Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-03-27 11:30:00

Špičková technologie QD-Mini LED společnosti TCL, dokonalost velkého displeje a výjimečný zvuk vytvoří domácí filmový zážitek

Praha 27. března 2024 (PROTEXT) - TCL Electronics (1070.HK), přední značka spotřební elektroniky a světová dvojka na trhu televizorů, představuje základní vlastnosti dokonalého televizoru pro filmové nadšence. Společnost TCL se věnuje vytváření dokonalé platformy pro filmové fanoušky, aby se mohli zcela ponořit do tohoto formátu digitálního obsahu, a vytváří nejpokročilejší zobrazovací a zvukové technologie, které po celém světě přinášejí filmový zážitek do milionů domácností.Mini LED v kombinaci s QLED a filmová sílaJako lídr v oblasti Mini LED v kombinaci s technologií QLED zná společnost TCL hodnotu špičkové kvality obrazu a barevného výkonu, a je schopna vytvořit ideální displej, který pozvedne zážitek ze sledování filmů. Díky zvýšeným úrovním jasu umožňujícím vysoký a přesný kontrast, lepší barevnou rovnoměrnost a vynikající barevné vyjádření vytváří průkopnická technologie QD-Mini LED společnosti TCL předpoklady pro nejúchvatnější filmový zážitek.V roce 2023 uvedla společnost TCL na trh model QD-Mini LED X955 s ohromujícím počtem 5 000 zón přímého zadního podsvícení a špičkovým jasem přes 5 000 nitů. Tento televizor okamžitě nově definoval nový standard pro technologii špičkových displejů. Abychom pochopili, proč je technologie podsvícení a jasu tak zásadní pro oživení filmového obsahu, uvědomme si, že v běžném životě dosahuje přirozený jas povrchu většiny objektů, jako je třpytící se jezero pod sluncem nebo povrch stolu pod světlem v kanceláři obvykle 4 500 až 5 000 nitů. Filmaři tyto krásné detaily zachycují objektivy svých kamer, ale až dosud tyto detaily mnoha televizorům unikaly. Přesto, že 1 000 nitů je v současnosti považováno za vysokou úroveň špičkového jasu, lidé sledující televizi doma neměli plný vizuální zážitek. Model X955 nabízí tvůrcům jedinečnou příležitost zobrazit obsah tak, jak jej zamýšleli. Detaily jsou vykresleny výjimečně jasně a výrazně se zlepšuje i barevný projev.Prémiový televizor TCL QD-Mini LED s barevným rozsahem 98 % podle standardu DCI-P3 zobrazí více než miliardu barev a nabídne životnost až 100 tisíc hodin namísto běžných 60. Sledování scén odehrávajících se na obrazovkách v živých odstínech pomáhá přenést diváky přímo do centra dění a přináší bezkonkurenční divácký zážitek.Obrazovky v kvalitě filmového sálu určené pro obytné prostoryPoptávka po ultra velkých obrazovkách na trhu roste, protože zákazníci oceňují vyšší zážitek ze sledování, který mohou poskytnout supervelké displeje. Pro milovníky filmů je upgrade na televizní obrazovku XL dokonalým řešením, jak si z pohodlí domova zopakovat filmové zážitky. Když diváci sedí přibližně tři metry od 98palcového televizoru, mají stejné zorné pole 60 stupňů, které se podobá sledování 30metrového filmového plátna z prostřední řady prostředních sedadel v kině.Bezkonkurenční filmový prostorový zvukPokud jde o výjimečný filmový obsah, vynikající obraz není ničím bez odpovídajícího zvuku. Společnost TCL u své vlajkové lodi QD-Mini LED X955 pracuje na tom, aby televizor poskytoval nejen kvalitní obraz, ale také kinematografický prostorový zvuk. Televizor X955 přináší nejlepší 160W zvuk ONKYO pro pohlcující zvuk a využívá multikanálový zvuk 4.2.2 s osmi zvukovými kanály, včetně levého, pravého, prostorového zvuku, dvou subwooferů a dvou kanálů sky-ring, které nabízejí zvuk nejvyšší kvality.TCL nachází inspiraci ve skvělých filmech a ve světové kinematografiiSpolečnost TCL má dlouholetou historii v oblasti zábavy. V roce 2013 uzavřela společnost TCL partnerství s kultovním kinem TCL Chinese Theatre v Hollywoodu v Kalifornii, které je od roku 1927 stálicí zábavního průmyslu, hostí řadu významných filmových premiér a nabízí fanouškům možnost vidět otisky rukou a nohou svých oblíbených celebrit. Společnost TCL jako lídr v oblasti spotřební elektroniky a systémů domácího kina uplatnila svůj desetiletí trvající výzkum v oblasti kinematografie, aby pomohla divadlu prosperovat, a v roce 2023 obnovila partnerství. Svým posláním Inspire Greatness zdůrazňuje TCL svůj cíl přinášet zážitky ve stylu filmového sálu do domovů milionů zákazníků po celém světě.Televize TCL QD-Mini LED X955 je nyní k dostání na českém trhu v řadě velikostí obrazovky až do 98". Aktuálně je na český trh uváděna velikost 115".* Vzhled, funkce a dostupnost produktu se mohou v jednotlivých zemích/regionech lišitO společnosti TCL ElectronicsSpolečnost TCL Electronics (1070.HK) je rychle rostoucí společností v oblasti spotřební elektroniky a lídrem v celosvětovém televizním průmyslu. Byla založena v roce 1981 a nyní působí na více než 160 trzích po celém světě. Společnost TCL se specializuje na výzkum, vývoj a výrobu produktů spotřební elektroniky od televizorů, audiotechniky až po inteligentní domácí spotřebiče. Navštivte webové stránky společnosti TCL na adrese www.tcl.com.  

Čas načtení: 2024-06-28 21:45:05

BMW je opět partnerem karlovarského filmového festivalu. Vystavuje auta, motorky a nabízí testovací jízdy

V rámci 58. ročníku karlovarského filmového festivalu se BMW po dvou letech vrací zpět na tradiční místo před Císařské lázně na adresu Mariánskolázeňská 2 v Karlových Varech. V expozici je k vidění několik žhavých novinek. U vystavených vozů a motocyklů budou k dispozici BMW specialisté, kteří zodpoví všechny zvídavé dotazy návštěvníků. Kromě toho budou mohou […]

Čas načtení: 2020-08-20 09:06:07

Snímek Šarlatán byl vybrán mezi kandidáty na letošní Evropské filmové ceny

Evropská filmová akademie (EFA) zařadila Šarlatána, nejnovější snímek režisérky Agnieszky Holland s Ivanem Trojanem v hlavní roli, mezi nejlepší evropské filmy aspirující na zisk letošních Evropských filmových cen. Spolu s ním se na seznam dostalo i černobílé drama Václava Marhoula Nabarvené ptáče. Širší výběr zúží finálové nominace, které budou vyhlášeny 7. listopadu během filmového festivalu v Seville. Vítězové vzejdou z hlasování  více než 3600 členů EFA a představí se 12. prosince na slavnostním ceremoniálu na Islandu. Šarlatán se tak po úspěšné světové premiéře na Berlinale a uvedení v oficiálním programu filmového festivalu v Telluride stane součástí další prestižní události filmového světa. Do českých kin vstupuje 20. srpna. Evropské filmové ceny bývají označovány za evropské Oscary. EFA je uděluje každoročně od roku 1988 ve více než deseti kategoriích, včetně nejlepšího filmu roku. Prestiž cen výmluvně dokládá přehled laureátů: Krzysztof Kieślowski – Krátký film o zabíjení (1988), Lars von Trier – Prolomit vlny (1996), Pedro Almodóvar – Vše o mé matce (1999), Paolo Sorrentino – Mládí (2015). V loňském roce získala celkem osm Evropských filmových cen historická tragikomedie Favoritka režiséra Yorgose Lanthimose. Mezi držiteli hlavní ceny za evropský film roku zatím není žádný tuzemský snímek. Čestnou cenu za Evropský úspěch ve světovém filmu obdržel v roce 1997 Miloš Forman, Helena Třeštíková s dokumentem René svého „evropského Oscara“ za Nejlepší dokument získala o 11 let později. V roce 2012 nominaci v kategorii Nejlepší animovaný film proměnilo ve vítězství Luňákovo celovečerní drama Alois Nebel. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2020-02-22 10:43:47

Na žižkovském nákladovém nádraží bude sídlit Národní filmový archiv a kino Ponrepo

Ministr kultury podepsal 21. února memorandum o vzájemné spolupráci, které si klade za cíl přeměnu Nákladového nádraží Praha – Žižkov. „Podpisem memoranda jsme stvrdili začátek spolupráce při obnově žižkovského nádraží. Pro ministerstvo kultury tato obnova znamená především nové prostory pro . Po desetiletích v nevyhovujícím prostředí by se tak NFA mohl stěhovat již za několik let,“ uvedl ministr Lubomír Zaorálek. Cílem memoranda je koordinovat plány pro budoucí revitalizaci celého prostoru včetně vytvoření rezidenční zástavby, školy či nového sídla Národního filmového archivu. „Podpisem memoranda zúčastnění deklarují svůj zájem na revitalizaci budovy Nákladového nádraží Praha – Žižkov, která je kulturní památkou. Zároveň mají zájem o vznik a rozvoj nového celoměstsky významného veřejného prostoru ve vnitrobloku budovy a na výstavbě městské, převážně rezidenční zástavby v okolí budovy,“ sdělila mluvčí ministerstva Michaela Lagronová. K přeměně prostor budovy bývalého nádraží na nové moderní centrum Prahy 3 se připravuje také vybudování nového školského zařízení. Čelní budova je plánována k využití pro potřeby Národního filmového archivu, který do nového sídla přesune i odborná pracoviště, knihovnu a kino Ponrepo. Dopravní spojení tohoto nového kulturně-vzdělávacího a společenského centra Žižkova v budoucnu obslouží nová tramvajová trať. Memorandum kromě ministra podepsali pražský primátor Zdeněk Hřib, starosta Prahy 3 Jiří Ptáček, generální ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant, zástupci Sekyra Group Luděk Sekyra a Leoš Anderle, zástupci Českých drah Václav Nebeský a Petr Pavelec a zástupci za Žižkov Station Development Leoš Anderle a Petr Král. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-26 09:22:40

Cenu Trilobit získali Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička za výkon ve filmu Staříci. Anticenu dostali moderátoři Luboš Xaver Veselý, Michaela Jílková a Jaromír Soukup

