Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2011-02-20 00:00:00

Reportáž z MatFyzu

Jak známo "matfyzáka" od obyčejného člověka poznáte snadno a pokud se budete řídit intuicí, nemáte šanci k omylu. Splésti si ho můžete snad jenom s chemikem. A výlet na matematicko-fyzikální fakultu je proto zážitkem podobné intenzity třeba jako návštěva zoo. Narozdíl od zoologické zahrady není tato instituce den co den otevřena veřejnosti, nebo lépe řečeno je, ale těžko se shánějí průvodci. Dne 3. února léta páně 2011 to bylo trochu jinak. V akci zvané "Jeden den s fyzikou" se tato škola snažila nastavit svou lidskou tvář a nalákat potencionální oběti do svých tenat. Podařilo se? Díl I: Ohýbáme fotony - na malé věci bez mikroskopu Zájem o jeden den v této proslavené budově byl převeliký. Hlavní zahajovací přednáškou byla "Velká fyzikální podívaná…", ale té jsem se účastnil již loňský rok a protentokrát jsem se rozhodl vyzkoušet něco jiného. Usadil jsem se v posluchárně F2 a čekal. Protože se nám podařilo dorazit nečekaně s dostatečným předstihem, mohl jsem sledovat jak se sál plní, jaké osoby přicházejí a o čem si povídají a s potěšením jsem konstatoval, že toho dne se nedostavili jenom ti, co už téměř jinou možnost studia nemají, ale i obyčejní lidé, kteří usoudili, že horší než den ve škole den na Matfyzu být nemůže. Přednáška začala s mírným zpožděním, protože ani zde nefunguje všechno neomylně (kupodivu) a technika celkem dlouho odolávala pokusům profesorů o zprovoznění. Když se konečně umoudřila, jeden z nich se ujal slova, chvíli pronášel takové ty klasické fráze, jako že nás vítají a doufají v krásné prožití tohoto dne. Pak předal slovo druhému profesorovi, s hlavou hodnou učence - sluneční paprsky se od jeho hlavy odrážely krásně všemi směry. Povídal o tom, k čemu se hodí vidět věci pěkně podrobně a začal tím, co každý z nás zná, mikroskopem: Optický mikroskop Zdlouhavě objasňovat principy tohoto zařízení by bylo urážkou váženého čtenáře. Jedná se o věc již delší čas známou, prý už od roku 1590, kdy byl v Holandsku sestaven panem Jansenem. S postupem času se mikroskopy zdokonalovaly a na omezení začali narážet lidé až docela nedávno. Jeho maximální teoretické zvětšení je totiž asi 2000× a to kvůli délce vln viditelného světla. V praxi se lze dostat zhruba na polovinu. Mravenec pod SEM mikroskopem A protože lidé by rádi pořád víc a víc, v roce 1931 byl panem Ernstem Ruska objeven mikroskop, který pracuje na trochu odlišném principu. Elektronový mikroskop (TEM a SEM) TEM mikroskop, plným názvem "transmisní elektronový mikroskop" zobrazuje pozorovaný objekt tak, že jím prozáří patřičně zrychlené elektrony, které jsou na druhé straně zachyceny a převedeny na obraz. To na jednu stranu přináší mnohem více podrobností ale také i nevýhod. Zkoumaný objekt musí být velice tenký (tzn. 10 až 500 nm - pro srovnání lidský vlas je tlustý okolo 50 mikrometrů neboli 100× více, než mikroskop zvládne). Dalším problémem je to, že elektrony jsou záporně nabité částice (snad vám to ve škole nezatajili) a tak se vám snadno může stát, že se v pozorovaném objektu najde nějaká kladně nabitá částice, se kterou se váš elektron skamarádí a výsledný obrázek tak nebude vypadat úplně správně. Na podobném principu pracuje i SEM mikroskop - "rastrový elektronový mikroskop". Ten se na rozdíl od TEMu nesnaží protlačit elektrony skrz látku, ale odchytá ty, co se od ní odrazí. Pozorovaný prvek "skenuje" řádek po řádku a podle toho, jak se elektrony odrazí se získá výsledný obraz. Z toho plyne oproti TEM mikroskopu výhoda toho, že pozorovaný objekt nemusí být tenký. Nicméně nevýhody zůstávají. A komu by se líbilo tolik nevýhod? Mikroskop STM Tento mikroskop už pracuje zcela na jiném principu, než klasické mikroskopy i než elektronové mikroskopy. Nenechte se ale zastrašit, není o nic složitější, ba naopak. Namísto toho, aby objekt pozoroval si ho totiž pěkně ohmatá. Jehlou, která má na špičce právě jeden atom, přejíždí po povrchu látky a podle toho, jak vysoko jehla je zaznamenává obraz. Asi tak, jako když přejíždíte prstem po Braillově písmu nebo když jehla v gramofonu jede po