Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-06-28 13:14:41

Renáta Kellnerová už v PPF úřaduje naplno. Rozhodování z pohledu akcionářů je nyní hlavně na mně, píše

Nejbohatší Češka ve výroční zprávě skupiny PPF píše o vývoji v posledních letech, založení rodinného holdingu i zaměření se na investice na Západě. Článek Renáta Kellnerová už v PPF úřaduje naplno. Rozhodování z pohledu akcionářů je nyní hlavně na mně, píše se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2022-02-20 11:00:57

Opálení už na jaře? Zvolte jarní sluníčko nebo si pomožte vhodnou kosmetikou

I když zima ještě úřaduje s plnou silou, tak mnoho z nás se už nemůže dočkat jara. Březen je skoro za dveřmi, a tak se těšíme na první hřejivé sluneční paprsky, posezení na zahradě, popíjení na terasách barů či kaváren. A s teplým počasím se nestydíme ani více obnažit dosud zachumlanou kůži. Leckdo se ovšem po zimě za svou vybledlou barvu stydí.

Čas načtení: 2018-12-07 00:00:00

Hitman 2 - Plešatý zabiják opět úřaduje

Agent 47 se rozhodně nechystá do důchodu. Sice si již nepotrpí na žádné velké přestřelky, ale místo toho je vynalézavější a dokáže jako zbraň použít skoro cokoliv. V pokračování novodobého Hitmana je pouze na vás jakou cestu si zvolíte, jaký prostředek a příležitost využijete na zabití svých cílů. J ...

Čas načtení: 2019-08-05 12:09:45

Ondřej Buddeus: Můj odchod je vyjádřením nesouhlasu se změnou kurzu Českého literárního centra

