Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-01-22 09:00:00

Trump hrozí Rusku a jeho spojencům cly, pokud neukončí válku na Ukrajině

 Donald Trump ve svém příspěvku na serveru Truth Social pohrozil Rusku a jeho spojencům, že na ně uvalí „vysoké daně, cla a sankce“, pokud neukončí svou invazi na UkrajinuPříspěvek byl zveřejněn poté, co Trump nesplnil svůj předvolební slib ukončit válku v zemi do 24 hodin od nástupu do úřadu. Zde je to, co prezident napsal:Nechci ublížit Rusku. Mám rád ruský lid a s prezidentem Putinem jsem měl vždy velmi dobré vztahy - a to navzdory HOAXU radikální levice o Rusku, Rusku, Rusku. Nikdy nesmíme zapomenout, že Rusko nám pomohlo vyhrát druhou světovou válku a ztratilo při tom téměř 60 000 000 životů. Vzhledem k tomu všemu udělám Rusku, jehož ekonomika upadá, a prezidentu Putinovi velkou LASKAVOST. Urovnejte to teď a ZASTAVTE tuhle směšnou válku! BUDE TO JEN HORŠÍ. Pokud se „nedohodneme“, a to brzy, nemám jinou možnost než zavést vysoké daně, cla a sankce na vše, co Rusko prodává do Spojených států a různých dalších zúčastněných zemí. Skončeme s touto válkou, která by nikdy nezačala, kdybych byl prezidentem! Můžeme to udělat po dobrém nebo po zlém - a po dobrém je to vždycky lepší. Je čas „uzavřít dohodu“. UŽ BY NEMĚLY BÝT ZTRACENY ŽÁDNÉ ŽIVOTY!!!

Čas načtení: 2024-05-29 07:14:15

Ukrajinci mají smůlu. Gripeny ze Švédska nyní kvůli evropským spojencům nedostanou

Evropští spojenci požádali Švédsko, aby s případným vysláním stíhacích letounů Gripen na Ukrajinu počkalo, protože se nyní soustředí na poskytnutí letounů F-16 Kyjevu, řekl švédský ministr obrany Pal Jonson serveru Kyiv Independent. The post Ukrajinci mají smůlu. Gripeny ze Švédska nyní kvůli evropským spojencům nedostanou first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-11-03 00:00:01

Spojenecké operace v Porýní od 15. září 1944 do 21. března 1945 (III)

Hürtgenský les byla oblast tvořená hustě vysázenými vysokými jedlemi, hlubokými roklemi, vysokými hřebeny a úzkými cestami, zkrátka ideální terén pro dlouhodobou obranu. Němci tuto přírodní překážku důkladně posílili rozmístěním rozsáhlých minových polí a pečlivou přípravou svých pozic, neboť si jasně uvědomovali, že ztráta města Schmidt by Spojencům otevřela cestu k přehradám na Roeru. Dokud budou Němci kontrolovat přehrady na Roeru, mohli by zaplavit údolí řeky, čímž by Spojencům zničili umělé mosty vybudované přes Roer a odřízli tak jednotky, které ji již překročily.