desce. Princip STM Tím se nám naskytne rozlišení o přesnosti na jeden atom a to už je hodně pěkné. Téměř dokonalé. Jen jednu mouchu to má - objekt vidíme pouze ze shora. Nešlo by se na něj podívat prostorově, získat obraz v 3D? Šlo. Zbytek přednášky se věnoval tomuto tématu. Zde už se častokrát přednášející neudržel a komplexních číslech, převodech amplitudy a frekvence na výsledný obraz o obráceně se nejeden člověk ztrácel. Já se budu snažit nezabíhat do přílišných podrobností a vysvětlím to polopatě. Pro více informací se obraťte na své učitele fyziky. Případně na nějakého profesora z Matfyzu, pokud ani učitelé nebudou vědět… Získávání prostorového obrazu Nyní se dostáváme až na samotné jádro - samotné atomy. Máme-li třeba krystalickou mřížku, která není úplně jednoduchá a chceme zjistit, jak jsou atomy v ní poskládané, běžné metody nám na to stačit nebudou. Na objekt se musíme podívat doslova ze všech stran. Získané obrazy pak spojíme a získáme výslednou podobu. Zatím to zní jednoduše, ne? K "podívání se" na objekt se používá nějakého záření krátké vlnové délky, často třeba rentgenového záření. Problém je v tom, že pokud něco takto prosvítíte, nezískáte opravdový obraz, ale pouze vzdálenosti částic. Ty je pak potřeba správně převést. A to už je celá věda, kde se pracuje dokonce i s náhodou. Na závěr srovnání jednotlivých typů mikroskopů: Díl II: Nanotechnológie a ich súčasné využitie Druhá přednáška byla něčím speciálním a výjimečným hned ze dvou důvodů. Byla totiž ve slovenštině a navíc od mladé přednášející, která se stereotypu "matfyzáka" úspěšně vyhýbala. Ani v této přednášce jsme se nedostali do velkých rozměrů - moderní téma nanotechnologií ale dokázalo nalákat a sál byl i tentokrát plný. Ale jak prohlásil jeden z přednášejících profesorů: "Abyste na nějaký výzkum dnes dostali grant, musíte mít v názvu bio nebo nano". Od základních pojmů, kterými bylo vysvětleno, co to vlastně nanotechnologie jsou, čím jsou zajímavé a přínosné jsme se dostali až k možné budoucnosti, která často hraničila se sci-fi. Nanotechnologie jsou celkem stará záležitost - už staří Egypťané si barvili vlasy s pomocí mikročásteček. Ve středověku se zase přidávaly přísady do skel, jak kvůli barvě, tak kvůli průhlednosti. Vědci se tímto světem ale začali zabírat poměrně nedávno. V roce 1959 přednesl na jednom sjezdu fyziků pan Feynman slavnou větu: There’s Plenty of Room at the Bottom což znamená ve volném překladu "tam dole je spousta místa". Fyzici ho pochopili a přestali mít hlavu v oblacích a ve hvězdách a vůbec ve velkých věcech a začali se věnovat čím dál tím věcem menším. Asi nejvýznamnějším objevem v této oblasti byly takzvané fullereny. To jsou speciálně poskládané atomy uhlíku, které jsou mimořádně pevné - tvrdší než diamant. Pánové, kteří to všechno vymysleli, se jmenovali Curl, Smalley a Kroot a v roce 1996 za to získali Nobelovu cenu za chemii. Kromě toho, že se jedná o částečky nesmírně pevné, jsou i supravodivé. Různé typy fullerenů Uložení do FLASH paměti Poskládáním více těchto prvků k sobě mohou vzniknout třeba nanovlákna, která se dále používají hlavně v textilním průmyslu Hodně toho vydrží, působí antibakteriálně a vůbec jsou dneska in. Ovšem přes spoustu výhod v sobě tyto technologie přinášejí i spoustu nebezpečí. Nanočástice mohou snadno proniknout do lidského těla, jakpak by taky ne při jejich velikosti, kde mohou dlouho přetrvávat a hromadit se. Americký výzkum dokonce prokázal, že nanočástice stříbra o velikostech desítek nanometrů mohou v embryích ryb způsobit otoky a krevní výrony, které vedou ke smrti. Poslední část přednášky se věnovala využití nanotechnologií v informatice, především v oblasti hardwaru sloužícímu k ukládání dat. Laicky řečeno takovým věcem jako jsou CD, DVD, harddisky, Blu-ray apod. Dostalo se i na FLASH paměti, kde byl objasněn rozdíl mezi jimi a obyčejnou RAM pamětí (tou co máte v počítači). Ta totiž slouží pouze jako dočasná paměť - pokud přerušíte přívod elektrického proudu všechna data se vymažou. Ve FLASH pamětích se speciálním zábleskem (odtud název flash = blesk) změní hodnota buňky a zůstane zde uložena.

