EUR 25,145 
|| 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || Dinosauři patrně osídlili severní polokouli o miliony let dříve, než se dosud paleontologové domnívali. Naznačují to zhruba 230 milionů let staré zkameněliny, které jsou prakticky stejně tak staré jako nejdávnější nálezy dinosaurů jižních oblastí tehdejší pevniny. Jen několik fosilních fragmentů malého tvora objeveného tisíce kilometrů severně od jeho současníků tak otřáslo chápáním globální historie dinosaurů.
Čas načtení: 2025-01-12 05:59:00
Dinosauři patrně osídlili severní polokouli mnohem dříve, než se myslelo
Madison (USA) - Dinosauři patrně osídlili severní polokouli o miliony let dříve, než se dosud vědci domnívali. Naznačují to přibližně 230 milionů let staré fosilie, které jsou téměř tak staré, jako...
\nČas načtení: 2025-01-12 18:59:00
Dinosauři patrně osídlili severní polokouli mnohem dříve, než se myslelo
Dinosauři patrně osídlili severní polokouli o miliony let dříve, než se dosud vědci domnívali. Naznačují to přibližně 230 milionů let staré fosilie, které jsou téměř tak staré, jako nejdávnější nálezy dinosaurů jižních oblastí tehdejší pevniny. Uvádí to tým z Wisconsinské univerzity v americkém Madisonu (UW-Madison) v nové studii.
\nČas načtení: 2025-01-13 10:39:39
„Kuře s dlouhým ocasem“. Dinosauři zřejmě osídlili sever dříve, než se myslelo
Dinosauři zřejmě osídlili severní polokouli o celé miliony let dříve, než se až dosud vědci domnívali. Naznačují to přibližně 230 milionů let staré fosilie, které jsou téměř tak staré, jako nejdávnější nálezy dinosaurů jižních oblastí tehdejší pevniny. Uvádí to tým z Wisconsinské univerzity v americkém Madisonu (UW-Madison) v nové studii.
\nČas načtení: 2025-01-22 16:53:08
Dinosauři osídlili severní polokouli mnohem dříve, než si vědci mysleli
Dinosauři patrně osídlili severní polokouli o miliony let dříve, než se dosud paleontologové domnívali. Naznačují to zhruba 230 milionů let staré zkameněliny, které jsou prakticky stejně tak staré jako nejdávnější nálezy dinosaurů jižních oblastí tehdejší pevniny. Jen několik fosilních fragmentů malého tvora objeveného tisíce kilometrů severně od jeho současníků tak otřáslo chápáním globální historie dinosaurů.
\nČas načtení: 2024-06-26 14:04:39
Víte, jak vypadal dinosauří zadek
TLDR: Dinosauři fascinují vědce již desítky let, přesto je ale stále spousta věcí, které o nich nevíme. Dlouho jsme například The post Víte, jak vypadal dinosauří zadek appeared first on VĚDÁTOR.
Čas načtení: 2024-08-05 12:51:23
Víte o dinosaurech úplně všechno? Omyl! [Drobek]
Dinosauři už vyhynuli. Omyl! Všichni dinosauři byli obrovští. Omyl! Dinosauři dokázali řvát. Omyl!Myslíte si, že už víte všechno, co se dá o dinosaurech vědět? Byli zlověstní, zelení a ne moc chytří, že?
Čas načtení: 2024-11-06 00:38:12
Amber Isle – dinosauří vesnička plná pracantů
Amber Isle je simulační RPG od studia Ambertail Games vydaná ve spolupráci se společností Team17. V této hře se hráči vracejí daleko v čase, do období, kdy svět obývali dinosauři a další pravěká stvoření. Článek Amber Isle – dinosauří vesnička plná pracantů se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.
Čas načtení: 2024-02-16 07:34:00
Suchozemské velryby: Existovali dinosauři těžší než největší kytovci?
Paleontolog se zamýšlí nad tím, zda existovali dinosauři těžší než největší kytovci. Dinosauři z Colorada sice zůstávají záhadou. Ale jestli se potvrdí předpokládaná hmotnost indického titána Bruhathkayosaura, bude to stejně těžká váha jako dvacet dospělých samců slona afrického!
