EUR 25,145 || 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || Bez čpavku by neexistovala moderní civilizace. Je klíčový v dusíkatých hnojivech pro moderní zemědělství, bez něj by se nedalo nasytit lidstvo. Teď skupina vědců z prestižní americké univerzity MIT vymyslela způsob, jak ho vyrábět bez elektřiny a mnohem ekologičtěji.
Čas načtení: 2022-04-12 19:41:54
Otomar Dvořák: První kniha je jako první láska, intenzita té radosti se už neopakuje
Své první „romány“ psal v dětském věku a tehdy svým rodičům oznámil, že chce být spisovatelem, cestovatelem a objevitelem, který své dobrodružné zážitky popisuje v knihách. Nakonec si své dětské sny Otomar Dvořák splnil. Je autorem řady knih, několika televizních scénářů, divadelních her či písňových textů. Právě dokončuje knížku Krajinou vévody Albrechta z Valdštejna a rozepsanou má další knihu z cyklu Tajemné stezky o zajímavostech v okolí města Tábora. Pro stanici CS film připravuje cyklus publicistických pořadů Magazín záhad a Tajemná místa. Do svých 25 let jste žil v Žebráku, jak jste v jednom rozhovoru řekl, vyrůstal jste v dost netradičním prostředí ve znárodněné vile majitele továrny Volman. Jaké bylo vyrůstat v takovém prostředí? Již tehdy se zrodil váš zájem o tajemno? Prostředí, které mě v nejrannějším dětství obklopovalo, jsem vůbec nevnímal jako netradiční. Narodil jsem se do něj, a tak mi připadalo normální. Nepochybně však šlo o vzrušující způsob bydlení. Je velmi zajímavé, když žijete v sále s posunovatelnou prosklenou stěnou místo dveří a můžete si hrát na obrovské terase ve výši prvního patra. A všude kolem pustnoucí a zarůstající park. Naproti vile z jedné strany továrna s vysokým cihlovým komínem, z druhé strany rozlehlý rybník plný rákosin. Tajemné letní noci znějí žabím skřehotem a houkáním sýčka, který hnízdil ve stodole státního statku, dny jsou plné dobrodružství a objevů. Obrazy a nálady z těch dávných dětských let mám vypálené hluboko a nesmazatelně v paměti. Tam možná začal ten pocit, že prostředí kolem mne je plné tajemství a nezodpovězených otázek. Dalším zdrojem tajemna byly pro mne knihy, zejména verneovky v otcově knihovničce. Miloval jsem jejich ilustrace, ty dobové rytiny s exotickými krajinami. Když jsem ještě neuměl číst, tak jsem si k nim vymýšlel vlastní příběhy a kreslil jsem série vlastních neumělých obrázků na způsob komiksů. Jakmile jsem se v první třídě naučil abecedu, už jsem dychtivě luštil věty, napsané pod ilustracemi Vernových románů. Například tam bylo napsáno: „… za skalami se rozlehl výstřel (str. 42)“. Tak jsem hned nalistoval stranu 42. Postupně jsem takto odhaloval tajemství knihy a skládal si v hlavě příběh. Dalším zdrojem napětí, tajemna a dobrodružství byla pro mne nedaleká dvojice gotických hradů Žebrák a Točník. S klukovskou partou jsme vyráželi do zřícenin hledat poklad krále Václava IV., nebo jsme se pokoušeli změřit hloubku údajně bezedného jezírka v zarostlém hradním příkopu. Nejdříve jste vystudoval střední průmyslovku a pak dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Co vás přivedlo ke studiu těchto oborů? Strojní průmyslovka byla jakýmsi východiskem z nouze. Když jsem končil základní školu, hlásil jsem se na filmovou průmyslovku, která tehdy sídlila v zámku v Čimelicích, dělal jsem tam přijímací zkoušky, ale nebyl jsem přijat. To bylo pro mne velké zklamání, protože ve svých třinácti až šestnácti letech jsem se velice nadchl pro film. Mému otci tehdy svěřili v závodním klubu ROH filmovou kameru, šestnáctku, aby natáčel různé oslavy, brigády, otevření nové školní budovy atd. Pomáhal jsem mu a začalo mě to velice bavit, ohromila mě možnost vytvářet příběh skládáním pohyblivých obrazů. Přitom tehdejší technika byla velice primitivní, musely nám stačit nůžky, štěteček s lepidlem a slepovací strojek. Filmový materiál byl drahý a nesmělo se s ním plýtvat. Ani