Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-11-04 12:00:55

PlayStation 5 Pro jde do prodeje. Známe specifikace, první hry a další zajímavosti

Sony představilo novou konzoli PlayStation 5 Pro počátkem září a tento týden, konkrétněji 7. listopadu, se konečně oficiálně začne prodávat. Japonský gigant byl při představení poměrně skoupý na specifikace a nic moc konkrétního se o této konzoli vlastně neví dodnes. Tedy, nevědělo. Na internet totiž unikly kompletní specifikace. PlayStation 5…Přečtěte si celý článek: PlayStation 5 Pro jde do prodeje. Známe specifikace, první hry a další zajímavosti

Čas načtení: 2024-11-23 06:30:59

První pohled na řadu Honor 300. Dvě specifikace, každá s jiným kabátkem

Honor se již usilovně připravuje na premiéru své nadcházející číselné řady telefonů, která bude mít označení Honor 300. Před nedávnem uniklo několik prvních fotografií těchto novinek při pořizování promo materiálů a nyní čínský výrobce design svých nadcházejících telefonů odhalil oficiálně. Jaké tedy Honory 300 budou? Honor 300: Dvě specifikace, každá…Přečtěte si celý článek: První pohled na řadu Honor 300. Dvě specifikace, každá s jiným kabátkem

Čas načtení: 2025-01-22 19:00:00

Samsung Galaxy S25 oficiálně: Známe všechny specifikace i české ceny

Po několika posledních týdnech plných spekulací a úniků bude zase chvíli klid. Samsung dnes oficiálně představil vlajkovou řadu smartphonů Galaxy S25, která přináší nejen nový čipset Qualcomm Snapdragon 8 Elite, ale také zajímavá vylepšení na poli umělé inteligence a softwaru obecně. Podívejte se společně s námi na všechny specifikace a ceny jednotlivých modelů. Navzdory všemožným […] Celý článek si můžete přečíst na Samsung Galaxy S25 oficiálně: Známe všechny specifikace i české ceny

Čas načtení: 2024-03-10 14:00:52

Kolik bude stát Asus Zenfone 11 Ultra? Únik pochází z Česka!

Asus Zenfone 11 Ultra bude oficiálně představen příští týden Na internetu už se ale objevily kompletní specifikace včetně fotografií Únik tentokráte nepřichází ze zahraničí, na svědomí jej má jeden místní eshop V letošním roce už byla představena celá řada vlajkových lodí, zmínit můžeme kompletní řadu Galaxy S24, dvojici Xiaomi 14 a Xiaomi 14 Ultra nebo […] Celý článek si můžete přečíst na Kolik bude stát Asus Zenfone 11 Ultra? Únik pochází z Česka!

Čas načtení: 2024-08-21 20:53:23

Nvidia zhoršila GeForce RTX 4070. Pod stejným jménem prodává jinou kartu s pomalejší pamětí

Nvidia oficiálně (i když velmi potichu) uvádí novou verzi GeForce RTX 4070. Ta má ale horší specifikace než původní model a výrobce se tak nějak neobtěžuje to říct. Dokonce i specifikace na webu rozdíl tají.

Čas načtení: 2024-02-23 16:00:21

Konečně konkurence pro Mi Band! Galaxy Fit3 nabízí bohatou výbavu, v Česku nestojí moc

Samsung Galaxy Fit3 byl konečně oficiálně představen Pyšní se kvalitní konstrukcí a velkým AMOLED displejem V Česku je dostupný za 1 499 korun Samsung Galaxy Fit3 byl veřejným tajemstvím už několik měsíců, před pár týdny unikly také kompletní specifikace a design a nyní nám ho jihokorejská firma představila oficiálně. Zákazníci se mohou těšit na poměrně […] Celý článek si můžete přečíst na Konečně konkurence pro Mi Band! Galaxy Fit3 nabízí bohatou výbavu, v Česku nestojí moc

Čas načtení: 2024-03-20 18:00:07

Velký skok kupředu! Google Pixel 8a může být oficiálně dostupný v Česku, unikly i parametry

Google Pixel 8a se nejspíš představí do června Podle nového úniku může být oficiálně dostupný v ČR Prozrazeny byly i hardwarové specifikace, zlepší se nejen displej Že Google připravuje další model střední třídy, už několik měsíců není žádným tajemstvím. První detaily o něm unikly ještě před vydáním vlajkové řady Pixel 8 na podzim loňského roku […] Celý článek si můžete přečíst na Velký skok kupředu! Google Pixel 8a může být oficiálně dostupný v Česku, unikly i parametry

Čas načtení: 2024-06-28 09:24:06

A je po překvapení! Samsungu unikly tiskové snímky Flipu a Foldu 6

Jihokorejský gigant opět neuhlídal tiskové snímky chystaných skládaček Podívat se můžete na detailní snímky nejen Foldu 6 a Flipu 6, ale také na jejich příslušenství K oficiálnímu představení dojde 10. července v Paříži Jihokorejský gigant Samsung má v posledních letech jednu smutnou tradici – ještě před tím, než oficiálně představí svá nová zařízení, začnou internetem kolovat nejen všechny důležité specifikace, ale také tiskové snímky. To je případ také chystaných skládaček Galaxy Z Fold 6 a Galaxy Z Flip 6, které se mají oficiálně představit už za dva týdny, konkrétně 10. července, na letní akci Galaxy Unpacked, kterou bude Samsung pořádat v Paříži. Pokud nechcete čekat na představení, můžete se na tiskové snímky podívat už nyní. Přečtěte si celý článek A je po překvapení! Samsungu unikly tiskové snímky Flipu a Foldu 6

Čas načtení: 2024-03-08 12:22:06

Horizon Forbidden West Complete Edition odhalila požadavky

V nedávném příspěvku na Twitteru společnost Guerilla Games oficiálně zveřejnila kompletní technické specifikace pro Horizon Forbidden West Complete Edition. Tato edice bude spuštěna na PC 21. března a zahrnuje jak základní hru, tak rozšíření Burning Shores. Článek Horizon Forbidden West Complete Edition odhalila požadavky se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-03-27 07:08:16

Elektrický Ford Explorer objel svět. Na český trh teď přijíždí s cenou od 1 066 900 Kč

Cestovatelka Lexie Alford včera vytvořila oficiální rekord, když jako první člověk objela zeměkouli v elektromobilu 1 s novým plně elektrickým vozem Ford Explorer. Na oslavu jejich cesty v rámci kampaně Charge Around The Globe Ford potvrdil cenu a specifikace nového modelu Explorer a oficiálně tak zpřístupnil elektromobil, který objel celý svět, zákazníkům, kteří jsou připraveni […]

Čas načtení: 2024-09-10 12:35:23

Oficiálně: Apple Intelligence již brzy v Česku, ale pouze na Macu

Apple Intelligence ještě letos rozšíří nová sada regionálních variant angličtiny Došlo však k velkému oznámení – AI funkce budou oficiálně dostupné v zemích EU Zatím pouze na Macu, a to až v říjnu s aktualizací macOS 15.1 Sequoia Včerejší tisková konference se věnovala zejména novým hardwarovým produktům. Přesto zazněly i zajímavé novinky týkající se softwaru, najmě potom funkcí umělé inteligence Apple Intelligence. Ta již brzy zamíří k více uživatelům a nabídne i více podporovaných jazyků. A evidentně bude oficiálně fungovat i v Evropě. Přečtěte si celý článek Oficiálně: Apple Intelligence již brzy v Česku, ale pouze na Macu

Čas načtení: 2024-02-14 16:47:54

Vakcíny proti COVID-19 jsou oficiálně nejsmrtelnějším lékem v historii

mRNA vakcína proti Covid-19 společnosti Pfizer je nyní oficiálně nejsmrtelnějším lékem v dějinách Západní medicíny, který zabíjí a zraňuje stovky milionů lidí, přičemž nové případy se objevují každý den, protože následky zavedení vakcíny se stále exponenciálně šíří. Ale nechytejte mě… The post Vakcíny proti COVID-19 jsou oficiálně nejsmrtelnějším lékem v historii first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2021-09-26 17:33:00

