Aktuální Zprávy

Čas načtení:

Pokročilé vyjednávací strategie

[skoleni-kurzy.eu] Seminář přispěje k vaší větší jistotě při zvládání obtížných situací, které mohou v průběhu vyjednávání nastat. Prostřednictvím tréninku a řešení situací z praxe si významně upevníte pokročilejší vyjednávací dovednosti. * 1. den Psychologie vyjednávání • psychologie osobnosti vyjednavače, • komunikační typologie vyjednavačů, • 7 svízelných typů lidí ve vyjednávání. Konflikty a asertivní vyjednávání • typy a druhy konfliktů při vyjednávání, • pokročilé zvládací techniky pro řešení konfliktů, • asertivní techniky podle typologie vyjednávače. Komunikační techniky vyjednávání • bariéry ve vyjednávání, • chyby, omyly a lži ve vyjednávání, • námitky a argumenty. 2. den Strategie a taktika vyjednávání • výběr taktických postupů dle vývoje vyjednávání, • analýza a prognóza ve vyjednávání, • umění strategického myšlení. Prezentační techniky ve vyjednávání • úspěšná rétorika, • vedení diskuze, • manipulace v prezentaci. Po celou dobu semináře nácvik technik a strategie vyjednávání. ...1. VOX s.r.o.

Čas načtení:

Vyjednávání v obtížných situacích, nácvik vyjednávacích taktik

[skoleni-kurzy.eu] Prakticky si vyzkoušíte různé typy vyjednávacích taktik. Poznáte a posílíte své silné stránky v jakémkoliv vyjednávání. Prostřednictvím nácviků a řešení situací z praxe si dobře upevníte dovednosti vedení vyjednávací komunikace – negociace. Připravte se na komplikované situace, které mohou nastat při vyjednávání. * • jak se připravit na vyjednávání, • průběh vyjednávání: metody a taktika, • rozbor možných obtížných situací při vyjednávání, • jak rozpoznat a dobře zvládnout nátlakové techniky při vyjednávání, • praktický nácvik vyjednávacího procesu, • jak rozeznat „slabé stránky protistrany-, • efektivní metoda BATNA, • specifika týmových vyjednávání – principy i méně známé postupy, • případové studie, • řešení konkrétních situací z praxe. Seminář je veden intenzivní interaktivní formou. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Vyjednávání v obtížných situacích, nácvik vyjednávacích taktik – dvoudenní seminář

[skoleni-kurzy.eu] Připravte se na komplikované situace, které by vás mohly zaskočit při vyjednávání. Prakticky si vyzkoušíte různé typy vyjednávacích taktik. Poznáte a posílíte své silné stránky v jakémkoliv vyjednávání. Prostřednictvím nácviků a řešení situací z praxe si dobře upevníte dovednosti vedení vyjednávací komunikace – negociace. * • jak se předem připravit na různé typy vyjednávání, • průběh vyjednávání: metody a taktika, • rozbor možných obtížných situací při vyjednávání, • jak rozpoznat a dobře zvládnout nátlakové techniky při vyjednávání, • praktický nácvik vyjednávacího procesu, • jak rozeznat „slabé stránky protistrany-, • efektivní metoda BATNA, • specifika týmových vyjednávání – principy i méně známé postupy, • případové studie, • řešení konkrétních situací z praxe. Seminář je veden intenzivní interaktivní formou. ...1. VOX s.r.o.

Čas načtení:

VYJEDNÁVÁNÍ v každodenní praxi - 2denní

[skoleni-kurzy.eu] Rozvoj osobnosti Určeno pro ty, kteří chtějí dosahovat lepších výsledků v každodenním vyjednávání, v soukromém i pracovním životě. Cíl Porozumět tomu, co je to vyjednávání, že vyjednáváme prakticky stále, aniž bychom si to uvědomovali , a naučit se používat komunikační nástroje vedoucí nejen ke snazšímu dosažení našich cílů, ale také upevňující vztahy mezi lidmi . Obsah Definice vyjednávání Různé koncepty vyjednávání Kdy vyjednáváme [l ...STUDIO W

Čas načtení:

VYJEDNÁVÁNÍ VE SPECIFICKÝCH SITUACÍCH - 2denní

[skoleni-kurzy.eu] Obchodní dovednosti Určeno pro obchodníky obchodní zástupce, manažery pro klíčové zákazníky, prodejce, vyjednavače, obchodní manažery a všechny, kteří občas musí o ceně vyjednávat. Cíl Absolventi tréninku budou podstatně lépe zvládat pro mnohé kritickou fázi obchodního vyjednávání – vyjednávání o ceně. Naučí se účinně čelit i tvrdému tlaku na snižování ceny , a to prostřednictvím zasazení vyjednávání do jiného rámce. Tím, že budou ve vyjednávání aktivní, neb ...STUDIO W