se nám nesnilo o tom, jaká kouzla se dnes dají udělat v počítačových programech. Dokonce jsme se s kamarády pokusili o hraný film, western, v němž byli hrdinové v trampských kloboucích vyzbrojeni vzduchovkami a vojenskými bajonety! Mysleli jsme, že to bude napínavý příběh, jenže diváci se mlátili smíchy! Když mě tedy nevzali na střední školu, šel jsem do učiliště v ČKD Hořovice a vyučil se frézařem. Využil jsem poté možnosti navázat studiem na strojní průmyslovce, protože jsem chtěl mít za každou cenu maturitu, abych se mohl přihlásit na FAMU. Čtyři roky na hořovické průmyslovce v areálu barokního zámku se zpustlým parkem (další varianta prostředí z dětství) byly báječné, navzdory tomu, že můj prospěch byl nevalný, z většiny předmětů jsem propadal, jen z češtiny jsem měl jedničku. Ale byla tam fajn parta, chodili jsme na pivo do místních hospod a vymýšleli různé skopičiny, také jsme začali uvádět v kulturním domě studentský kabaret se scénkami a písničkami, který jsem vymýšlel a psal scénáře. Na strojní průmyslovce bylo málo děvčat, tak jsme navázali „družbu“ se zemědělskou ekonomkou, kde naopak dívky převažovaly, nacvičovali jsme společné programy a bylo veselo! Po maturitě jsem velice krátce pracoval jako technik v továrně TOS Žebrák, pak jsem se dostal jako zaměstnanec do Okresního kulturního střediska v Berouně, staral jsem se o podporu amatérských divadelníků a filmařů. Přitom jsem se přihlásil na FAMU, a kupodivu jsem byl přijat. Jenže už jsem si nemohl dovolit denní studium, musel jsem se živit, tak jsem si ho nechal změnit na dálkové. To bylo také zajímavé, dojížděl jsem dvakrát měsíčně do Prahy na přednášky a konzultace. Bohužel, někteří přednášející na našem oboru scenáristika a dramaturgie tehdy nestáli za nic, byli tam dosazeni z politických důvodů, bylo to období nejtužší normalizace, takže jsme s šesti dalšími kolegy z ročníku trávili většinu času nikoliv ve škole, ale velice podnětnými diskuzemi v kavárně Slavia. Vystřídal jste celou řadu zaměstnání. Prošel jste různými dělnickými profesemi, hrál jste v divadlech (Semafor, MD ve Zlíně, Loutkové divadlo Lampión v Kladně), před kamerou. Psal divadelní hry, televizní scénáře, písňové texty. Na které z těch profesí rád vzpomínáte? Všechny ty profese mi přinesly nějakou zajímavou zkušenost. Nádherné to bylo v Semaforu, ani jsem ze začátku nemohl uvěřit tomu, že se denně setkávám a hovořím se svými idoly z dětství, se slavnými zpěváky Suchým, Molavcovou, Bobkem, Spáleným, Zichem, Gottem, Voborníkovou… Skamarádil jsem se s písničkářem a lidovým humoristou Pepíkem Fouskem, to byl skvělý člověk, jezdil jsem za ním do Kladna a vymýšleli jsme spolu knížku pod názvem Kufr nesmyslů. Nakonec z ní sešlo, škoda. Jedinečná byla atmosféra semaforských zkoušek, oslavy premiér, cesty na zájezdová představení, které vyvrcholily vystupováním skupiny Jiřího Suchého v Moskvě na konci roku 1988 s představením Vetešník. Já jsem tam tehdy jako v transu chodil po moskevské pěší zóně Arbatu, kde byly stěny polepeny různými výzvami a manifesty, podepisovaly se tam u stolků petice a mladí básníci s kytarami zpívali své protestsongy. Připadalo mi to, jako bych se nějakým strojem času vrátil do roku 1968, protože u nás tehdy nebylo o takové svobodě ještě ani pomyšlení. Večer jsme se v hotelu Moskva opili s Bohumilem Hrabalem vodkou a šampaňským… Jó, kam se to všechno podělo, čas nám trhnul oponou a všechno se zase převrátilo z rubu na líc. Neméně nádherné bylo mé angažmá v Městském divadle Zlín, kde jsme se spolu s režisérem Josefem Morávkem snažili prosadit nový netradiční repertoár. Napsal jsem muzikál Frankenstein, hudbu k němu složil Milan Nytra, a to bylo velkolepé představení, hrálo v něm snad celé divadlo od ředitele až po uklízečky, celkem 70 lidí, a moje manželka Eva pro všechny musela vymyslet a navrhnout kostýmy. Využili jsme veškerou