Ondřej Buddeus, dosavadní vedoucí Českého literárního centra (ČLC), jehož cílem je soustavná a systematická propagace české literatury a knižní kultury v zahraničí, podal výpověď. Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny (MZK), pod kterou ČLC spadá, pověřil jeho vedením – zatím jen na rok – Martina Krafla, který je koordinátorem právě probíhajícího Českého roku kultury v Lipsku. Náhlý Buddeusův odchod samozřejmě vzbuzuje řadu otázek, stejně jako to, že na volné místo nebylo vyhlášeno výběrové řízení.   Co všechno stálo za vaším rozhodnutím rezignovat na funkci vedoucího ČLC?  Důvody své výpovědi jsem už publikoval na podnět redakce portálu iLiteratura.cz. Je jich celá řada a tím nejsymptomatičtějším je kolaps komunikace mezi ředitelem MZK Tomášem Kubíčkem a mnou. Není to v krátkých dějinách ČLC poprvé, kdy vedoucí centra odchází kvůli špatné komunikaci s vedením – totéž bylo také jednou z příčin odchodu Petra Janyšky. Nedobrá komunikace je samozřejmě banální důvod. To podstatné se ovšem skrývá ve spodní vrstvě: ředitel instituce má s ČLC jiné záměry než člověk, který má za úkol se svým týmem rozvíjet a provozovat agendu centra. Jaké? Od samého počátku fungování ČLC ve mně sílil dojem, že strategickým cílem ředitele je posilování značky MZK prostřednictvím současné české literatury a ČLC. V případě vedoucího ČLC je horizontem jeho práce podpora a propagace české literatury v zahraničí a práce pro ty, kteří jsou pro obraz české literatury v zahraniční nepostradatelní: autorky a autory, překladatelky a překladatele z češtiny, zahraniční nakladatele, literární agenty a organizátory literárních akcí. Nejde tedy o získávání institučního kapitálu, ale kvalitní službu. K čemu je české literatuře prospěšný instituční kapitál ředitele MZK? Nevím. V situaci, kdy ČLC není samostatná organizace, nýbrž spadá pod státní příspěvkovou organizaci s ředitelem, který vedoucímu centra nedává žádné pravomoci, je vaše práce závislá na tom, zda mezi nadřízeným a podřízeným existuje dobrá vůle ke spolupráci a důvěra. Navzdory slušným výsledkům centra nic takového nepanovalo a situace se vyhrotila natolik, že jsem v roli vedoucího nemohl dál fungovat. O mě osobně ale vůbec nejde, podstatnějším důvodem bylo, že se ke konci roku velmi pravděpodobně chystaly změny, které by vedly k tomu, že ČLC bude pouze servisní organizací veletržních aktivit MZK (jak tomu ostatně bylo s přípravou na hostování v Lipsku v letošním roce), a omezí se tím jeho fungování jako státní literární agentury. Můj krok je tedy vyjádřením nesouhlasu se změnou kurzu a myslím, že tím posledním, co jsem mohl pro centrum udělat – přitáhnout k němu a jeho fungování opět pozornost literární veřejnosti a dát jí tak symbolicky na zváženou, zda to, co by jinak proběhlo spíše plíživě a s vyloučením veřejnosti, akceptuje, nebo ne. Specifický přístup vedení MZK ke správě ČLC dobře ilustruje nedávné jmenování nového vedoucího bez výběrového řízení i to, že o ČLC se nyní hovoří jako o „pražské pobočce“, protože nový vedoucí úřaduje v Brně.    Výpověď jste podal na začátku května, aby váš nástupce, který by vzešel z očekávaného výběrového řízení, měl během léta čas se zapracovat. Nakonec vše nabralo daleko rychlejší spád a řízením ČLC byl (zatím jen na rok) pověřen Martin Krafl. Překvapila vás jeho volba? A co říkáte na její průběh? Volba nového vedoucího neproběhla, radě ČLC pouze bylo oznámeno, že se novým vedoucím stane Martin Krafl, což vzhledem k jeho roli při přípravě Lipska 2019 překvapivé není. Překvapilo mě spíš, že na jednání rady nebyl oznámen termín veřejného výběrového řízení. To je jediný správný postup u institucí typu ČLC – a postup v zemích se zažitou demokratickou kulturou standardní. I v případě, že obdobné literární centrum spadá pod větší organizaci – jako například ve Švédsku, kde je literární centrum součástí Swedish Arts Council –, je nemyslitelné, aby na vedoucí pozici konkurs vypsán nebyl. O tom, co probíhalo na radě ČLC, se můžete dočíst v reportážním článku předsedy Asociace spisovatelů a jednoho z radních Ondřeje Lipára také na iLiteratuře. Ukazuje, jakou fraškou jmenování nového vedoucího bylo: jednalo se o nachystané představení o čtyřech dějstvích, které předpokládalo pouze souhlas všech přítomných, nikoli diskuzi. Věc dokresluje i to, že členové rady nedostali program jednání předem, jak je zvykem, a rozsáhlé materiály o práci centra za rok 2018 obdrželi pouhé 2 dny před jednáním. Nemohli se tedy na jednání připravit a ani se dopředu orientovat v jeho průběhu. Ještě ilustrativnější byl moment, kdy Martin Krafl začal prezentovat novou koncepci centra, aniž by se s ní členové rady (neřku-li profesní veřejnost) měli možnost seznámit předem. Že se tak vůbec stalo, považuji za manipulaci radními.