Noví Lehman Brothers? Je možné, že jsme svědky prasknutí historické bubliny

Charles Ponzi vyplácel jedny investory z peněz druhých a nafoukl tak v Bostonu roku 1920 pořádnou bublinu, která pak také s pořádným rachotem splaskla. Ponzi je dávno mrtev, ale dalších bublin ušetřeni nejsme; nějací jeho následovníci – podvodníci se budou vynořovat vždycky. Podvody všeho druhu jsou kulturní univerzálie lidstva a znají je všechny civilizace, které se naučily provozovat obchod. Jednou z nejstarších psaných památek lidstva je hliněná tabulka psaná akkadsky, na které si napálený obchodník stěžuje prodejci mědi Ea-nasirovi, že jím dodané zboží nestojí za nic. Je stará asi 3800 let. (Tabulku našli archeologové ve zříceninách domu, kde se podobných stížností nalezlo víc; vypadá to, že ničemný Ea-nasir zde bydlel, nebo zde aspoň provozoval svoji kancelář.) No, a teď to vypadá, že svoji kapitolu o bublinách napíše Čína, i když zatím není jasné, jak velkou. Ale centrální úřady informovaly místní činitele, že se mají „připravit na možnou bouři“. Takže minimálně stojí za to tu situaci sledovat. Ponziho způsob hospodaření Předem předesílám, že nejsem žádný odborník na Čínu a toto je spíš „est effort“ článek, posbíraný z různých zdrojů, Financial Times či Bloombergem počínaje a diskusemi investorů konče. (Tam se člověk dozví zajímavé detaily, ale hůře ověřitelné.) Doufám ale, že ten celkový amatérský obrázek bude mít blízko k realitě. Evergrande je gigantický čínský developer se sídlem v Šen-čenu, vlastník značného množství hotových i rozestavěných nemovitostí po celé Číně, o půdě určené ke stavění ani nemluvě. Vedení Evergrandu ale investovalo i mimo realitní obor, například do výroby elektrických vozidel, přičemž řada těchto vedlejších investic se neosvědčila. Zrovna ta továrna na elektrovozy měla skvělý marketing, ale za tři roky od nákupu Evergrandem nedodala ani jedno hotové auto na trh a její provoz byl těžce ztrátový. Tyto investice, realitní i nerealitní, dělali v Evergrandu vesměs na dluh a dluhy teď také mají, oficiálně odhadované na 300 miliard dolarů (necelých sem bilionů korun); to je zhruba polovina toho, co měli na triku Lehman Brothers, když se roku 2008 složili. Jenže ona to nemusí být konečná částka. Toto jsou závazky v dluhopisech, ale firma Evergrande má téměř jistě i nějaké další závazky – například vůči dodavatelům (však jsou to stavebníci), zaměstnancům a také zákazníkům, kteří si koupili rozestavěné nebo dosud ani nezapočaté byty. Zmapovat její skutečnou finanční situaci bude asi pro úřady obtížný úkol. (Zajímavá paralela s Ponziho případem: italský hochštapler vedl tak zamotanou evidenci vkladů, že se v ní přivolaní odborníci nemohli vyznat a trvalo nějakou dobu, než spočítali, jak na tom jeho firma je.) A vypadá to, že Evergrande je insolventní. Tento čtvrtek nebyla firma schopna zaplatit některým zámořským investorům, což už se pár dní čekalo. (Čínští investoři své peníze dostali.) Teď běží třicetidenní lhůta, během které by Evergrande měla zpožděné platby provést; pokud to nezvládne, bude v insolvenci i papírově a oficiálně. Existuje podezření, že v Evergrandu se po nějakou dobu praktikoval Ponziho způsob hospodaření a že staré investory vypláceli nově nabraným dluhem. (Sám její zakladatel vydělal na dividendách z akcií, které drží, celkem osm miliard dolarů.) Jenže firma už si další dluhy oficiálně nabírat nesmí, protože narazila na regulaci zvanou „tři červené čáry”, kterou čínská vláda nedávno zavedla kvůli přehřívání trhu: podle ní nesmějí mimo jiné dluhy realitních developerů překračovat hodnotu jejich majetku v realitách. Chce-li Evergrande tyto podmínky aspoň časem splnit, musí objem svého dluhu naopak redukovat, rozhodně už si nemůže půjčovat dál. Prasknutí bubliny by přineslo masivní pokles cen No dobrá, velká firma to asi přehnala se zadlužením a hrozí jí, že zkrachuje. Co je na tom zajímavého? První věc, efekt infekce. Evergrande nejsou jediným developerem vystaveným finančnímu stresu. Realitní trh připomíná svojí propleteností hromadnou incestní orgii a půjde-li jeden obr do kolen, pravděpodobně s sebou stáhne i jiné firmy, které momentálně drží jeho dluhopisy (ty se prý dokonce používaly jako neoficiální měna k vyřizování vzájemných závazků!) nebo společně s ním rozestavěly nějaké projekty. Dodavatelé stavebního materiálu, třeba ocelárny nebo cementárny, také pocítí neodolatelné volání krachu; a to jsou často firmy zaměstnávající velké množství lidí a vyvážející to samé zboží i do Evropy či Ameriky. Paradoxním efektem případného pádu Evergrandu by tak mohlo být, že nebudeme mít z čeho stavět my. Druhá věc, společenské následky. Evergrande není jenom developer, prý se v mnoha místech stará i o dodávky vody či elektřiny, které musejí běžet dále. Závažnější je ale otázka nedostavěných bytů. V Číně je údajně běžné, že se na nákup bytu pro mladé složí všechny generace rodiny ze svých úspor. Při nákupu dosud nehotové nemovitosti ale vždy podstupujete riziko, že nikdy dokončena nebude (pamatujete na náš H-Systém? Jeho obětí se stal i jeden z mých učitelů z MFF UK). V tomto případě by to znamenalo miliony lidí, kteří by přišli o úspory. Třetí věc, prasknutí bubliny. Je-li Evergrande skutečně v insolvenci, její situace by částečně mohla být řešena nuceným odprodejem nemovitostí, které v současné době vlastní – rozestavěných i hotových. Takové masivní výprodeje bývají ale provázeny stejně masivním poklesem cen na celém trhu. To by dostalo do problémů jiné čínské realitní firmy, dokonce i takové, které se držely od Evergrandu stranou (nevím, jestli takové vůbec jsou). Vzpomínáte si na „tři červené linie“ zmíněné o pár odstavců výše? Firmy nesmějí mít více dluhů, než kolik činí hodnota jejich portfolia nemovitostí; jenže hodnota dluhů se nemění, kdežto hodnota nemovitostí je určována trhem. V tomto případě by šla dolů, takže X dalších firem by se stalo předluženými prakticky přes noc. Krátká bouřka, nebo opravdové tornádo? Toto je natolik čerstvá situace, že je těžké určit, jestli z toho bude jenom krátká bouřka, nebo opravdové tornádo. Za poslední rok a něco jsme si užili strašení dost, takže k němu nechci přidávat. Na druhou stranu – realitní bubliny bývají v okamžiku prasknutí extra nemilosrdné. Rád jezdím do Španělska a ta země je dodnes troskami neobývaných nemovitostí z doby španělské realitní bubliny přímo posetá; Čína je třicetkrát větší, takže následky by se škálovaly úměrně tomu. Ve Španělsku měl realitní krach značné politické následky, díky němu dnes nejspíš ultralevicoví Podemos sedí ve vládě. V Číně nepochybně žádná nová protestní strana nevznikne, ale vztek obyvatelstva musejí brát vážně i v Pekingu. Zaznamenal jsem i názory, že „tři červené linie“ jsou ze strany pekingské vlády ve skutečnosti pokus o úmyslné propíchnutí čínské realitní bubliny dřív, než nabyde skutečně mamutích rozměrů, a to i za cenu otřesů a krachů postižených firem. Předseda Si totiž „virtuální ekonomice“ moc nedůvěřuje a dal by přednost dalšímu rozvoji „skutečné“ ekonomiky, tj. průmyslové výroby, která se poslední dobou pomalu začíná stěhovat do zemí levnějších než Čína (třeba do Vietnamu nebo do Bangladéše). Celkové následky budou asi záležet hlavně na dvou věcech. Ta první je, kdo všechno je reálně Evergrandu exponován a jak moc. Peníze tam mají i západní investoři, i když snad ne tolik, aby je to zásadně ohrožovalo. Jak moc jsou exponované čínské firmy, to se teprve ukáže. Druhá je ta, co teď udělá čínská vláda. Vytáhne nějakým způsobem Evergrande z nejhoršího, nebo jej nechá, aby si vyjedl svoji kašičku až do (spáleného) dna? Oba postupy mají svá rizika. Neřízený krach by se mohl vymknout z rukou. Záchrana nevděčné firmy by znamenala, že tisíc dalších firem začne ještě více riskovat a spoléhat na to, že v nouzi je z problémů vytáhne stát. Možná je i nějaká třetí cesta, ve stylu „firmu zachráníme, ale nejvyšší manažery postavíme před popravčí četu“. Toho se v Lehman Brothers bát nemuseli, dokonce i Bernie Madoff dostal “jen” doživotí (technicky vzato 150 let). Nicméně můžeme-li soudit z dosavadní historie lidstva, na mamon bývá i hrozba popravy krátká.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-03-03 17:37:38

