizování je něco, co proti dostatečně zkušenému protivníkovi nemůžete vyhrát. Ještě jedna věc stojí za poznámku. „Až budou tyhle uprchlické tábory přetékat uprchlíky, dají se na pochod. Nejspíš přijdou i k nám. Musíme se na to připravit. Musíme těm nemocným, těžce deprivovaným, unaveným a otráveným lidem pomoci. I proto, že jsme to my, kdo jsme do té války vstoupili, kdo jsme ji nedokázali vyhrát ani uzavřít smysluplné příměří. Jsme to my, kdo jsme válku o budoucnost Afghánistánu totálně prohráli,“ napsala Petra Procházková. (ZDROJ) Snad paní Procházkové příliš nekřivdím, ale toto mi přijde jako citové vydírání. Vyvolávání pocitů viny, kterými má být čtenář donucen k tomu, aby zdráhavě souhlasil s něčím, s čím vlastně souhlasit nechce. Taková manipulace je dost příšerná i v partnerských vztazích, natož v politice. (Navíc si ani nemyslím, že by účast Armády ČR na akci v Afghánistánu byla mezi českým obyvatelstvem nějak populární nebo poptávaná. Škoda, že nemáme závazná referenda jako Švýcaři, aby se to tehdy rozhodlo opravdu demokraticky.) Západní mocnosti sehrály v Afghánistánu svoji roli, ale nevěřím, že jejich intervence je rozhodujícím prvkem celého problému, který tam kvasí. Spíše je to součást opakovaného syndromu marné snahy o modernizaci totálně zaostalé země zvenčí. V současném světě nelze nechat jednu oblast žít úplně středověkým způsobem života, protože problémy z ní se přelévají do sousedních regionů. Ale pokusy o její předělání také selhávají. Rusové odešli, Američané odcházejí. Velmocenské vakuum tam po nich dlouho nezůstane; jednoho dne je nahradí třeba Číňani. Ani ti se nejspíš neudrží a nahradí je Indové … a tak dále a s podobnými následky. Kdo ví, kolik těch mocností se tam ještě vystřídá a kdy to celé vezme nějaký konec. „Válka o budoucnost Afghánistánu“ je něco, co cizinci z principu vyhrát nemůžou a neměli by ji snad ani vést (mám pocit, že v jiném kontextu by se tomu říkalo neokolonialismus a odsuzovalo by se to). Budoucnost Afghánistánu je plně v rukou místních lidí a měli by za ni také nést zodpovědnost, a to včetně negativních následků svých rozhodnutí. Pokud trvají na tom, že budou mít početné rodiny, nechť se o ně také postarají. Pokud je pro ně Alláh a islám tak důležitý, že nebudou klást účinný odpor Tálibánu při nastolování teokracie, nechť v té teokracii tedy žijí. Pokud i ve 21. století dávají přednost udržení kmenového uspořádání a odmítají posun směrem k modernímu státu, nechť tedy i nadále fungují po kmenovém způsobu, stejně jako kdysi různí Doudlebové, Lučané a Litoměřici. Ale pak si nemohou stěžovat na neustálé drobné války, které ke kmenovému způsobu života patří. A my bychom si vůči nim neměli hrát na Velké Bílé Spasitele. Podceňovat jiné a chovat se tak, jako by neustále potřebovali vodit za ručičku, je vlastně taky určitý druh tichého rasismu. Já osobně bych odtamtud bral pod ochranu pouze pronásledované ateisty, kteří jsou svůj ateismus ochotni veřejně odpřisáhnout. Ti jako kdyby nikde neměli zastání, a my jsme přitom jedním z nejvíce ateistických států světa, takže právě vůči pronásledovaným ateistům bychom mohli hrát roli přátel-ochránců. A oni by nám na oplátku mohli vylíčit, jak vypadá vláda islámu z pohledu lidí, kteří v Alláha přestali věřit a musejí tuto skutečnost skrývat i před svými sousedy, aby nepřišli o hrdlo. To by bylo velice užitečné vyprávění, i z hlediska budoucího rozhodování o naší migrační a azylové politice. Málokdy se o nějakém myšlenkovém systému dozvíte více, než když důkladně prozkoumáte, jak zachází s disidenty a odpadlíky, když se dostane k moci. Ale na Seznam Zprávách se takového vyprávění ani glosy bohužel asi nedočkáme. Tam zatím nikdy nepřetiskli nic ani od Ayaan Hirsi Ali, ačkoliv tato statečná odpadlice má zajímavých příběhů dost.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-03-06 09:00:00

Macron ve středu v televizním projevu varoval, že ruská agrese „nezná hranic“

 Francouzský prezident řekl, že Evropa se musí připravit na budoucnost bez zaručené podpory USA, a varoval, že ruská hrozba může přesáhnout hranice UkrajinyFrancouzský prezident Emmanuel Macron varoval, že ruská agrese „nezná hranic“, nezastaví se na Ukrajině a představuje přímou hrozbu pro Francii a Evropu, které se musí připravit na případ, že USA Evropu přestane podporovat.„Chci věřit, že USA zůstanou na naší straně,“ řekl Macron v televizním projevu ve středu pozdě večer. „Ale musíme být připraveni, pokud tomu tak nebude,“ dodal.Macron se snažil uklidnit to, co jeho úřad označil za znepokojení voličů ohledně ukrajinské krize, evropské bezpečnosti a hrozby transatlantické obchodní války poté, co Trump pozastavil americkou podporu Ukrajině a také pohrozil uvalením cel na zboží z EU v návaznosti na cla uvalená na Čínu, Mexiko a Kanadu.

Čas načtení: 2020-09-01 08:49:48

O Tchaj-wanu, placení vysoké ceny a věcech souvisejících

Současná návštěva předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wanu (nejde jenom o něj, delegace je početná) vzbudila očekávatelně podrážděnou reakci v kontinentální Číně. To by snad ani za komentář nestálo, to se, upřímně, dalo čekat. K vyjádření mě vede spíše to, co chvílemi vidím na jediné sociální síti, kde ještě jsem (Twitter), a to je uvažování ve stylu „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. V tomto případě „jel tam taky primátor Hřib, to je setapouch a sobý hnusec, tudíž to byla debilní myšlenka, fuj“. Případně „Novotný (ten z Řeporyj) napsal X, takže já musím nutně Y!“ Toto je dost neplodný vzorec. Rozhodovat se o svém přístupu k nějaké věci podle toho, co mezitím nasdílel Ovčáček nebo Novotný, v podstatě znamená rezignovat na vlastní myšlenkovou autonomii, a to i bez nějakého nátlaku z Číny. Slibuji zde slavnostně, že za žádných okolností nebudu upravovat své názory podle toho, co napsala třeba Adamová-Pekarová nebo Vyvadil. Platit zde budou jenom argumenty, a to i za cenu toho, že někdo tím bude nasejřen. Nuže, k věci. Dostal jsem dobrých patnáct e-mailů s dotazy, co si o situaci myslím já. Zde tedy máte moji úvahu, rozdělenou do tří sekcí: * čistě osobní názor – úmyslně jej smeteme první, hlavně pro tu podmnožinu čtenářů, kterou navzteká a kteří už nebudou chtít číst dále; * názor na reálný stav věcí – tak, jak jsou; * strategické vyhlídky na nejbližších, dejme tomu, deset let. Být, či nebýt něčí rohožkou Tak tedy po osobní linii. Čína nebo Tchaj-wan? V mém případě jednoznačně Tchaj-wan. Kdybych si měl vybrat, rozhodně bych raději žil na Tchaj-wanu než v Číně. Tím jsou určeny i mé soukromé sympatie. Tchaj-wan je nepříliš velká, a přitom funkční a rozvinutá země, kde můžete o panu ministrovi říci, že je to idiot, a zůstat na svobodě. Navíc nám, pokud vím, nikdy ničím nevyhrožovali. (Pokud ano, opravte mě.) Ostrov sám je objektem zájmu velmocí, které si s ním v minulosti všelijak pohrávaly, a to způsobem nikoliv nepodobným jako s bývalým Československem. Neměli bychom zapomínat na vlastní historii a na to, jak se nám v takovém postavení tehdy „líbilo“. Navíc mě rétorika Číňanů dráždí – a nevěřím, že v tom podráždění jsem sám. Při poslechu hlášek o tom, jak Vystrčila přinutí „zaplatit vysokou cenu“ mám chuť předvolat čínského velvyslance, postavit jej zády k bezedné jámě a názorně mu vysvětlit, že tady je Sparta. (Pokud někdo neví, na co narážím, tak na scénu z filmu 300, která zachycuje jednání perského velvyslance s králem Leonidasem.) Reálně vzato tady ovšem není Sparta a dobrých hoplítů máme proklatě málo, takže bude lépe zůstat u běžných diplomatických sdělení na papíře než házet ambasadora do Macochy. Ale tón té odpovědi by mohl být v podobném, byť třeba zdvořilejším duchu. Být, či nebýt něčí rohožkou je totiž primárně duševní stav, ne otázka prostého počtu obyvatel nebo HDP na hlavu. Nemusíme-li se klanět před Němci, proč bychom měli před Číňany. Tolik osobní sympatie, ty nejméně zajímavé, protože těmi se určitě nikdo nahoře řídit nebude. Reálpolitika je poněkud jiná věc. Žádné zásadní hrozby Po stránce aktuálního stavu věcí: v posledních padesáti letech, zhruba od Nixonovy návštěvy v Číně, se ve zbytku světa uplatňuje dvojkolejný standard, podle kterého je jako diplomatický reprezentant Číny uznávána ČLR, ale s Tchaj-wanem se čile pěstují obchodní a jiné vztahy pomocí sítě „ekonomických a kulturních center“, což jsou de facto ambasády, jenom se tak nejmenují. Poněkud to připomíná další fikci, totiž otázku hlavního města Izraele, což je de facto už dávno Jeruzalém, ale většina států se zdráhá to uznat a svoje hlavní ambasády si udržují v Tel Avivu. Když se před pár lety Spojené státy rozhodly přestěhovat svoji ambasádu do Jeruzaléma, snesla se na ně vlna kritiky, včetně úvah o tom, jak těžké následky to v arabském světě bude mít. Nestalo se zhola nic. Podobné fikce mají tendenci přetrvávat desítky let, částečně ze setrvačnosti, částečně právě ze strachu z nedozírných následků při jejich narušení. Nikoliv však navěky. Jejich (ne)respektování je pro státy, které se takového divadélka účastní, zejména otázkou toho, co si nechají líbit a výměnou za co. Jaké nepříznivé efekty tedy případná roztržka mezi Čínou a ČR může v nejhorším případě mít? * na invazi je to krapet daleko, ta nepřichází v úvahu, * ve vzájemném obchodu silně převažuje dovoz nad vývozem (i když detailní započtení reexportů přes třetí země by to mohlo změnit), takže na okamžité roztržení ekonomických vazeb to také nevypadá, to by nebylo pro čínské vývozce moc výhodné, * míra přímých investic Číny v ČR je daleko menší než těch tchaj-wanských, viz loňské srovnání u Lukáše Kovandy. (Osobně si myslím, že je to tím, že Česká republika je vnitrozemský stát. Číňani ve světě hodně investují do přístavů a infrastruktury kolem nich, zajímá je vliv na mořích.) Zatím tedy nikterak zásadní hrozby. Co ovšem v Pekingu skutečně udělat mohou, je zablokovat pozvolna českým firmám a výrobkům přístup na čínský vnitřní trh. Ne úplně “ric-pic”, ale dejme tomu během roku či dvou, sektor po sektoru. Máme to řešit? Jak velký problém to je? Čímž se dostáváme ke třetí části, strategickým úvahám do budoucna. Nemáme žádný plán V české internetové bublině se chvílemi vynořuje představa, že spor USA a Číny je něco, do čeho nám nic není a k čemu se nemusíme vyjadřovat, natož pak volit si strany apod. Že nás to v případě dostatečné opatrnosti mine bez nějakých negativních následků, dokonce i tak relativně mírných, jako jsou něčí ostrá slova na naši adresu či diplomatický nátlak (což je upřímně sranda vůči tomu, co vůči sobě někdy velmoci uplatňují). Že nám zkrátka s dostatečnou šikovností kyne příjemná neutralita, možná i s nějakým tím výdělkem, při kterém budeme dělat kšefty s oběma stranami, asi jako Švýcarsko. Mám dojem, že to je nedocenění celé situace, které mi trochu připomíná představu Edvarda Beneše o Československu coby mostu mezi Východem a Západem. Případně myšlenku, že chtějí-li se miliony muslimských mladíků přestěhovat do Německa a Švédska, tak nás to nemusí zajímat, protože mezi nimi a námi jsou přece Krušné hory, o Šumavě nemluvě. Moderní dějiny ukazují spíš opak. I Švýcaři měli za druhé světové války nahnáno. A studená válka měla sice svoje epicentrum a nejžhavější hranici ve střední Evropě, ale projevila se dost explozivně i ve zcela jiných částech zeměkoule. Zápas východního a západního bloku vedl k násilným konfliktům v Angole i v Peru a úplně stranou celé věci se neudržela žádná oblast světa. Dokonce i etiopského císaře to tehdy smetlo. Proč by to tentokrát mělo být jinak, když je ta zeměkoule dnes ještě propojenější než tehdy? Že by zrovna u nás vzniklo nějaké klidné zátiší se stojatou vodou? I když globální význam Evropy klesá, pořád to ještě není žádná liduprázdná Antarktida. Spíš je lepší se připravit na to, že ty tlaky i u nás prostě budou, že budou sílit, a jednat podle toho. K tomu patří i jasná rozhodnutí, co chceme dělat a co ne, co nějak podmíněně, co za žádných okolností atd. A to včetně uvědomění si, že úplný, stoprocentní konsenzus je v takhle zásadní záležitosti nedosažitelný. Někdo prostě to hlasování prohraje. U dlouhodobých strategických záměrů by to asi nemělo být 51:49, ale 95:5 je taky nereálných. Dejme tomu 60:40. Osobně považuji za lepší se k takové věci, která nás stejně nemine, raději postavit čelem, než se nechat vléct proudem a doufat, že nám ten proud bude maximálně příznivý. Asi spíš nebude, proudy moc neberou ohledy na objekty, které s sebou unášejí. Když už musíte do proudu, je lepší mít s sebou funkční motor, palivo a mapu. Co by tedy vláda, parlament atd. měly udělat, je nějaký Fahrplan. Toto je zrovna jedna z těch prací, za které je platíme, utváření zahraniční politiky a stanovení trvalých zájmů, ideálně s nějakou domluvou s aspoň částí opozice, aby se ty zájmy a priority neměnily po každých volbách. Nevím, zda to ti naši vládcové dokážou, když zatím neumějí zavést ani konzistentní politiku ohledně nošení roušek; ale měli by. To, že jiné okolní státy se k tomuto tématu zatím staví opatrnicky až liknavě, by neměl být důvod dělat totéž. Během odhadem cca pěti let si tuhle otázku bude nucena nějak vyjasnit celá Evropa, jednotlivé státy zvlášť i EU jako celek. Jestli budeme první nebo čtrnáctí, to asi v konečném důsledku nebude hrát až takovou roli. Ale zatím ten plán nemáme, bohužel. I proto, že to bylo téma pro voliče až dosud celkem nezajímavé. Tady je asi nejslabší prvek celé té aktuální Vystrčilovy cesty. Jen ať tam jede i s početným doprovodem, ale ta cesta by ideálně měla být součástí nějaké jasně definované doktríny, ne jenom jednorázovým ad hoc aktem, u kterého si nikdo není úplně jist, co po něm bude následovat nebo ne. Bohužel si myslím, že si tím nejsou moc jisti ani ti nahoře a že tak trochu „testují vody“, co se vlastně stane. Praktická politika u nás holt nepřitahuje ani talentované stratégy, ani jiné giganty ducha. Každopádně se pro účely budoucích voleb přimlouvám, aby si jednotlivé strany daly do programů jasnou koncepci toho, jak v tomhle strategickém konfliktu chtějí postupovat a jaké mají priority. Nepovažuji to za zbytečné. Nejbližší volební období je 2021–2025. Nestane-li se něco neočekávaného, na jeho konci bude světová situace nejspíš ještě daleko napjatější než teď. Ještě něco málo ke kontextu věci. To, co se teď rozjíždí na opačném konci planety, není primárně spor mezi USA a Čínou, i když to tak na první pohled vypadá. Je to řešení otázky, kdo bude v budoucnu dominovat kterým regionům v Asii, na kontinentě, který má přes čtyři miliardy obyvatel (a brzy jich bude mít pět), a kde jsou i ti velmi početní Číňané v celkové mase obyvatelstva jenom menšinou. Přestěhovala se sem velká část výrobní kapacity lidstva, ekonomicky je to také čím dál významnější oblast. Zároveň je to oblast dost kulturně a politicky roztříštěná. Není tu žádný jasný hegemon, zato však několik soupeřících modelů společnosti, které se ani nedají snadno „vyvézt“ do sousedství. Poněkud chaotická Indie nemůže fungovat po čínském způsobu, ani kdyby chtěla (a to skoro určitě nechce), z hlediska aristokratických Japonců jsou to všechno barbaři, Vietnamci sice mají autoritářský stát, ale zároveň se čínských ambicí obávají z důvodů komplikovaných historických vztahů, takže budou hrát proti nim atd. Na nějaký budoucí triumf Číny v tomhle sektoru světa nevěřím. Nemají k tomu o nic lepší pozici než Němci roku 1914 na evropském kontinentě – silná země, ale ne zase tak silná, aby mohla zbytek svého okolí prostě přinutit k poslušnosti. Navíc sahají k tvrdému rétorickému nátlaku až moc často, příliš často na to, že v téhle kulturní oblasti se velice silně dbá na zachování tváře. Některé okolní země se určitě podřídí, jiné nikoliv a budou vytvářet všelijaké spolky zaměřené proti čínským zájmům. Navíc je tu jeden faktor, který v Evropě roku 1914 nebyl. Evropa před první světovou válkou byla silně ekonomicky provázaná ve všech směrech. Ale současná Čína nechce zase tak moc otevírat svůj vnitřní trh cizincům. Není izolovaná, to ne, ale jeví očividnou snahu nahrazovat postupně důležité cizí zboží a služby domácími ekvivalenty úměrně tomu, nakolik je schopná je sama vyrobit a provozovat. V žádném koutě světa například nefunguje tolik domácích digitálních produktů místo těch globálních (Baidu místo Googlu, Tencent místo Facebooku, WeChat místo WhatsAppu či Skype, Alibaba místo Amazonu atd.) Toto nevypadá jako náhoda, ale jako strategie – snaha vybudovat si nezávislost na vnějších vlivech a technologiích. Z toho ale zároveň plyne, že budoucnost cizích investic v Číně je dlouhodobě nejistá, a dost možná i budoucnost vývozu do Číny jako takového (nemyslím teď nerostné suroviny, ale zboží s vysokou přidanou hodnotou). Teď se dá nepochybně ještě obchodováním v Číně vydělat. Půjde to ale ještě někdy za deset let, až budou skoro všechny evropské výrobky mít čínské ekvivalenty, které budou asi nejen levnější, ale navíc na vnitročínském trhu nějak systematicky podporované proti těm cizím (cla, zákazy, regulace)? Color me skeptical. Spíš si myslím, že „nás“ – Čechy, Brity nebo Němce, z jejich pohledu my bílí barbaři tak trochu splýváme – Číňani vykopnou z těch skutečně zajímavých obchodních pozic při první vhodné příležitosti, ať už budou naši politici létat na Tchaj-wan přímo nebo s přestupem. Pokud to tak ale je, nemá valný smysl se trápit otázkou, jestli jsme jim zrovna diplomaticky nešlápli na bolavé kuří oko.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-24 10:00:01

