Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-05-05 09:27:59

Výtvarník Jiří David: Jsou tu i silnější zla než Babiš

S vizuálním umělcem Jiřím Davidem jsme – krátce před vypuknutím koronavirové epidemie – hovořili o jeho poslední výstavě, ale i o progresivismu a přehnané korektnosti v umění.   Je veřejné angažmá pro umělce důležité? Pro mě ano.   Proč se má umělec politicky angažovat? Chci, aby umění získalo respekt. Proto se angažuji, komentuji, někdy třeba i bojuji.    Je to sice otřepaná otázka, ale lze život umělce oddělit od jeho díla? Jednou se tvrdilo, že ano, pak zase, že ne, pak znovu, že ano… Přestal jsem se v tom vědomě orientovat, ale myslím si, že jako občan, jako člověk a jako profesor mám povinnost být aktivní. Řeknu vám jeden příběh. Václav Klaus mi měl dát v Karolinu profesuru a já jsem ji od něj přijmout ani trochu nechtěl. Ptal jsem se tehdy sám sebe, co bude horší, že mu já nechci podat ruku, nebo že on mně nechce podat ruku? On mě totiž z jiných situací už trochu znal. A já si řekl, že to bude horší pro něj, a tak jsem tam nakonec šel, a on ve svém projevu řekl, že profesor by měl být ve veřejném prostoru iniciativní a měl by se veřejně vyjadřovat. A já mu musím dát za pravdu. I když musím dodat, že mi veřejné angažmá škodí, protože si jím zavírám dveře do různých společenství. Někdy si říkám, že už s tím přestanu, jenže občas mně to nedá, ale už ne tak často. Jsem už smířlivější.   Považujete-li za důležité veřejné angažmá, dovolte politickou otázku: Co si myslíte o Milionu chvilek pro demokracii? Zhodnocení něčeho takového je pro mě složité, protože se nedokážu pohybovat v davu. Jsem klaustrofobik. Mně dav vadí, takže se davu vyhýbám. Tuto iniciativu tak samozřejmě respektuji, ale mám pocit, že tam spousta lidí chodí jen v adrenalinové sounáležitosti. Vidí to možná příliš černobíle; jistě to neplatí o všech. Babiš je zlo! Proč ne! Ať to říkají. Jako politik a člověk je vskutku z mnoha známých důvodu neakceptovatelný. Já si ale nejsem jist, zdali jsou v té davové psychóze schopni ti lidé rozeznat, že tu jsou i jiná, podprahová, a někdy i silnější zla, že některá mají třeba jen na první pohled slušivější šaty. Raději znovu: Milion chvilek respektuji, nejsem nicméně schopen se uprostřed milionového davu pohybovat. Masové spartakiády mne vždy něčím děsily.   Chodil jste do davu na demonstrace v listopadu 1989? Chodil, ale mám pocit, že to je něco jiného, protože tehdy se měnilo společenské paradigma. Byl to neskutečný vír, nešlo mu odolat. Ale zpět k Milionu chvilek – já nic neodsuzuji, jenom to pro mě není v tuto chvíli ten nejpodstatnější pomník.   Rád strháváte pomníky?  Mě pomníky neiritují. Jsem vůči nim inertní. Spíš se zajímám o to, je-li to kvalitní socha. (smích) {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Na začátku roku jste měl v Doxu výstavu nazvanou Jsem tady. Proč takový název? V životě umělců přicházejí období, ve kterých se začínají vykrádat, a já jsem chtěl říci, že se snad ještě tak docela nevykrádám, že jsem stále ještě tady. Že jsem tu zase s něčím novým, že se nerecykluji.   Že ještě nejste umělecky mrtvý. Doufám, že jsem stále ještě schopen svět, který mě obklopuje, uchopit jinak, nově. Ale to je jen jedna rovina zmiňovaného názvu. Jiná jeho rovina je politická. Vadí mi, jak se dnes říká, že umělec může být progresivní jen do určitého věku a že po jeho dosažení by měl vyklidit pozice, protože je troska, zkamenělina. A tak jsem chtěl říci ne – jsem tady.   Bojujete proti zapomnění? Neřekl bych, že je to boj, ale připomínám se. Sice mohu být pro někoho ona zkamenělina, ale jsem stále ještě tady.   Bojíte se umělecké smrti? Bojím. Umělecká smrt je zapomenutí a já chci zapomenutí oddálit. Proto ještě jednou – jsem tady.   Překvapila mě velikost vámi vystavovaných pláten. Zase tak velká nejsou. Doma mám větší; ty ale vystaveny zatím nebyly.   Kolik jich doma máte? Mám v ateliéru asi tři výstavy, které nikdo ještě neviděl. Vystavil jsem až tu čtvrtou.   Proč zrovna ji? Protože ji považuji za aktuální.   Čím byla aktuální? Snažím se v ní přemýšlet nad tím, co dnes znamená malba – a to je velice aktuální, protože se donekonečna říká, že malba je mrtvá, že se nyní vše podstatné děje v sociální, performativní či aktivistické rovině. A já si tím nejsem ani trochu jist. Takže jsem se rozhodl udělat tlumenější výstavu a přišel jsem s figurativností, jež je považována za vyčerpanou, akademickou, ne-li úplně zbytečnou.   