Čas načtení: 2019-12-22 17:54:41

Generál Vlasov, ze Stalinova miláčka jeho nepřítel

Generál Andrej Andrejevič Vlasov byl odkojen sovětským režimem. Původně sice studoval agronomii, ale při mobilizaci se dal do služeb Rudé armády a postupně stoupal po žebříčku vojenské hierarchie, až to dotáhl do funkce generála: zástupce velitele 37. armády při obraně Kyjeva, velitele 20. armády při obraně Moskvy a nakonec velitele 2. úderné armády na volchovském frontu, kdy měl za úkol prorazit německé obklíčení Leningradu. Byl jedním z nejmladších generálů Sovětské armády (stal se jím ve svých jednačtyřiceti letech) a Stalinovým oblíbencem. Byl jedním z mála, koho osobně přijímal a také řídil – i přesto, že formálně podléhal veliteli frontu Žukovovi. Počítal s ním jako velitelem stalingradského frontu. Proto všemožně usiloval, aby ho zachránil z německého obklíčení u Leningradu.  Tam Vlasovova armáda uvízla v nekonečných bažinách, téměř bez zdrojů potravin a střeliva, takže z původně stotisícové armády zahynulo 70 000 bojovníků. Zbytek těch, kteří přežili strašný hlad, možné utonutí v bažinách či uštípání miliardami komárů, upadl do německého zajetí. Stalin pro Vlasova poslal letadlo, speciální jednotky, partyzáni dostali příkaz ho najít a zachránit. Vlasov však odmítal opustit své vojáky stejně tak, jako to odmítal v Čechách, kde mu podobnou službu zachránit se nabízeli jak Němci, tak Američané. Nakonec Vlasova udal starosta jedné vesnice, v jehož stodole se generál schoval. Od Němců dostal za to krávu a ti Němci, kteří ho odvedli, mimořádnou dovolenou a velitel Železný kříž. Jak a kdy se Vlasov dostal na protisovětskou pozici? Je to poněkud sporné. Do myšlení člověka nepronikneme a navenek se Vlasov jevil až do bojů na volchovském frontu jako zcela loajální jak vůči Stalinovi, tak vůči celému sovětskému režimu. Ale takto loajální byli prakticky všichni sovětští občané. Neboť vyslovit se proti němu třeba i v úzkém kruhu přátel či dokonce v rámci rodiny se rovnalo sebevraždě.  Teprve v zajateckých táborech nastal ten vhodný okamžik, aby lidé začali hovořit zcela otevřeně o tom, co si skutečně myslí. Tak měl i Vlasov nekonečné rozhovory se svým přítelem, plukovníkem Bojarským a zejména se Strickfeldem, ruským Němcem, který v táboře působil jako pracovník oddělení wehrmachtu pro ruské záležitosti. Byla to zvláštní osoba, v podstatě nebyl svými vlastnostmi, myšlením ani Němec, ani Rus, na druhé straně považoval za svou vlast jak Německo, tak Rusko. Ve vinnyckém táboře byl proto, že hledal osobu vhodnou pro to, aby stmelila všechny ruské antisovětské jednotky, které živelně vznikaly už od léta 1941, od prvních porážek Sovětské armády a prvních statisíců sovětských zajatců. Wehrmacht si představoval, na rozdíl od Hitlera, že je všechny sjednotí a použije jako údernou sílu v boji proti SSSR. Dosud však chyběla výrazná osobnost, která by je sjednotila. Nemohl to být ani emigrantský politik, ani bělogvardějský důstojník, ale člověk, který by měl důvěru a autoritu u všech. Vysoce postavený generál ze Stalinova okolí, který upadl do zajetí a z přesvědčení přešel na druhou stranu. Nejdříve se pokusili přesvědčit Stalinova syna Jakova Džugašviliho (to bylo vlastní Stalinovo jméno), který byl v bojích zajat a shodou okolností byl také vězněn ve vinnyckém táboře. Ten to však kategoricky odmítl. Když byl poté přeložen do jiných zajateckých táborů, nakonec spáchal sebevraždu: vrhl se proti drátům s elektrickým proudem, které obepínaly tábor. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Strickfeldovi se zdál nejpřijatelnějším Andrej Andrejevič Vlasov. V táboře diskutoval s jinými sovětskými důstojníky velmi kriticky o Stalinově politice, represích, o tom, s jakými chybami vede válku a zejména jak je bezcitný k mnoha zbytečným obětem, které zavinily jeho až nesmyslné rozkazy. Stále měl před očima ty tisíce vojáků jeho armády, jak ti zcela bezdůvodně umírali v bažinách jen proto, že Stalin tvrdošíjně trval na tom, aby neustoupili ani o píď. Právě tehdy padlo jeho rozhodnutí, postavit se do čela boje proti Stalinovi. Nikoliv proti Rusku, ale za Rusko bez Stalina. Tak se ze Stalinova oblíbence stal jeho nepřítel.  Vlasov snil o milionové armádě, to by bylo reálné, protože jeho lidé agitovali především v zajateckých táborech a zajatci se k němu hlásili, věděli, že jinak, po osvobození, je stejně čeká jen smrt v gulagu nebo kulkou do hlavy.  Vzhledem k váhavosti Němců, a hlavně Hitlerovu odporu dát do ruských rukou německé zbraně (v té době by pro takovou armádu Němci stejně neměli ani zbraně, uniformy, proviant a další nezbytné prostředky) byl schopen vyslat na frontu jen jednu, Buňačenkovu divizi o dvaceti tisících mužích. Jen jednou zasáhla do bojů v dubnu 1945 u Frankfurtu nad Odrou, a to ještě bez úspěchu, síly byly příliš nerovné. Divize pak pomáhala při pražském povstání, dokud ji sama Česká národní rada nepožádala, aby z Prahy odešla. Stalo se tak v noci ze 7. na 8. květen.  Proč se vůbec Buňačenkova divize zapojila do pražského povstání?  Ruský historik Kirill Alexandrov, který se účastnil v Rudolfově galerii Pražského hradu slavnostního zasedání stoupenců Vlasova a historiků zabývajících se touto tematikou u příležitosti 70. výročí Pražského manifestu (14. listopadu 1944 jej vyhlásil Vlasov za přítomnosti K. H. Franka), mi uvedl, že objevil nový dokument – memorandum velitele německé posádky v Praze generála Toussainta Buňačenkovi. V něm ho varuje, že nebude-li sledovat určenou trasu – a ta měla dovést ruské vojáky k obraně Brna před náporem Sovětské armády, použije proti ní letectvo a dělostřelectvo. Buňačenko byl však rozhodnut táhnout na západ, k Američanům. Takže věděl, že stejně dojde k ozbrojenému střetu s Němci. Jelikož se v té době linie americko-německé fronty značně přiblížila, domníval se, že Prahu osvobodí Američané. To byl také důvod, proč následujícího dne přijal zástupce velitele pražského povstání generála Kutlvašra a projednal s nimi podrobný plán účasti vlasovců po boku pražských povstalců. To Prahu v mnohém zachránilo. Vlasovci nastoupili několika proudy, například od Zbraslavi po obou březích Vltavy. Z levého na Smíchov, kde si Buňačenko v Ringhoferově továrně zřídil svůj štáb. Po pravém břehu na Modřany a dál až na Pankrác. Vlasovcům se podařilo umlčet německá dělostřelecká postavení na Strahově a v Břevnově a obsadit ruzyňské letiště, odkud Němci chtěli vybombardovat Prahu. Vlasovci se zmocnili i dalších míst, třebaže měli přitom značné ztráty. Bez jejich pomoci mohla být Praha totálně zničena. V České národní radě se neustále řešilo, jak se k vlasovcům zachovat. Zejména Smrkovský za komunisty žádal, aby se s nimi zrušila veškerá spolupráce. Podle spojeneckých dohod Prahu mají osvobodit Rusové, ale ne ti vlasovští. Spolupráce s nimi by naopak mohla Sověty rozhněvat. Nakonec rada odhlasovala, že doporučí jejich odchod. Tak se Buňačenkova divize ocitla sice v americké zóně u Lnářů, ale Američané tuto oblast na několik dní opustili, aby vlasovce mohla zajmout, odvést a generalitu zlikvidovat Sovětská armáda. Vydání zrádců bylo dohodnuto už v Jaltě. Američané také nechápali, jak mohli bývalí sovětští vojáci zradit svého vrchního velitele a přidat se na stranu nepřítele. Nějaká komunistická ideologie jim byla cizí a z čistě vojenského hlediska byl zrádcem každý, kdo pozvedl zbraň proti svému vrchnímu veliteli. Cožpak by nějaký Američan bojoval proti svému prezidentovi? K tomu je třeba dodat, že Vlasov sám s Buňačenkovou účastí v pražském povstání nesouhlasil, ale nakonec mu dal volnou ruku. Řekl mu to osobně v Lounech, když se vracel ze štábu maršála Schörnera, který sídlil ve Velichovce u Hradce Králové. Chtěl své příslušníky, jichž bylo přes sto tisíc včetně divizí, které se teprve na boj připravovaly, stáhnout do Salcburku a odtud se vydat do Slovinska. Tam se chtěl spojit s balkánskými nacionalisty a tuto vojenskou sílu nabídnout spojencům ve třetí světové válce proti SSSR, s níž počítal. Pokoušel se ještě vyjednat odchod své armády do amerického zajetí s americkými veliteli, ale sotva se vypravil ze Lnářů směrem na Strakonice, kde sídlil generál Patton, kolonu zastavilo sovětské auto a Američané se odvrátili. Konec je znám: skončil se svými generály 1. srpna 1946 na šibenici. Dnes se některými ruskými historiky, například Kirillem Alexandrovem a Andrejem Zubovem, oceňuje dokonce jako vlastenec – bojoval přece za Rusko, i když proti Stalinovi a sovětskému režimu. Zubov byl v létě 2014 zbaven svých vedoucích funkcí poté, kdy se veřejně postavil proti anexi Krymu Ruskem. V posledních několika letech vyšla v Moskvě další díla o Vlasovovi. Jedním z nejznámějších autorů je generál Filatov, určitou dobu mluvčí místopředsedy ruské Dumy Žirinovského. Ten dokonce spekuluje o tom, že Vlasov byl „nejvlivnějším agentem“ GRU, tedy vojenské kontrarozvědky, že vůbec nebyl popraven, ale ještě dlouho žil pod cizím jménem kdesi v Rusku. Odvolává se zejména na archiv GRU, k němuž měl prý přístup, a na vlastní analýzy sice již zveřejněných dokumentů, avšak jimž jiní autoři nevěnovali takovou pozornost. V souvislosti s událostmi na kyjevském Majdanu v roce 2013 a 2014 se psalo, že tam na barikádách také bojovali banderovci a byli označováni jako fašisté. Nehledě na matení pojmů, fašismus nebyl totéž co nacismus, nelze o banderovcích tvrdit, že byli nositeli fašistické ideologie. Tak jako tím nebyl ani sám Vlasov.  Nikdy nikdo ho neslyšel zdravit Heil Hitler – ani na pražském shromáždění 14. listopadu 1944, kdy v přítomnosti K. H. Franka a dalších nacistických pohlavárů vyhlašoval svůj Manifest. Ani v tomto manifestu nenajdeme jediné slovo na podporu třetí říše nebo nacismu. To byl také důvod, proč například esesáčtí generálové mu v Praze vůbec nezatleskali, jak dokazuje dokumentární film, který byl tehdy natočen. {/mprestriction}  Autor je publicista.