dostupnou divadelní techniku: točny, propadla, tahy, byly tam pyrotechnické efekty a nečekané šoky, třeba když hrdinové sjížděli po kovovém schodišti na lyžích… Bydleli jsme s manželkou přímo v divadle, v jedné z hereckých šaten, celé noci jsme diskutovali, vymýšleli, tvořili, a když jsme se konečně uložili ke spánku, začala z nahrávacího studia, které jsme měli jen přes chodbu, dunět rocková hudba, protože kapely tam točily desky a měli noční frekvence, aby přes den nerušily provoz divadla. Byl to hektický, bláznivý, ale krásný čas. Frankenstein měl premiéru 6. března 1993 a hrál se tři sezóny před vyprodaným hledištěm. Také velice rád vzpomínám na natáčení v ostravském televizním studiu (někdy v roce 1994). Byla to groteska Horor, aneb čtení na dobrou noc, kterou jsme napsali společně s geniálním komikem Jiřím Wimmerem, a také jsme si v ní zahráli jediné dvě role. Byla to parodie na horor, dovedená do totální absurdity. Měla mimořádný ohlas a dodnes s úspěchem putuje po YouTube. Působil jste jako novinář, psal do časopisů Fantastická fakta, Rodokaps, do Berounského deníku. Jelikož rád odhalujete záhady, připravil jste v televizi Prima několik dílů publicistického seriálu Záhady a mystéria. V současnosti připravujete pro stanici CS film cyklus publicistických pořadů Magazín záhad a Tajemná místa. Co vás fascinuje na odhalování záhad, tajemství a mystérií z časů minulých? Líbí se mi na tom, že je to jakási hra na detektiva. Záhady vlastně neustále odhalují historici nebo archeologové, když nalézají zlomky zpráv nebo různých předmětů, které nezapadají do přijaté linie dějin, které nějak ten tradiční výklad narušují. Odborníci jsou samozřejmě opatrní, nechtějí zpochybnit svůj kredit seriózních vědců, takže leckdy to, co vám řeknou v soukromí, by se nikdy neodvážili napsat do oficiální zprávy. Snažím se tedy posvítit do temných míst historie nebo přírodních jevů, a protože nejsem akademická osoba, můžu si dovolit různé fantasijní spekulace. Baví mě také záhady lidské duše, rituály, obřady, mýty, pověsti a lidové tradice. Knihy píšete od počátku 90. let minulého století. Na počátku byly patrně sešitové rodokapsové westerny. Potom jste psal hlavně fantasy a sci-fi. Napsal jste také horory, cestopisy, a nakonec jste se našel v psaní historické literatury faktu, románech a životopisech. Co vás přivedlo ke psaní knih? O kom nebo o čem byste rád napsal knihu? První skutečná vázaná knížka mi vyšla až v roce 2001, zrovna když jsem slavil padesátiny. Jmenovala se Tajemná tvář krajiny mezi Berounkou a Brdy, vyšla v berounském nakladatelství Kropp. Byl to povznášející pocit, držet ten útlý svazeček kapesního formátu v ruce. První kniha je jako první láska; intenzita té radosti se už nikdy potom nemůže opakovat. Člověku to určitým způsobem zevšední, není už to svátek, ale práce, i když převážně příjemná. Psaní knih je pro mne v podstatě vyústění všeho, co jsem dělal předtím. Prostě na sdělení určitých témat potřebujete větší prostor, než nabízí novinový článek nebo povídka. Ovšem první „romány“ jsem spisoval už někdy v osmi letech. Už tehdy jsem rodičům oznámil, že chci být spisovatelem. Nebo cestovatelem a objevitelem, který své dobrodružné zážitky popisuje v knihách. Rodiče se nad mými dětskými sny shovívavě usmívali. No, vidíte, a nakonec jsem si je splnil! O čem bych ještě rád napsal knihu? Námětů mám spoustu, ale musím si vybírat, už nemám tolik času, chci tedy ve svých knihách vždycky ukázat něco nového, popsat něco, o čem jsem ještě nemluvil, vyzkoušet novou formu vyjádření. Nebaví mě opakovat úspěšné postupy. Mám také spoustu nesplněných tvůrčích dluhů. Třeba bych rád dokončil trilogii Sága provaznického rodu, na jejíž avizovaný třetí díl se mě čtenáři ptají už deset let! Přemýšlím nad romány o malíři Mikoláši Alšovi, o námezdném žoldnéři Janu Jiskrovi z Brandýsa, o básníkovi Josefu