A není? Ne.   Považoval jsem vás za postmoderního konceptuálního umělce… …a také jím jsem!   ...ale teď bráníte tradici figurativní malby. Máme se k ní vrátit? Neřekl bych, že vrátit – souběžně mi v Brně mimochodem běžela výstava, která byla úplně odlišná od té v Doxu – ale zdá se mi, že pokus o současnou obhajobu figurativnosti je dnes daleko rizikovější než všechny ty x-krát převařené „konceptuální“ výkřiky. Vždyť už to není nic jiného než konceptuální akademismus! Už to umí úplně všichni. Moji studenti to umí, ti, co teprve jdou na školu, to umí. Všichni to umí. Šíří se to jako mor.   Ale vždyť vy jste přece byl u zrodu tohoto moru. Já se za to nestydím. Byl jsem, částečně a jistě ne osamocen, jeho iniciátor – to je pravda. Jenže ono to prostě vyčpělo; pro nová sdělení se musí najít jiný jazyk. Když jsme se s tím učili v osmdesátých letech zacházet, tak to ještě mělo energii. Nebylo to unavené a očekávatelné. Ale neříkám, že se někomu občas něco nepovede. Někdy ano, a za to jsem moc rád, ale je toho strašně málo. Chci ale zdůraznit, že to, co jsem udělal, nebylo jen ze vzdoru. Nešel jsem tou výstavou jen proti něčemu. Mě opravdu zajímá, zdali ta figurativnost po všech těch stoletích ještě dokáže mne i diváka oslovit.   Vaše obrazy byly plné barev. Jsou zářivé – to je to slovo. Někde jsem objevil van Goghův dopis, v němž psal, že čím víc je starší, nemocnější a nevrlejší, tím víc se chce pomstít zářivější barvou – v tu chvíli se mi to všechno spojilo dohromady.   Říká vám mladá generace z branže, že už byste toho měl nechat? To mi samozřejmě říká, byť nepřímo, ale překvapilo mě, že právě hodně mladých lidí ta výstava mile překvapila. Asi i oni jsou už unavení a nevědí, jak dál. Ono to není jednoduché – a už vůbec ne pro mě. Jsem na scéně už čtyřicet let. Tvořím, ale taky se veřejně angažuji, někdy i politicky.   Dá se poznat kvalitní socha? Nepochybně ano.   Lze o něčem říci, že je to skutečné umění? Jistěže, ale nejsem si zrovna u těch pomníků tak docela jist – a teď už myslím skutečně jen pomníky z kamene – máme-li se v jejich případě bavit o umění. Podívejte se na všechny ty turistické pomníky, které se dnes po Praze rozrůstají jako plevel – třeba ta točitá hlava Kafky a podobně… To se máme v případě těchto atrakcí bavit o umění?   To nevím, ale vím, že se k nim lidé chodí fotit. To máte pravdu; říkejme tomu tedy turistické umění.   Patří do měst? Asi ano, ale mě to nezajímá, ale nestrhával bych to. Proč taky… Sice by tam mohly být zajímavější věci, ale já nejsem pán Země.   Ale přece i vy jste udělal například klíčovou sochu – je v tom tak velký rozdíl? Ta ale nebyla dělána jako turistická atrakce, byla připomenutím konkrétní situace.   Hodnotíte-li práce jiných, nemáte obavy z toho, co si o vašich pracích budou lidé myslet za pár desítek let? Mám, i když už mnohem menší než dřív. (smích) Nevím, jestli má práce vydrží. Možná z ní nevydrží nic, možná vydrží něco, o čem si třeba já sám myslím, že se mi to nepodařilo. Kdo ví? Všichni ti dnešní post-praktikující umělci a environmentální žalmisté by ostatně řekli, že Země se stejně dříve nebo později zbaví všeho toho braku produkovaného lidstvem, že to všechno padne – i Jiří David –, a že to bude jedině dobře.   Nepamatujete si na to, jak manchesterská galerie sundala Waterhousův obraz Hylás a nymfy? Pamatuji – to ale ani zdaleka není jediná kauza. Dělají to pořád. Militantní feminismus, zkreslený gender… Je to strašidelné, povrchní, tendenční.   To se dnes nemůžeme rozhodnout dívat se na minulá díla novýma očima a někdy třeba říci: Tento obraz se nám nelíbí, protože zobrazuje ženu nepřijatelně, a proto nepovažujeme za dobré dát mu přednost před obrazem jiným? Já si to nemyslím! Skutečné umění není orloj! Pokud je to dílo kvalitní – a teď nemluvím o nějakých dobových margináliích poplatných chvilkovému vkusu – tak má mít trvalé místo v dějinách umění. Nemohu se ho zbavit, protože když se ho zbavím, ztratím nejen historický přehled, ale porouchám celý paměťový kontext. V dějinách umění bude prázdné místo. Některá pozdější díla, která dílem, jehož se zbavím, byla inspirována, se ocitnou ve vzduchoprázdnu. Budova umění bude na spadnutí. Nemůžu se zbavit kvalitního umění minulosti jenom proto, že to koliduje s mým dnešním pohledem na svět. Vždyť je to absurdní! Kupodivu to nedělali ani nacističtí zločinci, byť pro veřejnost označili, co je a co není – dle jejich zvrácené ideologie – zvrhlé umění…   To lze přenést i jinam, třeba do literatury. Proč se mají studenti na středních školách bavit třeba o Hemingwayovi se vší jeho přebujelou maskulinitou, a nemají se raději více zabývat literaturou původních obyvatel Ameriky, romskou nebo ženskou literaturou? Proč pořád sklánět hlavu před kánonem? Ale já přece nemám nic proti tomu, aby se učila indiánská a ženská a romská literatura, ale proč se kvůli tomu zbavovat Hemnig- waye? Nechápu!?   