Čas načtení: 2024-04-29 15:20:20
Hledej a objevuj - Dinosauři [Kasandra / Sun]
Hledej a objevuj - Dinosauři - Najdi a spočítej kolik jich je.Krásná kniha plná hledání a překvapení. XL hledací kniha.Vítejte na dobrodružné cestě do pravěku. Přenesli jste se do doby kdy naši Zemi ovládali DINOSAUŘI. Od této chvíle mu
Čas načtení: 2024-05-14 10:00:30
Jak chytrý byl T. rex? Jako dnešní opice, nebo spíš krokodýl?
Už v 70. letech 20. století se většina vědců shodla na tom, že Tyrannosaurus rex byl pravděpodobně stejně chytrý jako moderní plazi. V loňském roce však přišla brazilská neurovědkyně Suzana Herculano-Houzelová s tvrzením, že dinosauři byli chytří spíše jako moderní opice. Kde je pravda? Ke studiu mozku dávno vyhynulých zvířat, jako jsou dinosauři, používají vědci
Čas načtení: 2024-05-23 00:00:00
Paleontolog: Dinosauři byli chytří jako opice. Stavěli pasti, předávali si kulturu
Paleontolog Štěpán Pícha je odborným garantem Dinosauria Museum Prague. Plochu o velikosti menšího fotbalového hřiště poblíž pražského letiště postupně proměňuje v Jurský park. Podle jeho slov se dinosaura nejspíš nikdy nepodaří naklonovat a také se asi nikdy nedozvíme, jak býložraví dinosauři trávili půl tuny žrádla, kterou dokázali spořádat. „Dinosauří vejce byla velká asi jako pěst, mnohem menší, než si lidé myslí,“ vypráví.
Čas načtení: 2024-06-13 12:15:05
Uč se a hraj si - Dinosauři [Sun]
Uč se a hraj si -Dinosauři - Procvičujeme paměť - 52 Výukových karet Uč se a hraj si. Dinosauři - procvičujeme paměť - zábavný způsob jak si naši nejmenší mohou procvičit paměť a soustředění a ještě poznat různé dinosaury.
Čas načtení: 2024-09-02 11:59:29
Stopy na dvou kontinentech. Vědci našli stejné dinosauří otisky v Africe i Americe
Američtí paleontologové zřejmě objevili místo, kterým přecházeli dinosauři těsně předtím, než se od sebe oddělily Amerika a Afrika. Stejné dinosauří stopy se totiž našly na obou místech kontinentů.
Čas načtení: 2024-10-03 15:00:46
Epic se chystá rozdávat hry na mobily, první bude oceňovaná dinosauří akce
Herní firma Epic se chystá rozšířit možnosti svého Epic Games Store Na mobilních platformách bude rozdávat hry zdarma, stejně jako na počítačích První hry Ark: Ultimate Mobile Edition bychom se měli dočkat ještě letos Herní obchod Epic Games Store jistě zná každý hráč především z jednoho důvodu – svůj úspěch tato platforma založila na pravidelném rozdávání her zdarma, přičemž se nejedná jen o nezávislé a hůře prodávané tituly, ale také o špičkové hry, mezi kterými nechybělo například GTA V, Alien: Isolation nebo třeba kompletní série Borderlands. Nyní chce Epic svůj úspěch zopakovat, avšak tentokrát se zaměří na mobilní platformy, jako je iOS a Android. Přečtěte si celý článek Epic se chystá rozdávat hry na mobily, první bude oceňovaná dinosauří akce
Čas načtení: 2024-10-16 12:55:03
Herbivoři - desková hra [MNKY]
V době, kdy naši planetu obývali dinosauři, znamenal život neustálý boj o přežití. Býložraví dinosauři (herbivoři) soupeřili s ostatními býložravci a masožravým tvorům (karnivorům) se mohli buď vyhýbat nebo s nimi bojovat.