Čas načtení: 2021-09-28 21:13:19

Bundestag XXL

Ačkoliv titulek poněkud připomíná hanbaté německé filmy 80. let, tentokrát půjde o méně lechtivou věc, tedy o výsledky spolkových voleb (německý parlamentu bude v novém období mít rekordních 735 poslanců), které předurčí složení budoucí vlády. To není sexy téma, ale nicméně je to téma důležité. Rovněž pro nás, protože cokoliv se uvaří v Německu, dříve nebo později prosákne v nějaké podobě i sem. Takže, i když výsledky jsou celkově značně smíšené, sluší se začít tou nejlepší zprávou: byli jsme ušetřeni rudo-rudo-zelené koalice (RRG), i když jen těsně. Velmi, velmi těsně, o pouhých pět poslanců, nebo snad dokonce jen o čtyři. Do Bundestagu se totiž po mnoha desítkách let probojoval i jeden zástupce dánské menšiny ze Šlesvicka-Holštýnska, přičemž strana, kterou reprezentuje, SSW, má poměrně blízko k zelené části spektra. Tudíž by se dalo počítat s tím, že případnou RRG koalici by jejich poslanec podporoval. (Často chválím Dány jako pragmatický a racionální národ, ale němečtí Dánové jsou víc formováni Německem než Dánskem, tudíž politika jejich národní pidistrany SSW je podivný mischung.) Bavorské CSU dělá vrásky pravicové uskupení Freie Wähler Mohlo to ale být ještě lepší. V případě postkomunistické Die Linke totiž nescházelo mnoho k tomu, aby vyletěla ze Spolkového sněmu úplně. Získala jen 4,9 procenta a nepřekonala tak pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentních lavic. Bohužel Linke nakonec zachránilo jiné ustanovení německého volebního zákona, které má posilovat vliv regionálně významných stran. Strany, které získají aspoň tři „přímé mandáty“ (Direktmandate) z celkem 299, mají právo na proporční zastoupení ve sněmu, i když nedosáhly pěti procent hlasů. Linke mívala přímých mandátů pět. O dva teď přišla, nezbytné tři jí ale pořád ještě zbyly, čímž se zuby-nehty udržela ve Spolkovém sněmu se 39 poslanci celkem. Když už jsme u regionálně významných stran, asi bychom měli ztratit pár slov o Freie Wähler, pravicovém uskupení, které začíná pomalu dělat vrásky bavorské CSU. „Svobodní voliči“ jsou svým charakterem poněkud neněmeckou stranou, jejich cílem je decentralizace, posílení pravomocí na lokální úrovni a zavádění přímé demokracie; od posledních zemských voleb sedí v bavorské vládě spolu se silnější CSU. Do Spolkového sněmu se nedostali, ale získali 2,4 procenta celostátně a 7,5 procenta v Bavorsku, tedy zhruba čtvrtinu toho, co samotná CSU. Podaří-li se jim upevnit pozice i v jiných spolkových zemích, mohli by si příště dělat naděje i na účast v Bundestagu. V těchto volbách získali 1,33 milionu hlasů. CDU/CSU zažila volební masakr CDU/CSU utržila nejhorší výsledek své poválečné historie. Poprvé za sedmdesát let obdržela méně než deset milionů hlasů a prohrála se SPD i u důchodců. Přišla o čtyři miliony hlasů, z toho asi 900 tisíc voličů jí zemřelo (zdroj). Mezi mladými voliči do 30 let získala jen 11 procent hlasů, ani ne polovinu toho, co celkově. Ztráta vlivu u mladé generace je tedy opravdu hmatatelná. (Mimochodem, i když u mladých byli silní Zelení, nejde o zas takovou absolutní dominanci, jakou byste čekali. Velmi silná je mezi nimi i pravicově liberální FDP, která dokonce mezi prvovoliči vyhrála úplně, i když jen o procento. Každopádně úspěch FDP ukazuje, že pravicová politika není ani mezi mladými v beznadějné nevýhodě, jenom ji prostě musí dělat někdo živější a věrohodnější než Armin Laschet.) Takový masakr se samozřejmě projevil i ztrátami křesel konkrétních důležitých lidí. V bývalém volebním okrsku Merkelové vyhrála sociálně demokratická kandidátka, SPD ostatně pobrala v Meklenbursku všechny přímé mandáty. Z parlamentu vypadl Peter Altmeier, jeden z blízkých poradců kancléřky a současný ministr hospodářství. O křeslo přišel pověřenec pro bývalou NDR Marco Wanderwitz v Saské Kamenici, ministryně zemědělství Julia Klöckner a mladý poslanec Philipp Amthor, kterého mnozí považovali za budoucí naději strany; ten by se ale ještě mohl dostat do sněmu skrze meklenburskou kandidátní listinu. V Durynsku nasadila CDU bývalého šéfa kontrarozvědky Maaßena, který je znám jako člen tvrdého křídla blízkého AfD; také prohrál. Úspěch měl ale ve svém domovském okrsku dlouholetý protivník věčné kancléřky Friedrich Merz. Kandidát na kancléře Armin Laschet se do sněmu podle všeho kvalifikoval také, ale v jeho vlastní zemi (Severní Porýní – Vestfálsko) utrpěla CDU porážku od sociálních demokratů a Laschetovo postavení v čele CDU je tak, mírně řečeno, nejisté. Přitom z jeho vystupování v nedělní večer byste to snad ani nepoznali. Působil dojmem, že těch necelých 25 procent ani za neúspěch nepovažuje a že by se funkce kancléře klidně ujal. Markus Söder, bývalý