Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-12-02 16:33:00

Kvůli obrozencům nepijeme kafe

Co se obrozencům nezdálo na slově kafe, co znamená „mít za lubem“, odkud pochází slovo gymnázium a proč se říká „Kvílí jako Meluzína“. To všechno se dozvíte na twitterovém účtu Jazykovědma, jehož listopadové posty přebíráme.   Listopad, devátý měsíc (1. 11) Začal nám listopad, jehož český název je odvozený od padajícího listí, jak je nasnadě. Co ale varianty slova november označující tento měsíc v mnoha jiných jazycích? Tento název je z latinského novem (devátý), protože listopad byl devátý měsíc římského kalendáře.   Rozšafný šafář (4. 11.) Jaký byl pan mlynář, když o něm babička Němcové říkala, že je rozšafný? Sloveso šafovati pochází z německého schaffen a značí starat se o něco. Stejného původu je šafář, tj. osoba starající se o statek. „Rozšafný“ člověk se stará dobře, tzn. je „moudrý“ a „uvážlivý“.   Srbové řádili jako černá ruka (5. 11.) Proč se říká „řádit jako černá ruka“? Původ této fráze hledejme v historii: jako Černá ruka se označovala militantní srbská nacionalistická organizace založená v roce 1901. Její členové mj. zavraždili srbského krále a podíleli se na atentátu na Františka Ferdinanda.   Na kávu si stěžujte obrozencům (6. 11) Proč je spisovně káva a nespisovně kafe? Oba výrazy jsou z tureckého kahve, přičemž starší kafe do češtiny zavedli arménští obchodníci. Obrozencům se kafe s „f“ zdálo nečeské, proto se inspirovali v polštině a srbochorvatštině a prosadili do spisovné češtiny tvar káva.   Nemám co dělat, nevím, co dělat (7.11) Rada obzvlášť pro marketing a copywriting: jak na čárku před infinitivem? Zastupuje-li infinitiv vedlejší větu, čárka se píše: Nevím, co dělat; Přečtěte si, jak na to; Tipy, jak vydělat. Ve spojení se slovesy mít a být ale čárka není: Nemám co dělat; Není co dělat.   Nazí gymnazisté (8. 11.) Páteční jazyková specialita zejména pro studenty gymnázií: věděli jste, že ve staré řečtině slovo gymnásion označovalo školní sportoviště a že bylo odvozeno z řeckého gymnázō (doslova „cvičím nahý“), protože žáci prováděli tělesná cvičení bez oděvu?   Válečník Martin (11. 11.) Svátek má Martin – vše nejlepší! A věděli jste, že Martin je z Marsu? Tedy ne doslova – Martin pochází z latinského Martinus, což je varianta jména římského boha války Marta. Po něm je pojmenovaná i planeta Mars. Volný překlad jména je válečník či bojovník.   Osamocená Meluzína (12. 11.) Proč se říká „kvílet jako Meluzína“? Podle jedné z mnoha verzí pověsti byla Meluzína žena s hadím ocasem a křídly. Do této podoby se proměnila poté, co její choť porušil slib a spatřil ji při koupeli. Teď Meluzína putuje osamocená po světě a pláče (kvílí) pro své děti.   Kdo je za keřem? (13. 11.) Zkoušeli jste si někdy slabikovat slovo zá-keř-ný? Pokud ano, tak jste odhalili jeho původ! Skládá se z předpony „za“, kořene „keř“ a přípony „ný“ – to znamená, že zákeřný člověk je doslova ten, kdo číhá za keřem.   Narozdíl píše jen MS Word (14.11.) Píše se „narozdíl“, nebo „na rozdíl“? Pravopisně správně je psaní dvěma slovy – „na rozdíl“ se tedy píše „rozděleně“, jak význam slova napovídá. Pozor: v praxi se často objevuje chybně dohromady, navíc některé verze MS Word tuto chybu převzaly a jako chybu ji neoznačí.   Upečte si vír (15. 11.) Kde se vzal „štrúdl“? Hovorový výraz pro jablkový závin pochází z rakouské němčiny, kde Strudel označuje nejen závin, ale i vír. Proč zrovna vír? Protože původně měl štrúdl tvar dlouhého zamotaného šneka – či víru. Tak si o víkendu třeba jeden takový vír upečte!   Řecký samet (18. 11.) K výročí sametové revoluce si posviťme na historii slova samet. Pochází z řeckého hexámiton, doslova tkanina utkaná ze šesti nití (héx = šest, mítos = nit), a putovalo přes latinu (examitum či samitum), francouzštinu (samit) a němčinu (Sammet, dnes Samt) až do češtiny.   Co měl mlynář za lubem? (19. 11.) Proč se říká „mít něco za lubem“? Lub je jednak tenká dřevěná deska používaná při výrobě hudebních nástrojů či nábytku, jednak dřevěný okraj (houslí, síta, lodi); ale dříve také dřevěný kryt mlýnských kamenů, za který si nepoctivý mlynář mohl ukrýt (ukrást) trochu mouky.   Řídící pracovník v řídicí místnosti (20. 11.) Jak určit koncovku -icí/-ící v přídavných jménech typu řídicí/řídící? Slouží-li věc k nějakému účelu, ale sama akci nevykonává, je -icí: řídicí místnost. Vykonává-li věc či osoba akci sama, je -ící: řídící pracovník. Podobně: pečicí forma, holicí pěna, spořicí účet...   Ledová čokoláda není čokoláda (21. 11) Proč se říká ledové čokoládě ledová, když ani není z ledu, ani se nemusí uchovávat v lednici? Ledová čokoláda není čokoláda, nýbrž směs ⅓ čokolády a ⅔ kokosového oleje. Kokosový olej v ústech taje rychleji než čokoláda a vyvolává chladivý (ledový) pocit na jazyku.   Babička šukala po světničce (22. 11.) Vysvětlivky k povinné četbě pro mladší ročníky: co dělala babička, když šukala po světničce? Šukat je zde použito ve starším významu běhat sem a tam či těkat (stejného původu je slovo pošuk). Další starší význam je hledat (viz polské szukać), zřejmě z němčiny (suchen).   Vidí dívce pod sukni při čekání na tramvaj (25. 11) Kdy psát ji/ni vs. jí/ní? Nahraďte si zájmeno ona zájmenem ta. Kde je tvar tu, tam je ji (krátce); kde je tvar té, tam je jí (dlouze). Př. Vidím ji (tu dívku) vs. Vidím jí (té dívce) pod sukni. Čekám na ni (tu tramvaj) vs. Čekám na ní (na té tramvaji, tj. na střeše).   Jak se má vrána k havranovi? (26. 11) Mysleli jste si, že vrána je samička havrana? Zoologicky vzato se mýlíte – vrána a havran jsou různé živočišné druhy – ale etymologicky vzato máte pravdu. Vrána je totiž ženský protějšek praslovanského *vornъ (havran), což je z indoevropského *u̯orno- (černý; vraný).   Jak si přivlastnit ženu (27. 11.) Kdy zvolit svůj vs. můj/tvůj/jeho? Pokud přivlastňovanou věc či osobu vlastní podmět (původce děje věty, kdo/co), říká se svůj. Pokud je věc či osoba někoho jiného, svůj se neříká. Svůj tedy znamená vlastní. Př. Políbil svou (vlastní) ženu vs. Políbil jeho (cizí) ženu.   Bonbon je dobrý (28. 11.) Dneska si zapamatujme, že „bon“ značí něco dobrého: pochází z latinského bonus (dobrý). Dobré je to znát proto, abychom nepsali písmeno m, kam patří n: např. bonbon (expresivní zdvojení bon). Stejného původu je bonton (dobré chování), bonmot (slovo), bonita (hodnota) aj.   Mykat, vyza, cavyky, pyj (29. 11) Dnes si připomeňme málo používaná, leč zajímavá vyjmenovaná slova, která nás ve škole nejspíš neučili! Patří sem sumýš (mořská okurka – živočich), babyka (druh javoru), mykat (napřimovat vlákna), vyza (říční běluga – ryba), cavyky (okolky) a samozřejmě pyj (pohlavní úd). {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-07 00:00:00