Čas načtení: 2024-01-20 09:50:00
Meteor: Meteor o bahenních sopkách, sobím oku a stuhovém blesku
Poslechněte si:01:14 Jsou na Marsu bahenní sopky?12:22 Stavěli se dinosauři na zadní?19:53 Jak vypadá mozek? 25:38 Mají sobi „zimní“ oko?33:43 Jak vzniká stuhový blesk?43:08 Zachrání vysavače oxidu uhličitého klima?Hovoří geolog Petr Brož, paleontolog Vladimír Socha nebo fyzička Ivana Kolmašová. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek. Z knihy Petra Daniše Klima je příležitost čte Jan Kovařík.Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Čas načtení: 2024-02-08 13:29:17
Tlapková patrola – Dobrodružství s dinosaury [kolektiv / Egmont]
Tlapková patrola vyráží na dobrodružnou výpravu za dinosaury! Pomozte oblíbeným animovaným hrdinům zachránit ztracená dinosauří mláďata, seznamte se se zbrusu novým členem týmu Rexem a zjistěte, jak si neohrožená štěňata poradila s nebezpečným tyranosaurem.
Čas načtení:
Nic pro slabé povahy. Potápění s velkými bílými žraloky u Kapského města
Žraloci patří mezi nejstarší známé obratlovce na naší planetě. Jedná se o paryby, které se vyvinuly již ve starších prvohorách, tedy o mnoho milionů let dříve, než savci, nebo třeba dinosauři, kteří c
Čas načtení: 2017-01-29 17:32:23
10 neuvěřitelných zajímavosti o prahistorických tvorech a dinosaurech
V hloubi duše, jsme vděční za to, že prahistorické příšery vyhynuly před miliony let a nechaly nám tuto úžasnou planetu. Nicméně, některé objevené skutečnosti o dinosaurech v nás zanechávají pocit lítosti, že už vymřely. Dinosauři byly ve skutečnosti úžasní tvorové, kteří byli schopni předčit jakoukoliv naší představivost o nich. Tento článek vám přináší 10 zajímavosti o ...
Čas načtení: 2020-04-21 16:40:28
Vyšla nová dobrodružství profesora Challengera, hrdiny Doylova románu Ztracený svět
Nesnesitelný profesor George Edward Challenger se poprvé vynořil v Doylově výtečném románu Ztracený svět (1912). Další příběhy s tímto hrdinou už bohužel nedosahují kvalit prvního příběhu. V chronologickém pořadí jde o texty Jedovatý pás (1913), Země mlhy (1926), Když Země vykřikla (1928) a Muž, který chtěl rozložit svět (1929); ty poslední dva nyní společně vycházejí v překladu a s předmluvou Pavla Pecháčka pod poněkud banálním titulem Dobrodružství profesora Challengera. Novela Jedovatý pás česky naposledy vyšla poměrně nedávno, a to roku 2009 a pod titulem Příliv smrti. Velmi vzdáleně koresponduje i se současnou pandemií. Místo viru se ale jedná o jedovatý éter, do kterého planeta Zem vpluje za normálního oběhu okolo Slunce, přičemž pouze geniální Challenger to předvídá, zatímco akademická obec se mu vysměje podobně, jako když ve Ztraceném světě hlásal, že jsou na náhorní plošině Jižní Ameriky dinosauři. Výsměch bohužel není oprávněný a Conan Doyle nám už vzápětí předestře ve formě katastrofického příběhu konec světa. Vše možná líčí až moc rychle a už třetí kapitola se nazývá Zamoření. Následována je sekvencemi Dlouhé umírání, Mrtvý svět a Velké probuzení. „Co jsme si měli počít na tomto hřbitově světa?“ ptá se posléze autorovými ústy jeho hrdina-novinář, když prochází mrtvým Londýnem. „Mohl od úsvitu časů čelit takové otázce nějaký člověk? Je pravdou, že naše vlastní fyzické potřeby, a dokonce přepychové výdobytky byly pro budoucnost zajištěny. Mohli jsme brát ze zásob potravy, ze sklepů plných vína, ze všech pokladů umění. Byly naše, mohli jsme si je vzít. Ale měli jsme právo to udělat?