vyzyvatel Armina Lascheta, ale také nemůže výsledky v Bavorsku prezentovat jako dramatický úspěch. Se 31,7 procenta hlasů zde sice CSU uhájila lepší skóre než CDU/CSU celostátně, ale velká sláva to není. Rozhodnou Zelení a FDP Sociální demokraté zvítězili ve většině členských zemí. Jejich spolupředsedkyně Eskenová ve svém okrsku úspěch neměla (porazil ji kandidát CDU), ale vstup do spolkového sněmu si pojistila skrze zemskou listinu. Přímý mandát získal šéf mladých socialistů Kevin Kühnert. O úspěchu SPD se toho zas tak moc říci nedá, leda to, že nahoru je povytáhl Scholz coby kandidát na kancléře (viz třeba průzkumy Forschungsgruppe Wahlen). Německou tradicí je, že předseda nejsilnější strany je při sestavování vlády první na řadě, v tomto případě to tedy bude právě Olaf Scholz. Tentokrát ale bude rozhodující moc nad budoucí koalicí spočívat hlavně v rukou dvou menších stran – Zelených a FDP. Aktivisté versus (skoro)realisté Zelení skončili hůře, než jim preference v letech 2019 a 2020 slibovaly. Nedosáhli nakonec ani mety 15 procent, i když jeden čas to v průzkumech vypadalo na více než dvacet procent. Proti roku 2017 je jejich výsledek výrazně lepší, ale volba Baerbockové do čela kandidátky byla podle všeho vážná chyba. Ti, kdo se nakonec rozhodli volit Zelené, byli lidé kladoucí silný důraz na téma životního prostředí a klimatických změn – celkem 82 procent zelených voličů označilo toto téma za nejdůležitější, kdežto u žádné jiné strany nepřekročil tento podíl třetinu a celoněmecký průměr je 22 procent (zdroj). Zelení byli disproporčně silní v bohatých městských regionech, což dobře odpovídá jejich programovému směřování. To je přesně ta část obyvatelstva, která si z případného zdražení elektřiny nebo nutnosti koupit nové auto na baterii nemusí dělat moc těžkou hlavu a má k dispozici kvalitní, často jezdící MHD. Jak už bylo zmíněno, liberální FDP tentokrát výrazně zabodovala mezi mladými. Právě v rukou FDP a Zelených teď leží otázka, jak bude vypadat budoucí vládní koalice. Do opakování „velké koalice“ se totiž CDU ani SPD moc nechce, kdežto FDP a Zelení spolu začali jednat prakticky hned po ohlášení předběžných výsledků. Z našeho pohledu může účast FDP ve vládě představovat určitou brzdu těch nejdivočejších zelených plánů. FDP sice jede na klimatické vlně dost podobně jako ostatní německé strany s výjimkou AfD, ale coby strana soukromých podnikatelů se snaží klást důraz na to, aby program dekarbonizace nebyl ekonomicky zničující, aby spočíval spíše na nových technologiích než na tvrdých zákazech, vybrané uhlíkové daně aby se rozdělovaly zpět mezi občany apod. (viz program FDP ve formátu PDF). Nejsem si jist, zda to vůbec jde – připomíná mi to pokus o kvadraturu kruhu – ale na německé poměry je to asi nejúčinnější mainstreamová protiváha těm grétovsko-apokalyptickým konceptům planetárního Armageddonu, se kterou lze ve vládních křeslech počítat. To bude samozřejmě také kámen úrazu při případném formování společné vlády a společného programu. Právě ti aktivisté požadující co nejrychlejší a nejpřísnější regulaci všeho, kteří teď před volbami uspořádali v Berlíně vydírací hladovku, budou nejspíš takový přístup rozhodně odmítat a strana Zelených na aktivisty slyší. Na druhou stranu, i ve straně Zelených se těší na vládní křesla a vědí, že kdyby moc dlouho dělali cavyky, může to skončit dalším čtyřletým pobytem v opozici. Nejpravděpodobnější je „semaforová“ koalice SPD, Zelených a FDP Českého čtenáře bude určitě ještě zajímat otázka, jak dopadla Alternativa pro Německo, AfD. Ztratila zhruba pětinu voličů, ale zachovala si své jádro v Sasku a okolí, kde posbírala řadu přímých mandátů (Tino Chrupalla v pohraničním okrsku Görlitz překročil 35 procent hlasů). Je nicméně téměř jisté, že ostatní strany ji k vyjednávání o vládní koalici nepřizvou. Osobně nyní považuji za nejpravděpodobnější „semaforovou“ koalici SPD, Zelených a FDP, ale s tím, že vyjednávání detailů společného programu bude trvat celé měsíce. Pokud by se šéfovi FDP Lindnerovi podařilo získat ministerstvo financí, bude patrně tlačit na šetrné státní hospodaření a odmítat příliš velké rozhazování peněz na evropské úrovni, čehož prý se v Itálii bojí. Rozdíly mezi FDP a Zelenými jsou velké a jejich řevnivost posiluje i skutečnost, že si navzájem konkurují u mladších městských voličů. Spojuje je hlavně chuť si tentokrát opravdu rozdělit vládní křesla a nepřipustit, aby už poněkolikáté znovu vznikla „velká koalice“ SPD a CDU/CSU, bezkrevné manželství z rozumu. Ach ano, abychom nezapomněli: v Berlíně se hlasovalo o znárodňování bytů a výsledek zní “Ja”. Ale to už je téma na další článek.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-02-13 17:55:20