Protože na školách mají studenti omezený počet hodin literatury, to znamená, že chceme-li dát prostor indiánské literatuře nebo ženské literatuře nebo romské literatuře, musíme někde jinde něco z kánonu ubrat – třeba Hemingwaye. Jsem absolutně proti! Pak je tedy třeba změnit počet hodin literatury, a ne zavádět absurdní selekce. Dnes už třeba i muzea v Houstonu – a to se vracím k výtvarnému umění – říkají, že budou kupovat jenom ženské umění, protože se ženské umění nikdy dřív nekupovalo. Ksakru, ať se kupuje jen kvalitní umění! Mně je absolutně jedno, jestli ho dělá žena nebo muž nebo hipster nebo desáté a dvacáté pohlaví. Opravdu mi to je ukradené. Ale ať to je po formální i obsahové stránce kvalitní a inspirující umění!   Zřejmě se tedy mají sejít moudří lidé – předpokládám, že většinou už trochu prošedivělí bělošští muži –, a mají říci: Toto je kvalitní umění, to budeme kupovat, vystavovat… …ne a ne a ne. Samozřejmě, že je to velmi individuální a já nechci tak docela hájit kánony, ale kupodivu je zvláštní, že lidé různých emocí, charakterů nebo zkušeností, ale i vašich různých barev pleti a věku, poznají, co je dobré umění.   Takže kvalitní umění je objektivně poznatelné? Není objektivně poznatelné… I když co je to objektivní? Kvalitní umění každopádně poznají mnozí respektuhodní lidé…   …moudří lidé? Neřekl jsem „moudří lidé“! Ve vašem tónu to zní mimochodem trochu pejorativně – jako byste říkal „zavrženíhodná elita“. (smích) O tom, co je dobré umění, přece nerozhoduje komise moudrých bílých mužů či bílých mladých žen, nebo komise Afroameričanů či Asiatů! Rozhoduje tisíc nenadiktovaných nuancí; třeba i erudovaná schopnost umět rozlišit, poznat, pochopit… A rozhoduje i vzdělání, intuice a někdy i náhoda.   Pamatujete si, jak na začátku devadesátých let vyšly najevo podvrhy Johna Drewa? Drewe nechal naprosto druhořadého malíře malovat nové – nikdy neexistující – obrazy Chagalla, Giacomettiho, Nicholsona. Padělal dokumentaci a věhlasným muzeím prodal stovky těchto fakových děl. Autenticitu některých z těchto druhořadých malůvek dokonce potvrdil tehdejší ředitel Tate Gallery. Nejsem proto tak docela přesvědčen o tom, co říkáte. Drewe skvěle ukázal, i když nechtěně, protože nechtěl být chycen, jak funguje dnešní umělecký provoz a jak jednají ti, co určují kánon. Já tomu rozumím. Jasně. Toto se může přihodit – jedenkrát z milionu. To však ale nepopírá to, co jsem řekl.   Vy jste ale řekl, že se umění pozná – pro Drewa maloval obrazy druhořadý malíř a jejich autenticitu uznal i ředitel Tate Gallery… Když někdo zkopíruje způsob malby třeba takového Chagalla, tak se může stát, že jeden či dva obrazy prolítnou… Dobře, na tom se můžeme shodnout, že se něco takového stane.   Víte, že třeba Melville byl v době, kdy žil, přehlížen? Vermeer van Delft by mohl být jeho výtvarnou obdobou. Byl jako významný umělec objeven po dvou stech letech, a mimochodem byl taky geniálně zfalšován – Han van Meegerenem.   Věříte na umělce-poustevníky? Ne.   Nevěříte tedy, že někdo někde může něco velice kvalitního tvořit a přitom kašlat na veřejný prostor? Na veřejný prostor při zrodu uměleckého díla kašlou všichni dobří umělci. To nesouvisí s poustevnictvím; osamocení je předpokladem pro vnitřní koncentraci. To na úvod. Před časem se v tomto smyslu hodně mluvilo o fotografu Miroslavu Tichém, který žil desetiletí někde na Moravě, totálně zabordelený v tísnivém kutlochu, a najednou se jakoby dostal do světových sbírek. Jenže ono to „najednou“ byla dlouholetá a hodně pečlivá práce. Navíc samozřejmě i ten Tichý nežil tak úplně ve vzduchoprázdnu, i on znal kontext. Do jisté doby věděl, co kdo tvoří. Dějiny umění mimochodem i takovou tvorbu po čase reflektují – existuje i art brut, tedy umění lidí společností marginalizovaných, duševně nemocných a podobně.   Rozumím-li tomu dobře, říkáte, že umělec kontakt se současným uměleckým světem potřebuje. Zcela nepochybně.   