Elon Musk si na samém jihu Texasu zakládá vlastní město Starbase

Milí čtenáři, před pár dny jsem mluvil s jednou moudrou osobou a ta mi řekla: „Počasí nanic, infekce všude, vakcíny nikde, zpravodajství depresivní – napiš zase něco optimističtějšího, třeba z vědy a techniky!“ Dobrá, to je rozumný požadavek. Napíšeme si tedy něco veselejšího a více zahleděného do budoucnosti. Na Twitteru se málokdy semele něco dobrého. Twitterový kanál Elona Muska, vesmírného podnikatele, pak chvílemi vysloveně připomíná vysílání z opiového doupěte; sám Musk před dvěma lety konstatoval něco podobného. Ale zároveň se vyplatí jej sledovat, protože tam někdy padnou užitečné informace, často jen v několika málo slovech. A jedna taková právě přisvištěla. Vypadá to jako legrace, ale není. Bývalá vesnice Boca Chica na samotném jihu Texasu se začne měnit v město Starbase, místní úřady už o tom vědí. Co že se to tedy v Texasu bude přesně dít? Založit město není takový problém V České republice je veškerá půda dávno rozdělena. Drtivou většinu našeho území tvoří katastry obcí a zbytek jsou vojenské újezdy řízené armádou, kde dnes již nikdo oficiálně nežije. Tento stav víceméně trvá už od velké kolonizace ve 12.-14. století, při které noví osadníci vykáceli dřívější pohraniční hvozdy a rozdělili si i horší půdu v horských oblastech. Málokterá dnes existující česká obec vznikla až po roce 1500. (Největší výjimka: Havířov.) Podobný stav panuje i jinde ve střední Evropě. Spojené státy jsou na tom úplně jinak. Jedině v Nové Anglii, osídlené už od 17. století, jsou pozemky rozdělené mezi obce podobně jako u nás. Ostatní státy USA vesměs obsahují velké rurální oblasti, unincorporated areas, které nepatří pod žádné město ani obec. Nejsou to nutně úplné pustiny, kde by se toulali kojoti a vítr hvízdal mezi kaktusy; může to být třeba jen oblast s řidším osídlením, které netvoří kompaktní zástavbu. Malé venkovské komunity můžou vznikat a zanikat, aniž by si jich ve velkém světě někdo všiml. (Pro milovníky bizarních příkladů: dnes již zase opuštěné lázně jménem Zzyzx v Kalifornii vznikly ve 40. letech 20. století jako soukromý projekt s tím, že jejich jméno bude nepochybně posledním prvkem v každém anglickém slovníku. Do historie se lze zapsat všelijak.) V těchto venkovských územích, která oficiálně netvoří žádnou obec, bývá nejnižším prvkem veřejné správy okres (county; ono to původně vlastně znamená hrabství, ale v republikánských USA by takový překlad tahal za oči). Takový okres může být i dost velký, zvláště v řídce zalidněných krajích. Tak třeba na Aljašce je několik okresů větších než celá ČR a největší z nich je o dost větší než Polsko, i když má jen pět tisíc obyvatel. Texaský kosmodrom firmy SpaceX leží přesně v jednom takovém rurálním území. Blízká vesnice Boca Chica se nikdy oficiálně nestala samosprávnou obcí, o věci veřejné se tedy stará okres Cameron County se sídlem v nejbližším velkém městě Brownsville. V současné době už vesnice, která ani předtím nebyla moc velká (roku 2008 měla šest trvalých obyvatel), prakticky neexistuje. Firma SpaceX vykoupila většinu domů a chat, které se tam nacházely. Místní pláž je – s výjimkou raketových zkoušek – i nadále otevřená veřejnosti, podle texaské ústavy jsou totiž všechny pláže veřejně přístupné. To nicméně platí jen po čáru nejzazšího přílivu; cokoliv nad ní už jsou klasické pozemky, i kdyby jako pláž vypadaly. Právě na místě bývalé vesnice má vzniknout „hvězdná základna“, městečko Starbase. Podle texaských zákonů je proces vzniku nového města (inkorporace) vcelku přímočarý: stačí mít aspoň 600 voličů usedlých na jednom místě a uspořádat mezi nimi petici, kterou podepíše aspoň desetina z nich. Ta se odešle soudci, který posoudí celý plán (mj. navrhované hranice) a vypíše místní referendum. Pokud nadpoloviční většina voličů v referendu vyjádří souhlas se vznikem obce, je hotovo. Malé obce mají podle texaského práva určitou autonomii, ale skutečně zajímavá je hranice pěti tisíc obyvatel, při které se obec mění v město a může požadovat Home Rule, tedy samosprávu se vším všudy. To znamená možnost vybírat vlastní daně, mít vlastní policejní sbor, vydávat všelijaké příkazy a zákazy a dělat víceméně cokoliv, co není zakázáno texaským nebo federálním právem. (Koho by zajímaly právní a technické detaily, najde je zde, PDF.) Rozhodne-li se takové samosprávné město být „přátelské“ k vesmírnému průmyslu, tak mu v tom nemůže zabránit nikdo menší než texaský parlament, a o to asi Muskovi také jde. Demokracie versus firma Firemní města nebyla v historii Ameriky až takovou výjimkou, ale typicky je zakládaly spíš důlní společnosti pro své dělníky na místech, kde se těžilo. V momentě, kdy se těžba přestala vyplácet, se obvykle obyvatelstvo odstěhovalo někam jinam a zbyla „města duchů“, občas s nějakou tou ekologickou zátěží do budoucna. Dnes to není běžné, ale před sto lety žilo v takových firemních městečkách dost lidí na to, aby se pak soudně řešily spory ohledně občanských svobod jejich obyvatel. Jako vždy, firmy argumentovaly tím, že se jedná o jejich soukromý majetek a pozemky. Nejvyšší soud to ale v rozsudku Marsh vs. Alabama viděl jinak a zakázal příslušné firmě vyhánět jehovisty z chodníků „jejího“ města s tím, že v momentě, kdy firma začíná de facto hrát roli veřejné správy, musí respektovat práva a svobody zakotvené v ústavě. Starbase je asi první případ, kdy se do zakládání vlastního města pouští hi-tech firma, a ne nějaký těžařský podnik. To znamená, že charakter obyvatelstva bude naprosto jiný. Místo sedřených, těžce pracujících chlapů, kteří půlku výdělku hned obrátí ve whisky, tu budou žít raketoví inženýři hrající po večerech online střílečky a mající názor na všechno. Tak trochu sci-fi prostředí, ale v reálných politických a ekonomických kulisách. Zajímavé bude sledovat hlavně to, jak moc si firma řízená de facto jedním člověkem bude skutečně v praxi rozumět s městem, ve kterém bude ze zákona muset panovat nějaká forma demokracie, dost možná i přímé. Nadprůměrně chytré obyvatelstvo by teoreticky mělo dosahovat nadprůměrných výsledků ve veřejné správě – bude to skutečně tak? Samotná myšlenka přitom zase tak nová není; co se zásadně liší, je právě kontext. Vědecká městečka, třeba právě i ta vesmírná, existovala v bývalém Sovětském svazu. Ale v SSSR šlo o přísně střežené a uzavřené oblasti, kam se cizinec neměl šanci podívat. SpaceX má zatím ke svému podnikání právě opačný přístup, nechá lidi pobíhat kolem plotu základny a fotit si všechno, co je vidět. Vlastně bych se nedivil, kdyby nově vznikající město mělo sloužit i jako turistický magnet pro technicky založené zvědavce z celého světa. Na mne by to rozhodně fungovalo.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-07-28 11:24:17