Čas načtení: 2019-10-18 09:11:18

Současná kurdská Varšava se jmenuje Seré Kaniyé

V kurdském městě Seré Kaniyé v oblasti Rojava na severu Sýrie zažívají obyvatelé nejstrašnější stránku války. Nepřetržité bombardování a ostřelování. Turecké letectvo proti civilistům použilo dokonce fosforové bomby, které zakazuje Úmluva o zákazu chemických zbraní. Největší světové velmoci přihlíží genocidě národa, který jim pomohl v boji si Islámským státem (ISIL). US Army se na pokyn prezidenta Donalda Trumpa stáhla z oblasti. Rusové a Syrská arabská armáda zabrali některá území doposud spravovaná kurdskou samosprávou. Do bojů proti turecké agresi však nezasahují. Ruské letectvo nechává Turecku volné nebe k bombardování v pásu 30 km podél hranic. Tedy v místě, které chce Erdogan zabrat. Opravu zvláštní pojetí ochrany územní celistvosti Sýrie. Stejnou zradu zažili Češi a Poláci Počtem malé národy jako Češi a Poláci zažili zradu „velkých“ spojenců několikrát. Polští jezdci prolomili v roce 1683 obklíčení Vídně osmanskými vojsky a zabránili vyhladovění a kapitulaci města. Po příchodu posil zatlačili Turky zpět a zastavili muslimskou invazi do Evropy. Rakousko se mu za to v letech 1772 až 1795 odvděčilo účastí na trojím dělení Polska mezi Rusko, Prusko a Rakousko, v jehož důsledku Polsko zaniklo. Mezi Rusko a Německo bylo Polsko rozděleno i v roce 1939 paktem Molotov – Ribbentrop. Západní spojenci sice Německu vyhlásili válku, na Berlín však místo bomb padaly z britských letadel neškodné letáky. Francouzi nečinně seděli v Maginotově linii a čekali, až ji nacistická vojska obejdou přes Belgii. Před Polskem spojenci zradili v září 1938 Československo. Bez účasti naší vlády se v Mnichově dohodli, že máme Hiterovi předat pohraničí i s opevněním. Bez boje. Francouzi a Britové zradili národ, jehož příslušníci spolu s jeho vojáky bojovali proti německé agresi za 1. světové války. K okupaci zbytku Československa již Hitler souhlas Britů a Francouzů ani nežádal. O pár měsíců později se britské RAF zatraceně hodil každý československý pilot, který jí pomáhal v bitvě o Británii. Britové se ubránili i díky pomoci „těch nemnohých“ Čechoslováků, kteří bojovali na britském nebi i v den, kdy už RAF neměla žádné zálohy. Přesto nás před koncem války na konferenci v Jaltě bez výčitek předali do sféry vlivu Stalina. Historie Kurdů s v mnohém podobá osudu Čechů a Poláků. Západním spojencům pomohli porazit Osmanskou říši v 1. světové válce. Na mírové konferenci ve Verseilles a v Lausanne se na ně Britové a Francouzi vykašlali. Místo slíbeného vlastního státu byla Kurdy obývaná území rozčtvrcena mezi nově vzniklé Turecko, Persii a britskou okupační zónu, z níž později vznikl Irák, a francouzský protektorát, z něhož vznikla Sýrie. Kurdové se v posleních letech hodili Západu i Rusku při bojích s Islámským státem (ISIL). Američané i Rusové na islamisty útočili jen ze vzduchu, kam na ně nepřítel nemohl. Nejtěžší práci při pozemních bojích, nechali na Kurdech a Syřanech. Po porážce ISIL Kurdové zažívají trojí zradu Západu i Ruska. V roce 2018 vydali Rusové turecké armádě a džihádistům kurdský kanton Afrín. Den před tureckou invazí odsud po dohodě s Erdoganem stáhli svoji leteckou základnu. Před několika dny se těsně před tureckou invazí do oblasti Rojava v severní Sýrii stáhla US Army a krátce na to i letectvo. Kurdové v nouzi požádali o pomoc Syrskou arabskou armádu. Asasova vojska spolu s ruským letectvem přišla. Ale nepomáhají Kurdům v místech největšího ohrožení tureckou agresí. Zabrala část území, které doposud existovalo na samosprávném principu. Do přímých bojů s tureckou armádou a džihádisty však nezasahují. Možná je to součástí dohody, nikdo přesně neví. Nejhorším úsekem fronty je nyní město Seré Kaniyé. Leží na hranicích s Tureckem a již déle než týden odolává téměř nepřetržitému tureckému bombradování a ostřelování děly a raketami. Od středeční noci je obklíčené ze všech stran. Kurdští obránci bojují s Turky a džihádisty o každou trosku domu, podobně jako Rusové ve Stalingradu. A stejně jako Poláci při Varšavském povstání v roce 1945. Obávám se, že kurdské pohraniční město čeká stejný osud. Syrská armáda stojí 30 kilometrů od oblíčeného města a nejde mu na pomoc. Ruské letectvo neprovádí žádnou ochranu vzdušeného prostoru nad touto oblastí Sýrie, jak se k tomu zavázalo ve smlouvě s Asadem. Stalin kdysi nechal zastavit ruskou ofenzívu a počkal na dobytí Varšavy vojsky SS. Ani Američané ani Rusové nechtějí jít do konfliktu s Tureckem, které momentálně vytváří největší ohrožení světového míru. S vojenskou diktaturou, která tvrdí, že je spojencem USA v rámci NATO, ale zároveň je i ruským trojským koněm v této organizaci. Proč je turecká invaze Co se děje v Rojavě, tedy severní Sýrii? Ptají se mnozí. Je to zhruba takto: 2. největší armáda NATO a 10. nejlidnatější světová vojenská velmoc čítající 75 milionů obyvatel útočí na sousední region, který má nanejvýš tři miliony obyvatel a jehož obránci – dokud je USA jakž takž nevyzbrojily po obléhání města Kobání – bojovali proti ISIL s kalašnikovy AK-47 obalenými lepící páskou. Toto není válka. Toto je genocida. Jedná se o etnickou čistku. Toto není turecko-kurdská „válka“. Jedná se o úmyslnou, plánovanou, systematickou politiku demografických změn a neoosmanských aspirací spojených se silnými islamofašistickými tendencemi. Jedna z nejsilnějších svrchovaných vojenských sil na světě útočí na skupinu civilistů, organizovaných v sebeobranných jednotkách, kteří v době divokých útoků ISIL neměli na výběr v globálním tichu, které ostatně panuje kolem agrese na jejich území i dnes. V těchto odstavcích jsem parafrázovala slova Hawzhin Azeez, kurdské aktivistky, publikující na svém webu.  