Novodobá Baba Vanga: Konec světového vůdce bude jen začátkem, měli bychom se připravit

Jemima Packington je jedinou ženou na světě, která dokáže vyčíst budoucnost z chřestu. A to dokonce velmi přesně, vždyť jednou z jejích předpovědí byla i smrt královny Alžběty II. Jak se zdá, zaměřuje se z velké části právě na britskou královskou rodinu, když se již před několika lety zabývala rozbroji, které v rodině způsobí Meghan a její manželství s Harrym, jak píše Daily Mail. Ukázalo se, že buď měla velmi dobrý odhad, nebo zkrátka chřest nelhal.  Nostradamus varuje před světovou válkou, odborníci radí, kam se  schovat. Bezpečí bude jen málokde Číst více Měli bychom ji brát vážně Co dál předvídala sedmašedesátiletá novodobá Baba Vanga, jak jí někteří přezdívají? Ještě před vypuknutím debat o odchodu Velké Británie z Evropské unie upozorňovala na rizika Brexitu a bez varování nenechala ani možnou velkou zdravotní katastrofu, která by mohla postihnout celý svět, uvádí Pedestrian TV. Covid opět dokázal, že Jemima rozhodně nebyla daleko od pravdy. Ve světle těchto splněných předpovědí se můžeme na její další proroctví dívat s velkou dávkou důvěry, což bohužel není tak docela optimistické.  Americká prezidentka?  Jak vidí Jemima Packington měsíce, které jsou aktuálně před námi? Kromě britské společnosti se vědma věnuje také vývoji v jiných zemích, konkrétně například ve Spojených státech amerických, které letos žijí prezidentskými volbami. V rozporu se všemi předpoklady Jemima z chřestu vyčetla, že se na pomyslný trůn nejmocnějšího člověka planety tentokrát prvně v historii posadí žena. I když tomu v současné chvíli výsledky nenapovídají a čeká se spíše opakování závěrečného duelu z minulé volby, kdo ví, co se do té doby stane. Třeba se ukáže, že má chřest i tentokrát pravdu.  Sport je její slabší stránka Věštkyně se také ráda věnuje sportu, ale je třeba konstatovat, že tohle není právě obor, ve kterém by měly její předpovědi největší přesnost, ačkoliv v jiných oblastech se úspěšnost jejích vizí blíží až k 90 %. Přesto se podle BBC pustila i do odhadu průběhu letošních olympijských her ve Francii, kde podle jejích předpokladů doslova zkrachují právě Britové. Jestli se tentokrát zelenina trefila, budeme moci sledovat už brzy.  Atentát na Putina rozpoutá světovou katastrofu: Věštec Irlmaier vidí světovou válku a zničenou Prahu Číst více Bod zlomu na Blízkém východě Nejdůležitější věštby se ale vždy týkají celosvětového vývoje a možných válečných rizik. Tomu se nevyhýbá ani Jemima Packington, která hovoří o změně režimu ve většině vyspělých světových civilizací, zvláště tam, kde by to čekal jen málokdo. Pro Blízký východ má pak vizi bodu zlomu, který dá chodu dalších událostí docela jiný směr. Smrt vůdce bude jen začátek Pro globální politiku by měla být rozhodující také nečekaná smrt jednoho z největších světových vůdců. Který by to měl být, se můžeme jen dohadovat, upřímně řečeno kandidátů, o jejichž zdravotním stavu se již delší dobu spekuluje, je více. Každopádně jeho odchod může vyvolat velké problémy a turbulentní změny v celém světě včetně Evropy a měli bychom se na ně připravit. Zdá se, že pokud se Jemiminy předpovědi jen zčásti vyplní, budeme mít plnou hlavu nových starostí. A tak doufejme, že se ze všech problémů dostaneme relativně snadno, i když to jistě bude na pováženou.  Chřestové obrazce Jak vlastně Jemima svoje předpovědi získává? Podle svých vlastních slov pro BBC zkrátka vyhodí chřestové výhonky do vzduchu a podle toho, jak dopadnou, předvídá budoucnost. „Stonky chřestu vytvářejí vzory, které jsem schopna interpretovat,“ uvedla Packington. „Když zelenina dopadne, celkový obrázek představuje symboly i písmena abecedy, které používám k předpovědím,“ vysvětlila. V rodině není první ženou, která má podobné věštecké schopnosti. Již v minulosti se k takovému umění klonila její teta, ale ta používala tradičnější čajové lístky. Podle rodinné tradice byly i její předpovědi poměrně přesné. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Generál Šedivý varuje před střetem USA a Číny. Předpověď temné budoucnosti.

Čas načtení: 2024-09-02 08:03:02

Škola základ života. Bere si inspiraci z vesnice a myslí na budoucnost. Vyrostla ze dřeva

Škola má děti připravit na budoucnost. A to je přesně ten důvod, proč je i nová škola ve francouzském Heudebouville sama na budoucnost připravena. Materiálem, moderní architekturou, designem růstu. Všechno to ale rozebereme postupně.

Čas načtení: 2025-03-13 09:34:00

HUAWEI eKit představuje více než 20 supermoderních produktů pro inteligentní transformaci MSP

Barcelona (Španělsko) 13. března 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - HUAWEI eKit vzbudil na veletrhu Mobile World Congress (MWC) 2025 pozornost mimořádnou prezentací produktů s názvem Poznejme nové obzory a vytvářejme společně lepší budoucnost (Explore New Horizons and Create a Better Future Together). Na akci bylo představeno více než 20 distribučních produktů určených pro devět klíčových odvětví, jako jsou kanceláře, pohostinství a vzdělávání. HUAWEI eKit si klade za cíl podpořit digitální a inteligentní transformaci malých a středních podniků (MSP) a podpořit u nich efektivní růstové strategie prostřednictvím neustálých produktových inovací.Malé a střední podniky stále více vyhledávají vysoce výkonné a inteligentní produkty. HUAWEI eKit vychází těmto požadavkům vstříc a uvádí na trh více než 20 nových produktů z různých oblastí. V oblasti datových přenosů představuje portfolio Huawei eKit zařízení eKitEngine AP572 a AP673E pro vysokou hustotu pokrytí Wi-Fi 7 v učebnách i velkých konferenčních místnostech. Kromě toho nově nabízí také přepínač eKitEngine S310 s rychlostí 2,5 Gbit/s, plně optickým přístupem a PoE na všech 48 portech, který je určen pro středně velké areály, jako jsou školy a business hotely. Další novinkou společnosti Huawei je pak cenově výhodný firewall s umělou inteligencí eKitEngine USG6000F-S. V oblasti MiniFTTO přináší HUAWEI eKit optický přístupový bod (AP) Wi-Fi 7 typu tři v jednom eKitOptix F700D, AP Wi-Fi 7 nové generace eKitOptix FG736, efektivní SSD disk eKitStor Xtreme 200E a přenosné úložné zařízení eKitStor Shield 210, které je proslulé svým výjimečným výkonem a nejmodernějšími bezpečnostními prvky. Na poli inteligentní spolupráce přináší HUAWEI eKit na trh zařízení IdeaHub S3, které zcela mění představy o špičkových konferenčních přenosech díky profesionální 4K kameře, vysoce věrnému kinematografickému zvuku a pokročilým funkcím umělé inteligence. Tyto produkty nabízejí malým a středním podnikům širokou škálu řešení pro specifické scénáře s vynikající údržbou, čímž podporují bezproblémovou digitální transformaci a urychlují rozmach podnikání.HUAWEI eKit dále vylepšuje své řešení pro kancelářské sítě malých a středních podniků, aby lépe odpovídaly potřebám odvětví. Nové a vylepšené řešení nyní obsahuje kombinaci portů 2,5GE s vysokou hustotou a Wi-Fi 7, a to vedle stávajícího základního Wi-Fi 6 a nákladově efektivního přepínače podporujícího porty GE i 2,5GE. Navíc dokáže podporovat 120 souběžných HD videokonferenčních streamů s nulovým zpožděním, a nabízí tak malým a středním podnikům pokročilejší možnosti. Kromě toho aplikace HUAWEI eKit a SME Network Center (SNC) představily nové funkce, jako je zjednodušené řešení problémů 2.0 (simplified troubleshooting 2.0) a zjednodušené rozšiřování, což zlepšuje celkovou efektivitu údržby pro instalátory.Do budoucna hodlá HUAWEI eKit spolupracovat na celosvětové úrovni s cílem podporovat inovace a zkoumat trendy v oblasti nových komunikačních technologií. Společnost Huawei se zaměří na vývoj nových produktů a řešení založených na scénářích a bude i nadále nabízet robustní podporu malým a středním podnikům a připravovat půdu pro inteligentní budoucnost.Veletrh MWC Barcelona 2025 se konal od 3. do 6. března ve španělské Barceloně. Společnost Huawei zde představila své produkty a řešení na stánku 1H50 v hale Fira Gran Via 1.V roce 2025 se můžeme připravit na rychlejší komerční zavádění 5G-Advanced, přičemž umělá inteligence pomůže operátorům přetvořit své podnikání, infrastrukturu i provoz a údržbu. Společnost Huawei navíc aktivně spolupracuje s operátory a partnery po celém světě na urychlení přechodu k inteligentnímu světu.Více informací najdete na adrese https://carrier.huawei.com/en/events/mwc2025.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2639874/image_986294_12082213.jpg KONTAKT: hwebgcomms@huawei.com