Heitz, Markus - Osud trpaslíků

Trpaslíci naposledy táhnou do boje o osud svého národa: od úporných bojů v Černé soutěsce je však pohřešován Tungdil Zlatoruký. Draci, mágové a krutí alfové pronikají neustále hlouběji do Skryté země a zmocňují se vlády nad stále většími částmi říše. Trpaslíci bojují o holé přežití, sami však cítí, že jim nezbývá moc naděje. Potom ovšem dojde k nevysvětlitelné události: ze soutěsky se vrací válečník z rodu trpaslíků, následovaný armádou hrůzných příšer. Říká si Tungdil a Pruďas i jeho společníci ho s nadšením vítají. Brzy se však dostaví pochybnosti – je to skutečně Tungdil nebo se nově příchozí válečník drží pouze vlastního neblahého plánu? Začíná největší dobrodružství národa trpaslíků. Datum vydání: 06.05.2024

Čas načtení: 2018-05-07 05:00:00

God of War – Recenze nejlepší hry pro konzoli Playstation 4

Sparťanský válečník, který jako jediný dokázal pobít většinu antického božstva, se usadil a založil rodinu na dalekém severu. I zde jej dohnala jeho minulost a opět se pouští do nelítostných bojů, ale tentokrát v tom nebude sám, jelikož na cestách bude mentorem, otcem a spolubojovníkem svému synovi ...