Po devíti dnech bombardování, ostřelování a vražedného řádění protureckých džihádistů dosáhla zrada západních spojenců na Kurdech ve čtvrtek 17. října svého vrcholu. Donald Trump slavnostně ohlásil, že jeho viceprezident Mike Pence dosáhl velkého vítězství ve vyjednávání – pětidenního příměří s Tureckem na hranicích severní Sýrie. Zachrání to prý miliony životů. Podmínky jsou „výhodné“ – SDF, tedy kurdské jednotky se stáhnou 30 kilometrů od hranic, tedy mimo pásmo, které chce Turecko obsadit a umístit tam „syrské uprchlíky“. Kurdů se samozřejmě nikdo na nic neptal – napřed zrada a pak rovnou prodej. Vážení spojenci NATO mohou agresí dosáhnout čehokoli. Hlavní body „dohody“: YPG by se měly vzdát všech těžkých zbraní, stáhnout se ze svých pozic, USA prý stojí za bezpečnostními zájmy Turecka. Bezpečnostní zónu by měla ovládat turecká armáda. Těžko si představit, že na to SDF přistoupí. V daší fázi, pokud neuposlechnou, mohou zřejmě počítat s tím, že budou označeni za teroristy i oficiálními místy v USA a bude proti nim zahájeno „kárné řízení“. Kam až Turci mohou zajít Od středy minulého týdne, kdy turecká armáda zahájila pozemní fázi operace „Fontána míru“, došlo k strašlivé morální devastaci naší civilizace. Obchodníci v čele států si to samozřejmě neuvědomují, hlídají kvartální výkazy svých firem. Třeba Trump Towers. Lidé, občané jejich zemí, kteří ještě nemají místo srdce kreditky či měšce s penězi, tu ale devastaci vidí. Neboť zrada je nejhorší z lidských zločinů. Kurdům zřejmě nebylo moc platné ani to, že se dohodli s prezidentem Sýrie Bašárem Asadem na předání severní Sýrie, tedy i Rojavy, pod jeho správu a ochranu. Syrská armáda obsadila Manbídž a Kobání, ale dál se moc nehrne. Město Seré Kaniyé, které Turci stále nemohou dobýt, je druhým Kobání, které kdysi Kurdové za cenu velkých ztrát ubránili před ISIL. Tehdy se vzdušnou podporou mezinárodní koalice. Dnes jim padají na hlavu turecké bomby a nikdo jim v tom nebrání. Rusové žádný ochranný štít nad Rojavou neutvořili, stejně jako předtím NATO. Ruský prezident Putin se domnívá, že vážený spojenec Turecko nepůjde dál, než žádá ochrana jeho hranic. Vážený spojenec ale pořád trčí u města, které se mu nedaří dobýt. Bojuje se tam dům od domu, ve městě jsou lapeni i civilisté. Bombardování je plošné. Příměří nepříměří, turecká armáda i proturečtí džihádisté útočí dál a lidé umírají. Z více zdrojů přišly zprávy o použití fosforu a napalmu v tomto městě. Hovoří o tom i lékaři, ošetřující zraněné. Děje se to samé, co se dělo loni v Afrínu - v přímém přenosu. Lidé v ulicích apelují na své vlády, ale ty už dávno nevládnou a jejich loutkovodiči mají jiné zájmy než trestat důležitého obchodního partnera. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Z města Seré Kaniyé civilisti utéct nemohou, kurdská samospráva marně volá po vytvoření sanitárního koridoru, kudy by mohli z města uprchnout. Jinak je na útěku podle mezinárodních humanitárních organizací kolem už 300 tisíc lidí. Markéta Kutilová a Lenka Klicperová, které se ve čtvrtek ze Sýrie vrátily, hovoří na svých facebokových profilech o všudypřítomném zoufalství a utrpení lidí, kteří se ptají – proč? Ano, proč. Vždyť je to jen dobrý obchod. Kurdy už nikdo nepotřebuje – ale kdekdo potřebuje jejich území. Je tam voda, ropa a cement. Dnes už definitivně víme, že nemají šanci. Jako jsme ji neměli my v letech 1938 a 1939. Napřed pohraničí, pak celé Československo. Napřed 30 kilometrů, pak celá Rojava. Co by svět neudělal pro uprchlíky. Musí přece mít kam jít – i za cenu genocidy národa, který bojoval proti jedné z příčin, jež uprchlickou krizi způsobily – proti terorismu Islámského státu. Není nad to, schovat ohavné činy do ušlechtilého hávu. Mimochodem, zmíněné mezinárodní humanitární organizace, například Lékaři bez hranic, ze Sýrie odjely. Prý před Asadem, jak uvedly zmíněné válečné reportérky, které viděly, jak v luxusních autech míjely zástupy uprchlíků. Zůstal jen Červený půlměsíc – a situace lidí bez domova je neúnosná. Kolik civilistů je v současné době v městě Seré Kaniyé, to je těžké dohledat. Co se ví, je, že jsou stovky mrtvých civilistů a stovky mrtvých bojovníků YPG a SDF, těch samých, kteří bojovali proti ISIL. Koho ještě Erdoganovi prodají? Situace je ale jasná – dříve či později zde dojde k masakru. A na jiných místech k dalším masakrům. Tyto životy budou vyňaty z těch milionů „zachráněných“ Mikem Pencem a Recepem Tayyipem Erdoganem. Ani další sankce nebudou. Nic se nestane. Svět jen oněmí a na dlouho, hodně dlouho se nevzpamatuje. Do globálního ticha budou znít jen poslední výkřiky zrazených a postradatelných. Těmi ale můžeme být brzy i my. Turecký ministr „obrany“ Hulusi Akar sdílel začátkem týdne na svém twitteru mapu Turecka, ale ne mapu ledajakou mapu. Podle ní Turecku náleží části pevninského Řecka až k Soluni, ostrovy v Egejském moři, severní Sýrie, Irák, západní Írán, jižní Gruzie, samozřejmě Arménie, celý Kypr a dokonce bulharská Varna. Jistě jen takový žertíček váženého spojence. Pro obchodníky. Pro lidi, kteří ve zmíněných zemích žijí, by to mělo být varování, aby si obchodníky a převodní páky koncernů přestali volit do čela svých států. Než prodají i vlastní občany.