Václavu Sládkovi, možná i něco z prostředí českých legií na Sibiři… Také bych si rád vyzkoušel pořádně zamotanou detektivku. Uvidíme, jak mi bude zdraví sloužit a nakolik mi múzy zachovají přízeň. V knize Žebrák v době našich dědečků vzpomínáte na městečko, v němž jste vyrůstal. Částečně autobiografický je příběh Hvězdných pavouků, kde jste zachytil vzpomínky, jak váš otec, který se nadchl pro astronomii s partou podobných nadšenců, založili astronomický kroužek a začali na kopci nad městečkem stavět hvězdárnu. Pracujete na něčem novém? Právě dokončuji knížku Krajinou vévody Albrechta z Valdštejna a mám rozepsanou další slíbenou knihu z cyklu Tajemné stezky, v níž pokračují ve vyprávění o zajímavostech v okolí města Tábora. A samozřejmě připravuji další natáčení cyklu televizních pořadů Magazín záhad (vysílají se pravidelně týdně na kanále CS Mystery). Točíme je v našem studiu J. O. P. s kameramanem a střihačem Jiřím Jerry Fišarem. Pokusili jsme se spolu dokonce o půlhodinový hraný film podle mé povídky Prokletý lovec. Točili jsme ho před třemi roky na chalupě v křivoklátských lesích, hlavní role skvěle ztvárnili herci Aleš Procházka a Nikol Fišerová. Film získal cenu diváků na festivalu Book the Film v roce 2020. Je k volnému zhlédnutí na YouTube. Také se snažím po covidové pauze obnovit pravidelné večery ve Vršovickém literárním centru Waldes Na kávě s Otomarem Dvořákem, kam si zvu jako hosty své přátele z řad spisovatelů, herců, výtvarníků a muzikantů. Takže, jak vidíte, jsem plně vytížen, do toho ještě vstoupila nečekaná choroba a nutná rekonstrukce bytu… Rád bych ještě napsal nějaký román, i když své vrcholné a čtenářsky nejoblíbenější dílo „Vřeteno osudu“, vyprávějící o životě Karla Jaromíra Erbena, už asi nepřekonám. Vaším hlavním povoláním je psaní. Jste podepsán pod vice jak 100 různých knih. Čím je pro vás psaní a co vás na něm stále baví? Možná už mě psaní nebaví tolik, jako kdysi, musí mě prostě zaujmout a plně uchvátit nějaké aktuální téma, problém, myšlenka – prostě něco, s čím se chci podělit se svými čtenáři. Psaní je pro mne rozhovorem s neznámým partnerem, to mě na něm nejvíc baví a vzrušuje. Techniku, jak obratně psát a stylizovat, se můžete naučit, ale důležitá je vrozená schopnost dívat se a žasnout. Myslím, že platí poznatek, říkající: umělci jsou ti, kdo si i v dospělosti zachovali dětské oči. Jste velice plodný autor. Jaký jste čtenář? Máte oblíbeného autora nebo knihu? V dětství a mládí jsem byl přímo nenasytný čtenář. Možná, že to byla pro mne taková neformální škola. Je dobré učit se na dílech Mistrů. V současnosti čtu spíše naučnou literaturu, shledávám informace. V beletrii jsem velmi vyběravý, když mě příběh a způsob vyprávění nezaujme, knihu odložím, nebo ji letmo prolistuji, abych byl v obraze, až na ni někde přijde řeč. Správná kniha mě musí chytnout hned po přečtení prvních dvou stránek. Někdy dokonce první větou! V četbě jsem velký tradicionalista, rád jsem četl Huga, Jiráska, Neffa, Šotolu, Vančuru, Körnera… V poslední době mě nadchla Karin Lednická se Šikmým kostelem, to jsem přečetl celé, pečlivě stránku po stránce, ačkoliv jsou to pěkně tlusté dva díly. Už se těším na třetí. Také se mi libí leccos od Urbana (ne všechno!), Hájíčka a mnohých dalších, nelze je všechny vyjmenovat. Z oboru záhad samozřejmě Aleš Česal, historii faktu skvěle píše Honza Bauer – ani tady nelze uvést všechna jména. V oblasti cestopisu jsou pro mne nepřekonatelnými vzory Zikmund a Hanzelka. Umíte odpočívat? Jak rád trávíte chvíle volna? Nejlépe si odpočinu v přírodě. Celé léto trávíme s manželkou na chalupě v křivoklátských lesích. Úžasné proměny přírodních scenérií jsou tím nejkrásnějším živým filmem. Také miluji turistiku, putování po značených cestách, objevování krajin, kde jsem dosud nebyl, skály, hradní zříceniny, zámky. A vášnivě rád sbírám houby. Také rád