Čas načtení: 2024-12-23 18:17:24

Vegetariánské Vánoce: Slavnostní menu bez masa

Sezónní potraviny Pokud chcete vyzkoušet něco jiného k vánoční večeři, nechte se inspirovat aktuální sezónou. V zimě toho sice u nás moc neroste, ale řada potravin se dováží z Evropy, kde dozrávají i v zimním období. Klasikou jsou brambory a kořenová zelenina. Dobře skladované potraviny vydrží až do zimy, proto si i na Vánoce můžete dopřát lokální suroviny. Dále se nabízí kapusta, červená řepa či zelí. Z ovoce pak hlavně jablka a hrušky, případně jiné sušené ovoce. S nabídkou v obchodech si ale můžete klidně dopřát i něco exotičtějšího. Nicméně pokud zvolíte sezónní lokální suroviny, můžete tak uvařit skvělé menu za příznivou cenu. Buďte kreativní Pokud se rozhodnete pro přípravu netradičního menu, nebojte se experimentovat. Můžete vyzkoušet něco nového – jinou kuchyni či suroviny, se kterými běžně nevaříte. Namísto řízku si můžete osmažit květák. Nebo vyzkoušejte něco úplně jiného. Receptů je spousta, stačí si jen vybrat, na co máte chuť. Náhrada masa Pokud si nedokážete představit slavnostní tabuli bez typického jídla, můžete si ho připravit ve vegetariánské variantě. V dnešní době se nabízí rozmanité alternativy masa z rostlinných surovin. A jestli netoužíte po něčem, co maso připomíná, vsaďte na luštěniny. Ty obsahují spoustu bílkovin a lze z nich připravit rozmanitá jídla. Nejen k vánočnímu vaření přijde vhod exkluzivní sada nádobí, s tou hravě připravíte perfektní menu o několika chodech. Tradiční menu s obměnou Pokud máte rádi tradice, můžete si připravit bramborový salát a namísto řízku či kapra zvolit něco jiného. Místo ryby si můžete připravit třeba hlívu. Tu lze marinovat a obalit nori řasou. Díky tomu bude chuť připomínat rybu. Pak ji stačí jen obalit v trojobalu a osmažit. Nebo vsaďte na bezmasý recept – houbový kuba je klasikou. Základem jsou houby a kroupy, obejdete se tak bez masa i různých náhražek. A pokud houby nejsou to pravé pro vás, můžete si připravit placičky z ovesných vloček a celeru. Ty stačí dochutit sójovou omáčkou a rybím kořením. Pro rybí chuť můžete přidat i nori vločky. Pak už stačí jen zahustit strouhankou, tvořit placičky, obalit ve strouhance a osmažit. Nebo můžete celer jen tak nakrájet na plátky, okořenit, obalit v trojobalu a osmažit. Správně zvoleným kořením můžete různým surovinám dodat chuť ryby. Namísto klasických řízků si můžete připravit sójový řízek. Stačí koupit sójové plátky a připravit je obdobně jako klasický řízek. Postup je trochu složitější, ale odmění se vám skvělou chutí. Vegetariánské pokrmy Pokud nechcete připravovat tradiční menu bez masa, nabízí se spousta jiných receptů na skvělá jídla, která si můžete na Vánoce vychutnat. Přinášíme vám pár tipů, co připravit na slavnostní večeři. Ořechová pečeně Tento pokrm se podobá sekané, ale obsahuje ořechy, zeleninu a houby. Nabízí tak spoustu skvělých chutí. Pro přípravu přijde vhod velká wok pánev, ve které vše snadno smícháte. Suroviny: 300 ml zeleninového vývaru, 200 g hub, 150 g ořechů, 100 g strouhanky, 100 g červené čočky, 100 g chedaru, 3 vajíčka, 2 řapíky celeru, 2 stroužky česneku, 1 velká mrkev, 1 červená paprika, 1 velká cibule, 1 lžíce olivového oleje, 2 lžíce rajčatového protlaku, 15 g másla, 1 lžička oregana, 1 lžička uzené papriky, hrst listové petrželky. Postup přípravy: Na pánvi rozehřejte olej a máslo, osmahněte nakrájenou cibuli a řapíkatý celer. Poté přidejte nakrájené houby a česnek a nechte změknout zhruba 10 minut. Poté přidejte nakrájenou papriku a nastrouhanou mrkev, nechte pár minut změknout. Dochuťte oreganem a paprikou. Přidejte červenou čočku, rajčatový protlak a vývar. Vařte zhruba 25 minut, aby čočka absorbovala tekutinu. Troubu předehřejte na 180 °C. Směs nechte trochu vychladnout. Poté přidejte strouhanku, směs nasekaných ořechů, nastrouhaný chedar a nasekanou petržel. Dochuťte solí a pepřem. Vše dobře promíchejte a dejte do formy vyložené pečicím papírem. Přikryjte alobalem a pečte 30 minut. Poté formu odkryjte a pečte ještě 20 minut. Jakmile máte hotovo, můžete pečeni nakrájet na plátky a podávat. K podávání se hodí rajčatová omáčka, jako přílohu můžete zvolit brambory, kaši nebo zeleninu. Vegetariánský wellington Pro slavnostní příležitosti se skvěle hodí wellington, i ten si přitom můžete připravit bez masa. Suroviny: 500 g dýně (butternut), 500 g hub, 500 g listového těsta, 200 g strouhanky, 150 g vařených kaštanů, 150 ml smetany, 6-8 vařených řep, 2 šalotky, 3 stroužky česneku, 1 vajíčko, 2 lžíce olivového oleje, špetka šalvěje, muškátový oříšek na strouhání, 1 lžičku sezamových semínek. Postup přípravy: Troubu předehřejte na 200 °C. Rozkrojenou dýni potřete olivovým olejem, přidejte šalvěj. Pečte 25 minut. Mezitím rozehřejte lžíci olivového oleje v pánvi a osmahněte nakrájené šalotky. Poté přidejte nakrájené houby a smažte zhruba 15 minut do změknutí. Přidejte nakrájený česnek, šalvěj a osmahněte. Poté přimíchejte smetanu. Nechte zredukovat. Jakmile jsou houby hotové, přidejte strouhanku, nakrájenou hotovou dýni a kaštany. Ochuťte nastrouhaným muškátovým oříškem a dalším kořením dle chuti. Směs nechte zchladnout. Mezitím si připravte plát listového těsta. Na něj navrstvěte směs hub a dýně, na okrajích si nechte místo pro následně zabalení. Doprostřed umístěte uvařené řepy. Ty pak zabalte do těsta a vytvořte hezkou rolku. Wellington položte spojem dolů, okraje dobře spojte. Pak už jen stačí potřít rozšlehaným vajíčkem a posypat semínky. Pečte zhruba 45 minut dozlatova, před podáváním nechte 10 minut odpočinout. Tyto dva pokrmy mají slavnostní nádech a skvěle se tak hodí k vánočnímu menu. Ať už se rozhodnete pro tradiční menu v provedení bez masa, nebo zkusíte něco nového, na e-shopu Tescoma.cz najdete kvalitní vybavení, se kterým vám vaření půjde lépe od ruky.

Čas načtení: 2024-11-25 15:49:33

Jak si připravit kasinový brunch: Pokrmy pro pohodový den u hraní online kasinových her

Jak si připravit kasinový brunch: Pokrmy pro pohodový den u hraní online kasinových her redakce Po, 11/25/2024 - 15:49 Ostatní - Jídlo a Nápoje Klíčová slova: https://zahranicneonlinekasina.com/ https://mezinrodnonlinecasino.com/nemecke-online-casino nízký vklad 1 EURO Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Skvělým nápadem je udělat si skvělý kasinový brunch. Tak spojíte lahodné chutě s pořádnou dávkou adrenalinu. Stačí si připravit pokrmy, které vás nejen zasytí, ale i zahřejí na srdci, čímž nejen posilníte vaši koncentraci při hře, ale i zvýšíte dávku zábavy, kterou zažijete. Radost vám udělá nejen casino s minimálním vkladem, které láká své hráče a zákazníky na nízký vklad 1 euro, ale i jídlo, které potěší vaši duši jen za 1€ vkladové investice. Říkáte si jak na to? To se hned dozvíte! V dnešním článku vám totiž poradíme, jak si připravit ten nejlepší kasinový brunch, díky kterému bude váš den dokonalý. Jak si naplánovat dokonalý kasinový brunch? Naplánovat si dokonalý kasinový brunch nemusí být vůbec složité. Klíčem je, abyste z toho měli radost a příprava vám nezpůsobovala stres. Je to vůbec možné? Určitě ano! Nejprve je potřeba zvolit vhodný čas. Brunch si rozhodně neplánujte na den, ve kterém musíte do práce nebo ve kterém máte jiné plány. Nejvhodnější je zvolit den, kdy máte volný čas a netíží vás žádné povinnosti. Většinou se brunch podává kolem 10. až 11. hodiny - tento čas je totiž takovým mezníkem mezi snídaní a obědem. Například v Německu jsou tzv. brunch události celkem běžné, na což poukazuje kdejaké nemecke online casino. Nevěříte? Zkuste se podívat sami na a uvidíte že, na světě Česká republika není jedinou zemí, ve které je brunch skvělým způsobem, jak si zpříjemnit kasinovou hru.     https://mezinrodnonlinecasino.com/nemecke-online-casino Dalším klíčovým aspektem funkčního naplánování brunche je volba vhodného prostoru pro podávání jídla. Nejvhodnější je prostorný jídelní stůl nebo pohodlná sedačka s velkým konferenčním stolem. Důležité je, aby byl dostatek místa jak na jídlo a nápoje, tak i na vás a vaše pohodlí. Nebojte se i přivodit si příjemnou atmosféru dekoracemi s kasinovým námětem, svíčkami nebo světýlky. A v neposlední řadě je také potřeba myslet na přípravu předem. Jak již bylo řečeno, brunch se podává kolem 10. hodiny. Pokud jste ranní ptáče, nebude vám vadit skočit brzy ráno do obchodu. Pokud tomu tak ale není, je vhodné si nakoupit potřebné suroviny nějaký čas předem. V případě že byste raději měli vše uvařené a nachystané předem, zvolte pokrmy, které vydrží dlouho čerstvé - třeba quiche nebo brownies. Tak se můžete daný den ráno věnovat pouze krátké přípravě a hurá na kasinový brunch! A v neposlední řadě je také potřeba myslet na přípravu předem. Jak již bylo řečeno, brunch se podává kolem 10. hodiny. Pokud jste ranní ptáče, nebude vám vadit skočit brzy ráno do obchodu. Pokud tomu tak ale není, je vhodné si nakoupit potřebné suroviny nějaký čas předem. V případě že byste raději měli vše uvařené a nachystané předem, zvolte pokrmy, které vydrží dlouho čerstvé - třeba quiche nebo brownies. Tak se můžete daný den ráno věnovat pouze krátké přípravě a hurá na kasinový brunch! Inspirace pro menu: Pokrmy, které zachutnají každému hráči Už jste si vyhlédli nějaké zahranicne online casino, na které se těšíte, až si ho vyzkoušíte a na https://zahranicneonlinekasina.com/ už máte vytipované hry, které nejsou jen pre slovenských hráčov, ale jediné co chybí, je nějaké dobré jídlo? Tajemstvím je připravit pokrmy, které nejsou nějak časově náročné, jsou velmi chutné a snadné na přípravu. Vyzkoušejte známé a ověřené recepty, aby vám dobrou náladu nezkazilo třeba trápení s nepovedeným vařením. Slané pokrmy Quiche Lorraine Quiche Lorraine je výborný francouzský koláč, plněný slaninou, sýrem a vejci a skvělou volbou, jelikož je snadný na přípravu a navíc je nutričně výživný. Dlouho vám vydrží, a proto se z jeho chuti můžete radovat déle než pár dní. Mini sendviče Tady je výhodou, že si můžete nakombinovat chutě, které máte nejraději, ať už je to šunka, sýr, salát nebo uzený losos, záleží na tom, co chutná nejvíce vám. Jsou velmi lehké na přípravu a skvělou volbou, pokud budete přípravě brunche věnovat čas ráno. Nachos se sýrovou omáčkou Jde o klasický snack, který je hvězdou každé party nebo společnosti lidí. Přidejte ještě třeba guacamole nebo rajčatovou pikantní salsu a máte o chuť a zábavu postaráno. Sladké pokrmy Croissanty a jiné sladké pečivo Sladké pečivo se trefí do chutě snad každému. Navíc stačí ráno zajít do nějaké oblíbené pekárny a vybrat si, na co zrovna máte chuť. Ovocné saláty Chtěli byste začít svůj den trochu zdravěji? Pak není nad to udělat si lahodný ovocný salát. Zvolte ovoce dle vašeho výběru nebo podle sezóny, nakrájejte ho na malé kousky a promíchejte. Brownies Brownies je klasický dezert, který je sice snadný na přípravu, ale který uchvátil lidi po celém světě. Jako lehoučký a lahodný chod k vašemu brunchi a ke kasinovému hraní je tento sladký pokrm jasnou volbou. Nápoje, které zaženou žízeň a zpříjemní den To by nebyl brunch, kdyby nebyl doplněný o skvělé nápoje, které vám nejen dodají hydrataci, ale i povzbuzení. A jaké nápoje jsou pro brunch typické? Káva, která je perfektní pro ranní nastartování a která vám pomůže udržet pozornost při hraní. Domácí ledový čaj vás pořádně osvěží a potěší vaše chuťové pohárky. Smoothie, které je díky svému obsahu ovoce a jogurtu skvělým způsobem dodání potřebných živin a vitamínů. A jednoduše voda s citronem nebo mátou, která je ideální pro celodenní pití a která vás po celou dobu udrží svěží. Užijte si svůj lahodný kasinový brunch Kasinový brunch je skvělým způsobem, jak spojit relaxaci, skvělé jídlo a vzrušení z online her. Pokud si brunch správně naplánujete, přinese vám zábavné a příjemné okamžiky, a kdo ví, třeba se z kasinového brunche stane vaše nová nová tradice, na kterou se budete pokaždé těšit. Nechte se inspirovat našimi tipy a připravte dokonalý brunch k vašemu online hraní, na který budete dlouho vzpomínat! Přidat komentář Fotografie: pixabay.com Taky si rádi někdy odpočinete v pohodlí domova, nemáte nic na práci, žádné povinnosti a těšíte se, až si konečně užijete své volné chvíle u skvělého online kasina a říkáte si: Jediné co vám chybí k naprosté spokojenosti je pořádné a lahodné jídlo!