Čas načtení: 2010-03-24 06:00:00

WoW velký průvodce, 8.díl

Dnes si představíme charakter Warrior (válečník). Již z názvu Vám asi dojde, že se jedná o klasického bojovníka, kterého uvidíme ve filmech, bitvách apod. Specializuje se na boj zblízka a jeho předností je mrštnost a obrovská dmg oproti cílům s malým armorem. Warrior může být dobrým dmgerem, ale tak ...

Čas načtení: 2022-04-11 17:24:24

Války a jejich důvody u indiánů Amazonie

Ať chceme nebo ne, války byly vždy součástí dějin každého národa, každého klanu, každého kmene, každé rodiny. Podobně i u indiánů, kdy vítěz získával čest a slávu a mnohdy, zejména v Amazonii, jim šlo pouze o to a ne o nějaký zisk území. Každopádně války nebyly dlouhé kampaně, protože indiána vždy po delší době vše omrzí. Často se stávalo, že když jedna parta-klan-kmen přepadl jinou partu-klan-kmen a po hodinách bojovných a krvavých výkřiků proti sobě (zastrašování), jakože jim kyjem rozmlátí hlavu, až mozek bude lítat všude kolem a že jsou lekavé báby, tedy srabi, se unavili a dohodli se na souboji vůdců. Přepadení pak pozvali útočníky k sobě do osady. Náčelníci se chopili svých kyjů a začali se mlátit po hlavě za bujarého povzbuzování mužů a žen z obou stran. Vzájemně si totiž rozuměli, protože byli členové příbuzných skupin. Zabitých válečníků proto nikdy nebylo nějak moc, odnesl to většinou náčelník, který válku, čestný souboj, často nepřežil. A pak došlo na kořist. Tou samozřejmě byly ženy, pravý důvod většiny indiánských válek. Vysoká dětská úmrtnost (až 30 procent) jako daň přírodnímu výběru, kdy slabší se nedožili (nedožívají) dospělosti, znamenalo „doplňování“ stavu neustálou porodností. A to musely pochopitelně zajišťovat ženy, které byly často v jiném stavu. Pochopitelně po deseti, patnácti porodech byly poněkud unavené a „opotřebované“ a muži potřebovali nové síly. Ovšem pozor, ty „opotřebované“, „odložené“, neztratily svoji ženskou hodnotu. Naopak! Mladíci, kteří ještě neměli šanci si někde ženy vybojovat či unést, je rádi přijali. Staly se vlastně jejich učitelkami ve všech čtyřech funkcích rodiny: ekonomické, rozmnožovací, výchovné a sexuální. Tím si tyto ženy prodlužovaly svůj aktivní život, i sexuální, bylo o ně postaráno a všichni byli spokojeni. K získání nových sil, tedy nových mladých žen, sloužily právě války, či spíš přepady a únosy žen, které se pak u svých únosců, potažmo bývalých nepřátel, zapojily do budování početního stavu rodin. Kupodivu se staly dobrými matkami a svým bývalým únoscům, nyní manželům, dobře „sloužily“ a neměly jim za zlé, že byly uneseny. Za čas mohlo dojít k další válce, přepadu, kdy se karta mohla obrátit. A mladé ženy z původně vítězného kmene či klanu byly zas vzaty či uneseny k původně poražené skupině. Ženy s tímto jednáním kupodivu souhlasily a nejen proto, že by byly pod nějakou „vládou“ patriarchálního tlaku svých mužů. Ženy indiánů Amazonie, jako u většiny kmenových společenstvích, mají prakticky stejná práva jako muži a když se jim manželský stav nelíbí, mohou kdykoliv svobodně odejít: k rodičům, k milencům, k novým manželům. K tomuto jednání je vede jakýsi vnitřní, přirozený instinkt, že tak je to správné. Pro koho? Nepřemýšlí o tom, proč to tak je, prostě to cítí. Tedy pro koho? No přece pro budoucí pokolení! Pro zdravou kontinuitu kmene, klanu, rodiny. Neustálé míšení a „přesuny“ žen, ať už cestou válek či pouhých únosů, bylo nutnou potřebou pro zdravé potomstvo. Zdejší skupiny-klany-kmeny byly (jsou) málo početné, a kdyby se ženy nehledali mimo, brzy by došlo k jejich degeneraci (Naše pořekadlo má stejný základ: žena v domě není pro mne). Navíc ten únosce, vítěz, pro ženu znamená v tom okamžiku totiž ten nejsprávnější výběr otce jejich společných dětí. Je nejsilnější, nejschopnější válečník, a lze tedy předpokládat, že je i dobrý lovec, rybář, stavitel chýše a tedy ten, který své vynikající geny předá jejich dětem, dobře se bude o ně starat a zajišťovat jim potravu k přežití. Nehledě na to, že vysoká dětská úmrtnost jim přirozeně zajišťuje čistý genofond a tím i budoucnost skupiny-klanu-kmene. Je to sice krutá daň, ale je tím zajištěna neustálá a zdravá kontinuita těchto skupin-klanů kmenů, které zde i pro to, napříč tak těžkému životnímu prostředí tropů deštných lesů, existují již tisíce let. Ti přeživší silní jedinci se pak dožívají vysokého věku i přes osmdesát let a jsou nositelé moudrosti, znalostí, schopností, tedy své spirituální a materiální kultury, ke které patří i jejich války.