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Způsob jmenování Krafla nahrává kritikům Tomáše Kubíčka, ředitele MZK, která je jako příspěvková organizace Ministerstva kultury ČR zřizovatelem ČLC. Kubíček podle některých rozhoduje jako suverén a nadto si sám ustavuje i Radu ČLC, jež má v současnosti tuším patnáct členů. Zvolení Krafla i jeho jednoletý mandát prý Rada ČLC odhlasovala nadpoloviční většinou hlasů, zatímco návrh na vypsání výběrového řízení naopak neprošel?  Rada ČLC je z povahy svého ustavení poradní orgán ředitele a má pouze doporučující funkci, její rozhodnutí ředitele právně nezavazují, protože na něm jako statutárním orgánu spočívá plná právní zodpovědnost. Jmenování M. Krafla do funkce vedoucího ČLC bylo jednostranným aktem vůle ředitele MZK. Tento krok je zcela legální, v krátké historii ČLC ovšem bezprecedentní (oba předcházející vedoucí vzešli z veřejného konkurzu), a o jeho legitimitě lze úspěšně pochybovat. To, že se část radních proti rozhodnutí postavila, způsobilo, že byl Kraflův mandát sice potvrzen nadpoloviční většinou, ovšem zároveň stanoven jako dočasný. Tatáž nadpoloviční většina pak samozřejmě neposvětila vypsání výběrového řízení, o němž menšina přes nevůli předsedy rady ČLC vyvolala hlasování. Předem plánovaný scénář jednání, jak odhaluje ve svém článku Ondřej Lipár, byl jiný: M. Krafl neměl být jmenován do funkce vůbec dočasně. To potvrdil v momentě, kdy i přes to, že rada rozhodla o dočasnosti mandátu, dál postupoval podle připraveného scénáře a prezentoval radě novou koncepci. Rada měla závěrem nejspíše diskutovat o obsahu nové koncepce a nikoli o tom, jestli je vůbec stanovení nového vedoucího bez konkurzu a obměna pětileté koncepce po dvou letech v pořádku.  Nelze se účinně stavět proti tomu, že ředitel MZK jedná ve své organizaci jako suverén, má k tomu veškeré pravomoci. Kritizovat lze jiné věci, například způsob prosazování vlastních rozhodnutí, která se opírají o předem zřízený konsenzus. Opakují se následující vzorce: 1. Dodržet formy transparentního kolektivního rozhodování (tj. zřizovat rady, komise apod.), ovšem obejít jejich smysl tím, že je rada vhodně poskládána tak, aby v podstatných věcech podpořila záměr ředitele (v tomto kontextu není nezajímavé odvolání Pavla Mandyse pro údajný střet zájmů z Rady ČLC na jaře tohoto roku, které rozložilo názorové síly v radě jednoznačněji ve prospěch nových záměrů), případně aby neměla dostatečné informace, eventuálně jí byla k diskuzi předložena druhořadá témata; 2. vyhnout se hlasování a nahradit ho diskuzí; 3. legitimizovat rozhodnutí na základě diskuze, která je považována za souhlas. Na posledním zasedání Rady ČLC tato strategie částečně selhala, protože byla vyvolána hlasování a část radních chtěla vést diskuzi o podstatných tématech. Pozoruhodný byl i moment, kdy se předseda komise pokusil sám vyvolat odhlasování nové koncepce, což ovšem i ti radní, kteří hlasovali pro jmenování M. Krafla, podpořit dost dobře nemohli. Chápu, jak je tato strategie účinná pro budování vlivu, šíření a legitimizaci vlastních rozhodnutí. Chápu také, že v hierarchicky strukturované organizaci je diskuze podřízených nad nějakým tématem a rozhodnutí na základě této diskuze účinnou a legitimní technikou řízení. Ovšem ve chvíli, kdy se použije na orgán, jako je Rada ČLC, u něhož se přepokládá nezávislost, tak se s radními jedná obdobně jako se zaměstnanci MZK a ze strategie firemního řízení se stává nástroj ovlivňování.   