Není to ale často jen umělecký provoz rozdělující si mezi sebou granty a pocty?  Rozumím tomu, co říkáte. Proto jsem taky nikdy o žádný grant nepožádal – s jedinou výjimkou, a to jsem ještě nepožádal o grant pro sebe.   Máte problém s granty? Mají jednu velkou výhodu, ale i jednu velkou nevýhodu. Výhoda je v tom, že lidi, kteří je dostanou, mají pocit větší svobody, protože na čas získají finanční jistotu. Nevýhoda ale je, že musí předem definovat představu, co chtějí udělat, a tu pak udržet. Jenže takhle umění nefunguje. Umění nemá mít v sobě apriorní plánovitost. Všimněte si, jak často se stane, že umělec – ale to nemusí být jen umělec, to může být třeba i společenský vědec – když nedostane grant, tak se na to, co v žádosti o něj tak barvitě vylíčil jako nesmírně podstatné, vykašle. Pro takového člověka to není důležité samo o sobě – on to chce vytvořit jen kvůli penězům. Čest výjimkám! To je devastující. V Holandsku se na začátku devadesátých let rozhodli dávat studentům vycházejícím ze škol granty; dali jim tu první možnost a brali si od nich za peníze obrazy. A co je z toho dnes? V Holandsku jsou hangáry plné jakoby-umění, o které nikdo nemá zájem. Z té spousty jakoby-umělců, kteří byli tímto způsobem podpořeni, jsou zajímaví tak maximálně dva.   Umělec má tvořit ve volném čase? Čas, kdy umělec tvoří, je i jeho pracovní čas.   A kdo mu ho zaplatí? A kdo by ho ksakru měl platit!?   Já v tom s vámi souhlasím, jen se ptám. Podívejte, třeba tento katalog (ukazuje na katalog své výstavy v Doxu, pozn. red.) jsem si zaplatil skoro celý sám; několik dalších lidí pak přispělo na zbytek.   Jedním z těch, kdo přispěl, je například exekutor Robert Runták. Je to tak. Ale všimněte si, že i vy řeknete „exekutor“. Já bych mohl nejdříve říci „sběratel“.   Vadí vám to, že na katalog přispěl? Katalog byl už ve výrobě, když byl sběratel Robert Runták vydavatelem, což je má zdejší galerie ZAHORIAN & VAN ESPEN, spolupožádán o příspěvek. Kdyby peníze nedal, zaplatil bych si ho sám. Samozřejmě, že se můžeme bavit o exekutorech, ale Runták ty zákony neschválil. On to zlo či legitimní praxi – říkejme tomu dle libosti – nevymyslel. Je právník a zákon, byť je třeba špatný, nezneužívá; pokud vím. Inicioval dokonce několik změn k lepšímu. Ale chápu, nikoho to nezajímá. Je exekutor, takže má, „hajzl jeden!“, smůlu. Já ho neobhajuji, ale ani nesoudím. Lidi jsou buď svině, anebo ne, a mezitím je 50 odstínů šedi, že ano!?   Na katalog přispěla i J&T. To je totéž. I bez podpory této banky, která mimochodem roky financuje Chalupeckého cenu, galerii Rudolfinum nebo ostravské Plato, bych si katalog asi sám zaplatil. Ale já se ještě vrátím k tomu, odkud jsme vyšli. Osobně nechci být na někom závislý, nechci grant dopředu, nechci si připadat jako něčí otrok. Chce-li mě ale někdo podpořit, ať mě podpoří – přijde mi to, a teď zdůrazňuji, že to přijde mně osobně, jako obhajitelnější pozice než být závislý na grantech.   Od koho už byste peníze nevzal? Třeba od zbrojního průmyslu – tak jako berou jiní, i ti z levicového prostředí. Stačí připomenout Erste Bank a Tranzitdisplay.   Exekutor je ještě dobrý, zbrojař už je špatný? Porušil exekutor zákon? Já se jen ptám. Zbrojař…   …taky nemusí porušovat zákon. To je asi pravda, ale jistě i vy cítíte tu disproporci. Je však těžké na to jednoznačně odpovědět. Černobílých soudů je každopádně více než dost – zvláště zaznívají od těch, co nic moc v umění nedělají. Ale dobře, mám být tedy jenom kritik současného uměleckého provozu a nic nedělat? Nebo jak mám v současném světě tvořit? Můžu dělat aktivistické umění a brát granty od všech těch ideových příznivců léta sedících v komisích. Pak samozřejmě lidi jako Runták nepotřebuji, protože mi peníze dodají kamarádi. Bude to mít i tu výhodu, že budu moci říkat, že David je pěkný hajzl, protože si bere peníze od Runtáka, zatímco já jsem čistý! Budu lepší? Vždyť je to blbost! Já, Jiří David, si raději vezmu peníze od Runtáka, který z hlediska práva není zločincem, než z grantu. {/mprestriction}  Jiří David (*28. 8. 1956, Rumburk) je český výtvarný umělec. Od 2. poloviny 80. let minulého století spoluvytváří tvářnost českého umění. V roce 1987 byl spoluzakladatelem umělecké skupiny Tvrdohlaví. V letech 1995 až 2002 vedl na pražské AVU ateliér vizuální komunikace. Díla Jiřího Davida jsou vystavena v mnoha českých i zahraničních galeriích.