Hlavní cenu Trilobit 2020 si na slavnostním večeru 25. ledna v Berouně odnesli Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička za film Staříci. Laureáty ceny Trilobit se pak stali režisér a scenárista Jan Prušinovský a scenárista Petr Kolečko za televizní seriál Most!, dále Marko Škop za námět, scénář a režii ve filmu Budiž světlo a do třetice režisér filmu Dálava Martin Mareček. Herec Jiří Schmitzer ve filmu Staříci ztvárnil válečného veterána, politického vězně a emigranta, vracejícího se do vlasti uzavřít účet s komunistickým prokurátorem z 50. let. „V roli Vlastimila je drsný i autentický, virtuózně rozehrává všechny odstíny postavy a ukazuje ve své touze po zdánlivě nemožném, že stáří je v životě sice poslední a možná největší zkouška, ale rozhodně není rezignací a nepostrádá humor,” vyzdvihla za porotce scenáristka Českého rozhlasu a České televize a televizní dramaturgyně hrané tvorby Šárka Kosková. „Také Ladislav Mrkvička předvedl málo vídaný herecký výkon, kumštýřskou zralost a mistrovství. Jeho protikomunistický odbojář Antonín interpretuje tragikomické situace jako hluboce lidské, jeho síla roste z překonávání slabosti, neboť je hnán potřebou dát svému životu smysl, třeba i nezištnou pomocí kamarádovi v akci tak riskantní, jakou je soukromá pomsta pohlavárovi, jenž za své zločiny nebyl nikdy potrestán,“ prohlásila Kosková. Uvedení seriálu MOST! znamenalo podle poroty pro Českou televizi skutečnou trefu do černého. „Podařilo se jí skloubit to, co se málokdy vyskytuje pohromadě, a už vůbec ne v seriálu: explozivní zábavnost, jež zaznamenala nebývalý divácký zásah, hraničící s kultem – a na druhé straně nepodbízivost, udržení vysoké scenáristické, dramaturgické i herecké laťky. Pohyb ve společensky citlivém poli genderové či rasové „jinakosti“ v drsné „vyloučené lokalitě“ zvládli tvůrci s humorem, bez laciného nadbíhání společenským stereotypům i bez korektního moralizování,“ uvedl předseda poroty Vladimíra Just. Další cenu Trilobit 2020 získal Marko Škop, který stojí za námětem a scénářem a zrežíroval drama o složité cestě k porozumění mezi nejbližšími a střetu rodiny s okolím s názvem Budiž světlo. „Děj filmu je pevně ukotven v tradici i dnešní realitě slovenského venkova. Zároveň je obecně platným obrazem současného světa, ve kterém stále častěji xenofobie dusí lidskost, osobní zodpovědnost nahrazuje slepá poslušnost a svobodu vláda pevné ruky,” vysvětlil novinář, kritik a teoretik především televizní tvorby Jan Svačina, co na snímku porotu zaujalo především. Trojici udělených Trilobitů uzavírá road movie režiséra Martina Marečka Dálava o cestě otce a syna z Brna do Nižního Novgorodu v Rusku za odloučenou matkou a dcerou. „Film na pomezí dokumentu a dramatu je pohledem do soužití dvou zcela odlišných osobností a zároveň svědectvím lidské křehkosti. Též díky promyšlenému tvaru, kameře a střihu i hořce vtipné pointě je Dálava mimořádným filmovým zážitkem,“ sdělila střihačka Ivana Kačírková. Cenu Vladimíra Vančury za celoživotní tvorbu si z Kanady přilétl převzít herec Vladimír Pucholt. Cenou Ferdinanda Vaňka za přínos díla občanské společnosti ověnčili porotci režisérku Zuzanu Piussi a režiséra a producenta Víta Janečka za dokumenty Obléhání města a Ukradený stát. „Oba dokumenty jsou věcnou, střízlivou a místy otřesnou zprávou o mechanismech, jež se netýkají jen slovenské společnosti. První z nich vypovídá o kořistném vztahu k jedinečné přírodě na Kremnicku, již se chystají likvidovat těžařské firmy pod chytlavými hesly rozvoje chudé oblasti. Druhá zpráva vypovídá o tristním stavu spravedlnosti, médií i státu, ukradeného občanům, v němž korupce šplhá do nejvyšších pater (nebýt vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, zřejmě bychom se o hloubce krize ani nedozvěděli). Oba snímky spojuje dětsky čistý, obrazově neokázalý, jakoby naivní přístup reportérky a režisérky, která se touto cestou dobírá drsné pravdy účinněji, než atakem či komentářem,“ vyzdvihl Vladimír Just. Cenu Josefa Škvoreckého za mimořádné literární dílo v oboru audiovizuální tvorby si převzal za kolektiv autorů rektor Akademie múzických umění v Praze Jan Hančil, a to za odbornou publikaci Metodiky digitalizace národního filmového fondu metodou DRA. Publikace obsahuje sedm certifikovaných metodik DRA (Digitálně Restaurovaný Autorizát), které zachovávají původní vzhled obrazu i charakter zvuku a zároveň řeší problém kontroly autorů nad digitalizací filmů. „Ocenění porota uděluje za zcela nové, jinde se nevyskytující metodiky, které jsou mezinárodně certifikovány a posouvají proces digitálního restaurování filmového díla do oblasti odborné ochrany uměleckého dědictví," prohlásila filmová publicistka Alena Prokopová. Zvláštní cenu poroty získala režisérka Theodora Remundová za dokumentární film Moje století. „Když je nějakému Čechovi sto let, dá se říct, že prožil se svou vlastí všechny důležité zvraty moderní historie – od založení Československa po současnost. Výsledkem zpovědí těchto osobností je jedinečný a lidsky citlivý pohled na vztahy individuálních lidských osudů a „velkých“ dějin,“ zdůraznil kameraman a pedagog Marek Jícha. Adresáty kritické Zcela zvláštní ceny poroty – Zlatý citrón se stala hned trojice adeptů – moderátoři Luboš Xaver Veselý (Za „podbízivý styl moderování, při kterém nejen v soukromé XTV otevřeně projevuje své sympatie i antipatie k jednotlivým událostem či hostům ve studiu. Nevyhýbá se ani politickým postojům, což je zarážející vzhledem k jeho angažmá ve veřejnoprávním Českém rozhlase, který si na nestrannosti moderátorů donedávna velmi zakládal.“), Michaela Jílková („Za moderování pořadu Máte slovo „pavlačovým“ způsobem, který se často pohybuje za hranicí kultivovaného sporu. Moderátorka nezřídka dostává hosty do defenzivy nikoliv argumenty, ale zvýšeným hlasem, skákáním do řeči, gestikulací a fyzickým narušováním osobní aury. Nenechá diskutující domluvit ani reagovat jeden na druhého, čímž manipuluje rozpravu. Tím v pořadu vítězí hrubost a hra na emoce nad věcnými argumenty.“) a historicky podruhé Jaromír Soukup („Za bizarní způsob moderování pořadů v TV Barrandov a za práci s informacemi, kterou musela opakovaně řešit i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.“) Vítězem Ceny dětské poroty – Berounský medvídek byl vyhlášen film Petera Bebjaka O zakletém králi a odvážném Martinovi, snímek Nabarvené ptáče režiséra Václava Marhoula si podle očekávání odnesl si Cenu diváků – Berounský klepáček. Cílem cen Trilobit, které vznikly v 60. letech minulého století, je vyzdvihovat televizní a filmová díla s výraznou estetickou, etickou, uměleckou či společenskou hodnotou bez ohledu na komerční úspěch a diváckou sledovanost. V 33. ročníku se o prvenství utkalo rekordních 166 snímků a 21 titulů s dětskou a rodinnou tematikou. UDĚLENÁ OCENĚNÍ 33. ROČNÍKU TRILOBIT 2020   HLAVNÍ CENA TRILOBIT 2020 Staříci (producent: Endorfilm, koproducent: Česká televize)   CENA TRILOBIT 2020 MOST! (producent: Česká televize) Budiž světlo (producent: ARTILERIA, koproducenti: Negativ, Česká televize) Dálava (producent: Negativ, koproducent: HBO)   CENA VLADISLAVA VANČURY za celoživotní dílo, jímž tvůrce přispěl ke kultivovanosti české audiovizuální tvorby a k jejímu mezinárodnímu věhlasu Vladimír Pucholt   CENA FERDINANDA VAŇKA za přínos občanské společnosti Obléhání města, Ukradený stát (producenti: D1film, Ultrafilm)   CENA JOSEFA ŠKVORECKÉHO za mimořádné literární dílo v oboru audiovizuální tvorby Metodiky digitalizace národního filmového fondu metodou DRA (vydavatel: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze)   ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY Moje století (producent: Česká televize)   ZCELA ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY – ZLATÝ CITRÓN Luboš Xaver Veselý Michaela Jílková Jaromír Soukup   CENA DĚTSKÉ POROTY – BEROUNSKÝ MEDVÍDEK O zakletém králi a odvážném Martinovi (producent: Rozhlas a televízia Slovenska, koproducenti: D.N.A. Production, Česká televize)   CENA DIVÁKŮ – BEROUNSKÝ KLEPÁČEK Nabarvené ptáče (producent: Silver Screen, koproducenti: Česká televize, Eduard & Milada Kučerovi, Certicon / Vladimír Mařík + Karel Kraus, innogy, Richard Kaucký Directory Films, PubRes, Rozhlas a televízia Slovenska) {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-02 12:18:43

Literární vyhlídky (2. až 8. prosince)