Čas načtení: 2025-03-10 11:11:37

Jak připravit dokonale křupavé hranolky v horkovzdušné fritéze?

Jak připravit dokonale křupavé hranolky v horkovzdušné fritéze? redakce Po, 03/10/2025 - 11:11 Okopaniny 1 - 1000 Kč Lehké 10 až 30 minut Klíčová slova: jak připravit zdravé hranolky hranolky z horkovzdušné fritézy recept na křupavé hranolky Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Dejte si záležet při výběru brambor i přípravě Horkovzdušná fritéza, tak jako každý jiný spotřebič, sama o sobě neumí zázraky. Je nutné vědět, jak s ní pracovat a u hranolků pak také, jaké brambory zvolit, aby byl výsledek takový, jak si ho představujeme. K přípravě hranolků bychom měli volit moučné odrůdy brambor s nižším obsahem vody. Poté, co je nakrájíme na hranolky, je důležité propláchnout je ve studené vodě, a to proto, abychom odstranili škrob. Výborné je před použitím fritézy hranolky chvíli povařit v osolené vodě. Pro dosažení křupavosti je dobré přidat do vody lžičku sody bikarbony. Tím dojde ke zvýšení pH vody. Povrch brambor se stane křehčím a křupavějším, vaření probíhá rovnoměrněji, brambory se také méně lepí k sobě. Dokonce i zlatavá barva bude hezčí díky vyššímu pH vody. Povrch bude křupavý a uvnitř budou hranolky hezky jemné. Na fritézu pomalu Aby byly hranolky z fritézy TOP, je nutné použít přiměřené množství oleje, takže 1 – 2 lžíce na porci. Pozor i na správné naplnění koše fritézy, tedy nepřeplnit jej. Jen tak bude mít horký vzduch možnost rovnoměrně opéct každý hranolek. Během přípravy můžete hranolky několikrát v koši protřepat, aby se propekly ze všech stran. Stejně tak nespěchejte se smažením samotným. Nejlepší je nastavit fritézu na teplou kolem 180 – 200 °C. Smažení hranolků při ní trvá asi 18 minut. V případě, že ke konci sažení nejsou hranolky správně křupavé, můžete přidat teplotu nebo je nechat ve fritéze o trochu déle. I závěr je důležitý. Solení hranolků provádíme hned po vyndání z fritézy, kdy je přesypeme do mísy a raději méně, než více posolíme a v míse je „proházíme“. Je lepší postupné přisolování, než přesolení. Jestliže budete postupovat dle našich rad, jistě se vám hranolky z horkovzdušné fritézy dokonale povedou. Přidat komentář foto pixabay.com text redakce V posledních letech se stalo trendem připravovat si pokrmy zdravěji, a to i tam, kde jsme dříve používali běžnou fritézu či obyčejný pekáč s olejem vložený do trouby. Smažené pokrmy jsou chutné, ale ne zdravé. A právě horkovzdušná fritéza nabízí řešení. S ní lze připravit jídla chutná a zdravější, a to i v případě, že přijdou na řeč oblíbené hranolky. Jak je ale připravit, aby byly lahodné a křupavé a chutnaly i těm nejnáročnějším strávníkům – větším dětem?

Čas načtení: 2019-11-04 06:32:26

Michael Kocáb: Komunisté v listopadu 1989 promarnili šanci k vnitrostranickému puči