Hra s ohněm a jedem

V Literárních novinách na začátku roku 2012 vyšel esej historika Jana Tesaře věnovaný třetímu odboji, který je aktuální i v tuto chvíli. Jan Tesař napsal: Hra s ohněm a jeden. Tak nazývám sociálně-psychologickou operaci, jejíž eventuální kódový název samozřejmě neznám a která má před veřejností podobu kampaně třetí odboj. Nechci se nešetrně dotknout jizev nevinných obětí politické perzekuce a provokací Státní bezpečnosti. Chci varovat před obmyslnou hrou, která zasívá nebezpečí pro celý národ, také pro potomky obětí stalinistické perzekuce. Uchyluji se dle dávného zvyku k samizdatu, neboť žádný z velkých časopisů mi nezaručuje svobodné a nezkreslené vyjádření. Občanské ctnosti v české společnosti již natolik upadly, že není třeba cenzurního úřadu: noviny samy vstřícně berou ohled na předpokládaná přání finančních pánů a jejich politických loutek. Nikdo také nerespektuje nutnost autorizace, takže v tomto ohledu je to se samizdatem stejné. Kampaň třetí odboj je vystavěna na individuálních psychických traumatech desetitisíců obětí stalinistické perzekuce a zároveň na výsledném několikanásobném sociálně-psychologickém komplexu české společnosti. Komplex sociálně-psychologický navazuje na historický fakt zaostávání pobělohorského (novo)českého národa v jeho emancipačních snahách, které na počátku XX. století přes rychlý pokrok v posledních desetiletích stále činilo nejméně padesát let v porovnání s většinou sousedů na jihu a západě Evropy; navíc se národně emancipační pohyb často prosazoval díky koalici se silami reakce a tmářství v habsburské říši, v opozici k zápasu jiných národů o větší míru občanských svobod. Nejlépe tuto skutečnost charakterizuje realistické ocenění T. G. Masaryka, že na počátku světové války doma žádná revoluce možná nebyla. (Na Slovensku nebylo možné dosáhnout ani zvolení slovenských poslanců ve slovenských obvodech.) Takže byla nastoupena cesta zápasu ve službách Dohody, využívání jejích zájmů a jejich umné manipulace. Mýtus o odboji Na to pak reagoval mýtus o odboji, později nazvaném prvním. Byl to mýtus konstitutivní, měl stejnou stmelující a výchovnou funkci jako zakladatelské mýty antických republik a dynastické legendy středověkých křesťanských komunit. Nezakládal se na vysloveném falšování historických fakt o odboji, jen byly zamlčeny určité nepříjemné okolnosti; byly ponechány stranou skutečnosti, jejichž připomínání by traumatizovalo nezralé společenství, nemající dostatek duchovních sil nezbytný k sebepřekonání.  Zakladatelský mýtus například heroizoval sibiřskou anabázi legií a ponechal stranou fakt, že daleko víc zajatců, vábených slíbeným žoldem, se po uzavření míru s bolševickým Ruskem vrátilo do habsburské říše, a nakonec na válečná jatka. Zakladatelé Republiky (později nazvané první) věděli z antické zkušenosti, že úlohou kostitutivního mýtu je sjednocovat společenství, a moudře se vyhnuli zdůrazňování rozporů, které by rozkládalo. Válka byla chápána jako poslední ze zločinů cizácké dynastie – takže sám fakt, že na bojišti se střetával legionář s Čechem v rakouské uniformě, posloužil konstitutivnímu mýtu. Můžeme oprávněně soudit, že v představách těch moudrých státníků, jimž jistě nechyběla schopnost kriticky myslet, byly nepříjemné historické skutečnosti odkázány ke kritické reflexi příštích generací nezatížených traumatizujícím zážitkem – do času, kdy společenství dosáhne dospělosti, tj. občanské zralosti, která nahradí, přesně dle antického vzorce, nezbytnou funkci konstitutivních mýtů. Tak měl být česko-slovenský dvojnárod uzdraven, odrakouštěn, to jest zbaven svého traumatu, jímž byl dereš a rákoska, neblahé dědictví feudalismu. Snad to mohla být terapie účinná, kdyby na ni bývalo zbylo dost času; ovšem jenom za předpokladu, že by pak proběhl duchovní zápas dospívání, spojený s překonáním konstitutivního mýtu. Vzorec milosrdné lži Namísto toho přišla nová světová katastrofa, která tu potřebu zasula. Zůstala jen zkušenost mýtu, od té chvíle již jen v podobě milosrdné lži. Ještě dříve, než vypukla 2. světová válka, nadešla potřeba odlišit republiku přívlastkem první od toho nového, co vytvořili Češi a Slováci ruku v ruce a ponecháni sami sobě – a co je jednou z nejodpornějších kreací předválečné Evropy. Z hlediska světových dějin vzato, je nejvýznamnějším činem, zločinem toho státu odevzdání ohromného zbrojního arzenálu bez poškození a závad darem nacistům, k agresi proti Evropě. Správcové toho arzenálu jakoby nikdy ani nezaslechli příklady z historie o loďstvu, které se samo potápí, o pevnostech, které nemohouce bojovat, vyhazují se do vzduchu. Ani svá letadla nespálili. Poslední příčinou selhání byla občanská nezralost, nedostatek vědomí občanské odpovědnosti, projevující se respektováním ubožácké vlády a její politiky založené na naději, že dobropoddanské chování vůči aktuálně nejsilnější moci přinese zaslouženou, vyslouženou shovívavost vítěze. Také v následujících letech nepřekonané iluze o háchovské a tisovské politice brzdily sjednocení společnosti a její pozdvižení k odporu, které bylo předpokladem opravdové svobody – a bylo ponecháno propagandě moskevských komunistů, aby hovořila o této pravdě.  Následný mýtus druhého odboje má pak jednak „pravicovou“, jednak „levicovou“ tvář: ta první omlouvá, a nakonec přímo ospravedlňuje politickou kolaboraci, ta druhá ji spojuje jen a výhradně s „pravicí“ a buržoazií. To hlavní mají ale obě verze společné: V kterékoli příručce o druhém odboji se dočteme, jak je vydání zbrojního arzenálu vyděračsky obráceno ve výčitku právě těm, kdo pak byli za pomoci těchto zbraní zmasakrováni. Snad je nutno vyjít ven, mimo místní kontext, aby bylo možno cítit cynismus a skandálnost toho sofismatu. (Stejně jako zevnitř není cítit hanba za výčitku komukoliv, že nám nedovolil bojovat.) Zaběhnutý vzorec milosrdné lži je tu využíván k zakrytí povážlivého selhání, což znamená, že ti, kdo takto kážou, se neznepokojují o budoucnost. Sám příběh druhého odboje je však historií heroického vzepření se poměrům a revolučního vzniku nové mravní elity národa; tradice takového činu evokuje tyto hodnoty jako příklad, stavěný společenství za vzor. To je jistě oprávněno nejen ve vztahu k odboji jako složce jevu evropského, ale i v rámci dějin našeho státu. Setba druhého odboje Národní kultura jako celek v polovině šedesátých let dokázala nalézt rovnováhu mezi respektováním společenské funkce konstitutivního mýtu a potřebou kritické reflexe všech resentimentů. To bylo pro společnost, která konečně již občansky dozrávala, stále naléhavější. Sjezd historiků upozornil státní vedení, že stát bez úcty k vlastnímu vzniku ohrožuje svou existenci. Intelektuální avantgarda zároveň vyvolávala na scénu skryté démony a zahájila s nimi nekompromisní boj. Začali jsme upozorňovat na historické kořeny návyků omezené suverenity, s nimiž se musela společnost právě v předvečer roku 1968 vyrovnat, jestli se neměla znovu stát bezbrannou obětí bezprincipiálního politického konání své vlastní politické reprezentace za budoucí historické krize. Zároveň jsme dokázali – my a nikoli primárně politická elita – najít spravedlivý, důstojný a zároveň racionální vztah k politické perzekuci, k níž docházelo v Československu nejen v letech padesátých – která ve skutečnosti vyrůstala již z druhého odboje. Tehdy nikdo nehovořil o nějakém třetím odboji. Pokud je mi známo, nikde není doloženo byť neveřejné použití toho termínu v té době, a to je logicky konzistentní: za odboj jsme přirozeně považovali odpor proti cizí nadvládě, nikoli své vlastní antagonismy, byť se i pohybovaly na samé hranici občanské války. Reálným politickým problémem byl fakt, že takzvaná i skutečná protistátní činnost padesátých let (tj. protikomunistické aktivity i například vojenská špionáž v zájmu cizích mocí) byla v ohromné míře provokována Státní bezpečností – ať už z přirozené potřeby každé politické policie obstarat si vlastní zdůvodnění své existence, anebo z podstaty stalinského režimu, jenž trvá represemi. Problémem byla zároveň traumata obětí, které se daly provokatéry oklamat a jejichž extrémní tresty byly zřídkakdy snižovány bez závazku spolupracovat s mučiteli, byť třeba jen formálního. Řešení Gama V polovině šedesátých let jsem jako historik druhého odboje vystupoval, spolu s dnes již zesnulým vynikajícím historikem prvního odboje Karlem Pichlíkem, za nezávislost historiků vůči každé, třeba i reformní politické moci. Na jaře 1968 nás však také vyzval ke spolupráci tehdejší předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský, v mém případě s odkazem na mé mnohaleté soukromé úsilí o spravedlnost pro mnohé odbojáře-oběti politické perzekuce. Dotázal jsem se, zda rehabilitace, kterou bych měl připravovat, zahrne například i Miladu Horákovou. Smrkovský vzkázal, že zahrne všechny případy, kde dokážeme pochybení justice. Usoudil jsem, že takovou výzvu nelze bez mravní úhony odmítnout, a patřil jsem potom mezi stoupence nebo snad inspirátory myšlenky zákona o národním smíření. Byla převzata z pozdně frankistického Španělska a politického programu tamní demokratické opozice. Prakticky by znamenala ukončit také u nás zákonem období rozděleného národa (případně občanské války) přiznáním respektu k postojům jedněch i druhých, pokud se pohybovaly v rámci všeobecně uznávaných norem lidskosti; stíhat vybočení z ní; a následné praktické problémy vyřešit rehabilitacemi, amnestiemi a abolicemi. Za tuto myšlenku (Řešení Gama) se plně postavila především tehdejší organizace bývalých politických vězňů komunistického režimu, K 231. Postavil se za ni též tzv. Kruh mladých příslušníků StB, který přicházel s nezpochybnitelnými důkazy o ohromném rozsahu policejních provokací v padesátých letech. Všichni se shodovali, že provokační činnost StB má být stíhána jako zneužití úřední moci, případně dle platných zákonů postihujících protistátní činnost, jakožto její vyvolávání. Přes různá stanoviska v tomto ohledu jsme všichni zastávali názor, že oběti podobných provokací je třeba nejen odškodnit, ale také zbavit tehdy zřejmých komplexů a vzájemných výčitek mezi nimi. Nehledě na všechny konkrétní politické okolnosti a na aspekt mravní, měla idea národního smíru proti (neexistující tehdy) ideji třetího odboje ohromnou duchovní převahu v tom, že nepřipouštěla další zpochybnění samé existence státu a věčný zápas o samou podstatu, jak je to obsaženo v koncepci stále nových číslovaných odbojů; namísto toho vyhlašovala národní společenství za dospělé, tudíž typické přirozenými antagonismy, které bohužel v určité situaci přerostly do neúnosných rozměrů – což se ve všeobecné shodě odsuzuje a odkazuje napříště provždy k civilizovanému řešení bez občanské války, represí a nezákonností.  