vařím, vymýšlím různé exotické speciality. Nebo si sednu ve stínu pod jabloní, v zářivém letním dopoledni pozoruji plynoucí bílé obláčky a čtu si něco pěkného. Otomar Dvořák se narodil se 14. ledna 1951 v Praze a vyrůstal v Žebráku. Vystudoval střední průmyslovou školu a pak obor dramaturgie a scenáristika na FAMU v Praze. Vystřídal řadu zaměstnání. Pracoval také jako dramaturg v hudebním divadle Semafor či v Městském divadle Zlín, byl členem redakční rady časopisu Fantastická fakta. Napsal knihy literatury faktu Fantastické záhady, Utajené dějiny Čech I. – II. – III. (spolu s A. Česalem a Vl. Mátlem), Magická kuchařka, Fantastické záhady, Příběhy z českých dějin: Převážně nevážně o naší historii, Démoničtí vládci českých a moravských hor, Démonické pasti, Jan Žižka z Trocnova – světla a stíny hejtmanovy životní cesty a mnohé další. Je autorem beletrií Hvězdní pavouci, Zločin štábního strážmistra, Srdce v kleci, Vřeteno osudu, Ďábel na řetězu, Smrt ve stříbrné zbroji, Lásky princezen kuronských, Hořící lilie, trilogie Královna Žofie (Past na královnu, Kacířská královna, Meč pro královnu), Císař alchymistů, Země barbarů, trilogie Sága provaznického rodu, Sekera strážců a jiné. Napsal také sérii netradičních cestopisů Strážci hor a pramenů, Pole slunečního býka, Řeka sedmi jmen, Ohře – měsíční řeka, Krajinou Čertovy brázdy, Tajnosti kraje bechyňského, Tábor – tajemné město nad Lužnicí, Tajemné životy Jakuba Krčína, Po stopách čarodějů podél říčky Střely, Podbrdskou krajinou Rokycanska a Zbirožska, Žebrák v době našich dědečků, Soutěskami Českého krasu a jiné… Pod pseudonymem Paul O. Courtier napsal cyklus westernů v Rodokapsu a dva fantasy romány o barbaru Conanovi. Je autorem několika divadelních her (například muzikál Frankenstein, pohádka Bajaja), televizních scénářů (Horor aneb četba na dobrou noc, Volání odjinud, dokumentární série Jan Žižka, Magazín záhad aj.) a písňových textů. Jako herec se objevil ve filmech Ufoni jsou tady, Tankový prapor, Král posledních dnů, Stalingrad, Pražákům, těm je hej; hlavní role ztvárnil v komedii Horor aneb čtení na dobrou noc a hudebním klipu Snaživec. Má tři dospělé děti, samé dcery, jednu vlastní a dvě nevlastní z druhého manželství, k tomu devět vnuků a sedm pravnuků. Manželka Eva Zajícová je výtvarnice.
\nČas načtení: 2024-10-20 06:00:01
Kafilerie na lidi. Orličtí vrazi chtěli v Praze vybudovat linku na likvidaci lidských těl
V Praze stojí na pomezí Vysočan a Libně moderní rezidence. Hranaté tvary, nenápadné barvy, plakát lákající k prodeji posledních bytů. Na jejím místě ale ještě před dvěma lety stál dům, který měl úzkou souvislost s jednou z nejznámějších vražedných kauz Česka. Koupili si ho totiž orličtí vrazi proto, aby z něj vybudovali továrnu na smrt. Vězni by měli mít kouli u nohy a trpět, myslí si Češi. Řešení je ale úplně jinde Číst více Zařízení jako v kafilerii Továrna na smrt zní, pravda, poněkud nadneseně, nicméně lépe se asi to, co chtěla parta kolem Karla Kopáče v domě zřídit, nazvat nedá. Ve čtvrti plné nádherných vil a starých domů totiž chtěli vybudovat doslova fabriku na likvidaci těl svých, ale i cizích obětí. „Zajímali se o koupi šrotovacího mlýnu na maso, jaký se používá v kafileriích. Policie si tenkrát myslela, že chtěli zavražděné lidi mlít na kusy a vypouštět do odpadu,“ vypráví v dokumentu Polosvět režisér filmu Sametoví vrazi Jiří Svoboda, který měl možnost prostudovat policejní spisy orlických vrahů. Prosperující firma na vraždy Tohle ale rozhodně nechtěli dělat jen se svými oběťmi. Vymysleli totiž, že podobná továrna na mizení lidí by také mohla fungovat jako služba ostatním zločincům. Potvrzuje to i novinář Josef Klíma, který měl možnost mluvit s hlavou gangu Karlem Kopáčem dříve, než ve vězení spáchal sebevraždu. „Zamrazilo mě, když mi prozradil, že měli daleko víc zakázek, že měli víc lidí, které měli