První prosincový týden nabídne kromě řady autorských čtení a knižních křtů též několik diskuzí s literární tematikou a mnohdy i mezinárodní účastí. Do Prahy také zavítá francouzsky píšící spisovatel českého původu Pavel Hak, s nímž přinášíme rozhovor v prosincových Literárních novinách. A s hledem na blížící se Vánoce nešetříme ani tipy na zajímavé knižní a audioknižní novinky.   POZVÁNKY 2. 12. Praha / Od 19.30 se v kavárně Divadla Na Prádle uskuteční večer spisovatelky Daniely Fischerové, nazvaný Matky, macechy a podivné rodinné vztahy v životě i v literatuře. Na klavír hraje a zpívá Přemysl Rut, čtou a besedují Hana Kofránková, Markéta Potužáková, Vratislav Jiljí Slezák, Václav Jamek, Michal Zahálka, Libor Vacek a René Nekuda. Praha / V 19.30 proběhne v kavárně Fra Malá česko-německá literární konfrontace, která představí tvorbu Heinze Helleho, Dagmary Kraus, Veroniky Bendové a Luboše Svobody. Moderují Jitka Nešporová a Petr Borkovec, překlad textů Kateřina Klabanová a Viktorie Hanišová. Praha / Od 20 hodin bude v Knihovně Václava Havla uvedena kniha Rozhovory přes rozbouřené doby (Prostor 2019), přinášející dvanáct rozhovorů s významnými osobnostmi veřejného života předkládá reflexi „prostoru svobody“ v současné české společnosti. Pozvání na křest knihy a diskusi přijali disident a politik Luboš Dobrovský, bývalý studentský aktivista a spoluzakladatel humanitární organizace Člověk v tísni Šimon Pánek, ústavní právník Jan Kysela, novinář a spisovatel Aleš Palán, politický komentátor Jiří Pehe, spisovatel Mark Slouka, dokumentaristka Olga Sommerová, ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský a autoři rozhovorů Eva Bobůrková, Jiří Leschtina, Petr Placák a Petr Vizina. Uvádí editorka knihy Denisa Novotná.   3. 12. Brno / V 17.30 zavítá do Knihovny Jiřího Mahena v rámci projektu Spisovatelé do knihoven básník Jan Škrob. Na svém kontě má dvě sbírky, Pod dlažbou (2016) a Reál (2018). V roce 2015 byl zařazen do sborníku Nejlepší české básně 2015 a o dva roky později byl nominován na Literu pro objev roku. V roce 2018 získal třetí místo v soutěži Básne SK/CZ a zvítězil v Drážďanské ceně lyriky. Na Radiu Wave moderuje pořad Hergot! a komentuje v rubrice Prolomit vlny. Klatovy / Od 18 hodin přivítá Městská knihovna Klatovy v rámci projektu Spisovatelé do knihoven básníka, prozaika a překladatele Pavla Kolmačku. Svým civilně spirituálním básnickým dílem bývá řazen mezi pokračovatele reynkovského proudu české poezie. Vystudoval elektrotechniku na ČVUT a religionistiku na Filozofické fakultě MU Brno. Pracoval v ústavu sociální péče, v domově důchodců, jako redaktor, překladatel, učitel a korektor. Vydal básnické sbírky Vlál za mnou směšný šos (1994), Viděl jsi, že jsi (1998), Moře (2010), Wittgenstein bije žáka (2014), Život lidí, zvířat, rostlin, včel (2018) a román Stopy za obzor (2006). Praha / V 17 hodin představí ve Ville Pellé svou novou knihu Historie Čechů v USA (Práh 2019) spisovatelka a ilustrátorka Renáta Fučíková. Patrony knihy budou starosta Městské části Praha 6, Ondřej Kolář, diplomat a hebraista, bývalý kulturní atašé v USA, Robert Řehák, a vedoucí redaktor zahraničního zpravodajství České televize a bývalý zpravodaj ČT ve Washingtonu, Michal Kubal. Praha / Od 18 hodin proběhne ve Francouzském institutu v Praze setkání se spisovatelem Pavlem Hakem a čtení z autorova románu Warax u příležitosti vydání jeho českého překladu (v překladu Zdeňka Humla vydal Milan Hodek v nakladatelství Paper Jam). Strhující příběh o válce, moci, bohatství a chudobě vyšel poprvé v roce 2009 ve Francii. Rozhovor s autorem přináší aktuální prosincové číslo Literárních novin! Praha / V 18 hodin se v Ústavu pro českou literaturu AV ČR uskuteční První bilance 2019 – diskuzní setkání nad českou poezií a prózou uplynulých dvanácti měsíců. Debaty se zúčastní Markéta Kittlová, Jan M. Heller, Ondřej Horák a Jakub Chrobák. Moderuje Martin Lukáš. Praha / Od 18 hodin se v oddělení naučné literatury Městské knihovny v Praze uskuteční další z cyklu přednášek Světová poezie, pořádaného pod patronací Básnířky města Prahy Sylvy Fischerové a věnovaného zejména epické poezii v různých dobách a kulturách: od indické Mahábháraty přes Homéra a Vergiliovu Aeneidu až po Apollinairovo Pásmo. Tentokrát vystoupí Záviš Šuman s přednáškou na téma Apollinaire a jeho Pásmo. Bílovec / V 18 hodin zavítá do Městské knihovny Bílovec v rámci projektu Spisovatelé do knihoven vydavatelka, překladatelka a spisovatelka Markéta Hejkalová. Těšit se můžete na perličky z překládání finské literatury, jaké to je organizovat knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, vydávat knihy a samozřejmě i psát. V druhé polovině devadesátých let byla konzulkou a kulturní atašé na českém velvyslanectví ve Finsku. Od roku 2006 je místopředsedkyní Českého centra PEN klubu a čtyři roky byla členkou mezinárodního výboru světového PEN klubu. Kromě románů píše také povídky, knihy faktu. Praha / Od 19 hodin proběhne na palubě (A)VOID Floating Gallery pražské uvedení knihy Daleko do ničeho (Host 2019), monografie Petra Hrušky o Ivanu Wernischovi. Publikace si všímá nejen Wernischovy básnické a překladatelské tvorby nebo editorské práce, ale zachycuje i jeho životní peripetie a umělecký kontext, v němž se jeho tvorba ocitá. Vedle autora knihy vystoupí Mikoláš Chadima a MCH3 s řadou písní na Wernischovy texty, bohemistka Barbora Čiháková a kmotrové knihy – bývalý šéfredaktor Literárních novin Vladimír Karfík a antikvář a literát Jan Placák. Praha / V 19.30 nabídne Božská Lahvice autorské čtení a besedu s bosenským básníkem a prozaikem Adinem Ljucou při příležitosti uvedení jeho knihy Stalaktit (Protimluv 2019). Besedovat s ním bude překladatel František Šístek, úvodem promluví nakladatel Jiří Macháček. Básnická sbírka Stalaktit s odkazem na význam tohoto slova zvažuje mj. především samu poezii, sám princip básnění. „Hledat neuchopitelné verše je totéž jako sledovat / záři dávno vyhaslé hvězdy,“ píše autor. Jako kdybychom při čtení básní sestoupili s autorem do hlubin tmy, kde pomalu odkapává voda z krápníků, jejíž rytmus sám řetězí slova, tempo a způsob výstavby věty. Praha / Od 19.30 se v kavárně Fra uskuteční sedmé pokračování celovečerních rozhovorů o práci básníka. Tentokrát se Daniela Vodáčková bude ptát básníka a překladatele Jana Škroba, autora sbírek Pod dlažbou (2016) a Reál (2018). Jejich rozhovor se bude dotýkat tematických okruhů, jako jsou jazyk, dikce, (ne)interpunkce; krajina, město, dystopie, tělo; přírodní lyrika vs. klimatická poezie; spoluvina a sociální soucit.   4, 12. Praha / V 17 hodin proběhne v Café Kampus křest knihy básníka a výtvarníka Michala Matzenauera s názvem Haeffnerova lidová tvořivost opuštěná na počátku 19. století pro národní nespolehlivost (Paper Jam 2019). Sbírka přináší veselé a absurdní básně nejen o smutných věcech. Praha / Od 17.30 se v Kavárně Potrvá uskuteční křest nové knihy Felixe Boreckého Makabrózní povídky (Paper Jam 2019). Autor vychází z přirozené zvědavosti zabývat se smrtí a vkládá ji do kulis současné doby. Smrt je zde tematizovaná nikoliv jen jako cosi znepokojivého a strašného, jako cosi, co chce „lechtat nervy“, ale poukazuje se rovněž na tendenci ji cíleně vytěsňovat, tendenci, jež je v naší současnosti silnější než kdy dřív. Úvodní slovo pronese redaktor a editor Jan Šulc. Ukázku z knihy přečte herec Jiří Lábus. Večer hudebně doprovodí Camões House Band. Praha / V 18 hodin proběhne v Nakladatelství Meander křest nové knihy spisovatele Petra Stančíka a ilustrátorky Lucie Dvořákové s názvem Jezevec Chrujda zakládá pěvecký sbor netopejrů (Meander 2019). Jedná se o další díl ze série knih o jezevci Chrujdovi, pojednávající tentokrát o tom, jak – chvíle napětí – jezevec Chrujda zakládá pěvecký sbor netopejrů. Praha / Od 19 hodin se v Kampusu Hybernská uskuteční křest knihy Krvavý cukr (přeložila Petra Johana Poncarová, Host 2019) a s ním spojená debata o problematice otroctví v britské literatuře, kultuře a dějinách. České vydání románu britské autorky Laury Shepherd-Robinsonové uvedou historička, etnoložka a přední česká odbornice na téma otroctví Markéta Křížová (SIAS), překladatelka a anglistka Petra Johana Poncarová (ÚALK) a Jana Glózová (nakladatelství Host). Praha / Ve 20 hodin bude v Kavárně Liberál uvedena kniha Bohorovné horory (Krásné nakladatelství 2019), která je uměleckým setkáním básníka Roberta Jandy, výtvarníka Martina Mulače a designéra knihy Bohuslava Vaňka-Úvalského. Jsou setkáním nutným, nekompromisním, setkáním vedeným z rozličných pozic týmž směrem. Jsou návratem ke kořenům obrazu, slova a zvuku v prvotních podobách magických formulací, balad a obrazných zjevení.   5. 12. Chomutov / Ve 14 hodin zavítá do Chomutovské knihovny v rámci projektu Spisovatelé do knihoven básník, rozhlasový redaktor a hudebník Jonáš Zbořil. Vystudoval češtinu a angličtinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Za básnický debut Podolí (2013) byl nominován na Cenu Jiřího Ortena a Literu pro objev roku v rámci cen Magnesia Litera 2014. Působí na Rádiu Wave, kde moderuje pořady On Air, Startér a literární pořad Liberatura (s Karolínou Demelovou). Kromě psaní se věnuje hudbě, hraje s kapelami Sundays on Clarendon Road a Steakhouse Orchestra. Praha / Od 18 hodin přivítá Dům čtení (pobočka MKP) spisovatelku a překladatelku Pavlu Horákovou, držitelku ocenění Magnesia Litera 2019 za román Teorie podivnosti. Je autorkou dalších knih, například trilogie knih pro děti o Hrobařících, či knihy Přišel befel od císaře pána: polní pošta – příběhy Čechů za první světové války. Překládá ze srbštiny a angličtiny. Patronát Domu čtení na rok 2020 jí předá stávající patron, básník Kamil Bouška. Praha / V 17 hodin nabídne Národní knihovna ČR (Klementinum), kde nyní sídlí český PEN klub, autorské čtení spisovatelky a scenáristky Terezy Brdečkové z jejího historického románu Zrcadlo Serafína (2016). Magický dobrodružný román se odehrává mezi Prahou, Paříží a Benátkami před vypuknutím třicetileté války. Píše se rok 1577 a kolem Země letí velká jasná kometa. V Čechách se ujímá moci Rudolf II., v Benátkách řádí mor. V rodině zrcadláře Paduana zemře nejstarší syn na otravu rtutí, a téhož dne najde v Praze brusič drahých kamenů Miseroni na zápraží novorozenou holčičku. Dá jí jméno Serafina, ale brzy ji musí přestrojit za chlapce… Krnov / Od 18 hodin zavítá do Městské knihovny Krnov v rámci projektu Spisovatelé do knihoven básník, spisovatel a překladatel Michal Ajvaz, jeden z nejvýraznějších autorů porevoluční literární scény, který se řadí k představitelům magického realismu, žánru tradičně spojovaného s oblastí Latinské Ameriky, ve kterém se náš všední svět běžně prolíná se světem mystična a fantaskna. Svou první básnickou sbírku, překvapivě pojmenovanou Vražda v hotelu Intercontinental, napsal v roce 1989, od té doby pravidelně publikuje sbírky poezie, filozofické spisy a prózu, nejnovější z jeho děl – rozsáhlý román Města – vyšlo letos na podzim. Za svou práci byl také několikrát oceněn, je držitelem prestižní Ceny Jaroslava Seiferta nebo Magnesie Litery za knihu roku 2012. Brno / V 19 hodin proběhne v Domě Skleněná louka brněnské uvedení knihy Daleko do ničeho (Host 2019), monografie Petra Hrušky o Ivanu Wernischovi. Publikace si všímá nejen Wernischovy básnické a překladatelské tvorby nebo editorské práce, ale zachycuje i jeho životní peripetie a umělecký kontext, v němž se jeho tvorba ocitá. Křtu se zúčastní i básník a nakladatel Martin Reiner a Martin Evžen Kyšperský, který některé Wernischovy texty zhudebnil, dále Martin Stőhr z nakladatelství Host a bohemistka Barbora Čiháková. Praha / Od 19 hodin nabídne Kampus Hybernská večer nazvaný Bez pevných jistot. Německá a česká próza současnosti. Zkušenost autorek je jiná než autorů, liší se generačně, liší se lokálně, liší se osobním i kolektivním kontextem a historií, liší se podobou literárního prostředí, liší se podle přístupu a stylu autorství. Jak rychle proniká současnost do literárních textů? Nakolik lze osobní zkušeností vypovědět o prožívání celé generace? Co se děje s románovou formou v době messengerů? Česká literatura se v poslední době snaží výrazněji profilovat v německojazyčném prostředí, současná německá literatura je do češtiny překládána již tradičně. V čem se stýkají a v čem se míjejí, v čem jsou uzavřeny ve svých hranicích a v čem je překračují. O tom budou číst a diskutovat tři dvojice českých a německých spisovatelek a spisovatelů Tereza Semotamová, Viktorie Hanišová a Jan Němec (jejichž romány v posledním roce vyšly v německých nakladatelstvích) a jejich protějšky ze SRN Dilek Güngör, Paula Fürstenberg a Jörg-Uwe Albig.  Praha / Od 20 hodin v Knihovně Václava Havla básník Daniel Hradecký u příležitosti vydání své nové sbírky básní Přibližování dřeva (Perplex 2019) představí básně svoje i dalších autorů, spjatých s Litvínovem, Josefa Jedličky či Pavla Růžka. S autorem bude hovořit majitel nakladatelství Perplex Martin Kubík a také šéfredaktor a editor jeho knihy Dan Jedlička.   6. 12. Praha / V 17 hodin proběhne v Kavárně Liberál křest debutové sbírky Dagmar Plamperové Z naší louky (Malvern 2019). Poezie Dagmar Plamperové je ztišená, minimalistická, ale o to silnější, neboť každé slovo tu má svou nezpochybnitelnou váhu. Konkrétní přírodní motivy se tu organicky prolínají s abstraktními osobními reflexemi, její obrazy mají jakousi křehkou, subtilní sílu a jsou stavěny s neobyčejným citem pro jazyk, jakož i pro vztahy mezi světem fyzickým a metafyzickým. Děčín / Od 19 hodin se v Baru Bodenbach uskuteční další (již osmý) večer českých prozaiček v Děčíně, který představí Veroniku Bendovou a její novou knihu Vytěženej kraj (Fra 2019). Dvojice jejích protagonistů hledá filmové lokace v kraji, ze kterého si každý urval, co mohl. Ale někdy přijíždíte hledat pochmurná místa, a potkáte místo toho nečekanou krásu. Stopy v čase, které k vám stále mluví, staré křivdy, staré vzpomínky, starou lásku. Praha / V 19.30 uvede v Božské Lahvici básnířka a teoložka Magdaléna Šipka svou debutovou básnickou sbírku Město hráze (Malvern 2019), která zahrnuje 31 rozsahem spíše kratších, poetikou a obsahem ovšem hutných básní. Ve sbírce se hojně objevují angažované motivy, poezie Šipky čerpá z autorčiny osobní občanské angažovanosti na poli sexuálních i etnických menšin a práva na město. Současně je to sbírka hluboce intimní a svým zacházením s básnickými obrazy bytostně lyrická. Úvodní slovo pronese básník a dramaturg Lahvice Matěj Senft, o knize promluví její redaktor a básník Kamil Bouška.   7. 12. Praha / Od 11 hodin proběhne v Knihkupectví Přístav uvedení nové knihy pro děti od Daniely Krolupperové s názvem Vánoční pohádka (Mladá fronta 2019) – laskavý vánoční příběh na motivy klasických českých pohádek. S pořádnou zimou, spoustou sněhu, vesničkou pod horami, hustými lesy i pekelnou branou ve skalách. A nebyli by to čerti, aby nekuli nekalé pikle. Ovšem dvě malé statečné děti – Maruška s Josífkem – se zlé moci nezaleknou a svým důvtipem se pokusí čerty přelstít.   8. 12. Praha / Ve 20 hodin bude žižkovský klub Punctum – Krásovka hostit Zimní večírek Psího vína. Zuzana Augustová zde představí knižní novinku Wolfram Höll: My jsme tři, kterou Psí víno vydalo se Studio Rote. Čtou Kamil Bouška, Zofia Bałdyga a David Fesl (performativní čtení), moderuje Ondřej Buddeus. {loadmodule mod_tags_similar,Související} NOVÉ (AUDIO)KNIHY Karolína Světlá: Vesnický román (Host 2019 – edice Česká knižnice) Je tomu právě 150 let, co Vesnický román opustil Grégrovu tiskárnu. A ačkoli se tehdy zdálo směšné, že by se žena stala spisovatelkou, Karolina Světlá předstihla všechny české prozaiky, dokonce i Nerudu či Hálka, když plně ovládla kompozici moderního evropského románu. Mnohovrstevný příběh lásky a žárlivosti, oběti a sobectví, pokory a hamižnosti, situovaný do malebného Podještědí, však nekopíruje tradiční sentimentální šablony. Naopak odhaluje spletitost mezilidských vztahů: partnerských, mezigeneračních, sousedských i národnostních, a směřuje k nečekanému rozřešení. Smířlivému? Nebo tragickému? V dramatickém dialogu se tu střetává křesťanský svět ve své nesmiřitelné dichotomii katolictví a protestantství se světem lidových obyčejů, v nichž se každá z postav stává nositelem jedné výrazné vlastnosti či obhájcem určitého přesvědčení. Vypravěč zůstává nestranný a ponechává na čtenáři, aby sám promýšlel oprávněnost jejich postojů a jednání: Má člověk právo na osobní štěstí, nebo se musí vzdát svobody ve prospěch obecného řádu? Dokáže se vzepřít společenským konvencím? Smí překročit morální a etické normy? A boží zákony?   Irvine Welsh: Kalhoty po mrtvém (přeložil Rani Tolimat, Argo 2019) Další a patrně poslední návrat k hrdinům Trainspottingu ke čtenáři opět přivádí starou známou čtveřici – Marka, Begbieho, Simona, Spuda. Všichni jsou zas o něco starší, v nových životních rolích. Mark vydělává slušné peníze pořádáním tanečních parties; nikde nezakotvil, cestuje po celém světě, ale ve světě letišť a hotelů spokojenost a spočinutí nenachází. Z Franka Begbieho se překvapivě stal uznávaný umělec, který dokáže zapomenout na staré křivdy a při náhodném setkání už nemá potřebu se Markovi pomstít. Simon i Spud mají vlastní projekty na hraně zákona i za ní; černý obchod s lidskými orgány je ale velké sousto i na ně. Opětovné shledání někdejších přátel nevede k idylickému vzpomínání, ale ke sledu nehod a krizí, který nemůže dopadnout dobře. Jeden z nich z tohoto románu nevyvázne živý. Někdo z nich nosí kalhoty mrtvého muže.   Igor Malijevský: Otevřený prostor (Argo 2019) Otevřený prostor je temnou groteskou a zároveň autentickou sondou do podivuhodného korporátního světa. Na pozadí krátkých čtivých kapitol se postupně vrství zásadní faustovský příběh dnešní doby. Proč se hezkému počasí říká bombardování? Co je to francouzská ruleta? A kdy je deadline? Pro nezasvěcené čtenáře je kniha opatřena výkladovým slovníčkem korporátního jazyka.   Michal Havran: Analfabet (přeložil Miroslav Zelinský, Větrné mlýny 2019) Devadesátky v Bratislavě. Sex, drogy a okultismus v hlavním městě nicoty. Analfabet je generační román s dráždivou příchutí černého romantismu, zároveň vyznívá jako nenávistná pocta rodnému městu, městu-omylu, ideálnímu prostoru pro přípravu sebevraždy. Děj románu se odehrává v éře společenské transformace, v momentě, kdy se pádem starého režimu ve společnosti uvolňuje obrovská energie. Lidé ji však nehodlají využít k obnově svobody a duchovních hodnot, nýbrž k zuřivému pěstování konzumu. Této motivaci podléhá i spiritualita — stává se předmětem kšeftování a podvodů, je přetvořena ve falešný idol zoufalců toužících dát svému životu smysl. Společnost ovládají úspěšní predátoři, kdežto „ztracené existence“, neschopné aklimatizovat se na nové poměry, smutně živoří. Hrdinové románu patří k těm druhým. Razí si cestu mezi mafiány, prostitutkami, feťáky a šarlatány a jejich osudy se přitom nebezpečně stahují kolem jednoho ukradeného středověkého rukopisu. Rozbíhá se mystický příběh o knize s nerozluštitelným obsahem. Originální zpráva o střední Evropě, Slovensku a jeho metropoli může začít.   Ivan Acher: Nate tumáte (Dybbuk 2019) O básnické tvorbě Ivana Achera, která vznikala především v devadesátých letech minulého století, se ví poměrně málo. Své texty tvořil stranou kulturního ruchu, výhradně z vnitřní nutnosti, jako otisk prostředí, které ho formovalo a formuje dodnes. Všechny básně společně rozvíjejí poměrně sevřený jazykový prostor, mnohé se zde nabaluje a variuje: hemží se to tu slepicemi, vemeny, vesnickými postavičkami, zvířecími kostřičkami a mrtvolkami, masem, peřím ale také biblickými motivy. Celý tento hravý i temný kosmos se živí českým, německým i polským živlem, přízračnou severočeskou krajinou, místem jazykového trojmezí, v němž rezonují dramatické pohyby minulosti i současný uleželý bordel. Kudy do téhle krajiny čtenář vkročí a kam v ní dojde, čeho se zachytí a na čem zůstane překvapeně viset, to zůstává zcela na něm. Bližší návody k použití ani jasné společenské postoje se nekonají. Jak si s tím vším poradíme, je pouze na nás — nuže: „Nate tumáte!“   Ilana Shmueli: Zvolila jsem si život (přeložil Radek Malý, Archa 2019) Izraelská básnířka Ilana Shmueli (1924–2011) ve své poezii, kterou začala psát po desetiletích dlouhého mlčení, navazuje na odkaz poezie židovských autorů, kteří přežili holocaust a reflektují jeho zkušenost. Český výbor přináší její básně, ale také ukázky z memoárů a z posledních dopisů s Paulem Celanem. – Básnířka patří k posledním autorům, kteří ve svém díle nechali rezonovat literární odkaz židovsko-německé kulturní symbiózy východoněmeckého regionu Bukoviny s hlavním městem Černovicemi. Válečná léta prožila v černovickém ghettu, kde poznala básníka Paula Celana. Později emigrovala do Palestiny, kde studovala sociální pedagogiku a hudbu. Paula Celana, svého přítele z mládí, znovu potkala v Paříži roku 1965 a po letech intenzivní korespondence se stala jeho průvodkyní při jeho návštěvě Izraele roku 1969. Po roce 2000 vyšly knižně její memoáry, korespondence s Paulem Celanem a také dvě sbírky originální a svébytné poezie psané v německém jazyce.   Krzysztof Bortnik, Libor Martinek (eds.): V duchu Edgara Allana Poea (přeložil Libor Martinek, Volvox Globator 2019) Antologie polské fantastiky známých i dnes méně známých polských autorů z přelomu 19. a 20. století. Mezi ty známé patří bezesporu dva polští nositelé Nobelovy ceny za literaturu - Władysław Reymont a Henryk Sienkiewicz -, ke známým autorům rozhodně patří i Bolesław Prus. Mezi ty méně známé, ale stále velmi kvalitní se řadí například Karol Irzykowski nebo Stefan Grabiński, jehož dílo je v Polsku i u nás znovu objevováno a vydáváno. A je zde i několik zajímavých děl daleko méně známých polských literátů, kteří své řemeslo perfektně ovládali a jež můžeme spolu s těmi známějšími a proslulejšími s čistým svědomím zařadit mezi duchovní dědice díla E. A Poea.   Radim Kopáč, Jakub Šofar (eds.): Praha v množném čísle (Slovart 2019) Povídková antologie na téma: Jaké bylo hlavní město zkraje devatenáctého století a jaké je dnes. Jak se měnilo v překotném běhu dějin. Z jakých úhlů kdo Prahu portrétoval: oknem salonu, z ulice, v centru, na periferii. Jako stříbropěnnou, jako stověžatou, jako temnou, magickou, neviditelnou. Jak ji viděli obrozenci, jak romantici a realisté, jak pražští Němci jako Meyrink, Leppin nebo Kisch, jak plejáda autorů dvacátého století. Pětadvacet tematických textů, od Tyla a Světlé přes Čapka a Hrabala po Kahudu nebo Pachtovou. Vybrali a uspořádali Radim Kopáč a Jakub Šofar.   Žena filmového kritika (Listen 2019) Knižně vydané blogové příspěvky Ženy filmového kritika, jejichž autorka za ně byla nominovaná na prestižní literární cenu Magnesia Litera (a přesto si přeje zůstat v anonymitě), jsou vtipným, ironickým i nekompromisně sebeironickým – a nezdráháme se říct až allenovským – nahlédnutím do rodinného soužití ženy a muže, což většina lidí nad 30 let nejspíš důvěrně zná. Co ovšem už nezná, jsou specifika soužití ženy se zvláštním druhem muže: filmovým kritikem. Texty svými ilustracemi doprovodila umělkyně vystupující pod pseudonymem Toy_Box, pozoruhodná autorka komiksů, výtvarnice a malířka. – Zároveň s tištěnou knihou vychází Žena filmového kritika i jako audiokniha, kterou načetla Iva Pazderková.   Robert Musil: Muž bez vlastností (Radioservis 2019) Audiokniha Muž bez vlastností obsahuje román, který se setkal ve 30. letech s naprostým nepochopením. Teprve později byl prohlášen za největší německý román první poloviny 20. století. Monumentální román Muž bez vlastností zůstal nedokončen. V tomto díle vytvořil rakouský romanopisec a esejista Robert Musil (1880–1942) ironické deziluzivní panorama moderní společnosti a jejího myšlení, umístěné do prostředí císařské a královské rakousko–uherské monarchie. Vlna zvýšeného zájmu o Musilovo dílo propukla deset let po jeho smrti, po roce 1952, kdy vyšly zlomky a koncepty z jeho pozůstalosti a kdy nakladatelství Rowohlt zahájilo právě touto knihou vydávání Musilových sebraných spisů. Čte Jiří Hromada.   Jakub Szántó: Za oponou války (Tympanum 2019) Audiokniha Jakuba Szántó, válečného reportéra a zpravodaje České televize na Blízkém východě, přibližuje autorovy dramatické zážitky z frontových linií, teroristických útoků, revolucí i státních převratů. Původně vystudovaný historik své zážitky očitého svědka zasazuje do širšího dějinného kontextu a demytizuje práci žurnalistů uprostřed pohnutých situací a nepředvídatelného vývoje. Vedle strhujícího vyprávění dává nahlédnout i do niterných vztahů autora k rodině, novinářským kolegům i přátelům napříč Orientem. To vše balí do lehce sarkastického a sebeironického tónu, který odhaluje, nakolik je humor klíčovou ingrediencí pro práci i přežití v situacích, ze kterých normální člověk raději prchá. Čte David Matásek.   David H. Thoreau: Walden aneb Život v lesích (Radioservis 2019) Audiokniha Walden aneb Život v lesích obsahuje výjimečnou autobiografii amerického filozofa a básníka Davida H.Thoreaua (1817–1862), který je považován za zakladatele přírodního eseje v moderní světové literatuře. V letech 1845–1847 se dobrovolně nastěhoval do osamělé lesní chaty, kterou si postavil na břehu jezera Walden v americkém státě Massachusetts – a po sedmi letech pak vydal o tomto svém pobytu svědectví v podobě pozoruhodné knihy Walden aneb Život v lesích. Nejsou to však útržkovité deníkové zápisy pozorování přírody nebo záznamy osobních pocitů a dojmů; jde o výjimečnou duchovní autobiografii s promyšlenou kompozicí. „Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starat. Šel jsem do lesů, poněvadž jsem chtěl žít uvážlivě, utkat se s podstatou života. Nechtěl jsem žít tím, co není život, vždyť žití je cosi tak vzácného, a nechtěl jsem žít odevzdaně – to jen kdyby nic jiného nezbývalo. Přál jsem si žít všemi smysly a zcela vysát morek života, žít tak zásadově a spartánsky, abych se odpoutal od všeho, co není život.“ Thoreau líčí život spjatý s přírodou, dva roky prožité uprostřed massachusettských lesů ve srubu postaveném vlastníma rukama. Jeho pohled je inspirující a naléhavě aktuální... Čte Ladislav Mrkvička.