Čas načtení: 2024-03-10 16:00:01

Komunisté na šestnáct let internovali arcibiskupa. Pak mu milostivě dovolili žít ve vyhnanství

Popularita arcibiskupa Josefa Berana, stejně jako jeho mravní hodnoty však po únorovém puči v roce 1948 byly přesně to, co nastupující komunistická diktatura nemohla potřebovat. Poté, co byla zlikvidována politická opozice a demokratické elity, přišla na řadu i církev. Životopis Josefa Berana charakterizuje tuto dobu takto: „Vztah státu a církve se dostal do nové roviny. Český episkopát v čele s arcibiskupem Beranem se ocitl v situaci, kdy měl jako první vyjednat podmínky, které by umožnily existenci katolické církve v komunistickém státě, a to v době vyostřeného bipolárního konfliktu mezi Východem a Západem. Arcibiskup čelil stupňující se represi komunistů vůči církvi, trval na respektování její vnitřní autonomie a vzdoroval snahám komunistického režimu o získání kontroly nad jejím fungováním. Jeho postoj a jednota biskupského sboru stavěly církev do role poslední rezistentní instituce ve státě, která ještě odolávala podřízení komunistům.“ Manžele popravili za špionáž proti USA. Další špion se ukryl v Československu Číst více V internaci byl zcela odříznut od světa Komunisté se rozhodli nezlomného arcibiskupa Berana izolovat od okolního světa. Nejprve ho v roce 1949 internovali v Arcibiskupském paláci. Na začátku března 1951 jej převezli do Roželova u Rožmitálu a potom ještě pětkrát přestěhovali. Podmínky života v internaci byly v podstatě podobné vězeňskému režimu. Bylo to však v něčem ještě horší než vězení. Byl zcela izolován od vnějšího světa, absolutně se mu nedostávalo soukromí. Nesměl vědět, kde se nachází, neměl spojení s rodinou, byl mu odpírán veškerý (i ten komunistický) tisk. Jeho estébáčtí strážci jej každé dvě hodiny osobně kontrolovali, neustále jej odposlouchávali a sledovali. Možná nejhorší však byla nejistota, jaký osud mu věznitelé připravují. Jak dlouho internace potrvá, zda bude souzen v některém z inscenovaných monstrprocesů, jestli je určen k internaci na doživotí, nebo k likvidaci. Afrodiziakum jako pokus o kompromitaci Příslušníci StB se snažila nejen Berana zlomit psychicky, došlo i k směšnému pokusu o jeho kompromitaci. Tajně mu přimíchávali do nápojů a jídla afrodiziaka v naději, že budou mít příležitost tajně natočit kompromitující záběry s řeholnicí, která se o něj starala. Skončilo to fiaskem a navíc Beran odhalil, že jej tajně natáčí. Zvláště na začátku internace jej chtěli jakkoliv zlomit. Čelil například obrovskému tlaku, aby odvolal exkomunikaci kněze Josefa Plojhara, který přes jeho přísný zákaz přijal místo v komunistické vládě. Nikdy tak neučinil. Plukovník František Altman: Pilotem Winstona Churchilla i Jana Masaryka Číst více Internaci ukončil až nucený odchod do Vatikánu V internaci byl arcibiskup Beran držen po dlouhých 16 let, během nichž se ocitl v Růžodolu u Liberce, Myštěvsi, Paběnicích u Čáslavi, Mukařově u Prahy a Radvanově u Mladé Vožice. Nakonec Svatý stolec i Beran souhlasili s