EUR 25,145 
|| 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || Zemědělská sklizeň v Rusku zůstala v roce 2024 za očekáváním. Tamní farmáře trápily důsledky protiruských sankcí ze strany západních států i nepříliš příznivé počasí. Produkce klíčových plodin se na území Ruska loni v meziročním srovnání propadla o 14 procent na 125 milionů tun. V roce 2023 přitom dosáhla na 155 milionů tun.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2024-02-19 20:45:14
Rohlík stáhne výrobky protestujícího zemědělce Jandouska
PRAHA – Online prodejce potravin Rohlík.cz oznámil, že nesouhlasí s metodami dnešních demonstrantů. (Foto: Youtube / XTV) V nejbližších dnech stáhne výrobky zemědělské a... Článek Rohlík stáhne výrobky protestujícího zemědělce Jandouska se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2024-02-20 08:28:32
Evropské financování ukrajinské drůbežářské společnosti MHP rozzuřilo zemědělce
Délský potápěč - Stránky věnované metapolitice, kultuře, historii a geopolitice Vytisknout PDF Autoři: Andy Bounds, Raphael Minder, Barbara Erling Evropská unie nalila téměř 1 miliardu dolarů do velkých zemědělských podniků ve válkou zmítané zemi Evropská banka pro obnovu a rozvoj napumpovala od ruské invaze téměř 1 miliardu dolarů do kuřecích farem a dalších velkých ukrajinských potravinářských podniků a financovala levný export, který nedávno pomohl rozšířit […] Mohlo by vás zajímat: Evropská unie promrhala miliardy na výstavbu… Podle studie tvoří čtvrtinu nejbohatších lidí v Rusku Židé Covid-19: V závodě o vytvoření vakcíny přituhuje Americká vlajka se rozprostírá nad třemi evropskými moři Čtvrtý sešit Edice Fascikly: Evropa - forma a předpoklady The post Evropské financování ukrajinské drůbežářské společnosti MHP rozzuřilo zemědělce appeared first on Délský potápěč.
Čas načtení: 2024-02-20 18:53:00
Výborný: Ministři EU budou 26. února jednat o protestech zemědělců
Ministři zemědělství zemí EU se 26. února sejdou mimořádně v Bruselu a jediným tématem jejich jednání mají být protesty zemědělců v Evropě a také reakce Evropské komise na ně, řekl minulý týden ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL). Je podle něj potřeba zmírnit byrokracii, která na zemědělce dopadá. Zemědělské organizace střední a východní Evropy vyzvaly zemědělce k protestům proti agrární politice Evropské unie. Akce se mají konat 22. února.
Čas načtení: 2024-02-25 12:29:39
Zdeněk Koudelka: Vyřadí Čupr z Rohlíku i německé zemědělce?
Majitel rozvážkového obchodu Rohlík.cz Tomáš Čupr oznámil bojkot zemědělských výrobků společnosti Rabbit Zdeňka Jandejska, protože organizoval protest zemědělců 19. 2. 2024 v Praze. Čuprovi... Článek Zdeněk Koudelka: Vyřadí Čupr z Rohlíku i německé zemědělce? se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2024-03-26 21:01:00
Ministr Výborný očekává, že Evropská komise předloží další návrhy na podporu zemědělců
Český ministr zemědělství očekává, že Evropská komise přijde v blízké budoucnosti s dalšími návrhy, jak podpořit zemědělce v Evropské unii. Marek Výborný to uvedl při dnešním jednání unijních ministrů zemědělství v Bruselu. Ministr doufá, že současné návrhy Evropské komise v dubnu projdou i Evropským parlamentem a velmi by si přál, aby uklidnily zemědělce, kteří v posledních měsících protestovali po celé Evropě. Farmáři dnes dorazili i do Bruselu, podle belgických médií bylo v belgické metropoli asi 250 traktorů. Protestující házeli vajíčka a další předměty na policisty a zapalovali seno i pneumatiky, nejméně dva policisté utrpěli zranění.
Čas načtení: 2024-12-30 00:31:00
Svaz: Rok 2024 byl pro zemědělce ekonomicky nejnáročnější od vstupu Česka do EU
Uplynulý rok byl pro zemědělce ekonomicky nejnáročnější od vstupu Česka do EU v roce 2004. Zemědělce trápily zejména vysoké náklady a nízké výkupní ceny, nepomohla jim ani politická situace, řekl v rozhovoru s ČTK předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha. Důsledkem je podle něj rostoucí podíl zemědělců ve ztrátě a prodávání podniků. Letošní rok byl ale podle Pýchy pozitivní například v tom, že se poprvé po dlouhé době zemědělcům začala vyplácet živočišná výroba.
Čas načtení: 2024-02-16 09:15:00
Nejdřív povodně, pak rychlá obleva a silné deště. Pro některé zemědělce v Pardubickém kraji není pohled na pole úplně příjemný. Pořád na nich zůstávají laguny, ale třeba i naplavené nečistoty. Část úrody už teď můžou odepsat.
Čas načtení: 2024-02-16 18:05:00
Zemědělské organizace střední a východní Evropy vyzvaly zemědělce k protestům proti agrární politice Evropské unie. Podle české agrární komory by se měly hromadné demonstrace konat i u nás.
Čas načtení: 2024-02-12 10:30:00
Mozaika: Po natáčení jsem byl rád, že si mohu umýt nohy, říká o novém snímku Sucho Martin Pechlát
Sucho je snímek držitele několika Českých lvů i zahraničních ocenění, režiséra a scénáristy Bohdana Slámy. Autor Venkovského učitele nebo Štěstí zde vypráví o napjatém vztahu dvou sousedů – bezohledného agropodnikatele Viktora, kterého hraje Marek Daniel, a ekologického zemědělce Josefa, v podání Martina Pechláta.
Čas načtení: 2024-02-13 00:00:00
Brutální neolit: První zemědělci ve Skandinávii vybili lovce a sběrače
Když do Dánska před 5 900 lety dorazili první lidé neolitu, rozpoutal se masakr. Koho neskolily meče a šípy, ten skonal na nemoci, které vetřelci přinesli. Původní lovci a sběrači zmizeli během pár generací, tak dokonale, že po nich nezůstala ani DNA v genomech dnešních Dánů. Vítězné zemědělce ovšem potkal stejný osud před 4 850 lety, když do Dánska dorazili nomádi od Černého moře.