Čas načtení: 2019-10-14 14:23:56

K agresi vůči Kurdům nelze mlčet: Můžeme požadovat sankce a vyloučení Turecka z NATO

Bezmoc, hněv, slzy, zhnusení, to vše se vnímám, když vidím informace přicházející v posledních dnech ze Sýrie, kde Turci spolu s islamisty útočí na Kurdy a jejich spojence. Chybí mi slova, jsou to jen shluky písmen. Zdá se, že se nic nezměnilo, stejně jako v roce 1938, kdy jsme my byli zrazeni tzv. mocnostmi, se nyní totéž stalo Kurdům. Navíc nyní Česká republika jakožto člen NATO, tedy my všichni, je v podstatě spojenec Turecka a jeho fašizujícího islamistického režimu. Kurdové se ovšem, na rozdíl od nás, nevzdají. Jsou to statečný národ a nejen to. V rámci svých komunit se snaží o demokratický, autonomní systém vlády, kde jsou mimo jiné kurdské ženy rovnoprávné s muži. Nevídané v muslimském světě, a i proto jsou islamistům, mezi něž pochopitelně Erdogan a jeho režim náleží, takovým trnem v oku. I proto bychom je měli ze všech sil podporovat. Oni bok po boku bojují za svou zem, za svobodu a životy. A nenechme se mýlit v našem středoevropském kotlinkovém klídku, ono se tam v podstatě bojuje i za nás. Zda se bude zase historie opakovat, či přeci jen nyní se dokáže svět jasnému agresorovi postavit hned na začátku. Zatím to tak nevypadá, bezpáteřní Trump hledící jen na své volební preference a finanční prospěch, bezzubá EU s jalovými prohlášeními a představitelé NATO breptajících něco o oprávněné starosti Turecka o své hranice. Turky podporovaní islamisté znásilnili a ukamenovali umírněnou kurdskou političku, mladou ženu, postříleli její doprovod, vše si to natočili a turecká oficiální média tuto do nebe volající zrůdnost popisovala jakožto úspěšnou eliminaci. Do toho umírají další bezejmenní lidé a svět přihlíží. Ne, že by toto byla jediná nespravedlivá šílená agrese, která se na světě děje, o to nejde. Nemůžeme ale prostě mlčet, nemůžeme být v jednom spolku s režimem, který toto páchá. Co můžeme dělat? Možná se nám zdá, že nic. Nebo že jen hodně málo. Ale i málo je lepší než sedět s rukama v klíně. Dokud Turecko nezastaví agresi a nestáhne se zpět na své území, můžeme apelovat na své zastupitele s jasnými požadavky: tvrdé sankce proti Turecku (a to nejen na vývoz zbraní), vyloučení Turecka z NATO, vyslání vojsk NATO či mezinárodních sil na turecko-syrskou hranici s cílem zachovat celistvost hranic Sýrie a zabránit Turkům a jejich spojencům v páchání válečných zločinů. A co můžeme udělat jako jednotlivci? Účastnit se demonstrací proti turecké agresi, bojkotovat tureckou ekonomiku – v našem případě jde hlavně o Turkish Airlines a o dovolené v Turecku. Finančně podporovat organizace pomáhající přímo na místě, například Kurdský červený půlměsíc a jiné. Bylo by naivní si myslet, že se nás to netýká. Je to stejné jako s klimatickými změnami a devastováním přírody. Provázaný není jen ekosystém, ale i lidské společenství. Máme tu krásný podzim a vše se zdá v pořádku. Ale v ne až tak vzdáleném Kurdistánu to v pořádku není. Myslím, že my to chápeme i více, než některé jiné národy. V naší historické paměti, v našich buňkách je zapsán zážitek zrady velice silně. Zvoní, zvoní zrady zvon – zní slova známé básně z oné doby. Nedopouštějme, abychom mlčky stáli na straně těch, kteří ho rozhoupali… {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-08-13 17:52:36

Předhodí Západ Erdoganovi kurdskou Rojavu jako oběť na oltář setrvání Turecka v NATO?