Znovu po skluzavce loajality Všechno toto úsilí bylo zmařeno srpnovým vpádem a v následujícím období husákovské „konsolidace“ posloužilo českým neo-stalinistům za odstrašující příklad, kam až věci došly. V tomto smyslu jsou proto právě oni prvními spoluviníky všech pozdějších excesů, ať na tu či onu stranu. Osudně se ale projevilo také nedokončené vyrovnání národního společenství s návyky servilnosti a podlézání cizímu panstvu. V rámci zavedeného schématu se dubčekovci identifikovali právě s těmi způsoby, které byly typické pro politické konání háchovců a které komunisté původně tak odsuzovali. Sjeli pak po téže skluzavce loajality k velmocenskému protektoru. Ale odpor proti tomu byl tentokrát bohužel o mnoho slabší než svého času druhý odboj; nebyl dost lidem na očích a nestačil vytvořit všeobecně srozumitelný vzorec. Původní nepodmíněný, ne-občanský souhlas společnosti s vládou podpisovatelů moskevského protokolu a dalších bezzásadových ústupků proto vyústil do všeobecného nihilismu, který pak zůstal jako reálné dědictví roku 1968. Ty myšlenky nestály za to, aby byly důsledně hájeny – uzavřel nezralý občan. Tak neblaze se projevil mýtus zástupné oběti, dědictví našich odbojů. Situaci na vzniklé poušti realisticky charakterizují pozdější Patočkova slova předkládaná národu jako objev: existují hodnoty, pro něž stojí za to žít a bojovat. Katastrofální nihilismus pak v dlouhodobé perspektivě vyústil do stejně katastrofálního ex-post-extremismu. Výsledkem je extempore a endemit: třetí odboj. Osamělý hlas na poušti Mezitím se idea zákona o národním smíření, nepřijatelná u nás, stačila prosadit nejen ve Španělsku, ale i v dalších zemích různých kontinentů jakožto důstojný a racionální způsob překonávání následků diktatur, občanských válek a terorismu. (V posledních letech je možno sledovat, jak působí v Alžírsku jako léčivý balzám na trauma z desetitisíců obětí terorismu, vyvolaného kapitalistickou restaurací.) V původní sovětské mocenské sféře (nejprve v SSSR, potom i v Polsku a jinde) vznikl nový fenomén, nejvýstižněji označený ruským termínem pravozaščitnoje dviženije. Právě v Rusku se mu dostalo hned na úvod zdůvodnění zároveň historického i teoretického, a to z pera jeho předbojovníka a (chceme-li) mezinárodně uznaného představitele Vladimíra Bukovského. Vycházeje z chruščovovské oblevy a tání jako historického faktu, který nepominul, i když byl potlačen, ohradil se Bukovskij od tradičního ruského terorismu a spiklenectví, vyhlásil režimu veřejně své NE, a na něm pak vytrval až na samou hranici smrti. I v Polsku se vydali stejnou cestou, přičemž si v nesčíslných polemikách a diskusích vyjasnili, až pokud je nutný a dovolen sestup do tradiční polské konspirace. Ostatně také na naší poušti zazněl občas stejný hlas. K tomu jsem oprávněn se vyjádřit, neboť jsem byl vedle Petra Uhla nejčastěji obviňován z výzev k „porušování zákonnosti“, a dokázal jsem se vyhnout veřejnému dementování této pravdy. Byl jsem totiž, za prvé, přesvědčen, že člověk musí stavět mravní zákon nad jakékoli psané právo, což je věc nadčasová a platí pro každé poměry a každého člověka (a nejen např. pro lékaře); za druhé, že oktrojovaná zákonnost není mravně závazná; a za třetí, že snaha respektovat nedokonalou zákonnost s četnými protiřečícími si normami je hloupost. Jak se zachovat, když diktatura deklaruje svobodu slova, ale nařídí zničit historickou tiskárnu jako nebezpečí? Používat v zájmu občanského odporu svobodně tiskárnu, byť to diktatura prohlásila za nezákonné, ovšem v žádném případě nikdy není totéž jako vyzývat k násilí, terorismu nebo občanské válce, ani nemluvě o dovršených činech toho druhu – třebaže diktatura ve vlastním zájmu právě tento propastný rozdíl zamlžovala! Neničili jsme ani životy, ani materiální hodnoty, chtěli jsme vytvářet nové vztahy, nové instituce a novou tradici. Pokud se týče konspirace, která byla nevyhnutelná, všichni jsme se, i navzdory dost prudkým polemikám o podobných otázkách (např. právě s Petrem Uhlem), nakonec shodovali v základní myšlence veřejně deklarovaného nesouhlasu a v nepomíjející snaze systematicky usilovat o posun hnutí ke stále větší otevřenosti a veřejnosti, ven z konspirace vynucené okolnostmi! Kromě četných teoretických studií, i explicitně navazujících na Bukovského a polský příklad, je nejlepším praktickým ztělesněním tohoto úsilí myšlenka VONSu, jejímž jsem já autorem a manželé Uhl a Šabatová prvními realizátory. Myslím, že přes všechnu slabost tohoto hnutí v československé společnosti a jejím historickém kontextu (případně přes zavedení tohoto hnutí špatným směrem a jeho celkový neúspěch, jak se to někomu může jevit), dnes, tváří v tvář kampani tzv. třetího odboje, nastal čas důrazně připomenout právě toto dědictví. Nevědomé oběti manipulátorů V minulých dnech jsem na obrazovce všenárodní oblbovny zhlédl pořad historického cyklu, v němž se oslavně připomínalo záměrné ničení železničních tratí výbušninami někdy počátkem padesátých let. Nevěřím svým očím, byť stojí tak napsáno, pro jistotu bylo to uším opakováno; ptám se, zda ztratili snad soudnost – anebo jsou si jisti, že divák je až tak manipulovatelný, že stráví i toto bez dávení?! Neznám sice konkrétní detaily právě těchto aktů a nemám praktickou možnost ověřit si je v pramenech – ale myslím, že si mohu být jist, že také v tomto konkrétním případě stála v pozadí všudypřítomná StB a její role ne-li inspirátorky, pak jistě přinejmenším vděčné žehnatelky. StB měla skvělé psychology i sociální psychology (ta věda nebyla oficiálně uznávána a pěstována možná právě proto, aby StB neměla konkurenci a nikdo jí neviděl do karet!). I své oběti si vybírala uvážlivě, a zvláště uměla zneužít jejich návyků, a hlavně traumat z doby války: jedněch uměla využít pro akce jako Jan Masaryk, a druhých zase pro vraždu majora Schramma, Babice, zmíněné ničení železničních tratí, zapalování obilí na polích a podobně. To i ono bylo stejně potřebné pro nastolení a udržování státního teroru, zničení uvědomělého občanství a znemožnění každého kritického hlasu. StB vycházela z přesvědčení, že koneckonců každý s sebou nese břímě své minulosti, takže je jen věcí zručné manipulace bez skrupulí, jak toho využít k prospěchu diktatury. Každý takový výbuch či zapálený stoh vytvářel frontovou situaci, kdy byl občan tlačen k volbě té neb oné strany barikády, a potom, pokud si zachoval zdravý úsudek, jednal proti paličům; manipulaci v pozadí ovšem řadový občan neviděl; a aby si ji snad nedomyslel, byly tu spektakulární procesy se žháři a vrahy a jejich doznání, nejlépe upřímná, spontánní nebo dokonce hrdá. Samozřejmě tam nesmělo zaznít nic o kmotřičce v pozadí. Aby se neprozradilo toto nejstřeženější státní tajemství, byli i zasloužilí velcí provokatéři popravováni bez skrupulí a bez ohledu na jejich případnou i novou použitelnost, a pokud bylo nebezpečí, že by se prozradili při procesu, byli zabíjeni již předem. Toto je ta skutečná historická kulisa ozbrojeného odporu proti poúnorovému režimu v Československu, a skuteční historici těch let to samozřejmě dávno vědí. Proč mlčí, je správná otázka. Ostatně také současní manipulátoři si umějí vybírat: sázejí na přirozenou touhu mladých historiků vyniknout a podstrkují jim domnělé senzační objevy. Vědí, že ke společensky odpovědné práci historika je potřebná také lidská zralost, a počítají s tím, že v současné cynické české společnosti nefungují vzorce občanské odpovědnosti, takže mladé autory nevede žádný příklad. Ve skutečnosti jsou také tito mladíci nevědomými oběťmi svých manipulátorů. Znovu dozrává ovoce hněvu Při svědomité dějepisné práci bude poslední pravda o teroristických akcích v době stalinismu ve většině případů nejasná. Byl původním autorem fikce o zradě maršála Tuchačevského Heydrich nebo Stalin? Ať to někdo zkusí s určitostí říci a bezpečně doložit. A to není výjimka, nýbrž pravidlo. Tam, kde jsou v příběhu (vskutku) moderní tajné služby, je primum movens (případně iniciátor) jistý přibližně tak jako současný spekulační dolar či euro – je stejně virtuální, to je to zázračné slovo. Ale v tom přece není podstata našeho problému! Koneckonců vůbec nejde o sám (svého druhu) historický fakt, ten či onen teroristický čin. Jde o stanovisko k němu. A v tom si může každý být vskutku naprosto, bez nejmenšího zapochybování jist: kult násilí stimuluje budoucí násilí.   Toto se děje v historickém čase, kdy znovu dozrává ovoce hněvu. Snad každý cítí, že se blíží nový velký sociální konflikt – možná ostřejší než kterýkoli z dosavadních. Vládnoucí třída ho očekává v situaci hluboké politické krize a bezpříkladné diskreditace všech elit. Znovu se ptám: ztratili snad soudnost? Vědomé oslavování násilí za těchto poměrů se nedá nazvat jinak než šílenstvím. Sebevražedným šílenstvím! Je ovšem také možné, že oni velmi dobře vědí, co činí. Možná, že chtějí násilné konflikty vědomě vyvolat, aby měli volné ruce ke zmasakrování odporu. Ve chvíli, kdy se určitá daná politická elita začne chovat podle hesla Po nás potopa, je bohužel všechno volání ke zdravému rozumu marné. Potopa potom dříve či později určitě přijde – k nezměrné škodě celé společnosti. Toto mám na mysli, když píšu o hře s ohněm. Jak se míchá jed Ještě ukázka, jak se v sociálně-psychologických laboratořích připravuje jed. K tomu ale musím pro nezasvěcené nejprve objasnit dnes pozapomenuté souvislosti: Českoslovenští dějepisci dokázali v šedesátých letech dojít velmi hluboko ke kořenům hlavních politických procesů let padesátých. Teď mám na mysli ten největší, Slánského. Každý ovšem dával pozor, aby nedráždil medvěda zbytečně, takže nebyla zdůrazňována hlavní příčina, každému beztak jasná: někdo musel zaplatit za nezdar sovětské naděje, že Izrael bude první lidovou demokracií Středního východu – namísto Stalina, který tomu plánu určitě osobně požehnal. Exemplární výběr čs. komunistů byl přirozený, neboť zodpovídali za realizaci: organizovali tajné dodávky zbraní židovským teroristickým organizacím, cvičili židovskou výsadkovou brigádu, otevřeli první leteckou linku do Tel Avivu atd. Zodpovídali tedy ve Stalinových očích i za nezdar. Výběr nejvýše postavených Židů v čs. komunistické špičce k zástupnému procesu je stejně demonstrativní jako zařazení ministra zahraničí a jeho náměstka. Proces je tudíž (z hlediska dané moci) velmi racionální, nikoli naopak. Toto tehdy veřejně řečeno nebylo. Naproti tomu bezprostřední příčina, která donutila Gottwalda k souhlasu se Slánského zatčením a uvedla vyšetřování oficiálně do chodu, byla v rehabilitačních materiálech označována nezakrývaně za provokaci KGB. To byl takzvaný dopis „Velkému metaři“, provokační výzva Slánskému, aby odešel na Západ, která, jistěže díky skvělé práci čs. bezpečnosti pod vedením sovětských poradců, skončila v rukou StB. Fabrikace tohoto (jakoby) klíčového dokumentu celé kampaně byla během rehabilitací spojována s Beriovými poradci, popravenými potom za Chruščova. Potud historická „škola“ zformovaná v šedesátých letech, až po Kaplana, i popřevratového. Nuže, již několik let tu čeká na objev ideologů historická práce, která dává třetímu odboji, což – prý – jeho jest: identifikuje celý případ Velký metař, tj. sám nápad, koncipování dopisu, jeho napsání, výrobu falešné legitimace pro Slánského, přepravu přes hranice a doručení těchto písemností údajné Slánského milence (kterou on však vůbec neznal), zkrátka všechno do detailu jako dílo špionážní kanceláře gen. Moravce v americkém žoldu. Autor této práce, významný a solidní historik Jiří Šolc, sice o třetím odboji nehovoří, ale to je právě proto, že politika ještě neučinila ten zásadní objev: také třetí odboj měl svou zahraniční složku! Tato senzace teprve čeká na své uplatnění ideology současné Czech Republic. Chci podtrhnout jiný aspekt věci: Šolc, opatrný historik, opírající se v této věci o účastníka-pachatele, výslovně připouští, že akce Velký metař mohla být provokací KGB (nevím, jak se to dá sladit se vznikem nápadu v Moravcově kanceláři, ale budiž), že doručovatel byl agent StB, a mezi řádky i to, že v Moravcově kanceláři to věděli. Poté o všem píše, přejímaje pachatelovo podání motivace, jako o vysoce humánní akci s cílem zachránit Slánskému život. Máme věřit, že takový zkušený historik bere vážně, že proto posílali oni v amerických službách nenáviděnému komunistovi, tehdy náměstkovi předsedy vlády, dopis a falešnou legitimaci s jeho podobenkou, a to po agentovi, který přišel ilegálně z nepřátelské ciziny, po lidech, které jakživ neviděl? Máme věřit, že člen vlády (v jakémkoli režimu) bude brát vážně neznámou bláznivou ženskou, která ho vyzývá, aby utekl do zahraničí? Myslím, že před tímto virtuózním zvládnutím dvojvýznamu, české tradiční humanity snoubící se s odbojem, by v údivu stanul sám páter Koniáš. To by on nedokázal. Mám na mysli ovšem i to, co jsem neřekl. Nač pospíchat, za čas to budou halasně kázat Koniášovi učedníci nad mistra. Takže závěrem mi zbývá konstatovat: Před více než půl tisíciletím byly Čechy v Evropě jedinou zemí oficiálně vyhlášené tolerance dvou soupeřících náboženských a ovšem i politických stran; předkové udrželi ten stav skoro dvě století, z toho prvních sto let úplně sami. To díky husitství, o které se dnes kdekterý špinavý šmok otírá. Ve Španělsku se v tom čase, a ještě tři sta let potom, masově upalovalo a fanaticky mučilo. Kdežto za života naší generace Španělé po zuřivé občanské válce s miliónem mrtvých dokázali prosadit ideu národního smíru. V tom čase se Češi nejprve nedokázali masově pozdvihnout k boji za své národní osvobození, a nakonec ani důstojně čelit diktatuře – což pravidelně vyvolává mocný ex-post-radikalismus, charakterizovaný speciálním endemitem číslovaných odbojů, jež jsou stále virtuálnější, do třetice už zcela dokonale, skoro americky. Španělé, kteří kdysi vymysleli metody, v Čechách s opovržením označované jako jezovitské, za občanské války projevovali, jak potvrzují četní svědci, neobvykle často rysy rytířské noblesy. Zatímco v zemi, kde byly v XV. století rytířské moresy zakotveny do vojenského řádu revolučního vojska, nám dnes, tváří v tvář zahraniční sekci třetího odboje, nezbývá než nostalgicky vzpomenout jezovity Koniáše. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-17 13:36:06