tím, že odletí do Vatikánu bez možnosti návratu. Byla to ale pro Berana nelehká volba. V životopisu na stránkách kardinalberan.com se můžeme dočíst: „Byl připraven dál snášet ústrky, naschvály, špiclování, ztrátu soukromí, šikanu a zvůli úřadů v některém ze „zapadlých“ koutů své vlasti, ale rozhodně si nepřál prožít zbytek svého života v Itálii. Nakonec se rozhodl v zájmu církve v Československu přinést i tuto oběť, přijal „dobrovolně“ osud vyhnance a 19. února 1965 odletěl do Říma. Režim držel jeho odjezd v naprosté tajnosti. Krátce se s ním směli rozloučit jen nejbližší příbuzní. Teprve druhý den vyšla v tisku zpráva o jeho trvalém odchodu do Vatikánu, který komunistická propaganda interpretovala jako Beranovo přání.“ Aktivní byl i v exilu, režim se ho bál i po smrti Komunisté se mylně domnívali, že jeho odjezdem bude zapomenut. Dosáhli však zcela opačného efektu. Beranův osud zaznamenala všechna svobodná média. On sám cestoval po Evropě i v zámoří a šířil osvětu i zkušenosti s totalitním režimem. Potom, kdy byl jmenován kardinálem, pronesl zásadní projev o svobodě a svědomí. Promlouval často k věřícím „za železnou oponou“ z Vatikánského rozhlasu, založil středisko Velehrad a zabezpečil vydávání knih a časopisů pro československé katolíky a církev. A to vše činil s neuvěřitelnou vitalitou, optimismem a houževnatostí. Komunisté nepustili domů ani jeho tělo V roce 1968 mu však byla diagnostikována pokročilá rakovina, zemřel 17. května 1969. Ve Vatikánu se mu dostalo mnoha poct, byl pohřben mezi papeži v kryptách baziliky sv. Petra v Římě. Převoz jeho ostatků do Československa komunisté nedovolili. Báli se jej i po jeho smrti. Přání spočinout doma se mu splnilo až v roce 2018, kdy byly jeho ostatky uloženy do sarkofágu v kapli sv. Anežky České v hlavní lodi katedrály sv. Víta. Kardinál Beran byl jednou z nejvýznamnějších osobností na svatovojtěšském stolci O významu tohoto duchovního hovořil pro Čtidoma.cz Jiří Prinz, mluvčí pražského arcibiskupství. „Kardinál Josef Beran je bezpochyby jednou z nevýznamnějších osobností na svatovojtěšském stolci. Svatému Vojtěchu se ostatně svým životem také v řadě ohledů podobá. Tak jako Slavníkovec Vojtěch narážel i Josef Beran ve své pastýřské službě na odpor domácího pohanského prostředí, které, i když pochopitelně z jiných důvodů, stálo také za jeho odchodem ze země do papežského Říma. Oba muži jsou ale především mučedníky víry. Josef Beran sice nebyl, na rozdíl od svatého Vojtěcha, pro víru zavražděn, pronásledování, kterému pro své přesvědčení čelil, ho ovšem mezi mučedníky právem řadí. Nacisté ani komunisté fyzicky drobného, ale duchovně a morálně velkého muže zlomit nedokázali. Ve věrnosti svému přesvědčení a pevným charakterem, který se neohýbá podle momentálního vanutí politického větru, zůstává i pro generaci lidí, která ho už neměla možnost zažít, vzorem hodným následování.“       Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Jugoslávský vůdce Tito má v Česku syna. CIA měla pochyby o jeho skutečné identitě.