Za zády Kurdů se Američané dohodli s Turky na zřízení bezpečnostní zóny na území kurdské autonomní oblasti Rojava na severu Sýriie. Z pásma, jehož hloubka zatím není známá, by měly být odsunuty kurdské jednotky YPG/YPJ, které nesly hlavní tíhu bojů proti Islámskému státu (IS). Tím by se velká kurdská města jako Kamišlí a Kobání stala bezbrannými proti turecké anexi nebo přesunutí tisíců džihádistů z Turecka. Kurdská autonomie v oblasti Rojava by zřejmě vzala za své rovněž. Ve středu 7. srpna se USA a Turecko prakticky dohodly, že umožní vznik "nárazníkové zóny" mezi Tureckem a Sýrií dlouhé 400 kilometrů. O její šířce zatím není nic známo. "Jde o diplomatické vítězství Turecka a jasný ústup USA, čehož důsledky bude třeba ještě zhodnotit. Po dohodě mezi partnery NATO, uzavřené ve středu, o zřízení ,bezpečnostní zóny‘ na území syrských Kurdů zvané Rojava reagovaly finanční trhy značným posílením turecké liry – i když v pátek nebyly oznámeny žádné podrobnosti o dohodě. Turecká vláda se tak výrazně přiblížila svému cíli, což je ‚vyčistit‘ syrský příhraniční prostor od kurdských milic YPG, které označuje jako ‚teroristy‘, a obsadit nové oblasti," konstatuje Frank Nordhausen v článku na webu Frankfurter Rundschau z 12. srpna nazvaného Sýrie – Turecko a USA se dohodly – nyní hrozí nová válka, který zatím nejlépe vystihl podstatu současné situace. Turecko žádnou bezpečnostní zónu nepotřebuje Syrský režim vyjádřil ostrý protest, což některým (i českým) komentátorům stačilo, aby dohodu oslavovali s tím, že bylo zabráněno válce. Podle jednoduchého hesla, že když je Bašár Asad proti, musí to být dobré. Ano, dohoda zabránila bezprostřenímu vpádu turecké armády do západní části Kurdistánu spadající pod Sýrii, tedy Rojavy, ale za jakou cenu, to ještě nikdo neví. Erdoganovy plány jsou ale dostatečně známé na to, aby si někdo dělal iluze. Protože se cítí "ohrožen" syrskými Kurdy a jejich milicemi, potřebuje nutně Kurdy od hranic s Tureckem vyhnat a nastěhovat tam syrské uprchlíky blíže neurčeného složení, kterých je v Turecku asi 3,6 milionu – těch legálních – a na které obyvatelstvo Turecka reaguje stále neliběji. Dokonce to Erdoganovi poradci vyhodnotili jako jeden z důvodů, proč vládnoucí Strana spravedlnosti a pokroku (AKP) ztratila v letošních komunálních volbách některá velká města včetně Ankary a Istanbulu. To je hlavní nebezpečí "bezpečnostní zóny", kterou po zuby ozbrojené Turecko nutně potřebuje na obranu před "kurdskými teroristy". Už to, že USA v oficiálním komuniké k dohodě vyjádřily pochopení pro obavy svého partnera v NATO, ukazuje, že plně akceptují absurdní turecké argumenty. Turecko ve skutečnosti žádnou bezpečnostní zónu nepotřebuje – hranice má opevněné, ohrazené zdí, na každých sto metrech je hlídka, za zdí druhá největší armáda v NATO. Kurdské milice ani Svobodné demokratické síly (SDF), které hrály rozhodující roli v pozemním boji proti tzv. Islámskému státu, nemají nejen plány, ale ani prostředky na to, aby vpadly do Turecka. Ani partyzánský boj není díky důkladnému opevnění možný, dokonce i s pašováním je konec. Rodiny rozdělené zdí se už nemohou stýkat. Erdogan potřebuje odvrátit pozornost od domácích ekonomických problémů, přemístit až 700 tisíc syrských uprchlíků z vnitřního Turecka a hlavně – obává se politických důsledků vzniku kurdského kvazistátu na území Sýrie. Získaná území dobrovolně nevrátí "Zatím je stále zdá obtížné si představit, že Washington umožní turecké armádě překročit hranici s Rojavou bez omezení a vytvořit tak podmínky podobné těm ve dvou již existujících protektorátech Ankary v Sýrii. Pokud však Američané nehrají jen o čas, ale skutečně se skloní se před invazí tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, znamená to druhou zradu kurdských spojenců YPG v boji proti teroristickým milicím ‚Islámský stát (IS)‘. Washington v roce 2018 nezastavil turecký útok na kurdský kanton Afrín. Od té doby tam turečtí vojáci společně se syrskými džihádisty vyhánějí kurdské a křesťanské obyvatele a usazují syrské Araby," pokračuje Frank Nordhausen. Není ale až tak nemožné, že to USA nakonec připustí, jak ukazuje naše vlastní historie. Už mnohokrát mě v souvislosti s Kurdistánem napadla podobnost s Mnichovskou dohodou. O nás bez nás. O Kurdech bez Kurdů. O Sýrii bez Syřanů. Vynucené odstoupení území a posléze začlenění do jiného státního celku. U kurdského Afrínu a arabské oblasti Jarabulus, oficiálně patřící k provincii Aleppo, je to už dané. Turecko území, která jednou získalo, dobrovolně nevrátí. Je úplně jedno, jak široké domluvené "nárazníkové pásmo" bude. Velká města s většinovým kurdským obyvatelstvem a správní centra – jako Kobání a Kamišlí – leží ve vzdálenosti stovek metrů či několika kilometrů od hranic. Jejich ztráta by znamenala zánik autonomního území Rojava i konec uspořádání, kde, ať si o tom myslíme co chceme, existují demokratické struktury a emancipace žen jinde na Středním východě většinou nemyslitelná. Islámský stát se reorganizuje Francouzský web Humanite.fr zveřejnil článek Pierra Barbancey o "dohodě za zády Kurdů", kde cituje stanovisko Kurdské demokratické rady ve Francii: "Pro Kurdskou demokratickou radu ve Francii je nepřijatelná konkrétně ztráta velkých měst autonomní správy severní a východní Sýrie od Dêrika po Kobání. Zóna by procházela hlavním městem Kamišlí/Qamishli. Tato oblast by se dostala pod tureckou kontrolu Erdogana a jeho diktátorskou moc. Mimochodem, umožnilo by to turecké moci převzít kontrolu nad vzácnými ropnými poli Rumeilan poblíž hranic." Ropa se vždycky hodí. Turecko pilně obchodovalo s IS a mnoho lidí tam na kradené syrské ropě zbohatlo, včetně Erdoganovy rodiny. Takhle by jim zdroje zůstaly. To vše se děje v době, kdy nejen syrští Kurdové varují, že Islámský stát zovu sílí. Hannes Heine píše v článku na webu Tagesspiegel.de: "Syrští Kurdové varují před obnovením Islámského státu (IS) a hrozícím  hromadným útěkem džihádistů. Podle informací Tagesspiegelu se příznivci IS reorganizují v zadržovacích střediscích v kurdské autonomní zóně v severní Sýrii a v úkrytech ve východním Iráku. O víkendu byli údajně napadeni američtí vojáci v irácké Ninawě, jeden Američan údajně zabit. Regionální vláda kurdské autonomní zóny v sousední severní Sýrii se také připravuje na turecký útok. Kurdsko-asyrsko-arabské jednotky SDF by pak byly přesunuty na téměř 600 kilometrovou hranici s Tureckem – a staženy z vnitřku, kde jsou aktivní buňky IS. Syrští Kurdové také drží přibližně 12 tisíc bojovníků IS a 75 tisíc příbuzných, kteří by pravděpodobně byli v případě války s Tureckem propuštěni." Není náhoda a není to ani poprvé, kdy se IS reorganizuje v době hrozícího tureckého útoku. Turecko de facto bylo a je spojencem IS, obchodním a ideologickým určitě. A rozeznat umírněné džihádisty v tureckém žoldu od těch neumírněných, kterých je v tureckém žoldu tak jako tak nejméně 40, je podle syrských zdrojů těžko splnitelný úkol. V době, kdy hrozí znovuzrození IS, dovolí Západ Turecku zakročit proti Kurdům, spojencům v koalici proti Islámskému státu, ve jménu členství Turecka v NATO? To vojska NATO obsadí část Sýrie, nejen Turecko. To NATO umožní útěk desetitisíců džihádistů a rozhoření nové války. Zbrojařské koncerny (včetně ruských), které vyzbrojují všechny strany konfliktu, budou spokojené. Erdogan vydírá a vyhrožuje Ještě jednou Frank Nordhausen: "Syrští Kurdové však nejsou bezbranní. Za velkých obětí hráli stěžejní roli v porážce IS a mohou mobilizovat 100 tisíc zkušených bojovníků. Ohlásili plány na otevření fronty podél 600 kilometrové hranice v případě tureckého útoku a mají moderní americké zbraně. Je také dost dobře možné, že si na pomoc povolají syrský režim. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Otevření nové fronty v syrské válce a soustředění syrských uprchlíků v nárazníkových zónách vytváří nové konflikty. V Sýrii není nutná žádná dvoustranná bezpečnostní zóna, ale realizovatelné mírové řešení, které zahrnuje všechny strany – samozřejmě i Kurdy. Světová komunita v současné době sleduje syrské utrpení pouze apaticky pomocí humanitárních agentur OSN. O to výraznější je ticho Evropské unie ohledně konfliktu, který přímo ovlivňuje její zahraniční prostor. Protože nová válka v Sýrii znamená mnoho nových uprchlíků." Erdoganova taktika zkrátka nemá chybu. Tu vydírá, tu vyhrožuje, že vypustí uprchlíky a kdyby náhodou došli, promptně si vyrobí další. Vydírá Evropu, vyhrožuje Američanům a slibuje Putinovi. A od všech kupuje zbraně. A všichni mu baští z ruky. Vynikající taktika autokrata, který se netají svými plány na vytvoření novoosmanské říše. A v tom mu IS rozhodně nepřekáží, naopak. Kdo však v prostoru vadí, jsou Kurdové. Už tam podle dohod po první i druhé světové válce vlastně dávno neměli být.... Jsou černým svědomím "civilizovaného světa". Jejich zkázou přivodíme ale i tu svou. Jak řekl francouzský dobrodruh a spisovatel Patrice Franceschi, který delší dobu strávil v syrské Rojavě, pro web Franceinter.fr: "Když vidíte, co Turci, spojenci Daesh, dělali po celou válku, je třeba říci, je to tak, můžeme se o Kurdy jen bát, o naše přátele, naše spojence a vše, co představuje jejich sociální projekt: demokracie, rovnost pohlaví, sekularismus atd. (...) Daesh (IS) je stále stejně hrozivý, tam stejně jako tady. Když opustíme turecké hradby, které byly zřízeny za posledních několik let, najdeme tam jen Daesh a pak terorismus ve Francii, protože je vše spojeno."