Čínská zkušenost s koronavirem: od Wu-chanu k pandemii

Stejně jako každá nová závažná nemoc zasahující značnou část populace, je COVID-19 předmětem intenzivního vědeckého výzkumu, občanských a politických reakcí, mediálního zájmu a nesčetných dalších diskusí, které se snaží zjistit o nemoci a jejím šíření co nejvíce informací. „Souhlas a přitakání – čím se od sebe liší? Dobré a zlé – jaký je mezi nimi rozdíl? Avšak: čeho se lid hrozí, Toho se nelze nehrozit.“ Lao-c’, O tao a ctnosti (překl. B. Krebsová, DharmaGaia, Praha 2003, s. 69). Nemoc způsobená novým koronavirem (SARS-CoV-2) byla oficiálně poprvé identifikována v čínském městě Wu-chan s 11 miliony obyvatel v provincii Chu-pej v prosinci 2019 a pojmenována Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jako COVID-19 v únoru 2020. Počátek a původ nemoci jsou stále předmětem vědeckého výzkumu. Rostoucí křivku zasažených virem se v Číně podařilo stabilizovat ve druhé polovině února 2020 s uváděnými údaji mírně nad 80 tisíci infikovanými případy a počtem obětí přes tři tisíce osob. Ke 13. dubnu bylo uváděno celosvětově více než 1,9 milionu nakažených a více než 119 tisíc obětí, z toho v Číně bylo hlášeno registrovaných 82 160 nakažených a 3 341 obětí (www.worldometers.info/coronavirus/). Největší výpovědní hodnotu mají tato čísla hlavně vzhledem k možnosti sledovat vývojové trendy a porovnávat metody výpočtů, ať už v národním rámci či v globální komparaci. Zjišťování, kolik lidí má nemoc bez příznaků, se stává předmětem výzkumu v řadě zemí světa a bude záležet na míře testování, úspěšné identifikaci a registraci postižených. Antivirová opatření Koronavirová pandemie je závažný problém, jenž vyžaduje respekt k lidským životům a snahu o omezování projevů paniky, běžných sporů a xenofobních a rasistických projevů. Vzhledem k záplavě často protichůdných mediálních informací je vhodné nejprve popsat stručně jednotlivé realizované klíčové organizační kroky podle hlavních dostupných zdrojů, což přinejmenším umožňuje mapovat sled přijatých opatření. Jelikož byla nemoc čínskými lékaři identifikována jako dosud neznámá choroba s příznaky podobnými chřipce či zápalu plic, vyžádala si nejprve určitý čas pro její přesnou detekci a potvrzení. V prosinci došlo k prvním upozorněním na podezřelé výskyty a na polemiku o tom, zda se jedná o novou nemoc a jak je nebezpečná. Nastala šetření různých případů a následně byly tři případy nemoci oficiálně zkoumány oddělením respirační a kritické péče v nemocnici provincie Chu-pej pro integrované tradiční čínské a západní lékařství. Epidemiologická vyšetření byla nemocnicím a střediskům pro kontrolu a prevenci nemocí v městě Wu-chanu a v provincii Chu-pej nařízena od 29. prosince 2019. Městský zdravotnický výbor ve Wu-chanu vydal urgentní oznámení o léčbě pneumonie neznámé příčiny 30. prosince, přičemž tím byly zahájeny práce odborníků z dalších oblastí. Světová zdravotnická organizace a různé země začaly dostávat pravidelné informace od 3. ledna 2020 včetně evropských zemí a USA. Poté 7. ledna čínské zdravotnické instituce potvrdily, že nový koronavirus byl spojen s případem na trhu ve Wu-chanu. Čínské centrum pro kontrolu a prevenci nemocí oznámilo pět celých genomových sekvencí nového koronaviru Světové zdravotnické organizaci a dalším zájemcům na webových stránkách 11. ledna. Virus se dostal do dalších zemí, například první oficiálně potvrzený případ COVID-19 v USA byl zaznamenán 20. ledna. V Číně se postupně činila různá antivirová opatření a 23. ledna bylo zcela uzavřeno město Wu-chan s přísnými opatřeními. Přestože jsou udávány ještě další různé údaje, nemění podstatně základní časový vývoj událostí včetně skutečnosti, že oproti Číně, v níž epidemie propukla, měly evropské země, USA a další země výhodu, že se jim dostalo informací o problému předem. Nicméně vždy budou existovat vzájemné požadavky zemí, aby se informovaly lépe a více, což je možné oboustrannou spoluprací vylepšovat. Nejde však pouze o informace ale hlavně o vzájemnou pomoc při zachraňování životů a zdraví lidí. Globální pandemie Souhrnně lze říci, že zásadní opatření byla přijata v lednu 2020 poté, kdy se postupně ukázaly odlišné závažné příznaky a schopnost nemoci se v lidské populaci rychle šířit (virulence). Když nemoc začala postihovat stále více osob, byla zavedena restriktivní opatření zamezující přenosu viru a město Wu-chan a okolní tři města v provincii Chu-pej byla uzavřena. Zároveň s rychle narůstajícím počtem případů byla posílena zdravotnická infrastruktura intenzivní výstavbou několika specializovaných nemocnic a povoláním zdravotníků, hygieniků, dobrovolníků, policie a armády. Nešťastný byl ale souběh s tím, že Wu-chan před uzavřením opustilo mnoho lidí. Jak potvrdila Světová zdravotnická organizace, Čína poskytla odborníkům z celého světa velké množství odborných informací a zkušeností včetně popisu genomu koronaviru, který je důležitý pro vývoj vakcíny. Mezitím se však nákaza rozšířila do mezinárodního prostoru (asijských zemí, Evropy, na Blízký východ, USA ad.), kde způsobila řadu reakcí: od počáteční přezíravosti k panice, od přijetí přístupu divokého „promořování“ s cílem získat „kolektivní imunitu“ přes řízené zmírňování postupu (mitigation) až po aktivní potlačování (suppression) spojené se snahou nepřetížit zdravotnický systém i možnosti dané společnosti a omezit a oddálit šíření viru, než bude dostupný lék a vakcína. Jelikož byla Čína první zemí, v níž se koronavirus rozšířil, volba čínských antivirových opatření sloužila jako model, který byl vystaven testu, zda uspěje, nebo ne. Ostatní země se mohly mezitím částečně připravit na šíření viru a rozhodnout se pro vhodná opatření. Čínská vláda přijala velmi restriktivní opatření včetně domácí karantény, povinného nošení roušek a respirátorů, zavření obchodů, zastavení části průmyslové výroby apod. Čína, podobně jako řada dalších zemí ve východní a jihovýchodní Asii, má zkušenost s nebezpečnými nemocemi z dávnější minulosti i z nedávné doby. Jestliže se epidemie ve středověku šířily z Číny směrem do Evropy (a naopak) často celá léta, pak v současné době, kdy je svět propojen díky vysoké mobilitě osob, mezinárodnímu obchodu a obecně celosvětové provázanosti, nastává šíření nemocí v řádu dní až týdnů. Je patrné, že východoasijské země byly na epidemii lépe připraveny než Evropa nebo USA i v důsledku předchozí zkušenosti především s nemocí SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome, syndrom náhlého selhání dýchání, v letech 2002–2003) způsobenou také virem ze skupiny koronavirů (zasáhla téměř deset tisíc lidí se smrtností přibližně 10 procent). Tyto země se s epidemií zatím relativně úspěšně vyrovnávají díky vládním opatřením, organizovanosti velkého množství lidí, disciplíně a pochopení mechanismů šíření nemoci, a to v některých případech i bez plošné karantény doprovázené výrazným pozastavením veškerého života i celé ekonomiky. V Evropě a Severní Americe byly SARS, ebola, virus zika a jiné nakažlivé nemoci brány spíše jako vzdálené nemoci. Čína a další východoasijské země patrně dokázaly využít nových digitálních technologií pro monitoring a šíření nemoci. To jim umožnilo cílenější boj s nemocí. Co se týče USA, Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí a velvyslanectví USA vydaly 7. ledna oznámení, aby lidé necestovali do Wu-chanu, tj. třináct dní před oficiálním oznámením prvního případu koronaviru v USA. Na konci února hodnotil prezident Trump riziko nemoci pro USA stále jako nízké a ještě v březnu byl optimistický. Koronavirus, rasismus a ideologická válka Koronavirová pandemie se stala rovněž podnětem pro vznik několika hypotéz, případně až sporných dohadů. Podle jedné z nich virus pochází z wu-chanských laboratoří. Podle jiné dle informací CNN jde o virus spojený se sportovci americké armády na sportovních armádních hrách ve Wu-chanu v říjnu 2019. Zatím je však většinou přijímán vědecky podložený názor, že koronavirus prošel přirozeným evolučním vývojem a nebyl vytvořen uměle v laboratorních podmínkách.   S expanzí nákazy se projevují i snahy využít epidemii pro rozpoutání ideologické války. Zaznívají označení jako „čínský virus“, kdy se projevují xenofobní a rasistické předsudky a vyvolávání nenávisti a násilí vůči lidem z Číny a Asie obecně, jak ukázaly nedávné případy v Evropě i USA. Pandemie ale může zasáhnout každého a nezná etnika nebo hranice. Světová zdravotnická organizace už v roce 2015 a letos opět důrazně doporučila nespojovat konkrétní nemoc s nějakou lokalitou, zemí nebo regionem, protože to vede ke stigmatizaci a obviňování komunit daných oblastí, ačkoli se každý může stát jejich obětí. V této souvislosti je třeba naopak ocenit zásilky pomoci s antivirovými pomůckami, které zasílají různé země. Deglobalizace nebo počátek lepší planetární spolupráce? Náhlé zastavení nebo utlumení masivních toků lidí, zboží a na druhou stranu zrychlení digitalizace, přenosů informací a komunikačních dovedností, elektronického obchodování (e-commerce), práce na dálku apod. vyvolává v Číně i v dalších zemích světa řadu otázek po důsledcích těchto efektů. V různých zemích mohou o práci přijít patrně desítky až stovky milionů lidí. Pravděpodobné budou dočasné deglobalizační trendy, v některých odvětvích může dojít ke zdravé relokaci a posílení místních komunit, nicméně stále bude svět velice globální v porovnání se stavem například před čtyřiceti ale i dvaceti lety. Bez celosvětové spolupráce nebude možné účinně čelit planetárním problémům a rizikům – včetně epidemií a pandemií. Pandemie koronaviru je závažným globálním problémem, který se týká života, bezpečnosti a zdraví všech lidí.   Článek patří do série deseti textů, které se na koronavirovou pandemii nezaměřují z lékařského hlediska, ale z perspektivy toho, jak pandemie komplikuje život společnosti a politiky. Sledují především vládní opatření ve významných makroregionech světa a reakce na ně ve společnosti. Všechny články jsou dopsány do jednoho data, konkrétně do Velikonočního pondělí 13. dubna 2020, aby bylo možné učinit si v jeden čas srovnávací představu o vývoji koronavirové pandemie po více než čtvrt roce ve světě. Autory článků jsou členové Centra globálních studií a jejich externí spolupracovníci. Za prezentovaná stanoviska odpovídají jednotliví autoři. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-15 09:01:56

Proč si parlamenty velmocí vzpomenou na oběti genocidy až po sto letech, kdy už pro oběti není možné nic udělat?