“ „Vezměte vinný hrozen,“ říká Challenger druhům. „Je pokryt nekonečným množstvím škodlivých bacilů. Zahradník ho opláchne desinfekčním prostředkem. Namočí hrozen do jedu a bacily zničí. Podle mého názoru chce ten náš Zahradník s velkým Z namočit náš sluneční systém a lidský bacil s malou životností, který se vrtěl a svíjel na vnějším obvodu Země, bude v okamžení sterilizován a vymýcen.“ V dalším románu Země mlhy (1926) předvádí kritik materialismu Doyle i fenomén spiritismu, průběhy seancí a fungování médií. Dokonce i vědu ctící Challenger se ve finále stane přesvědčeným obhájcem vyvolávání duchů. V to věřil v posledních letech života po světové válce také naivní Conan Doyle, který roku 1926 dokonce zveřejnil Dějiny spiritismu a počínaje rokem 1918 (kdy vyšla Doylova kniha Život po smrti) taktéž čtrnáctero dalších prací s touto pofiderní tematikou. Kdo by to do tvůrce racionálního Sherlocka řekl, že?! Nyní vydaná Dobrodružství profesora Challengera shrnují poslední dvě profesorovy eskapády. V té nazvané Když Země vykřikla (tento nový překlad vyšel již roku 1992 v knižní antologii Nejmenší vesmír) odhalí, že je naše planeta živá. Rozhodne se to i dokázat, a to obrovským hlubinným artézským vrtem, který zeměkouli donutí ukončit mlčení. Námět je tedy fascinující, ale stejně jako byl Jedovatý pás ve svém finále poněkud příliš zkratkovitým a odbytě banálním (všichni domněle zemřelí se nakonec probudí, dodejme), jsou Země mlhy a novela Když Země vykřikla příběhy poněkud zdlouhavými. To ovšem nelze říct o vtipné povídce Muž, který chtěl rozložit svět. Naopak, je až příliš krátká. A jak si navíc každý čtenář všimne, v podstatě se jedná pouze o další z příběhů Sherlocka Holmese, neboť struktura textu zcela odpovídá jeho dobrodružstvím, a to včetně padouchovy poznámky věnované Challengerovi: „Vždy jsem slýchal, že jste ten poslední člověk na světě, který by se dal oklamat.“ Challenger tu jednoznačně figuruje na místě Sherlocka Holmese a místo profesora matematiky Moriartyho se v roli vraha šklebí zlovolný vynálezce z prostoru Sovětského svazu, který nejmenované mocnosti prodává svůj „Nemorův rozptylovač“. Je to naprosto děsivý a zneužitelný přístroj, respektive spíše „ochočená síla přírody“, podobající se elektrickému křeslu, které ovšem nepálí, ale rozkládá a zase skládá. Lidi, lodě, cokoli. Černě humornou pointu této science fiction však neprozrazujme. Sir Arthur Conan Doyle: Dobrodružství profesora Challengera. Překlad a předmluva Podivuhodný svět G. E. Challengera Pavel Pecháček. Ilustrace Miloslav Muškát. Ve společnosti Albatros Media vydalo nakladatelství CPress v Brně. 2020. 104 stran. „Pro čtenáře od 10 let.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-03-15 17:40:39
Nezábavný koronavirus – nezabavitelná kultura
„Ten virus mě děsí,“ řekla. „I mě, Věro. Víš co? Tak mu říkejme KORO-NARO-VIRUS. Zesměšníme jeho jméno, celá věc se odlehčí.“ „Věc? Tys řekl VĚC? Ale virus je NEVIDITELNÝ. A jestli putuje volně ovzduším, jak o té tvé VĚCI spekuloval i jeden přední badatel (když bil na poplach), jsme ztraceni! Vymřeme jako dinosauři. Anebo aspoň částečně. Nelíbí se mi to! Vždyť... I sama Angelína Merkelová řekla, že pouze v Německu ta tvá neviditelná VĚC nakazí sedmdesát procent občanů. Hrůza. Hrůza. Hrůza; a ne jen nějaká filmová. Třesu se jako ratlík. Jdu na záchod. A řekni sám, neřekla to snad, ta naše Angelína?