Řada lidí se při zakládání ČLC podivovala nad tím, že má instituce se sídlem v Praze spadat pod Moravskou zemskou knihovnu v Brně, a nikoliv třeba pod pražský Institut umění. Bude podle vás nyní vliv MZK na chod ČLC ještě sílit? Ta konstrukce je stále ještě nelogická a obtížně zapamatovatelná pro kolegy v ČR i zahraničí, organizační strukturu musíte neustále vysvětlovat, stejně jako čelit otázce, proč je právě taková. Není totiž zvykem, aby instituce jako ČLC se sídlem například v Bratislavě spadala pod krajskou knihovnu v Košicích, pokud použiji příměr ze slovenských reálií. Ostatně to, že národní veletržní prezentace a státní literární agenturu provozuje knihovna, je, myslím, světové unikum. Na otázku, zda bude sílit vliv MZK na chod centra, nelze dost dobře odpovědět, je stále její čtvrtou sekcí, jakkoli tato situace měla být provizorní, jak píše ve svém komentáři k dění v ČLC na iLiteratuře Pavel Mandys, který byl při vyjednávání vzniku centra na ministerstvu kultury přítomen. To, co se nyní možná změní, je kultura komunikace centra s veřejností a těmi, pro něž má centrum fungovat – překladateli, autorskou komunitou, nakladateli, organizátory atd. To ovšem ukáže čas.    Martinu Kraflovi jsou zřejmě přičítány nemalé zásluhy jako programovému koordinátorovi – podle všeho úspěšného – projektu Českého roku kultury v Lipsku, jehož vrcholem byla prezentace české literatury na lipském knižním veletrhu. Jak se na jeho dosavadní působení ve službách MZK, potažmo české literatury díváte vy?  Pokud by bylo vypsáno výběrové řízení na nového vedoucího ČLC, M. Krafl by byl nepochybně jedním z nejserióznějších kandidátů. Nemyslím si, že by mi příslušelo posuzovat práci kolegy, k průběhu lipské prezentace jsem mu pogratuloval.    Nyní by mělo dojít k „dočasnému organizačnímu sloučení stávající činnosti ČLC a prezentace současné české literatury na zahraničních veletrzích zajišťované MZK“. Co to pro ČLC může znamenat? Obávám se dvojího: že se jedná o plíživou změnu, která vposledku povede k posílení veletržního oddělení MZK o úvazky a rozpočet literárního centra a k omezení jeho aktivit jako státní literární agentury. Děje se tak v situaci, kdy na veletržní prezentace České republiky už nejsou výjimečné prostředky přesahující 20 milionů Kč, jako to bylo na Lipsko. Evropské literární instituce typu ČLC mají běžně oddělení, které zařizuje veletržní prezentace, nikde to ovšem není tak, že veletržní oddělení vedle své specifické agendy provozuje činnost státní literární agentury. Nejistotu ve mně probouzí už sousloví „dočasné organizační sloučení“ – obávám se, že s dočasností tohoto sloučení to je obdobné jako s dočasným jmenováním nového vedoucího. Pokud budoucí vývoj moji obavu nepotvrdí, bude to jen dobře.    Udivilo mě, že vaše jméno figuruje i v obměněném seznamu členů týmu ČLC, kde jste uveden coby „koordinátor mezinárodní spolupráce“. Znamená to, že v práci pro centrum budete pod Kraflovým vedením pokračovat?  Ne, centrum opouštím s koncem července. Po podání výpovědi v květnu mi běží dvouměsíční výpovědní lhůta. Jsem vázán v pracovním poměru do jejího uplynutí, a do té doby zůstávám členem týmu ČLC.    Sám jste ovšem vyjádřil obavy z rozpadu stávajícího týmu ČLC na základě plánované personální restrukturalizace... Podle tiskové zprávy MZK chce M. Krafl představit za rok „novou strategii činnosti ČLC včetně jejího personálního zabezpečení“. Vzhledem k tomu, že literární centrum disponuje pěti úvazky a o něco menší tým M. Krafla byl původně sestaven dočasně pro lipskou prezentaci, moje obava byla, že se stávající kolektiv koordinátorek a koordinátorů pro jednotlivé oblasti řízeně zčásti rozpadne a bude nahrazen asistentkami M. Krafla. Co by to znamenalo pro kontinuitu práce centra, si lze domyslet. Byl jsem ovšem ujišťován, že záměrem není výměna stávajícího týmu.   Jak jste vlastně spokojen s dosavadním fungováním ČLC? Dařilo se podle vás naplňovat koncepci, kterou jste dával dohromady ve spolupráci se svým týmem a za přispění odborné veřejnosti?  Věřím, že ano. Srovná-li člověk koncepci dostupnou na stránkách Czechlit.cz a aktivity centra, může si obrázek učinit sám. Po dvou letech existence fungují programy pro překladatele, zahraniční nakladatele, autorky a autory, informační servis, rozsáhlý rezidenční program v ČR, reprezentační výjezdy spisovatelek a spisovatelů se podporují formou otevřené výzvy, kde mohou žádat zahraniční organizátoři i sami tvůrci, ČLC má také řadu přímých spoluprací se zahraničními literárními organizátory, spolupracuje se sítí Českých center například na Ceně Susanny Roth pro překladatelský dorost, organizuje semináře pro zahraniční studenty češtiny, vydává publikace on-line i tiskem, pořádá nakladatelské zájezdy i program pro veřejnost, má řadu kontaktů. Nově je také partnerem v evropském projektu CELA (Connecting Emergin Literary Artists) pro autory a překladatele na začátku tvůrčí kariéry. Podařilo se mi dojednat, že se stalo členem sítě ENLIT (European Literature and Translation Network), která sdružuje 22 evropských literárních institucí, jež podporují literaturu a překlad v zahraničí, a kde je zastoupena jako jediná země Visegrádu. Za dva roky se tedy dotáhlo k evropskému standardu a to je laťka, která by se měla držet i nadále. Naprostá většina evropských států má instituci podobnou ČLC už desetiletí, na Slovensku od roku 1995, v Norsku od roku 1978. V Evropě jsme ji založili jako jedni z posledních. Mám radost, že i v oblasti institucionální podpory literatury jsme se – řečeno s mírnou nadsázkou – nyní začlenili do EU.    