Čas načtení: 2024-03-15 17:10:33

Moje tělo není vaše kulturní válka, říká režisérka divadelní hry o Istanbulské úmluvě

Barbara Herz je vycházející hvězda divadelní avantgardní scény. Její poslední hra je nejen o právním dokumentu, který Senát nedávno neschválil. Článek Moje tělo není vaše kulturní válka, říká režisérka divadelní hry o Istanbulské úmluvě se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-04-04 10:00:00

Šéf NATO navrhuje zřízení fondu pro Ukrajinu ve výši sto miliard dolarů

Záměrem je zajistit dlouhodobou podporu pro Ukrajinu uprostřed nejistoty kolem americké pomoci. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg tuto středu navrhne zřízení pětiletého fondu pro Ukrajinu ve výši 100 miliard dolarů poté, co se sejdou ministři zahraničí aliance, o čemž v úterý informovalo několik médií. Záměrem je “uzamknout” dlouhodobou podporu pro Ukrajinu uprostřed nejistoty kolem americké pomoci Ukrajině, protože 60 miliard dolarů, o které prezident Biden usiluje, Kongres stále ještě neschválil, píše David DeCamp.

Čas načtení: 2024-05-09 18:30:00

Česko porušilo právo na život, říká k jedné kauze soudkyně ze Štrasburku

Kateřina Šimáčková je první ženou zastupující Českou republiku u Evropského soudu pro lidská práva. S jakými reakcemi se ve Štrasburku setkala, když Senát neschválil Istanbulskou úmluvu? A jaké rozsudky tam proti Česku už zazněly?