“ „Angela, miláčku. Angela. Ale jo, to povídala. Hm, jenže mi pověz ty: Jaké má ta dáma povolání?“ „Politička?“ „Přesně. No a já se, Viro (tedy Věro), ptám: Jaká a která musí být hlavní vlastnost političky?“ „Pravdomluvnost, věrozvěste?“ „Naopak. Diplomatičnost. Ne přímo prolhanost, ale zdravá prohnanost, ty virozvěstko. A tak řečená Angelina je jak diplomat, tak mazaná všemi mastmi.“ „Ale fuj, to nepovídej. Mazaná? Proč si to myslíš?“ „Přece je to jasné jako smrt. Když tohle řekne, všichni cizinci si to s migrací do Evropy hned ještě jednou rozmyslí. Roku 2015 je prakticky pozvala a touto hláškou to zase napravila. Ne? Jinou věcí samo sebou bude, že se postupně třeba opravdu nakazí hodně lidí. A přece to ještě neznamená, že se zase neuzdravíme. Že si právě tím těla nezbudují proti KORO-NARO-VIRU patřičnou imunitu. To mě víc irituje, že zavřeli multikina. Skoro se bojím, aby některá nezkrachovala. Co jednou zavřeš... Co jednou zakážeš... A ne že by mi kinaři platili za reklamu, ale víš sama, že jsme tam chodili a viděli vždy poutavý film, který nás vtáhl dovnitř do sebe, a když nás opět vyplivl (vzpomínáš?), my ven do světa vyšli odreagovaní a vnímali reálné starosti a úzkosti v jiném světle. V úplně jiném. A to redukcí kin lidem sebrali, přičemž ministr zdravotnictví dokonce pohrdlivě hovořil o celkem očekávatelném triku realizovaném na chvíli v pokladnách těch kin, než je zavřeli docela.“ „Vidíš, o tom ani nevím. Něco kradli? Oč šlo?“ „Nic nekradli, samozřejmě, a samo sebou by tě stejná finta napadla taky. Jako každého. Prodávali lístky dál, ale jen do počtu sto. V době, kdy ještě byla povolena shromáždění do sta lidí, no, a když vláda omezila shluky na pouhých třicet osob, v řetězcích kin by samo sebou s úplným klidem prodávali dál, i když jen do třiceti míst v sále. Co je na tom špatného? Normální kapitalismus!“ „Ale je pravda, že i mezi třicítkou čumilů může sedět jediný bacilonosič, nemyslíš?“ řekla Věra. „Ale jo. Může. Nakonec se zavíráním kin souhlasím a vládě dávám za pravdu, ale taky si přece pamatujeme, jak probíhaly ty naše návštěvy filmových představení, ne?“ Neodpověděla. Ale oba jsme to viděli před vnitřním zrakem. A jak to fungovalo? Ve frontě na lístky jsme samozřejmě nikdy nestáli a objednávali místa v sále „na kraj do vzadu“ přes internet. A když jsme pak vstoupili do sálu, pokaždé byl takřka prázdný. Usadili jsme se a čekali, kdo přijde, protože nic naplat, sledovat film pouze ve dvou, to můžeme i doma u televize, že, zatímco do kina člověk někdy chodí taky proto, aby SDÍLEL emoce s někým úplně cizím, koho ještě nikdy předtím nepotkal. Nejspíš už ani nepotká. A jistě, ten člověk může být bacilonosič, ale do multikin chodí dnes tak málo lidí, že dotyčný stejně bude celé dvě hodiny SDÍLET emoce na úplně opačném konci sálu. A jinak nikde nikdo. Ó, jak se multikina mohou uživit? Netuším! A teď navíc ta rána. „A co vlastně zrovna dávali?“ zeptala se Věra. „Které filmové trháky to postihlo?“ „Nejvíc?“ Zamyslel jsem se, načež povídám: „Například film 1917. A horor Neviditelný.“ „Ale lidi, které to zajímá, si je stejně opatří jinak.“ „To jo. Na druhou stranu...