Čas načtení: 2024-03-28 13:00:01

Legendární Laďka Kozderková otěhotněla se slavným alkoholikem. Před smrtí si uklidila vlastní hrob

Bylo to jako blesk z čistého nebe. Laďka Kozderková byla totiž také vynikající zpěvačkou, její několikaměsíční turné po Sovětském svazu tak bylo zasloužené. Jenže se skvělým trumpetistou Richardem Kubernátem se evidentně věnovali i jiným číslům, než byla vystoupení před vděčnými soudruhy. „Paradoxně hudebník byl v té době výborným kamarádem jejího tatínka. Měl ve velké zemi fungovat jako ochránce nezkušené mladé dívky. Moc to nevyšlo,“ usmíval se Pavel Rousek, fotograf českých celebrit. Z letadla ho vynesli opilého Jenže těhotenství se nakonec ukázalo jako nejmenší problém. „Kubernát byl sice úžasný umělec, ale také alkoholik závislý na drogách. Jestli v něm hledala mužský ideál podobný jejímu laskavému otci, tak se hodně spletla. Přesto dlouho odolávala, aby od něj odešla. Zřejmě i proto, že se jim narodila dcera Lada.“ Nakonec spolu ale nevydrželi přesto, že nešťastná herečka do něj investovala nejen svůj čas, ale i peníze. Bolest legendární herečky Termerové: Málem přišla o manžela, rakovinu nechtěla přijmout Číst více Na zájezdu v Německu ho totiž postihla mrtvice a musel být hospitalizován v soukromé nemocnici. Kubernát tam zůstal několik týdnů, což stálo nemalé finanční prostředky. „Když na něj poté čekala na letišti a personál ho vynesl na nosítkách z letadla, hudebník byl zase opilý. Tím u Kozderkové nadobro skončil a rozvedli se. V té době už ale byla hvězda první velikosti, v Rokoku doslova zářila. Proto velmi brzy přišla nabídka z Karlínského divadla, kde ji chtěl sám Oldřich Nový,“ uvedl Rousek. Její první muzikálová role v Lodi komediantů dokázala, že slavný milovník měl dobrý odhad. Byl jí okouzlen, stejně jako celá řada jejích kolegů. „Obdivovali její smyslnost i to, že v podstatě netrpěla trémou. A také měla prakticky pořád dobrou náladu.“ Rakovinu porazit nedokázala Říkalo se, že jí Oldřich Nový nadbíhal a chtěl získat její srdce. To se mu ale nepovedlo, Kozderková dala znovu přednost výrazně staršímu muži. Zamilovala se do Vlastimila Bedrny, jehož pověst svůdníka však přesahovala hranice Prahy. Jeho milenkou byla například Hana Hegerová. „Napřed to vypadalo, že bude jeho další ‚zářez‘ na pažbě. Navíc i on měl blízko k alkoholu. Ale ukázalo se, že si ho Kozderková dokázala podmanit. A jejich manželství bylo nakonec docela spokojené,“ uvedl pro náš web Pavel Rousek. V Česku se asi dají najít diamanty z konce období křídy. Na zem tryskaly v obřích gejzírech Číst více Narodila se jim dcera Vlastimila, herečka a zpěvačka si později dokonce pořídila vlastní auto, aby se její drahý manžel mohl v klidu toulat s kamarády a ona na něm nebyla závislá. A Kozderková dál zářila i na stříbrném plátně. Snímky jako Trhák či Křtiny si tato česká herečka získala srdce fanoušků. Objevila se třeba i v seriálu Návštěvníci. Byla ale také skvělou matkou, kvůli svým dcerám odmítala výjezdy do zahraničí. „Svoji rodinu milovala. O to větší šok byl, když zjistila, že trpí rakovinou. Nejprve se zdálo, že nemoc porazila, bohužel se ale vrátila a udeřila s ještě větší silou,“ dodal pro Čtidoma.cz Rousek. Těsně před smrtí prý svého partnera přinutila, aby ji z nemocnice odvezl na vinohradský hřbitov, kde si uklidila rodinný hrob. „Chci jít do čistého,“ vysvětlila. Zemřela v pouhých sedmatřiceti letech a do poslední chvíle si zpívala. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: První miliardář na Zemi byl podvodníkův syn. John Rockefeller bohatl na všem, vydělal i na soudním trestu.  