Čas načtení: 2024-05-14 05:35:33

Olympijské hry a 77. ročník Filmového festivalu v Cannes. Olympijský plamen se 21. května na červeném koberci filmových hvězd

Setkání kultury a sportu. Protnou se dvě akce s mezinárodním ohlasem. Olympijský oheň vynese 21. května po schodech Filmového festivalu v Cannes francouzský paralympionik Arnaud Assoumani, informuje o tom francouzský denník Le Figaro. Festival filmů začíná v úterý 14. a končí 25. května. The post Olympijské hry a 77. ročník Filmového festivalu v Cannes. Olympijský plamen se 21. května na červeném koberci filmových hvězd first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2022-01-19 16:31:09

FAMU slaví 75. výročí vzniku spuštěním vlastního filmového portálu. Nabízí snímky Chytilové, Svěráka i Prušinovského

Pražská FAMU spustil, jako první filmová škola v Evropě vlastní VOD platformu nazvanou FAMU Films, kde zpřístupnila veřejnosti filmy svých absolventů a studentů od počátku vzniku po současnost. Stalo se tak u příležitosti 75. výročí od založení školy. V nejvyšší kvalitě a na jednom místě na www.famufilms.cz je možné zhlédnout studentské či absolventské snímky tvůrců, jako jsou Věra Chytilová, Jan Němec, Jan Svěrák, Jan Hřebejk, Helena Třeštíková nebo Jan Prušinovský. FAMU Films nabízí i nejaktuálnější filmy, mezi nimi studentským Oscarem oceněnou Dceru nebo krátké snímky Rudé boty (uvedeno na festivalu v Cannes) či Příběh hrůzostrašné Eliz, oba právě nominované na Ceny filmové kritiky a na Českého lva. „Studentské filmy z FAMU, v zahraničí často oceňované, se k divákům mnohdy dostávají obtížně. FAMU Films nabízí možnost prezentace filmařů a jejich tvorby směrem k veřejnosti, pedagogům či uchazečům o studium. Postupně budeme přidávat snímky veškerých studentů a profilovat se jako další distribuční kanál,“ říká Alexandra Hroncová, vedoucí distribučního oddělení FAMU a autorka koncepce filmového portálu. FAMU Films představuje nejen studentské filmy napříč žánrovým spektrem od hraných filmů přes dokumenty a animaci po experimentální filmy, ale nabízí i videa shrnující principy studia, v nichž vystupují například Petr Jarchovský, pedagog katedry scenáristiky a dramaturgie, nebo vedoucí katedry režie Bohdan Sláma. V současné době portál nabízí více než 200 filmů, mezi nimi například snímky členů divadla Sklep, jako jsou Tomáš Vorel, Ondřej Trojan nebo Milan Šteindler, přes rané snímky Věry Chytilové či Drahomíry Vihanové, ale i Karla Vachka, Karla Kachyni, Filipa Renče, Juraje Jakubiska, Jiřího Menzela, Dušana Kleina či Vojtěcha Jasného. Nechybí ani snímky zahraničních absolventů, škála filmů sahá až k současné generaci tvůrců, jejímiž zástupci zde jsou například Olmo Omerzu, Jakub Jirásek, Terézia Halamová, Kateř Tureček, David Semler, Nora Štrbová, Kateřina Karhánková, Eliška Cílková či Adam Martinec. Některé z filmů, jako například studentské snímky Heleny Třeštíkové, budou k vidění historicky zcela poprvé. K vidění zde budou i snímky Ještě nespíš? Davida Paynea a Postup práce Luna Sevnika aktuálně nominované v rámci Českého lva na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film. Už v tomto roce FAMU Films nabídne tematické filmové kolekce, a to například k výročím jednotlivých osobností či kurátorské výběry od tuzemských osobností z filmového průmyslu. Nyní je portál přístupný jen divákům v České republice s českým obsahem a s možností zapnutí anglických titulků, v budoucnu bude spuštěna anglická verze. „Portál FAMU Films je součástí strategie otevřenosti školy vůči kulturní obci i celé společnosti, díky němuž můžeme ukázat veřejnosti tvorbu našich talentovaných studujících a jim zároveň umožnit širší a odlišnou reflexi jejich děl,“ poznamenává děkanka FAMU Andrea Slováková.  FAMU je jednou z významných institucí v rámci české audiovize, co do počtu jsou její filmy nejvíce zastoupené a oceňované i na mezinárodních festivalech, statisticky je tak nejúspěšnějším filmovým producentem v České republice. Od počátku je FAMU otevřená i studentům ze zahraničí, vystudovali ji například světově proslulí režiséři Agniezska Hollandová nebo Emir Kusturica. Tři čeští absolventi Miloš Forman, Jiří Menzel a Jan Svěrák získali Oscara.

Čas načtení: 2020-10-13 12:43:35

Do boje o Oscara vyrazí film Šarlatán režisérky Agnieszky Holland

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která stojí za udílením cen Český lev, každoročně vybírá i kandidáta na Oscara za Českou republiku. Letos do boje o nejprestižnější filmovou cenu vysílá drama Šarlatán. Svůj poslední snímek, inspirovaný skutečnými osudy léčitele Jana Mikoláška, natočila režisérka Agnieszka Holland podle scénáře Marka Epsteina a do hlavní role obsadila Ivana Trojana a jeho syna Josefa Trojana. Film byl uveden v premiéře na letošním 70. ročníku Berlínského mezinárodního filmového festivalu – Berlinale. Film Šarlatán vznikl v česko-irsko-polsko-slovenské koprodukci a nabízí životopisné drama výjimečného muže obdařeného léčitelskými schopnostmi na pozadí dobových událostí. Příběh je inspirován skutečnými osudy léčitele Jana Mikoláška, na kterého se v průběhu několika desetiletí obracely s prosbou o pomoc tisíce lidí ze všech společenských vrstev včetně nejvýznamnějších osobností politického i kulturního života. Mikolášek je člověk bez odborného lékařského vzdělání, ale s nadáním diagnostikovat a pomocí bylinek léčit nemoci, se kterými si ani doktoři nevědí rady. Jeho mimořádné schopnosti jsou však vykoupeny bojem s vlastními démony. Léčitelství je jeho vnitřní spásou a ochranou před sebou samým… „Bylo mi potěšením a ctí po Hořícím keři točit opět v Česku, které je mému srdci nejbližší,“ říká režisérka Agnieszka Holland. Ta po boku Ivana a Josefa Trojanových obsadila například herce Juraje Loje, Jaroslavu Pokornou, Martina Myšičku, Miroslava Hanuše, Jiřího Černého, Tomáše Jeřábka nebo Jana Budaře. Film nese rukopis kameramana Martina Štrby a kostýmní výtvarnice Kataríny Štrbové-Bielikové. Polská režisérka a scenáristka Agnieszka Holland je absolventkou pražské FAMU. V roce 2017 získala na Berlinale Stříbrného medvěda za film Přes kosti mrtvých a v roce 2019 byla nominována se snímkem Pan Jones na Zlatého medvěda za nejlepší film. Je držitelkou Českého lva za drama Hořící keř a na svém kontě má i tři nominace na Oscara. Jako asistentka režie na začátku své filmové dráhy spolupracovala s Andrzejem Wajdou a Krzysztofem Zanussim. Debutovala psychologickým dramatem Provinční herci (1980), metaforou na tehdejší politickou situaci v Polsku oceněnou na festivalu v Cannes Cenou mezinárodní kritiky. Z její pestré filmografie, kterou Agnieszka Holland natáčí v USA, Polsku, ale i u nás, stojí za pozornost životopisná dramata Úplné zatmění s Leonardem DiCapriem (1995) a Ve stínu Beethovena (2006) nebo oceňovaná televizní série Hořící keř (2013). Ceny americké Akademie filmového umění a věd, které jsou udělovány od roku 1929, jsou považovány za nejprestižnější ocenění v oblasti filmu. Oscarový shortlist bude zveřejněn 9. února 2021 a nominace budou zveřejněny 15. března 2021. Slavnostní ceremoniál pak proběhne 25. dubna 2021 v Los Angeles. V loňském roce byl do boje na Oscara vyslán film Václava Marhoula Nabarvené ptáče, který se probojoval mezi nejlepších deset filmů. Za téměř stoletou historii „Oscarů“ se podařilo cenu za nejlepší cizojazyčný film získat dvěma československým a jednomu českému filmu. V roce 1965 to byl Obchod na korze Jána Kádára a Elmara Klose. O dva roky později zvítězily Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela a v roce 1996 Kolja Jana Svěráka. Šest dalších českých filmů pak postoupilo do neužších nominací: Lásky jedné plavovlásky Miloše Formana v roce 1966 a Hoří má panenko téhož režiséra o dva roky později. Po druhé šel do boje o Oscara Jiří Menzel roku 1986 s filmem Vesničko má středisková, naopak svoji první nominaci získal Jan Svěrák za Obecnou školu v roce 1991. Roku 2000 vyjel do Los Angeles Jan Hřebejk s nominovaným filmem Musíme si pomáhat a roku 2003 zaujaly akademiky Želary Ondřeje Trojana. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-07-03 13:57:20