Čas načtení: 2024-02-16 21:02:00
„Peklo!“ Kouř, traktory všude. Hřib pomocí umělé inteligence ukázal pondělní Prahu
Pražský námětek pro dopravu Zdeněk Hřib (Piráti) se bojí, že v Praze v pondělí kvůli protestům zemědělců nastane „peklo“. „Pondělní protest zemědělců zřejmě ochromí velkou část pražské silniční dopravy,“ očekává, přičemž za pomoci obrázku od umělé inteligence nastínil, jak si toto „peklo“ v ulicích metropole představuje. Toho, že v Praze bude „řádit banda zdivočelých vidláků“ se bojí také novinář Luděk Staněk. Protestující zemědělce rovněž přirovnal k aktivistům Poslední generace.
Čas načtení: 2024-02-15 09:19:00
Nůž na krku Fialovi. „Toto vyřídíte v Bruselu. A pak...“ Zemědělci přitvrdili
Odstoupení od Green Dealu. Nejen to požadují zemědělci, kteří se chystají v pondělí protestovat v Praze. Exprezident Agrární komory ČR a jeden z nejvýznamnějších českých potravinářů Zdeněk Jandejsek popisuje, jak bude protest probíhat a vysvětluje, co dalšího trápí české zemědělce. Přikládá nepříliš radostná čísla o naší potravinové soběstačnosti a mluví o dovozu cibule z Filipín, brambor z Egypta nebo vepřového ze Španělska. „To už uhlíková stopa nevadí, zbláznili jsme se!“ říká a mluví o diletantech. Varuje také před dovozem potravin z některých zemí a zmiňuje antibiotika. Nešetřil Agrární komoru ČR a jasný vzkaz posílá ministru zemědělství Výbornému.
Čas načtení: 2024-02-14 21:01:00
Zdechovský a protesty: „Ne, to organizuje pátá kolona.“ Ale ostatní řekli něco jiného...
Vláda i EU decimují české zemědělce, kterým došla trpělivost a chystají se na masivní protest do Prahy. Sami organizátoři radí lidem, aby vůbec v pondělí nejezdili autem do Prahy, pokud nemusejí. Jak to vidí čeští politici? Až na výjimky zazněla slova podpory a kritika vůči Bruselu i ministru zemědělství Výbornému. Padlo však i spojení s Kremlem.
Čas načtení: 2020-06-04 00:00:00
Příběhy mně známé: Škoda typ 998 „Agromobil“
Projekt kompaktního speciálu ŠKODA typ 998 „Agromobil“ pro zemědělce, lesníky a armádu při terénních zkouškách obstál, sériové výroby se však nedočkal. V roce 1962 vznikly tři prototypy. Snadno ovladatelný automobil s valníkovou nástavbou a sklopným čelním sklem byl dlouhý jen 3,5 m, přepravil však ...
Čas načtení: 2021-07-16 07:49:50
Babišovo zvýšení přimíchávání biopaliva do benzínu neprošlo
Soukromý byznys premiéra Andreje Babiše byl 14. července znovu hlavním tématem v Poslanecké sněmovně. Odehrál se totiž boj o přimíchávání biopaliv do benzínu, za kterým stojí zejména poslanci vládního hnutí ANO. Pokud by prošel návrh babišovců, tak by se podíl biopaliv v pohonných hmotách od příštího roku zdvojnásobil. Kverulant.org proti tomu protestoval a zákon tak i díky němu neprošel. Poslanci ve středu projednali ve třetím čtení nenápadně znějící zákon o podporovaných zdrojích. V něm se hlavně určuje výše podpory pro obnovitelné zdroje energie, jako jsou solární elektrárny nebo podpora fotovoltaiky. Poslanec hnutí ANO Pavel Pustějovský ale navrhl, aby se navýšilo povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot. Minimální podíl biosložky by se tak zvýšil více jak dvojnásobně z dnešních 4,1 procenta na 8,8 procenta. Zákon dnes neprošel. Přimíchávání biopaliv do nafty a benzínu klasické pohonné hmoty zdražuje a znehodnocuje. Koncept povinných biopaliv má také řadu dalších negativních vedlejších dopadů. Proto je již od roku 2010 cílem Kverulanta zastavit toto škodlivé plýtvání. Přestože je už více než zřejmé, že biopaliva životnímu prostředí více škodí, než prospívají, v ČR povinnost přimíchávat stále trvá. Jedním z důvodů je skutečnost, že hlavní producent biopaliv Andrej Babiš na nich vydělává miliardy. Již od roku 2010 jsou čeští řidiči nuceni tankovat naftu a benzín s biosložkou. Jen od roku 2011 do roku 2015 tak byli motoristé donuceni sáhnout do kapes pro téměř 13 miliard korun navíc. Deklarovanými důvody bylo snížení emisí oxidu uhličitého, zajištění více práce pro zemědělce a omezení závislosti na dovozu ropy. Nic z toho se nestalo. Deklarované cíle zůstaly nesplněny Deklarovanými důvody pro zavedení biopaliv bylo snížení dovozu ropy do EU, tvorba nových pracovních míst a snížení emisí CO2. Žádného z těchto cílů nebylo dosaženo. Nová pracovní místa vytvořena nebyla. To dokazuje trvalý pokles počtu zaměstnanců v českém zemědělství. V roce 2003 bylo v zemědělství podle údajů ČSÚ zaměstnáno 141 tisíc osob. O té doby toto číslo klesá. V roce 2018 to vypadalo, že se počet pracovníků stabilizoval, ale v roce 2020 činil pokles 1,2 procenta, bylo jich tak zhruba 99 tisíc. Dovoz ropy neklesl V roce 2018 činil celkový dovoz ropy do EU 512,5 milionu tun. To je téměř stejně jako v roce 2010, kdy celkový dovoz činil 512,8 milionů tun. Hlavní dovoz v roce 2018 pocházel z Ruska (151,6 milionu tun), Iráku (44,0 milionů tun), Saúdské Arábie (37,8 milionů tun), Norska (36,7 milionů tun) a Kazachstánu (36,5 milionu tun). Ruský dovoz zůstal v posledním desetiletí relativně stabilní. Snížení produkce CO2? A jak to dopadlo s dalším cílem, pro který jsme biopaliva údajně zavedli? Skutečně jsme díky nim snížili emise CO2? Podle již citované zprávy organizace Transport & Environment z roku 2021 rozhodně ne. Podle organizace biopaliva produkují až třikrát více emisí CO2 než diesel vyrobený jen z ropy. Už i ekologové volají po urychleném konci podpory biopaliv V roce 2010 Evropskou unií zavedená