Čas načtení: 2024-02-20 19:47:00

Otevřený veřejný prostor. Svoboda slova. To je pozvánka pro ty... Fischer varoval

Rusko má podporu v režimech, které otevřeně vystupují proti nám a našim spojencům, senátor a předseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer zmínil Severní Koreu i Írán. Tato „mimořádně nebezpečná koalice“ podle něj může ohrožovat zájmy České republiky. Propagandistická válka už v Česku dávno probíhá a přichází podle senátora právě od lidí, kteří zde neplatí daně, nemají povolení k pobytu a nejsou loajální vůči České republice.

Čas načtení: 2024-02-22 15:11:33

Von der Leyen čelí kritice za handlování s posty. Německého spojence upřednostnila před českou kandidátkou

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen čelí obvinění z rozdávání postů svým politickým spojencům ve snaze upevnit svou pozici.

Čas načtení: 2024-02-23 15:30:00

Rusko může umístit jadernou zbraň do vesmíru ještě letos, varují Američané

Americké zpravodajské služby sdělily evropským a asijských spojencům, že Rusko by již letos mohlo umístit jadernou zbraň ve vesmíru. Je ale možné, že by se mohlo jednat o pouhou atrapu, aby Kreml demonstroval své schopnosti. Ruští představitelé však tato tvrzení odmítají.

Čas načtení: 2024-02-25 17:37:00

USA nepomohou Ukrajině? Vzkaz pro spojence. Mít vlastní atomovky, zuří polský ministr

Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski ve vysílání Bloomberg television hovořil ke Spojeným státům americkým ohledně pomoci Ukrajině. Pokud balíček neprojde Sněmovnou reprezentantů i přes to, že americký prezident Joe Biden by si to přál, zanechá to spojencům Ameriky jasný vzkaz. Někteří spojenci pak možná začnou sami uvažovat o vývoji programů jaderných zbraní.

Čas načtení: 2024-02-26 15:48:28

Rusko sleduje kroky Berlína poté, co Dánsko pozastavilo vyšetřování výbuchů na plynovodech Nord Stream

Podle mluvčího Kremlu se Kodaň rozhodla vyšetřování ukončit, protože „jednoduše vedlo k nejbližším spojencům.“ Dánsko v pondělí oznámilo pozastavení vyšetřování sabotáže plynovodu Nord Stream 2 ze září 2022, téměř dva týdny poté, co Švédsko uvedlo, že ukončilo vyšetřování tohoto případu.… The post Rusko sleduje kroky Berlína poté, co Dánsko pozastavilo vyšetřování výbuchů na plynovodech Nord Stream first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-03-03 10:00:56

WGS-12 pro U.S. Space Force

Boeing získal od amerických vesmírných sil kontrakt v hodnotě 439,6 milionu dolarů na stavbu vojenské komunikační družice WGS-12. WGS-12 bude 12. družice geostacionární konstelace Wideband Global Satcom, která poskytuje komunikační služby Spojeným státům a spojencům. 3. března 10:00

Čas načtení: 2024-03-03 11:10:45

Konečně! Švédové do NATO přinášejí vyspělé zbrojaře, chytrá letadla a totální obranu

Desítky švédských bojových letadel se 6. března vznesou do vzduchu, aby bránily napadenou zemi a poskytly podporu spojencům. Část z nich poletí z vojenské základny Kallax na severu země, část z různých civilních letišť, kam se předtím ukryjí před...

Čas načtení: 2024-03-03 22:10:50

Konečně! Švédové do NATO přinášejí vyspělé zbrojaře, chytrá letadla a totální obranu

Desítky švédských bojových letadel se 6. března vznesou do vzduchu, aby bránily napadenou zemi a poskytly podporu spojencům. Část z nich poletí z vojenské základny Kallax na severu země, část z různých civilních letišť, kam se předtím ukryjí před...

Čas načtení: 2024-03-02 00:00:00

Stewner, Tanya - Vlny času

Zachrání Alea oceány i lidstvo? Osmý díl dobrodružné ságy. Alea získala zpět své magické schopnosti a je znovu dívkou moře – má ale velké obavy o Theu. Kam ji doktor Orion odvedl? Co má v plánu a jakou zvláštní roli sehraje Tess, aby ho zastavila? Nebo je možné, že klíčem k vítězství je nový člen posádky? V moři povstává prastará síla, ale Alfa cru může najít cestu ke svým novým spojencům jen přes benátské uličky. Podaří se přátelům porazit Oriona dříve, než stihne v oceánech rozšířit virus útočící na magické bytosti? Pokračovanie nádherného príbehu o veľkom dobrodružstve, výnimočnom priateľstve a tajomstvách ukrytých v hlbinách mora! Dobrodružstvá, výnimočné priateľstvá a tajomstvá ukryté v hlbinách mora! Alea získala svoje magické schopnosti späť, znova sa stala dievčaťom mora! Má však veľké obavy o svoju sestru Theu. Kam ju odviedol doktor Orion? Čo s ňou má v pláne urobiť? A akú zvláštnu úlohu môže Tess zohrať, aby ho zastavila? Alebo je možné, že kľúčom k víťazstvu bude nový člen posádky? V mori povstáva prastará sila, no posádka Alfa cru hľadá cestu k svojim novým spojencom len cez benátske uličky. Podarí sa priateľom poraziť Oriona, skôr než stihne v oceánoch rozšíriť vírus útočiaci na magické bytosti? Datum vydání: 01.03.2024