Důraz se kladl zejména na podporu mobility – výjezdů tuzemských autorů za hranice a pobytů zahraničních tvůrců v ČR. I to vám prý bylo vytýkáno? Ano, s tím, že ČLC je literární cestovní kancelář. Další výtkou, která zaznívala na radě ČLC, bylo, že autorský výjezd do zahraničí nemá automaticky dopad v podobě nově přeložené knihy. S takovými výhradami samozřejmě nesouhlasím. Vznik a vydání nového překladu je dlouhodobý komplexní proces, který se neodehraje z roku na rok. ČLC se věnuje zvýšenou měrou podpoře autorských prezentací v zahraničí proto, že v systému, který v ČR aktuálně panuje (MK ČR zajišťuje grantovou podporu knih v překladu, MZK byla pověřena zajišťováním veletržních prezentací v zahraničí), je mobilita profesionálů (autorů a tvůrců knih, zahraničních překladatelů a bohemistů, zahraničních nakladatelů) a pohyb informací o české literatuře v podstatě systémovou nikou, to znamená přirozenou agendou centra. Optimální by bylo, kdyby toto všechno bylo pod jednou střechou, jako je tomu například v severských zemích či v Beneluxu, z řady důvodů to ale nejde. Například granty na podporu překladu a vydávání českých knih v zahraničí spadají pod MK ČR ze zákona.    Do konce letošního roku měla být připravena také koncepce české sekce ČLC. Domníváte se, že v její přípravě bude pokračovat i nový vedoucí? A v čem by měla činnost české sekce spočívat? Idea vzniku české sekce ČLC spadá do doby jeho vzniku, kdy ještě nebylo jednoznačně jasné směřování centra. Jedním z možných vzorů byl polský Institut knihy, který zajišťuje pobídky a programy pro polskou literaturu doma i v zahraničí. Vzhledem k rozpočtu a počtu zaměstnanců se ale velmi rychle vykrystalizovala identita ČLC jako státní literární agentury exportního typu. Pokud nedojde k navýšení rozpočtu a úvazků, s čímž nyní nelze počítat, byla by snaha o zřízení domácí sekce na úkor aktuálního fungování. V tomto bodě tedy ideálu koncepce z roku 2017 teď skutečně nelze vyhovět.    Co vám osobně přinesly dva roky strávené v čele ČLC? Spoustu zkušeností, jež všechny v tuhle chvíli asi ještě neumím pojmenovat a zhodnotit. Co mě napadá jako první: řadu skvělých kolegyň a kolegů, vědomí toho, že administrativní zátěž státních institucí nestojí v cestě realizaci skvělých věcí, je-li k nim dobrá vůle a počítá-li člověk s tím, že udělat něco ve státní sféře je nejméně třikrát pomalejší proces než v nestátním sektoru. Poznání, že prostředí, kde platí zákony Jante (deset přikázání formulovaných norským spisovatelem Akselem Sandemosem a poprvé publikovaných roku 1933 v jeho knize Uprchlík kříží svou stopu; pozn. red.) a chybí dialog, mi úplně nesvědčí i to, že přísně hierarchizované řízení a motivace stresem jsou dlouhodobě neefektivní. Utvrzení v tom, že profesionalita a empatie vůči těm, jimž má být služba nějaké instituce určena, je základem jejího dobrého fungování. Poznání, že racionalita a objektivní zdůvodňování jsou často jen rétorikou emocí... atd. A v neposlední řadě vlastně radost z toho, že ČLC už není jen abstraktní záměr, ale velmi konkrétní činitel v literárním provozu.  {/mprestriction}  Ondřej Buddeus (*1984) je básník, překladatel, redaktor, editor, někdejší šéfredaktor literárního časopisu Psí víno a dlouholetý kulturní organizátor. Absolvoval skandinavistiku (norština) a překladatelství (němčina), pobýval na zahraničních stážích především v Norsku a Německu. Spolupracoval s řadou kulturních organizací v ČR a napříč Evropou. Za svou debutovou sbírku 55 007 znaků včetně mezer (2011) obdržel Cenu Jiřího Ortena. Dále je mj. autorem básnických sbírek Rorýsy (2012) a Zóna (2016) či spoluautorem knihy pro děti Hlava v hlavě (s Davidem Böhmem, 2013), oceněné ve své kategorii cenou Magnesia Litera, Zlatou stuhou i cenou pro Nejkrásnější české knihy roku. Od jara 2017 do léta 2019 byl vedoucím nově založeného Českého literárního centra.