Senát Kongresu USA schválil rezoluci, která označuje turecké vyvražďování Arménů genocidou. Došlo k ní před více než 100 lety. Tehdy představitelé všech velmocí raději hleděli jinam. Stejně jako dnes v případě turecké likvidace kurdského etnika na severu Sýrie, prováděné Tureckem „salámovou metodou“. Zapomenutá genocida. Ne, není to ta arménská, kterou konečně po více než stu letech uznal i americký Senát – přes odpor Trumpa – a hodil tím poněkud vidle do přátelského vztahu mezi dvěma prezidenty, kteří si tak dobře rozumí. Není to ani genocida ve Rwandě, ani holokaust. Je to dnes a denně probíhající plíživá genocida kurdského národa. Na straně agresora je to téměř vždy Turecko. Počínaje první opravdu velkou genocidou v Dersimu z let 1937/38, spadající na vrub „osvíceného“ zakladatele Turecka Kemala Atatürka. Přes masakr v Roboskí z roku 2011 na kurdsko-irácké hranici, kdy bylo z letadel postříleno 34 lidí přecházejících hranici, z toho většina mladistvých a dětí. Pokračovat můžeme brutální vojenskou kampaní proti silám PKK v tureckém Kurdistánu po ztroskotání mírových rozhovorů v roce 2015, kdy byly v Diyarbarkiru a Cizre srovnány se zemí celé čtvrti i s jejich obyvateli. Z těch mimotureckých je nejbrutálnější asi genocida v Iráku pod režimem Saddáma Husajna v letech 1988 a 1989, kdy při „operaci Anfal“ bylo postříleno a zplynováno asi 50 až 100 tisíc civilistů a zničeno asi 400 vesnic. Cílem tehdy nebyli jen Kurdové, ale i Asyřané, Turkmeni, Jezídi a Židé. Kam kamery raději nehledí Po loňské operaci „Olivová ratolest“, jejímž výsledkem je naprostá demografická změna v syrském kantonu Afrín, kde se místo uprchlých kurdských rodin usazují proturečtí džihádisté i s rodinami, nám nyní probíhá operace „Pramen míru“. Čím poetičtější název, tím větší masakr. Cílem je oficiálně „bezpečná zóna“ do které prý chce Turecko nastěhovat syrské uprchlíky v řádu milionů lidí. Erdogan deklaruje tento plán už dlouho a většina tzv. západního i východního světa dělá, že mu to věří. Zatím Turecko obsadilo z plánované zóny podél celé hranice se samosprávnou oblastí pod kurdskou správou v severní Sýrii do hloubky 32 až 35 kilometrů pás mezi městy Tel Abyad a Ras al Ain, a hned tam zavádí stejné pořádky jako v Afrínu. Proturečtí džihádisté, které mimochodem stále podporují západní země coby „protiasadovské rebely“, konfiskují domy a majetek, vyhánějí lidi, rabují obchody, znásilňují, mučí, zabíjejí. Do městské správy se dosazují turečtí úředníci. Tabulky a nápisy v kurdštině nahrazuje turečtina. O zločinech proti lidskosti a válečných zločinech, které byly spáchány v rámci vytváření „bezpečné zóny“, o použití chemických zbraní, už bylo i u nás napsáno mnoho. Evropa jako celek ale téměř nereaguje. Podle představitelů států EU, s čestnou výjimkou francouzského a českého prezidenta, probíhá výstavba bezpečné zóny velmi dobře. Jinak by přece neposílali Turecku miliardy eur na „uprchlickou politiku“. Přičemž je jasné, jak říká v rozhovoru pro Junge Welt německý lékař Michael Wilk, který opakovaně a s neúnavným nasazením pracuje ve válečných zónách, že „každé jedno euro končí v turecké válečné pokladně“. Evropa a Evropská unie financují genocidu, vyhánění a válečné zločiny. Ve jménu Dobra, jak jinak. Pokud by EU neplatila, Erdogan by do ní opět vyslal uprchlíky. Mezitím jich vyrobil dalších nejméně 300 tisíc. Lidí z pásma u hranic, kteří utekli před bombardováním a rabováním. Někteří do iráckého Kurdistánu, ale většina je v šílených podmínkách v uprchlických táborech mimo bojové zóny nedaleko severosyrského města Hasaka. Nedostává se jim vůbec ničeho. Tito uprchlíci ale oficiálně pro Evropu neexistují. To by musela uznat, že „bezpečná zóna“ zas tak bezpečná není. A pokud by to uznala a zastavila penězovod do Turecka, Erdogan „vypustí“ uprchlíky. Evropa se chová jako Římská říše před svým zánikem. Svou ochranu svěřila barbarům. Sama nemá žádné prostředky, jak se Erdoganovi bránit. Vlastně má, ekonomické sankce, ale ty vyhlásit nechce. To by mohli tratit příjemci dividend nadnárodních koncernů, kteří mají v Turecku své „dcery“. Ano, pohled na mrznoucí děti v blátem pokrytém uprchlickém táboře – tady jsou skutečně děti, nemusí je na focení shánět – je smutný. Ale pro ty, kteří skutečně ovládají EU a vlády jejích členských států asi pořád veselejší než špatné čtvrtletní výkazy. Podivná územní celistvost Sýrie Nyní panuje v severní Sýrii zvláštní stav. Oficiálně je tam příměří, sjednané v říjnu nejprve Američany, pak Rusy, které samozřejmě džihádisté přidružení k druhé největší armádě v NATO nerespektovali a nerespektují. Rusové vstoupili do Kobání, nejkrvavěji vybojovaného města z dob bojů proti ISIL, ale nijak se nevměšují. Jak opět říká dr. Wilk, nezabraňují ani náletům tureckých letadel, ani se nezapojují do bojů v nedaleké Manbídži, kde kurdské síly stále svádějí tvrdé boje s džihádisty. Jejich přítomnost je čistě symbolická. Taková kvazi vojska OSN, která ničemu nebrání. Projedou se spolu s Turky městem Kobání, což musí být pro jeho obyvatel strašný zážitek a není divu, že létají kameny. Do bojů u Tal Tamer i jinde, kde proti Národní syrské armádě, jak se vznešeně říká džihádistům z FSA, stojí Kurdy vedené Syrské demokratické síly (SDF) bok po boku s režimní Syrskou arabskou armádou, se Rusové nezapojují. Na některých místech bojů se do obrany země nezapojuje ani SAA. V Tal Tamer bojují především asyrské křesťanské milice – součást SDF. Zdá se, že osud minimálně oblasti mezi Tal Abyad a Ras al Ain, kurdsky Seré Kaniyé, je zpečetěn. Stejně jako dříve oblasti kolem Jarablu a celého Afrínu. Už se staví betonové zdi jako všude, kde vládnou Turci. Jak to přesně Putin myslel s tou územní celistvostí Sýrie, mi není úplně jasné. Asi myslel Damašek a okolí. Američané obsadili ropná pole u Deir es Zor a libují si, že ropa je v bezpečí. Jestli existuje dokonalý obraz cynismu a zrady, pak je to chování prezidenta Trumpa. Podle něj Erdogan dělá „good job“ v Sýrii a bezpečná zóna je na dohled. Ropa se má dobře – a čert vem nějaké Kurdy, bývalé spojence. Je jen dobře, že v této situaci americký Senát odhlasoval rezoluci, označující a uznávající tureckou genocidu Arménů z roku 2015. Erdogan je velmi citlivý na pojmenování masakrů, které mají Turci na svědomí, a patřičně zuří. Vrchní velitel Syrských demokratických sil generál Mazloum Abdi, zvaný také Mazloum Kobane, sice na svém twitterovém účtu tento akt přivítal a vidí v něm naději, že genocidy už v 21. století nejsou akceptovatelné, ale obávám se, že je to spíše jen povinné vyjádření optimismu. Vždyť to uznání trvalo sto let... Hrátky s ďáblem Zdá se tedy, že Rusové mají šanci „uvolnit Turecko z NATO“. A nejen mu dodat další raketové systémy S 400. Dokonce Turkům chtějí sdílet technologie tohoto protiletadlového systému. Bylo by dobře, kdyby Turecko z NATO odešlo, alespoň by snad ubyla jedna ruka, která ho drží nad ekonomickou propastí a dovoluje mu vše, co si zamane, včetně vyhrožování členským zemím EU Kypru a Řecku vojenským napadením. Nebo chystanou „vojenskou pomoc“ oficiální libyjské vládě, která vládne už jen v Tripolisu. A kterou doposud pomalu zatlačovaly do moře s ruskou materiální pomocí oddíly generála Haftara. Ale protože není mechanismus, jak vyloučit člena z NATO, a Turecko je „stále příliš důležitý spojenec na jihovýchodní výspě NATO“, a to i kdyby Erdogan hrál s hlavami kurdských dětí kuželky, situace se v dohledné době nijak nezmění. Erdogan bude nejžádanější „nevěsta“ pro Východ i Západ, které samozřejmě všechno projde. Jen si říkám, jakou roli v celém tom výjimečném vztahu k Turecku hrají Trump Towers v Istanbulu a další Trumpovy akvizice v Turecku stejně jako fakt, že hlavní zahraniční poradce prezidenta Putina, Dimitrij Peskov, je ausgerechnet turkolog. Saladdin Ahmed, profesor politických věd na Union College in Schenectady ve státě New York, napsal pro The Jerusalem Post 9. prosince: „Kurdové jsou již dlouho jedním z nejvíce znevýhodněných národů na Středním východě, který vytvořili evropští kolonizátoři, a poslední kampaň Turecka je jen pokračováním genocidní politiky, která trvá posledních 100 let. Nakonec však nejde jen o životy tisíců Kurdů; samotné hodnoty kosmopolitního humanismu, na nichž byl evropský projekt založen, jsou v nebezpečí.“ Když nebudeme stát spolu s Kurdy, kdo se postaví za nás? {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-28 13:04:23