Čas načtení: 2024-05-14 19:40:00

Fiala o sporu se Zemanem: Abolici jsem nevyhověl, i když o to exprezident opakovaně žádal

Výbušné tvrzení exprezidenta Miloše Zemana (79) v pořadu Blesku Hráči o přislíbené abolici pro bývalého hradního kancléře Vratislava Mynáře (56) opět jednoznačně popřel premiér Petr Fiala (59, ODS). V rozhovoru s Českou televizí zdůraznil, že žádnou abolici nikdy neschválil, i když ho o to Zeman opakovaně žádal.

Čas načtení: 2024-06-11 10:21:00

Vrchní soud potvrdil recidivistovi 22 let. Ženu kvůli drogám ubil tyčí

Vrchní soud v Praze dnes potvrdil výjimečný trest 22 let vězení Bartolomeji Horváthovi, jenž podle rozsudku loni na Sokolovsku ubil tyčí ženu, která mu nechtěla dát pervitin. Muž se k činu doznal, původně se státním zástupcem uzavřel dohodu o vině a trestu. Plzeňský krajský soud ji ale neschválil, dohodnutý trest 18 let vězení se mu zdál příliš mírný.

Čas načtení: 2024-06-11 11:47:01

Vrchní soud potvrdil recidivistovi 22 let. Ženu kvůli drogám ubil tyčí

Vrchní soud v Praze dnes potvrdil výjimečný trest 22 let vězení Bartolomeji Horváthovi, jenž podle rozsudku loni na Sokolovsku ubil tyčí ženu, která mu nechtěla dát pervitin. Muž se k činu doznal, původně se státním zástupcem uzavřel dohodu o vině a trestu. Plzeňský krajský soud ji ale neschválil, dohodnutý trest 18 let vězení se mu zdál příliš mírný.

Čas načtení: 2024-06-11 11:47:01

Vrchní soud potvrdil recidivistovi 22 let. Ženu kvůli drogám ubil tyčí

Vrchní soud v Praze dnes potvrdil výjimečný trest 22 let vězení Bartolomeji Horváthovi, jenž podle rozsudku loni na Sokolovsku ubil tyčí ženu, která mu nechtěla dát pervitin. Muž se k činu doznal, původně se státním zástupcem uzavřel dohodu o vině a trestu. Plzeňský krajský soud ji ale neschválil, dohodnutý trest 18 let vězení se mu zdál příliš mírný.

Čas načtení: 2024-06-21 18:37:01

Americké fiasko na Kubě. Pokus o svržení Castra dostal Kubu do sovětské sféry vlivu