Dohoda o vině a trestu jako brzda

Institut dohody o vině a trestu je novinka převzatá z americké trestněprávní praxe. Myšlenka je na první pohled lákavá: Pachatel, jenž pochopil, že trestu neunikne, učiní doznání o vině a vyjde soudu vstříc usvědčujícími údaji. Ušetří se čas na jeho další usvědčování. Obvykle dojde k dohodě se žalobcem o přijetí doznání a navrženém trestu, která podléhá schválení soudem. Má to ale háček: Návrh na schválení dohody o vině a trestu musí soud vypořádat před zahájením závěrečných řečí. Nebyla-li věc žadatele vyčleněna do samostatného řízení, projednání se časově vsune mezi ukončení dokazování a závěrečnou řeč žalobce. Za účelem vytvoření časového prostoru pro jednání mezi žalobcem a obžalovaným se řízení obvykle přeruší a ukončení procesu se přiměřeně oddálí. Hodnotu nástroje zpochybňuje skutečnost, že k jednání dochází po skončení dokazování, takže od výslechu žadatele o dohodu nelze očekávat převratné novinky. Jiná situace by nastala, kdyby žadatel o dohodu se přihlásil hned po přečtení obžaloby. To ale v našem případě nebylo možné, protože příhodná legislativní úprava nabyla platnost až 1. října 2020. V našem případě, tedy v kauze Krajského soudu v Brně, v mých článcích označované jako „velká daňová kauza“nebo „kauza Zadeh“ zájem o dohodu jako první překvapivě projevil 1. prosince 2020 obžalovaný číslo jedna Shahram Zadeh (viz článek Zvrat v kauze Zadeh). Nikdo další z hlavních obžalovaných tehdy neprojevil zájem. Ve dnech 26. a 27.ledna 2021 soud vzal na vědomí sdělení státního zástupce, že vyjednávání se Shahramem Zadehem neproběhlo a věnoval se výslechům dalších zájemců, a to Vladimíra Maliny a Michala Šimáka (viz článek Dohoda o vině a trestu v praxi).  Dne 1. února 2021 završil projednávání žádosti Michala Šimáka otázkami a vyjádřeními státního zástupce, obhájců a obžalovaných a také předseda senátu dal znova průchod své zvídavosti. Jak se dalo očekávat, účastníci na straně obhajoby se ze všech sil snažili zvrátit ta Šimákova tvrzení, jež je ohrožovala. Přestože se neuskutečnilo vyjednávání mezi státním zástupcem a Shahramem Zadehem, předseda senátu mu nabídl prostor pro vystoupení. Pan obžalovaný sice projevil zájem, ale s výhradou, že nebude odpovídat na otázky. Vystoupení se proto neuskutečnilo. Následující den pak proběhl výslech spolupracujícího obviněného Jiřího Eliáše, jehož postavení je velmi blízké postavení žadatelů o dohodu o vině a trestu. Předseda senátu mu poskytl obsáhlé poučení, zahrnující připomenutí zvláštností jeho postavení spolupracujícího obviněného. Vedl jej pak otázkami k objasnění jeho vztahů s dalšími účastníky žalovaných obchodů a jejich úlohy. Bohatě při tom využil podrobnou znalost jeho dřívějších výpovědí. Pan obžalovaný ochotně připustil, že věděl, že se dopouští trestné činnosti. Vyjádřil se i k příjmové stránce činnosti své i spolupracovníků. Tradičně mlčící senát a tentokrát ani státní zástupce neměli k jeho vystoupení otázky. Hned na první položenou otázku obhájce reagoval pan obžalovaný vyjádřením, že na své výpovědi trvá a odmítá odpovídat na otázky. Postoj změnil po napomenutí předsedou senátu. Následně čelil otázkám obžalovaného Petra Moštěka, který se zejména snažil zpochybnit jeho tvrzení o schůzkách s ním. Jiří Eliáš se občas pokusil uniknout z kleští jeho otázek odkazem na selhání paměti. Výrazem obličeje dával najevo nelibost nad tímto výslechem. Čelil pak dalším otázkám předsedy senátu.  Podobně se vedlo druhému z dvojice spolupracujících obviněných obžalovanému Vojtěchu Kudláčovi, který před soud předstoupil 9. února 2021.Popsal podrobně svou činnost včetně příjmů. Pozornost soudu i obžalovaných vzbudilo jeho vyprávění o schůzkách, na nichž mělo dojít k dohodám o zapojení obou spolupracujících obviněných do nezákonných obchodů. Zazněla jména účastníků obchodů, kteří jsou dosud v postavení svědků. Také zmínil řídící úlohu obžalovaného Petra Moštěka. Popsal i činnost obžalovaných Mazury a Šimáka a usvědčoval Jiřího Eliáše. Neznal Shahrama Zadeha, jen „od vidění“ obžalovaného Daniela Rudzana. Ve výpovědích obou spolupracujících obviněných zaznívala jména různých osob, dosud v postavení svědků. Na rozdíl od žadatelů o dohodu o vině a trestu se snažili usvědčit z trestné činnosti jednoho z významných obžalovaných, a to Petra Moštěka. Odvděčil se jim souhrnným vyjádřením k oběma jejich vystoupením, jímž jejich „usvědčující“ tvrzení odmítl výkladem, jenž na mne jako na laika působil dojmem matematické přesnosti. Pokud hodnotím přínos vystoupení žadatelů o dohodu o vině a trestu a spolupracujících obviněných k dokazování jako celek, spočívá dle mého laického názoru především ve zpochybnění postupu orgánů činných v trestním řízení v předsoudních fázích řízení. Činnost některých účastníků na obchodech, provázených krácením DPH, zůstala ve stínu honby za usvědčením obžalovaných číslo 1–5 za každou cenu. Zvlášť patrné to je na úloze „spolupracujícího svědka-spolupachatele“ Petra Pfeifera. Je to skvrna na práci policie a státního zastupitelství, o které jsem často psal v dobových článcích. Jako laik oceňuji vstřícnost předsedy senátu Aleše Novotného, který bez ohledu na organizační potíže umožnil žadatelům o dohodu o vině a trestu uplatnění jejich práv, ale domnívám se, že jejich vystoupení rozhodování soudu příliš neovlivní a váha souvisejících průtahů hodnotu jejich přínosu převažuje. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-03 17:03:15