Čas načtení: 2021-04-26 05:35:39

It is, as it is aneb O české zahraniční a spojenecké politice

Evropská politika je už od starých Římanů politikou mocenských bloků, jenom ta těžiště moci se různě přesouvala. Co my s tím? Na začátku článku osobní přiznání, které je na místě, a kterému stejně internetoví kádrováci pátrající po třídním nepříteli neuvěří. Dneska se veřejná sféra všelijak dělí na rusofily, eurofily atd. V téhle kategorizaci jsem něco jako ani ne bílá, ale fialová vrána, protože kdybych se měl nějak popsat, bylo by to slovem anglofil. Není to zrovna jednoduchá láska, protože Británie nám Čechům nebyla nijak spolehlivým spojencem; on ten jejich pragmatismus je někdy k naštvání. Navíc je nutno si přiznat, že ta země má máslo na hlavě, co se historického útlaku různých skupin týče – a tím nemyslím jenom klasické kolonie, ale i vnitřní třídní strukturu, kdy jeden Angličan mohl být druhému zlým a nepříjemným pánem. Bohužel to do jisté míry přežívá dodnes, třeba ve formě povýšeného distancu, který dnes projevují někteří příslušníci univerzitně vzdělaných elit k nativní dělnické třídě („gammons“). Ale nějak si nemohu pomoci. Lásku si nevybíráte a určité britské ideály jsou mi blízké, třeba odpor k centralizaci nebo stále ještě přežívající respekt k politické různorodosti a schopnosti debatovat. Třeba výměnu lídrů zvládají britské politické strany daleko lépe než německá CDU, která jako by měla z názoru své vlastní členské základny strach: demokracie ano, ale ne zase příliš, prosím. I proto mě mrzí a štve nálada, která po brexitu zavládla v kontinentální EU, a se kterou se dost často setkávám například na německých diskusích – takové to Gott strafe England. Zrovna Němci, kteří mnohdy považují EU za pomyslný vrchol historie lidstva a jsou adekvátně hrdí na to, že zásadně přispěli k její existenci, často naprosto nechápou, že by z tak nádherného a vznešeného společenství mohl někdo dobrovolně odejít. Pak přirozeně reagují na toto rozhodnutí pohrdavě a nepřátelsky, asi jako náhle opuštěný manžel: referendum o tak důležitých otázkách je z principu špatná věc, nevzdělaní pitomci zmanipulovaní Putinem nebo Murdochem zasadili vážnou ránu ideálu sjednocené Evropy, teď si to šeredně ekonomicky odskáčou a dobře jim tak atd. Myšlenka, že s tím sjednocováním se to dá přehnat a že i v běžné milující rodině si jednotlivci chtějí zachovat určitou míru osobní autonomie, se proti tomuto postoji jen těžko vysvětluje. Nicméně když už jsem tedy ten anglofil, sáhnu do anglické politické tradice a vypůjčím si slova krále Eduarda III., abychom o nich mohli přemýšlet. Eduard toho jména třetí byl velký válečník, který mimo jiné připravil Francouzům drtivou porážku u Kresčaku (a tím také způsobil náhlé střídání na českém trůně). Králem byl celkem padesát let, a i když Anglii za jeho vlády vymetl černý mor, jeho země přesto neupadla do bídy. Nikdo jej nemůže podezírat ze slabosti, neschopnosti, výmluv, lokajské mentality, podřízenosti komukoliv a tak dále. Ale ve veškeré své královské moci byl Eduard také realista, jehož heslem prý bylo typicky anglicky stručné „It is, as it is.“ Věci jsou tak, jak jsou. No dobrá, co by aplikace takového hesla znamenala pro Českou republiku roku 2021? A stejně důležitě – co by neznamenala? Začněme z čistě pragmatického hlediska. Středoevropský prostor je svou geografií předurčen k tomu, aby spolu jednotlivé národy intenzivně obchodovaly. Už za pravěku se do Čech vozila sůl, protože té máme proklatě málo a přitom to v těch dobách byl nejsnazší způsob, jak konzervovat potraviny. Zato jako z udělání jsou dvě významná solná ložiska hned u našich sousedů (Hallstatt a Wieliczka), takže výsledkem byl čilý obchodní styk už v dobách, kdy se tu mluvilo úplně jinými jazyky než dnes. Dnes je ten obchodní styk samozřejmě mnohonásobně větší než za keltských knížat. Tím pádem střední Evropa tvoří přirozeně propojený prostor, ze kterého nemůžete vyseknout žádnou jeho část, aniž byste všem zúčastněným způsobili závažné problémy. Dokonce i komunistická ČSSR, která silně omezovala pohyb osob přes hranice mocenských bloků, byla podstatně méně restriktivní, pokud se jednalo o pohyb zboží. Ono to zkrátka jinak nešlo. Z tohoto hlediska funguje jednotný evropský trh zhruba tak, jak má. Naproti tomu si neumím představit, jak by fungovalo nějaké idealistické společenství Slovanů, což je myšlenka, která v našem prostoru průběžně ožívá a zase usychá už někdy od začátku 19. století. A to ani v případě, že by mezi námi neležela mocenská historie poslední stovky let, okupace roku 1968, sovětská hegemonie atd. I kdyby toho všeho nebylo, tak vazby mezi námi, Makedonií, Ruskem atd. jsou řádově slabší, protože se nacházíme daleko od sebe a naše kultury jsou formovány úplně jinými vlivy. Poláci, Češi a Slovinci jsou tak trochu poněmčení, na Slováky a Chorvaty měla masivní vliv uherská říše. Jižnější balkánské národy byly pod natolik dlouhou a tvrdou vládou Turků, že část těch původních obyvatel konvertovala k islámu, což je náboženství v ČR silně nepopulární – pochybuji, že by někdo stál o sousedy z Gornji Maoči, vesnice se