V listopadu proběhne mimořádná čtyřdenní filmová přehlídka: 54 ½ MFF Karlovy Vary

Přestože se řádný 55. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary (MFF KV) uskuteční až v roce 2021, příznivci největší filmové události v České republice se mohou těšit jak na léto, tak na letošní podzim. V rámci přehlídky TADY VARY ve vašem kině bude od 3. do 11. července v šestadevadesáti českých kinech promítnuto 16 filmů, které vybral dramaturgický tým MFF Karlovy Vary. Každý z vybraných filmů má pouze jedno exkluzívní představení, které proběhne ve všech zúčastněných kinech ve stejný okamžik. Představení jsou koncipována ve festivalovém duchu, budou doplněna streamovanými úvody, živě přenášenými besedami a do více než 40 míst se chystají rovněž osobní delegace z týmu organizátorů karlovarského festivalu. Ve dnech 18. až 21. listopadu se pak v Karlových Varech uskuteční 54 ½ MFF Karlovy Vary. „Přehlídka TADY VARY byla naší bezprostřední reakcí na situaci, kdy jsme chtěli zajímavé filmy z festivalového výběru přivést za diváky. Ale stále cítíme, že tou klíčovou hodnotou karlovarského festivalu je atmosféra setkávání a sdíleného filmového zážitku, kdy se dokážeme společně radovat, dojímat, bát se. Věříme, že nyní opět nastává čas, kdy můžeme být spolu,“ říká prezident MFF KV Jiří Bartoška. Speciální přehlídka se sice uskuteční v netradičním podzimním termínu, ale s obvyklou festivalovou atmosférou, na kterou jsou hosté a návštěvníci zvyklí. Organizátoři chtějí nabídnout to, co mají diváci na festivalu rádi a proč se do Karlových Varů opakovaně vracejí. Čtyřdenní nesoutěžní přehlídka představí 30 filmů, každý z nich bude v uveden dvakrát a promítat se bude v hotelu Thermal, Městském divadle Karlovy Vary, kině Čas a sále Grandhotelu Pupp. V plánu jsou také některé z tradičních akcí doprovodného programu. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Ve spolupráci s městem Karlovy Vary chtějí organizátoři festivalu připravit pro návštěvníky speciální pobytové balíčky. Program přehlídky TADY VARY ve vašem kině, seznam kin a další organizační podrobnosti najdete na www.kviff.com.

Čas načtení: 2020-06-16 14:49:43

Česká televize připomene atmosféru Colours of Ostrava i karlovarského filmového festivalu

V úterý 23. června od 20:55 nabídne ČT art záznam koncertů rovnou z několika hudebních scén loňského ročníku Colours of Ostrava. O den později vyzpovídá Marek Eben Na plovárně Kryštofa Muchu, výkonného ředitele Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a ve středu 1. července se v sestřihu pořadu prostřídají světové hvězdy, které festival v uplynulých letech navštívily. „Počátek července bez stresu, to jsem nezažil už pětadvacet let. Samozřejmě, že se mi bude trochu stýskat, ale ono to tak rychle uteče, že ani nebudeme vědět, že to jeden rok nebylo. Jestli ta pauza prospěla nebo ne, to zjistíme až za rok, ale mám zkušenost ze StarDance, kde děláme pauzy pravidelně, že to je spíš ku prospěchu věci. A to bude letos! Takže po klidném jaru a klidném létu mě čeká ještě klidný advent,“ konstatuje Marek Eben, o kterého ale ani tak diváci na obrazovce nepřijdou. Nejdříve do talk show Na plovárně pozve výkonného ředitele Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Kryštofa Muchu, o týden později se v sestřihu pořadu prostřídají hvězdy jako je Danny de Vito, John Malkovich nebo Terry Gilliam. Chybět nebudou ani Laura Dern a loňská držitelka Křišťálového glóbu Julianne Moore. Herečka se objeví i v sestřihu Festivalových ozvěn, které v neděli 28. června zhodnotí loňský 54. ročník. Na něm mohli návštěvníci mimo promítaných snímků navštívit i koncert Mekyho Žbirky. A právě o tomto hudebníkovi natočil Šimon Šafránek biografický dokument, který bude mít premiéru v rámci projektu Tady Vary a do běžné kinodistribuce se dostane ve čtvrtek 9. července. Vary se na obrazovky vrátí také na přelomu června a července, a to formou vybraných festivalových snímků, včetně posledního Sorrentinova filmu Oni a Silvio, izraelské romance Cukrář, české komedie Rok ďábla nebo polského dramatu Studená válka. Česká televize připomene i loňské Colours of Ostrava 2019. „Pokud si jen stěží dokážete představit léto bez Colours of Ostrava, nezoufejte. Na loňském ročníku jsme natočili koncerty hned na několika scénách, což vás alespoň na dálku teleportuje do Dolní oblasti Vítkovice, která vytváří tomuto festivalu neopakovatelné kulisy,“ říká kreativní producentka Kateřina Ondřejková. Mezi loňskými vystupujícími se objevil například australský zpěvák Xavier Rudd, londýnská kapela Amber Run nebo francouzské vokální seskupení San Salvador. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-03 19:46:58

Tip do karantény: Kde na internetu najdete filmy zdarma

Zavřená kina, odložené premiéry a zrušené festivaly nejsou důvodem, proč si přestat rozšiřovat své filmové vzdělání v oblasti náročnější filmové produkce. Třeba i s pomocí filmů, které byste v kinech zřejmě ani neměli možnost vidět. Internet nabízí bezpočet míst, kde lze legálně sledovat kinematografickou produkci rozličného původu, žánrů a délky. Zaměříme na některé z mnohých alternativ k HBO a Netflixu, kterými se zabýval předchozí článek. Všechny se vyznačují tím, že jsou dostupné zcela zdarma. V jednom případě vám stačí registrace. Tato snadná a bezplatná přístupnost ovšem neznamená, že by vybrané platformy a kanály nabízely méně rozmanitý a kvalitní obsah. Spíše naopak.  Kanadská produkční a distribuční společnost The National Film Board of Canada, založená již v roce 1939, nabízí na svém YouTube kanálu desítky oceňovaných filmů různého typu: experimentální, dokumentární, animované i hrané. Jde o tituly natočené od čtyřicátých let do současnosti, poučné, zábavné i originální a roztříděné do mnoha kategorií, které by vám měly pomoct s rozhodováním, na co se podívat. Začít můžete třeba s výběry toho nejlepšího z vybrané dekády.  Amsterodamský Mezinárodní festival dokumentárních filmů (IDFA) ve své online videotéce nabízí téměř tisícovku dokumentů z předchozích ročníků akce. Snadno si můžete vyfiltrovat ty, které jsou zdarma (je jich přes tři sta) a následně si nechat zobrazit například všechny krátkometrážní americké filmy o přírodě. Existuje zkrátka slušná pravděpodobnost, že v pestré nabídce najdete film o tématu, které je vám blízké.  Tvorba amerického studia Troma bude dobře známá všem pravidelným návštěvníkům Festivalu otrlého diváka. Jejich filmy přetékají nevkusem, úchylnými nápady a tělesnými tekutinami. Jde o brak prezentovaný se vší hrdostí. Desítky titulů vyznačujících se naprostou lhostejností k běžným estetickým kategoriím jsou zdarma dostupné na YouTube kanálu studia nazvaném prostě Troma Movies. K těm nejznámějším patří muzikál Kanibal! Muzikál! (1993) od tvůrců South Parku. Pokud máte odvahu, můžete ve své výpravě k srdci trashové kinematografie pokračovat s filmy jako A Nymphoid Barbarian in Dinosaur Hell (1990) nebo Ferocious Female Freedom Fighters (1982).  Po Troma filmech si můžete spravit chuť vytříbenější nabídkou artových titulů na stránkách Festivalu Scope. Verze pro širší veřejnost nabízí na rozdíl od verze pro filmové profesionály zdarma často obměňované kolekce krátkometrážních i celovečerních filmů z různých festivalů. Stačí provést rychlou registraci. Ovšem pozor, oproti jiným online platformám je počet zhlédnutí omezen na určité množství diváků. Po jeho vyčerpání bude „projekce“ daného titulu označená za vyprodanou. Zároveň máte možnost pustit si každý film pouze jednou, bez možnosti vracet se v přehrávání zpět. Vyplatí se tedy sledovat stejně pozorně jako při návštěvě kina.  Osvědčenou kvalitu najdete i na YouTube kanálu polského filmového studia TOR („Studio Filmowe TOR“), které nabízí možnost seznámit se s filmy spadajícími do tzv. „kina morálního neklidu“. Po dělnických stávkách na počátku sedmdesátých let došlo v Polsku k lehkému uvolnění poměrů a na poli filmové výroby pak k opětovnému zavedení autonomních tvůrčích skupin. V reakci na podnikové nepokoje začaly vznikat kritické filmy, které tematizují střet jedince a státu nebo zkoumají morálku polské společnosti. Na zmíněném YouTube kanálu najdete některé z nejoceňovanějších filmů tohoto cyklu (Amatér, Krátký film o zabíjení a Krátký film o lásce, Struktura krystalu…) v digitálně restaurovaných verzích, s anglickými titulky a bez toho, abyste museli něco platit. Také v případě, že vás více než Evropa nebo Severní Amerika láká Asie, najdete na YouTube obsah podle svého gusta. YouTube kanál „Korean Classic Film“ vznikl před pár lety k propagaci jihokorejské kinematografie, kterou mnozí objevili teprve s letošním oscarovým vítězstvím Parazita. Jedná se o několik stovek filmů pokrývajících prakticky celou poválečnou historii jihokorejské kinematografie. V podstatě obrázková učebnice dějin korejského filmu. Žánrové tituly, které v Koreji trhaly divácké rekordy, i dramata uváděná na prestižních festivalech. Vše minimálně s anglickými titulky (u některých filmů jsou také titulky francouzské nebo španělské).  Preferujete-li domácí tvorbu, nepřeberné množství krátkometrážních, celovečerních, dokumentárních i hraných filmů nabízí videoarchiv České televize. Stále početnější je pak online kolekce českých filmů z Národního filmového archivu, které se nacházejí na YouTube kanálu Česká filmová klasika. Vedle snímků ze zlatého fondu domácí kinematografie jako Křik (1963), O něčem jiném (1963), Kočár do Vídně (1966), nebo Návrat ztraceného syna (1966) najdete také množství raritních dokumentárních a animovaných filmů. Zkrátka tolik obsahu, že vám na něj jedna karanténa stačit nebude.    Autor je filmový publicista. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-07 11:34:13

Michal Havran: Kotleba a jeho lidi jsou neonacisti, neonacismus není názor, ale zločin