Michael Kocáb a Oskar Krejčí, dva protagonisté politické aktivity, která v mnohém formovala vývoj v listopadu 1989, se sešli v redakci Literárních novin. Aby vzpomínali, diskutovali, souhlasili spolu i nesouhlasili. A také aby upozornili na knihu, kterou o tomto vzrušeném období sepsal Michael Kocáb. Debatu moderoval vydavatel Literárních novin Miroslav Pavel.    Pavel: Scházíme se poprvé po třiceti letech. Trochu jsme zestárli, ale paměť nám pořád slouží. Jaké máte právě teď pocity?   Kocáb: Potvrzuji, že se opravdu vidíme po třiceti letech. S Oskarem jsem se poprvé sešel letos v únoru, když jsem si potřeboval upřesnit některé události do své nové knihy Vabank. Kniha mění v mnoha ohledech paradigma výkladu toho, co se vlastně dělo před a po 17. listopadu, a mé pocity jsou proto následující – napjaté očekávání, jak to odborná veřejnost přijme. S Oskarem jsem spolupracoval na fakticitě a v mnohém jsme se shodli. Ale pokud by se někomu zdálo, že jsme přijali nějakou společnou interpretaci, tak říkám: Ne. Nic takového neexistuje. Považoval jsem za důležité o tehdejších událostech s ním diskutovat, protože to byl jediný člověk protistrany, který u toho byl bezprostředně se mnou a s Michalem Horáčkem, přičemž my, jako MOST jsme se synchronizovali s Jiřím Křižanem a Václavem Havlem. Pak samozřejmě premiér Adamec, ale toho zapojil naplno do hry Oskar Krejčí. A potom ještě vy a několik lidí z úřadu vlády, naštěstí žijících, kteří mohou potvrdit, že to probíhalo přece jenom trochu jinak, než se traduje. Mám na mysli dobu, než zapnul Hanzel magnetofony, což bylo až při prvním setkání Adamce a Havla v Obecním domě, 26. listopadu. V té době ale bylo už leccos velmi zásadního odehráno.   Pavel: Pochopitelně se všechno v listopadu 89 odehrávalo v nějakých souvislostech – i mezinárodních. Vliv mělo i to, co se dělo v ostatních tzv. socialistických zemích. Ale to vůbec nevylučuje, že významnou roli sehráli lidé v tehdejším Československu.   Krejčí: Diskutovalo se o tom i v uplynulých třiceti letech. Jaká byla vlastně role Kocába a Horáčka? Na první pohled je málo viditelná. Byli to lidé, kteří běželi před frontou. Byli takříkajíc v týlu nepřítele. Výsledek se pak zdál samozřejmý. Ale někdo musel ten most připravit. My, co jsme byli na vládě, jsme byli v nějakých pozicích a měli jsme na výběr, jestli tímto směrem půjdeme, či nikoliv. Ale Kocáb s Horáčkem se museli sami rozhodnout a vyběhnout ty schody během několika dní. Platí jednoznačně, že ta geopolitika změnu předurčila, ale formu, tu tomu dal MOST.   Kocáb: Jakou úlohu v tom hrálo ÚV KSČ, zpravodajské služby, Sovětský svaz – to je něco, co ještě není úplně rozklíčováno. A některé články, které v poslední době vycházejí, to paradoxně spíše ještě zatemňují. Snažil jsem se v knize chod událostí podepřít co nejjednoznačnějšími důkazy. Není tam mnoho interpretací, shromažďoval jsem hlavně dokumenty. Když něco komunisti dělali, říkali, nebo psali, tak jsem to přepsal jedna ku jedné. Aby mi pak někdo neřekl: To si takhle Kocáb myslí. Možná bude něco chybět, protože dokumentů jsou hory. Ale jsou tam například přímé výpovědi tehdejších komunistických vládců, přepsané magnetofonové záznamy z jednání OF a VPN, výpovědi přímých aktérů a také denní situační zprávy, tzv. DSZ, ministerstva vnitra a Státní bezpečnosti. Zajímavé bylo, že například mé vystoupení při zakládání Občanského fóra celkem přesně popsal zástupce náčelníka II. správy SNB Miroslav Chovanec už den poté. Docela by mne zajímalo, koho tehdy Státní bezpečnost v Činoherním klubu měla. Jednu věc jsem při studiu všech těch materiálů pochopil – a to klidně považujte za provokativní větu do začátku téhle besedy: Sametová revoluce se u nás odehrála proti vůli celého establishmentu – ÚV KSČ, Sboru národní bezpečnosti a armády. Některé složky už tehdy mohly mít svoje zájmy a mohly pracovat s náznaky, že socialismus se už dlouho neudrží, ale opakuji, bylo to proti vůli celého vedení státu. Komunisté měli připraveny akce Zásah, Norbert a Vlna a kdykoli je mohli zahájit. Proběhlo to i proti vůli KSSS, zejména jestřábů v ní, ale nakonec i proti vůli Gorbačova. Zachytil jsem, že řada tehdejších vlivných komunistů je přesvědčena, že Gorbačov chtěl všechno rozpustit. Že snad i cíleně pracoval na demontáži socialismu, či přinejmenším sovětského bloku. Nemyslím si to. Podle mého názoru jeho přestavba a glasnosť byl plán, jak právě udržet socialistický blok rozvolněním rigidního uzurpátorského zákonodárství a připuštěním částečné svobody slova i podnikání. Vše ale na bázi socialismu a při zachování vedoucí úlohy strany. Nejspíše usiloval o jakýsi derivát čínského řešení, jak ho dneska vidíme. A důsledným prosazováním svých reforem chtěl ubrat vítr z plachet opozici. Kdyby tehdy Jakeš, Honecker, Živkov – všichni ti mocipáni – na tu hru přistoupili a začali ve svých zemích urychleně realizovat zásady perestrojky a glasnosti, tak by to opozici přinejmenším oslabilo. Když si porovnáte principy perestrojky a například rané požadavky Občanského fóra, tak si je to v lecčems podobné. Mluvím ale jen o prvních požadavcích, pak jsme šli samozřejmě daleko dál. Revize sovětské intervence z roku 1968 se tehdy ještě v Gorbačovových úvahách neobjevila, ale rozvolnění článku o vedoucí úloze komunistické strany připuštěním voleb z více kandidátů, či umožnění soukromého podnikání, tedy alespoň v určitých mezích, už ano. Prosazoval i větší svobodu slova a Sověti propouštěli politické vězně. Kdyby tehdejší mocipáni ve východním bloku jeho taktický plán pochopili, tak si myslím, že se všechno mohlo odehrát i jinak. Jenže oni to nepochopili.   Pavel: Jenom drobnou poznámku. Modifikovat vedoucí úlohu strany v ústavě Československa, to už dostala za úkol komise ÚV KSČ, kterou řídil Marián Čalfa. Dávno před listopadem. Otázky rozvolnění ekonomických svobod, to všechno začala připravovat ještě Štrougalova vláda, který ale pak rezignoval v souboji s dogmatiky.   Kocáb: Ale pozor. Gorbačov už s tím přicházel od roku 1986 a stupňoval to.   Krejčí: V tomhle máš samozřejmě pravdu. Když to ale potom promítneš do těch dní v listopadu 89, tak už vidíš, že nás Gorbačov opravdu házel přes palubu.   Kocáb: To je to, v čem se nedohodneme…   Krejčí: Ale my jsme se přece dohodli na 17. listopadu, tehdy už nás hodil přes palubu.   Kocáb: Po 17. listopadu už to asi pomalu začal vzdávat, protože mu naši disidenti jeho plán zcizili a tehdejší vládnoucí komunisté se propadli do kataleptického stavu. Ale chtěl bych to dokončit. Rigidní vedení státu perestrojku nepřijalo. Gorbačov pravděpodobně zorganizoval, či alespoň podpořil první převrat – i když konkrétní důkazy jsem nenašel – ve východním Německu. Padl tam Honecker a byl nahrazen Egonem Krenzem. To nebyl reformní komunista – to byl jen mladší, padesátiletý, bývalý vůdce komunistické mládeže a od roku 1983 člen politbyra SED, takový Štěpán či Mohorita východního Německa. Čili klasický vnitrostranický převrat, který byl naplánován i v Československu. U nás se ale nepovedl, protože ho jeho osnovatelé zpackali a naši disidenti rychle zareagovali. Zaplať pánbůh. Tím se dostávám k naší sametové revoluci tak, jak jsem ji zažil já. V zorném poli iniciativy MOST, která začala pracovat už od září, se na straně tehdejšího establishmentu objevily tři čtyři postavy, které, dle mého názoru, pochopily, že jejich urputný boj o zachování socialistického zřízení musí mít tentokrát určitou mez: nesmí téct krev. Té už bylo v minulosti dost. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} MOST se netajil tím, že mu jde o demontáž tehdejšího politického zřízení, ale také opakovaně zdůrazňoval, že je nutné se vyhnout násilnému střetu. Na to slyšel v té době Oskar Krejčí a jeho nadřízený Adamec, předpokládám, že i vy. Vy jste byl také v tom klubu těch nejbližších. V tomto ohledu jsme měli společnou prioritu a i při nejzásadnějších politických bitvách jsme ji dokázali mít stále na zřeteli. Později se v tomto smyslu zapojil i Mojmír Zachariáš, velitel Západního vojenského okruhu a náčelník generálního štábu Miroslav Vacek. Při jednání s generálporučíkem Zachariášem – byl jsem za ním v Táboře s Václavem Klausem – jsem argumentoval zhruba v těchto intencích: „Pane generále, naše armáda nesehrála nikdy zásadně pozitivní roli. V roce 1939 to zabalila, v roce 1968 také a vrcholem vaší kariéry přeci nebude rozkaz ke střelbě do vlastních obyvatel, studentů? Tomu nevěřím.“   Pavel: To bylo dost brutální…   Kocáb: Takový výsledek jeho strmé vojenské kariéry v socialistickém systému musel být pro něj nepřijatelný a i jeho výraz tváře tomu napovídal. Nebyl nepřátelský. Generálu Zachariášovi podléhalo 85 procent pozemního vojska ČSLA a podle Varšavské smlouvy v případě konfliktu i střední skupina sovětských vojsk. Té velel sovětský generálporučík Eduard Vorobjov. Zachariáš byl tím, kdo měl spustit vojenskou akci Zásah, která by zbraněmi zastavila rodící se revoluci a vyhlásila stanné právo. Pro tuto akci by bylo vyčleněno v českých zemích a na Slovensku 9 345 vojáků, 575 automobilů, 130 obrněných transportérů, 155 tanků a 81 vozidel speciální techniky. Po zhruba dvouhodinovém jednání Zachariáš prohlásil, že on, pokud zůstane ve funkci, proti demonstrantům nezasáhne. A podepsal v tomto smyslu i komuniké. Následující den jsem již sám dorazil na generální štáb ČSLA a od jeho náčelníka, generálplukovníka Miroslava Vacka, jsem získal podobné ujištění. Vše detailně popisuji v knize Vabank. Byla však připravena ještě další akce – Norbert. Při té mělo být podle jmenného seznamu internováno 9 500 odpůrců režimu. Bylo soustředěno také asi sto odborných vojenských pracovníků pro akci Vlna – obsazení televize a rozhlasu v případě, že by se jejich pracovníci odmítli řídit pokyny státní moci. Mimochodem ten „hodný“ Gorbačov se těsně před svým pádem pokusil takovou akci realizovat tankovým útokem na televizní věž v litevském Vilniusu. Už první den bylo zabito 13 civilistů a cca 600 lidí bylo zraněno. U nás k tomu naštěstí nedošlo, protože sovětská armáda dostala od Gorbačova příkaz nezasahovat, pokud se hněv demonstrantů neobrátí proti ní samotné. To mně a Horáčkovi sdělil rada sovětské ambasády Vasilij Nikitovič Filipov, když jsme ho 28. listopadu navštívili s žádostí OF, kterou jsme s Horáčkem iniciovali, aby Gorbačov podniknul urychlené kroky ke stažení sovětské armády z Československa. Československá armáda však byla pod neustálým tlakem ministra obrany, armádního generála Milana Václavíka, který vykřikoval, že je třeba uvést do bojové pohotovosti armádu, Bezpečnost a milice a také, že „Kontra se nám vloudila už i do ústředního výboru“. A v této situaci stáli premiér Adamec a jeho poradce Krejčí, když po již více než dvouměsíčním jednání s iniciativou MOST koncipovali pro mimořádné zasedání ÚV KSČ dne 24. listopadu projev, ve kterém premiér silové řešení kategoricky odmítnul, a také z hlediska situace nejdůležitější generálové Vacek a Zachariáš, kteří nám nakonec slíbili, že akci Zásah nespustí, jakkoli ji předtím připravovali. Námitka, že ÚV KSČ přece silové řešení na tomto zasedání – 24. listopadu – vyloučil, obstojí jen částečně, protože vyloučil i nevyloučil. V nočním usnesení z téhož dne totiž stojí, že: „Vedení strany a státu nezvládlo tuto situaci“ a v neodkladných opatřeních tohoto usnesení ÚV KSČ „žádá příslušné orgány, aby při řešení současných společenských problémů nebylo použito mocenských prostředků, pokud nedojde k ohrožení života a zdraví lidí, majetku a narušení základu socialismu.“ Ovšem k narušení základu socialismu evidentně došlo a riziko, že mimořádná bezpečnostní opatření [MBO] mohou být realizována, tak přetrvávalo až do 19. prosince, kdy byla Federálním shromážděním potvrzena vláda národního porozumění. Poslední, byť chabý pokus o spuštění akce Zásah se objevil ještě 18. prosince. Projednával jsem to s Miroslavem Vackem, tehdy už s ministrem obrany, a armáda poté vydala uklidňující stanovisko. Pokud někdo nevyjde s nějakými novými informacemi, tak já vidím tyhle čtyři lidi jako hrdiny protistrany. 10. prosince odstoupil prezident Husák i premiér Adamec a na scénu vstoupil Marián Čalfa, který se stal, dle mého názoru, pátým bývalým komunistou, který významně přispěl k sametovému průběhu naší revoluce. Že právě Oskar Krejčí pro něj napsal návrh programového prohlášení vlády národního porozumění, stojí za zamyšlení. Komunistům to asi ještě nedocházelo, protože vše odhlasovali, jak bylo jejich zvykem – jednomyslně. Ale 19. prosinec je dnem, kdy byly ve vládním prohlášení položeny základy příštího, již nesocialistického uspořádání státu a navržen jako příští prezident Václav Havel. Přitom tam seděli všichni – Biľak a další normalizátoři z ÚV KSČ. Tedy já nevím, jestli nešel Biľak při hlasování na záchod, nebo neutekl zadním vchodem, ale poslancem byl. To byla prostě epochální věc. A Gorbačov jenom koukal a zjišťoval, že jeho docela chytrý nápad s přestavbou nevyšel, že nepadnul na úrodnou půdu a nezbylo mu nic jiného než postupně vyklízet pozice. Nakonec všechno prohrál a ještě je podezříván z úmyslného rozvratu sovětského impéria. Když teď udělám střih na konec roku 1990, tak v čele všech zemí socialistického bloku stáli bývalí prorežimní komunisté: Jaruzelski, Krenz, Szűrös, Mladenov a později i Iliescu. Jedinou výjimkou byl antikomunista Havel. Říkají o nás, že jsme byli poslední, ale zato jsme byli nejradikálnější. A pak tu byl ještě generál Vorobjov, který ze všech sil napomáhal rychlému průběhu odsunu sovětské armády. Sametová revoluce nemohla skončit, dokud jsme byli okupovanou zemí. Okupace skončila 30. června 1991 a v srpnu 91 se odehrál protigorbačovský puč. Za pouhých šest týdnů. Byla to dějinná skulina, kterou jsme proklouzli. Obrovskou odhodlaností našich občanů. Kdyby tam nebyly ty statisíce v ulicích, nedokázali bychom to. Dynamikou studentů a herců, kteří jezdili po celé republice, roznášeli informace a podněcovali naše občany k odporu. A řízením Občanského fóra, Veřejnosti proti násilí a také MOSTu a dalších organizací. Takhle to vidím já.   Pavel: Budu na to reagovat ad hoc. Iniciativa MOST je datována do září 89. Chtěl bych říci, že jsme se na vývoj událostí začali s Oskarem postupně připravovat už od května 89. Adamec mne tehdy poslal do Moskvy, abych zjistil, co vlastně ti Rusové chtějí. Po návratu jsem mu sepsal krátkou zprávu, jejíž podstatou bylo, že perestrojka otevírá všechny potlačované problémy v Sovětském svazu a že to nedopadne dobře. A že se musíme začít starat sami o sebe.   Kocáb: S tím plně souhlasím.   Pavel: Proto moje hodnocení Gorbačova není tak pozitivní. Připadá mi jako takový typický ruský intelektuál. Omámený svými vlastními idejemi a představami. Ale mám pocit, že ztratil cit pro politickou realitu, neuvědomoval si všechny politické souvislosti. U něj to všechno bylo o to složitější, že zastupoval jednu ze dvou supervelmocí.   Kocáb: To, co říkáte, mi zapadá do mozaiky, že on byl podobně konsternován jako ÚV KSČ u nás. Přečetl jsem stenografický záznam mimořádného zasedání ústředního výboru 24. listopadu 1989 a pochopil jsem, že vedoucí komunisté byli zcela bezradní. Děsili se nastalé situace a nevěděli, co dělat. Pro Gorbačova pracovala komise, vedená tajemníkem Jakovlevem, která měla připravit scénáře vývoje v tzv. socialistických zemích po pádu Berlínské zdi, možná už předtím. Myslím, že když naplánovali a úspěšně provedli odstavení Honeckera v NDR, tak podobnou akci měli připravenou i pro Československo. Podle některých zdrojů to mělo proběhnout už 21. srpna. Dokonce měl při přeplavání Vltavy umřít student, k čemuž pak ale nedošlo. Dalšími možnými daty byl pak 17. listopad a 10. prosinec. Ale už v září se objevuje od poradce Gorbačova Šachnazarova varovný vzkaz Oskaru Krejčímu a mluvčí Gorbačova Gerasimov zase prozradil německým novinářům, že 17. listopadu bude na Národní třídě mrtvý student. Jsem přesvědčen, že 17. listopadu proběhla poslední velká ingerence ze strany Sovětského svazu do našich záležitostí a znovu opakuji: už v září dostal Oskar ze sovětské strany varování, pokud něco neuděláte, poteče krev. Štěpán později tvrdil, že 16. listopadu měl telefon z Ruska, kde byl víceméně vyzván, aby se připravil na převzetí moci. To ovšem může být fabulace, Štěpánovi se nedá moc věřit. Tím „vyvoleným“ mohl být i Adamec, mohl to být i Hegenbart, Mlynář, či kdokoli další. To už je celkem jedno. Brutální zásah na Národní třídě a „mrtvý“ student měl posloužit k tomu, aby se hned ten večer ozval nějaký z hlediska Moskvy nezatížený komunista a burcoval: Podívejte se na tu Jakešovu nepoučitelnou kamarilu, v Mezinárodní den studentstva nechá zmlátit naše děti na Národní třídě. Ale tuto příležitost k vnitrostranickému puči komunisté promarnili. Místo komunistů rozesílá tuto zprávu do světa Petr Uhl a Honza Urban volá Sacharovovi. Vzniká celosvětový humbuk a hněv občanů se obrací proti celé KSČ. Rusové se okamžitě stahují a odlétají, i když tady přímo 17. listopadu byli vysocí představitelé sovětských tajných služeb v čele se zástupcem předsedy KGB, generálem Viktorem Fjodorovičem Gruškovem. Údajně k podpisu smlouvy o spolupráci StB a KGB. To ovšem mohla být jen krycí legenda, bez které by to stejně nešlo.    Pavel: A přímo ve velíně zásahu na Národní byl přítomen sovětský generál, i když tam vlastně neměl co dělat…   Kocáb: To byl zase stálý představitel sovětské milice v ČSSR generál Teslenko z ministerstva vnitra SSSR. Seděl tam podle záznamů i JUDr. Kružík, zástupce 13. oddělení ÚV KSČ, Hegenbartův člověk, který tam také neměl co dělat. Potom na zasedání předsednictva ÚV KSČ 19. listopadu všichni „oblbují“ Jakeše, že se vlastně nic nestalo – Štěpán i Lorenc.  Toho stejného 19. listopadu dopoledne jsme s Michalem Horáčkem navštívili premiéra Adamce doma a tvrdili mu, že „poslední bitva vzplála“ a že by měl začít ihned jednat z opozicí. Adamec nám tehdy říkal: Hoši, 20–30 tisíc lidí, to nic není, to neznáte naše soudruhy, s tím se vypořádají. To by jich muselo být tolik, co v NDR, dvě stě tisíc, tři sta tisíc. Ale už za dva, za tři dny tam těch tři sta tisíc lidí bylo. Tehdy jsme už dva měsíce jednali s Oskarem Krejčím. Chápali jsme jeho pozici – byl komunistický ideolog a jen tak se bourání socialismu nezúčastní. Stejně tak Adamec, ten se nám vyznal z lásky k socialismu, dokonce i ke Gottwaldovi. To bylo až překvapující. Nepadá v úvahu, že by se komunistická strana vzdala své vedoucí role, říkal. Ale i já si myslím, že by se mělo udělat všechno proto, aby netekla krev, dodával. To byla jediná, ale dostatečně pevná spojnice mezi našimi antagonistickými tábory, či spíše disidenty na jedné straně a dvěma, ale za to mocnými komunisty na straně druhé. A tady začal Oskar cílevědomě působit jako mediátor. Měli jsme denní kontakty.   Krejčí: Je škoda, že knížka Michaela Kocába nevyšla před dvaceti lety. Je zajímavá i literárně. Spojuje několik žánrů, takže tam vzniká podle mne nový literární útvar. U jejího autora cítíš poprvé za těch třicet let snahu porozumět i druhé straně. Ta knížka nesoudí, ta knížka hledá. To je zásadní rozdíl proti produkci akademických pracovišť. Až Kocábova kniha vyjde, doporučuji zamyslet se nejen nad obsahem, ale také nad jejím přístupem. Autor zůstává na svých antikomunistických pozicích, neříká ale hned, že na druhé straně je každý zločinec a vrah. To je přístup, který je zcela neobvyklý v českém politickém prostředí. Pokud jde o roli Michaela Kocába, myslím si, že představuje skrytou tvář sametové revoluce. Byl vždy na čele pelotonu, vedl jej tam, kam měl mířit. Dokázal vytipovat nejcitlivější místa v politickém systému, která by mohla zastavit pohyb sametové revoluce, nebo ho dokonce zvrátit. Přicházejí s Michalem Horáčkem na úřad vlády řadu týdnů předtím, než se tam objevují fotografové a televizní štáby. A začínají vyjednávat. A nejenom to. Když už je na náměstích tři sta tisíc lidí, musela by přijít ke slovu armáda, na to policie už nestačí. A zase: Michael se odtrhne od pelotonu a jde za generály. A v době, kdy Občanské fórum řeší, zda bude prezidentem Dubček nebo Komárek, a tím jsi mne naštval nejvíc…   Kocáb: (smích)    Krejčí: …začne běhat s tím svým „Havel na Hrad“. V době, kdy my jsme si ještě myslili, že by to mohl být Adamec. Ale tím to nekončí. Doporučuji si tu pasáž v knize dobře přečíst. Sotva Michael dostane poslanecký průkaz, vyleze na tribunu parlamentu a navrhne nulitu smlouvy o pobytu sovětských vojsk v Československu.   Kocáb: A parlament to schválil a ještě mi to přiřknul jako iniciativní návrh poslance Kocába. Na to jsem byl fakt hrdý, i když musím dodat, že mne podpořila i řada dalších poslanců. Stále mi ale není zcela jasné, do jaké míry do sametové revoluce zasáhli Sověti, resp. zda to byly pro, či protigorbačovské kruhy. Ve své knize jsem to dal do Epilogu II, protože se jedná o hypotézy, na rozdíl od informací, které jinak kniha vesměs obsahuje.   Pavel: O jedné informaci jsme už mluvili a sice, že v tom štábu 17. listopadu byl představitel KGB.   Krejčí: Musím ovšem zdůraznit, že KGB nebyla monolitně jednotná organizace. Když se podíváte na pokus o převrat v Moskvě, tak v jeho vedení byli představitelé celostátního KGB, ale ruská část se postavila za Jelcina. Když se vrátíme k našemu 17. listopadu, byla tu prokazatelně skupina lidí z KGB, ale vůbec není jasné, k jakému křídlu patřila. Kdyby to byla skupina, která měla dlouhodobě na starosti Československo, tak si myslím, že by dokázala ten následný krok po Národní připravit lépe. Připravili manifestaci, ale chyběl ten druhý krok. To je to, co mne na tom mate. Proto si myslím, že tady chtěli spíš vyvolat chaos než připravit nějaký stranický puč.    Kocáb: A k čemu by jim ten chaos byl?   Krejčí: Podceňuješ hloupost v politice. Ta je hrozně tvořivá. Něco museli udělat a vznikl z toho takový bastard…   Pavel: Vrátil bych se ještě k pondělnímu zasedání federální vlády. Tehdy vznikla diskuse nad prohlášením vlády k demonstracím. Jediným, kdo podpořil vyvážený návrh Adamce, byl Marián Čalfa. Tehdy začala podle mého názoru růst jeho politická hvězda.    Kocáb: Vzpomínám si ještě na situaci po druhé demonstraci na Letné. Na OF zavolali z úřadu vlády, přišel jsem k telefonu a byl jsem požádán, abych tam co nejrychleji přišel. Přivedli mne do kanceláře, o které si myslím, že patřila Adamcovi, ale Adamec tam nebyl. Čekali tam dva Sověti. Jeden z nich se představil jako Šmeral, syn jednoho ze zakladatelů KSČ a jeden jako velitel moskevského okruhu KGB. Chtěli, abych jim zorganizoval kontakt s Václavem Havlem. Musíte mi ale povědět, o co jde, bez toho to neudělám. Řekli mi, že když to bude pokračovat takhle dál, dojde k rozvalu národního hospodářství, k omezení dodávek ropy a plynu ze Sovětského svazu, dojde k výpadkům proudu, problémům v dopravě, hromadění odpadků, k rabování, k lynčování a postupně se vám to úplně vymkne z ruky. Takže výhrůžka, nebo varování, ale co bychom měli dělat, to nesdělovali. Jen že chtějí mluvit přímo s Havlem. Neumožnil jsem jim to.   Krejčí: Neměli plán. Se sametovou revolucí jsou spojeny tři velké otázky. První, proč se režim, který čtyřicet let mohl dělat, co chtěl, během tří týdnů zhroutil. Druhá otázka je, jak se moc předávala, o tom se vlastně teď bavíme. A třetí otázka, nejenomže nezodpovězená, ale ani nepoložená. A v tom se asi budeme s Michaelem rozcházet. Pro něj končí sametová revoluce odchodem sovětských vojsk. Mně končí proměnou politické elity od té „Pravda a láska zvítězí…“ k privatizaci a divokému kapitalismu. Až tehdy se dotvoří nová mocenská elita. Ve všech bývalých socialistických zemích to proběhlo podobně. Romantici, kteří získali moc, ji z nějakého důvodu předávají oligarchům. U nás, myslím, není startem do této etapy ani malá, ani velká privatizace, ale zprivatizování Mladé fronty. To byl akt, který běžel zcela mimo zákon, a je tolerován. Pak následují další noviny. Co se v ten moment stalo? Informační zdroje, které sloužily spíše levicovým čtenářům, se od nich oddělují a stávají se mainstreamem hlásajícím podivný netolerantní liberalismus.   Pavel: To byl ale svým způsobem logický vývoj pod Mezinárodním měnovým fondem a podle washingtonského konsenzu… Musím říci, že mne také irituje ten rychlý rozpad systému. Je to svým způsobem poučení. A teď je jedno, že se to konkrétně vztahuje k rozpadu komunistického systému. Myslím, že se tam dají najít určité obecné rysy.   Kocáb: Dovolím si zformulovat určitou hypotézu. Já jsem pro potřeby své knihy zorganizoval – říkám tomu – tajemnou schůzku ve čtyřech. Byl tam jeden vysoký zástupce bývalé druhé správy Státní bezpečnosti, jeden bývalý tajemník městského výboru KSČ, který posílal lidové milice do Prahy, a pak je zase stahoval na žádost Miroslava Štěpána, zástupce tehdejší vlády a já. Slíbil jsem, že neprozradím jejich jména a za to jsem dostal poněkud otevřenější informace o tom, co tehdy skrytě probíhalo. Chtěl jsem se něco dozvědět o eventuální přípravě vnitrostranického puče a také, proč nedošlo alespoň k pokusu použít silové prostředky proti demonstrantům. Už Lidové milice by hodně zmohly, ale vojenský zásah by nás minimálně v první fázi revoluce pravděpodobně převálcoval. Po těch třiceti letech jsem je tlačil k tomu, aby mi už konečně řekli, jak to bylo. Identifikovali čtyři měkká centra odporu proti Jakešově politice: jedno kolem Hegenbarta, jedno kolem Štěpána, další kolem Adamce a jedno kolem Štrougala. Všichni jmenovaní by byli bývali schopni naplnit sovětskou představu o vnitrostranickém puči, ale byli na to příliš měkcí. A ozbrojený vnitrostranický puč u nás nemá žádnou tradici. Potřebuje to obrovskou dávku odvahy a tu nikdo neměl. Proč zůstala komunistická moc ležet na chodníku? Odpověď je poměrně jednoznačná. Došlo k totální dezorganizaci uvnitř jejich mocenských struktur. Václavík chtěl zásah a z hlediska komunistů měl pravdu. Adamec už byl v té době v podstatě na naší straně a po mimořádném zasedání ÚV KSČ ztratil podporu komunistů. V té knize najdete i zápisy o tom, jak ho nazývali. Možná ji dokonce ztratil dřív, protože Státní bezpečnost věděla o všech jeho krocích, tedy i o jeho vyjednávání s MOSTem. Štěpán nebyl schopen inteligentního postupu. Pravděpodobným okamžikem jeho nástupu k moci měl být den, kdy vystoupil v ČKD. Tam šel s tím, že se stane novou čerstvou silou. Místo toho ho vypískali. Husák i Štrougal už byli mimo a Hegenbart se hodil marod.   Krejčí: Myslím si, že je to ještě hlubší. Náš tehdejší systém měl zakódovanou jednu velkou chybu a sice iluzi o proměně člověka vlivem socialistických výrobních vztahů. Chtěli jsme vše ovládat výchovou a nadšením. Navíc jsme měli zakódovaný neúspěch z roku 1968.   Pavel: Navázal bych na Oskara. Myslím, že jedním z hlavních důvodů krize byla nevyřešená otázka roku 68 v komunistické straně. Jakákoliv reformní činnost narážela na tuto zkušenost. Navíc se komunistická strana prověrkami zbavila velké části kvalitních lidí, kteří mohli něco v politických a ekonomických kruzích přinést. Je to chyba KSČ, ale je to i chyba Sovětského svazu.   Kocáb: Byl jsem příliš daleko od toho, co se dělo v KSČ. Ale když to vezmu z toho praktického hlediska: čtyři nedůsledná centra odporu proti Jakešovi, neschopnost koordinace, ozbrojený puč nepřichází v úvahu. A pak už je tu jen KGB, pro nebo protigorbačovská, která si na sebe navázala několik jedinců. Ze Státní bezpečnosti nejspíše Lorence, Vykypěla a Bytčánka, z politiků možná Hegenbarta a několik dalších. Oni jediní byli schopni tuto akci pod přísným utajením spustit. Když si vzpomenu na to naše tajemné setkání čtyř, pak ten, který zastupoval StB, a ten, který představoval KSČ, současně vyslovili větu, která prý v té době mezi zasvěcenci kolovala: „Dvacet strejců do prdele a jedeme dál.“ A smáli se tomu souzvuku. Jeden z nich mi přímo řekl, že dostal nabídku od Štěpána na vysokou stranickou funkci, až puč bude proveden. Nebyl připravován československou stranou, ale někteří se jej účastnili. Tvrdím, a jsem v tom rozporu s Oskarem, že za tím byl spíše Gorbačov, který si myslel, že vyčistí ten Augiášův chlév na ÚV a pokusí se všechno ještě jednou zachránit přestavbou… V tom okamžiku jsem už musel vypnout magnetofon. Ne že bychom nemohli diskutovat ještě dlouho. A možná ještě budeme, protože to byla část našeho života.  {/mprestriction}  Zaznamenal Miroslav Pavel.