směrnice o povinném přimíchávání biosložky do pohonných hmot způsobila podle studie organizace Transport & Environment (T&E) devastaci pralesů a lesů o rozloze Nizozemska zejména v jihovýchodní Asii. Povinné přimíchávání biosložky označila organizace za velkou chybu. Babišův lobbing Poslanec ANO Pavel Pustějovský chtěl navýšit povinně přimíchávaný podíl biosložky v benzinu z 4,1 procenta objemových na 8,8 procenta již v roce 2020. Pustějovský vložil návrh do zákona o nouzových zásobách ropy přílepek. Jako obvykle v těchto případech byl i tento útok na naši peněženku odůvodněn tvrzením, že to tak po nás chce Evropská unie. Kverulant opět protestoval, a i proto byl návrh počátkem prosince 2020 zamítnut. Ale Babišův lobbing je úporný, a tak poslanec Pustějovský načetl svůj návrh na zvýšení podílu biosložek v létě 2021 znovu. Tentokrát do nenápadně znějícího zákona o podporovaných zdrojích. V něm se hlavně určuje výše podpory pro obnovitelné zdroje energie, jako jsou solární elektrárny nebo podpora fotovoltaiky. Kverulant opět protestoval, a i proto zvýšení podílu biosložky ve středu sněmovnou neprošlo. Prosba o podporu Tato kauza dobře dokládá, že koncept povinných biopaliv životnímu prostředí spíše škodí, než pomáhá. Proto je již od roku 2010 cílem Kverulanta zastavit toto škodlivé plýtvání. A to se mu daří. Česká republika v tichosti opustila původní cíl 10 procent pro rok 2020, a to je velký úspěch. Nyní musí dodavatelé pohonných hmot přimíchávat povinně jen šest procent do nafty a 4,1 procenta do benzinu. Kverulant je hrdý na to, že i on přispěl svým hlasem k tomuto obratu, ačkoli ještě zdaleka není vyhráno. Autor je ředitel a zakladatel obecně prospěšné společnosti Kverulant.org. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-04-18 14:50:09
Indie si koupila čas na pandemii. Jak draho vyjdou týdny karantény?
Narychlo vyhlášený třítýdenní zákaz vycházení bezpochyby zbrzdil šíření nemoci a pomohl připravit se na koncepční řešení zdravotnické krize. Mnohem větší výzvu než vlastní koronavirus však pro Indii budou představovat vedlejší důsledky karantény. Zákaz vycházení, jenž v Indii začal platit o půlnoci z 24. na 25. března, můžeme zpětně hodnotit jako správný krok, který pomůže nepřetížit zdravotnický systém nad únosnou míru. Na druhou stranu je zřejmé, že Indie se na karanténu mohla připravit dříve, lépe a koncepčněji. Ačkoli první izolovaný případ pacienta s koronavirem byl v Indii nahlášen už 30. ledna, vláda s ráznějšími opatřeními dlouho váhala, nezásobila se zdravotnickým vybavením a zavedla nouzový stav o několik dní později, než bylo záhodno. Jeho samotné vyhlášení bylo navíc značně chaotické: když premiér Naréndra Módí 24. března v osm hodin večer národu sdělil, že od půlnoci začíná platit zákaz vycházení, zapomněl občany informovat, jak se o ně vláda hodlá v době karantény postarat. Řešit problém, až nastane Další vývoj odhalil především dva jevy: tím prvním je potvrzení, že indický zdravotní a sociální systém dokáže poměrně rychle řešit velké problémy. Zmatky v prvním týdnu nouzového stavu způsobily hromadný exodus sezónních námezdních dělníků z velkých měst na vesnice. Ústřední vláda i jednotlivé státy však na tuto krizi dokázaly pružně reagovat uzavřením hranic a založením 21 tisíc provizorních táborů, které podle informací z jednotlivých států poskytly přístřeší a základní potravinovou pomoc 600 tisícům migrantů. Zároveň se však ukázalo, že indická vláda jedná pouze ve vleku událostí, aniž by je dokázala předvídat. Namísto promyšlené strategie jsme mohli vidět spíše reakci na komplikace, které ukvapeným vyhlášením karantény vznikly. Následky úvodních chaotických dnů tak mohou ve výsledku negovat její přínosy. Nekoordinovaná migrace vystavila námezdní dělníky zbytečnému zdravotnímu riziku, a to nejen kvůli možnosti dalšího rozšíření koronaviru, ale i kvůli horším hygienickým podmínkám v nouzových táborech, které mohou způsobit šíření jiných infekčních chorob. Jaká bude koncepce? Tři týdny zákazu vycházení, během nichž vystoupal počet prokazatelně nakažených z 600 na devět tisíc, posloužily indické vládě především k tomu, aby získala čas. V další fázi už ale bude muset přistoupit ke skutečně koncepčním řešením: vyčlenit nemocnice pouze pro pacienty s koronavirem, vybavit lékaře a zdravotnický personál ochrannými pomůckami, a především zavést důslednější testování obyvatelstva, v němž má indický systém dosud značné rezervy. Kvůli nedostatku testovacích sad dokáže Indie otestovat 15–20 tisíc osob denně. V zemi tak bylo dosud provedeno jen zhruba 190 tisíc testů, což při ohromné indické populaci dává průměr kolem 140 testů na milion obyvatel. Agresivní testování spojené s problematickým sledováním citlivých údajů se přitom ukazuje jako zřejmě jediný spolehlivý způsob, jak udržet virus pod kontrolou i po ukončení karantény. Malý počet testů navíc může maskovat skutečný rozsah epidemie, která se šíří sice pomalejším, ale konstantním tempem. Pokud se nepodaří rozšířit nemocniční kapacity a zbrzdit současný nárůst počtu nakažených o 15 procent denně, Indii koncem května dojdou nemocniční lůžka. Co přijde po karanténě? Třítýdenní nouzový stav končí 14. dubna a indická vláda dlouho ani nenaznačovala, že by měl pokračovat nadále. To se změnilo v sobotu 11. dubna, kdy při videokonferenci s ministerským předsedou požádala většina států ústřední vládu, aby zákaz