oddělat. Opravdu to byla prosperující firma,“ nechal se slyšet. Nahoře posilovna, dole jatka Dům na Proseku měl fungovat i jako posilovna, dokonalý zastírací manévr právě pro výše zmíněný podnik. Kopáč, Kuna i Černý měli k posilovnám velmi blízko, právě v jednom takovém podniku v Podolí se dali dohromady. Jako soukromé fitness centrum byl maskován i dům v Rudné u Prahy, kde spáchali prvních několik vražd a připravovali tam těla na likvidaci ve vodní nádrži Orlík. Sušická bestie. Šílená zdravotní sestřička vraždila novorozence v porodnici Číst více Dům ještě nedávno stál Autor článku se k poloze domu dostal před dvěma lety a nestačil se divit, když vilu, kterou si za tímto účelem vrazi koupili, našel v podstatě v původním stavu. Bylo vidět, že se kolem domu chystá stavba, všechno ale nasvědčovalo tomu, že se její příprava táhla pořádně dlouho. Lidé kolem tehdy neměli ani tušení, že se v domě něco takového chystalo. Protože stavba byla volně přístupná a prázdná, byla možnost podívat se i dovnitř. Žádná připomínka toho, co se z domu měla stát, se tam ale nenacházela. Jediné, co autora textu tehdy vyvedlo z míry, byl spící bezdomovec, na kterého v polorozpadlém sklepení domu málem šlápnul. Jak tehdy dům vypadal, se můžete podívat ve fotogalerii. Podívejte se na další díly seriálu o orlických vrazích: S nevinnou tváří chodil po Praze a nabízel vraždy. Příběh Mimíska, nejobávanějšího člena orlického gangu Invalidní šéf gangu orlických vrahů se při dramatickém zatýkání střelil do rozkroku Matka jednoho z orlických vrahů měla v domku v Mnichovicích otroky. Vlastní syn ji zabil na narozeniny
\nČas načtení: 2024-12-31 00:00:00
Automatická továrna na šváby kyborgy zajistí výrobu hybridních robotů
Mezi dech beroucí technologie, jakých se v roce 2024 vyrojila celá řada se nepochybně řadí i automatická továrna na kyborgy z hmyzí říše, kterou vymysleli na singapurské technice NTU. V budoucnu by mohla vést k autonomní výrobě celých armád hmyzích kyborgů, například pro záchranné operace při katastrofách. Co asi přinese Nový rok?
\nČas načtení: 2024-03-12 11:12:49
Škoda má nedostatek dílů pro elektrický model Enyaq. Musí omezovat výrobu
Jen co se začíná zlepšovat situace s čipy, musí škodovka řešit další výpadek dílů. Tentokrát jde dle informací odborů automobilky o e-pohony ze závodu Volkswagen Group Components v Kasselu určené pro model Enyaq. Odbory v aktuálním vydání Škodováckého odboráře napsaly: „V tom to týdnu se v M13 nekonala první noční směna, stejně tak je zrušena první noční směna v […]
Čas načtení: 2024-03-22 15:16:47
Je nepopiratelným faktem, že Česko je zemí výroby aut. A je to právě výroba, která je nesmírně důležitá pro českou ekonomiku. Jenomže jak tu, tak právě výrobu v posledních letech trápily výpadky, zdražování, ale i kovidová pandemie. Zdá se ale, že to do budoucna konečně vypadá na lepší časy. Výroba osobních vozů v Česku totiž vzrostla do […]
Čas načtení: 2024-02-22 05:05:55
O Evropských automobilkách se často hovoří v tom smyslu, že většině ujel vlak. Nezvládají držet krok s čínskými konkurenty, nejsou schopné nabízet cenově dostupné elektromobily a kvůli tomu prodávají méně, než by mohly. A to je v konečném důsledku žene do finančních problémů. Právě proto uvažuje koncern Stellantis, Renault a Volkswagen nad nějakou formou sloučení. Co bylo ještě … Dříve nemyslitelné, teď možná realita. Trojice automobilek přemýšlí nad velkým sloučením, chtějí se tak ochránit Pokračovat ve čtení »
Čas načtení: 2024-04-06 14:14:36
Ford bude ve Španělsku vyrábět úplně nový model. Nebude to elektromobil
V modelové nabídce Fordu se v posledním roce udály velké změny. Spousta modelů zmizela a několik nových přibylo, často elektrických. Ford ale plánuje další úplně nový model, to by ale elektromobil být neměl. Měl by to být hybrid nebo plug-in hybrid. Po tom, co Ford ukončil výrobu Fiesty, Galaxy a S-Maxu, se chystá také konec […]