Čas načtení: 2019-07-15 04:31:32

Raději o tom nemluvit na veřejnosti aneb Zamyšlení nad současným stavem migrační otázky

Konflikt, který se rozpoutal mezi italskou vládou a neziskovými organizacemi, jež chtějí se svými loděmi přistávat v jihoitalských přístavech a vykládat tam na pevninu běžence, vedl v německojazyčném prostoru k dost silné rezonanci. Kapitánky lodi Sea Watch 3 se hlasitě zastali spolkový prezident Steinmeier i ministr zahraničí Maas (Sea Watch kritizuje jeho výroky jako prázdné). S italským ministrem vnitra Salvinim to nikterak nepohnulo a k Němcům už se nevyjadřuje (nebo jsem to nezaznamenal); jeho momentálním terčem je město Paříž, které se kapitánku rozhodlo vyznamenat. Poslední kolo vnitroněmeckých debat se rozpoutalo v sobotu, kdy spolkový ministr zahraničí Heiko Maas ohlásil novou iniciativu: Německo bude vyjednávat s jinými ochotnými státy o mechanismu pro rozdělování běženců, a samo je ochotno sehrát roli předvoje (Vorreiter), který bude garantovat přebírání pevného kontingentu (neřekl ovšem, zda to znamená pevný počet nebo pevné procento – dost podstatný rozdíl). Je pravděpodobné, že Maasův návrh se bude probírat na čtvrtečním zasedání ministrů spravedlnosti a vnitra zemí EU v Helsinkách. Reakce jsou, jako vždycky, různé. Bývalý rakouský kancléř Sebastian Kurz, na kterého v září čekají předčasné volby (momentálně úřaduje v Rakousku přechodná, politicky neutrální vláda), se hlásí k principu, že záchrana na moři se nesmí rovnat jízdence do střední Evropy. Na Maasův návrh zareagoval odmítavě: „Rozdělování migrantů v Evropě selhalo. Bavíme se znovu o myšlenkách roku 2015, které se ukázaly být nerealizovatelné. Momentálně je daleko důležitější sebrat pašerákům lidí jejich obchodní model.“ (Kurzova ÖVP má velmi slušné vyhlídky volby vyhrát, ostatní strany za ní v průzkumech těžce zaostávají.) Šéf opoziční německé FDP Christian Lindner zastává názor podobný Kurzovu: záchranná činnost na moři nesmí představovat způsob, jak se dostat do Evropy, to by nahrávalo pašerákům lidí. Požaduje záchytné tábory v severní Africe. (Co se týče myšlenek minulosti, mám pocit, že poprvé jsem o návrhu zřídit záchytné tábory v severní Africe slyšel asi v roce 2004. Přesně už si to nepamatuji, ale bylo to dávno, předávno. Moc se nedivím, že se do toho tamním vládám nechce.) Naproti tomu starosta města Rostocku Roland Methling považuje současný stav za „bankrot Evropy“ a v delším rozhovoru pro Die Welt říká, že jeho město Rostock by mohlo přijmout kdykoliv třeba dvacet tisíc uprchlíků – jako každé německé město, dodává. (Rostock má 200 000 obyvatel.) Jelikož se ale podle Methlinga má o problém starat celá Evropa, měl by podle něj spolkový ministr vnitra Horst Seehofer pohrozit demisí, neprosadí-li Německo co nejdříve regulaci na úrovni celé EU. Dále navrhuje, aby německé obce a spolkové země přispívaly povinně 5-10 procenty svého rozpočtu na rozvojovou pomoc ve třetím světě. Ale za vůbec nejzajímavější považuji osobně reakci místopředsedy poslanecké frakce CDU Thorstena Freie, z níž jsem si půjčil první část titulku dnešního článku.  Dovolím si jej ocitovat: „V zásadě podporujeme stanovisko spolkové vlády. Jsou ale věci, které by se měly udělat, ale raději o nich nemluvit na veřejnosti – a vytvoření mechanismu pro rozdělování lidí zachráněných na moři mezi členské státy mezi ně zajisté patří.“ No to je úžasná myšlenka, pravím já. Tento model politiky, kdy se o docela zásadních záměrech raději „nemluví na veřejnosti“, dokud nejsou upečeny, mám rád zhruba stejně jako extrakci zubu moudrosti. Pokud jde o podněcování sklonů k paranoii mezi voliči, asi to nejde dělat líp. Nicméně v praxi si neumím představit, jak by to v tomto případě vůbec mělo fungovat. Vyjednávat mezi skoro třicítkou členských států EU, jejichž vlády zaujímají ve věci azylu a migrace nekompatibilní stanoviska, a utajit to před veřejností? To je zhruba stejně reálné, jako utajit před paní učitelkou, že Anička ve druhé lavici si počurala štrample. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Nechce se mi věřit, že v roce 2019 by jakýkoliv přerozdělovací mechanismus měl větší vyhlídky než v roce 2015. Protipóly v Evropě se mezitím spíš vzdálily a „zacementovaly“ na svých pozicích. Nelze si nevzpomenout na citát od Alberta Einsteina, který řekl, že definice šílenství je dělat stále ty samé věci a očekávat jiné výsledky. Proč se tak tedy stále znovu děje? Myslím si, že je to důsledek skutečnosti, že po spolkových volbách roku 2017 vznikla nakonec v Berlíně znovu nepříliš oblíbená, ale numericky funkční velká koalice mezi CDU/CSU a SPD. Neobmění-li se politici samotní, těžko od nich očekávat, že by přišli s novými myšlenkami. Obměna po německu by ale mohla vypadat zcela jinak, než si občas mí čtenáři myslí. Nerad vás děsím, ale podle nedělního průzkumu by z příštích voleb mohla velmi těsně vyjít většina pro zeleno-rudo-rudou koalici. A to bychom teprve viděli zajímavé iniciativy, přátelé. Myšlenka na to, být Vorreiterem Evropy či celého světa, je zvlášť u německých Zelených hodně zakořeněná.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-02-29 05:00:00