vycházení prodloužila. Nejvíce zasažené státy jako Uríša, Paňdžáb, Maháráštra nebo Západní Bengálsko mezitím samy prodloužily karanténu do konce dubna. Konečné rozhodnutí se zřejmě dozvíme až v dalším projevu, který premiér Módí pronese 14. dubna dopoledne. Důvod, proč centrální vláda lavíruje, je zřejmý: každý den navíc znamená další těžkosti pro indickou ekonomiku. Její růst v posledních letech zpomaluje a delší výpadek v kombinaci s nižším objemem mezinárodního obchodu může celé hospodářství snadno poslat do recese. Nezaměstnanost, která už před karanténou mírně stoupala, nyní vyskočila z osmi na 23 procent. Můžeme rovněž předpokládat, že kvůli omezení volného pohybu osob drasticky klesne spotřeba domácností, která je důležitým hnacím motorem ekonomiky. Zákaz vycházení poškodí také indické zemědělce, neboť přišel uprostřed jarní sklizně. S tou farmářům každoročně pomáhají právě migrující nádeníci, kteří nyní sedí v nouzových táborech a karanténách a jsou zcela závislí na humanitární pomoci. Kvůli tomuto výpadku distribuce sezónních plodin proto vláda zřejmě bude muset zajistit, aby se v podzimní sezóně pěstovalo co nejvíce potravin na úkor technických plodin a posílila se potravinová soběstačnost. Ekonomická krize zároveň nesmí dopadnout na nejchudší. Zhruba 300 milionů obyvatel Indie žije pod hranicí chudoby a dalších 100 milionů těsně nad ní. Na pomoc těmto nejohroženějším skupinám cílí vládní balíček záchranných opatření v hodnotě 1,7 bilionu rupií (570 miliard korun), který zahrnuje základní potraviny a palivo zdarma i drobné finanční granty. Ty by měly podpořit především neformální ekonomiku, která zaměstnává 94 procent populace a produkuje téměř polovinu indického HDP. Otázkou však je, zda to bude stačit. Hodnota celého balíčku odpovídá jen zhruba jednomu procentu indického HDP, zatímco západoevropské státy hodlají na pomoc svým občanům uvolnit mezi 10 a 20 procenty. Rozdělená společnost Současná krize také ukazuje, jak je Indie navzdory veřejně proklamované jednotě dodnes rozdělená podle náboženských, národnostních a kastovních linií. Mohlo by se zdát, že společný nepřítel v podobě smrtícího viru společnost sjednotí, zatím to však vypadá, že opak je pravdou. Když vyšlo najevo, že enormní množství nakažených se rekrutuje ze sekty Tablíghí džamá’at, která uspořádala v půli března v Dillí velký sjezd, za hlavního šiřitele koronaviru byla označena muslimská komunita. To po komunálních nepokojích v Dillí na konci února ještě zesílilo náboženské pnutí mezi hinduisty a muslimy. Rozkol ve společnosti může zesílit také společenská ostrakizace těch, kteří jsou již nakaženi. Některé státy nechaly zveřejnit jména nakažených nebo označit jejich domy, lékaři jsou zase často považováni za přenašeče. Zdravotní krize také naplno odhaluje rozsáhlý problém s fake news a dezinformacemi, které v Indii kolují většinou přes skupiny na WhatsAppu. Kromě zaručených zpráv o šiřitelích choroby od muslimů po slepice se ve zprávách můžete dočíst i spolehlivé návody, jak vyléčit koronavirus popíjením kravské moči, cvičením jógy nebo ájurvédskou medicínou. K silnějšímu centralismu? Těžko odhadovat, zda bude mít současná krize větší vliv na rozložení volebních sil. Jak podotýká politický stratég Prašánt Kišór, lidé nejvíce zasažení důsledky zákazu vycházení nemají důvěru v celý politický systém, a nikoli pouze v jeho současné představitele. Indická střední třída, která do značné míry určuje veřejné mínění, naopak vládě i nadále věří. Premiérovi Módímu hraje do karet nejen to, že oficiální čísla nakažených se v Indii stále drží relativně nízko a právě lehce překročila 10 tisíc, ale také razantní vyhlášení karantény, jímž v očích veřejnosti stvrdil svůj obraz rozhodného lídra. Otázkou zůstává, zda Módího kabinet této důvěry nezneužije. Indická ústava umožňuje v krajních případech omezit pravomoci států a změnit politický systém z federálního na unitární. Zdá se však pravděpodobnější, že centrální vláda bude jen nenápadnými kroky zvyšovat svou popularitu. Rozpaky už vzbudil například dobročinný fond PM CARES, který nechal ministerský předseda založit na zmírnění následků pandemie. Indie přitom už jeden podobný fond má, a za zřízením nové sbírky tak můžeme vidět i politický marketing: ústřední vláda nyní může na potravinové balíčky umístit portrét premiéra Módího, vykreslit jej jako největšího zprostředkovatele pomoci a umenšit roli jednotlivých států i neziskových organizací. I z tohoto detailu je patrné, jak krize spojená se šířením koronaviru odhaluje stále větší nesoulad mezi federální vládou a jednotlivými indickými státy. Ačkoli se v současné situaci ukazuje, že vnitřní problémy země dovedou státní vlády často řešit věcněji a pružněji než centrální byrokracie, ta si v mimořádných situacích naopak snaží za každou cenu udržet svou autoritu. K dlouhodobějšímu řešení krize by však spíše pomohlo, kdyby ústřední vláda místo tvrdých a překvapivých opatření delegovala více pravomocí na nižší úrovně státní správy, které dovedou zohlednit regionální specifika jak v boji s koronavirem, tak při následném restartu hospodářství. Otázkou však je, zda si premiér Naréndra Módí dovolí ustoupit z léta pečlivě budované a upevňované image silného a schopného velitele. Článek patří do série deseti textů, které se na koronavirovou pandemii nezaměřují z lékařského hlediska, ale z perspektivy toho, jak pandemie komplikuje život společnosti a politiky. Sledují především vládní opatření ve významných makroregionech světa a reakce na ně ve společnosti. Všechny články jsou dopsány do jednoho data, konkrétně do Velikonočního pondělí 13. dubna 2020, aby bylo možné učinit si v jeden čas srovnávací představu o vývoji koronavirové pandemie po více než čtvrt roce ve světě. Autory článků jsou členové Centra globálních studií a jejich externí spolupracovníci. Za prezentovaná stanoviska odpovídají jednotliví autoři. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-12-24 08:13:16
