Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-08-30 10:50:31

Turecko – takový skvělý soused

Konflikt kolem těžby plynu ve Středozemním moři ukazuje, jak moc si erdoğanovské Turecko odcizilo svoje okolí. Otázka je, čeho všeho dosáhne „drzým čelem“. Řecko a Turecko si udržují mnohaletou tradici všelijakého přetahování se ve vzdušném a námořním prostoru, vesměs ale propočítanou natolik, aby z toho nehrozila přímo „horká válka“. Jednotlivých incidentů bylo mnoho a následky víceméně žádné. V Egejském moři, hustě posázeném řeckými ostrovy, je v podstatě nemožné ustanovit nějaké všeobecně akceptovatelné námořní hranice. Současné problémy kolem průzkumné činnosti lodi Oruc Reis jsou ale o něco vážnějšího rázu. Do sporných vod poslala svoje vojenské síly i Francie, jednak kvůli ochraně zájmů francouzských společností, ale také kvůli staré tradici francouzsko-řeckého přátelství. Koná se námořní cvičení, jehož protiturecká myšlenka je víceméně jasná. Válka z toho všeho asi nebude, ale to, o co se hraje, je otázka, kdo je v dané oblasti pánem a bez čího souhlasu se nedají provádět žádné těžební práce. To je pozice, ve které se erdoğanovské Turecko s roztomilou samozřejmostí vidí. Příslušná námořní strategie má i svoje pojmenování – „Modrá vlast“. A tuto strategii se Turecko snaží pomocí válečných lodí doprovázejících výzkumné plavidlo Oruc Reis také prosadit. Proti všem. Podivné nároky Turecka Základem tureckých ambicí je velmi ambiciózní představa o tom, které oblasti východního Středomoří jim náležejí k výlučnému využívání. Takhle vypadá oficiální mapa zveřejněná tureckým ministerstvem zahraničí (převzato z novin Hurriyet). (Zelená plocha jsou nároky Severokyperské turecké republiky, kterou kromě Turecka nikdo jiný neuznává a která, jak vidíte, si pěkně obkroužila ostrov až daleko na jih od jeho řecké části.) Turci při stanovování svých nároků vycházejí ze značně netypického právního názoru, že ostrovy, a to ani ty obydlené a velké, nemají nárok na exkluzivní ekonomickou zónu. Proto neberou v Ankaře při kreslení čar po mapě v potaz takové drobnosti, jako je řecká Kréta (8 336 km² a půl milionu obyvatel). S tímhle názorem jsou Turci v mezinárodním společenství téměř sami. Jediný další relevantní partner, který na tento princip kývl, byla jedna ze dvou konkurečních vlád v Libyi – konkrétně ta Sarrádžova, které Turci pomáhají udržet se u moci, a která s Tureckem podepsala dohodu o rozdělení námořních ekonomických zón, naprosto ignorující mezilehlé řecké ostrovy a Kypr. Sarrádžovou vládou seznam tureckých spojenců v oblasti víceméně končí. Množina znepřátelených států je podstatně početnější. Kromě Řecka, Kypru a Sýrie sem patří i Egypt a Izrael, a to z povícero důvodů. Egyptu vládne vojenská junta pod vedením generála Sísího, která roku 2013 sesadila předešlého zvoleného prezidenta Mursího. Jenže Mursí patřil k Muslimskému bratrstvu, kterému fandí i Erdoğan, takže vztahy mezi oběma zeměmi se značně zhoršily. V Libyi podporuje Egypt druhou z obou konkurenčních vlád, vedenou maršálem Haftarem, a v úvahu připadá i nasazení egyptské armády přímo na jeho straně. Jelikož Turecko už v Libyi udržuje svoje vojáky nějakou dobu, mohlo by se v případě takového vývoje stát i to, že Egypťané a Turci po sobě budou přímo střílet. Izrael míval před erdoğanovskou érou s Tureckem dobré vztahy, dnes už to neplatí. Erdoğan a jeho lidé zavlekli do turecké politiky náboženské perspektivy a v éře AKP jsou vztahy mezi Tureckem a Izraelem chladné, i když nikoliv katastrofální. Když před pár týdny Spojené arabské emiráty oznámily svůj záměr navázat s Izraelem diplomatické vztahy, Erdoğan to ostře kritizoval a dokonce řekl, že zvažuje, že pro změnu Turecko odvolá svoje diplomaty z Emirátů. Což je chucpe jako hrom, protože samotné Turecko v Izraeli svoji diplomatickou misi má (hned dvě – velvyslanectví v Tel Avivu a generální konzulát v Jeruzalémě). Jakým právem by to tedy mělo zakazovat ostatním? Erdoğan by se ve východním Středomoří měl roztahovat co nejméně Z hlediska Řecka, Izraele a Kypru je turecká snaha vykolíkovat si půlku místního moře pro sebe nepřípustná i proto, že koliduje se záměrem vybudovat zde plynovod do Evropy. Na realizaci plynovodu, kterému se říká EastMed, se všechny tři státy dohodly začátkem roku. Zamýšlený plynovod má vést dost daleko od tureckého pobřeží, ale stejně se dostává do kolize s představami Ankary o tom, kam až sahá turecká ekonomická zóna. S onou podivnou, výše zmíněnou libyjsko-tureckou smlouvou, je v naprostém rozporu. Dalo by se tedy čekat, že jeho výstavbě budou Turci bránit silou. I proto se teď v oblasti haraší zbraněmi. Při tom všem je zajímavé, že ekonomický rozměr celé věci by takové vojenské manévry vůbec neospravedlňoval. Ložiska plynu ve východním Středomoří jsou sice pro místní země zajímavá, ale opravdu jen pro lokální spotřebu. Export do vzdálené, studené a bohaté Evropy už tak nadějně nevypadá. Vybudování plynovodu EastMed, který by musel vést až tři kilometry hlubokým mořem, by stálo zhruba šest miliard eur a Evropa by tím získala dovozní kapacitu 10 miliard krychlových metrů ročně. Což by představovalo zhruba 2,5 procenta veškerého do Evropy dováženého plynu, tedy objektivně vzato nic moc. Vzhledem k tomu, kolik dnes stojí plyn (málo), vůbec není jisté, zda by se takový drahý projekt zaplatil, natož něco vydělal. To se nám časy změnily, což? Místo starého principu, kdy se konflikt o ropné a plynové zdroje maskoval nějakou politickou záminkou, maskuje se nyní konflikt o politickou moc ropnými a plynovými zdroji. Ale vyhnout se mu nejde; otázka, nakolik se bude Erdoğan ve východním Středomoří moci roztahovat, je docela podstatná. Za sebe soudím, že ideálním stavem by bylo „co nejmíň“. Zdá se, že Macron to vidí stejně. Kéž by to pochopili i Němci…   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-01-22 21:59:00

Čeká EU nový energetický šok? Musí dokoupit nedostatkový plyn, ten zdražil

Země Evropské unie budou zřejmě muset nakoupit nejméně dalších 100 zásilek zkapalněného zemního plynu (LNG) během nastávajícího období. Musí doplnit zásoby, které se výrazně snížily, jednak kvůli chladné zimě a také kvůli zastavení dodávek z Ruska, uvedla agentura Reuters. Takové množství plynu má podle současných cen hodnotu kolem šesti miliard USD (zhruba 145 miliard Kč).

Čas načtení: 2025-01-22 21:59:00

Čeká EU nový energetický šok? Musí dokoupit nedostatkový plyn, ten zdražil

Země Evropské unie budou zřejmě muset nakoupit nejméně dalších 100 zásilek zkapalněného zemního plynu (LNG) během nastávajícího období. Musí doplnit zásoby, které se výrazně snížily, jednak kvůli chladné zimě a také kvůli zastavení dodávek z Ruska, uvedla agentura Reuters. Takové množství plynu má podle současných cen hodnotu kolem šesti miliard USD (zhruba 145 miliard Kč).

Čas načtení: 2024-05-04 18:03:59

Amy Winehouse: Z hvězdy v Klubu 27

Amy Winehouse, britská pěvecká ikona s uhrančivým hlasem a tragickým osudem. Její životní cesta, poznamenaná závislostmi a bouřlivým manželstvím, ji ve věku 27 let navždy zařadila do nechvalně proslulého Klubu 27. Klub 27 patří k nejexkluzivnějším spolkům světa. Aby se do něj jeho členové, kterých už je přes 80, dostali, musí učinit jen dvě věci

Čas načtení: 2024-05-06 10:00:00

Associated Press: Hamás přijal návrh na příměří v Gaze poté, co Izrael nařídil evakuaci Rafahu před útokem. Izrael dohodu odmítl

Izrael zahájil bombardování města Rafáh: LIVE UPDATES: IDF says its began precision strikes against Hamas targets in eastern Rafah https://t.co/jG4bFdoGHr— Haaretz.com (@haaretzcom) May 6, 2024 Hamás oznámil přijetí dohody o příměří: BREAKING: Hamas announces it has accepted an Egyptian-Qatari proposal for a cease-fire. https://t.co/JlByDCIG9V— The Associated Press (@AP) May 6, 2024 JERUZALÉM (AP) - Hamás v pondělí oznámil, že přijal egyptsko-katarský návrh na zastavení sedm měsíců trvající války s Izraelem v Gaze, a to několik hodin poté, co Izrael nařídil asi 100 000 Palestinců, aby se začali evakuovat z jižního města Rafáh, čímž naznačil, že by se mohla blížit pozemní invaze, jíž dlouho vyhrožuje.Izrael „stále plánuje pokračovat v invazi do RafáhuIzrael podle zpráv stále plánuje pokračovat v 90denním plánu invaze do Rafáhu, kterou se Washington zavázal zastavit.Válečný kabinet země se rozhodl pokračovat v operacích, aby zajistil propuštění rukojmích.V pondělí to řekl agentuře Reuters americký představitel obeznámený s jednáním o příměří mezi Hamásem a Izraelem, který uvedl, že Izrael bude pokračovat v plánech invaze.„Zdá se, že Netanjahu a válečný kabinet nepřistupují k poslední fázi jednání (s Hamásem) v dobré víře,“ řekl tento úředník agentuře Reuters a požádal, aby nebyl jmenován kvůli citlivosti této záležitosti. V minulých dnech egyptští představitelé a představitelé Hamásu uvedli, že příměří by se uskutečnilo v několika etapách, během nichž by Hamás propustil rukojmí, která drží, výměnou za stažení izraelských vojsk z Gazy.Aktualizace: Izraelské zpravodajské zdroje uvádějí, že izraelští představitelé vážně neuvažují o příměří, s nímž Hamás souhlasil.Izraelský zpravodajský server N12 News uvádí, že vysocí izraelští představitelé neberou dohodu vážně a domnívají se, že jde o „dalekosáhlý“ návrh, který je pro Izrael nepřijatelný.Přijetí dohody Hamásem „se jeví jako lest“, říká izraelský představitelPřinášíme celé vyjádření izraelského představitele, který pro agenturu Reuters označil příměří, s nímž Hamás souhlasil, za „změkčenou“ verzi.Úředník hovořil s agenturou Reuters pod podmínkou zachování anonymity.Zdá se, že jde o lest, která má z Izraele udělat stranu odmítající dohodu...Izraelský představitel uvedl, že Hamás přijal „zmírněnou“ verzi egyptského návrhu, kterou Izrael neschvaluje, informovala agentura Reuters.Úředník dodal, že oznámení Hamásu o přijaté dohodě se jeví jako „lest“, aby to vypadalo, že Izrael odmítá dohodu o příměří.Izraelská média rovněž informovala, že Izrael pravděpodobně nepřijme dohodu o příměří v Gaze, která je rovněž označována za „jednostrannou“.- USA potvrdily, že Hamás „reagoval“ na návrh příměříMluvčí ministerstva zahraničí Miller na dotaz ohledně oznámení Hamásu, že přijal dohodu o příměří, potvrdil, že Hamás „vydal odpověď“.„Tuto odpověď nyní přezkoumáváme a diskutujeme o ní s našimi partnery v regionu,“ řekl Miller.„Nadále věříme, že dohoda o rukojmích je v nejlepším zájmu izraelského lidu. Je v nejlepším zájmu palestinského lidu,“ dodal Miller s tím, že dohoda by rovněž zajistila pomoc Gaze.- Mluvčí ministerstva zahraničí Matthew Miller dnes uvedl, že Spojené státy jsou „značně znepokojeny“ tím, že Izrael zastavil činnost Al-Džazíry v zemi, den poté, co izraelské úřady provedly razii v jeruzalémském hotelu, který sloužil jako místní kancelář této televizní stanice.Washington se domnívá, že Al-Džazíra vlastněná Katarem by měla mít možnost v Izraeli působit, dodal Miller.- Mluvčí USA řekl, že Izrael by měl zadržet vojenskou ofenzívu v Rafáhu.Miller uvedl, že Izrael by měl zadržet vojenskou ofenzívu v Rafáhu, protože by „dramaticky“ zvýšila utrpení lidí v Palestině.„Nemůžeme podpořit operaci v Rafáhu, jak je v současné době zamýšlena,“ řekl Miller a dodal, že postoj USA se v tomto ohledu nezměnil.„Domníváme se, že vojenská operace v Rafáhu by právě teď dramaticky zvýšila utrpení palestinského lidu... dramaticky by narušila dodávky humanitární pomoci,“ dodal.Spojené státy budou o reakci Hamásu na návrh příměří v nejbližších hodinách jednat se spojenci na Blízkém východě, řekl novinářům mluvčí ministerstva zahraničí Matthew Miller.Izraelský představitel uvedl, že nebylo dosaženo žádné dohody o příměří, přestože palestinská militantní skupina Hamás v pondělí uvedla, že přijala návrh egyptských a katarských zprostředkovatelů.- Dohoda o příměří, s níž Hamás souhlasil, bude probíhat ve třech fázíchPředstavitel Hamásu uvedl, že dohoda o příměří, na které se dohodli, proběhne ve třech fázích, informovala agentura Reuters.Zástupce šéfa Hamásu Khalil Al-Hayya uvedl, že každá fáze dohody trvá 42 dní.V první fázi dohody dojde k výměně izraelsko-palestinských vězňů, která zahrnuje i izraelské civilisty.Druhá fáze nařizuje Izraeli, aby se z Gazy zcela stáhl.Miller uvedl, že příměří je stále „naprosto dosažitelné“, a to na pozadí smíšeného přijetí ze strany Izraele po posledním oznámení Hamásu, že dohodu o příměří přijal.„Příměří je naprosto dosažitelné,“ řekl Miller a dodal, že USA podporují samostatnou dohodu, která by dosáhla okamžitého příměří a propuštění rukojmích držených Hamásem.Miller se o odmítl vyjádřit k tomu, co nazval „reakcí“ Hamásu na dohodu o příměří, neboť ta se stále přezkoumává.