“ Napadlo mě, že kdyby se kina nezavřela, minimálně zmíněné dva snímky výtečně korespondují s aktuální krizí. Odreagovávali by lidi. Přefiltrovávali emoce. Anebo si to nemyslíte? Ve filmu 1917 vidíme Evropu těsně před atakem slavné španělské chřipky. Vidíme brutální válku v zákopech a čas před sto lety, kdy se prvně začaly užívat smrtící plyny. Kolik mladých tenkrát zemřelo, kolik jejich žen si vzala po válce chřipka! Nebylo by od věci ten film teď vidět! Ale je „zabaven“. A Neviditelný? Jde sice o volnou adaptaci klasické novely Herberta George Wellse, ale všechno v příběhu je natolik změněno, že se stal velmi dobrou alegorií na atak KORO-NARO-VIRU, chcete-li koronaviru. Jak to? I virus je neviditelný a vy nevíte, odkud udeří. Je možná pravda, že virus nezvedne ze stolu nůž a nepodřízne vám krk, jako to opakovaně vidíme ve filmu Neviditelný (v USA přístupném dětem do osmnácti let pouze v doprovodu dospělých), ale sám virus je záludným nožem. Ač ne pod krkem, ač rovnou V KRKU. A pochopíte-li z Neviditelného obludnou moc titulního miliardáře, který je neustále za patami vlastní ex-manželce, již brutálním vražděním totálně dehonestuje a kompromituje, spadne z vás během dvou hodin valná část úzkosti ze STEJNĚ NEVIDITELNÉ MOCI a NEMOCI, za jejímž rozšířením se, věřme a doufejme, žádní miliardáři nevyskytují. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-07-27 09:52:37
Hana Pachtová: Život a doba gaunera. Na klepadle (ukázka z knihy)
Zákaz prodeje dětem do 18 let i jejich rodičům. Vyprávění chlápka, co se sice narodil do důstojné katolické rodiny, ale... Narodil se také jako nádoba na pocit svobody. Ještě než prošel pubertou, začal on i jeho okolí chápat, že tohle nebude drncání na pouťovym koníkovi. Spíš šílená jízda z klece, co vás ale umí dostat i do šuplíku (tak on říká vězení). V patnácti začal kvůli svobodě vekslovat a vydělávat první socialistické bony, aby si už tenkrát koupil saaba i s řidičem. V sedmnácti prvně seděl v Polsku za pokus o nedovolené opuštění republiky. Pak už si letěl ke hvězdám. Ukázka z knihy: V deset na klepadle Béďa věděl, že je dobrý se mě držet. Řekli jsme si, že zdrhneme. Do mluvili jsme se jasně: když bude někdo z nás připravenej, sedne si v deset na klepadlo. Jak se tam sejdeme, jdeme na vlak. Když jsem se vrátil po dvaceti letech, nějak jsem si přes to sídliště zkracoval cestu. Najednou čumím, že to klepadlo tam furt je. Klepadlo jo, Béďa ne. I když Béďu jsem od naší první cesty za svobodou oslovoval Frede, podle Freda Flocka, ať Béďa, nebo Fred…zpronevěřil se svojí zásadě držet se mě a ztratil se někde v Americe. Už z porevolučního Československa jsem mu tenkrát volal od jeho táty. Že mu zaplatím letenku a všechno, co potřebuje, ať přijede. Jeho táta ho chtěl taky vidět. Ale nepřijel. Předmluva Píše se rok dva tisíce. Asunción je jediný město v Paraguayi s luxusním hotelem. Sedím v pohodlným koženým křesle hotelovýho loby a koukám na zaparkovanej Rolls-Royce někdy z roku šedesát, pěkně nabroušenej dráp dekadence. K němu pomalu míří stařičkej elegán ve slamáku. Mohl se narodit na přelomu dvacátých a třicátých let dvacátýho století. Ptám se pingla, jestli neví, co je to za pohádkovýho dědu. Dozvídám se, že dědeček je z pohádky o Al Caponeovi a že už je padesát let v Paraguayi, kterou nemůže opustit. Mafián, co začínal u Al Capona, a ocitnul se tak na černých listinách všude možně. Věděl jsem, že Paraguay nevydává ani za vraždy. Křeslo, kde jsem seděl, patřilo dědečkovi, stejně jako hotel, stejně jako golfový hřiště nebo tenisový kurty, na kterých pár let po tom hrál proti Paraguayi českej mančaft Davis Cup. Taky tu čekám na limuzínu. Musí mě odvézt k policejnímu prezidentovi, aby si ode mě koupil zbraně pro