Ondřej Macl: Výprava na ohňostroj (ukázka z knihy)
Hlavní hrdina románu-reportáže s básnickými prvky o Evropské unii a mladých lidech Ondřej absolvuje vysokou školu a ocitá se na pracovním úřadě. Chmurná představa příliš jisté budoucnosti ho nutí k útěku – stane se dobrovolníkem Evropského domu ve francouzském Bordeaux. Společně s dalšími deseti rychlokvašenými „ambasadory“ má za úkol šířit evropské hodnoty, představovat svou zemi dětem ve školách, pomáhat při sportovních událostech včetně fotbalového Eura... V době, kdy propuká tzv. migrační krize. Ondřej utíká před národem, před rodinou i před svou dívkou Andreou, paralyzován jakýmsi ohňostrojem, který ho trhá zevnitř na cáry.. Ukázka z knihy (...) Nezkušeně jsem vešel do klubu chvilku po otvíračce, kdy se omladina teprve dostává do nálady v okolních pivnicích. Po opuštěném parketu skotačily zatím leda světelné efekty a DJův úvodní techno-set připomínal spíše mantry buddhistického mnicha než cokoli satanistického. Z vlhkého odlesku podlahy bylo patrné, že ještě před půlhodinou kroužila po sále úklidová služba. Tak jsem si mezitím meditoval nad iluzorností lidského osudu a sem tam si k tomu došel pro pivo, než se začnou u barů dělat fronty na koktejly. Přece jenom přijít později, možná by už pouštěli jen holky, maximálně páry. Holt ve věci kvót je taneční provoz třeba ve srovnání s politikou tisíckrát uvědomělejší. O takové jako já – beta-samečky posrkávající tu nejlevnější lihovinu – žádný klub na světě nestojí. Jak mi tak pivní pěna lezla do hlavy, u stolků se počínaly zjevovat první Afrodíté. Čím krásnějšího zjevu, tím nadutěji se většinou tvářily. Rovněž na stage už občas vtancoval navátý odvážlivec. Jakmile mu ale docvaklo, že je víc trapný než cool, hned toho zas svědomitě nechal. A nic, pijeme dál. A za chvíli další dva. Step touch, step touch, mambo... A zase nic. Potom těch statečných bylo rovných sedm. Dokonce k tyčím přiskočily najaté nymfy v sexy tygřím prádélku. A pozor, najednou jsme se v tom kotli zmítali úplně všichni i s klubovým fotografem a jeho blýskajícím Olympusem z řady E-M10, a pokud se téhle hromadné euforii v antice nepřezdívalo „dionýská“, v tom případě, sakra, nevím, čemu jinému! (...) Vyvolená, za níž jsem sestoupil do pekelného tance, nemá prsa ani tvář a říká se jí Smrt. Neomylná lovkyně všech lovců. Jakmile se dechem a pohybem těla naladím na určitý odosobnělý stav mysli, jsem s to zakoušet její chladné dotyky. To je to moje vypouštění frustrací – očistit se vodami zapomnění. Vygumovat na chvíli nejen Andreu a všechny každodenní svízele, ale i tíhu sebe sama, svůj příběh. Rozpustit se ve smíchu a tanci, který ačkoli vzešel z dávných sexuálních obřadů, ukrývá za závěsem blaženosti bránu nicoty. Nicoty, která jako by předcházela evoluci člověka. A tehdy v Pekle – kde taky jinde než v pekle? – se mi to povedlo, vejít až na práh té brány! Přiopilý, v orgii lidí beze jmen a za mechanické hudby notebooků, reprobeden a jiných přístrojů jsem vyzval k tanci smrt; a ona přikývla. Zapomenutí. Zap menu í... Z p í..... Tuc, tuc, tuc, ruc, tuc, tuc, tuc. – Když v tom do té mé smrti vnikl anděl. Žádný strach, nepřepínám na lacinou esoteriku, ačkoli o nějaké realitě jsem už vůbec neměl v ten moment jasnou představu. Zkrátka manager klubu si pro nás s odbitím půlnoci připravil překvapení: malou divadelní show. Nymfy od tyčí se vytratily do šaten. A anděl, který se akrobaticky vyhoupl na lanech do vzduchu nad podiem, byl okřídlený striptér jen v růžových tangách a s houslemi. Dost možná to mohla být i striptérka, zas tak dobře jsem do té výšky neviděl. Řekněme, že nejspíš něco mezi, něco třetího, jak to už u andělů bývá. A jeho křídla byla samozřejmě nasazovací, dostupná v každé půjčovně karnevalových kostýmů. Rovněž housle působily jen jako plastová maketa; na tom ale nezáleželo. Jakmile se anděl dotkl smyčcem strun, DJ na povel přesedlal ze smrtonosných setů na remix smyčcového koncertu. I vzhledem k senzačním videoprojekcím, které vystoupení doprovázely, bych to tipoval na Händelovu Hudbu k ohňostroji, třebaže původně napsanou pro dechovku. Ostatní, včetně manažera, si bohatě vystačili se zdáním zaniklé, vznešené hudby – ještě z dob před dnešním pravěkem. A poněvadž netušili, jak do toho tancovat, zvědavě namířili vzhůru kapesní video-snímače. A druhou rukou si zakrývali své rudé oči před záplavou světla. Maestro v tangách, v pekle, na playback. Bylo by to dokonale absurdní, nerozeznít to ve mně i něco posvátného, co jsem se tu snažil ubíjet. Z andělových nápřahů smyčcem odletovaly jiskry jako při sváření oceli a ten jeho smyčec se mi zaryl přímo do srdce. Kdepak, tohle už nebyla smrt! Tohle byl vyslanec ne-li bohů, tak prostě života, lásky a všeho. Jasně, že ve své podstatě šlo o blbečka z posilky či masážního salonu, který okřídlence