Čas načtení: 2025-01-17 06:00:46

Android vs. mobilní Windows: Bill Gates přiznal chybu za 400 miliard dolarů

Bill Gates přiznal, že stál za neúspěchem Windows Phone a byl jedním z důvodů, proč jeho mobily neuspěly ve válce proti Androidu.Přečtěte si celý článek: Android vs. mobilní Windows: Bill Gates přiznal chybu za 400 miliard dolarů

Čas načtení: 2024-03-08 09:00:00

Krize na Blízkém východě: Americký prezident v projevu o stavu Unie vzkazuje izraelskému vedení, že ochrana civilistů v Gaze "musí být prioritou"

- Expertka OSN na mučení vyšetřuje obvinění z týrání s palestinských vězňů v IzraeliOdbornice OSN na mučení v pátek uvedla, že prošetřuje obvinění z mučení a špatného zacházení s palestinskými vězni v Izraeli, a jednala o návštěvě této země, informuje agentura Reuters.V rozhovoru pro agenturu Reuters na okraj zasedání Rady OSN pro lidská práva v Ženevě doktorka Alice Jill Edwardsová uvedla, že v poslední době obdržela obvinění z mučení a špatného zacházení s Palestinci zadržovanými na Západním břehu Jordánu okupovaném Izraelem nebo v důsledku konfliktu v Gaze, kde Izrael bojuje proti palestinskému hnutí Hamás."Vyzývám ... Hamás, stát Palestina, Izrael, aby odložili své mučicí nástroje, aby se zaměřili na mír a perspektivu budoucího sousedského života," řekla agentuře Reuters.Izraelská diplomatická mise v Ženevě se k tomu podle agentury Reuters bezprostředně nevyjádřila.Úřad OSN pro lidská práva uvedl, že obdržel četné zprávy o masovém zadržování, špatném zacházení a nuceném zmizení Palestinců v severní části Gazy izraelskou armádou a zaznamenal zatčení tisíců lidí na Západním břehu Jordánu.Edwardsová uvedla, že prostřednictvím palestinské stálé mise v Ženevě vznesla palestinským úřadům také obvinění z masových vražd a mrzačení rukojmích a sexuálního násilí na nich.Uvedla však, že obdržela "zklamávající odpověď", která "neprojevuje žádnou empatii vůči těm jednotlivcům, kteří byli 7. října vystaveni strašlivým zvěrstvům". Mise na žádost agentury Reuters o komentář bezprostředně nereagovala. - Kdo bude humanitární pomoc distribuovat?: klíčová chyba v plánu USA Prohlášení  schvaluje aktivaci námořního koridoru pro dodávky humanitární pomoci do Gazy. Prohlášení vydaly společně Evropská komise, Kypr, Spojené arabské emiráty, Spojené království a Spojené státy:    Humanitární situace v Gaze je zoufalá, nevinné palestinské rodiny a děti zoufale potřebují základní potřeby. Proto dnes Evropská komise, Německo, Řecko, Itálie, Nizozemsko, Kyperská republika, Spojené arabské emiráty, Spojené království a Spojené státy americké oznamují náš záměr otevřít námořní koridor, kterým bude po moři dopraveno tolik potřebné dodatečné množství humanitární pomoci.    Vedoucí úloha Kypru při vytváření iniciativy Amalthea, která nastiňuje mechanismus pro bezpečnou přepravu pomoci z Kypru do Gazy po moři, byla nedílnou součástí tohoto společného úsilí o zahájení námořního koridoru. Naše země hodlají společně na tomto modelu stavět a dodávat další významnou pomoc po moři, a to ve spolupráci s vrchní koordinátorkou OSN pro humanitární pomoc a obnovu v Gaze Sigrid Kaagovou, která je podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2720 pověřena usnadňováním, koordinací, monitorováním a ověřováním toku pomoci do Gazy. Výsledkem obětavého úsilí Spojených arabských emirátů při mobilizaci podpory pro tuto iniciativu bude první zásilka potravin po moři pro obyvatele Gazy."

Čas načtení: 2024-03-23 09:00:00

Krize na Blízkém Východě: Šéf OSN během návštěvy Rafahu vyzval k okamžitému příměří a k "zaplavení Gazy pomocí"

 Generální tajemník OSN vyzývá k ukončení "nepřetržité noční můry" v GazeGenerální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že svět už viděl dost hrůz v Gaze, a vyzval k příměří, které by umožnilo přísun další pomoci.Promluvil na přechodu v Rafáhu na egyptské straně, kam se uchýlila většina obyvatel Gazy, ale Izrael navzdory obavám Guterrese a dalších světových představitelů slibuje vyslat proti bojovníkům Hamásu pozemní jednotky."Palestinci v Gaze - děti, ženy, muži - zůstávají uvězněni v nepřetržité noční můře," řekl Guterres. "Nesu hlasy drtivé většiny světa, která už toho viděla dost".Podle agentury AFP Guterres v sobotu v Rafáhu také řekl, že "jakýkoli další nápor situaci ještě zhorší".Desítky tisíc lidí se účastní velké propalestinské demonstrace v DublinuVelké propalestinské demonstrace v Dublinu se zúčastnily desítky tisíc lidí, kteří se na akci v centru irského hlavního města sjeli z celého Irska, informuje Press Association.Organizátoři vyzvali k ukončení izraelských akcí v Gaze a k tomu, aby irská vláda "podnikla kroky, které povedou k odpovědnosti Izraele". Organizace Ireland-Palestine Solidarity Campaign (IPSC) uvedla, že se jedná o pátou podobnou celostátní mobilizaci.Podle agentury Press Association se davy lidí shromáždily na Parnellově náměstí a poté se vydaly na průvod přes centrum města k ministerstvu zahraničních věcí na náměstí St Stephen's Green, kde zazněly projevy a vystoupení irské a palestinské hudby.Na shromáždění promluvila mimo jiné předsedkyně IPSC Zoe Lawlorová a nezávislá senátorka Frances Blacková. Lawlorová řekla: "Všichni jsme se snažili o to, abychom se dostali do situace, ve které jsme byli: "Je velmi důležité, abychom pokračovali v tlaku na naši vládu, aby sankcionovala Izrael za jeho zločiny."Nikdy předtím nepotřebovalo lékařskou péči tolik dětí v Gaze, říká mluvčí Unicefu.Mluvčí Unicefu James Elder ve videu zveřejněném na sociálních sítích uvedl, že "nikdy předtím nepotřebovalo lékařskou péči tolik dětí z Gazy", a ukázal, jak navštívil nemocnici Nasser v Chán Júnisu a vzpomíná na děti, se kterými se setkal při své poslední návštěvě.Na videu se ptá, kde se nyní nachází chlapec jménem Mohamed, dívka jménem Shaima a dvojčata Hannah a Kahled, které potkal v nemocnici Nasser. Příspěvek na X také upozorňuje na skutečnost, že v severní části pásma Gazy trpí akutní podvýživou každé třetí dítě mladší dvou let.Unicef dodal, že "okamžité humanitární příměří poskytuje nejlepší šanci na záchranu životů, ukončení utrpení a umožňuje naléhavé dodávky život zachraňující pomoci".Místní zdravotníci a představitelé OSN uvedli, že boje, nedostatek paliva a izraelské nálety v únoru zcela vyřadily z provozu nemocnici Nasser. Mluvčí ministerstva zdravotnictví v Gaze Ašraf al-Qidra uvedl, že nemocnice v jižním městě Chán Júnis byla vyřazena z provozu 18. února brzy ráno.V té době nemocnice stále poskytovala přístřeší desítkám pacientů trpících válečnými zraněními a zhoršující se zdravotní krizí v Gaze, ale podle zdravotníků nebyl k dispozici dostatek energie ani personálu, aby je všechny ošetřil.Generální tajemník OSN vyzývá k okamžitému příměří a k zaplavení Gazy pomocíAgentura Associated Press (AP) přináší více informací o komentářích generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese, které pronesl během sobotní návštěvy hraničního přechodu Rafáh.Guterres, který stál poblíž dlouhé fronty čekajících nákladních automobilů, prohlásil, že je čas "skutečně zaplavit Gazu život zachraňující pomocí", a označil hladovění v Gaze za "morální urážku". Vyzval k okamžitému příměří mezi Izraelem a Hamásem, informovala agentura AP.Guterres hovořil na egyptské straně hranice nedaleko města Rafáh na jihu Gazy, kde Izrael plánuje zahájit pozemní útok navzdory rozšířeným varováním před možnou katastrofou. Tam se uchýlila více než polovina obyvatel Gazy."Jakýkoli další útok situaci ještě zhorší - zhorší ji pro palestinské civilisty, pro rukojmí a pro všechny lidi v regionu," řekl Guterres.Promluvil den poté, co Rada bezpečnosti OSN nedosáhla shody na znění rezoluce podporující "okamžité a trvalé příměří".Podle agentury AP Guterres opakovaně upozornil na potíže s přísunem pomoci do Gazy, z nichž mezinárodní humanitární organizace z velké části viní Izrael."Tady z tohoto přechodu vidíme zlomené srdce a bezcitnost... dlouhá řada zablokovaných nákladních aut s humanitární pomocí na jedné straně brány, dlouhý stín hladu na straně druhé," řekl.Dodal: "Je načase, aby se Izrael železnou rukou zavázal k úplnému ... přístupu humanitárního zboží do Gazy, a v duchu ramadánového soucitu je také načase, aby byla okamžitě propuštěna všechna rukojmí."Předpokládá se, že Hamás zadržuje přibližně 100 rukojmích a také ostatky 30 dalších osob, které byly zajaty při útoku ze 7. října, při němž zahynulo přibližně 1 200 lidí, většinou civilistů.Izraelská invaze zabila podle zdravotníků v Gaze více než 32 000 lidí a vyhnala z domovů 80 % z 2,3 milionu obyvatel.Ministerstvo zdravotnictví Gazy řízené Hamásem nerozlišuje mezi civilisty a bojovníky, ale uvedlo, že většinu mrtvých tvoří ženy a děti. Izrael viní z úmrtí civilistů Hamás a obviňuje ho, že operuje v obytných oblastech.Pět ze zraněných Palestinců v nemocnici al-Šifa zemřelo, tvrdí ministerstvo zdravotnictvíPět ze zraněných Palestinců v nemocnici al-Šifa v pásmu Gazy, kterou obléhají izraelské síly, zemřelo, uvedlo podle agentury Reuters v sobotním prohlášení ministerstvo zdravotnictví Gazy.Zdravotnické zařízení je obléháno již šestý den v řadě, bez vody, potravin a zdravotnických služeb, dodalo ministerstvo.V pondělí vstoupily izraelské jednotky do nemocnice al-Šifa ve městě Gaza a zahájily důkladnou prohlídku rozsáhlého zařízení, které je podle armády napojeno na síť tunelů sloužících jako základna Hamásu a dalších palestinských bojovníků.V sobotu izraelské síly uvedly, že během dlouhodobé operace v nemocnici bylo zabito více než 170 ozbrojenců. Podle představitelů Hamásu však mrtví, kteří byli v izraelských zprávách identifikováni, nebyli bojovníci, ale spíše pacienti a vysídlené osoby.Hamas obvinil Izrael z válečných zločinů.Generální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že je načase, aby Izrael dal "železný závazek" k neomezenému přístupu humanitárního zboží do celé Gazy. Guterres rovněž vyzval k propuštění izraelských rukojmích zadržovaných v Gaze.Dodal, že OSN bude nadále spolupracovat s Egyptem na "zefektivnění" toku pomoci do Gazy, a to během návštěvy hraničního přechodu Rafáh.Aktualizováno na Při izraelských úderech bylo za posledních 24 hodin zabito 72 Palestinců, uvedlo ministerstvo zdravotnictvíPodle nejnovějších údajů ministerstva zdravotnictví Gazy, které řídí Hamás, bylo za posledních 24 hodin při izraelských úderech zabito 72 Palestinců a 144 jich bylo zraněno.Podle tohoto prohlášení bylo od 7. října při izraelských úderech v Gaze zabito nejméně 32 142 Palestinců a 74 412 jich bylo zraněno.Ministerstvo nerozlišuje mezi bojovníky a nebojovníky.Generální tajemník OSN apeluje na ukončení "nepřetržité noční můry" v GazeGenerální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že svět už viděl dost hrůz v Gaze, a vyzval k příměří, které by umožnilo přísun většího množství pomoci.Promluvil na přechodu v Rafáhu na egyptské straně, kam se uchýlila většina obyvatel Gazy, ale Izrael navzdory obavám Guterrese a dalších světových představitelů slibuje vyslat proti bojovníkům Hamásu pozemní jednotky."Palestinci v Gaze - děti, ženy, muži - zůstávají uvězněni v nepřetržité noční můře," řekl Guterres. "Nesu hlasy drtivé většiny světa, která už toho viděla dost".Podle agentury AFP Guterres v sobotu v Rafáhu také řekl, že "jakýkoli další nápor situaci ještě zhorší".Po příjezdu na hraniční přechod Rafáh se generální tajemník OSN António Guterres setkal s dlouhou řadou zablokovaných nákladních aut s humanitární pomocí na egyptské straně hranice, což označil za "morální urážku", protože Palestinci v Gaze čelí hladomoru."Tady z tohoto přechodu vidíme tu bezcitnost a bezcitnost toho všeho. Dlouhá řada zablokovaných kamionů s humanitární pomocí na jedné straně brány, dlouhý stín hladomoru na straně druhé," řekl. "To je více než tragické. Je to morální pohoršení."    📍#Gaza: Již podruhé v tomto týdnu byl konvoj s potravinami odepřen na severu Gazy.    🛑 Izraelské úřady dnes odepřely dalšímu konvoji @UNRWA s tolik potřebnými zásobami potravin cestu na sever, kde jsou lidé na pokraji hladomoru.    Naposledy se @UNRWA podařilo...    - Philippe Lazzarini (@UNLazzarini) 23. března 2024Generální tajemník OSN na hraničním přechodu Rafáh vyzval k příměří.Generální tajemník OSN António Guterres je na hraničním přechodu Rafáh z Gazy do Egypta, aby znovu vyzval k okamžitému humanitárnímu příměří."Nic neospravedlňuje kolektivní trestání palestinského lidu," řekl Guterres. Dodal, že:    Nyní je více než kdy jindy čas na okamžité humanitární příměří. Je čas umlčet zbraně. Palestinci v Gaze - děti, ženy, muži - zůstávají uvězněni v nepřetržité noční můře. Vyhlazené komunity, zničené domy, vyhlazené celé rodiny a generace, hlad a hladomor pronásledující obyvatelstvo."Guterresovy komentáře přicházejí několik dní poté, co obdržel průběžný závěr jednoho ze dvou vyšetřování role palestinské agentury OSN pro uprchlíky (Unrwa) v Gaze.Izraelské úřady jsou vůči Unrwa dlouhodobě nepřátelské a tvrdí, že mají důkazy o tom, že 12 zaměstnanců Unrwa, z toho sedm učitelů, se podílelo na útoku ze 7. října a že 1468 jejích zaměstnanců - tedy asi 11 % - bylo "aktivními členy" Hamásu nebo jiné militantní skupiny, palestinského islámského džihádu.Interní dokumenty OSN, které získal deník Guardian, mezitím ukázaly, že zaměstnanci OSN pracující s Palestinci na okupovaném Západním břehu Jordánu jsou od začátku konfliktu v Gaze před pěti měsíci vystaveni systematické kampani obstrukcí a obtěžování ze strany izraelské armády a úřadů.António Guterres stojí v sobotu na pódiu na hraničním přechodu Rafáh mezi Egyptem a Gazou.Generální tajemník OSN António Guterres v sobotu navštívil hraniční přechod Rafáh mezi Egyptem a Pásmem Gazy. Fotografie: Mohamed Abd El Ghany/ReutersHizballáh tvrdí, že v sobotu zaútočil na baterii Iron Dome, která se nachází poblíž severní vesnice Kfar Blum v údolí Hula v Izraeli, pomocí dvou bezpilotních letounů naložených výbušninami, informoval deník Times of Israel.Podle zpráv, které obdržely Izraelské obranné síly (IDF), byly dva drony vypuštěny z Libanonu a zasáhly dvě místa poblíž obce.Místní úřady podle Times of Israel potvrdily, že nárazy zažehly požár, ale že útok nepřinesl žádné oběti ani škody a v současné době vedou vyšetřování incidentu, který nebylo možné nezávisle ověřit.Podle Klubu palestinských vězňů bylo na Západním břehu Jordánu přes noc zatčeno 15 PalestincůIzraelská armáda zatkla přes noc na Západním břehu 15 Palestinců, informuje Al-Džazíra s odvoláním na aktuální informace Klubu palestinských vězňů.Podle aktualizace došlo k zatýkání v guvernorátech Hebron, Ramalláh, Betlém, Tubas, Nábulus a Jeruzalém.Indické námořnictvo předalo v sobotu policii v Bombaji 35 somálských pirátů po 100 dnech protipirátských operací na východ od Rudého moře, kde se pirátství objevilo poprvé po téměř deseti letech, informuje agentura Reuters.Indie, největší národní síly v Adenském zálivu a severní oblasti Arabského moře, zajala piráty z nákladní lodi Ruen minulý týden, tři měsíce poté, co byla unesena u somálského pobřeží, uvádí tisková agentura.Podle agentury Reuters somálští piráti využili toho, že se západní síly zaměřily na ochranu lodní dopravy před útoky v Rudém moři ze strany jemenských militantů Hútíů podporovaných Íránem, a od listopadu uskutečnili více než 20 únosů nebo se o ně pokusili. To zvýšilo náklady na pojištění a bezpečnost a přispělo ke krizi světových přepravních společností.V důsledku útoků Hútíů, kteří se hlásí k solidaritě s Palestinci v Gaze během izraelské války proti Hamásu, a nárůstu pirátství se obchodní doprava v regionu od listopadu snížila na polovinu, protože lodě volí delší trasu kolem jižní Afriky, uvedlo indické námořnictvo.Podle agentury Reuters hrozí pirátům zadrženým indickým komandem jako prvním, kteří byli stíháni podle indického protipirátského zákona z roku 2022, který umožňuje námořnictvu zadržet a zatknout piráty na volném moři, až doživotní vězení.