Gibraltar – skála, na kterou by Evropská unie měla raději zapomenout

Rozvodové rozhovory mezi Británií a zbytkem EU dostaly další nepříliš pozitivní dimenzi: EU hodlá podpořit nároky Španělska na Gibraltar. Proč je to chyba? Španělé se myšlenky dostat zpátky Gibraltar nikdy úplně nevzdali. Je pozoruhodné, jak moc se tomuto nepříliš reálnému tématu věnují jak pravicové, tak levicové vlády, které se jinak neshodnou skoro na ničem. Současná menšinová španělská vláda se skládá z levice a tvrdé levice, u kterých by člověk tak trochu čekal, že myšlenka znovuzískání nějakého tři sta let ztraceného území je moc pálit nebude; kdepak. No, a na rozdíl od let minulých tentokrát naše milá EU prohlásila, že španělské nároky podpoří. Update: Respektive toto sdělil britskému listu Observer jeden vysoce postavený evropský diplomat. (Pokud by se nakonec ukázalo, že jde o dezinformaci, budu se nucen omluvit, ale pochybuji, že si to Observer vymyslel.) Citát zní takto: „Požádali o to, aby se nové uspořádání vztahů (mezi UK a EU, pozn. MK) netýkalo Gibraltaru, aniž s tím bude souhlasit Španělsko. A španělský souhlas bude dán jen tehdy, pokud dvoustranné rozhovory mezi Španělskem a UK, týkající se Gibraltaru, skončí řešením.“ Konec update. Dlouhotrvající španělská pozice, oživená v rámci vyjednávání o brexitu, je ta, že má dojít ke vzniku „sdílené suverenity“, s vyhlídkou na pozvolnou budoucí reintegraci Gibraltaru do Španělska. Update 4. 2. 2020 v 15:00. Vyjádření Michela Barniera: bez souhlasu Španělska nebude Gibraltar zahrnut do žádného pobrexitového dojednání. Takže je to pravda… Španělsko s plnou britskou mocí nad Gibraltarem zásadně nesouhlasí a dostalo teď zelenou, aby svoje veto mohlo uplatnit. Na Gibraltaru tedy musíme počítat s velmi tvrdou, možná i zavřenou pozemní hranicí. Mimochodem, profíci z Politico píšou, že Gibraltar je „island“, což tedy opravdu není. Jsem zvědav, kdy to opraví a zda vůbec. Konec update. Začátek nepřátelství Jedním z často užívaných argumentů zastánců aktuální podoby EU je to, že zabraňuje konfliktům a válkám. Viz třeba šéf Pirátů Ivan Bartoš před pár dny: No, tak rád bych pana Bartoše i další zastánce teorie o EU coby mírové síle rád upozornil na to, že španělské sápání se po Gibraltaru je přesně ten stupidní iredentismus, kvůli kterému vzniklo na tomto kontinentě plno konfliktů a válek, a že EU se právě přihlásila k jeho podpoře. Potenciální důsledky do budoucna jsou ještě zajímavější. Kdyby se dejme tomu Srbsko rozhodlo, že do EU nakonec nevstoupí, znamenalo by to, že by EU podpořila Maďary v nějaké budoucí snaze o získání Vojvodiny? (Asi ne, protože Orbán je ten zlej.) Nebo kdyby proběhl onen teoretický Czexit, který asi jen tak neproběhne, znamenalo by to, že naše hranice na Těšínsku by byly opět zpochybněny, protože Poláků žije kolem Třince pořád ještě dost? Toto je ze strany EU docela velká chyba. Klidně ať Brusel a Londýn vedou tuhá, třeba i dramatická ekonomická vyjednávání, to je v pořádku. Cla, regulace, všechno možné: v ekonomických smluvních věcech – nechť si vyhrožují čímkoliv. Ale když EU schvaluje španělské požadavky, které znamenají ohrožení bezpečnostních a teritoriálních zájmů Británie, to už je přešlap ze sféry tuhého, ale férově vedeného obchodního sporu. Kam? Do zóny vysloveného nepřátelství. Gibraltařany španělská nadvláda neláká Situace je o to absurdnější, že situace v Gibraltaru Španělům moc nenahrává. Můžou se ohánět historickými důvody, což je květnatý způsob, jak říci, že nic lepšího po ruce nemáte. Ale ona už i ta historie začíná být pěkně zaprášená. Španělsko přišlo o Gibraltar fakticky roku 1704, kdy město dobyl anglický admirál Rooke. Mírová smlouva z Utrechtu roku 1713 pak tenhle status quo zpečetila právně. Nevím, zda by současné soudy vyhodnotily utrechtskou smlouvu jako dodnes platnou, ale myslím, že ani EU by s ní raději neměla moc mávat před justičními orgány Unie. Jsou v ní totiž taková zábavná ustanovení, jako třeba, že Britové nesmějí dovolit muslimům a židům, aby se na Gibraltaru usazovali, což by se asi Evropskému soudu pro lidská práva moc nelíbilo. (Zrovna tuhle podmínku začala ostatně britská správa ihned v 18. století porušovat, a to ne kvůli náboženské toleranci, ale kvůli tomu, že nejlepším partnerem pro zásobování vzdálené výspy Británie bylo nedaleké Maroko. A maročtí obchodníci té doby byli buď židé, nebo muslimové.) Současná gibraltarská populace má v podstatě nulový zájem na tom, patřit jakýmkoliv způsobem pod Španělsko. Makaků se nikdo neptá, ale místní lidé se ve dvou různých referendech vyjádřili dost jasně a věřím tomu, že i kdyby teď, po odchodu Británie z EU, vypsalo referendum třetí, dopadlo by víceméně stejně. Sousedním regionem Španělska je Andalusie, z