Čas načtení: 2024-04-27 20:12:58
Jak se ve výrobě montují čelní a zadní skla do karoserie? Podívejte se ve videu
Výroba auta je komplexní proces, v němž má každá činnost a každý úkon své jasně dané pořadí. Vše musí být naplánované do poslední sekundy, aby se výroba nezdržovala a objednaná auta se k lidem dostala co nejdříve. Optimalizované musí být i samotné procesy – a to jak časově, tak i funkčně, ale i ergonomicky. Stejně […]
Čas načtení: 2024-04-08 14:15:54
Škoda Auto zahájila v hlavním mladoboleslavském závodě sériovou výrobu modernizovaného modelu Octavia. Kromě jiných vylepšení se inovovaná čtvrtá generace nejúspěšnějšího modelu značky pyšní přepracovanou maskou chladiče, novými světlomety Matrix-LED druhé generace a hlasovou asistentkou Laurou s integrovaným chatbotem ChatGPT. Přesunem výroby modelu Octavia do Kvasin v nadcházejících měsících tohoto roku si česká automobilka ve svém […]
Čas načtení: 2024-07-01 05:06:30
Evropu podle šéfa SDA nejspíš čeká přehodnocení Green Dealu. Jinak hrozí stěhování výrobců aut
Zdá se, že po pár velmi nešťastných, především kovidových letech se v automobilovém průmyslu vše opět obrací k lepšímu. Ukazují to například tržby jak tuzemských automobilek, tak také jejich dodavatelů. Jejich souhrnné tržby v loňském roce stouply o 23 % na 1,478 bilionu korun. Jen samotní výrobci hlásí loňské tržby vyšší o 23,4 %, konkrétně […]
Čas načtení: 2024-10-29 07:08:28
Dodavatelé automobilového průmyslu propouštějí. Přechod na elektromobilitu stagnuje
Dodavatelé součástek pro automobilový průmysl v Evropě musejí masivně propouštět. Důvodem je pokračující přechod k elektromobilitě a utlumování výroby vozů se spalovacími motory, na což však evropský trh není technologicky ani ekonomicky připraven. Podle aktuální analýzy Evropské asociace dodavatelů automobilového průmyslu (CLEPA) od roku 2020 zaniklo v tomto sektoru 86 tisíc pracovních míst. Předpovědi, že ztráty nahradí nové pozice […]
Čas načtení: 2024-11-22 07:08:20
Výroba vozidel v závěru roku zpomaluje. Klesá hlavně výroba elektromobilů
Mezi lednem a říjnem sjelo z linek tuzemských výrobců celkem 1 239 141 osobních automobilů, tedy o 6,6 % více než ve stejném období loňského roku. V porovnání se začátkem roku však tempo výroby zpomaluje. 127 222 doposud vyrobených vozidel bylo elektrických, z toho 95 657 čistě bateriových a 31 565 plug-in hybridních. V procentuálním […]
Čas načtení: 2024-12-21 14:00:07
Volkswagen v Německu zruší více než 35 tisíc pracovních míst a výrobu Golfu přesouvá do Mexika
Po několika stávkách a vyhrocených jednáních se Volkswagen konečně dohodl se svými odbory IG Metall. Ani tak však ani jedna ze stran nemá co slavit. Výsledkem budou zavřené továrny, upravené plány výroby a v průběhu několika příštích let desítky tisíc zrušených pracovních pozic. Dohoda, která dostala jméno „Zukunft Volkswagen“ (tedy „Budoucnost Volkswagenu“), zahrnuje „sociálně odpovědnou […]
Čas načtení: 2025-01-21 17:18:38
V pondělí se Donald Trump znovu ujal úřadu amerického prezidenta a už během svého inauguračního projevu zvládl některé rozesmát, jiní protáčeli oči a další dostali strach. V tomto případě je řeč o evropských automobilkách, které se v Americe s největší pravděpodobností nevyhnou clům a daním navíc. Nutno říci, že zatím vůbec není jasné, jestli, kdy a v jaké podobě […]
Čas načtení: 2024-09-23 09:10:46
Německá vláda chce pomoci Volkswagenu z problémů. Zase na to ale chce jít dotacemi na elektromobily
Německý koncern Volkswagen je v pořádném průšvihu. A nejen ten. V Německu se letos podle předpovědí prodá 2,8 milionu nových vozů domácích automobilek, tedy zhruba o čtvrtinu méně než v roce 2019 před vypuknutím koronavirové krize. A právě kvůli opravdu špatným prodejům značka Volkswagen v posledních týdnech přiznává, že jí asi nezbyde nic jiného než […]