Čas načtení: 2024-08-11 15:49:22

08.08. až 09.08.2024 - Německá vláda kupuje akcie zbrojovek

Autor: Jiří Tintěra Datum: 11.08.2024 15:49:22 08.08. až 09.08.2024 Německé ministerstvo hospodářství dokončuje akci na získání akcií zbrojařských a průmyslových firem v snaze mít přímý vliv na tyto podniky. Ministerstvo se údajně inspirovalo francouzským systém známý pod zkratkou BITD (Base industrielle et technologique de défense). Například nedávno německá vláda koupila 25% akcií výrobce elektroniky Hensoldt a státní banka KfW společně investorem Carlyle, začaly usilovat o získání kontroly nad jednou z divizí loďařské korporace TKMS (Thyssen Krupp Marine Systems). Zdroj: defence-ua.com www.handelsblatt.com www.opex360.com www.reuters.com www.reuters.com

Čas načtení: 2024-09-26 20:35:47

RUS/CHN - Utajovaný úderný bezpilotní letoun Garpija-3

Autor: Jiří Tintěra Datum: 26.09.2024 20:35:47 Garpija-3 Iževská elektromechanická továrna "Kupol" (Ижевский электромеханический завод Купол) testovala v Čínské lidové republice úderný bezpilotní prostředek s dlouhým doletem, označený jako "Garpija-3" (Гарпия-3, Г-3). Redakce Reuters tvrdí, že o návrhu výroby se dozvěděla po prostudování dostupných dokumentů, v kterých firma Kupol oznámila MORF možnost výroby v čínské továrně Redlepus TSK Vector Industrial se sídlem v Šen-čenu. Ruské MO na dotaz redakce neodpovědělo a ministerstvo zahraničí ČLR odpovědělo záporně. Známé údaje: - hmotnost bojové hlavice: 50 kg - dolet: až 2000 km - další údaje nebyly zveřejněny Zdroj: https://defence-ua.com/weapon_and_tech/jakscho_sekretnij_dron_jakij_rf_robit_z_kitajem_tse_toj_zhe_shahed_to_tse_vse_odno_nebezpechnij_pokaznik-16717.html focus.ua www.reuters.com

Čas načtení: 2024-09-26 20:35:47

RUS/CHN - Garpija-3

Autor: Jiří Tintěra Datum: 26.09.2024 20:35:47 Garpija-3 Iževská elektromechanická továrna "Kupol" (Ижевский электромеханический завод Купол) testovala v Čínské lidové republice úderný bezpilotní prostředek s dlouhým doletem, označený jako "Garpija-3" (Гарпия-3, Г-3). Redakce Reuters tvrdí, že o návrhu výroby se dozvěděla po prostudování dostupných dokumentů, v kterých firma Kupol oznámila MORF možnost výroby v čínské továrně Redlepus TSK Vector Industrial se sídlem v Šen-čenu. Ruské MO na dotaz redakce neodpovědělo a ministerstvo zahraničí ČLR odpovědělo záporně. Známé údaje: - hmotnost bojové hlavice: 50 kg - dolet: až 2000 km - další údaje nebyly zveřejněny Zdroj: https://defence-ua.com/weapon_and_tech/jakscho_sekretnij_dron_jakij_rf_robit_z_kitajem_tse_toj_zhe_shahed_to_tse_vse_odno_nebezpechnij_pokaznik-16717.html focus.ua www.reuters.com