Čas načtení: 2024-04-18 12:43:41

Vejce benedikt s holandskou omáčkou

Dlouhou dobu jsem této lahůdce odolávala a ochudila se tak o naprostou chuťovou lahůdku. Vejce benedikt s jemnou holandskou omáčkou je totiž totální skvost! Možná jsem se trošku obávala přípravy holandské omáčky, ale skutečně se toho není potřeba dbát. A my si teď spolu ukážeme, jak si vejce benedikt s jemnou holandskou omáčkou a také křupavým chřestem připravit. The post Vejce benedikt s holandskou omáčkou appeared first on Blog Kuchti.me - s chutí a humorem.

Čas načtení: 2024-07-30 10:30:00

Japonské výstřední festivaly: Bitvy naháčů o posvátné tyčinky i oslava vzešlá z poutí prostitutek

Japonsko je známé svými výstřednostmi, ostrovní země daleko na východ jakoby odolávala vlivu západu, případně si ho modelovala k obrazu svému. Odkud se ale vzaly jejich doslova ulítlé televizní pořady, soutěže a festivaly, se dá jen těžko odhadovat. Festival penisů a festival naháčů nás mohou šokovat, Japonce by zase pro změnu mohlo vyděsit naše vynášení Morany nebo i velikonoční pomlázka. Pojďme se podívat pod pokličku festivalů známých jako Hadako Matsuri a Kanamara Matsuri.

Čas načtení: 2024-08-15 20:00:00

Nervozita za tmy, ztráta komunikace. Češky prozradily detaily zdolání osmitisícovky

Pákistánská osmitisícovka Gasherbrum I (8080 metrů) v pohoří Karákóram dosud úsilí českých horolezkyň odolávala. To už neplatí. Lezkyně Karolína Grohová a Lenka Erlebachová z Krkonoš na konci července velehoru úspěšně zdolaly.

Čas načtení: 2024-09-12 11:45:00

Roky obléhání Masady? Pouhý mýtus, Římané byli se židovskými vzbouřenci hotovi za pár týdnů

Tři roky bojů – tak popisuje obléhání židovské pevnosti Masady historik Josef Flavius • Izraelští vědci nově prozkoumali pevnost i její okolí včetně zbytků obléhacího systému • Závěr je jasný, pevnost odolávala obléhatelům jen několik týdnů

Čas načtení: 2024-09-22 19:00:00

Z Kendall Jenner je blondýna! Shodila dlouhé háro a odbarvila se, ale fanoušci jsou na rozpacích. Je z ní prý tuctovka

Jedním z poznávacích znamení sester z klanu Kardashian-Jenner jsou nádherné dlouhé černé vlasy. A Kendall Jenner byla dosud tou, která odolávala jejich odbarvení. Tomu je ovšem konec a nejlépe placená modelka posledních let svou kštici nejen zesvětlila, ale i pořádně zkrátila. A zatímco někteří jsou z radikální změny nadšení, mnozí jsou přesvědčení, že se tímto krokem připravila o jednu ze svých největších předností.

Čas načtení: 2024-10-02 07:59:00

Byli jsme pasivní až moc, káral Zelený. Ať na City nezalezeme až do brány

Byl to velký test sparťanské defenzívy, která takřka celý druhý poločas odolávala obrovskému tlaku útočících fotbalistů Stuttgartu. A odolala. „Byli jsme hodně pasivní, zalezlí, zaparkovali jsme autobus. Asi bychom to měli zvládnout líp,“ přiznal jeden ze stoperů Jaroslav Zelený. „Ale zase si přece nebudeme stěžovat, když máme bod,“ rozesmál se.