Čas načtení: 2022-03-25 15:03:47

Letíte do Egypta? Co vám v cestovce neřeknou, aneb na co se připravit, než vyrazíte

Letíte do Egypta? V dnešním článku se dozvíte, na co se připravit (zejména pokud se chystáte do Egypta poprvé), můj názor na plusy a mínusyPřečíst celé Příspěvek Letíte do Egypta? Co vám v cestovce neřeknou, aneb na co se připravit, než vyrazíte pochází z Jsem žena

Čas načtení: 2024-05-23 10:00:00

Jak si zpříjemnit domácí sledování sportu? Mezi Čechy roste zájem o domácí grily nebo výčepní zařízení

Praha 23. května 2024 (PROTEXT) - V letošním roce čeká české reprezentanty hned několik velkých sportovních událostí, na kterých budou bojovat o ta úplně nejvyšší umístění. Mnoho z nás už nyní v pohodlí domova společně s přáteli sleduje výkony českých hokejistů. Vrchol sezóny čeká také české fotbalisty a olympioniky. Dokonalé zpestření těchto společných sportovních zážitků zajistí třeba domácí gril či výčepní zařízení, o které podle maloobchodního prodejce DATART dlouhodobě roste zájem.Nedílnou součástí každého správného setkání s přáteli u sportu je kvalitní jídlo. To nejlepší si můžete v pohodlí domova sami připravit na domácím grilu. Ať už se jedná o steak, klobásky nebo třeba grilovanou zeleninu, čerstvé jídlo z grilu uspokojí každého sportovního fanouška. Podle Tomáše Zezuly, manažera produktového marketingu z DATARTu jsou dnes mezi zákazníky velmi oblíbené zejména přenosné elektrické grily. Na nich si můžete ty nejlepší pochoutky připravit takřka kdekoliv – na terase, na balkónu nebo při nepřízni počasí v teple domova.Od dříve populárních plynových grilů se pak lidé stále častěji vrací ke klasickým grilům na dřevěné uhlí. "Je to takový návrat do minulosti. Správně ugrilované maso si lidé často spojují s klasickým ohněm, s žárem. Grilování na dřevěném uhlí navíc dodá jídlu specifickou chuť a vůni, která pro mnoho z nás ke grilování neodmyslitelně patří. Plyn nebo elektřina jen stěží dokáže nahradit kouzlo živého ohně," popisuje Tomáš Zezula.Zahradní grily si v DATARTu můžete pořídit už od několika stovek korun. Zákazníci za ně ale podle Tomáše Zezuly průměrně utratí v případě elektrických grilů asi 2500 korun, u ostatních typů dokonce 4500 korun."Lidé si nákupem grilu chtějí udělat radost. Často proto vybírají sofistikovanější modely, které jim přípravu jídla usnadní, a celý zážitek ještě vylepší. Někteří si vybírají gril i podle designu," vysvětluje.Něco dobrého na zapitíSledování sportu na stadionu nebo v hospodě s oroseným půllitrem v ruce je v Česku velmi oblíbená kombinace. Co ale dělat, když chcete docílit stejných výsledků v pohodlí domova? Jedním z nejjednodušších způsobů, jak dostat kvalitní čepované pivo přímo do obýváku nebo na zahradu, je pořízení domácího výčepního zařízení. Jejich obliba podle Tomáše Zezuly vytrvale roste již od propuknutí koronavirové pandemie. "Každý rok u nás stoupají prodeje domácích výčepních zařízení zhruba o pětinu. Letos i díky souběhu několika velkých sportovních akcí očekáváme až 30% nárůst," upozorňuje.Ani ti, kteří pivu neholdují a zároveň jim je líto zbytečně utrácet za balené nealkoholické nápoje, se hned nemusí spokojit s kohoutkovou vodou. Díky výrobníkům sody si mohou v pohodlí domova připravit litry kvalitní limonády za zlomek ceny. Co je ovšem úplně nejlepší? Sami mají plnou kontrolu nad tím, co si do limonády dají a jak bude chutnat. Každý si tak může připravit sodovku přesně tak, jak ji má nejraději. Zdroj: Insighters  

Čas načtení: 2024-06-18 10:50:00

Letní osvěžení přesně podle vašich představ? Mezi Čechy roste zájem o domácí výrobníky sody a zmrzlinovače

Zlín 18. června 2024 (PROTEXT) - V letních měsících se řada z nás snaží hledat cesty, jak se osvěžit a naplno si užít horké dny. S rostoucími teplotami stále více Čechů sahá po domácích přístrojích, které jim pomohou letní vedra lépe zvládat. Mezi ty úplně nejpopulárnější se řadí výrobníky sody a zmrzlinovače, jejichž obliba v posledních letech výrazně roste. Kromě letního osvěžení přispívají zdravějšímu životnímu stylu a šetří peníze i přírodní zdroje.Osvěžení na dosah rukyVýrobníky sody umožňující snadnou výrobu perlivých nápojů se staly hitem v českých domácnostech. Potvrzuje to i maloobchodní prodejce DATART, který mezi svými zákazníky v posledních letech zaznamenává stabilně vysoký zájem o tyto přístroje. Ptáte se proč? Lidé si díky nim mohou připravit domácí limonádu přesně podle svých představ, kdykoliv chtějí. To vše za zlomek ceny běžných balených nápojů. Kromě peněženky navíc šetří i přírodu.„Výrobníky sody jsou skvělým řešením pro ty, kteří chtějí omezit odpad v podobě plastových lahví a zároveň si dopřát osvěžující nápoje. Díky těmto přístrojům si lidé mohou v pohodlí domova připravit litry kvalitní limonády za zlomek ceny. Co je ovšem nejlepší, mají plnou kontrolu nad tím, co si do limonády dají a jak bude chutnat,“ říká Tomáš Zezula, manažer produktového marketingu DATART.Domácí zmrzlina podle vlastních recepturV horkých letních dnech je zmrzlina, která poskytuje sladkou úlevu od vysokých teplot, téměř neodolatelným lákadlem. Není tak žádným překvapením, že české kuchyně postupně dobývají přístroje umožňující přípravu tohoto lahodného dezertu – domácí zmrzlinovače. Jen v první polovině letošního roku stouply jejich prodeje meziročně o desetinu.A co je vlastně na těchto přístrojích tak neodolatelného? S jejich pomocí si doma může úplně každý připravit zmrzlinu z čerstvých, zdravých surovin – bez jakýchkoliv nežádoucích látek, jako jsou konzervanty nebo umělá barviva. Vám i vašim ratolestem navíc během letní sezóny přinese zmrzlinovač nekonečnou dávku radosti.„Domácí zmrzlina je podobně jako v případě domácí limonády zdravější variantou oproti průmyslově vyráběným produktům. Rostoucí prodeje zmrzlinovačů potvrzují, že spotřebitelé oceňují možnost experimentovat s různými recepturami a připravit si zmrzlinu přesně podle svých představ,“ uvádí Tomáš Zezula. Zdroj: Insighters  