Čas načtení: 2021-06-21 08:35:02

Qwant žádá Huawei o peníze aneb Daleká cesta k evropskému Silicon Valley

Malá zprávička, která proběhla na evropském serveru Politico právě před týdnem: francouzská firma Qwant, konkurent Googlu ve vyhledávacích službách, žádá čínskou firmu Huawei o investici ve výši osm milionů eur za účelem přežití. Podle téhož zdroje prodělal Qwant v uplynulých letech značné množství peněz: 13 milionů eur v roce 2020, 23 milionů eur v roce 2019 a 11,2 milionů v roce 2018, to vše při velmi nízkých celkových tržbách (tři až 7,5 milionu eur ročně). Není to tedy zrovna zdravá firma, a to přesto, že ji svého času chválili jak Emmanuel Macron, tak dánská europolitička Margrethe Vestager. Jiná malá zprávička, z téhož serveru Politico a jen o dva dny později: prezident Macron má vizi vytvoření deseti lokálních evropských technologických gigantů o tržní hodnotě aspoň 100 miliard eur, a to do roku 2030. (Tatáž zpráva u Reuters, s jedním zajímavým citátem, ke kterému se vrátíme později.) Samozřejmě nevíme, jaká bude hodnota dolaru roku 2030, ale kdyby k žádné významnější inflaci nedošlo, je to, řekněme, velmi odvážná vize. Třetí malá zprávička, z jiného serveru, ale z téhož týdne: nejúspěšnějším státem, co se technologických startupů týče, je v Evropě Velká Británie. Překročila hranici 100 takzvaných „jednorožců“, jak jsou označovány mladé firmy s hodnotou nad jednu miliardu dolarů. Ačkoliv počet těchto firem roste i v jiných státech, zatím mají Britové výrazný náskok i před Francií s Německem dohromady. Což vůbec není špatné, na zemi, ze které podle těch nejdrastičtějších líčení budoucnosti měl po brexitu uprchnout zděšený a ohrožený kapitál. Zdá se, že tam dělají něco lépe než ve Francii. A v kalifornském Křemíkovém údolí ještě lépe. Co? Florencie byla jen jedna To je podobně těžká otázka, jako jak to, že město jako Florencie dokázalo v patnáctém století chrlit fantastické množství špičkových uměleckých děl, kdežto Frýdek-Místek roku 2021 to nedokáže. Ano, Florencie byla vůči zbytku tehdejšího světa nepochybně bohatší než Frýdek-Místek dneska. Ale to je Rijád, Luxembourg nebo Mnichov dneska taky a žádný zjevný Michelangelo tam nepůsobí. Ona ostatně ani ta dnešní Florencie, která je z hlediska HDP na hlavu nepochybně bohatší než ta tehdejší, nedokáže napodobit svůj pět set let starý úspěch, a to i přesto, že o něm dobře ví a možná na něj surčitou nostalgií vzpomíná. A abychom nechodili až do Itálie – zcela podobně je dnešní Praha architektonicky nanicovatá (myslím tím nové budovy, převážně nudné a anonymní konstrukce ze skla a oceli), kdežto předkové z ní udělali stověžaté město atd. Největší západní „technologický park“ je Křemíkové údolí, a i ono je v USA jenom jedno. Poslední dobou sice některé velké společnosti začínají uvažovat o stěhování do Texasu, protože Kalifornie se se svým břemenem regulací a daní posunula příliš doleva, ale to nemění nic na tom, že historicky bylo Křemíkové údolí v USA jen jedno. Existují sice i technologické firmy sídlící jinde (Texas Instruments, Microsoft), ale takový konglomerát jako v Silicon Valley už jinde nenajde. On přitom samozřejmě funguje nějaký efekt sněhové koule; když už nějaké takové centrum vznikne, začnou se mladé talenty stěhovat spíš tam, než aby vytvářely svoje vlastní konkurenční podnikatelské zóny na opačném konci země. Ale i tak se zdá, že vznik fenoménů, jako je Křemíkové údolí, je vzácnější než, dejme tomu, vznik dobrých univerzit. Ty jsou rozptýleny po mapě všude možně a rozhodně se tak nekoncentrují. To by vypovídalo, že Křemíkové údolí je spíše něco jako ta renesanční Florencie: jev velice vzácný, který vůbec vzniknout nemusel, a který se jinde bude jen těžko replikovat. Proč tedy nemáme nic takového v Evropě, i když by si to prezident Macron přál? Proč je vyhledávač Qwant „černou dírou v červených číslech“ a žádá o peníze Číňany, i když do něj investoval veřejný i soukromý sektor a Macron a Vestagerová jej veřejně chválili? Programátorů je tu dost a peněz taky, nebo ne? Investorskou zkušenost vládním usnesením nenahradíte Když dva dělají totéž, není to totéž. Investice je strašně široký pojem; nalít peníze je možno do libovolného ztrátového projektu. Skutečný „kumšt“ je vybrat ty nadějné a pak je dostrkat k tomu, aby se staly ziskovými. Teď přijde ten slibovaný citát od Macrona, jak jej přetiskla agentura Reuters: „Dokážeme přitáhnout řadu čínských a amerických investorů, protože když se podívám na to, do čeho investují, jsou to naprosté kraviny, do kterých tečou peníze, protože peněz je teď na trhu příliš mnoho.“ Toto mi zní jako naprosto neuvěřitelná karikatura investorské kultury v Křemíkovém údolí, která je jedním ze základů jejich současné technologické hegemonie. Tam opravdu nejde o to, nalít přebytečné peníze do čehokoliv. Případy jako Juicero, které se dostaly do seznamu černých legend digitálního světa, nejsou typické a slouží jako varování pro další investory. Investorská kultura v Silicon Valley je hodně stará. V podstatě stejně stará jako součástka jménem tranzistor. Nestorem tamních investorů byl profesor z Caltechu Arnold Beckman, chemik, který ve 30. letech vydělal velké peníze na svém vynálezu měřidla pH, a následně až do své smrti ve věku 104 let investoval do technologických společností. Už z té první generace inženýrů, kteří přišli do Kalifornie v padesátých letech, se vydělilo několik dalších investorů – někteří založili dnes světoznámý Intel, jiní, jako rakouský rodák Eugene Kleiner, vytvořili investiční společnosti, které vkládaly peníze do dalších projektů. V současnosti zde působí například Y Combinator, masivní technologický inkubátor vedený dalším veteránem oboru Paulem Grahamem. Y Combinator akceptuje jen jednu ze sta přihlášek – to je míra selektivity, která rozhodně neodpovídá Macronem malované představě „přehazujeme peníze vidlemi, protože jich máme zbytečně mnoho“! Tito investoři mají vesměs v IT zkušenosti, které prezident Macron a jeho úředníci mít nemohou. Založili svoje firmy, vydělali na nich, leckdy předtím aspoň jednou zkrachovali (což je v Americe daleko menší stigma než v Evropě a bere se to spíš jako součást podnikatelské zkušenosti). Investicím se věnují desítky let, za tu dobu viděli desítky tisíc žadatelů. Většinu z nich odmítli, ale tisícům nějaký ten startovací kapitál dali. Pak na ně průběžně dohlíželi, protože pokud ten čerstvě zainvestovaný podnik má mít vůbec nějakou šanci k přežití, nesmí si „naběhnout“ do mnoha různých pastí, které jsou pro veterány oboru dobře předvídatelné, ale pro mladé nadšence nikoliv. Přes veškerou péči také viděli, jak část těchto sotva založených firem umírá. Když se tak stalo, uspořádali „post mortem“ jakousi virtuální pitvu s ohledáním, co se stalo špatně, a šli dál. Ale výsledky té „pitvy“ berou v úvahu při dalším rozhodování, aby se stejná chyba pokud možno nestala znova. Tahle kombinace obrovského penza zkušeností, znalostí a kapitálu je něco, co v podstatě nejde replikovat na jiné straně světa, leda podobně dlouhým a organickým procesem. Rozhodně ne usnesením vlády, i kdyby do toho nalila miliardy a sehnala pár veteránů-kapitalistů ochotných se této činnosti věnovat. Oni totiž vesměs budou z jiných oborů a IT jim bude cizí, a v jiných oborech platí jiné principy. Takového bankéře by ani nenapadlo přišmatlat před obecenstvo v kraťasech a sandálech, jako to v USA učinil miliardář Paul Graham; a určitě by mladých mužích v obecenstvu vyžadoval oblek s kravatou. Ale na kvalitu nově vzniklých firem by ty kravaty neměly žádný kladný vliv… Myslím si, že na přebytek státní péče a nedostatek péče odborné doplatil i Qwant, francouzský konkurent Googlu. Abych to jeho selhání nějak kvantifikoval, pro účely tohoto článku jsem obepsal deset svých známých programátorů. Jde o množinu lidí, kteří se mezi počítači pohybují od útlého mládí a nejeden z nich proháněl už Pacmana na ZX Spectrum. Výsledky průzkumu vypadají takto: Devět z nich o Qwantu ani neslyšelo. Jeden o něm slyšel, ale nikdy jej nepoužil.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-10-18 17:56:04

Republika zasažená do srdce, aneb O realitě, která se prosadila sama

O špatných vztazích mezi islámem a sekulární částí Francouzské republiky se konečně aspoň oficiálně mluví. Otázka je, zda není příliš pozdě. Série neblahých až příšerných událostí, které se ve Francii odehrály během posledního měsíce (jedna, druhá, třetí, čtvrtá) před pár dny vyvrcholila uříznutím hlavy učiteli, který ukazoval žákům karikatury Mohameda. Co bude s Francií? O třicet let později První věc k povšimnutí, která však možná přišla příliš pozdě. Konečně, KONEČNĚ, o tom problému otevřeně a opakovaně hovoří i politici, kteří jsou u moci: prezident Macron, premiér Castex i ministr vnitra Darmanin. Realita se prosadila sama. Téma vzniku paralelních islámských společností a násilného džihádu se prostě už nadále nedá ignorovat ani přenechávat Marine Le Penové. I u nás bylo v uplynulých letech až deprimující, jak rozhovory o tomto tématu probíhaly. Kolik se jen našlo lidí, kteří byli ochotni tvrdě bojovat proti realitě a využít přitom všechny možné nečisté rétorické prostředky, aby z protistrany udělali idiota nebo podvodníka. Třeba tyto: * Nekonečné tahanice o to, co je to vlastně no-go zóna, jak zní její totálně přesná definice a jestli vůbec existují. * Vytahování všelijakých úchylů a zločinců evropského původu, jako by jejich náhodná existence a činnost měla stejnou váhu jako organizované podhoubí posílající bojovníky do Islámského státu po stovkách až tisících. * Připomínky starých koloniálních hříchů Francie, Británie a dalších velmocí, jako by nějak ospravedlňovaly dekapitaci lidí v roce 2020. (Zajímavé, že Vietnamci nebo Kambodžani, jejichž země byly součástí francouzské koloniální říše stejně dlouho jako Tunisko nebo Maroko, a kterých žije ve Francii taky dost, nic takového nedělají…) * Když jde do tuhého, vždycky se dají vytáhnout křížové výpravy, však je to pouhých devět set let. * A když ani to nezabere, tak “šíření ruského narativu”, xenofobie, islamofobie, rasismu a tak dále. Když už teď o vážnosti situace mluví sám Macron, můžeme aspoň trochu doufat, že tihle bojovníci snažící se o zamlžení pojmů konečně sklapnou. Nakonec to asi většina z nich dělala ne z obdivu k islámu, ale z loajality k Evropské unii; a Macron je dnes tváří EU daleko více než stárnoucí a odcházející Angela Merkelová. Kéž by. Bylo (je?) opravdu unavující neustále se nechat zatahovat do debat o tom, jestli je země placatá a měsíc ze žlutého sýra. Mimochodem, první kniha popisující neutěšený směr vývoje ve Francii se jmenovala “Islámská předměstí” (Les banlieues de l’Islam) a vyšla roku 1987. Její autor Gilles Kepel, intelektuál českého původu, je dnes poradcem francouzského prezidenta. Zhruba o třicet let později, než by bylo bývalo na místě… Úkol hodný Viktora Čističe Tím asi výčet kladných prvků celé situace končí. Premiér Castex řekl, že vražedný útok na učitele “zasáhl Francii do srdce” a Macron, že “celá země stojí za svými učiteli“. Ano jedno není pravda, jsou to prostě rétorické figury, kterými zrovna francouzští politici velmi rádi hýří. Dokonce i výrok Marine Le Penové, že “Islamismus proti nám vede válku a musíme ho vyhnat z naší země silou.” zní poněkud dutě. Nejpřesnější přirovnání stavu věcí není rána do srdce, ale rakovina s metastázami rozlezlými po celém organismu, nebo snad něco jako malomocenství. Rozhodně není pravda, že celá země stojí za svými učiteli. V některých domácnostech se skutečnost, že nevěřící rouhač byl zkrácen o hlavu, nepochybně slavila. Když před několika lety v Dánsku pohřbívali pachatele podobného teroristického útoku, dorazilo mu na pohřeb několik set truchlících. Kolik by jich bylo ve Francii, která má jedenáctkrát tolik obyvatel než Dánsko a podstatně větší islámskou komunitu? (Z čistě racionálního hlediska by bylo pro Francouze výhodné, aby nechali nějakého radikálního imáma vystrojit teroristovi pohřeb se vší parádou a ztotožnili si přitom všechny, kdo tam přijedou, nebo kdo se připojí na přímý přenos z akce a budou hlasitě truchlit. Ale z hlediska P.R. by to byla katastrofa, kterou si vláda nemůže dovolit. Ony by tam taky mohly dorazit mnohatisícové zástupy.) Všichni zmínění používají výraz islamismus. Kde začíná a kde končí? Teď se nechci tahat o slovíčka jako ti výše zmínění diskutéři, kteří chtěli popírat existenci no-go zón. Z hlediska praktické politiky je stanovení té meze docela zásadní, zákon nemůže operovat na příliš vágním základě. A zde se bavíme o několikamilionové populaci rozdělené na menší komunity, které spolu komunikují babylonem jazyků a nářečí, pro policii často nesrozumitelných. Navíc aspoň určitá část těch imámů a kazatelů má nějaký základní pud sebezáchovy a bude se snažit navenek tvářit pozitivně, integrovaně a proevropsky – aspoň do chvíle, než přepnou z francouzštiny na jazyk své kongregace. Když se v sousedním Německu reportér televize ARD jménem Constantin Schreiber rozhodl zmapovat, o čem se mluví v tamních mešitách, zjistil, že obsah arabských kázání, knih a letáků se velmi zásadně liší od toho německého. (Stereotypní teutonský blonďák Schreiber vyrostl v Sýrii a ovládá arabštinu plynně, ale samozřejmě to při svém průzkumu tajil.) Takže – máte několik milionů lidí, o jejichž postoji k francouzskému státu, civilizaci a kultuře nemáte moc jasnou představu, jenom podezření, že není dobrý. Víte aspoň o některých z nich, že jsou nebezpeční. To jsou ti, kteří mají dostatečně slabou mentální pojistkovou skříň na to, aby se otevřeně dopustili násilných činů a pokřikovali přitom něco o velikosti svého boha. Těch si systém může všimnout a zařadit si je do seznamu k bližšímu sledování, i když pouhé sledování samo o sobě žádné zázraky nedokáže. (Na seznamu zvaném Fichier S jsou desítky tisíc lidí, ovšem nejen muslimů.) Ale nevíte, kolik jejich spolužáků, příbuzných a sousedů jim toto chování toleruje nebo dokonce schvaluje. Do hlav se jim nikdo nepodívá, a přitom právě tahle podpůrná síť je tím skutečným jádrem problému, protože je velký rozdíl mezi ojedinělým magorem, kterého odsoudí a pronásleduje celá země, a mezi někým, kdo má mezi svými blízkými neoficiální status hrdiny, jemuž je třeba pomáhat. I v klasické válce bývá na frontě jen malé procento celého národa, ten zbytek se jim stará o logistiku. V případě terorismu platí lautr to samé. Ani Izrael, který má podstatně méně institucionálních zábran a podstatně větší míru pochopení svých protivníků (protože znalost spisovné arabštiny i místních dialektů je u lidí pracujících v izraelských výzvědných a policejních složkách běžná), nedokázal zkrotit pásmo Gazy. Nakonec se z něj prostě stáhli a – stejně jako Egypťané, na což se zapomíná – postavili na hranicích plot. Na svém teritoriu je ten Hamás a jeho spojenci zkrátka ne-sice-přímo-porazili, ale uondali dostatečně na to, aby Izraelci ten kus země raději vyklidili. Prostě nestál za všechnu tu krev a pot. Když dnes francouzský ministr vnitra hovoří o tom, že oblasti ovládané gangy dostane zase pod kontrolu, nemohl by při té příležitosti aspoň naznačit, kolik k tomu bude potřeba prostředků? Třeba konkrétně policistů a vybavení? To není zrovna malá operace, dokonce je nejspíš daleko větší než cokoliv, co kdy zkoušel třeba ten výše zmíněný Izrael. Pravda, Francie je větší, ale francouzská policie už teď trpí nedostatkem lidí a ti, kteří stále ještě slouží, protestují proti nebezpečným pracovním podmínkám. Pokus o znovunastolení francouzské moci ve ztracených územích republiky určitě moc bezpečný nebude. A nenachází se tam těch gangsterů třeba více, než kolik činí kapacita všech francouzských věznic? I kdyby se tenhle úkol hodný Viktora Čističe povedlo dotáhnout do konce, fyzická kontrola teritoria je stále jen ta první věc v řadě. Co s tou okupovanou populací? Jak z nich uděláte loajální Francouze? A přijmou je jiní Francouzi za Francouze, po všech těch letech konfliktů a nedůvěry? Nebo se od nich budou držet pro jistotu stranou? A co ten deklarovaný plán “očistit islám ve Francii od cizích vlivů“? Nejsou tam ty vlivy po desítkách let Úpřítomnosti už náhodou velmi pevně a hluboko zakořeněné? Všichni sní o euroislámu, ale nikdo ho zatím nevytvořil. O nějakou formu státně kontrolovaného a mocensky vykleštěného islámu se kdysi pokoušel i turecký reformátor Atatürk, a to v časech, kdy ještě šlo podvázat státem nechtěné komunikační kanály relativně snadno. Nevyšlo to, kyvadlo dějin se zhouplo zpátky a dnes na jeho prezidentském křesle sedí Erdogan snící o restauraci osmanské říše. A to přitom Atatürk v islámské společnosti vyrostl a důvěrně znal všechny její síly a slabiny. Věděl tedy velmi dobře, s čím bojuje. To o sobě pánové Macron, Castex a Darmanin říci nemohou. Francie má náběh stát se novým Libanonem Já vím, já vím. Ani ten Macron, papírově nejmocnější prezident v Evropě, nemůže jen tak předstoupit před své voliče a říci jim: “Máme zde pár set průserových čtvrtí, se kterými nic neuděláme, které musíme nějak živit a hlídat před akutním výbuchem, které jsou Francií jen podle jména, ale jejichž obyvatelstvo se součástí naší země být necítí.” Sice by to byl popis reality, ale zároveň by to znamenalo přiznání, že pátá republika selhala a dost možná je na odpis. Minimálně v těch místech, o kterých se hovoří, a kterých je hodně. Ofenzivní plány znějí lépe a optimističtěji než říci “po letech zanedbávání situace máme náběh na to, stát se novým Libanonem nebo Irákem, a nevíme, co s tím při zachování současné právní struktury státu dělat.” Ale možná by takové přiznání francouzské voliče zase tolik nešokovalo. Když začátkem října ohlásil prezident Macron svůj plán porazit islámský extremismus ve Francii, uspořádal deník Le Figaro průzkum mezi svými čtenáři. Celkem 74 procent respondentů řeklo, že v úspěch těchto plánů nevěří.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-09-25 16:38:29