celého Španělska snad nejvíce postižená nezaměstnaností a všudypřítomnou korupcí. Kdo by se chtěl pod taková vypelichaná křídla uchýlit? Pak jsou tu i historické reminiscence. Svého času totiž na Gibraltaru našlo útočiště pár katalánských separatistů pronásledovaných generálem Frankem, a Katalánci mají s Gibraltarem dodnes nadstandardní vztah. Z pohledu Gibraltařanů musí zase policejní zásahy Španělska proti katalánským demonstrantům působit notně neatraktivním dojmem. Sdílená suverenita se Španěly nevypadá v jejich světle moc lákavě. Jediná podle mého názoru legitimní námitka, kterou Španělé můžou proti Gibraltaru vznášet, je rozsáhlé pašování cigaret, které patří k místnímu folklóru. To by se nelíbilo žádnému státu. Ale k zamezení takové aktivity není nutné usilovat o změnu suverenity nad celým územím, že? Update 3. 2. 2020 v 19.25: V rámci férovosti je nutno říci, že brexitové referendum dopadlo na Gibraltaru drtivým vítězstvím „Remain“, daleko výraznějším než ve Skotsku. Dává to smysl, otevřená hranice je přeci jen pohodlná. Ale na rozdíl od Skotska neexistuje na Gibraltaru žádné separatistické, natož pak prošpanělské hnutí – a nevzniklo ani poté, co se ukázalo, že zbytek Británie si brexit odhlasoval. Gibraltar, jak je dnes, je zkrátka s Británií kulturně i společensky spojen. (Zajímavý článek ve Foreign Policy, jehož autor, sám obyvatel města pod Skalou, tvrdí, že hlavním důvodem pro gibraltarské vítězství Remain byla obava z toho, že v případě Leave se po nich Španělsko zase začne rozmachovat.) Konec update. Velká Británie se Gibraltaru nikdy nevzdá Zatím byla řeč o teritoriální integritě Británie a jejích držav, ale zmiňoval jsem v souvislosti s Gibraltarem i ohrožení britských bezpečnostních zájmů, takže je čas k tomu dodat pár slov. To, že Gibraltar ovládá vstup do Středomoří, je podle mapy asi jasné. Ze čtyřsetmetrové vápencové skály máte dokonalý přehled o tom, kdo se právě chystá dovnitř nebo ven, a bez vašeho souhlasu vám neproklouzne nic většího než racek chechtavý. Jaká všechna vojenská zařízení se skrývají uvnitř Gibraltaru, se těžko jen tak dozvíme. Historické tunely jsou částečně zpřístupněny turistům, ale všechno opravdu zajímavé bude tajné. Vnitřek mohutné skály je přeci jen chráněn jak před „očima“ špionážních satelitů, tak před výbuchy čehokoliv menšího, než je opravdu velká atomová bomba, takže se tam nějaká zajímavá zařízení dají čekat. Gibraltarské letiště je samo o sobě strategickým bodem první třídy. To byla hodnota, kterou si dávní admirálové neuměli ani představit, ale v dnešní válce je letectvo snad nejdůležitější složkou vůbec. No a pak je tu špionáž. Vzhledem ke své dominanci je gibraltarská skála místem, odkud se skvěle odposlouchává veškerý možný rádiový provoz v širokém okolí, až hluboko do severní Afriky. A ta se přitom v posledních desetiletích stala horkým teritoriem, protože ani vcelku stabilní Maroko nemá úplně málo problémů s islámským fundamentalismem, o nedalekém Alžírsku ani nemluvě. Všechny tyto skutečnosti jsou pro Velkou Británii, potažmo USA a zbytek NATO, docela podstatné. A z toho plyne, že Británie se své svrchovanosti nad Gibraltarem dobrovolně vzdá leda tak v případě úplného civilizačního kolapsu, který se ovšem nejspíš v souvislosti s Brexitem nedostaví… A na to, dostat Angličany ze Skály nátlakem či dokonce silou, na to neměl svého času ani generál Franco a EU to taky zkoušet nebude. Maximálně může zavřít pozemní hranici, ale u poloostrova vysunutého do moře není otevřená pozemní hranice zrovna životně důležitá. Chybějící pracovní síly se dají dovážet třeba z nedalekého Maroka (vzdálenost je tak malá, že lodí lze klidně pendlovat každý den na směnu a zpět) a veškeré zásoby lze vozit po moři nebo vzduchem. O myšlence uzavřít kolem Gibraltaru námořní blokádu se asi nemusíme bavit. Takový cvok snad není ani Guy Verhofstadt. A i kdyby byl (popravdě řečeno – podle některých svých vystoupení možná je), potřebnou flotilu k tomu stejně nemá. Sečteno, podtrženo: na tohle téma neměla Evropská unie vůbec sahat. Jestliže je španělská vláda fixovaná na nereálnou představu, že si může dělat nějaké naděje na Gibraltar, je to její problém. Ale kompetentní diplomat by jim to měl vymluvit, možná s krabicí jahodových lízátek na odškodněnou. Nic víc. Bohužel je těch kompetentních diplomatů méně, než by bylo potřeba. Nemám-li chodit pro příklad daleko: zrovna od našeho současného ministra zahraničí nečekám, že by ve věci Gibraltaru projevil nezbytnou střízlivost. Ne, že by zrovna na jeho názoru záleželo, to ne. Ale stejně by bylo pěkné mít v křesle ministra zahraničních věcí ČR někoho, kdo tou nezbytnou střízlivostí vládne. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-02-19 00:00:00