„Tužka místo pantu.“ Hrad řeší reklamaci zakázky na stovky oken z éry Mynáře

Hrad reklamuje stamilionovou zakázku na opravu jižního křídla, v němž úřaduje i prezident Pavel. Po pracích provedených v éře kancléře Vratislava Mynáře totiž zůstaly závažné závady, které tehdejší vedení Hradu neřešilo.

Čas načtení: 2024-03-01 16:22:49

První rok městské pětikoalice: Praha začíná opět stagnovat

Pražská radnice pod vedením Bohuslava Svobody úřaduje už rok. A zatím to vypadá, že jejím programem bude především stagnace, nebo přímo návrat ke „starým“ pořádkům. Trpí sociální agenda, doprava i školství. Od primátora slyšíme jen výmluvy.

Čas načtení: 2024-03-22 14:36:07

Žilinka kritizuje progresívcov za bezprecedentný útok v kauze Rozuzlenie, o exšéfovi SIS Pčolinskom nikdy nerozhodoval

22.3.2024 (SITA.sk) - Tvrdenie Progresívneho Slovenska, že „Maroš Žilinka opäť úraduje v prospech mocných.....

Čas načtení: 2024-03-24 13:40:00

ŽIVĚ: Cyklistický závod Gent–Wevelgem

Belgie ožívá tradičním závodem Gent–Wevelgem. Závodníci se dopoledne vydali na trať dlouhou 253 kilometrů od Meninské brány v Yprech a jako obvykle na flanderských polích úřaduje vítr. V pelotonu jsou i dva Češi Josef Černý a Petr Kelemen. Po pádu musel odstoupit Jan Tratnik. Ke slovu se dostávají, jak se stalo v posledních letech dobrou tradicí, také ženy. Přímý přenos vysílá ČT sport, klání žen sledujte od 15:55 na ČT sport Plus.

Čas načtení: 2024-04-20 15:48:15

Studené počasí nyní vyvrcholí. Předpověď ranních mrazů

Ve střední Evropě úřaduje studené proudění. Teplota je asi 6 °C pod dlouhodobým průměrem a na to skutečně nejsme zvyklí. Studené proudění nyní vyvrcholí. A to znamená bohužel i ranní mrazy . Mohou se objevit v neděli, v pondělí i úterý.

Čas načtení: 2024-04-23 17:25:00

Čaputová: Východné Slovensko je špecifické a nesmierne životaschopné

Tento týždeň úraduje z druhého najväčšieho mesta Slovenska v rámci výkonu svojho mandátu poslednýkrát.

Čas načtení: 2024-05-14 11:00:00

Velvyslanec v Moskvě se ujme úřadu v dohledné době, nastínil prezident Pavel

Česká ambasáda v Moskvě je bez hlavy. Ambasador Vítězslav Pivoňka sice v Rusku už téměř dva roky nepůsobí, ale teprve nyní ho vláda Petra Fialy odvolala. Naopak v Praze stále úřaduje ruský velvyslanec Alexandr Zmejevskij. Kdy se tento nepoměr změní?