Požadavky Gretina hnutí jsou mimo realitu

Naštvete-li dokonce Emmanuela Macrona, je to znamení, že jste to přehnali. Problém je v naprosté nekompromisnosti požadavků Gretina hnutí. Nejsem žádným velkým fanouškem francouzského prezidenta. Ale proti Gretě Thunbergové má Macron jednu zkušenost, o které pouliční hnutí mladých školáků moc slyšet nechce: požadovat a realizovat jsou dvě různé věci. Požadovat může každý, dokonce rozhodně a s křikem. Realizovat, well… Řešení musejí být levná Ani mocný Elysejský palác nedokáže uskutečnit cokoliv, co se mu zachce. Vzpouru „žlutých vest“ odstartovalo loni na podzim zvýšení daní na fosilní paliva, které mělo být součástí dekarbonizačního úsilí. Nakonec byla francouzská administrativa donucena zaveslovat zpět. Jak řekli pěkně ohleduplně na Reuters: „Zelené daně s sebou nesou politické riziko.“ (Z toho titulku by si člověk myslel, že došlo k hádce v parlamentu, a ne, že zuřivé davy poničily Vítězný oblouk a zpustošily Champs Elysées.) Před pár dny vyšla na iDnesu zpráva mapující šíření elektrických vozidel v Evropě. Pro mě nejzajímavější údaj: prodeje elektrovozů jsou extrémně nízké v zemích, jejichž HDP nedosahuje 29 tisíc eur na hlavu ročně. Což je dosti vysoká laťka, pod kterou se nachází například i Itálie, třetí největší ekonomika eurozóny. Úmyslně bych teď nechal být Gretu Gretou, nebudu se vyjadřovat k jejímu přikázání „chci, abyste propadli panice“, ba ani k tomu, zda zrovna panika je ten nejlepší duševní stav k tomu, cokoliv racionálního dělat. Myslím si, že okrouháme-li tyto rozptylující povrchní záležitosti, zůstane nám jádro problému, a to jádro zní takto: Je nemožné dosáhnout změny globálního chování lidí, pokud příslušná technologie je tak drahá, že si ji může dovolit jen to nejbohatší jedno procento obyvatel této planety. Pokud tedy už skutečně chcete uskutečnit dekarbonizaci světové ekonomiky, tak musí být levná, levná, levná. Tak levná, aby ji mohl realizovat i relativně chudý stát. Ale změny, které Fridays for Future požaduje, vycházejí naopak velmi draho. Balíček vládních opatření, které zelené hnutí v Německu strhalo jako „naprosto nedostatečný“ a „skandální“, má stát 54 miliard eur. Většina států a národů světa takové rezervy na „nedostatečně-skandální“ opatření nemá ani omylem. Aktivisté jsou z bohatších vrstev V životě člověka jsou různé formující okamžiky a jedním z nich je ten, kdy poprvé založíte svoji separátní domácnost, donesete si domů výplatní pásku a jen tak tiše a šokovaně na ni hledíte: kolik vám sebrali na různé daně a povinná pojištění, kolik vám vlastně zbylo, jak z toho zbytku utáhnout nájem a poplatky atd. Nejpozději v téhle chvíli začne i mladý člověk – idealista přehodnocovat zdánlivé maloměšťáctví svých rodičů a uvědomí si, že ekonomické aspekty života nejsou jen nějaká kverulace ze strany duševně pokřivených lakomců, ale velmi reálné a objektivní omezení, kterého se nedá zbavit tím, že na něj nemyslíme. Podívám-li se na věkové složení davu, který požaduje radikální změny energetiky a dopravy co nejdříve, mám za to, že většina z nich má tento okamžik ještě před sebou. A asi jde i o to, z jaké socioekonomické vrstvy se tento dav rekrutuje – z té bohatší, která si může leccos dovolit. Při mapování výsledků posledních zemských voleb v Bavorsku se ukázala zjevná korelace mezi průměrným bohatstvím příslušného okrsku a ziskem Zelených. Není to čerstvý jev, už v roce 2013 byl patrný. Zelená politika následuje vznik bohatství. U nás v ČR jsou zatím Zelení nevýznamní, ale jejich volební výsledky podle okrsků svědčí o tomtéž trendu: vezmu-li parlamentní volby roku 2017, získali na blahobytné Praze 1 celkem 3,66 procenta, na luxusní Praze 6 celkem 2,94 procenta, kdežto na nedalekém Jižním Městě už jen 1,93 procenta a v Karviné 0,98 procenta. A Orlová, město, kde se podle společnosti Deloitte žije vůbec nejhůře v ČR, jim dala 0,72 procenta hlasů. (Celostátní průměr Zelených byl 1,46 procenta.) A teď si to představte v poměrech celého světa, kde rozdíly mezi bohatými a chudými daleko, daleko překonávají rozdíly mezi regiony uvnitř ČR. Co znamená pro různé státy dekarbonizovat svoji ekonomiku? Indové se také chtějí mít dobře Norsko, s jeho ideálními přírodními podmínkami (pusté hory, ve kterých hodně prší – ideální terén na stavbu přehrad a vodních elektráren), pěti miliony obyvatel a jedním z nejvyšších světových HDP na hlavu si může elektromobilitu velmi snadno dovolit. (Asi bychom v té souvislosti raději ani neměli rozťapávat, že Norové zbohatli na těžbě a vývozu fosilních paliv, která ovšem spálil někdo jiný a v jiné zemi, takže se jim formálně nepočítají k tíži.) V Německu, stále ještě bohatém státě, už to bude problém. Předělat existující průmyslovou infrastrukturu pro osmdesát milionů lidí je docela oříšek. Když (zelený!) starosta města Tübingen Boris Palmer řekl na frankfurtském výstavišti aktivistům, že kvůli jejich nabíječkám nepřekope celé město, nebyli z toho zrovna nadšení, ale byl to hlas reality. Posílení stávajících rozvodů opravdu znamená rozsáhlé zemní práce, a to ani neřešíme otázku, odkud se v nich ten proud navíc bude brát. Ani Němci totiž moc nestojí například o větrníky poblíž vlastních domovů a nacházejí čím dál účinnější byrokratické postupy, jak jejich stavbě bránit. V hustě osídlené zemi to znamená, že pro další stavbu už zbývá jenom moře. Česká republika je na tom příjmově citelně hůře než SRN jako celek, o nejbohatších (a nejzelenějších) městech Německa ani nemluvě. Tady si bez dotací zatím elektromobil pořídí opravdu jen zámožnější nadšenec a kdybychom měli podle německého vzoru odstavit všechny uhelné a jaderné elektrárny, asi bychom si museli svítit loučí. Maximum, v co mohou zastánci elektromobility zatím doufat, je něco jako parciální trolejbusy – těch není potřeba kupovat desetitisíce a česká města stejně občas obměňovat vozový park MHD musejí. Před pár dny jsem byl v Rumunsku, a to je na tom ještě daleko viditelně hůře než naše země. Rozdíl životních úrovní i vůči sousednímu Maďarsku je do očí bijící. V domech, které bychom tady označili za ghetto, bydlí normální pracující rodiny. Nevím, kolik procent lidí si tam může vůbec dovolit nové auto se spalovacím motorem, zjevných ojetin ze Západu je hodně (a podle toho vypadá vzduch, který v Bukurešti dýcháte). Pro Rumuny by urychlená dekarbonizace znamenala naprostou ekonomickou stopku. A to jsou Rumuni stále ještě o dost bohatší než Indové, Indonésané, Nigerijci atd. Představte si, že byste v Indii předstoupili před voliče s tím, že je sice pěkné, že si jejich rostoucí střední třída navykla na maso na talíři, rodinné auto a klimatizaci, ale že to není globálně udržitelné a tudíž ti, kdo nemají na ekologické alternativy, se musejí vrátit zpátky k čočce s rýží, jezdit rikšou a chladit se ručním vějířem. Takový politik nejen, že by nebyl zvolen, ale způsobil by další ekologickou katastrofu, protože v posvátné řece Ganze by plavaly miliony volebních lístků s jeho jménem, poznamenané podezřelými hnědými skvrnami. Jeden a půl miliardy Indů se chce taky mít dobře, aspoň stejně dobře, jako Číňani, se kterými hrají velmocenské závody o budoucí vliv v Asii. Poslouchat vědce nestačí Na tomto místě už slyším, jak zastánci urychlené dekarbonizace řeknou: nechej ubohé hnědé lidi na pokoji, jejich CO2 otisk je daleko menší než u zvrhlého a rozmazleného bílého Evropana. Ten musí řešit svoje chování, a ne ti ostatní. To je klasická polopravda, která bývá horší než lež. Je skutečně pravda, že jeden průměrný Ind má podstatně menší uhlíkovou stopu než jeden průměrný Němec, ale do hry vstupují další skutečnosti, které to více než kompenzují. Za prvé je obyvatel rozvojového světa daleko, dokonce řádově více, než bohatých Evropanů (úmyslně říkám bohatých, protože třeba ty Rumuny bych tak neoznačil). Za druhé jich, na rozdíl od Evropanů, přibývá, protože v mnoha zemích třetího světa je porodnost stále ještě nad hranicí prosté reprodukce. Za třetí, některé ty země skutečně ekonomicky rostou a úměrně tomu se rozvíjí spotřební chování jejich obyvatel. Takže v absolutním množství produkce CO2 na hlavu jsou v první dvacítce i země jako Jižní Afrika, Indonésie nebo Írán. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Uvažovat nejen o aktuálním stavu, ale i o budoucnosti, je v takovém případě zhola nezbytné. Bude-li v Indii kolem roku 2060 žít 1,68 miliardy lidí a chce-li ta Indie do té doby dohnat aspoň Čínu (když už ne USA) v HDP na hlavu, bude jejich spotřeba energie mnohonásobně větší než dnes. Zakážete jim to? I kdyby ano, jak ten zákaz vynutíte – po jaderné velmoci, ve které žije pětina lidstva? Čímž se opět dostáváme k závěru: nestačí poslouchat vědce, jak říká Greta T. při svých vystoupeních. Vědci nemají žádné recepty, jak příslušné změny realizovat. Má-li nějaká dekarbonizace proběhnout, musí být levná, jinak nebude vůbec. Mentalita typu „musíme provést X co nejrychleji a za libovolnou cenu“ je naopak kontraproduktivní, protože libovolnou cenu nebude valná většina národů této země ochotna a schopna zaplatit. V tomto má Macron pravdu, když říká, že Fridays for Future mají potenciál dále rozeštvat Evropu. Střez se, střez Tlachapouda Výše jsem letmo zmínil, že bez dotací nemá v ČR skoro nikdo peníze na to, aby si pořídil elektromobil. To sousloví bez dotací je dost podstatné. Znáte tuhle básničku? „Střez se, střez Tlachapouda, milý synu, má tlamu zubatou a ostrý dráp. Pták Zloškrv už se těší na hostinu, vzteklitě číhá na tě Pentlochňap.“ „ŽVAHLAV“, LEWIS CARROLL Podobně jako pták Zloškrv, i producenti drahých a neekonomických řešení už se těší na hostinu v podobě štědrých dotací. To je problém číslo dva, který v celé té hádce o to, jestli je Greta svatá nebo nemocná, poněkud zaniká. Přitom jde o potenciálně ohromné peníze. Jak ohromné? V naší kotlince máme „solární barony“, jejichž podpora vyšla spotřebitele na stovky miliard; NKÚ odhaduje, že do roku 2030 bude činit celkový účet za podporu obnovitelných zdrojů bilion korun. Přitom technický vývoj ve fotovoltaice šel tak rychle, že se současnou cenou panelů lze stavět i v ČR solární elektrárny na tržním principu. A v celoevropském měřítku by nejspíš bylo nutno připsat k takovým částkám nulu až dvě… Přitom existují příklady, kdy nová technologie byla úspornější a zároveň levnější než ta stará. Není to žádný protimluv. Nové nemusí být dražší než staré. Kdyby bylo, těžko by se ekonomika mohla rozvíjet. Jedním příkladem je LED osvětlení. Je velmi nenáročné na spotřebu elektřiny, snáší bez problémů časté vypínání a zapínání, v zimě funguje dokonce lépe než v létě atd. A LED žárovka s životností kolem 20 tisíc hodin stojí pár dolarů. To už se vyplatí i v té Indii. Před několika týdny vyšel na New York Times článek, který připisuje boomu LED žárovek první historicky významný pokles spotřeby elektrické energie v USA. Až do roku 2010 rostla spotřeba elektřiny v USA v podstatě nonstop, od té chvíle už nikoliv. Zásluhu na tom má právě radikálně levnější osvětlení. Kdo chce dosáhnout dekarbonizace, musí hledat ekvivalent LED žárovek ve zbývajících odvětvích, a ne lít stamiliardy do slepých uliček, které za sebe umějí nejlépe lobbovat. Žádná jiná reálná cesta není. Bohužel musíme zároveň počítat s tím, že právě to lití stamiliard je pro představitele určitých průmyslových sektorů velice zajímavé. Tak tedy: střez se Tlachapouda, milý synu. Zvláště pak Tlachapouda s hedvábnou kravatou a zdánlivou vášní pro záchranu planety, když řeční na politickém fóru. Dost možná má jiné úmysly.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-03-29 09:00:00