Zoom Snacks: Od rozhodování k rozhodnutí a Manažer jako vyjednavač

Poradenská společnost Image Lab připravila další zajímavé akce. Workshop Od rozhodování k rozhodnutí se zaměřuje na faktory ovlivňující naše rozhodnutí a analytické nástroje podporující správné rozhodování. Manažer jako vyjednavač se pak věnuje manažerskému vyjednávání s důrazem na etiku, teorii her a fáze vyjednávání.

Čas načtení: 2024-03-26 08:18:25

Německé dráhy se dohodly s odbory. Pracovní doba strojvedoucích klesne až na 35 hodin týdně

Německá železniční společnost Deutsche Bahn (DB) postupně do roku 2029 sníží pracovní dobu strojvedoucích na 35 hodin týdně se zachováním plné mzdy. V úterý to oznámil personální šéf podniku Martin Seiler. Dráhy tak po sérii stávek a pěti měsících vyjednávání přistoupily na základní požadavek odborů strojvedoucích GDL. Strojvůdci budou mít podle kompromisní dohody možnost pracovat až 40 hodin týdně, pokud budou chtít, za což dostanou příplatky. Posun ve vyjednávání znamená úlevu pro miliony cestujících a také jistotu zásobování německého průmyslu.

Čas načtení: 2024-04-27 11:59:25

Kreml: Žádné mírové rozhovory s Ukrajinou

Pro mírová vyjednávání s Ukrajinou momentálně neexistují žádné předpoklady. V sobotu to prohlásil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Dodal, že Kyjev si sám taková vyjednávání zakázal, dokud Rusko povede prezident Vladimir Putin.