státní paraguayskou policii. Z klimatizovanýho auta jsem vylez do padesátistupňovýho pekla. Na ulici nevidím nikoho. Jedinej blázen, co se tu poflakuje, jsem já. Slunce by v tuh le hodinu vysušilo nejspíš i čerta. Přežily akorát všudypřítomný mouchy. Vkročil jsem do státního neklimatizovanýho baráku bez výtahu. Prezident seděl v pátým patře. Peklo v kvádru a kravatě propuklo naplno už v prvním patře. Dofuněl jsem ale do pátýho. Otevřu ten jeho kancl a dejchne na mě arktickej vzduch protekční klimatizace. Sednu si propocenej ke stolu a hadry, co mám na sobě, zamrznou do jednoho kusu ledu. Načež se dovídám, že stát na zboží, co si u mě objednal, nemá prachy. Za ubohý tři miliony dolarů mu můžu nabídnout akorát tak jetý obušky na rozhánění demonstrantů. Nasraně odcházím ohřát se zpátky do pekla, a dokonce přikazuju šoférovi vypnout klimatizaci. Tím pro mě obchody v Paraguayi končej. Komu to píšu? Válím se u bazénu a cvičím místní číšníky, protože to žádný číšníci nejsou. Jsou to spíš zemědělci navlečený do kvádra. Lidi na ně z lehátek marně mávaj, různě gestikulujou a pokřikujou, všechno marný. Chlápci v kvádrech si seděj v chládku, čuměj a evidentně postrádaj motivaci, zatímco mně dochází pití. Hodím s nimi řeč. Kdo přijde, když zvednu ruku, a dotáhne to tak daleko, že budu mít svoje pití, dostane dolar. Zoufalý mávání ostatních hostů považujou dál za rozcvičku. Ale já si od tý chvíle nemůžu ani hrábnout bezelstně do vlasů, aby nepřiběhli minimálně dva. Vyjádřím teda vůči nim ještě svoji výtku ohledně hygieny. A pak už, když mi to pití nosej, do něj ani nestrkaj prsty. Popíjím ve stínu u bazénu, nechce se mi koupat, nechce se mi v tom vedru, jako nikomu tady, nic. Myslím na dědu ve slamáčku. Nosí si před mýma očima v sobě příběhy, který neznám. Štve mě to. Neměl bych asi podobně jednou štvát svoje kluky. Nenechám je v hluboký nevědomosti. Chci, aby věděli, kdo je jejich drahej tatínek. Napíšu to. GATE 3 Leccos se o mně povídá. Ale třeba tahle letištní historka je pravdivá. Nava-zuje na jedno moje berlínsko-hamburský období. Ne, že bych chtěl něco tajit. Jen se tou dobou nedělo nic významnýho. Krom toho, že jsem strávil dost měsíců ve špitále. Do vyprávění jsem ho teda nezahrnul. Potkali se cestou u GATE 3 dva dobře oblečení gentlemani. Po zdvořilostních frázích pronesených Hoch Deutsch se první zeptal druhého, odkud je. „Jsem z Prahy.“ „Já z Berlína.“ Odpověděl první na nepoloženou otázku. „Tam jsem taky bydlel.“ „Kde?“ Druhý vysloví jméno čtvrti. „Odtud pocházím! Kdy jste tam bydlel?“ Zeptal se Pražana. „Do toho požáru. Pak už ne.“ „Tam hořelo pouze před třiceti lety.“ Svraští obočí při vzpomínce. „Tenkrát tam podpálili bordel.“ Na Hoch Deutsch při tom slově zapomněl. Oba chvíli mlčí. Berlíňan pokračuje. Ale Hoch Deutsch zůstala kdesi vzadu. „Lidi uhořeli. Akorát majitel měl koule. Ten cvok skočil z posledního patra. Rozlámal si snad všechny kosti v nohách. Doplazil se po břiše přes ulici a dokázal se vyškrábat na zvonek u naší branky do zahrady.“ „Hmmm.“ Kýve hlavou ten z Prahy. „Vy to víte?“ Překvapeně se ptá Berlíňan. „Hmmm. To jsem byl já.