Krize na Blízkém východě: Desítky mrtvých při izraelském náletu na Hizballáh v Sýrii

 Podle Syrské observatoře pro lidská práva byli při útoku na sklady zbraní Hizballáhu zabiti a zraněni civilisté a vojáciDesítky mrtvých při izraelských úderech v SýriiIzraelské údery na severosyrské město Aleppo v pátek časně ráno zabily desítky lidí, včetně pěti členů libanonské ozbrojené skupiny Hizballáh, uvedly dva bezpečnostní zdroje pro tiskovou agenturu Reuters.Izraelský útok se zaměřil na oblast "poblíž skladů raket patřících libanonské skupině Hizballáh", uvedla Syrská observatoř pro lidská práva se sídlem ve Velké Británii, která má v Sýrii rozsáhlou síť zdrojů."Nejméně 36 vojáků bylo zabito a desítky zraněny," uvedla podle agentury Agence France-Presse.Agentura Reuters uvádí celkový počet 38 mrtvých.Syrské ministerstvo obrany již dříve v pátek uvedlo, že řada civilistů a vojáků byla zabita poté, co Izrael a militantní skupiny zahájily útoky proti Aleppu.Izraelské nálety se zaměřily na několik oblastí na venkově Aleppa přibližně v 1:45 místního času (2245 GMT), uvedlo ministerstvo v prohlášení.Letecké údery se shodovaly s útoky bezpilotních letounů prováděnými z Idlibu a západního venkova Aleppa, které ministerstvo označilo za útoky "teroristických organizací" zaměřené na civilisty v Aleppu a jeho okolí.Ministerstvo však neuvedlo konkrétní počet obětí ani neobjasnilo, zda byly oběti způsobeny izraelskými nálety nebo útoky militantních skupin, píše agentura Reuters.Izraelská armáda se k tomu odmítla vyjádřit.

Čas načtení: 2024-04-08 09:10:10

Reuters píše, že Tesla zastavila vývoj malého elektromobilu. Elon Musk reaguje, že je to lež

Americká automobilka Tesla je jiná než jakákoliv jiná automobilka. Platí to nejen pro samotná auta, ale i pro jejich prodej a nakonec i zákaznickou základnu. Je těžké se v ní vyznat. Agentura Reuters před pár dny zveřejnila článek o tom, že Tesla zrušila vývoj nového malého elektromobilu, ale Elon Musk se zlobí, že to není […]

Čas načtení: 2024-04-25 07:54:00

Meta shares sink on higher AI spending, light revenue forecast - Reuters

Meta shares sink on higher AI spending, light revenue forecast  ReutersMeta loses $200 billion in value as Zuckerberg focuses earnings call on all the ways company bleeds cash  CNBCMeta shares plunge 16% in Frankfurt after AI spending, revenue forecast By Reuters  Investing.comMeta's Miss Sparks Fear in Tech World With Big Earnings Looming  Yahoo FinanceMeta shares plunge 16% in Frankfurt after AI spending, revenue forecast  Reuters

Čas načtení: 2024-05-08 10:00:00

Gaza: Spojené státy pozastavily dodávky bomb do Izraele kvůli obavám z Rafáhu

 Vysoce postavený představitel americké administrativy uvedl, že rozhodnutí bylo učiněno minulý týden kvůli obavám z plnohodnotného útoku Izraele na RafáhUSA minulý týden pozastavily dodávku bomb do Izraele, sděluje vysoký úředníkAdministrativa amerického prezidenta Joea Bidena minulý týden pozastavila dodávku zbraní do Izraele v reakci na zjevné kroky Izraelců směřující k invazi do města Rafáh na jihu Gazy, sdělil agentuře Reuters a dvěma dalším tiskovým agenturám vysoký představitel administrativy.Biden se snažil zabránit plnohodnotnému útoku Izraelců na Rafáh, kam se před boji na jiných místech Gazy uchýlily statisíce Palestinců.Úředník, který hovořil pod podmínkou anonymity, uvedl, že když se zdálo, že se izraelští představitelé blíží k rozhodnutí o vpádu do Rafáhu, „začali jsme od dubna pečlivě přezkoumávat navrhované transfery konkrétních zbraní do Izraele, které by mohly být použity v Rafáhu“.„V důsledku tohoto přezkumu jsme minulý týden pozastavili jednu dodávku zbraní. Skládá se z 1 800 bomb o hmotnosti 2 000 liber a 1 700 bomb o hmotnosti 500 liber,“ uvedl podle agentury Reuters úředník. Agentury Associated Press a Agence France-Presse přinesly podobné vyjádření vysokého amerického představitele.„Zaměřujeme se zejména na konečné použití 2 000librových bomb a na dopad, který by mohly mít v husté městské zástavbě, jak jsme viděli v jiných částech Gazy. Ještě jsme neučinili konečné rozhodnutí, jak s touto dodávkou naložit,“ uvedl úředník.Čtyři zdroje agentuře Reuters sdělily, že zásilky, které byly odloženy nejméně o dva týdny, se týkaly společné munice pro přímý útok vyrobené společností Boeing, která přeměňuje hloupé bomby na přesně naváděné, a také bomb malého průměru.

Čas načtení: 2024-06-18 13:54:00

ONLINE: Po ukrajinském dronovém útoku hoří v ruském ropném terminálu Azov

Ukrajinský dronový útok z noci na dnešek způsobil rozsáhlý požár skladiště s palivem v ropném terminálu u města Azov v ruské Rostovské oblasti. Informovala o tom agentura Reuters s odvoláním na ruské úřady a ukrajinský bezpečnostní zdroj. Ruské ministerstvo pro mimořádné situace uvedlo, že s požárem bojuje početná skupina hasičů. Podle zpráv na sociálních sítích, na které se odkazuje Reuters, hoří nádrž s metanolem. Ruský prezident Vladimir Putin v článku pro severokorejská média poděkoval KLDR za podporu ve válce na Ukrajině, píše agentura Reuters. Dramatické dění kolem války na Ukrajině a ruské agrese sledujeme na Blesk.cz v podrobné online reportáži.  

Čas načtení: 2024-07-27 10:00:00

Po izraelském útoku v sobotu na školu zemřelo nejméně dalších 30 Palestinců

 - Nejméně 30 Palestinců bylo zabito při izraelském útoku na školu v Deir al Balah v centrální části Gazy, uvedli palestinští zdravotníci, informuje agentura Reuters. Izraelská armáda uvedla, že zasáhla velitelské centrum Hamásu.Podle agentury Reuters uvedlo ministerstvo zdravotnictví Gazy a vládní mediální úřad Hamásu počet mrtvých při úderu na školu v Deir al-Balah, jedné z oblastí nejvíce obydlených vysídlenými rodinami, a uvedlo, že více než 100 dalších osob bylo zraněno.Izraelská armáda ve svém prohlášení uvedla, že se zaměřila na „velitelské a kontrolní středisko Hamásu uvnitř školního komplexu Chadídža v centrální části Gazy“. V prohlášení se uvádí, že škola byla využívána k útokům proti vojákům a jako skladiště zbraní a že před úderem varovala civilisty.Agentura Reuters uvádí, že v nemocnici Al-Aksá v Deir al-Balah sanitky svážely zraněné Palestince do zdravotnického zařízení. Někteří ze zraněných dorazili také pěšky, s oblečením potřísněným krví.Při předchozích podobných úderech, které zasáhly civilní infrastrukturu, izraelská armáda obvinila militantní islamistickou skupinu Hamás, že vystavuje civilisty nebezpečí, a obvinila ji, že operuje v hustě obydlených čtvrtích, školách a nemocnicích jako krytí. Hamas to popírá. V uprchlickém táboře Al-Bureij bylo předtím při izraelském náletu na dům zabito pět Palestinců a další čtyři byli zabiti při jiném úderu na dům v Rafáhu u hranic s Egyptem, uvedli zdravotníci. V oblasti města Chán Júnis bylo během několikadenní izraelské ofenzívy zabito „asi 170 lidí a stovky byly zraněny“, uvedla agentura civilní obrany Gazy.Izrael minulé pondělí varoval, že jeho síly budou „silově operovat“ v oblasti Chán Júnis, včetně oblasti, která byla dříve vyhlášena bezpečnou humanitární zónou.Chán Júnis zůstal po těžkých bojích na začátku roku zdevastovaný, ale armáda se v dubnu stáhla s tím, že „ukončila svou misi“. Nyní se vrátila v plné síle.

Čas načtení: 2022-06-13 09:16:08

EU a sankce. Vrátí se trestný čin pobuřování dříve, než padne Bastila?