Mezi nepřehlédnutelné postavy současné slovenské mediální i kulturní scény patří – nejen pro svou výšku – publicista a spisovatel Michal Havran. Jeho román Analfabet, jehož děj se odehrává počátkem 90. let v Bratislavě a vypráví dramatický příběh plný sexu, drog a okultismu, se nedávno dočkal českého vydání v nakladatelství Větrné mlýny.   Co vlastně přimělo vystudovaného teologa, veřejně známého intelektuála a vlivného publicistu vrátit se do Bratislavy raných 90. let a napsat mysteriózní román o „ztracených existencích“ a jednom tajemném rukopisu? Bratislava je mým městem v každém smyslu. Její ulice a místa mě uvedly do způsobu, jak se dívat na svět, po dlouhou dobu mi čtvrť za katedrálou evokovala sbírku Aloysia Bertranda Gaspard de la nuit (česky překládáno jako Kašpar noci; pozn. red.), jeho „obrazy na způsob Rembrandta a Callota“. Bratislava má nekonečnou hloubku reliéfu, je to město, kterého se nikdy nedokážete dotknout celou dlaní a nikdy nepoznáte všechny příběhy o tureckých obchodnících, kteří si na Dunaji postavili sklady, kudy proudilo do monarchie opium, a příběhy ze staré židovské čtvrti Vydrica, kde vzniklo bojové umění Krav Maga.    Kromě vcelku očekávatelného vztahu ke spiritualitě se vaše postavy vyznačují i problematičtějšími zájmy, jako jsou drogy, okultismus nebo pornografie. V těchto ohledech zřejmě Analfabet nebude – navzdory postavě Michala a nakladatelské nálepce „generační román“ – dílo výrazněji autobiografické. Jaké tedy byly vaše „devadesátky“?  Bratislava byla v 90. letech významnou křižovatkou afghánské a albánské heroinové cesty, v každém kebabu a pizzerii jste měli u kasy připravené dávky na prodej, byly v každém baru, někteří majitelé na tom slušně vydělali, v zadních částech podniků bratislavského podzemí byly všude sklady drog. Kdo tehdy Bratislavu znal, ví, že dobré podniky neměly okna, protože byly všechny v bývalých katakombách a sklepech. Okna měly pouze cukrárny pro rakouské důchodce, kteří objevili ceny operního představení.    Klíčovou roli v příběhu hraje slovenská metropole, opředená v knize mnoha mýty a legendami. Jaký vztah máte k Bratislavě vy sám a co podle vás tvoří její genius loci?  Jsem dítětem tohoto města, dálniční odbočky mezi Vídní a Budapeští, tajemného, ale vitálního orgánu středoevropského těla, co se roztahuje mezi našimi městy jako stanující křižáci první výpravy na pravém břehu Dunaje, jako židovští rváči z 30. let, kteří mlátili gardisty a potom prchali na parnících po Dunaji do Palestiny, jako ruské tanky v roce 1968 před Univerzitou Komenského. Její kouzlo spočívá v neviditelnosti, Bratislava není filmový festival, ani silvestrovský ohňostroj, je nenápadná jako změny na dunajském břehu a magnetická jako Teslův dětský pokoj.    Vy sám nijak netajíte své antipatie k Marianu Kotlebovi a jeho krajně pravicové straně ĽSNS (Ľudová strana Naše Slovensko), která má přitom podle průzkumů naději na velmi dobrý volební výsledek... Kotleba není ani extremista, ani fašista, Kotleba a jeho lidi jsou neonacisti, a tak je k nim třeba přistupovat, neonacismus není názor, ale zločin. Považuji je za zločineckou, antisemitskou, rasistickou stranu a podle toho se k nim i chovám.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Prostřednictvím románu, který svou zápletkou trochu připomíná některé prózy Miloše Urbana, se dotýkáte i řady filozofických, historických či společenských témat – kupříkladu otázky existence svébytného kulturního prostoru označovaného jako střední Evropa. Je to opravdu jen „literární žánr“ či „východní Evropa se sníženou mírou analfabetismu“, nebo má dotyčný pojem své hlubší opodstatnění?  Jediná věc, která ve střední Evropě kontinuálně neselhává a lze se na ni spolehnout, je literatura. Ona sama dokáže dostatečně přesvědčit o opodstatněnosti středu. Je specifická svými tématy, výrazovými prostředky, směsí iracionálních postupů a holých vět, nebo naopak bohatého jazyka věnovaného prázdnotě. Většinu našich životních pocitů jsme se naučili rozpoznávat díky této tradici, v ní se cítíme dobře.    Jeden z protagonistů v závěru zapochybuje o významu knih a literatury pro většinu populace. Jaké postavení má dnes literatura na Slovensku? A v čem spočívá – nebo by podle vás měla spočívat – její role ve společnosti?  Nevím, jestli má literatura „společenskou úlohu“, protože je příliš hluboko v jemných strukturách života na to, aby je dokázala hodnotit s odstupem sociologů. No snad je důkazem toho, že lidský život je především výsledkem neviditelných psychologických a kognitivních mechanismů, které nám umožňují kromě jiného konfrontovat se se schopností jazyka podávat důvěryhodný obraz veškerých podob života.   Analfabet se vzápětí dočkal nominace na prestižní cenu Anasoft litera. Jaký byl však čtenářský ohlas slovenského vydání? Na to je lepší se zeptat čtenářů.    Čeština je první jazyk, do kterého byl váš román přeložen? Spolupracoval jste nějak s Miroslavem Zelinským na jeho překladu? A jak se vůbec díváte na – podle mého dosti nešťastnou – praxi překládat slovenské knihy do češtiny, když vašim čtenářům nečiní problém číst naši beletrii česky? To je starý problém, který je jedním z důvodů rozpadu společné republiky. Velká část české společnosti si utvořila zkreslenou představu o slovenském umění a jeho protagonistech – výtvarníci a herci to měli trochu lepší –, a tak všeobecně panuje názor, že Češi se o slovenskou literaturu nikdy nezajímali.   Vy jste však knižně debutoval již v roce 2013 prózou Kandidát s podtitulem Denníky z odpočúvania, jejímž spoluautorem byl scenárista a hudebník Maroš Hečko. Jaké byly okolnosti vzniku této knihy, která se posléze dočkala i filmového zpracování?  To je už stará epizoda, kniha je pouze marketingovým produktem filmového scénáře a považuji ji za dodatek k filmu. Chronologicky však nevznikla kniha a následně adaptace, ale kniha zároveň se scénářem. Od začátku jsme pracovali na filmu a myšlenka knihy se objevila později.   K politice jste se coby spisovatel vrátil v roce 2018, kdy vyšel váš nejnovější román Otec bol v strane. Ten pojednává o čem? O rozpadu starého světa komunistického básníka, sběratele umění a utopisty. Odehrává se v posledních týdnech před pádem režimu.    Když jsme u té politiky – s jakými pocity se ohlížíte za uplynulými třiceti lety svobody, které nám přinesla sametová revoluce?  Jsem rád, že se to stalo, ale jsem zoufalý z toho, co všechno se nám nepodařilo. Největším problémem je sociální propad množství lidí, vyloučenost, prekérnost práce a života, a naopak boratovské manýry nové východoevropské buržoazie, která nic nepochopila.    Opomenout nemohu ani váš televizní diskusní pořad Večera s Havranom, který od roku 2014 týden co týden vysílá ve večerních hodinách RTVS (Rozhlas a televízia Slovenska) na kanálu Dvojka. Co vám osobně moderování tohoto pořadu dalo, a o co vás naopak připravilo? Připravilo mě o klid, ale zase mi dává možnost potkávat výjimečné lidi, uchovávat si zvědavost a víru, že ještě stále jsme zeměmi plnými odhodlaných, talentovaných a špičkových lidí.    Setkání s tolika předními osobnostmi slovenského veřejného života – včetně těch kontroverzních – vám jistě poskytuje nemalý přehled o náladách panujících ve společnosti. Jak Slováci hodnotí dosavadní působení prezidentky Zuzany Čaputové? A jak prožívají blížící se parlamentní volby? Zuzana Čaputová je klidná, přemýšlivá a razantní prezidentka, která ví, co dělá a co říká. Jsem rád, že se stala prezidentkou, stojí nad hašteřivými muži užíranými jejich falickými a testosteronovými poruchami a hysteriemi. Volby prožívají všichni jako společenskou hru s nejistým výsledkem.  {/mprestriction}  Michal Havran (*1973) je slovenský publicista a spisovatel, intelektuál s důkladným jazykovým a teologickým vzděláním, které získal na francouzských školách, a neúnavný komentátor společenského dění na Slovensku. Své články publikuje v denících, má vlastní relaci v rozhlase, ve veřejnoprávní televizi moderuje talk show Večera s Havranom. Vedle dvou knižních výborů z publicistických textů (Besnota, 2016; Obesíme ťa, 2017) vydal romány Kandidát (spolu s M. Hečkom, 2012), Analfabet (2016) a Otec bol v straně (2018). Román Analfabet, za který byl nominován na cenu Anasoft litera 2017, vydalo koncem roku 2019 v českém překladu Miroslava Zelinského nakladatelství Větrné mlýny.

Čas načtení: 2020-01-18 08:08:22

15. Festival krátkých filmů Praha zavítá do Kanady, objeví pravý ženský svět, představí VR kino a sveze vás na skejtu

Od 22. do 26. ledna se v pražských kinech Světozor, Pilotů a Oko uskuteční 15. ročník Festivalu krátkých filmů Praha. Nabídne opět to nejlepší z nejnovější světové produkce, nejzajímavější filmy českých tvůrců, půlnoční program s netradičními průvodci, dětské filmy i vizuální experimenty. A navíc také nejlepší kanadské filmy posledních let, poněkud odlehčený pohled na věci poslední, možná trochu šokantní výlet do světa žen v režii něžného pohlaví, VR kino, divokou vyjížďku na skejtech i program krátkých filmů pro seniory. Prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Jiří Bartoška k festivalovému výročí uvádí: „Festival krátkých filmů Praha, Prague Shorts, kterému s nadsázkou říkáme „pražské šortky“ se letos koná již po patnácté. Před těmi patnácti roky jsme zvážili, že během velmi bohatého programu karlovarského festivalu opravdu nedokážeme představit všechno, co bychom chtěli. Zároveň jsme věděli, že existuje zajímavá nabídka krátkých filmů, o nichž se mezi diváky tolik neví. A z toho vzešel nápad uspořádat sesterský festival, zaměřený právě na krátkometrážní tvorbu. Diváci si za ty roky Šortky oblíbili a z festivalu se stala skvělá tradice.“ V Mezinárodní soutěži se letos představí v pěti programech 25 filmů velmi rozmanitých žánrů. Jde o výběr, v němž se potkávají filmy ověnčené již řadou festivalových cen s úplnými novinkami. Výrazným rysem letošní soutěže je pak zvýšená hladina humoru a poněkud neobvyklých námětů. Jako ochutnávku letošního festivalového programu lze brát výběr z divácky nejlákavějších filmů napříč programovými sekcemi, jež se představí divákům v rámci novinky, zahajovacího programu v Bio Oko, ve středu 22. ledna od 20 hodin. Další novinkou je VR kino v Národní technické knihovně. Od 23. do 25. ledna od 13:00 do 20:00 mohou diváci zdarma zažít novou formu filmového zážitku, protože ve foyer Národní technické knihovny na tři dny vznikne kino s nabídkou filmových projektů ve virtuální realitě. Program Země mezi moři představí nejlepější kanadské krátké filmy posledních patnácti let. Mezi sedmi tituly diváci najdou třeba i řadou cen ověnčenou temnou grotesku Další patro Dennise Villeneuvea (Blade Runner 2049), snímek kultovního režiséra Guye Madina Accidence nebo festivalově suverénně nejúspěšnější kanadský krátký film poslední doby, Šelma Jeremyho Comteho. O tom, že se dá o posledních věcech vyprávět s otevřeností, hravostí a humorem, pojednává tématická sekce Prach prachu. Dozvíte se, jak vypadá posmrtný život kosmonauta nebo jaké to je uspořádat si pohřeb ještě zaživa. Pětice filmů, jež všechny do jednoho napsaly a natočily ženy, se představí v bloku Naprosto úžasná. Hrdinky těchto kraťasů skutečně nepůsobí ani trochu jako princezny a s předsudky si v těchto příbězích hlavu rozhodně nikdo neláme. Fenoménu skejťáků se věnují kraťasy a klipy v pásmu Frontside/Backside, v němž nebude chybět ani příspěvek k tématu z rukou legendy skatevideí, videoklipů a autorského filmu Spikea Jonzeho. V programu již tradičně diváci i letos najdou oblíbenou Brutal Relax Show plnou půlnoční titulů i nekorektního humoru, LABO, nabízející filmy co – spíš než vyprávět příběhy – chtějí být vizuálním zážitkem a nezřídka proto překračují hranice medií. Na program Pragueshorts dětem se mohou děti od 3 do 6 let a jejich rodiče těšit v sobotu 25. ledna od 15:00 v Bio Oko a o den později, 26. ledna od 15:00, v kině Aero. Více ZDE.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-14 14:43:54

Animovaný film Dcera byl nominován na Oscara. Bude mít stejný úspěch jako Gerriho hra Jana Jaroslava Pinkavy?

Animované loutkové drama Dcera, které vytvořila Daria Kashcheeva, studentka Katedry animované tvorby FAMU, zařadila americká Akademie filmového umění a věd mezi pět finalistů v kategorii Best Animated Short Film (Nejlepší animovaný krátký film). Dcera je tak jediným českým animovaným filmem, který se za posledních několik dekád probojoval do finále o Oscara. Posledním českým animovaným filmem, který se dostal do užšího výběru ceny Oscar, na tzv. shortlist, byl v roce 2016 rovněž snímek z FAMU: Happy End režiséra Jana Sasky se ale neprobojoval do finální pětice. Jediným tvůrcem českého původu, který zvítězil v kategorii Best Animated Short Film, byl režisér a animátor Jan Jaroslav Pinkava. V roce 1998 byl soškou Oscar oceněn jeho film Gerriho hra, který produkovala americká společnost Pixar. Režisérka je už držitelkou mnoha ocenění včetně toho doposud nejprestižnějšího, známého jako Studentský Oscar za nejlepší zahraniční animovaný film, které jí v září 2019 udělila americká Akademie filmového umění a věd. Film zvítězil v celosvětové konkurenci 1615 snímků filmových škol a měl svoji světovou premiéru na největším festivalu animace na světě ve francouzském Annecy, kde získal nejvyšší ocenění Křišťál za nejlepší studentský film. Dcera se od své premiéry zúčastnila více než 80 festivalů po celém světě včetně prestižních festivalů v Torontu, Melbourne či Sundance a na svém kontě má již 40 vítězných ocenění. V okamžiku, kdy se film dostal v polovině prosince na shortlist oscarových snímků, ze kterých vzešli finalisté, projevily o něj zájem desítky dalších festivalů. Již nyní je jisté, že Dcera bude mít více než stovku festivalových uvedení po celém světě. Ve svém bakalářském loutkovém experimentuje Daria Kashcheeva s pohybem kamery a zkoumá téma vztahu mezi otcem a dcerou. Pro svůj film zvolila unikátní výtvarnou formu, kdy pomocí ruční kamery, což je u loutkového filmu novátorská technika, docílila velmi realistických záběrů. Při tvorbě se inspirovala autorskými filmy Larse Von Triera či bratrů Luca a Jean-Pierra Dardennových. Film je kompletně ručně zpracovaný bez digitálních triků. „FAMU zažívá díky Katedře animované tvorby nejslavnější období ve své novodobé historii. Filmy z této katedry se za loňský rok objevily na nejvýznamnějších světových festivalech od Rotterdamu, přes Berlinale, Annecy, Benátky až po Sundance. Nominace Dcery na „dospělého“ Oscara je završením této cesty,“ říká děkan FAMU Zdeněk Holý.  Daria Kashcheeva (1986) se od mala hodně věnovala hudbě. Vystudovala Moskevskou hudební konzervatoř v oboru klavír, v roce 2012 získala diplom magistra v oboru hudební režie v Moskevské Hudební Akademii sester Gněsiných. Už během studií pracovala jako zvukařka ve významných moskevských divadlech (MCHAT, Satirikon, Modern). V roce 2017 vyhrála mezinárodní soutěž Nespresso Talents autorským filmem To Accept, ve kterém použila kombinaci technik stop motion a pixilace, získala i významné ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Ve filmografii má již několik krátkých animovaných filmů nejrůznějšími technikami (kreslená Oáza, anidoc Praha očima cizinců nebo loutkový V popelnici). Nyní pracuje na svém absolventském filmu, který by měl být dokončen v průběhu roku 2021. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-18 18:23:00