Čas načtení: 2024-10-31 11:12:01
Volkswagen poodhalil konkrétní plány na přísné úspory. Odbory ale vše odmítají a hrozí stávkou
Zatímco se mladoboleslavské Škodě daří, tak její matka, tedy koncern Volkswagen balancuje nad propastí. Aby to ustál, musí začít hodně šetřit. Ale zatímco doposud o úsporách jen mluvil a naznačoval, v těchto dnech představil konkrétní plány. A ty se nelíbí odborům. Hlavním vyjednavačem za koncern VW je Arne Meiswinkel a ten potvrdil, že je potřeba […]
Čas načtení: 2024-11-02 14:00:50
Odbory VW se zbláznily. Místo škrtů požadují okamžité zvýšení platů zaměstnanců
Koncern Volkswagen nezažívá lehké časy. Aby současnou složitou situaci ustál, musí učinit řadu poměrně závažných a nepopulárních opatření, která by se dala označit jedním slovem „šetřit“. To znamená jak možné zavírání továren, tak také teoretické propouštění zaměstnanců, případně snížení jejich platů. Jakkoliv to dává logiku, odbory koncernu VW jsou tvrdě proti. Zcela proti všemu požadují, […]
Čas načtení: 2024-11-08 09:10:12
Odbory válcují Volkswagen. Zaměstnanci i přes problémy koncernu VW stávkují za vyšší platy
Pokud se dostanete do finančních problémů, první reakcí je začít šetřit. A přesně to má v plánu také koncern Volkswagen, který se snaží nějak zvládnout asi nejtěžší období své mnohaleté historie. Jak už jsme ale informovali, odbory chtějí, aby německý automobilový koncern místo šetření naopak zaměstnancům přidal. Požadují to i zaměstnanci, kteří kvůli zvýšení svých […]
Čas načtení: 2024-11-26 11:12:02
Volkswagen nastínil možnou podobu nezbytného šetření. Bez zavírání továren se to opravdu neobejde
Koncern Volkswagen to teď nemá vůbec lehké. Aby přežil, musí začít šetřit ještě víc než doposud. To se však nelíbí odborům, které by naopak uvítaly zvýšení platů. Koncern VW si ale stojí za svým a už začíná ukazovat, jak konkrétně si úspory představuje. Nutno říct, že koncern VW o šetření jen nemluví, už nyní se […]
Čas načtení: 2024-12-16 13:14:25
V Evropě chce VW platy snížit, v Americe naopak o 14 % zvýšit. Odborům to ale nestačí
Volkswagen se v posledních týdnech docela trápí. Aby toho nebylo málo, objevují se další komplikace i v Americe. Tam se totiž taky tamní zaměstnanci v odborech bouří, protože jim VW slíbilo prý moc malé zvýšení platů. Problém přichází v továrně automobilky Volkswagen v americkém městě Chattanooga. Tam v v dubnu vznikly odbory United Auto Workers […]
Čas načtení: 2024-09-20 11:12:27
Výroba vozidel v ČR roste navzdory mírnému ochlazení na hlavních evropských trzích
Od začátku roku bylo na linkách tuzemských výrobců osobních vozidel zkompletováno již 973 560 vozidel, tedy o 5,5 % více než ve stejném období loňského roku. Výrazný růst zaznamenala kategorie motocyklů, u kterých produkce rostla dokonce o více než 60 % na celkových 782 ks. K nepatrnému meziročnímu poklesu s celkovým počtem 2 905 ks […]
Čas načtení: 2024-10-23 07:08:51
V září byla v ČR překonána meta jednoho milionu vyrobených vozidel. Stalo se to dřív než loni
Za první tři čtvrtletí letošního roku vyrobily tuzemské firmy automobilového průmyslu celkem 1 097 257 osobních vozidel, tedy o 7,8 % vozidel více než ve stejném období loňského roku. Hranice milionu vyrobených vozidel byla pokořena opět v září, tentokrát ale s výrazně vyšším rozdílem než loni. Nárůst výroby vykázaly i další segmenty: nákladní vozidla +16,9 […]
Čas načtení: 2024-10-30 07:08:01
Toyota už ve Velké Británii vyrobila pět milionů vozů. Jubilantem je Corolla GR Sport
Společnost Toyota Motor Europe ve svém závodu v Burnastonu v hrabství Derbyshire oslavila výrobu vozu s pořadovým číslem pět milionů. Milníkem je hybridní hatchback Corolla GR Sport, který sjel z montážní linky v tomto měsíci. Nejnovější úspěch potvrzuje roli Burnastonu coby klíčového hráče v rámci evropské výrobní sítě Toyota a automobilového průmyslu ve Velké Británii. […]