V šestém kole sankcí vůči Rusku zakázala Evropská unie s okamžitou účinností na svém území vysílání tří ruských médií – Rossiya RTR/RTR Planeta, Rossiya 24/Russia 24 a TV Center International. Doposud ruské televize byly vypínány v členských státech selektivně, dle uvážení. Poslední balíček sankcí je důsledný, ruské TV musí být nepřístupny v celé unii, a to žádným možným způsobem – kabel, satelit, IPTV, poskytovatelé internetových služeb, platformy pro sdílení internetového videa nebo aplikace. Vše je zakázáno. K tomu EU přikázala členským zemím zavést do svých právních řádů kriminalizaci za porušení sankcí, tj. stanovit trestní postihy vůči těm subjektům, jež sankce nerespektují (podrobně viz zde). Česká vláda má oproti vládám starých západních členských zemí zjednodušenou pozici. Nemusí nic vymýšlet, stačí z archivu vytáhnout totalitní trestní zákon, například vydání z roku 1973, a opsat ustanovení § 100, trestný čin pobuřování (na jeho tehdejší znění můžete mrknout zde). Vládní legislativci jen v textu vymění slovo „socialistické“ zřízení za slovo „demokratické“ zřízení; trestní sazbu mohou ponechat, pět let vězení za sledování ruských zpráv je přiměřená doba pokání. Dokonce to může být český celoevropský sukces – od 1. července je Česko předsednickou zemí a implementace pobuřování do všech právních řádů v EU může být náš velký právně-kulturní odkaz. Ne, nedělám si legraci, takhle se to asi stane, i když trestný čin se nejspíš nebude jmenovat Pobuřování, bude mít vznešenější název, třeba něco jako ohrožování optimalizace svobodného myšlení či podobně. Čeho se EU bojí? Dobře, ruské televize vysílají propagandu, oni tomu říkají ruský pohled na svět, ale je to důvod je zakázat? A jejich sledování trestat? Čeho se EU bojí? Za totality to byl východní blok, který rušil vysílání západních médií. Na Západě jim vysílání československé televize a československého rozhlasu bylo šumák, nerušili jej, nebáli se ho. Též Hitlerova třetí říše znemožňovala příjem signálu ze svobodných zemí a poslouchání cizího rozhlasu tvrdě perzekuovala. Spojenci byli naopak zvědaví, co se v reichu říká a proti čemu bojují. Mají v Bruselu strach, že Evropané po zhlédnutí ruských zpráv vyjdou do ulic a budou volat „Vivat Putin“? Opravdu by mohla ruská televize změnit myšlení Evropanů? Nevěří bruselské celebrity v samostatný úsudek svých občanů? Proč by jinak v Bruselu porušili základní lidské právo, právo na svobodu slova, a ještě tvrdili, že to není žádné porušení? Je příznačné, že Rusko evropské televize nezakázalo, a ač se v nich mluví o ruském prezidentovi dosti negativně, Rusové cizí zprávy mohou sledovat – jiná věc je, kolik Rusů jim i rozumí. Ta otázka se nabízí a je legitimní. Co je skutečným důvodem pro zákaz vysílání ruských televizí, když nejsme s Ruskem ve válce? Nabízím odpověď. Je to maskování selhání Bruselu a snaha uskutečnit své cíle, které mají s Ruskem a Ukrajinou pramálo společného. Následující analýza vychází z informací převážně z amerických webů – ty ještě v Evropě zakázány nejsou. Sankce nejsou úspěšné Předně je naprosto zavádějící tvrzení, že sankce EU vůči Rusku jsou úspěšné. Co má být cílem sankcí? Přece změnit chování sankcionované země, což se vždy děje tak, že lidé v dané zemi projeví nespokojenost s ústřední vládou a ta, pod tlakem, změní zahraniční, někdy i vnitřní, politiku. V Rusku ale nastává pravý opak. Uvedu pár čísel, a vězte, že statistika sice nuda je, ale nelže: Reálná mzda v Rusku na konci prvního kvartálu 2022 vzrostla o 3,6 procenta (viz zde), zdůrazňuji slova reálná mzda (nikoliv nominální) a první kvartál, tedy zahrnující i březen, což byl nepochybně pro ruskou ekonomiku měsíc nárazového šoku. Očekává se, že reálný růst ve druhém kvartále bude atakovat pět procent. Po šesti kolech sankcí se Rusům životní úroveň podstatně zvedla, kdežto v Česku o téměř čtyři procenta klesla (viz zde). Jak je to možné? Logické vyústění jednotlivých druhů sankcí a jejich svérázného uplatňování, přičemž často už při jejich schválení bylo zřejmé, že se minou účinkem. Příjmy Ruska z ropy se zvyšují Příklad první – ropa a plyn. To snad ani nelze nazvat sankcemi, spíše investiční pobídkou pro Rusko. Západní ostrakizace ruské ropy a plynu způsobila na ruském vnitřním trhu jejich „nadbytek“, takže ruští spotřebitelé aktuálně platí v Rusku za litr Naturalu 95 v přepočtu zhruba 18,20 Kč (viz zde) a ruské domácnosti nakupují zemní plyn v přepočtu za zhruba 0,20 Kč za 1 kWh (viz zde). Pro srovnání, v Česku máme průměrnou cenu 2,86 Kč za 1 kWh plynu, a to před zdražením, na podzim se očekává cena kolem 4,50 Kč až 6,50 Kč za 1 kWh plynu. Co se týká celkového inkasa peněz za ropu, agentura Bloomberg dokonce tvrdí (zde), že v tomto roce 2022 se bez ohledu na sankce příjmy Ruska z ropy zvýší až o neuvěřitelných 50 procent! Neměl by být výsledek sankcí opačný? Politicky nekorektní otázka, že! A to jsme jen v rovině peněz. Američané už nyní domýšlejí i politické souvislosti. Rusové v Evropě udávali polovinu své produkce ropy (o plynu pomlčím, protože pro Rusy je to nezajímavá komodita). Evropa byla pro ně dobrý trh – prodávali za slušné ceny do stabilního regionu. Teď musí svoji produkci přesměrovat jinam. To se jim podaří, to je fakt, ale zřejmě za nižší cenu a do regionů nestabilních. A odtud pramení obavy z opačného efektu sankcí. Právě v těch nestabilních regionech, typicky Afrika, kam budou Rusové prodávat levněji, získají sice méně peněz, ale zato větší vliv. Pokud se něco nestane, do dvou let může mít Rusko v Africe větší vliv, než měl kdy Sovětský svaz (viz například studii zde). Američany to trápí, Evropu to nezajímá. Technologie se dál dovážejí Další příklad – sankce na čipy a západní technologie. Pro ruské domácnosti se nezměnilo nic. Na webu Alibaby mohou ruští spotřebitelé nakoupit jakoukoliv elektroniku bez omezení, a těch čipů, co tam je! Visa a Mastercard nejsou třeba, ani odříznutí Ruska od systému SWIFT nečiní potíže při placení. Radio Free Europe už v prosinci 2021 (zde) konstatovalo, že Rusko je na tuto variantu připraveno. Již před půl rokem prováděli Rusové 20 procent veškerých elektronických bankovních transakcí alternativními systémy jako SPFS nebo CIPS. A absence západních technologií? Do Ruska se vyvážet nesmí, ale do Arménie ano. Během tří měsíců Arménie navýšila odběr vyspělých západních technologií cca o tisíc procent. Nikomu to není divné. Evropské, české, probruselsky naladěné deníky informují, že z Ruska odešlo na sto tisíc IT pracovníků (například  ), všichni jsou hrdi, jak sankce fungují. Jenže v Arménii ve stejné době narostl počet pracovníků o 130 tisíc (viz zde). Náhoda? Ne, nepřišli ukrajinští uprchlíci, ale ruští ajťáci, pracující na živnostenský list, tedy na „volné noze“. Změna domicilu, často jen formální razítko, jim umožňuje objednávat potřebné technologie. Po pravdě, USA zvažovaly uvalit na Arménii sankce, ale pak to zavrhly. Za dva týdny by musely dát sankce na Kyrgyzstán, za další dva na Tádžikistán, a nakonec na Kazachstán – a tady končí hra. Není možné sankcionovat Rusko a současně Kazachstán. V praxi probíhá vzájemná tolerance – USA dělají, že nevidí dovoz technologií do Ruska a Rusko nebrání přepravě uranu a ropy z Kazachstánu. Rubl posiluje Poslední, zásadní příklad – sankce vůči ruské centrální bance a rublu. Na začátku nebylo větší jednoty mezi EU a USA, byly uvaleny bezprecedentní sankce – byla zmrazena aktiva centrální banky ve výši 425 miliard dolarů a ruské komerční banky byly odpojeny ze systému mezinárodních transakcí. Očekával se volný pád rublu a kolaps Ruska. Jenže už na konci března se objevily první komentáře zpochybňující účinek těchto sankcí (například zde) a v květnu již nebylo pochyb, že je něco špatně, moc špatně (viz zde). Z počátečního březnového propadu, kdy Rusko jako pěšák lavírovalo na hraně bankrotu, se během necelých dvou měsíců vyšvihlo do pozice krále, jenž určuje další tahy. To, co Rusové provedli, bude časem předmětem řady ekonomických habilitačních prací, nyní mohu odkázat na dva prvotní sběrné články od Reuters a CNBS (zde a zde). Stručně řečeno, paní Nabiulinové (guvernérka ruské centrální banky) se za sedm týdnů povedlo to, co Sovětskému svazu nikdy za 70 let. Zničila dominanci dolaru na trhu s komoditami. Rusko stanovilo povinnost platit kupujícím za ropu, plyn, obilí atd. jen v rublech, a současně „obnovilo“ zlatý standard, když navázalo jeden gram zlata na pět tisíc rublů. Vzhledem k držení velkého množství komodit Ruskem a k jeho produkci zlata, trhy si záhy uvědomily, že Rusko tuto zpočátku utopickou rovnici zvládne udržet. Západní bankéři hovoří o změně světového měnového řádu (viz zde) a tweetnul si i Jack Dorsey (zakladatel Twitteru), že dolar již není rezervní měnou. Poprvé v dějinách Ruska mohou jet běžní Rusové na dovolenou do ciziny a brát si s sebou jen rubly, nepotřebují směnárnu. V rekreačních destinacích, ve kterých nepanuje důvěra v místní měnu, jako kupříkladu Turecko či Egypt, obchodníci rádi akceptují při placení dolary; teď se usmívají i na rubly (zde). Rozkol Bruselu a USA Putinova moc a popularita v Rusku není hraná, je reálná; proto „odborné“ komentáře a analýzy středoevropských expertů (česká média ani jiné nepublikují), že čekají každým dnem svržení Putina, jsou nejen směšné, ale i nebezpečné, protože skrývají realitu a vedou k nedůvodným očekáváním a následně špatným rozhodnutím. Kdo chce, může poslední týdny vidět rozkol v navenek působící jednotě Bruselu a USA. Vystoupení Kissingera v Davosu (zde) nebyla náhodná promluva senilního starce. Byl to záměrný signál změny politiky. Kissinger klábosil se Schwabem (autor Great Resetu) 23. května. A už za dva dny, 25. května, ministerstvo financí USA – úřad pro kontrolu zahraničních aktiv, vydalo za mediálního ticha všeobecnou licenci 13A související s Ruskem Autorizace určitých administrativních transakcí zakázaných směrnicí 4 podle výkonného nařízení 14024 (GL 13A), která mění a nahrazuje dřívější GL 13. O co jde? Američané hned v únoru uvalili na Rusko sankce (směrnice 4), která zakázala korporacím v Rusku platit daně, poplatky a podobně, z této směrnice existovala úzká výjimka GL 13 (zkratka GL znamená v překladu všeobecná licence). Novela GL 13A z úzké výjimky učinila širokou výjimku – založenou na občanství USA. Jste-li Mexičan, Němec nebo Čech a vlastníte korporaci podnikající v Rusku, nemůžete v Rusku platit taxy, je to porušení amerických sankcí, USA vás najdou a potrestají; jste-li ale Američan a ovládáte korporaci, máte výjimku a daně platit v Rusku můžete. Informované kruhy v USA reagovaly okamžitě. Jedna z největších amerických advokátních kanceláři Baker&McKenzie uspořádala 30. května pro své klienty seminář na volné téma podnikání v Rusku, sankce jako výzva. Přihlásilo se sedm tisíc zájemců (viz zde). Zatímco ještě v březnu Biden nazval Putina řezníkem, který musí být zbaven moci, o dva měsíce později americká administrativa zdůrazňuje, že v Kremlu je legitimní moc a jen s tou oni (USA) mohou jednat. A Spojené státy, ačkoliv pomáhají Ukrajině, iniciovaly jednání bez Ukrajiny na téma jak ukončit válku a co za to (zde). Tomu se říká reálpolitika. I v červnu je Rusko zlé, ale už ne tak moc zlé jako v únoru. Dočkáme se změny světové bezpečnostní architektury Američané si uvědomují, že Ukrajina bude poražena, chtějí zabránit totální porážce, tedy anexi celé Ukrajiny Kremlem, ale též i po vítězství Ruska nechtějí, aby Rusko zůstalo odstrčeno a sedělo u stolu s Čínou. V brzké době se dočkáme změny nejen v měnovém řádu, ale i ve světové bezpečnostní architektuře. NATO se transformuje na společenský diskusní klub, čehož jsme už dnes svědky, do popředí vstoupí bilaterální smlouvy. Primárním záměrem USA bude napojit Rusko na západní struktury, a tak zabránit jeho těsnému přimknutí k Číně. Proto i evropské sankce na ruskou ropu a plyn Američané chápou jako dočasné, v souladu s jejich reálpolitikou. Úplné odstřižení od ruských dodávek totiž znamená i ztrátu páky na Rusko. A tady je zádrhel. Brusel to vidí jinak než USA. EU myslí odklon od ruské ropy a plynu smrtelně vážně. Žádná reálpolitika, žádná mocenská rovnováha. EU má jediný cíl a ten je zelený. Green Deal za každou cenu. Válka na Ukrajině a protiruské sankce jsou pro bruselské úředníky vítanou záminkou, jak jej realizovat. Před rokem v Bruselu věděli, že Green Deal bude znamenat pro Evropany extrémní zdražení, ale nevěděli, jak to Evropanům zdůvodní, pak přišla válka a s ní i ospravedlnění pro navýšení cen veškerých energií. Shodou okolností nežádoucí ropa a plyn mají adjektivum ruské, za pár let žádné přídavné jméno nebude třeba, zakázány budou i bez něj. Že na sny Bruselu lidé nemají peníze? Detail. Stejně si za to mohou sami, jsou chudí, protože jsou líní a proto nemajetní. Takové věty poslední dobou slýcháme často. Říká se, že než padla v Paříži Bastila, stěžovali si poddaní francouzské královně na hlad a bídu. Marie Antoinetta odvětila: „Když nemají chleba, ať jedí koláče.“ Dnes víme, že ten výrok je smyšlený. Ale je smyšlený i výrok: „Když nemají na plyn, ať topí elektřinou!?“ Kdy padne bruselská Bastila?