Čas načtení: 2024-03-20 11:00:01

Nesplnil rozkaz. Neposlechl, aby se zachránil

Hitlerovi nestačilo zabíjet miliony lidí v koncentračních táborech. Dne 19. března 1945 vydal „Befehl betreffend Zerstörungsmaßnahmen im Reichsgebiet“ (Demolice na říšském území), který se stal známým jako Neronův dekret, pojmenovaný po římském krutovládci Neronovi (vládl v letech 54–68 našeho letopočtu), který neváhal nařídit vypálení Říma do základů. Hitlerův špičkový špion chtěl zavraždit svého vůdce a zachránit Československo Číst více Politiku spálené země Hitler odkoukal od Rusů V době vrcholu 2. světové války se Hitlerova říše rozkládala od pohoří Pyreneje v jižní Francii na západě až po brány Moskvy na východě; od pouští severní Afriky na jihu až po polární kruh na severu. Prakticky celá Evropa padla nebo byla spojena s nacistickým Německem a totalitní stát se zdál nezastavitelný. Obrat nastal až při vpádu do Ruska. Protože zásobovací linie byly tak rozšířené, německé vrchní velení nařídilo Wehrmachtu žít ze země a krást jídlo a nezbytnosti od ruského lidu, kdekoli mohl. Rusové však začali vypalovat vlastní vesnice a úrodu, odpírali útočníkům obživu a přístřeší a nutili je stále více spoléhat na zranitelnou páteř svých zásobovacích linií. Hitler ocenil ruskou politiku spálené země, i když jeho armády trpěly jejími následky. Válka byla ztracená, Hitler si to nechtěl připustit Německo prostě nebylo dost silné, aby spojence v roce 1945 zastavilo. Přesto Hitler trval na svém, že válku lze ještě vyhrát. Měl za to, že rozdíly mezi kapitalistickým Západem a komunistickým Sovětským svazem povedou k tomu, že nepřirozené spojenectví se rozpadne, jakmile se oba dostanou do Německa. Hitler si představoval, že časem západní spojenci požádají o jeho pomoc zničit Sověty. Bylo zjevné, že už rozhodně nebyl schopen posoudit realitu, projevilo se jeho špatné zdraví a asi i vliv narkotik.  Letadlo swingové ikony Glenna Millera zmizelo beze stopy. Jeho záhadu se nepodařilo 80 let spolehlivě vyřešit Číst více Speer se ničení vlastního území obával, Hitler ho usadil Právě ministr Speer, který měl k Hitlerovi velice blízko, se obával, že Hitler se pokusí za sebou zanechat spálenou zemi. Vydal proto své memorandum, kterým se snažil Hitlera od jeho úmyslu odradit. Dokonce se s ním v bunkru setkal. Odpověď Hitlera jej však šokovala. Podle Speerových memoárů „Uvnitř třetí říše“ mu Hitler řekl: „Pokud bude prohrána válka, budou ztraceni i lidé. Není nutné se starat o to, co bude německý lid potřebovat k přežití živlů. Pro nás je naopak nejlepší i tyto věci zničit. Neboť národ se ukázal jako slabší a budoucnost patří pouze silnějším východním národům. V každém případě po tomto boji zůstanou jen ti, kdo jsou méněcenní, protože dobří už byli zabiti.“ Zničeno mělo být všechno Na stránkách nationalww2museum org. se dozvídáme, že se nesmělo dochovat nic, co by mohlo spojencům potenciálně pomoci. „Boj našeho národa o existenci nás nutí využít všechny prostředky,“ prohlásil Hitler, „k trvalému poškození úderné síly nepřítele.“ Zkáza se měla týkat všech výrobních, komunikačních a dopravních zařízení. Měly být zbourány železnice, mosty, komunikační linky, doky, veřejné služby, továrny a doly. Hitler svěřil vojenským velitelům a také říšským komisařům obrany a gauleiterům, administrativním úředníkům nacistické strany, známým svým fanatismem, úkol realizovat tento ortel. Nesměly existovat žádné výjimky. Většina již věděla, že tohle už je moc Historik Cody K. Carlson si ve svém článku „Hitler nařídil zničení Německa“ všímá, že se sice našli lidé, kteří se úkol snažili splnit, ale většina viděla marnost tohoto rozkazu. I vojenští velitelé, jako třeba polní maršál Walter Model, považovali rozkaz za kontraproduktivní. Už kvůli tomu, že Hitler slíbil, že území zabraná nepřítelem budou brzy znovu dobyta německými silami – čemuž polní maršál nevěřil. Ani Hitler už neměl sílu, aby dokázal zajistit realizaci svého rozkazu Když se Speer koncem měsíce znovu setkal s Hitlerem, přesvědčil Führera, aby mu dal pravomoc nad projektem ničení. Hitler, který si už možná uvědomoval, že jeho plány nebudou a ve většině případů ani nemohou být uskutečněny, souhlasil. Pro Hitlera to byl tedy s největší pravděpodobností akt záchrany tváře, který sice nechtěl rozkaz veřejně odvolat, ale věděl, že jeho realizace je beznadějná. Sám Speer by se samozřejmě teoreticky řídil rozkazem, ačkoli podstata dekretu by uvízla v byrokracii nacistického systému. Jako jeden z mála se v Norimberku zachránil před oprátkou Albert Speer však samozřejmě nemůže být vnímán jako kladná postava. Stál po boku Hitlera od samotného počátku války, byl součástí jeho vnitřního kruhu, organizoval nucené nasazení porobených oblastí, minimálně věděl o existenci koncentračních táborů. To, že na samotném konci války našel odvahu Hitlerovi vzdorovat, pramení z již slábnoucí moci Hitlera, ale především z toho, že on si na rozdíl od Hitlera a Goebbelse rozhodně svůj „krk“ zachránit chtěl. Nepochybně tak kalkuloval i se svou budoucností. A zjevně úspěšně. Speer byl později zatčen spojenci a postaven před soud v Norimberku, kde mu jeho odpor vůči Dekretu Nerona získal mezi soudci plusové body. Tam, kde byla oběšena většina z 21 mužů, kteří byli před soudem, byl Speer jedním z mála, kdo vyvázl s trestem vězení. Strávil 20 let ve věznici Spandau v Berlíně, než byl propuštěn v roce 1966. Zemřel v roce 1981. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Plukovník Altman: Pilotem Churchilla i Masaryka  

Čas načtení: 2024-03-24 07:22:53

Rusko při útoku na Ukrajinu narušilo svoji střelou polský vzdušný prostor

Rusko při útoku na západní Ukrajinu narušilo svou střelou s plochou dráhou letu polský vzdušný prostor, oznámilo v neděli velitelství polských ozbrojených sil. Incident se podle něj stal nad ránem. O incidentu byl informován polský prezident Andrzej Duda, informace o narušení hranic NATO byly předány také polským spojencům v Severoatlantické alianci, uvedla polská média.

Čas načtení: 2024-04-04 09:28:57

Pellegrini přiznal, že by nebránil spojence z NATO napadené Ruskem

Bývalý slovenský premiér a současný kandidát na prezidenta Peter Pellegrini prohlásil, že by v případě napadení člena Severoatlantické aliance (NATO) Ruskem a následné aktivace článku 5 neposlal slovenské vojáky na pomoc, protože by podle jeho slov neměli spojencům co nabídnout. Pellegrini to řekl ve středu poslední debatě veřejnosprávní televize RTVS, kde se střetl s druhým kandidátem na prezidenta, bývalým slovenským ministrem zahraničí Ivanem Korčokem.

Čas načtení: 2024-04-04 21:00:00

TMBK: Státy NATO bych nebránil, říká Pellegrini. Z Česka přišel protest

Kandidát na slovenského prezidenta Peter Pellegrini v debatě na RTVS prohlásil, že by vojáky spojencům z NATO neposlal. Z Česka se proti tomuto postoji ozval ostrý protest. Další koláž populárního grafika pro SZ.

Čas načtení: 2024-04-11 23:58:00

Obranný závazek USA vůči spojencům v Tichomoří je skálopevný, řekl Biden

Washington - Obranný závazek Spojených států vůči jejich spojencům v Tichomoří je skálopevný, řekl dnes americký prezident Joe Biden v úvodu setkání s filipínským prezidentem Ferdinandem Marcosem a...