Čas načtení: 2024-10-02 07:59:00

Byli jsme pasivní až moc, káral Zelený. Ať na City nezalezeme až do brány

Byl to velký test sparťanské defenzívy, která takřka celý druhý poločas odolávala obrovskému tlaku útočících fotbalistů Stuttgartu. A odolala. „Byli jsme hodně pasivní, zalezlí, zaparkovali jsme autobus. Asi bychom to měli zvládnout líp,“ přiznal jeden ze stoperů Jaroslav Zelený. „Ale zase si přece nebudeme stěžovat, když máme bod,“ rozesmál se.

Čas načtení: 2024-11-16 00:00:00

Nowak, Jenny - Dračí krev

Chronologicky první kniha o nesmrtelném knížeti Vladu Draculovi. Toto je nejpodivuhodnější příběh lásky, na které stojí svět. V polovině 15. století trpí Sedmihradsko, sevřené kamennými pěstmi hor, pod nájezdy divokých tureckých hord. Před námi se odvíjí dramatický a vzrušující příběh knížete řádu Draka, který se spojí i s těmi nejtemnějšími silami, jen aby získal volnost, vítězství, slávu a hlavně lásku mladé Alexis. Transylvánie 1431. Sedmihradský kníže Vlad Dracul vypraví svou těhotnou manželku Ileanu k příbuzným do Uher, aby se tam – v relativním bezpečí před Turky – narodil očekávaný následník. Uplyne šestnáct let a turecká expanze opět narůstá. Kníže Vlad v čele vojska táhne do boje. Šestnáctiletý Bela zůstává na knížecím sídle Branu jako otcův zástupce. Přijíždí však posel s tragickou zprávou. Sedmihradská armáda je poražena, kníže Vlad je mrtev. Bezradný, nezkušený, mladičký Bela se doslova přes noc stává panovníkem Transylvánie. Po smrti knížete Vlada propukne u kněžny Ileany plnou silou choroba, které až dosud odolávala. Kněžna během nadcházející zimy umírá. O třináct let později… V zájezdní hospodě, kde táboří vojenská družina, se zastaví dva šlechtici. Vezou do kláštera Alexis, dceru svého padlého bratra. Přiopilý velitel vojáků vypráví hrůzostrašné zkazky o knížeti Belovi Draculovi (neblahý zvyk narážet provinilce na kůl a mnohé další). Alexis je vyprávěním zaujatější, než se jejím strýcům líbí. Druhého dne pokračují v cestě, ale neuposlechnou rady, kterou jim velitel vojáků dal. Turecká horda jejich družinu napadne, všichni zaplatí životem, jediná Alexis se ocitne v zajetí. Od dozorce nad harémovými ženami se později doví, že na knížete Belu je přichystána léčka. Alexis je zoufalá. Pomůže náhoda v kombinaci s její odvahou. Alexis zabije svého strážce a uprchne. Vydá se na nekonečnou, zdánlivě nemožnou cestu vstříc táhnoucím knížecím korouhvím. Dostihnou je a bitva tak končí tureckou porážkou. Alexis bojuje se svou rostoucí zamilovaností, ale protože i z druhé strany začíná docházet k odezvě, není v tom příliš úspěšná. Stane se, co se stát prostě muselo. Protože turecká moc se opět pozvedá, nezbývá knížeti nic jiného než odjet ke uherskému králi a přimět jej, aby ve svém vlastním zájmu poslal do Sedmihradska silnou armádu. Při audienci u uherského krále Matyáše dojde k nečekaným událostem. Matyáš obviní Belu z vlastizrady a z nabízení pomoci Turkům. Dokládá to podvrženými listy s podpisy a pečetěmi, na jejichž základě dá knížete Belu uvěznit v budské pevnosti. Dlouhé roky žaláře podlomí Belovo zdraví, kníže propadá beznaději. V záchvatu horeček se mu zjeví ďábel. Konečně mu naznačí možnou cestu. Podle pověstí žije kdesi pod světem děsivý nelidský tvor, který se živí lidskou krví. Přivolá-li ho kníže k sobě a dovolí mu pít krev, stane se nesmrtelným. Kníže ví, že umírá. Do žalářní cely vstoupí neživá nemrtvá bytost. Zrodí se upír… Datum vydání: 15.11.2024