Filmový festival pro děti a mládež Juniorfest uvede 36 filmů v české premiéře

Dvanáctý ročník Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež Juniorfest bude od 8. do 14. listopadu hostit pět měst Plzeňského kraje: Plzeň, Domažlice, Dobřany, Horšovský Týn a Přeštice. Přijedou na něj David Morse, Zdeněk Svěrák a Ondřej Vetchý. Hvězdným hostem zahajovacího večera 8. listopadu v Domažlicích bude David Morse, který převezme nejvyšší festivalové ocenění za celoživotní přínos světové kinematografii – Zlatou rafičku. Hollywoodskou star proslavil především kultovní snímek Zelená míle (1999), kde si po boku Toma Hankse či Sama Rockwella zahrál roli vězeňského dozorce Brutuse Howella. David Morse diváky zaujal také coby detektiv Michael Tritter v televizním seriálu Dr. House. Šestašedesátiletý americký herec, letos podruhé nominovaný na cenu Emmy za ztvárnění George Washingtona v minisérii HBO John Adams (2008), během svého pobytu na festivalu zavítá také do Dobřan a Plzně. V multikině CineStar v Plzni v sobotu 9. listopadu od 19:30 osobně představí film Zelená míle, který patří k nejlépe hodnoceným filmům všech dob. Projekci bude předcházet moderovaná diskuse s Davidem Morsem. Na slavnostní zahájení festivalu v Domažlicích se bude promítat v distribuční předpremiéře film Fany a pes (2019). Animovaný film vypráví příběh dvanáctileté Fany, která se stará o Sputnika, psa své nejlepší kamarádky Sophie. Ta odjela s maminkou na letní prázdniny do Maďarska, jenže na začátku školního roku se už Sophie do třídy nevrátila – jako mnoho jiných po pádu Berlínské zdi v listopadu 1989 odešla s maminkou na Západ. Fany se odvážně vydává kamarádku hledat, aby jí Sputnika vrátila. Stane se tak svědkem pohnutých událostí, které změní budoucnost celé země. Zlatou rafičku převezmou také Zdeněk Svěrák a Ondřej Vetchý. Stane se tak v Erbovním sále Státního hradu a zámku Horšovský Týn – v pondělí 11. listopadu od 18:00 hodin herec, režisér, spisovatel a scenárista Zdeněk Svěrák, ve středu 13. listopadu od 17:30 hodin herec Ondřej Vetchý. Oceněné umělce mohou festivaloví návštěvníci potkat i v dalších dnech. Zdeněk Svěrák uvede v pondělí 11. listopadu v plzeňském DEPO2015 film Obecná škola (1991), Ondřej Vetchý se setká s veřejností 14. listopadu v Domažlicích během projekce S čerty nejsou žerty (1985). Mezinárodní soutěž celovečerních animovaných filmů nabídne šest snímků v české premiéře. Pro nejmladší je určena estonsko-litevská koprodukce Lotte hledá draky (2019); snímek, který byl letos uveden v soutěžní sekci Generation Kplus německého Berlinale. Film na Juniorfestu osobně představí jeden z dvojice režisérů. Britský snímek Krtkův úspěšný výkop (2018) odvypráví příběh malého krtka, který se chce stát fotbalistou. Tento film pokračuje v tradici britské animace kombinující loutkový animační styl a typický anglický humor. Festivalový program dále uvede novinku Marona vypráví svůj příběh (2019), letos v červnu zařazenou do soutěže na nejvýznamnějším festivalu animovaných filmů Annecy. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Mezinárodní soutěž snímků pro děti a mládež 5–11 let promítne šest premiérových filmů. Velmi ambiciózním snímkem je například Rodinná pověst o vlkovi (2019), která poukazuje na téma smrti, jemuž se dětské filmy většinou vyhýbají. Soutěžit bude také nová česká pohádka Hodinářův učeň (2019), kterou do domažlického kina Čakan v sobotu 9. listopadu doprovodí delegace v čele s režisérkou Jitkou Rudolfovou, herečkou Janou Plodkovou, hercem Jiřím Žáčkem a dalšími tvůrci. Hostem projekce nizozemského snímku Cirkus Noel (2019) bude představitelka hlavní dětské role. Mezinárodní soutěž filmů pro mládež v kategorii 12–16 let představí britskou absurdní komedii 2:hod (2018), ale i drsný švédský příběh Naivní mladé srdce (2018), pojednávající o brzkém rodičovství dospívající mládeže. Součástí festivalového víkendu bude indický snímek Šachový princ (2019) s Gérardem Depardieu v hlavní roli. Film byl natočen podle pravdivých událostí; vypráví příběh malého šachového génia Fahima, jenž společně se svým otcem odchází z rodné země, aby se stal profesionálním hráčem. V rámci speciálních večerních projekcí budou k vidění snímky oceněné na renomovaných evropských festivalech. Například film Nevia (2019), který byl uveden v sekci Orizzonti na letošním filmovém festivalu v Benátkách a jehož hrdinkou je dívka žijící na předměstí Neapole. Život Nevie komplikuje nejen místo jejího bydliště, ale i pohlaví. Zdá se, že ze světa mužů není úniku… Také thriller Zlomyslná (2019) zaznamenal v zahraničí značný úspěch. Kamarádky ze střední Kim, Abby, Feline a nováček Pippa se rozhodnou strávit posledních několik dní před závěrečnými zkouškami na odlehlé chatě v Ardenách. Po večírku se třemi kluky z nedaleké chaty zmizí jedna z dívek, ostatní jsou kvůli silnému sněžení uvězněny bez telefonního signálu. To, co mělo být zábavným dívčím víkendem, se brzy změní v živé peklo.   MFF Juniorfest od roku 2017 v rámci informativní nesoutěžní sekce prezentuje i české dokumentární snímky. Ústředními tématy tentokrát jsou ústavní péče o odložené romské děti, politika, sport, ale například i ornitologie. Netradiční dokument František svého druhu (2014) přináší pohled na vášnivého ornitologa v důchodu. Čechy milovaný lední hokej získal na oblibě i v jednom z nejméně pravděpodobných států – v africkém Maroku. Právě tam se vydává tým z Náchoda. Je jasné, že pravidla hokeje jsou stejná napříč všemi kulturami, jak je to ale v běžném životě ukáže divákům Letní hokej (2019). Celkem šest let strávila režisérka Jana Boršková s „herci“ z dětského domova v Letech. Její dokument Pasažéři (2018) poukazuje na slabiny ústavní péče, která se sice dokáže postarat o děti v době jejich dospívání, ale na přechod do dospělého života je bohužel nepřipraví. Součástí festivalového programu je také dokument Iluze (2018) a osmiminutový film Attention Economy: 39 minut po zvolení prezidenta (2018) sledující údajný kolaps jednoho z členů volebního štábu současného prezidenta Miloše Zemana. Nesoutěžní sekce Zaměřeno na Polsko představí kolekci jedenácti animovaných a hraných polských snímků. Chybět nebude u nás dobře známý třináctidílný seriál Dlouhá bílá stopa (1982), na televizních obrazovkách naposledy uvedený před třiceti lety. Sekce věnovaná polské kinematografii byla koncipována ve spolupráci s Jerzym Moszkowiczem, ředitelem filmového festivalu Ale Kino!. Do výběru se dostaly jak novodobé počiny, například Dvojité trable (2017), tak ty starší jako je Cesta za úsměv z roku 1972. Polská animace je v programu festivalu zastoupena dvěma celovečerními filmy Prosím, slone (1979) a Jacek a Placek (1993). Více ZDE.

Čas načtení: 2019-09-17 06:28:35

Jon Boorstin: Tajemství filmové řeči (ukázka z knihy)