jenom předstíral, a nikdo mu to nežral. Prskavka ve valících se temnotách lidského koloběhu... a nic víc. Bezděky tu ale došlo k zásahu, který byl jenom pro mě a jehož intenzita se mi měla stát trvalou. Každého, kdo zanevře na svoje mladé touhy, stíhají taková znamení vcelku běžně. Jednou je to v zrcadlení snu a jindy skrze nedostatek štěstí ve chvíli, kdy bych měl být nejšťastnější. Souběžně s tím si ale člověk vynalézá techniky, jak dané výčitky utlumovat, ba nezřídka jeho život nalezne v boji proti nim svůj nový smysl. (...) Ne, ještě se nesmím usadit. Upsat se zaměstnavateli na dobu neurčitou, aniž bych ztratil kapku krve. Před milováním si nenasadit kondom, zato Andree navléknout na prstík snubní prstýnek. Vybrat jméno nikoli další literární postavě, nýbrž budoucímu novorozenci, a naše rodiče v této knize života povýšit na hodnost prarodičů. Neuzmout si roli závěrečné kapitoly Rodu – přenechejme ji apokalypse – nýbrž vytvořit podmínky pro jeho sitcomové pokračování. Splnit si odvěký sen maloměšťáků, stát se štafetou, přechodem, obětovat se... Nechť poezie splaskne na otloukané dvojverší láska/páska, a to páska výplatní. Třebaže těhotenství by Andree ulehčilo od bolestivých menstruací, já bych zas psychicky menstruoval při vidině jejího kypícího břicha. – Nechci to dítě! Vyhodím je oknem z porodnice, anebo je v kočárku strčím pod tramvaj. Já jsem to dítě, o které tady jde, mezi lidmi sirotek nadosah potratu. Rozumíte? Mluví tu někdo česky? Tohle dítě je třeba zachránit! Hned druhým dechem dodávám, že mi nejde ani o to nynější společenský řád bojkotovat. Stát se jeho vetřelcem a odvrácenou stranou. Nepodléhám romantizmu prokletých – na to jsem poznal až příliš chudáků. Táta se živí jako street-worker v charitě, takže už od dětství trávíme Štědrý večer u stolu s bezdomovci, které nemá nikdo rád. I kdybyste se pro jejich úděl rozhodli – a oni se většinou nerozhodli – ulice a fízl s vámi zatočí tak, že z touhy po svobodě zbudou leda vyražené zuby. Jiné řešení? Co takhle pokračovat ve studiu, od magistra až k profesuře? Vypracovat se na autoritu, brojící ze samoty své věže, a s nadhledem nad rodinnými domky, za práva nejslabších? Nemá-li člověk dost víry na to být mnichem, ještě se smí oddat řádu akademiků. Podřídit mladou mysl zákonům nedozírných relativizací, vyvracení a polemik, v nichž odvahu vytlačí suchá přesnost, že z idejí jsou rázem hypotézy, z hypotéz odkazy na jiné, z odkazů šepot pod čarou… A mudrc píše, až z něj zůstanou jen ruce, co zapomněly objímat. Lhal jsem si, že po pohrdnutí životem na dně i v bohapustých výšinách nastal čas zmocnit se osudu, z něhož jsem vzešel: osudu rodičů. Chopit se lásky, o níž jsem tak dlouho psal, a zalepit svatebním oznámením díru po jejich rozvodu. Živit se prací, byl-li jsem až dosud živen druhými. Teď, když se mi to všechno nabízí co věky vyšlapaná pěšinka do společného hrobu: zamává rázem striptér křidýlky, dým cigár zvíří snivá hudba z dětství a já chtě nechtě musím do třetice čelem vzad. Vracím se z Pekla liduprázdnou nocí k Andree a zároveň ji v duchu opouštím. Na paměti mi od nynějška stojí jediné: vynalezni vlastní osud. Horlivě. Bez ohledů. I kdybys jenom těkal mezi možnostmi a nakonec se nerozhodl pro nic. Kdo neví, jak dál, tomu napoví strýček Google. Původně doktorský projekt ve službách digitalizace knihoven se díky pohodlnému algoritmu pro hledání informací vyhoupl na pozici nejoblíbenějšího internetového vyhledávače a jedné z nejcennějších značek světa. Ostatní značky, aby zlepšily svou vyhledávací pozici, na to zareagovaly vršením spamů. Jednodušší přístup k informacím tak druhotně inspiroval boom informačního odpadu. Vedle klávesy „Hledat Googlem“ existuje i klávesa „Zkusit štěstí“, která vás přímo přesune na první vyhledanou stránku. I naklofal jsem do vyhledávače něco ve smyslu „nechci po studiích pracovat, co dál“ a klávesa mě teleportovala na lifestylový rozhovor s takzvanou evropskou dobrovolnicí. Po troše mlhavých frází typu „jedinečná zkušenost“, „měnit svět k lepšímu“ či „našla jsem smysl“ za doprovodu vymazlených selfíček následoval odkaz na stránku s konkrétními projekty. Po jejím rozkliknutí se nejaktuálněji vyjímala nabídka jednoho roku dobrovolnictví ve francouzském Bordeaux, a to přímo pod záštitou Evropského domu. Z anotace nebylo moc jasné, co má být náplní pobytu. Patrně všechno a nic s dostatkem volného času. Dobrovolníků má být dohromady až dvanáct z různých zemí, což se v porovnání s ostatními projekty pro dva až tři nešťastníky na samotách u lesa vyjímalo o to víc. A veškeré životní náklady prý hradí unie. (...) A že se přitom pošpiním evropskou propagandou? Prosím vás, copak je dnes možné být čistý? Skoro by se mi chtělo říct „vyber si svou propagandu a miluj ji“, kdyby stejně tak nezáleželo na neuchopitelnosti té které situace. Politická čistota, to se u nás nosilo po pádu komunizmu, který i zubnímu kartáčku přezdíval soudruh, pastě soudružka a ústům ústřední výbor. S odsouzením tehdejší propagandistické rétoriky, jež zkostnatěla až k smíchu, jsme málem zanevřeli na politiku samu. S odstupem čtvrtstoletí se naštěstí lidem rozednívá, že i ta naivní anti-političnost byla v podstatě jen fintou několika schopnějších, kteří si ve stínu předvolebních plakátů rozdělili národní bohatství. Nyní je na čase vzít demokracii vážněji do svých rukou, dokud máme střechu nad hlavou. Vyjděme do ulic – dříve než na nich zalehneme. Osvojit si v tomto smyslu, jak to chodí politicky v Evropě, mi přišlo přinejmenším poučné, i kdybych se měl zklamat. Roku 2004, když Česko vstoupilo do Evropské unie, mi táhlo na patnáct let. To jsem ještě ani neobjevoval operu, jako spíš rozkoše onanie či zatuchlost katolické církve, která mi kdysi bývala náhradní matkou. Přičlenění si z pár televizních vjemů pamatuji jako slavnostní událost, proti níž se mnoho nereptalo. Tehdejší prezident na jednu stranu podal žádost o přijetí do EU, zároveň v referendu o vstupu hlasoval se zhruba pětinou odpůrců proti. Slavnost pak strávil provokativně na hoře Blaník, jejíž mytičtí rytíři se po NATU měli podvolit rovněž Společné bezpečnostní a obranné politice (SBOP). A svůj odpor stupňoval se vznikem Lisabonské smlouvy o tři roky později, jíž považoval za odklon unie „od liberalizace k unifikaci“, jinak řečeno od svobody k rovnosti, od českého podnikatele k evropskému komunistovi. Já vnímal obojí – jak štědrý příliv dotací, symbolizován kruhem zlatých hvězd na nejrůznějších novostavbách, tak reptání nad přísností zaváděných směrnic, které nejednu kantýnu či zemědělce dostaly do kolen. Většinou když jsem ale rozkryl evropskou argumentaci, spojenou s tou kterou oblastí, bývala mi svou erudicí bližší než hospodská sebeobrana zástupců lidu českého, jejichž omílaný pocit z „bruselské kolonizace“ jsem nesdílel. Proč z nás dělat mentálně bezmocnou provincii, pokud jsme se z logiky evropského projektu měli stát jeho spolutvůrci? Rovněž jsem byl unii vděčný za sebezpackanější Erasmus, lehce jsem z ní ovšem vystřízlivěl při návštěvě Bruselu. Pár hodin autobusem od špinavé, pokrytecké, hroutící se Paříže mě uvítala výstavní síň Evropy, město napůl samá cukrovinka jak pro lázeňské paninky a napůl komplex superluxusních budov, kde zasedá Moc. Řeknu vám, i kdyby zde zasedali bohové – dokud existuje byť jediná oběť bezpráví, je zapotřebí mít se na pozoru před jakoukoli mocí. Neukolébat se její písničkou. A být vždy na straně slabých. Takhle přesně to stojí v základu intelektuálství, vytyčeném Émilem Zolou: nejde jen o nějaké nesrozumitelné chytráctví, jak se to tak rádo karikuje. Intelektuál, toť vzdělanec projevující odvahu, a to i na úkor kariéry. Čím ve mně první bruselské dojmy otřásly, to paradoxně dokonala návštěva Parlamentaria, supermoderního návštěvnického centra, od něhož jsem si tehdy sliboval prohloubení zájmu o EU. Bohužel bylo to jak pro blbé, oficiálně snad pro děti. Ani ty nejdražší technologie nezakryly nahotu myšlenky, která se zde vznášela jedna jediná: Evropská jednota v rozmanitosti nás chrání před třetí světovou. Od myšlenky bych čekal víc; takhle to vlastně byl jen slogan, který se zde opakoval ve formě komiksové bubliny u úst nejvýraznějších myslitelů posledních století – od Churchilla až k Wagnerovi, Camusovi či Kafkovi. A to mě uráželo. Ta bezohlednost propagace vůči jiným osudům, aniž by naplno zazněl osud unie se všemi jejími rozpory, prohrami, pochybami… v něž by se dalo uvěřit. Tak jsem kývl na rok evropského dobrovolnictví, abych vstoupil do oné prázdnoty a vytvářel svůj osud skrze ni. „Jen další útěk!“ horovalo české svědomí, i když jak jistě uznáte, spíše mě od sebe vzdalovalo všechno to české, to pravé ořechové, neboli zasaď strom, postav dům, zploď nevděčného syna. Hledal jsem záchranný člun, který mě zaveze daleko od všech těch alejí, měst a porodnic, jejichž zruinovaní zastánci den co den vyhlížejí i vaši vlastní prohru. A ten člun se mi naskytl, stačilo předtím sestoupit do srdce pekla. Češi projekt buď neznali, anebo byli líní vystrčit čumák z nory, takže vzhledem k povinné kvótě přijmout do projektu jednoho Čecha jsem se marně sháněl po konkurenci. Vzali mě okamžitě, aniž by četli můj životopis. Tehdy jsem sebral odvahu to oznámit Andree. Kůže jí splynula se zdí, nic nechápala: „Sotva jsme se dali dohromady a ty zničehonic odjíždíš?“ „Miláčku, promiň…“ uhýbal jsem pohledem, „víš, jde mi o život.“ „Miláčku?! Jsi sobec, co neumí milovat.“ A snad ta trefa do ješitnosti teoretika lásky mi zabránila, abychom se spolu rozešli. Uznal jsem, že pokud náš dosavadní vztah držely při sobě zejména sex a banalita, korespondenční odstup by jej mohl buď vzácně prohloubit, anebo pomalu ochromit bez jediného řezu. Na popud nových dojmů a nových lásek! – Podobně na dálku jsem kdysi fungoval v milostném vztahu s Bohem, dokud mi nepřestal odpovídat. Namísto pánbíčka mi zůstal obtloustlý otec, charitní dobrotisko, na úkor sebe by se rozdal pro jiné. Zastihl jsem ho u počítače, jak civí na americkou střílečku staženou z pirátských serverů. „No?“ podrážděně si sundal sluchátka, vytušiv, že mu chci něco sdělit. „Chystám se na rok do Francie.“ „A potřebuješ něco?“ Víc mi neřekneš? Třeba kam a proč a co tam budu dělat? Chtěl jsem se s tebou jen rozloučit. No a co, viď... Vrátím se, na rozdíl od mámy. Můžeme si zaskajpovat, jako bych ani neodjel. Vždyť s notebookem jsem doma všude tam, kde mají zásuvku a připojení na internet. Ba online si možná pokecáme víc, než kdybychom dál žili v jednom městě. Inu, aspoň v tom tkví přínos dálky, v té nutnější potřebě se sdílet. Ve vlídnosti, která se naskytne až díky odloučení tam, kde jí dříve scházelo. Nenech se rušit, táto. Na monitoru ti umírají lidé. Vyrážím v koprodukci s Evropskou unií žít svůj vlastní film. Nakladatelství Petr Štengl, 2019, 1. vydání.