salafistickými sklony, i kdyby jim nakrásně po slovansku rozuměl. Ukrajina byla po většinu své existence bojištěm mezi několika soupeřícími mocenskými vlivy (Litevci, Poláci, Tataři, Rusové) a dodnes je úměrně tomu nejednotná. Ruský stát, s možnou výjimkou města Petěrburgu, které do něj úplně nezapadá, se vyvíjel svým specifickým způsobem a osciloval mezi osvícenou despocií a despocií bez jakýchkoliv stop osvícení. To jsou tak zásadní rozdíly, že je nepřeklenete žádným příbuzným jazykem. Viz také: Jugoslávie, Československo, dva daleko menší státy postavené na podobném etnickém idealismu, u kterých se ale zkrátka ty historické rozdíly projevily jako fatální. Na rozdíl třeba od Čech, Moravy a Slezska, které postupem času splynuly natolik, že se už ani samy nevnímají jako nějaké zásadně odlišné politické a kulturní jednotky. Suma sumárum: Eduard III. by nám nejspíš po prostudování strategické situace řekl, že czexit je na rozdíl od brexitu neperspektivní. Roztrhaná síť smluv by se tak jako tak musela nahradit něčím dost podobným, v něčem možná lepším, ale v jiném zase horším. Tak, teď jsem naštval hromadu lidí, kteří mi začnou psát e-maily o tom, jaký jsem zaprodanec Bruselu. Přejdu tedy plynule k naštvání těch druhých, aby to aspoň pršelo z obou stran. Když slejvák, tak pořádný. Být členem nějakého společenství neznamená zaujmout podřízený a ponížený postoj a sedat na zadek před každým výplodem, který z centrály přijde. Není žádný důvod k tomu, abychom v rámci EU nebyli adekvátně asertivní. Bohužel se zdá, že naše vlády to jaksi neumějí. Pak je ale otázka, zda nás více štve ten Brusel, nebo náš vlastní vztah k němu. Malá odbočka, zase k popíchnutí jiné části čtenářů. Když jsem na sklonku minulého století přišel na studia do Prahy, dost mě v tamních pravicových kruzích překvapila existence jakési podivně podřízené mentality vůči Němcům. Netýkalo se to zdaleka každého, ale i tak jsem neustále potkával lidi, kteří by docela dobře mohli hrát v té scéně z filmu Kurvahošigutntág, kde vesničané stojí v pozoru a uctivě nahlas zdraví to panstvo, které jede kolem. Bohužel se to týkalo i vzdělaných lidí v solidním postavení. (Kdo o tom jevu pochybujete, vzpomeňte si na ten kult osobnosti, který provázel kandidaturu Karla Schwarzenberga na prezidentský úřad. Tehdy jsem se za to patolízalství některých známých vysloveně styděl.) To byla pro mě velká novinka, to jsem z Ostravy neznal, tam fungovaly mezinárodní vztahy zcela jinak. Nejbližšími sousedy byli Poláci a Slováci, se kterými se dalo občas popít, občas pobít, ale ani jeden z těch národů se před těmi ostatními nijak nehrbil. Idioti se samozřejmě našli na všech stranách, ale celkově byla ta atmosféra daleko vyrovnanější. Bohužel si myslím, že naši dnešní evropskou politiku určuje spíš to přihrbení a z něj plynoucí resentimenty, a že bychom si měli systematicky kultivovat větší sebevědomí. Podíváte-li se třeba na rakouského Sebastiana Kurze, ten to zvládá na výbornou. Přitom Rakušanů je ještě míň než nás. Jsou sice o něco bohatší, ale zároveň mají určitý mindrák z rozpadu staré monarchie; ale přesto si Kurz v Bruselu prosadí, co chce, takže „öxit“ přestal být tématem. Není jej potřeba. Velice podobně jsou na tom i Dánové. Je jich pět milionů, takže vůči sousednímu Německu jsou to trpaslíci. Přitom jsou zároveň svojí zeměpisnou polohou také předurčeni k tomu, aby museli s bezprostředními sousedy uzavírat nějaké ty smlouvy a koalice. Ale nenechají si například diktovat azylovou a migrační politiku od někoho jiného. To, že Švédi propadli omamné pitomosti “humanitárního velmocenství” a Němci si potřebují psychologicky vykompenzovat svoji nacistickou historii překmitnutím do druhého extrému, Dány prostě nezajímá. Proč bychom neměli postupovat stejně jako oni? Protože jsme chudí, ozve se hlásek zpod stolu. Kuš a zpátky pod stůl! Nepochybně máme menší HDP na hlavu než mnozí jiní, ale žádný Čad to tady taky není a nejsme v situaci žebráka, který čeká na hozenou minci. Podřízenost je především stav mysli. It is, as it is. Cizí národy nezměníme, jsou formovány svojí historií a životními zájmy právě tak jako my. Co bychom ale mohli změnit, je náš vlastní přístup k věcem. Nakreslit si červené linie, za které nejsme ochotni couvnout v žádném případě; mohla by mezi ně patřit třeba jaderná energetika, azylová a migrační politika, možnost dělat relativně nezávislou zahraniční politiku vůči třetím státům (Británie, Izrael). A prostor před červenými liniemi by byl ponechán k vyjednávání podle principu „něco za něco“. Nejlepším základem pro dobré vztahy je reciprocita, a nikoliv očekávání něčí milosti jen proto, že je bohatší a větší. (Mimochodem, přesně tentýž princip reciprocity uplatněný vůči pronikání islámského vlivu do Evropy by Saúdům a spol. silně zkomplikoval život.)  Věřím, že starý moudrý Eduard by s takovým postupem souhlasil. Ono to tak nevypadá, ale za jeho časů nebyla Anglie žádnou mohutnou velmocí. Obyvatel měla relativně málo a ekonomicky také nedisponovala tou silou jako později za průmyslové revoluce.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-20 00:00:00