Jaká magie se odehrává ve tmě mezi plátnem a diváky, co vede k tomu, že je film pro tolik z nich tak vzrušující? Autor je přesvědčený, že každý film ve skutečnosti tvoří tři souběžně běžící: „voyuerský“ film (logika filmu), „zprostředkovaný“ (emoční působení), a „niterný“ (prvotní vzrušení, které film vyvolává). V knize tyto prvky zkoumá s využitím svých zkušeností, stejně jako prací slavných filmových tvůrců od Hitchcocka po Spielberga, a ukazuje, jak funguje proces tvorby filmu. Demonstruje, jak tvůrci používají světlo, prostor a zvuk ke stvoření nového světa, popisuje, co z herce udělá hvězdu. Vysvětluje, proč si myslí, že Občan Kane je skvělý film, a co si myslí, že je špatně na závěru Osudové přitažlivosti. Ukázka z knihy: ZVUK Jakmile zavřete oči, uši vám stejně řeknou, kde jste – venku nebo uvnitř, v divoké přírodě, na dvorku nebo na ulici, v prázdném kostele nebo v rušné kanceláři, v kuchyni nebo ve vězení. Kolik ze zmatku v obchodě pochází z horečného křiku, kolik z klidu kostela pochází z jeho pohřebního ticha?             Pamatuji si zvláštní zážitek, který jsem měl při poslechu klavírního koncertu na levných místech Hollywood Bowl. Působilo to, jako kdybych sledoval fotbalový zápas z laviček za plotem a viděl jenom vzdálené pohyby těl. Naštěstí jsem měl na temperamentního hudebníka dobrý výhled, ale čím okázalejší pohyby dělal, tím víc mě znervózňoval, až jsem si uvědomil proč: byl jsem od něj tak daleko, že jsem slyšel ticho, když uhodil do kláves, a crescenda, když měl ruce dramaticky zvednuté.             Obvykle se vůbec nenamáháme rozlišovat mezi impulsy našich očí a uší, protože jsou přece v dokonalém souladu a synchronu. Ovšem zachytit zvuk a obraz při natáčení filmu jsou dva úplně odlišné procesy. Nejenže k sobě automaticky nesedí, ale navíc spotřebujeme hodně energie, abychom je správně sladili. Naše ucho pozorovatele si to ovšem žádá. Když se smysly vzájemně posilují, tvoří přesvědčivou realitu; pokud se ale navzájem kříží, pak se spolehneme spíše na zrak (pokud to nemá být k smíchu), ale účinek obrazů bude oslaben. Když na mě z plátna vyskočí pitbull a přitom slyším vrnění kotěte, zasměju se. Oč bude ale pitbull méně děsivý, když k němu přimícháme štěkot německého ovčáka, či když bude zvuk zkreslený špatnou nahrávkou nebo bude asynchronní.             Film se stříhá ve dvou fázích, v obrazové a zvukové. Když je hotový střih obrazu, když je dána konečná posloupnost a délka záběrů, nastupují mistři zvuku. Jejich úkolem je dodat zvuku životnou, konzistentní, přesvědčivou „opravdovost“. Rozeberou zvukovou stopu na kusy, rozdělí různé kousky rozhovorů, znovu je nahrají, aby vyladili rozdíly ve zvukové perspektivě, úrovni nahrávání a zabarvení mikrofonu. Zvukoví mistři pečlivě prozkoumají každý náhodný zvuk, zaměří ho, a pokud nezní věrohodně, odstraní ho.             Synchronní dialogy skoro vždy působí přesvědčivěji než dialogy dodělané postsynchronně, protože ty bez výjimky odhalí jemné rozdíly v hlasu a chování herce. Ostatní ruchy jsou ovšem obvykle dodávány postsynchronně. Zákony zvukových nahrávek nám říkají, že dobře nahraný hlas má většinou za následek špatně nahrané zvuky v pozadí. Vlastní zvuky pozadí, tzn. zvuky zachycené mikrofonem a nahrané při natáčení, prostě nezní „skutečně“. Buď jsou příliš hlasité, příliš pronikavé, příliš zastřené anebo neslyšitelné (pamatuji si, jak jsem točil film o tvorbě litografií a hledal jsem zvuk odpovídající mastkovému prášku dopadajícímu na kámen). Skoro každý zvukový efekt bývá nahrazován – každé bouchnutí dveří, nastartování auta, cinkání klíčů, nalévání tekutiny, šustění papírů. Zvuk kroků je tvořen dodatečně, aby mohl být přidán nebo pominut podle toho, co podpoří vyznění obrazu. Jedním z nejtěžších rozhodnutí je, zda zvuk kroků vůbec použít – někdy jsou nepostradatelné, jindy působí jako nepříjemné vyrušení.             Celková zvuková stopa se staví vrstvu po vrstvě. Když se dotočí scéna, technik zvuku často nutí štáb, aby se na několik vteřin přestal hýbat a zcela utichl, a nahrává zvuk ticha (tzv. statu). Zvukoví mistři pak skládají nekonečné smyčky takové „přítomnosti“ nebo „tónu místnosti“ a ty tvoří základní konstantu zvukové stopy filmu – tedy skoro neslyšitelný šum pozadí, který definuje prostor. K tomu navíc vytvářejí celková prostředí z všudypřítomných zvuků, čímž změní tichou scénu v hlučný obytný dům, ve kterém například slyšíme přes tenké stěny dětský pláč anebo televizi, v hloubi projíždějící metro, podél vedoucí dálnici, hádky z ulice. Navrch mohou přidat bližší zvuky – elektrické bzučení ledničky, tikot hodin, kapání vodovodních kohoutků. Dobrý sound-editing může vyžadovat patnáct až dvacet vrstev dodatečně nahraných kontaktních ruchů a zvukových efektů (kroky, šustění papíru, cinkání klíčů, jež odpovídají akci na plátně) a dalších čtyřicet vrstev zvukových atmosfér pozadí. Mistři zvuku mohou skládat virtuální symfonie zvukových efektů, které diváci víc cítí, než slyší, čímž podpoří obraz.             Najít přesně odpovídající zvuk může být úkol stejně nesnadný jako natočit správný obraz. Všichni prezidentovi muži začínají záběrem na obrovské klávesy psacího stroje vyťukávající datum, tedy jakousi obrazovou metaforou moci tisku. Vyžadovalo to speciální zvuk, přesahující skutečnost, tak jako ji přesahovaly i klávesy. Mistr zvuku doplnil klapání pečlivě vybraného psacího stroje (vyzkoušel půl tuctu klávesnic) začátkem zvuku šlehnutí biče a dozvukem výstřelu z děla. Mixování zabralo skoro čtyři hodiny. Kvůli filmu To je ale bláznivý svět poslal údajně režisér Stanley Kramer zvukaře až na benzínovou pumpu do Palm Springs, aby nahrál skřípající dveře od pánského záchodku, protože to prý byl přesně ten dokonalý zvuk kola z pochroumaného vozidla Terryho Thomase. Zvukaři jsou znalci zvukových vychytávek, které skladují v obrovských archivech. Například Chic Ciccolini, jeden z nejlepších zvukových mistrů v New Yorku, má pláč dítěte, na který je obzvlášť pyšný, a nádherně sentimentální nahrávku vzdáleného auta plného teenagerů, kteří přejíždějí poklop kanalizace. Obě zazněly už v mnoha zvukových stopách vyrobených na východním pobřeží.             Jak ví každý návštěvník koncertů, zvuk je ovlivňován prostorem. Každé místo má svůj specifický prostor tvořený poměrem absorpce zvuku a echa, který některé frekvence zdůrazňuje, a tím vypovídá o velikosti a struktuře prostoru. Špatně nasnímaný dialog je sice možné nahrát znovu ve studiu a iluzi původního prostoru dodat elektronickým efektem, ale zvuk je ošidná věc a takový umělý výsledek se málokdy vyrovná originálu. Tak jako je střihač vydán na milost a nemilost kameramanovi, je střihač zvuku vydán na milost a nemilost zvukaři na place.             Zvuk má vlastní zákony perspektivy. Bližší zvuky jsou „přítomnější“ – obsahují širší spektrum frekvencí, zvláště vysokých. Dobrý zvukař se dívá do kamery nejen proto, aby správně umístil mikrofon, ale také aby odhadl velikost záběru; zvuk musí ladit s velikostí prostoru. Je to složitý odhad, který závisí na prostředí, zvuku pozadí a typu mikrofonu; obecně platí, že má-li zvuk odpovídat perspektivě obrazu, musí být mikrofon výrazně blíž než kamera.             Nahrávání komplikuje tzv. „efekt koktejlového večírku“. Váš sluch má čich na zajímavosti. V množství stejně hlasitých zvuků zaslechne něco důležitého – například rozhovor, ve kterém zazní vaše jméno; zaměří se na to a potlačí rušivé elementy pomocí echolokace a prostorového snímání. Když tytéž zvuky ale nahrajeme a pustíme přes reproduktor, prostorová vodítka, která si utvořilo naše ucho, už neexistují a výsledkem je neidentifikovatelný hluk. K práci zvukaře patří schopnost odhadnout, jak se zvuky z natáčení promění v reproduktorech kin, a jeden z důvodů špatného zvuku ve filmu je, že se zvukař nechal ošálit. Aby filmový zvuk zněl dobře, musí být čistší a bližší než skutečný zvuk. Ale zase ne příliš blízký a příliš čistý.             Stereo nabízí na první pohled skvělé možnosti. Teď, když zvuk může mít další prostorový rozměr, zvýší to zážitek z filmu, obklopí zvuk diváky ještě víc? Ano i ne. Správný mix sterea vytváří nejenom pocit šířky, ale i hloubky, což je dobré. Pokud se stereo používá s citem, zvětší pocit hmotného světa za plátnem. Má to ale přesně dané limity.             Připomeňme si tzv. Kleopatřin skok. Kleopatra s Elizabeth Taylorovou v hlavní roli byl jeden z prvních filmů s vícekanálovým zvukem. Pamatuji si vzrušení, které jsem zažíval při sledování Liz, jak kráčí prostorným palácem, podrážděně deklamuje a její pronikavý hlas kráčí na obrovském plátně kina Egypt v Hollywoodu spolu s ní. Film je natočený velice konzervativně, bez velkých změn úhlů kamery, ale v jedné scéně se kameraman přemohl a natočil Liz, jak vyklouzne z plátna napravo, čímž vyrovnal svoji kompozici, a hned v následujícím obraze se Liz vynoří na plátně zleva, to vše uprostřed stejného proslovu. Svým hlasem byla tak pevně umístěná napravo, že když nastal střih, jako by přeskočila celé plátno. Vizuální skok jsem ještě dokázal pochopit – stává se to často – ale precizní zvuk ji připíchl na plátno jako motýla na preparovací desku. Zvukaři jsou si tohoto problému vědomi a pokud jim střihové postupy dovolují udržet konzistentní zvukový prostor, používají stereo snímání jen pro atmosféry a speciální efekty, jako jsou zvuky nárazů anebo přibližující se helikoptéra. Dialog zůstává na středové stopě. Zvláštní je, že zvukový prostor je méně pružný než vizuální. {loadmodule mod_tags_similar,Související}             Dnes, kdy reproduktory obklopují celé kino, je zvukový prostor všeobjímající. S příchodem surround zvuku jsou helikoptéry třeba i za vámi. Tato technika může být velice efektivní (viz letecká jednotka v Apokalypse a tleskající davy ve Woodstocku), ale riziko špatného použití je u ní větší než u sterea. Jedna věc je, když svět za oknem promítacího plátna zvětšíme, prohloubíme, rozšíříme, a věc úplně jiná, když efekt okna úplně zničíme.             Naše konvence pracují v rámci limitů promítacího plátna (pokud tedy nenatáčíme film, jenž se zabývá právě těmito limity, podobně jako některé moderní obrazy jsou o malování samotném), a proto stejně, jako malíři potřebují rám, my potřebujeme filmový rámeček, aby nám vymezil prostor a soustředil divákovu pozornost. Experimentální filmy se mohou pokoušet diváky na tyto konvence upozornit, konfrontovat je s jejich limity i limity média, hollywoodské filmy ale potřebují k fungování svého kouzla bezpečný řád filmového rámu.             Hollywoodské postupy, ať už jakkoli okázalé, jsou nejlepší právě v tom, že jsou neviditelné, že slouží příběhu. „Pokud obdivujete, jak to funguje,“ říká se, „tak to nefunguje.“ Byli jste vytrženi z filmu. Zvuk helikoptér za našimi zády nás ani tak nevtáhne do děje, jako nám připomene sevřené řady ve tmě za námi či svítící nápis exit na konci kina. A plátno se náhle zdá menší.             Lidé chtějí věřit v magický prostor za plátnem a diváci jsou v touze nechat se podmanit iluzí ochotni omluvit spoustu fušeřiny. Hollywoodské postupy jsou ovšem založeny na víře, že divák vyžaduje víc, než tuší, že zásadní rozdíl v jeho diváckém zážitku tvoří nuance, které mnohdy ani nepostřehne. A nic to nedokazuje lépe, než dodržování konzistentního filmového prostoru. Dokonce i Alfred Hitchcock, který víc než kdokoli jiný zbožňoval podvádění diváků, si tento aspekt úzkostlivě hlídal. Jeho postavy se mohou houpat na pochodni Sochy svobody nebo na Lincolnově nosu na Mount Rushmore, přesto se pohybují v konkrétním, uvěřitelném světě, který respektuje zákony hmotného prostoru. Hitchcock věděl, že jeho triky fungují nejlépe na divácích, kteří mají pocit pevného ukotvení, kteří se pohodlně uvelebili v jeho náručí. Solidnost světa byl základ, na kterém Hitchcock stavěl složité konstrukce svého umění.   Jon Boorstin (*1946) je americký spisovatel, scenárista, producent a filmový pedagog, který se podílel mimo jiné na vzniku snímku Všichni prezidentovi muži (1976). Přeložil Jan Svěrák, nakladatelství Universum, Praha, 2019, 1. vydání, váz., 256 stran.

Čas načtení: 2019-09-16 08:25:23

Nabarvené ptáče Václava Marhoula poletí do Los Angeles bojovat o nominaci na Oscara

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která každoročně stojí za udílením cen Český lev, vybrala Nabarvené ptáče scenáristy, režiséra a producenta Václava Marhoula jako kandidáta na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. Akademici vybírali z 10 českých hraných a dokumentárních filmů, přihlášených jejich producenty. S větším počtem bodů skončily dále filmy Na střeše a Zlatý podraz. Film Nabarvené ptáče byl ve světové premiéře uveden před dvěma týdny na filmovém festivalu v Benátkách, kde získal značnou pozornost zahraničních médií i odborné veřejnosti a jeho tvůrci si odnesli ocenění od studentské poroty Film pro UNICEF. Snímek na motivy stejnojmenné knihy Jerzyho Kosińského nyní dostává příležitost reprezentovat českou kinematografii na v pořadí 92. ročníku cen americké Akademie filmového umění a věd, který se uskuteční 9. února 2020 v Los Angeles. Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zabývající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Přestože samotné dílo od svého vydání v roce 1965 způsobovalo a stále způsobuje silné kontroverze, dostalo se mu světového ohlasu i mnoha prestižních literárních cen. Kontroverze vyvolává i Marhoulova filmová adaptace. „Jakmile jsem knihu v roce 2006 přečetl, věděl jsem, že ji chci natočit. Od roku 2008 jsem tomu pak podřídil veškeré úsilí,” říká Václav Marhoul, který napsal scénář, film režíroval i produkoval, a dodává: „Stojím si za každou vteřinou filmu, nejsou tam žádné kompromisy. A jsem rád, že touto cestou se mnou prošli bez zaváhání všichni, kdo na něm mají podíl. Od geniálního kameramana Vladimíra Smutného až po Harveyho Keitela či Stellana Skarsgårda.” Natáčení filmu Nabarvené ptáče probíhalo průběžně po dobu 16 měsíců na celkem 43 lokacích na Ukrajině, Slovensku, v Polsku a Česku. Obnášelo přesně 100 filmovacích dnů s realizací 263 scénářových obrazů s 1520 záběry, na jejichž obsahové naplnění padlo celkem 3531 klapek. Hlavní dětskou roli ztvárnil Petr Kotlár. V mezinárodním obsazení pak najdeme herce jako Udo Kier, Michaela Doležalová, Zdeněk Pecha, Lech Dyblik, Jitka Čvančarová, Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Julian Sands, Júlia Valentová, Aleksej Kravčenko, Barry Pepper a další. Stěžejní je i role kameramana Vladimíra Smutného, který snímek natočil na 35milimetrový černobílý filmový materiál. Dosud se podařilo cenu za nejlepší cizojazyčný film získat dvěma československým a jednomu českému filmu. V roce 1965 to byl Obchod na korze Jána Kádára a Elmara Klose, roku 1967 zvítězily Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela a v roce 1996 Kolja Jana Svěráka. Šest dalších filmů získalo nominace americké Akademie filmového umění a věd: Lásky jedné plavovlásky Miloše Formana v roce 1966 a Hoří má panenko téhož režiséra o dva roky později. Po druhé šel do boje o Oskara Jiří Menzel roku 1986 s filmem Vesničko má středisková, naopak svoji první nominaci získal Jan Svěrák za Obecnou školu v roce 1991. Roku 2000 vyjel do Los Angeles Jan Hřebejk s nominovaným filmem Musíme si pomáhat a roku 2003 zaujaly akademiky Želary Ondřeje Trojana. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-17 13:55:20

Filmový festival v Benátkách zahájí kdysi skandální film Extase Gustava Machatého

Mezinárodní filmový festival v Benátkách oznámil první film letošního 76. ročníku. Bude jím digitálně restaurovaná Extase Gustava Machatého, která se do Benátek vrátí po 85 letech. Světová premiéra digitálně restaurované Extase proběhne v předvečer zahájení festivalu 27. srpna. "Extase je ve světovém měřítku jedním z filmů, které se objevují ve všech příručkách a přehledech dějin kinematografie, ale ne vždy kvůli svým uměleckým hodnotám. Častěji je spojována se skandálem, který způsobila na festivalu v Benátkách v roce 1934, ve kterém sehráli své role i papež Pius XI nebo Benito Mussolini. Nám šlo ale především o to, aby se film zaskvěl ve své původní podobě, byť digitálně - to vyžadovalo rozsáhlé historické rešerše, pátrání po nejlepších zdrojových materiálech pro digitalizaci a hlavně hledání dobového obrazového i zvukové podání. Podařilo se to nejen díky odborným kapacitám archivářů a restaurátorů, ale také díky intenzivní mezinárodní spolupráci s řadou dalších archivů," říká k restaurování generální ředitel Národního filmového festivalu Michal Bregant.   Extase Gustava Machatého z roku 1932 se řadí k nejambicióznějším českým filmům 30. let. Hlavní roli ztvárnila tehdy osmnáctiletá Hedy Kiesler, kterou tato role proslavila po celém světě, takže i když hrála pod jménem Hedy Lamarr od 30. let v Hollywoodu, její role v Extasi pro ni zůstala osudovou. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Na jednoduchém příběhu, v němž novomanželka Eva prožije první milostné vzplanutí nikoliv s postarším manželem Emilem, ale s mladým inženýrem Adamem, rozehrál Machatý za pomoci kameramana Jana Stallicha extravagantní obrazovou oslavu vášně a lidsképráce plnou symbolů a metafor. Příběh je vyprávěn především obrazově, takže vystačí s minimem dialogů, za to hudba jednoho z nejžádanějších dobových filmových skladatelů Giuseppe Becceho zní takřka celým filmem. Snímek vznikl v české, německé a francouzské verzi s mírně rozdílným obsazením - i díky tomu byla Extase uvedena také ve Francii, Německu, Velké Británii, Spojených státech amerických a v dalších padesáti zemích Evropy, Jižní Ameriky, Afriky a Asie. Cílem restaurování, které probíhá pod vedením Národního filmového archivu, je uvést českou verzi filmu, a to v podobě co nejbližší té z benátského festivalu v roce 1934. Do českých kin vstoupí Extase na začátku roku 2020.

Čas načtení: 2024-03-16 08:25:00

Postřehy z letošního filmového festivalu Berlinale

74. ročník filmového festivalu Berlinale žil politickými prohlášeními, pobytem režiséra Scorseseho a segmentem TV seriálů. A pil se na něm Staropramen, píše Aleš Hudský.