Čas načtení: 2024-05-14 11:00:00

Velvyslanec v Moskvě se ujme úřadu v dohledné době, nastínil prezident Pavel

Česká ambasáda v Moskvě je bez hlavy. Ambasador Vítězslav Pivoňka sice v Rusku už téměř dva roky nepůsobí, ale teprve nyní ho vláda Petra Fialy odvolala. Naopak v Praze stále úřaduje ruský velvyslanec Alexandr Zmejevskij. Kdy se tento nepoměr změní?

Čas načtení: 2024-06-19 18:00:00

Vládní kabinet z Brna. Nevděčná práce v nemilovaném městě

Čistě strukturálně je vládnoucí kabinet sborem učitelů z Brna. O tom, že většině z nich metropole nepřirostla k srdci, vypovídá jejich rozvrh. Naposledy byl na tapetě ministr školství Mikuláš Bek, který rád úřaduje v intervalu úterý–čtvrtek.

Čas načtení: 2024-06-23 10:00:00

Kdo jsou Putinovi kostlivci? Od začátku války podezřele zemřelo 25 vlivných Rusů. Prigožin byl jen další v řadě

Západní novináři a politici přicházejí opakovaně se spekulacemi, zda není Vladimir Putin nemocný a zda to nemůže změnit situaci v zemi. Mezitím ale v Rusku dál za podezřelých okolností umírají důležití lidé, zatímco Putin úřaduje dál. Zda některé lidi nechává likvidovat přímo Putin, nebo je to práce jeho tajných služeb, či se jednalo o náhody, o tom se můžeme pouze dohadovat. Některé mají ale na svědomí i ukrajinské tajné služby. Tak či tak je seznam těchto osob od začátku války na Ukrajině už poměrně dlouhý. Může se jednat o stovky lidí. Vybrali jsme z něj 25 jmen. Jevgenij Prigožin, který zemřel v havarovaném letadle a v červnu loňského roku vedl podivný puč proti Putinovi, byl pouze jedním z nich, i když nejdůležitější.

Čas načtení: 2024-06-29 08:01:37

Počasí: Vedra vrcholí. V neděli přijdou velmi silné bouřky

Ve střední Evropě úřaduje horké a velmi vlhké počasí . Víkend je a bude nejteplejší z celého období. Teplota v nejnižších polohách vystoupá až na 35 °C . Nejčastěji pak bude kolem 32 °C. V sobotu a neděli pozor na tyto velmi vysoké teploty.

Čas načtení: 2024-07-04 09:12:00

Nechává za sebou jen spoušť. Hurikán Beryl pustoší vše, zemřelo osm lidí

Hurikán Beryl úřaduje v Karibiku a momentálně postupuje jeho západní částí a měl by zasáhnout Kajmanské ostrovy, mexický poloostrov Yucatan a později pobřeží Texasu. Meteorologové ale očekávají, že by mohl oslabit na tropickou bouři.

Čas načtení: 2024-07-22 18:58:20

Počasí: Mírné ochlazení. O víkendu ale zase bude nad 30 °C

Ve střední Evropě úřaduje studená fronta. Od západu se mírně ochlazuje. Původně to vypadalo, že fronta bude ráznější, bouřky silnější a ochlazení citelnější. Nakonec to vypadá, že teploty nepůjdou pod 20 °C ani ve středních polohách.

Čas načtení: 2024-07-30 16:10:00

Těsně pod okny Scholze: Hromadná rvačka. Po ní čtyři Afghánci na zemi

V těsné blízkosti německého kancléřství, v němž úřaduje Olaf Scholz, došlo v nedávné době ke krvavému incidentu s nožem. Zůstali po něm 4 zranění Afghánci. Šlo o incident, do něhož bylo zapleteno až 12 mužů.

Čas načtení: 2024-08-06 14:54:06

Ozdobou Liberce je už 400 let, ale až teď mu patří. Místní zámek čeká velká oprava

V noci tu pravděpodobně úřaduje Kateřina z Redernu, nachází se zde zhruba čtyři sta krásných lustrů a v místní kapli by se v budoucnu mohly konat svatby. Řeč je o libereckém zámku, který je nově poprvé v historii v majetku města.