Hunter, Erin - Vzhůru do divočiny

Čtyři klany divokých koček si odedávna dělí území lesa podle zákonů, které stanovili kdysi dávno jejich předkové – válečníci. Kočkám z Hromového klanu však nyní hrozí nebezpečí, protože bojovníci ze Stínového klanu jsou den ode dne silnější. Umírá jeden ušlechtilý kočičí válečník za druhým, a za stále záhadnějších okolností… Do tohoto zmatku a nejistot přichází obyčejný domácí kocourek Zrzek. Zpočátku se zdá, že mezi ostřílenými kočičími bojovníky nemá šanci, ale pak se ukáže, že se mu vyrovná jen málokdo! Datum vydání: 19.02.2024

Čas načtení: 2024-02-28 00:00:00

Děsivá pravda o samurajích. Jaké šílenosti dopustili krvelační bojovníci?

Čas načtení: 2024-04-11 00:00:00

Hunter, Erin - Půlnoc

Ostrodráp vyslechne z úst Hvězdného klanu zlověstné proroctví, které ho varuje, že kočičím klanům hrozí dosud nepoznané nebezpečí. Mladý válečník se proto spolu s několika přáteli vydává na výpravu do neznámých končin, aby zachránil les před zničením. Bude potřebovat veškerou odvahu svých válečnických předků, protože blížící se zkáza může jeho domovinu doslova vyrvat z kořenů. Ať už ho ale čeká cokoli, Ostrodráp se od osudu nenechá hladit proti srsti! Datum vydání: 10.04.2024

Čas načtení: 2024-04-25 13:20:00

Poslední rok válečníka? Bořil se vzepřel prognózám, jednání trvala déle

Příběh Jana Bořila si žádá o filmové zpracování. Třeba s názvem Válečník, co nechtěl plechové koleno. Před dvěma lety vážně koketoval s koncem kariéry kvůli zmasakrovanému kloubu v noze, v úterý dostal ve Slavii kontrakt na další sezonu. „Jsem nadšený,“ vypravoval a z očí mu vyzařovalo nevýslovné štěstí. Ročník 2024/25 bude zřejmě posledním valčíkem hráče, který umí střílet slavné góly. Anebo taky ne…

Čas načtení: 2024-04-29 14:36:18

Vládce Krvavého ohně [Juraj Červenák / Brokilon]

Obsahuje romány: Vládce vlků, Radhostův meč a Krvavý oheňŘíše Avarů padla, ale pro Rogana válka neskončila. Zkušený válečník na vlastní pěst putuje slovanskými knížectvími a loví hrdlořezy, kteří mají na svědomí smrt jeho blízkých.