Diktátor a komunista Fidel Castro se na Kubě dostal k moci roku 1959, když svrhl autoritativního vládce Fulgencia Batistu. Castro si zpočátku nebyl jistý, jaký režim chce na „Ostrově svobody“ nastolit. Nebyl si ani jistý tím, že mezi jeho hlavními spojenci bude Sovětský svaz. Ostatně sám Castro v dubnu 1959 navštívil se svými ekonomickými poradci USA. Na druhé straně nepanovaly pochyby o tom, že Castro byl již od mládí silně levicovým aktivistou a bude zavádět komunistická opatření. Nebyl však ještě v této době vyhraněným komunistou. Nicméně Washington sledoval kubánské události s nelibostí a také krajní nedůvěrou. Na Kubě měl dlouhodobě své tradiční zájmy, nicméně po pádu Batisty začaly viditelně oslabovat, stejně tak americko-kubánské vztahy. USA rozhodně nesouhlasily se znárodňováním podniků s americkým podílem, hlasitě proti těmto krokům protestovaly, leč marně.  Svrhnout Castra V říjnu 1960 přijaly USA odvetná opatření zahrnující zákaz vývozu amerického zboží na Kubu. Zhoršující se americko-kubánské vztahy tak vedly k zásadnímu rozhodnutí – odstranění Castra od moci. Vznikala tak postupně operace, jež vešla do dějin jako invaze v zátoce Sviní.  Washington nejdříve uvažoval o provedení atentátu na Castra, mimochodem ten jich měl přežít přes 600 včetně těch, které zosnovala až bizarním způsobem CIA. Ve Washingtonu nakonec padlo rozhodnutí, že Castrův režim, který považovali nejvyšší političtí a vojenští činitelé za sobě nepřátelský, svrhne kubánská emigrace, kterou USA k této akci řádně vycvičí.  Seriál, z kterého bolí oči a uši. Hlava Medúzy je přehlídkou nepřirozených dialogů Číst více Celou operaci řídily a financovaly USA, úzce na ní spolupracovala CIA, která vytipovávala vhodné lidi k uskutečnění celé akce. Invaze se připravovala asi rok, schválil ji nový prezident Kennedy, který byl teprve tři měsíce ve funkci. Nicméně je třeba říct, že mladá hlava státu se stavěla k operaci zpočátku spíše skepticky a nevěřila v úspěch invaze. Přece však na ni dala svůj „štempl“. Představa washingtonských plánovačů byla taková, že vybraní kubánští emigranti se vylodí na jihovýchodní části Kuby, kde obsadí neuralgické body země a podnítí povstání proti kubánskému vůdci, jenž tak měl být dva roky od nástupu svržen. Nicméně jednoduše to vypadalo možná na papíře, realita se jevila poněkud jinak.  Moment překvapení se nekonal Datum operace bylo stanoveno na 17. dubna 1961. Její tíži měli nést dobrovolníci z Brigády 2506. Důležité bylo, aby v kritický okamžik nepřišli o moment překvapení, proto se dlouhou dobu uvažovalo o místě vylodění. Nakonec volba padla na zátoku Sviní na jižním pobřeží Kuby, konkrétně na pláže Playa Girón a Playa Larga. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bažinatý terén, CIA si od toho slibovala, že právě nepříznivé podmínky mohou ztížit přísun posil nepřítele. Jenže to platilo i naopak.  Sovětský svaz obsadil část Polska. Speciální vojenskou operaci dohodl s Hitlerem Číst více   Moment překvapení se však nekonal a to byl jeden z důvodů, proč operace nakonec selhala. Castro, jak se později ukázalo, o chystané invazi věděl, nevěděl akorát přesné datum. Ráno 17. dubna 1961 se na pláži Playa Girón v zátoce Sviní vylodila vycvičená Brigáda 2506 o přibližně 1 500 lidech. Kubánská armáda a ozbrojené složky v počtu asi 20 000 lidí byly připraveny, letouny brigádníků promptně sestřelily, další vzdušná podpora nepřicházela a výsadkáři se tak ocitli odříznutí. Kennedy nakonec neschválil nasazení amerického letectva, protože nechtěl stupňovat konflikt. Když CIA selhala Amatérské vyvrcholení akce pod taktovkou CIA podtrhla ještě skutečnost, že během 2–3 dnů byla Brigáda 2506 vládními jednotkami neutralizována. Většina výsadkářů byla zabita v boji či zajata, jen nepatrné menšině se podařilo z místa uprchnout. Některé velitele brigády čekala smrt na popravišti, mezi zabité se počítali také čtyři američtí piloti, k nimž se však Washington dlouho nehlásil. Dne 19. dubna bylo prakticky hotovo, odříznutí výsadkáři neměli proti přesile šanci, poslední ohnisko odporu, vesnice Girón, padla odpoledne. Sověti vyrobili nejplacatější tank na světě, měl ale několik drobných chyb Číst více Castro si mohl připadat právem jako vítěz. Z inscenování invaze obvinil USA a „imperialistické síly“, důsledkem pak bylo ještě větší sbližování Kuby se Sovětským svazem a přijetí jeho politického a ekonomického modelu. Naopak CIA zažívala fiasko a ostudu. Nedokázala celou akci dobře zkoordinovat, už v první den invaze bylo jasné, že vyhlídky kubánské emigrace na úspěch se blíží limitně nule.  Pokus o svržení Castra pak později vyvolal vážnou krizi, kterou známe jako karibskou. Svět se v roce 1962 ocitl na prahu jaderné katastrofy, když Sověti rozmístili na Kubě rakety středního doletu. Naštěstí tehdy zvítězil politický zdravý rozum a bezprostřední hrozba nukleárního konfliktu byla zažehnána.   Zdroj: Britannica, history.com KAM DÁL: Nesmrtelní diktátoři. Když jsou vůdci pohřbeni předčasně nebo naopak příliš pozdě.

Čas načtení: 2024-10-09 09:56:00

Soud neschválil Metrostavu dohodu o vině a trestu v kauze, kde je žalován i Půta

Liberec - Soud v Liberci neschválil dohodu o vině a trestu, kterou uzavřela stavební firma Metrostav se státním zástupcem v korupční kauze, v níž je mezi obžalovanými i liberecký hejtman Martin Půta...

Čas načtení: 2024-10-09 10:29:00

Soud v kauze hejtmana Půty neschválil dohodu Metrostavu o vině a trestu

Soud v Liberci neschválil dohodu o vině a trestu, kterou uzavřela stavební firma Metrostav se státním zástupcem v korupční kauze, v níž je mezi obžalovanými i liberecký hejtman Martin Půta. Metrostav v kauze čelí obvinění, že ve svůj prospěch zmanipuloval stavební zakázku na rekonstrukci kostela sv. Máří Magdalény a uplácel hejtmana. Ten to od počátku odmítá.