Čas načtení: 2024-05-10 14:41:00

Sestřičky školili ve vyjednávání: Já vás chápu!, agresorovi neříkejte

Zdravotní sestry Karvinské hornické nemocnice absolvovaly v pátek kurz sebeobrany a vyjednávání. Sestřička Marcela Orságová netušila, že do první ostré akce“ se dostane sotva pár minut poté, co bude mít školení přestávku na kávu!    

Čas načtení: 2024-06-11 15:02:12

Kolektivní vyjednávání přinese zaměstnancům DPMB navýšení mezd

Brno, 11. června 2024 - Včerejší kolektivní vyjednávání mezi vedením Dopravního podniku města Brna (DPMB) a odborovými organizacemi skončilo dohodou o navýšení mezd. Dopravce všem zaměstnancům od 1. června přidá další 2 procenta. Vyhlásil také motivační odměnu, která má snížit nehodovost. Celý článek...

Čas načtení: 2024-09-22 12:51:36

Uskupení po volbách vyjednávají o koaliční spolupráci

Zatímco po krajských volbách panuje poměrně jasná situace v Jihočeském kraji, kde již tamní hejtman Martin Kuba ohlásil záměr, že jeho ODS povede region sama, v dalších vyjednávání stále probíhají. Například ve Středočeském kraji dostává tamní koalice SPOLU nabídky od vítězného ANO i od druhého hnutí STAN, přičemž ANO nabízí SPOLU i hejtmanský post. V Jihomoravském kraji očekává dosavadní hejtman Jan Grolich (KDU-ČSL) velice rychlou dohodu SPOLU a Starostů pro jižní Moravu. Web ČT24 přináší přehled povolebních vyjednávání po krajských volbách.

Čas načtení: 2024-10-09 05:00:00

Profi vyjednávač Adam Dolník v Hráčích! Divím se, jak málo Čechů unesli! ...vzhledem k tomu, jak riskujeme

Dostává rukojmí ze zajetí a snaží se, aby to stálo co nejméně času i peněz. Profesionální vyjednávač Adam Dolník, který byl hostem Hráčů, má za sebou přes stovku případů, pořád ho ale udivuje jedna věc: na to, jak jsou Češi dobrodružní cestovatelé, mají co do statistik únosů velké štěstí! Muž, který pomáhal i v případě unesených Češek známých jako Hanča a Tonča, zároveň popsal, jak moc oběti této trestné činnosti bolí mudrování á la „neměly tam vůbec jezdit“, a jaká traumata následují po návratu domů.

Čas načtení: 2024-10-14 22:35:43

Dmitrij Medveděv: Jaderné rozhovory s USA jsou „jako vyjednávání s Hitlerem“

Místopředseda Ruské Rady bezpečnosti (a bývalý prezident) Dmitrij Medveděv v pondělí reagoval na komentáře prezidenta Joea Bidena o dohodách o snížení počtu jaderných zbraní slovy, že jednat s USA je „jako vyjednávat s Hitlerem.“ „Zamyslete se, USA proti nám vedou… The post Dmitrij Medveděv: Jaderné rozhovory s USA jsou „jako vyjednávání s Hitlerem“ first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-12-28 00:00:16

V Sokolovské uhelné mají kolektivní smlouvu

Společnost Sokolovská uhelná uzavřela ještě před Vánoci kolektivní vyjednávání pro rok 2025. Finišují i kolektivní vyjednávání v osmi dceřiných společnostech skupiny SUAS GROUP.

Čas načtení: 2025-01-06 08:04:00

Ukrajinský útok? Ze sklepa vyběhne 10 Rusů. „O čem chceme vlastně jednat?“

Ukrajinské síly obnovily útok v Kurské oblasti. Podle analytika Simplicia ovšem není útok příliš silný a také byl předvídaný, protože se blíží nástup Donalda Trumpa do Bílého domu a Zelenskyj chce mít alespoň nějaké karty v ruce pro vyjednávání. A také čeká, až vyjednávání selžou, aby snížil věk pro mobilizaci.

Čas načtení:

VYJEDNÁVÁNÍ S VELKÝMI A SILNÝMI DODAVATELI - aneb David a Goliáš

[skoleni-kurzy.eu] Logistika - řízení nákupu a zásobování Monopolní či dominantní dodavatel často bývá noční můrou nákupčích. Protože si je vědom své síly a nenahraditelnosti, má velmi silnou vyjednávací pozici. Těžko hledáme manévrovací prostor při jednání s ním a způsoby, jak dosáhnout dobrého výsledku při vyjednávání. Obtížné bývá i přimět takového dodavatele k plnění dohod. Pro Určeno pro nákupčí, referenty nákupu, disponenty a manažery nákupu, kteří vyjednávají s rozhodujícími, dominantním ...STUDIO W

Čas načtení: 2017-09-10 00:00:00

Business look je výrazem úspěchu

Být ve své profesi úspěšným, je přání snad každého z nás. K tomu je zapotřebí i vhodný outfit. Takový správný business look, vám na obchodní schůzce značně pomůže při vyjednávání. Co si budeme povídat. Šaty dělají člověka, a jestliže vypadáte na pracovním jednání či obchodním setkání nebo schůzce ...