Čas načtení: 2024-07-31 12:55:14

Jak připravit dokonalý burger

Jak připravit dokonalý burger redakce St, 07/31/2024 - 12:55 Hovězí Klíčová slova: plynový gril s regulovatelnými hořáky typ grilu rajče gril maso elektrický mlýnek na maso cibule Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Hamburger na grilu neboli burger je velmi populární a chutný pokrm, který milují lidé po celém světě. Jeho původ je ale jakýmsi otazníkem – častá je teorie, že burger pochází z Ameriky, kde se objevil na počátku 20. století, její odpůrci jsou však přesvědčeni, že hamburger pochází z německého Hamburku, kde lidé konzumovali opečené maso na chlebu už v polovině 18. století (z této doby pochází první recept na proslulou „hamburskou klobásu“). Ať už ale vznikl kdekoliv, dnes má tento ikonický pokrm řadu variant a i doma si můžete snadno připravit burger pro dokonalý gastronomický požitek. Zásadní je vědět, jaké maso na burgery použít V obchodech sice můžete koupit různé polotovary předpřipravených burgerů, ale vězte, že ten pravý kulinářský požitek na vás čeká, když si připravíte maso na burger doma. I když už se dnes setkáváme i s kuřecími variantami, ten pravý je hovězí burger. Aby byl burger plný šťávy a měl harmonickou chuť, je vhodné volit hovězí maso obsahující cca 20 % tuku. Pořídit můžete buď přední hovězí, nebo smíchat 50 % hovězího krku, 25 % hrudí a 25 % nízkého žebra. Na kvalitě masa byste rozhodně neměli šetřit, protože se projeví i na výsledné chuti burgeru (nepoužívejte proto mražené, ani dlouho uskladněné maso). Jak namíchat maso na burger: Na jeden burger budete potřebovat min. 200 g syrového masa. Maso před zpracováním očistěte od blan, prorostlé kusy ale nezbavujte tuku. Očištěné maso nakrájejte na menší kousky, které se vám pohodlně vejdou do mlýnku na maso, a poté umelte nahrubo – maso by mělo mít hrubší strukturu a tvořit jakési kousky. Pro mletí můžete zvolit jak klasický ruční, tak elektrický mlýnek na maso. Pamatujte, že…… lépe se mele maso dobře chlazené, tedy těsně po vyndání z lednice – zabráníte tak oddělování tuku při mletí. Na burgery melte maso vždy až před jejich přípravou. Jak ochutit maso na burger: Dobrou zprávou je, že maso není třeba nijak ochucovat – stačí jej jemně osolit a opepřit těsně před umístěním na gril. Dle svých preferencí ale můžete přidat např. nadrobno nakrájenou cibulku či různé bylinky a koření. Jak udělat placku: Pro snazší zpracování masa je vhodné navlhčit si ruce vodou a poté vytvarovat z masa kuličku o hmotnosti cca 200 g. Tu následně v dlaních stlačte tak, abyste vytvořili placku silnou cca 2 cm a o průměru o něco větším, než je samotná bulka. Nechcete-li, aby se maso při grilování „vyboulilo“ a bylo nerovnoměrně silné, udělejte před umístěním na gril prstem malý důlek ve středu připravené placičky. Při grilování buďte obzvlášť obezřetní To, jak dlouho grilovat burger, není jednoznačné, jelikož záleží na tom, jaký typ grilu používáte a jaký má výkon, jakož i na typu a zralosti masa (může se jednat o 2–8 min. na každou stranu). Vhodné je použít plynový gril s regulovatelnými hořáky, díky kterým se vám maso nepřipálí. Obecně pak platí, že byste maso měli po položení na gril nechat propéct do poloviny bez otáčení, a teprve pak ho otočit a nechat dopéct druhou polovinu – burger byste neměli otáčet více než jednou, abyste zabránili ztrátě chuti v důsledku ztráty šťávy. Dokonalé propečení burgeru je medium – správně připravený hovězí burger poznáte podle toho, že má střed i okraje na pohmat téměř shodně tuhé, maso má narůžovělou barvu a je šťavnaté. Pozor! Propečenost masa nikdy nezkoušejte pícháním vidličkou do masa – přišli byste o šťávu, a tím i o lahodnou chuť. Výběr bulky na burger hraje prim O výsledné chuti burgeru rozhoduje i bulka – používat byste měli hutnější hamburgerové housky z máslového těsta. Důležité je rozpůlenou housku před přípravou burgeru lehce opéct na vnitřních stranách, aby se zpevnila, křupala a byla odolnější vůči rozmočení. Nejlepší burger poskládejte dle vaší chuti Do správného burgeru byste měli na spodek bulky nanést dip (případně hořčici), na něj položit list omytého a osušeného salátu, na který dáte kolečko rajčete. Teprve pak umístíte ugrilované maso, následuje na plátky nakrájená kyselá okurka a případně tenké plátky červené cibule. Horní část bulky promažte dipem, položte ji na připravený burger a propíchněte špejlí či párátkem – burger tak bude lépe držet pohromadě. Ingredience, které do housky přidáte, můžete volit dle své chuti – přidat můžete klidně i grilovaný plátek slaniny či plátek chedaru. Recept na domácí burger, který si připravíte na zahradě i balkoně Na závěr vám ještě přinášíme jeden recept na skvělý burger se zeleninou, na kterém si při vaší grilovačce na zahradě či balkoně pochutná celá rodina. Budete potřebovat: 500 g mletého masa; koření na hamburgery (dle chuti); housky na hamburgery; rajče; salátovou okurku; listy salátu; cibuli; tatarskou omáčku; kečup. Postup přípravy: Namleté maso smíchejte s kořením, připravte si placičky a ugrilujte. Rozpůlené housky lehce ogrilujte z vnitřní strany nebo rozpečte v troubě, poté jednu půlku potřete kečupem a druhou tatarkou. Naskládejte zeleninu a maso a můžete podávat. Dobrou chuť! Zdroj: Nejrecept.cz Přidat komentář obrázek hamburger: Nejrecept.cz obrázek mleté maso: Gorenje.cz Poklidný letní večer na zahradě či balkoně, rozžhavený gril a na něm domácí burger vonící tak, že se vám sbíhají sliny už při přípravě... Aby byl však výsledek grilování dokonalý, je třeba znát nejen recept, ale také vědět, jak připravit maso na burger, jak jej namlít, namíchat a okořenit. Důležitý je také výběr bulky, jakož i další pochutiny, kterými burger dochutíte. Pojďme se proto podívat, jak udělat burger na grilu i v domácích podmínkách tak, že budete mít boule za ušima.

Čas načtení: 2024-10-02 09:41:31

Jak efektivně připravit zahradu na mrazivé měsíce

Podzim a zima jsou pro zahradu obdobím, kdy si zaslouží zvláštní péči. Správná příprava rostlin, půdy i vybavení zajistí, že zahrada přečká chladné měsíce v dobré kondici a na jaře bude opět plná života. Na co nezapomenout, aby zahrada přečkala Read More Jak efektivně připravit zahradu na mrazivé měsíce The post Jak efektivně připravit zahradu na mrazivé měsíce first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2025-02-05 16:24:04

Nová zelená úsporám omezuje dotace pro novostavby: Co přinášejí nové podmínky a jak se na ně připravit?

Rok 2025 přináší zásadní změny v programu Nová zelená úsporám (NZÚ), jejichž cílem je efektivněji přispívat ke snižování energetické náročnosti a emisí. Přímá podpora pro novostavby rodinných domů byla výrazně omezena, a program tak klade větší důraz na renovace stávajících Read More Nová zelená úsporám omezuje dotace pro novostavby: Co přinášejí nové podmínky a jak se na ně připravit? The post Nová zelená úsporám omezuje dotace pro novostavby: Co přinášejí nové podmínky a jak se na ně připravit? first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2025-03-04 12:04:13

Jak se jednoduše připravit na motorkářskou sezonu po zimní pauze

S blížícím se jarem už mnoho motorkářů netrpělivě vyhlíží první teplejší dny, kdy vyrazí provětrat své stroje. Návrat do sedla však není jen o otočení klíčkem [...]

Čas načtení: 2025-03-14 12:15:50

Dobrých rad není nikdy dostatek. Jak připravit motorku na sezónu

S příchodem jara se většina motorkářů nemůže dočkat, až znovu vyrazí na silnice. Než ale nakopnete svou mašinu a vyrazíte na první projížďku, ujistěte se, [...]

Čas načtení: 2025-04-11 23:37:42

Jak připravit dva oblíbené typy jarních hnízd ve slané a sladké podobě?

Jak připravit dva oblíbené typy jarních hnízd ve slané a sladké podobě? redakce Pá, 04/11/2025 - 23:37 Jídlo a Nápoje Klíčová slova: jak připravit bramborová hnízda recept hnízda ze sekaných mandlí burisonová hnízda velikonoční sladká hnízda hnízda ze strouhaných brambor Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Hnízda z burisonů a marcipánu Chcete udělat radost vašim koledníkům? Máte-li čas, určitě vyrobte sladká hnízda z klasických bílých burisonů omáčených v čokoláda a do nich umístěte vždy pár různobarevných vajíček. Každé hnízdo pak stačí vložit do celofánového sáčku a krásnou odměnu pro koledníky máte na světě. Potřebovat budete: balík burisonů nebo lze použít i 2 balíčky na hranolky nasekaných mandlí Čokoládu na vaření 0,5 cm ztuženého tuku Váleček marcipánu Potravinářské tekuté barvy Papírové košíčky na muffiny nejlépe s jarním či velikonočním motivem + formu na muffiny Postup Na sporáku v kastrůlku rozehřejeme tuk a čokoládu. Jakmile nepálí, vsypeme do ní burisony nebo příp. nasekané mandle. Díky tomu budou burisony i mandle hnědé a lepkavé. Jakmile jsou dostatečně obalené čokoládou, začneme je vyndávat z kastrůlku velkou „děravou“ lžící. Necháme chvíli okapat a vložíme do papírového košíčku. V něm pak směs lžičkou vytvarujeme tak, aby celek působil jako hnízdo. Necháme ztuhnout Poté začneme připravovat vajíčka. Každé je lepší dělat zvlášť, ale jestli chcete ušetřit čas, můžete je s barvou smíchávat po větším množství marcipánu. Jestliže chcete postupovat po jednom, uloupneme vždy kousek marcipánu, kápneme na něj cca dvě kapičky potravinářské barvy (podle toho, jak intenzivní má barva být), pořádně prohněteme, vytvoříme vajíčko a vložíme jej do hnízda. Pokud máme košíčky na muffiny mohou být hezkým dotvořením celku jako takového. Ještě lépe hnízda působí v celofánovém sáčku. Toto křehké „zboží“ je skvělé mít vystavené, nebo stranou připravené pro koledníky, aby se nepolámalo. Lahodná a rychle připravená bramborová hnízda Tahle oblíbená pochoutka je ideální jak coby samostatné jídlo, tak jako příloha. Velkou předností je, že lze k bramborovým hnízdům doplnit i sýr, zeleninu či maso. Ingredience: 500 g brambor Sůl Mletý pepř a drcený kmín Olej na smažení   Postup Příprava je podobná, jako u bramboráků. Brambory zbavíme slupek a na jemném struhadle nastrouháme do mísy. Dáme rozpálit pánev s trochou oleje. Mezitím tvarujeme z nastrouhaných brambor placičky ve tvaru hnízd. Vložíme do oleje, posypeme trochou koření a solí. Všechny bramborová hnízda osmažíme do zlatova. Dle aktuální chutě můžeme dovnitř hnízda nastrouhat vysokoprocentní sýr a nechat jej rozpustit, nebo směs z mletého masa, libovolnou zeleninovou směs a mnohé jiné. Hnízda z brambor i mandlí jsou lahodná a hezká. Jestli je vyzkoušíte třeba právě na Velikonoce, nebo jindy v průběhu roku, vždy vám budou chutnat a budou ozdobou vašeho stolu. Přidat komentář 2x foto pixabay.com K Velikonocům a jaru bezesporu patří hnízda a hnízdečka. V nich zjara nacházíme vajíčka, z nichž se rychle líhnou nejrůznější ptáci. Proto je skvělé připravit si teď na jaro bramborová hnízda, hnízda z nasekaných mandlí nebo třeba hnízda ze slámy či sena, do nich uložit vyfouknutá namalovaná vajíčka a krásná výzdoba vhodná pro jarní období i čas Velikonoc, je na světě.

Čas načtení: 2024-05-24 13:59:01

Jak připravit bramboráky v troubě?

Jak připravit bramboráky v troubě? redakce Pá, 05/24/2024 - 13:59 Bezmasá jídla 1 - 1000 Kč Mírný 30 minut a více Klíčová slova: bramoráky v troubě bramboráky z trouby křupavé bramboráky z trouby Co je potřeba Potřebovat budete vše, co je důležité na poctivé, chutné a pravé bramboráky. Pro 2 osoby si připravte: 4 větší brambory 5 stroužků česneku 2 vajíčka 5 plátků anglické slaniny 2 lžíce hladké mouky Sůl Pepř Majoránku Tipy K bramboráčkům můžeme připravit i jednoduchý dip z kysané smetany, česneku, pažitky a špetky soli. Kdo má rád pikantní jídla, může použít i čili papričky v prášku nebo křen. Lze je podávat i jako přílohu k hlavnímu pokrmu. Jsou výtečné, snadné a zdravější, než když je smažíme na pánvi s olejem nebo sádlem. Jestliže přípravu v troubě vyzkoušíte, určitě ji budete rádi opakovat. Najednou takto připravíte spoustu bramboráčků bez nutnosti stát u plotny. U horkovzdušné trouby s dokonalou cirkulací vzduchu lze připravovat i dva plechy bramboráčků najednou. Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Postup Nejdříve oloupeme brambory, očistíme česnek. Vezmeme si struhadlo a místu a do ní nastrouháme nahrubo 2 brambory, a poté najemno další 2 brambory. Pak najemno nastrouháme i všech 5 stroužků česneku. Přidáme na kostičky nakrájenou anglickou slaninu, dvě vajíčka, koření a sůl, a pečlivě promícháme, aby se koření s vajíčky, slaninou a bramborami dokonale spojily. Nakonec nasypeme 2 lžíce hladké mouky (příp. strouhanky) a opět pečlivě promícháme. Troubu si rozehřejeme na 170 °. Na plech dáme pečicí papír „mastnou“ vrstvou nahoru. Zatížíme rohy papíru, aby se neroloval, a za pomocí velké lžíce tvoříme na papíru bramboráčky. Jakmile je máme hotové, dáme do trouby na cca 20 minut. Jakmile jsou z vrchu zlatavé, můžeme je vyndat. Přidat komentář foto pixabay.com text redakce Máte rádi bramboráky, ale odrazuje vás mastnota spojená se smažením na pánvi? Pak vyzkoušejte bramboráky připravené v troubě jednoduše na plechu, na který umístíte pečicí papír. Je to snadné, rychlé a zvládne to každý. I těsto je lehké připravit, a jestliže neplánujete hostit velkou rodinu, bude chutná večeře připravená za pár desítek minut.