Čas načtení: 2024-10-09 10:18:00

Soud odmítl Metrostavu dohodu o vině a trestu v kauze, v níž je obžalován i liberecký hejtman

Soud v Liberci neschválil dohodu o vině a trestu, kterou uzavřela stavební firma Metrostav se státním zástupcem v korupční kauze, v níž je mezi obžalovanými i liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj). Metrostav v kauze čelí obvinění, že ve svůj prospěch zmanipuloval stavební zakázku na rekonstrukci kostela sv. Máří Magdalény a uplácel hejtmana. Ten to od počátku odmítá.

Čas načtení: 2024-10-09 10:58:59

Soud neschválil Metrostavu dohodu o vině v kauze, kde je obžalován i Půta

Soud v Liberci neschválil dohodu o vině a trestu, kterou uzavřela stavební firma Metrostav se státním zástupcem v korupční kauze, v níž je mezi obžalovanými i liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj). Metrostav v kauze čelí obvinění, že ve svůj prospěch zmanipuloval stavební zakázku na rekonstrukci kostela sv. Máří Magdalény a uplácel hejtmana. Ten to od počátku odmítá. Dokazování u soudu zároveň ve středu skončilo. Závěrečné řeči začnou v lednu.

Čas načtení: 2024-10-09 12:14:21

Soud neschválil Metrostavu dohodu o vině a trestu v kauze, kde je obžalován i liberecký hejtman Půta

Liberecký soud ve středu neschválil dohodu o vině a trestu, kterou uzavřela společnost Metrostav se státním zástupcem v korupční kauze, kde je mezi obžalovanými i hejtman Libereckého kraje Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).

Čas načtení: 2024-10-09 09:56:00

Soud neschválil Metrostavu dohodu o vině v kauze, kde je obžalován i Půta

Liberec - Soud v Liberci neschválil dohodu o vině a trestu, kterou uzavřela stavební firma Metrostav se státním zástupcem v korupční kauze, v níž je mezi obžalovanými i liberecký hejtman Martin Půta...

Čas načtení: 2024-10-09 16:42:02

Soud v kauze hejtmana Půty neschválil dohodu Metrostavu o vině a trestu

Soud v Liberci neschválil dohodu o vině a trestu, kterou uzavřela stavební firma Metrostav se státním zástupcem v korupční kauze, v níž je mezi obžalovanými i liberecký hejtman Martin Půta. Metrostav v kauze čelí obvinění, že ve svůj prospěch zmanipuloval stavební zakázku na rekonstrukci kostela sv. Máří Magdalény a uplácel hejtmana. Ten to od počátku odmítá.

Čas načtení: 2024-10-24 13:55:00

Fiala podepsal smlouvu s Vatikánem. Na řadě je Parlament, před lety ji odmítl

Premiér Petr Fiala (ODS) dnes s vatikánským státním sekretářem Pietrem Parolinem v Praze podepsali česko-vatikánskou smlouvu. Česko je jednou z posledních evropských zemí, která dosud neměla vztahy s centrem katolického světa upravené dohodou. Parlament smlouvu v roce 2003 neschválil, protože mu připadalo, že je nevýhodná a narušuje rovnoprávnost církví.

Čas načtení: 2024-10-24 15:02:55

Fiala podepsal smlouvu s Vatikánem

Premiér Petr Fiala (ODS) s vatikánským státním sekretářem Pietrem Parolinem v Praze podepsali česko-vatikánskou smlouvu. Česká republika je jednou z posledních evropských zemí, která dosud neměla vztahy s centrem katolického světa upravené dohodou. Parlament smlouvu v roce 2003 neschválil, protože mu připadalo, že je nevýhodná a narušuje rovnoprávnost církví.

Čas načtení: 2024-11-10 11:18:04

Elon Musk: Čas válečných štváčů vypršel

The Wall Street Journal tento týden informoval, že nově zvolený prezident Donald Trump dostává od svých poradců řadu konkurenčních návrhů týkajících se jeho předvolebního slibu, že po nástupu do Bílého domu okamžitě ukončí válku na Ukrajině. Ačkoli prý ještě neschválil… The post Elon Musk: Čas válečných štváčů vypršel first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-11-11 00:24:14

Microsoft 365 podporuje ODF 1.4

Od začátku července tohoto roku Microsoft 365 umožňuje ukládání souborů ve formátu ODF 1.4. OASIS přitom tento formát ještě neschválil.