F1 24 bylo oficiálně oznámeno

Zimní přestávka je oficiálně u konce a již zítra se můžeme těšit na letošní první trénink nové sezóny Formule 1. A jakou jinou vhodnější dobu si zvolit i pro oznámení nového ročníku virtuálních formulí od EA, než právě úplný začátek sezóny? Článek F1 24 bylo oficiálně oznámeno se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-04-18 19:13:28

Aplikace Portál občana oficiálně spuštěna! Vyřiďte daňové přiznání a spravujte datovku ze svého mobilu

Mobilní aplikace Portál občana byla oficiálně spuštěna K on-line službám státu tak lze pohodlně přistoupit z telefonu Umožňuje správu datových schránek nebo kontrolu bodů, pokud jste řidič Digitální a informační agentura (DIA) dnes oficiálně spustila mobilní aplikaci Portál občana. Bezplatně si ji lze nainstalovat v obchodech Google Play a App Store – jak ji snadno […] Celý článek si můžete přečíst na Aplikace Portál občana oficiálně spuštěna! Vyřiďte daňové přiznání a spravujte datovku ze svého mobilu

Čas načtení: 2024-04-25 06:30:31

Snapdragon X Plus oficiálně. Podle Qualcommu překoná Apple M3 i konkurenci od Intelu a AMD

Snapdragon X Plus oficiálně: počítačový procesor, který má být výkonnější než Apple M3 Přečtěte si celý článek Snapdragon X Plus oficiálně. Podle Qualcommu překoná Apple M3 i konkurenci od Intelu a AMD

Čas načtení: 2024-05-07 18:00:37

Telefony Pixel oficiálně koupíte v Česku! Google láká na obří slevy

Na českém trhu se konečně začínají oficiálně prodávat smartphony Google Pixel Google v prvním měsíci prodejů nabízí velké slevy Nově představený Pixel 8a má šanci být bestsellerem, koupíte jej za 10 690 kč Čeští fanoušci zařízení od Googlu se po letech čekání konečně dočkali – americký technologický gigant v naší domovině spouští oficiální obchod s hardwarem. Pro zařízení Google Pixel tak už nebude nutné jezdit do zahraničí anebo je pořizovat z neoficiální distribuce – postačí navštívit český Google Store nebo některý z partnerských obchodů. V předprodejích navíc získáte hodnotný dárek. Přečtěte si celý článek Telefony Pixel oficiálně koupíte v Česku! Google láká na obří slevy

Čas načtení: 2024-05-15 22:08:15

Android 15 oficiálně: co všechno přinese nová verze operačního systému?

Google prozradil novinky, které chystá do Androidu 15 Systém bude klást velký důraz na bezpečnost uživatelských dat Majitelé telefonů Pixel a dalších značek mohou stahovat druhou beta verzi Včera večer byla oficiálně zahájena vývojářská konference Google I/O. Na úvodní keynote Google hovořil především o prorůstání umělé inteligence do jeho ekosystému, na dnešní den si pak schoval oznámení dalších novinek, především pak prezentaci připravovaného operačního systému Android 15. Co všechno nadcházející verze Androidu přinese a na kterých smartphonech je možné ji vyzkoušet již dnes? Přečtěte si celý článek Android 15 oficiálně: co všechno přinese nová verze operačního systému?

Čas načtení: 2024-06-04 09:53:23

Zvrat na Twitteru. Síť oficiálně povolila lechtivá videa a další obsah pro dospělé

Sociální síť X (dříve Twitter) aktualizovala svá pravidla a oficiálně povolila uživatelům zveřejňovat na této platformě obsah pro dospělé, píše server Tech Crunch. The post Zvrat na Twitteru. Síť oficiálně povolila lechtivá videa a další obsah pro dospělé first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-05 14:01:52

Instalujte! Google Gemini oficiálně v českém Obchodě Play!

Google vydal generativní AI Bard, kterou později přejmenoval na Gemini Google Gemini může na mobilu fungovat jako asistent, ale dlouho nebyl dostupný v ČR Google uvolnil Gemini v Obchodě Play pro ČR 30.5.2024 Google uvolnil do Obchodu Play aplikaci Gemini. Není už nutné ji stahovat pokoutně a instalovat APK. Google oficiálně zpřístupnil aplikaci už 30.6.2024, […] Celý článek si můžete přečíst na Instalujte! Google Gemini oficiálně v českém Obchodě Play!

Čas načtení: 2024-06-06 18:00:32

Apple oficiálně slibuje zákazníkům: pět let softwarové podpory je minimum

Apple se oficiálně vyjádřil k délce podpory pro řadu iPhone 15 Může za to nový zákon Velké Británie, které definování minimální doby podpory vyžaduje Ačkoli Apple slíbil pětiletou podporu, není vyloučeno, že bude svá zařízení podporovat déle Aktualizace jsou jedním z kritérií při výběru chytrého telefonu a řada zákazníků by si nekoupila zařízení, které nemá příslib pravidelných updatů. V tomto ohledu dlouhodobě dominoval Apple, který je pro své aktualizace pověstný, byť konkurence v podobě Samsungu mu výrazně šlape na paty. Až doposud nicméně byl tento závazek spíše neformální – společnost Apple ovšem nyní slíbila poskytovat minimálně pět let aktualizace bezpečnostního softwaru pro iPhone od data uvedení zařízení na trh, a to kvůli novému zákonnému požadavku ve Spojeném království. Přečtěte si celý článek Apple oficiálně slibuje zákazníkům: pět let softwarové podpory je minimum

Čas načtení: 2024-06-26 09:17:49

Samsung oficiálně potvrdil letní akci Galaxy Unpacked. Známe termín

Jihokorejská společnost oficiálně potvrdila letní akci Galaxy Unpacked Ta se odehraje v souladu s předchozími spekulacemi, tedy 10. července v Paříži Samsung podle všeho hodlá představit skládačky Galaxy Z Fold 6 a Flip 6 nebo Galaxy Watch 7 Už od konce minulé akce Galaxy Unpacked, která se odehrála začátkem roku v americkém městě San José, se spekuluje o další akci, na které se mají představit nové skládací telefony Galaxy Z Fold 6 a Galaxy Z Flip 6, chytré hodinky Galaxy Watch 7 a Galaxy Watch 7 Ultra, bezdrátová sluchátka Galaxy Buds 3 Pro nebo chytrý prsten Galaxy Ring. Tato akce se posledních několik let odehrávala v polovině roku, přičemž konkrétní datum a místo se pravidelně mění. Ačkoli jsme tentokrát měli dost indicií, kdy a kde se letní Unpacked bude odehrávat, stále jsme čekali na oficiální vyjádření jihokorejského giganta. Přečtěte si celý článek Samsung oficiálně potvrdil letní akci Galaxy Unpacked. Známe termín

Čas načtení: 2024-07-10 15:05:25

Samsung Galaxy Ring oficiálně: našlapaný chytrý prsten s jedním velkým nedostatkem

Samsung dnes oficiálně představil chytrý prsten z titanu Galaxy Ring Změří vám kroky, teplotu, tep a spoustu dalších hodnot, ve spojení s telefonem dokonce poskytne informace o chrápání Cena byla stanovena na 449 eur, v Česku ani na Slovensku bohužel prozatím dostupný nebude Chytré prsteny jsou momentálně v rámci segmentu nositelné elektroniky v kurzu. Patrně nejočekávanějším novým přírůstkem do tohoto odvětví byl Galaxy Ring od Samsungu, který si sice svou částečnou premiéru odbyl už začátkem letošního roku při veletrhu MWC v Barceloně, avšak o funkcích či ceně jsme se bohužel nic nedozvěděli. To se s dneškem mění, jelikož na Unpacked eventu v Paříži, kam dostala pozvánku i naše redakce, došlo ke kompletnímu odhalení. Přečtěte si celý článek Samsung Galaxy Ring oficiálně: našlapaný chytrý prsten s jedním velkým nedostatkem

Čas načtení: 2024-08-03 07:00:08

Peklo zamrzlo: Apple oficiálně otevřel dveře emulátorům starých her

Apple v nových podmínkách App Storu vysloveně povoluje emulátory PC her Dříve firma slovíčkařila a nějakou dobu byly povolené pouze emulátory konzolových her Apple se k emulátorům, stejně jako třeba ke streamování her stavěl nekompromisně Apple aktualizoval podmínky pro App Store a oficiálně povolil emulátory nejen konzolových, ale i počítačových her, což bylo ještě nedávno naprosto nemyslitelné. Přečtěte si celý článek Peklo zamrzlo: Apple oficiálně otevřel dveře emulátorům starých her

Čas načtení: 2024-08-16 17:18:26

Nový SsangYong Actyon oficiálně. V Koreji konkurent Kodiaqu začíná na necelých 600 tisících korunách

Nejnovější model korejského výrobce SsangYong by KGM oficiálně představil nejnovější model Actyon. V domácí Koreji už byly otevřeny objednávky. Jde o delší a stylovější Torres, s nímž sdílí platformu i pohonné jednotky. Jméno SsangYong Actyon není neznámé, poprvé se objevilo už v roce 2005, kdy šlo o podivně vyhlížející SUV-kupé ve tvaru BMW X6, které […]

Čas načtení: 2024-09-10 14:20:34

Huawei Mate XT oficiálně: nadvakrát ohebná skládačka mění pravidla hry

Huawei oficiálně představil první nadvakrát ohebnou skládačku na trhu Zaujme nejen OLED panelem o velikosti 10,2″, ale také povedenými fotoaparáty či rychlým nabíjením K dostání bude pouze v domovské Číně za cenu začínající na přibližně 77 tisících korun  Tu a tam jsme svědky technologického milníku, který rozhodně stojí za pozornost. Bylo tomu například při uvedení prvního iPhonu, nebo při představení první komerčně dostupné skládačky. Nyní se o takový milník postaral čínský Huawei, který den po nových iPhonech představil svou vlastní vizi budoucnosti jménem Mate XT. Jedná se o už delší dobu spekulovaný ohebný telefon, který má rovnou dva klouby a tudíž může fungovat hned v několika různých režimech. Čím vším nadvakrát ohebná skládačka Huawei Mate XT zaujme? Přečtěte si celý článek Huawei Mate XT oficiálně: nadvakrát ohebná skládačka mění pravidla hry