Čas načtení: 2024-07-29 16:09:06

Historie říká, že nás čeká krach akciového trhu! Jak se na něj připravit?

Vzhledem k prudkému růstu cen akcií se objevuje celá řada předpovědí vyhlížejících propad. Dá se na něj připravit? Článek Historie říká, že nás čeká krach akciového trhu! Jak se na něj připravit? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-11-27 14:03:33

Vrcholný představitel NATO: Podniky se musí připravit na „válečný scénář“

Podle admirála Roba Bauera se podniky v zemích NATO musí připravit na „válečný scénář.“ Varoval, že podniky musí upravit své výrobní linky a dodavatelské řetězce tak, aby byly v případě války méně zranitelné vůči vydírání ze strany Ruska a Číny.… The post Vrcholný představitel NATO: Podniky se musí připravit na „válečný scénář“ first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-12-08 10:02:22

Jak připravit pokrmy inspirované luxusními restauracemi v kasinech

Jak připravit pokrmy inspirované luxusními restauracemi v kasinech redakce Ne, 12/08/2024 - 10:02 Minutky Klíčová slova: zahranicne online kasina https://mezinrodnonlinecasino.com/slovenske-casino-pro-ceske-hrace seznam slovenské casino pro české hráče Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Základem úspěchu jsou prvotřídní suroviny Základem každého kvalitního pokrmu jsou vysoce kvalitní suroviny, na kterých byste neměli šetřit. V kasinových restauracích procházejí suroviny, které se k vaření používají, důkladnou kontrolou kvality, čerstvosti a chuti. Cílem není vytvořit pokrm, který je levný a rychle k mání jako hry, které nabízí seznam slovenské casino pro české hráče, a nebo jakékoliv jiné běžné kasino, které přijímá Čechy. Cílem je vytvořit nezapomenutelné jídlo, na které budete s přáteli dlouze vzpomínat. Proto namísto běžných obchodů navštivte raději lokální farmářské trhy nebo specializované prodejny s bio a prémiovými potravinami. K pravidlům nejvyšší kvality patří: nakupujte čerstvé suroviny co nejblíže k datu, ve kterém je budete zpracovávat vybírejte sezónní potraviny vzhledem k danému období - potraviny ve své sezónně mají totiž nejvyšší obsah živin a nejvíce chuti nebojte se sáhnout po luxusnějších druzích potravin, jako jsou lanýže, kaviár nebo i humr Kombinace chutí jako výzva Staré a dobře známé chutě už jsou dávno passé. Teď je čas nových a překvapivých chutí a kombinací. Stejně tak překvapivých jako je nové slovenske casino, které můžete zcela jednoduše navštívit na https://mezinrodnonlinecasino.com/slovenske-casino-pro-ceske-hrace, s novými a vylepšenými hrami, nyní s přístupem pro ceske hrace. Restaurace v kasinech jsou navíc svým vřelým postojem ke kombinacím chutí, světových kuchyní a tradicí u svých zákazníků známé, a proto i často vyhledávané. A jak zahrnout kombinace do vaření pokrmů? Jednou z nejoblíbenějších způsobů kombinování chutí je variace sladká-slaná chuť. Vyzkoušet můžete třeba foie gras s redukcí z fíků nebo brusinek, nebo lahodné maso s ovocnou omáčkou. Do svých pokrmů přidejte špetku exotické chuti. Ochucovadla jako třeba misa pasta, wasabi nebo harissa vašemu pokrmu přidá šmrnc. I ti nejlepší šéfkuchaři na světě ví, že tajemstvím dokonalého pokrmu na talíři je rozmanitost textur. Dejte si záležet, aby na talíři vždy něco zakřupalo (třeba chips z parmazánu nebo ořechy) a aby se vždy něco na jazyku jemně rozplynulo (nějaké zeleninové pyré nebo krémová omáčka). Metody servírování a dekorace: Atmosféra kasina u vás doma Všichni se jistě shodneme, že jídlo není jen chuťový zážitek, ale i vizuální. Když něco krásně vypadá, více nám to i chutná. A dobře by nemělo vypadat jen jídlo, které podáváme, ale i prostor, ve kterém servírujeme. V luxusních restauracích kasin jsou servírování a dekorace jedněmi ze základních pilířů celkového gastronomického zážitku. Existuje dlouhý zoznam takových luxusních restaurací, kde zahranicne online kasina nabízejíc i spoustu zábavy s obľúbenými hracími automatmi, kombinují kouzlo poutavého servírování a pozoruhodných dekorací. Jak ovládnout umění servírování? nebojte se hrát si s barvami; čím více intenzivních barev, tím více intenzivních chuťových zážitků ozdobte svůj talíř jedlými květy, jako jsou violky nebo měsíčky, váš talíř pak bude vypadat přímo jako z michelinské restaurace talíř jídlem zbytečně neplňte a raději se zaměřte na minimalistický styl A jak prostírání vyzdobit tak, aby se co nejvěrněji podobalo luxusnímu kasinu? sáhněte po ozdobných předmětech, které přímo evokují luxus; může to být porcelán, křišťálové sklenice nebo látkové ubrousky složené do estetického tvaru na pozadí pusťte svou oblíbenou jazzovou muziku nebo melodie klavíru, které atmosféru luxusního kasina ještě více zpřítomní vyzvěte své přátelé, aby se na společný večer s vámi oblékli do slavnostního oblečení, uvidíte, že ke kasinům v Las Vegas nebudete mít daleko Techniky přípravy luxusních pokrmů Dalším základem luxusních pokrmů jsou i techniky jejich přípravy a precizní postupy přípravy. Dobrou zprávou je, že mnohé tyto techniky máte možnost vyzkoušet i v pohodlí svého domova a nemusí vás to stát příliš mnoho energie. Jaké techniky přípravy používají kuchaři v luxusních kasinových restauracích? Jednou z nejčastějších technik je tzv. sous-vide vaření. Spočívá v pomalém vaření ve vakuovém obalu při nízké teplotě. Například maso nebo ryby si díky tomuto postupu zachovají šťavnatost a živiny a výsledek je opravdu neodolatelní. Mnohá sous-vide zařízení jsou navíc běžně dostupné ke koupi. Ugrilujte si výborný steak na pánvi podle postupu předních šéfkuchařů, podlijte ho máslem a doplňte o bylinky. Nakonec nechte “dojít” v troubě. Přední kuchaři nezahušťují omáčky moukou nebo škrobem. Omáčky připravují tzv. redukcí, při které se během vaření odpaří zbytečná tekutina, čímž se zároveň i zvýrazní chuť. Pokud se rozhodnete pro přípravu masa, nechte ho třeba den před vařením marinovat ve vaší oblíbené marinádě. Jeho chuť tak bude mnohem intenzivnější. Připravte si doma pokrmy jako z luxusního kasina Jak vidíte, vaření pokrmů, které jsou inspirované luxusními kasinovými restauracemi, nemusí být nijak složité. Pomocí několika málo postupů a technik mezi které patří výběr vysoce kvalitních surovin, zajímavé kombinace chutí a vařících postupů, technik vaření a příprav nebo umění servírování a dekorace, zvládnete připravit dokonalý pokrm, na který byste narazili v luxusním kasinu, i vy. Díky těmto tipům můžete své kulinářské umění posunout na další úroveň a podělit se o své dovednosti třeba i s přáteli u příjemně stráveného večera doplněného třeba o rafinovanou hru Texas Hold’em. Přidat komentář foto pixabay.com Luxusní kasinové restaurace jsou známé svou vysokou úrovní gastronomie a mohou být zajímavou inspirací pro nejednu domácnost. Restaurace v kasinech ve svém kulinářském umění používají spojení vysoce kvalitních surovin, dokonalé prezentace pokrmů a chuťových kombinací, které osloví i ty nejnáročnější gurmány. Chtěli byste si doma vytvořit pozoruhodnou atmosféru luxusního kasina a podávat svým přátelům lahodné pokrmy, hodné pětihvězdičkových restaurací? Ponořte se do dnešního článku plného inspirací pro přípravu pokrmů inspirovaných luxusními restauracemi v kasinech.

Čas načtení: 2025-01-07 15:58:59

Izrael se má připravit na možnou válku s Tureckem

Podle izraelského vládního výboru se Izrael musí připravit na možnou válku s Tureckem, jak uvedl deník The Jerusalem Post. (Foto: Flickr / ilustrační) Výbor... Článek Izrael se má připravit na možnou válku s Tureckem se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-03-07 10:01:05

Jak připravit celerové karbanátky? Chutnají skvěle a jsou levné!

Jak připravit celerové karbanátky? Chutnají skvěle a jsou levné! redakce Pá, 03/07/2025 - 10:01 Bezmasá jídla 1 - 1000 Kč Lehké 10 až 30 minut Klíčová slova: celer celerové karbanátky recept na celerové karbanátky zeleninové karbanátky Co je potřeba 300 g celeru 2 jarní cibulky 100 g kvalitní šunky 160 g nastrouhaného zauzeného sýra 3 vajíčka 2 lžíce hladké mouky 2 lžíce strouhanky Sůl a pepř Strouhanka na obalení Olej Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Postup Nejdříve uděláme přípravné práce. Očistíme a nakrájíme jarní cibulku, nastrouháme najemno celer, nahrubo nastrouháme sýr, nakrájíme šunku. Pak vložíme do velké mísy celer, sýr, šunku a cibulku, přidáme vajíčka, půl lžičky soli a pepře. Vše důkladně promícháme. Poté přisypeme 2 lžíce hladké mouky a 2 lžíce strouhanky. Opět promícháme a ze vzniklé hmoty tvarujeme karbanátky. Ty hned obalujeme ve strouhance a na oleji smažíme z obou stran, dokud nezezlátnou. Jako příloha jsou ideální vařené brambory nebo bramborová kaše, pokud ale máte rádi americké brambory, hranolky či krokety s různými omáčkami, můžete si směle dopřát klidně i ty. Celerová jídla jsou v mnoha domácnostech opomíjena, ale přitom jsou velmi dobrá a levná. Navíc věděli jste, že celer je výborný pro naše zdraví, protože obsahuje velké množství vitaminu C, je bohatým zdrojem vitamínů B, draslíku, kyseliny listové, ale také železa, hořčíku nebo vápníku. Po všech stránkách s ním tak můžete být spokojeni. Přidat komentář foto pixabay.com text redakce  Máte rádi celer? Pak jistě víte, že se z něj dají připravit skutečné dobroty. Většinou jde o recepty, které nejsou nikterak složité, zato ale báječné a když dáte někomu daný pokrm ochutnat, s velkou pravděpodobností po vás bude chtít recept. Ti, kteří celerové pokrmy neznají, měli by jim dát šanci a určitě ochutnat. Jsou zajímavé a zdravé. Pokud máte rádi karbanátky, které se dělají nejčastěji z mletého hovězího a vepřového masa, pak si je můžete udělat i zdravěji a levněji. Vegetariánská varianta tohoto pokrmu je skvělá pro všechny z nás a můžete si ji připravit k večeři i obědu. Celerové karbanátky si zamilujete všichni v rodině.

Čas načtení: 2025-04-06 09:43:08

Jak na výtečnou nadýchanou velikonoční nádivku s uzeným?

Jak na výtečnou nadýchanou velikonoční nádivku s uzeným? redakce Ne, 04/06/2025 - 09:43 Vaření a Pečení Klíčová slova: nádivka s uzeným masem velikonoční nádivka s uzeným masem slaný nákyp nádivka s kopřivami jarní nádivka Co je potřeba K přípravě jednoduché, ale výtečné nádivky s uzeným a bylinkami budete potřebovat: 5 bulek nebo 7 rohlíků 0,5 kg moravského uzeného 6 vajíček Dvě hrsti čerstvé petrželky nasekané najemno 50 g másla + kousek na vymazání pekáče nebo zapékací mísy 200 ml mléka 0,5 lžičky muškátového květu 0,5 lžičky mletého pepře 3 stroužky česneku sůl strouhanka na vysypání pekáče Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Postup Postup Zapneme troubu na 160 °C a necháme ji předehřát. Mezitím si nakrájíme rohlíky nebo bulky na drobné kostky, dáme je na plech a vložíme do trouby, kde je necháme 20 minut sušit, až zezlatoví. Občas kostičky promícháme. Mezitím si nakrájíme uzené maso na kostičky. Z vajíček oddělíme bílky a ušleháme z nich tuhý sníh. Pak žloutky smícháme s mlékem, přidáme sůl, pepř, muškátový květ a česnek. Hotové zlaté kostičky po usušení přendáme do mísy. Jakmile nejsou horké, přidáme k nim směs vajíček, mléka a koření i nakrájené uzené maso a nasekané kopřivy nebo petržel. Přilijeme rozpuštěné máslo a pořádně promícháme. Na závěr opatrně vmícháme sníh z bílků. Pekáč nebo zapékací formu vymažeme máslem a vysypeme hrubou moukou, krupičkou nebo nejlépe strouhankou. Pak vlijeme nádivku. Vložíme do trouby a pečeme cca 50 minut, dokud není vrch zlatavý. Nádivka neboli slaný nákyp Ve své podstatě je nádivka slaným nákypem, který je tvoří vajíčka, pečivo, maso a různé druhy zelených přísad, např. bylinek, cibulky a pórku. Připravit si skvělou nádivku zvládne každý, i úplný začátečník. S moravským uzeným a pár bylinkami jde o delikátní hlavní jídlo i studenou svačinku. Dát si ji můžete kdykoli a v podstatě i kdekoli – stačí ji nabalit do krabičky. Přidat komentář foto 3x pixabay.com text redakce Ještě jste tradiční český pokrm - velikonoční nádivku, nikdy nezkoušeli připravit, ale víte o ní a láká vás si ji připravit? Anebo jste ji pekli, ale vůbec se vám nepodařila, snědl se z ní jen kousek a zbytek putoval k vašim či babiččiným slepicím? Ať už nádivku, nebo také hlavičku, jak se jí říká, pravidelně připravujte, nebo půjde o vaši premiéru či nový pokus, určitě zkuste tuhle skvělou nádivku s uzeným. Je jemná, nadýchaná, má vyrovnanou chuť, nemá žádný divný „konec“. Chutná malým i velkým, kteří mají rádi uzené maso.