Čas načtení: 2021-10-14 08:13:58

Zašmodrchané řetězce I. – energie

Milí čtenáři, máme nový parlament, ve kterém poprvé za historii ČR nesedí žádná tradičně levicová strana. Vznikající velekoalice by měla mít pohodlnou většinu 108 hlasů, a to ani nepočítáme s možností, že se ANO během následujícího volebního období nějak rozštípne a část přeběhlíků se dá k dispozici vládě výměnou za tu či onu výhodu. Opozici se tedy víceméně splnilo, co si přála. V této souvislosti mě ale poněkud tahá za oči pojem „Babišova drahota“, který trojkoaliční strany nasadily v předvolební kampani a zřídily si dokonce i vlastní doménu téhož jména. To je totiž přesně ten druh nálepky, který se může během pár let vrátit i s (inflačními) úroky. Ač toho chlapa nemám nikterak rád a je zcela patrné, že toho má na svědomí hodně, v případě celosvětové destabilizace ekonomiky po covidu je ČR něco jako plavec hozený do rozvodněné řeky. Manévrovat sice trochu může, ale o základním směru, kterým se bude řítit, rozhodují vnější živelné procesy podstatně silnější, než je on sám. Novou českou vládu čeká hned zpočátku pěkně divoká plavba a v takové situaci je nemoudré vštěpovat lidem představu, že „drahota“ je převážně dílem a zodpovědností českého premiéra. Jinak může být z „Babišovy drahoty“ během roku či dvou velmi snadno „Fialova drahota“. Schválně se pojďme podívat na pár těch zásadnějších problémů, aby bylo patrné, jak obtížná situace nás teď čeká. Dnes budeme hovořit o energii. Vzrůstá poptávka asijských zemí po plynu Ceny energií udělaly v posledních měsících strašlivý skok nahoru. I čeští dodavatelé už zdražují, jedna velká firma dokonce úplně zavřela krám (vzhledem k tomu, kolikrát mě nevyžádaně telefonicky otravovali s různými nabídkami, za ně moc plakat nebudu). Nárůst cen zemního plynu je natolik vážný, že továrny vyrábějící zemědělská hnojiva zastavují výrobu; to se může příští rok pro změnu projevit na cenách potravin. Jak bude vypadat nadcházející zima, čert ví. Ta loňská byla na severní polokouli studenější než obvykle, a to vedlo k vyčerpání části zásob plynu v Evropě i v Asii. Právě tento nedostatečný stav zásob je jednou z mnoha příčin, proč se teď ceny plynu urvaly z řetězu. Ale opravdu jen jednou z mnoha. Trh s plynem je globální a v uplynulých letech se řada asijských zemí začala přeorientovávat z uhlí na plyn, zvláště při vytápění domácností, ale i při výrobě elektřiny nebo v průmyslové výrobě. Vůbec se jim nedivím, vždyť zemní plyn hoří celkem čistě, kdežto uhelný kouř je hlavním původcem onoho klasického velkoměstského smogu, který se dnes už chce dýchat málokomu, ať už bydlí v Londýně nebo v Chennai. Ale tím pádem poptávka po plynu ze zemí jako Čína a Indie dlouhodobě roste (ano, i v té Indii). Problém s plynem zhoršuje skutečnost, že nastala celá řada zajímavých náhod, jejichž účinek se navzájem sčítá. Čínská ekonomika se po covidu začala zotavovat tak rychle, že v Číně vznikla krize v zásobování elektřinou. Ve snaze ji zmírnit začali Číňané shánět plyn a uhlí, kde se jen dá, čímž se cena obou komodit samozřejmě zvedla. Situace v Číně je natolik napjatá, že čínské úřady vpustily do země dokonce i milion tun australského uhlí, které předtím dlouhé měsíce bez užitku leželo na nákladních lodích; Čína se totiž loni rozhádala s Austrálií poté, co „klokani“ začali volat po nezávislém vyšetřování původu COVID-19, a pomstila se neoficiálním zákazem dovozu australského uhlí. (Milion tun je ovšem v poměrech obří čínské ekonomiky jen troška, odpovídající spotřebě za pouhých pár hodin; v roce 2020 se v Číně spálily skoro čtyři miliardy tun uhlí.) K zásobovacím problémům v jihovýchodní Asii přispívá skutečnost, že indonéské černouhelné revíry, zdroj poněkud podřadného, ale levného uhlí, poslední rok trpí opakovanými záplavami ohrožujícími těžbu. A abychom se podívali i mimo Asii, tak v Brazílii, zemi, která při výrobě elektřiny spoléhá především na vlastní vodní elektrárny, nastalo pro změnu sucho, takže i dvousetmilionová Brazílie teď shání plyn coby náhradu. Hrozí nedostatek uhlí To už se pomalu obloukem dostáváme do Evropy, ve které leží naše republika. Evropa se v průběhu minulých let obrátila zeleným obzorům vstříc a podíl obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektřiny začal růst. Jenže počasí je náladové a nenechá si poroučet. Obvykle větrná Británie byla letos postižena nedostatkem větru, takže ani větrníky na Severním moři moc nevyrábějí. To je vážný problém, protože větrná energie tvořila v Británii loni čtvrtinu veškeré výroby elektřiny (letos je to pouhých sedm procent, zdroj). Britská a norská elektrická síť se nedávno propojily kapacitním podmořským kabelem, protože řídce osídlené Norsko vyrábí obvykle tolik elektřiny ve vodních elektrárnách, že může levný proud vyvážet ke svým sousedům. Jenže v Norsku letos zase málo pršelo a hladiny přehrad v horách poklesly, takže Norům hrozí, že budou mít málo i pro sebe. Dokonce i v Německu produkce elektřiny z obnovitelných zdrojů oproti loňsku poklesla. V této situaci nás měl zachránit plyn, protože plynové elektrárny se dají spustit víceméně na povel; byly tedy zamýšleny jako záloha pro případ, že obnovitelné zdroje nevyrábějí dost. Jenže plyn je zrovna drahý a není jej dost. A tak museli i vzorní Němci letos posílit výrobu elektřiny z černého uhlí, a to i přes rostoucí cenu emisních povolenek, která takto vyrobenou elektřinu prodražuje. Ale po uhlí je také globální poptávka, takže hrozí i jeho nedostatek. Německo však odstavilo poslední domácí černouhelný důl roku 2015 a uhlí už jen dováží. Tím pádem je na rozmarech světového trhu zcela závislé, což momentálně znamená „platit jako mourovatý“. Všimněte si prosím, jak zcela mimo naši (míněno českou) kontrolu všechny tyto vyjmenované jevy jsou. Nadcházející zima může dopadnout všelijak Tak to je, když se při výrobě elektřiny v čím dál větším procentu spoléháte na pánaboha, notabene na kontinentě, kde se na něj ani moc nevěří. Prvních pár procent solární a větrné energie se do sítě zapojí relativně snadno, ale kolem 20 až 30 procent už začínají být ty výkyvy docela bolestivé, a teď si jich užíváme naplno. A plyn, který je měl teoreticky utlumit, je momentálně naopak součástí problému. Nadcházející zima může dopadnout všelijak, aniž by s tím nějaký Babiš nebo Fiala mohli něco bezprostředně udělat. V nejlepším případě bude teplo a blátivo a velcí dodavatelé jako USA, Katar a Rusko nás ještě ke všemu zahrnou dodatečnými, zatím nenasmlouvanými zásobami, čímž udrží cenu plynu a potažmo tedy i elektřiny ve snesitelných mezích. (Samozřejmě se v takovém případě dá čekat, že kromě peněz zaplatíme za ten plyn navíc i nějakými politickými ústupky. Taková už je povaha strategických závislostí.) V nejhorším případě ale nastane mráz a bezvětří bez dodatečných dodávek plynu. To by asi musela vzniknout nějaká speciální evropská sociální dávka pokrývající zvýšené ceny energie, patrně zase financovaná na dluh, protože jinak by některým lidem hrozilo umrznutí. A Goldman Sachs varuje i před možností vyslovených blackoutů, které by žádná dávka nevyřešila. Rozhodně teď nemůžu vítězům voleb doporučit, aby v národu vzbuzovali dojem, že to, co se na nás právě nahrnulo, je „něčí“ drahota. Asi tak nejlepší, co teď mohou udělat, je lobbovat ještě intenzivněji v Bruselu za podporu jaderné energie, což už teď ČR spolu s dalšími zeměmi dělá; vzhledem k tomu, že tak činí i Francie, je celkem reálně možné, že Němci budou nuceni couvnout ze svých protijaderných pozic. Ale to je velmi dlouhodobé řešení, které ponese ovoce až za řadu let. Do té doby se bude konat ještě několik dalších voleb, které může vyhrát úplně někdo jiný. Nahrávat mu na smeč hned zpočátku je politický nerozum.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-06-09 18:12:04

O pochodu s korány aneb Jak Maroko k Západní Sahaře přišlo

Milí čtenáři, slíbil jsem aspoň krátké zastavení u masového šturmu španělské hranice, který se nedávno odehrál v severoafrické Ceutě. O samotném průběhu akce se toho napsalo dost i česky, ale ve zpravodajství poněkud schází jeden detail. Ona ta událost vyvolává určité reminiscence z nedávné historie. Je víceméně jisté, že k této akci ve stylu „ukážeme vám, k čemu je vám ten váš plot bez naší milostivé spolupráce“ vedla nespokojenost Maroka s tím, že Španělé přijali na své území Ibrahima Ghaliho, bývalého šéfa takzvané fronty Polisario. To je už starší chlapík (73), který vyhledal ve Španělsku lékařské ošetření kvůli onemocnění covidem. Polisario je organizace, která už několik desítek let bojuje za nezávislost takzvané Západní Sahary. Nu, a Západní Sahara je území de facto kontrolované Marokem, které bylo dříve španělskou kolonií. Nic extra cenného tam není, kromě velkých zásob fosfátů. Ale způsob, kterým si Maroko zajistilo vládu nad Západní Saharou, stojí za připomenutí. Není to až tak dávno; celá věc se odehrála roku 1975. Stačil zástup Maročanů Na podzim 1975 měl vojenský režim Francisca Franca namále, protože španělský caudillo ležel na smrtelné posteli. Jediný vysoký důstojník, kterého si Franco vychovával jako následníka, admirál Luis Carrero Blanco, už nežil. Těsně před Vánocemi roku 1973 jej totiž vyhodila do vzduchu baskická teroristická organizace ETA. Osmdesát kilo výbušniny stačilo k tomu, aby Blancovo auto vyletělo až do výše pátého patra, a zesnulému admirálovi se začalo neoficiálně říkat první španělský kosmonaut. Fáze předávání moci bývá problematická i u demokracií, natož u režimů s generály v čele. Marocký král Hasan II. se rozhodl využít příležitosti a rozšířit teritorium státu o sousední Západní Saharu, která byla pod španělskou kontrolou od roku 1884. Pronesl tedy ke svému lidu patriotické projevy a jeho podřízení zorganizovali masivní akci, které se účastnilo zhruba 350 tisíc osob. Leč nemělo jít o klasickou válku, kdepak! Místo toho zkrátka obrovský zástup Maročanů vybavených rudými vlajkami Maroka, portréty krále a výtisky koránu, vtrhl na území španělské Západní Sahary s tím, že vojenské posádky oslabeného španělského režimu si netroufnou po nich střílet. Pro jistotu je ovšem stejně doprovázeli nějací ti vojáci, kdyby náhodou. Události se začalo říkat „Zelený pochod“, podle barvy islámu. Kalkulace marockého krále byla přesná. Silně přečíslení Španělé se skutečně nebránili a kontrola Západní Sahary přešla de facto do rukou Maroka. Formálně se Španělsko vzdalo Západní Sahary až o pár dní později, ale to už bylo jen stvrzení reálně existujícího stavu. Prakticky vzato tím jeden koloniální pán vystřídal druhého, protože nepříliš početného místního obyvatelstva (tehdy méně než 100 tisíc obyvatel) se na jeho názor nikdo moc neptal. Přesně podle principu, že kde se nesčítají ballots (hlasy), tam budou létat bullets (kulky), pokračovala guerrillová válka s hnutím Polisario, jenom roli okupantů od Španělů převzali Maročané. Ačkoliv Maroko mělo samo o sobě daleko větší možnosti než vzbouřenci z pouště, Polisario bylo a je zase logisticky podporováno sousedními státy (hlavně Alžírskem). Strategická situace tak nakonec zdegenerovala do patu a příměří, což Maroko potvrdilo navršením masivního, 2700 kilometrů dlouhého valu, kterým se od Polisaria oddělilo. Region nacházející se za ním, velice řídce osídlený, byl Polisariu ponechán k vládnutí. Součástí příměří domluveného roku 1991 bylo budoucí referendum o statutu celé země, ale za třicet let se na něj jaksi nenašla vhodná chvíle. Zkusí to znovu? No, tak tedy Maroko k Západní Sahaře přišlo. Obyvatelé Ceuty a Melilly to velmi dobře vědí, stejně jako Maročané sami. To je kus historického kontextu, který českým čtenářům scházel, protože u nás není tahle epizoda příliš známá. Kdybychom měli zkonstruovat přibližnou, ne úplně přesnou analogii z našich dějin, tak vypuštění několika tisíc převážně marockých migrantů na Ceutu se dá srovnat s tím, že by se někde u Hrádku nad Nisou sešla skupina mladých mužů v krátkých kalhotech a s plechovými bubínky. Pocvičili by si své síly poražením nějakých těch hraničních kamenů s písmeny CZ a D, načež by se po pár hodinách nechali znovu odstrčit na německé území – protentokrát. Chválabohu má současné Německo dost rozumu na to, aby podobné akce nedělalo. Ale ze strany Maroka šlo o jednoznačnou připomínku, že ta dvě města považuje za svoje a že pro případ vhodné příležitosti by mělo po ruce způsob, jak je obsadit. Stejně jako kdysi obsadilo Západní Saharu. Tož takové máme sousedy, kteří nám hlídají ty vnější evropské hranice. A to přitom objektivně vzato není Maroko z těch nejhorších. Ve srovnání s Erdoganovým Tureckem jde o stát s relativně liberální ústavou, kde politická opozice není vysloveně šikanována úřady a ve vězení sedí „jenom“ čtyři novináři (stav z roku 2020). Ale mají holt také určité zájmy a vědí, jakou pákou si je prosadit: malilinkou demoverzí Zeleného pochodu pro jeden den. Protože to je situace, která teď na našem břehu Středozemního moře nahání politikům i obyvatelstvu ten největší děs. Troufl bych si odhadnout, že po nejbližší léta se nejen španělská, ale i evropská diplomacie bude od tématu Západní Sahary držet raději pěkně stranou. Aby náhodou někoho nepodráždila.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}