Čas načtení: 2024-05-06 10:40:00

Palát učí Ďábla: New Jersey nahoru nevyskočilo. Česko má lídra pro MS

New Jersey mají jeden z nejtalentovanějších týmů v NHL. Klub se točí kolem jedniček drafu 2017 a 2019 Nico Hischiera s Jackem Hughesem. Brzy má přijít doba, kdy se zakousne do boje o Stanley Cup, a právě proto si pořídil Ondřeje Paláta. Dvakrát vyhrál pohár s Tampou, je ceněný jako osvědčený válečník. Jenže tentokrát Devils zažili nečekaně bídný ročník bez play off. „Třeba nás to posune,“ věří český reprezentant. Národní tým díky tomu získal lídra pro MS.

Čas načtení: 2024-05-06 13:00:00

Dojemné sbohem. Domlácený srdcař Brož končí v Oktagonu a těší se zpátky na led

Přestože v hlavním zápase 57. galavečera Oktagonu ve Frankfurtu předvedl další úctyhodný výkon, na německého favorita Christiana Eckerlina tentokrát nestačil. To však po skončení bitvy nebylo to nejdůležitější. Oddaný válečník Miroslav Brož, jeden z velkých sympaťáků domácí scény, se totiž rozhodl nadobro rozloučit se zápasnickou kariérou. Vysnil si alespoň ještě jeden návrat, nicméně zpět do klece už ho nepustí zdraví.

Čas načtení: 2024-05-07 16:02:14

Noc světlonoše [Peter Tremayne / Vyšehrad]

V předvečer pohanského svátku Samhain najdou Eadulf a válečník Aidan v hranici mrtvého.

Čas načtení: 2024-05-09 04:20:00

Z vtipu falešná zpráva. Montáž Joe Bidena s plenou teď slouží dezinformátorům

Okamžitě poté, co Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických schválila 20. dubna 2024 vojenskou pomoc Ukrajině, začaly proruské dezinformační kanály v Česku šířit zfalšovanou fotografii amerického prezidenta Joe Bidena s posměšným popiskem „válečník s padákem“. Ke snímku zachycujícímu Bidenovo upadnutí přidělali plenu.  

Čas načtení: 2024-05-09 04:20:00

Z vtipu falešná zpráva. Montáž Joe Bidena s plenou teď slouží dezinformátorům

Okamžitě poté, co Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických schválila 20. dubna 2024 vojenskou pomoc Ukrajině, začaly proruské dezinformační kanály v Česku šířit zfalšovanou fotografii amerického prezidenta Joe Bidena s posměšným popiskem „válečník s padákem“. Ke snímku zachycujícímu Bidenovo upadnutí přidělali plenu.  

Čas načtení: 2024-06-01 11:20:00

Můj kraj: Dobrodružný život Kryštofa Haranta s tragickým koncem

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic byl český šlechtic, spisovatel, válečník, diplomat, cestovatel a hudebník, prostě renesanční osobnost.

Čas načtení: 2024-06-05 04:31:00

Filip (KSČM): Nechci válku, a tak nemohu mlčet

Jens Stoltenberg se vůbec nechová jako generální tajemník obranného paktu, ale jako válečník, který chce válku za každou cenu. S velkým znepokojením jsem sledoval jeho vystoupení, která přinesla některá media. Bez rozpaků tvrdil, že je možné, aby bez dalšího byla dodána na Ukrajinu zařízení, která mohou zajistit zničení cílů stovky kilometrů za hranicemi.

Čas načtení: 2024-06-21 09:23:00

Tajné fotky z natáčení Vinnetoua: Náčelník Apačů v plavkách a skrytá herna v karavanu!

Vinnetou, neohrožený válečník, ale i obrovský showman provází české diváky již po destiletí a nebude chybět na obrazovkách ani toto léto. Pierre Brice (†86) ho ztvárnil dokonale.

Čas načtení: 2024-06-27 11:00:01

Slavní Vikingové Ragnar Lothbrok a Rollo: Opravdu bratři, nebo jen vymyšlené postavy?