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} Dětství Říkaj o mně, že jsem prožil víc životů. Nejsem žádná kočka. Ale někdy se už fakt cítím jako unavenej zjizvenej kocour. Narodil jsem se léta páně 1955 v komunistickým Československu. Jestli se teď nějakej pitomec ptá, zda se tou dobou promenádovali po Václaváku dinosauři, odpovídám, že si je nepamatuju. Byl jsem novorozenec. Takže znova. Narodil jsem se roku 1955 v komunistický Praze do starý katolický rodiny. Jako pátý a poslední dítě, benjamínek pro radost svojí mamince. Prvních pár let jsem funkci domácího štěstíčka zřejmě i plnil. Blonďatý kadeře rozkošnýho kloučka s blankytně modrými očičky rostly tam, kam chtěla moje maminka. A ostříhaly se, když moje maminka řekla. Miloval jsem ji. Byla drobná blondýna. V uších nosila opravdový perly po babičce a držení jejího těla naznačovalo, co si myslí o tom, že by světu měla vládnout dělnická třída. Láskyplně pečovala o svoje růže a vůbec všechny kytky. Ve špatných časech je stříhala a prodávala ve Strašnicích před krámem, aby pomohla rodinnému rozpočtu. Otec, stavební inženýr, živil pět hladových krků. Maso jsme mívali jen v neděli. Máslo nebo mléko mezi nás máma úzkostlivě dělila. Vůně těch prodaných kytek se nějak transformovala do jiných vůní v kuchyni. A zrovna v týhle její kuchyni se zřejmě zrodilo moje celoživotní nadšení pro dvě věci, který mi pak vždycky nějak šly. První byla transformace jedněch věcí na jiný věci. Když teda říkám věci, myslím něco ještě nehmotnějšího, než je vůně kytek. V životě jsem sice nečaroval, nechci si teda tahat kšandy, ale některý moje obchody by se daly k magii klidně přirovnat. A druhá moje vášeň získaná v tý kuchyni bylo jídlo. Smysl pro lahodnost, touha po nebi v hubě. Mám dojem, že číst jsem ještě neuměl, ale už jsem znal knížku, kterou měla máma věčně rozloženou na lince. Předčítala mi z ní, když vařila. Některým dětem se líbí pohádky, já hltal Magdalenu Dobromilu Rettigovou. Jasně, že tam byly věty, který máma považovala za nepřístupný a četla je buď smutně, nebo zrychleně. Třeba: „Do kamen hodíme kostku másla, abychom získali prudký oheň.“ Kostku másla měla pro celou rodinu na tejden a do kamen se ji házet nikdy nechystala. Náš dům, kterej, jako celou ulici, postavil táta, měl už tenkrát zavedenej plyn. (...) Hana Pachtová (*1971) se zprvu věnovala publicistice, v posledním desetiletí se soustředí na psaní prózy. Publikovala časopisecky (Intelektuál, Labyrint Revue, Tvar, Weles aj.) a na vlnách Českého rozhlasu; je zastoupena v antologii „současné české ženské povídky“ Ty, která píšeš (2008). Debutovala povídkovým souborem Bůh je pes (2005), na němž kritika ocenila jak výrazovou zralost, tak schopnost „psychologických průniků do niterného světa, nejčastěji svých vrstevnic“ (Vladimír Novotný). V roce 2010 vydala druhou knihu Adam a Eva, shrnující autorčiny rozsáhlejší prozaické texty z let 2004–2009. Loni jí vyšel román Bůh je miky mauz. Nakladatelství Pointa, 2019, brož., 96 stran.
Čas načtení: 2024-02-08 12:04:00
Ano, i pterosauři byli opeření a barevní!
TLDR: Jak barevní byli dinoši? V práci z roku 2022 v časopisu Nature se dočtete, že i létající dinosauři měli The post Ano, i pterosauři byli opeření a barevní! appeared first on VĚDÁTOR.
Čas načtení: 2024-02-22 07:50:00
Propad a mizérie. A teď Německo našlo nový „problém“. K nevíře
V Německu to stále vře. Vedle obav ze silné Alternativy pro Německo (AfD) a strachu z churavějící ekonomiky, která roste mnohem pomaleji, než by si centrální vláda v Berlíně přála, řeší naši západní sousedé i otázky rasismu. Skupina vědců, jejichž úkolem bylo zkoumat, jak kdysi dávno dinosauři žili, se raději zabývá otázkou, zda jména dinosaurů odpovídají dnešnímu duchu doby.