Nájezdy do Francie i na Britské ostrovy, nesčetná dobrodružství a legendární synové, kteří jsou, stejně jako Ragnar Lothbrok, zvěčněni v severských ságách a epických příbězích. Napříč staletími si nacházeli své publikum, které se zatajeným dechem naslouchalo, jak to se slavnými Vikingy bylo. Ale je to pravda? Existuje mnoho diskusí o tom, zda byl Ragnar Lothbrok skutečnou osobou. Na svět přišel v době, kdy narození a úmrtí nebyly zaznamenávány. „První zprávy o něm byly zapsány až nejméně 350 let poté, co se všechna ta dobrodružství odehrála. Takže nelze se stoprocentní jistotou říct, že tento slavný válečník opravdu existoval,“ vysvětlil pro náš web Moravec.  Když Viking nedokázal v ložnici uspokojit manželku, čekalo ho strašlivé ponížení Číst více Zosobněním síly všech Vikingů Dlouhá staletí byly příběhy Ragnara šířeny ústní formou. Je tedy velmi pravděpodobné, že vypravěči si jeho příběhy přikrášlili, případně mohli přidat mnoho částí, které si úplně vymysleli. „To se dělo zcela běžně. Namátkou můžeme jmenovat Robina Hooda, který s největší pravděpodobností nikdy nežil, minimálně ne ve ‚formě‘, kterou dnes známe.“ Ragnarova dobrodružství a hrdinství jsou vylíčeny v několika ságách. Popisují ho jako divokého válečníka, který vedl četné nájezdy přes Britské ostrovy a později se stal králem Švédska a Dánska. „Vikingové byli zuřiví a skvělí válečníci. Takže Ragnar mohl být zosobněním této síly, lidé si ho vybájili. Také je možné, že jemu připisované věci vykonalo více mužů, ale pro vypravěče bylo jednodušší popisovat je jako činy jednoho člověka.“ Buď jak buď, pokud je to, co o Lothbrokovi víme, pravda, žil někdy mezi lety 801 a 900 našeho letopočtu. Bez zajímavosti jistě není, že Ragnar Lothbrok nebylo jméno, které mu dali rodiče, ale je odvozené od jeho šatníku. Ragnar Lothbrok se překládá jako Ragnar Chlupatý a odkazuje na jeho huňaté kožešinové kalhoty a další části oděvu. „Povídá se, že nosil něco jako pláštěnku, kterou si vyrobil z dehtu. Mělo to fungovat jako ochrana před jedovatými hady.“ Rollo měl vliv a moc Co víme s jistotou, je, že Ragnarův seriálový bratr Rollo s ním ve skutečnosti příbuzný nebyl. A na rozdíl od Lothbroka je jisté, že opravdu existoval, a je velmi uznávanou historickou postavou. Dokázal toho totiž hodně. „V 9. století pomáhal s úmluvou s Franky, což znamenalo pozdější vznik severské říše, kterou uznával i papež. Stal se také prvním vévodou z Normandie ve Francii, “ potvrdil Moravec. Rollovi potomci pak nadále vládli v Normandii, a dokonce pokračovali v invazi do Anglie, když se účastnili bitvy u Hastingsu v roce 1066. „Je zajímavé, že Rollovým vzdáleným příbuzným byl Vilém I. Dobyvatel. Evidentně měl válčení v genech.“ Každopádně Rollo a Ragnar rozhodně nebyli bratři ani jinak pokrevně spřízněni. Lagertha ho nechtěla Samostatnou kapitolou v možném Ragnarově životě je Lagertha. V ságách se praví, že když Ragnar poprvé navrhl, aby si ho legendární vikingská štítonoška vzala, odmítla. Očekávala, že ho sežere medvěd či pes, kteří hlídali její domov. Ale Ragnar boj vyhrál a obě zvířata zabil. Lagertha byla ohromena a souhlasila s jeho novou nabídkou k sňatku. Nakonec se měli rozvést, ale v boji si zůstali neocenitelnými spojenci. V seriálu Vikingové se objevuje Ragnarův syn Bjorn, kterého měl počít s druhou manželkou Aslaug. Jejich dalšími potomky byli Ivar Bezkostěnný, Sigurd Hadí oko a Halfdan. „Existuje hodně historických důkazů, že Ivar, Sigurd, Bjorn a Halfdan skutečně žili. A jejich příběhy pomohly při životě udržet i legendu o Ragnarovi. Kdyby nebyly tak populární, asi bychom o Ragnarovi dnes ani nevěděli.“ Smrtící bazén: Cokoli spadne na dno oceánu, živé už nikdy nevyplave Číst více Nejslavnější ze všech slavných Ať to bylo jakkoli, ani Ragnarova smrt není popisována zrovna jednoduše. Jsou hned dva příběhy. První říká, že ztroskotal v Irském moři, když jeho invazní skupinu zasáhla prudká bouře. Druhou (a mnohem populárnější) historkou je, že byl zajat králem Aellou z Northumbrie a uvržen do jámy k hadům jako odplata za vikingské nájezdy na království. „Pravdu se už asi nikdy nedozvíme. Ani o jeho životě, natož o smrti. Jisté je, že severská mytologie sepsaná během 12. a 13. století je plná příběhů legendárních bojovníků. Ale žádný z nich není tak slavný jako vikingský král Ragnar Lothbrok. A vidíme to i dnes. Když se řekne Viking, kdo se vám vybaví? Erik Rudý, Knut Veliký či Leif Eriksson? Asi ne, spíš to bude Ragnar Lothbrok,“ doplnil Moravec. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Virus ptačí chřipky H5N1 mutuje a přizpůsobuje se. Přenáší se i na člověka.