Čas načtení: 2023-08-31 11:52:00
Chronická onemocnění nejsou nevyhnutelná ani přirozená
Je nezbytné vyřešit problém, který stojí za nemocí. Věda dostatečně prokázala, co rozhoduje. Jak žijeme, jak se hýbeme a neméně také to, co jíme. Léčit chronické nemoci tak, že potlačíte jejich projev účinným lékem, funguje bohužel jen částečně. Léčba symptomů zpravidla přináší velká rizika. Co opravdu léčí? Hydrochlorothiazid na vysoký krevní tlak, sulfonylmočoviny pro léčbu diabetu 2. typu, statiny na srdeční choroby... tato léčiva skutečně fungují a zachraňují životy. Lidské tělo je však vyladěný, delikátní komplexní systém, zatímco tato léčiva bouracím kladivem. Jaké vedlejší škody způsobujeme lidskému tělu léky?Možná větší, než si myslíme. Hydrochlorothiazid, široce rozšířený lék na vysoký krevní tlak, zvyšuje hemoglobin A1C a zhoršuje glukózovou toleranci. Existují také spojitosti s inzulínovou rezistencí, která je spojena s diabetem, obezitou, kardiovaskulárními onemocněními a demencí. Hydrochlorothiazid zvyšuje LDL cholesterol a triglyceridy a snižuje HDL cholesterol, což je vzorec, o kterém je známo, že zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění. Riziko kardiovaskulárních onemocnění zvyšují rovněž sulfonylmočoviny. A statiny? U některých z nejčastěji předepisovaných léčiv ve Spojených státech bylo zjištěno, že vedou ke zhoršení glukózové tolerance a zvyšují riziko vzniku cukrovky. Ač není pochyb o tom, že kolektivní přínos těchto léčiv v současné době převažuje nad negativy, je s podivem, kolik léků, kterými se snažíme léčit chronická onemocnění, vlastně riziko vzniku chronických onemocnění zvyšují. To vše hovoří o složitosti biologie lidského těla a také hrubosti i těch nejpokročilejších léčiv. Cílem akademické medicíny je výzkum, který nás zachrání. S tím, jak se blížíme uchopení prchavých elementárních příčin chorob, dokážeme vyvíjet stále přesněji cílená léčiva, či dokonce i skutečné léky. Avšak namísto získání léků, které by skutečně chronická onemocnění vyléčily, desítky let základního vědeckého výzkumu přinesly něco jiného – poznání, že lidské tělo je až ďábelsky složitý systém. Čím hlouběji kopneme, tím vzdálenější se patofyziologie chronického onemocnění zdá. To, co je zřejmé, je, že chronické nemoci – vysoký krevní tlak, diabetes, kardiovaskulární onemocnění – jsou projevy nenormálního metabolismu, spíše než důsledky porouchaných součástek kdesi v našich buňkách. Příčina leží ve způsobu životaUkazuje se, že tradiční kultury po celém světě, od lovců a sběračů, přes pastevce po první zemědělce, vykazují jen malé známky chronických onemocnění. Není to proto, že by nežili dostatečně dlouho – nedávná analýza ukázala, že 78 let byla mezi lovci a sběrači běžná délka života, pomineme-li vysokou úmrtnost v dětství a raném mládí. Geny za to taky nemohou, jelikož mnozí z těchto skupin lidí jsou dokonce geneticky náchylnější ke chronickým onemocněním než moderní člověk. Důkazy nasvědčují tomu, že příčina leží ve způsobu života. Ačkoli tradiční kultury zahrnují nesmírně rozmanitou škálu životních stylů, jedno mají společné, a to absenci moderních nešvarů: zpracované potraviny, sedavý způsob života a pravděpodobně také chronické stresory.Západní strava vede k nemocemStrava se jeví jako hlavní hnací motor – globální osvojení západní stravy bohaté na zpracované potraviny způsobilo rozšíření chronických onemocnění po celém světě, přičemž výhledové studie se zdravými subjekty a diabetiky ukazují prstem na zásadní vliv potravin na zdraví. Tělesná aktivita, dlouho nabízená jako pouhý prostředek k likvidaci kalorií, se najednou ukazuje jako zdroj komplexních endokrinních a metabolických účinků na inzulinové signalizace, stresovou odezvu, spánek, duševní zdraví, a dokonce neuronální funkce mozku. Věda tedy říká, že prastarý způsob života byl, co se týče zdraví, ve větším souladu s naším metabolismem. Zdá se tedy, že naše těla skutečně nejsou s postupujícím věkem neodvratně odsouzena k chronickým onemocněním a že bychom spíše měli vinit prostředí, které tělu sami vytváříme.Máme-li zastavit příliv chronických chorob, musíme změnit prvky v prostředí, které chronická onemocnění podporují.
Čas načtení: 2024-02-18 11:57:00
Hádka před demonstrací: Zemědělce zneužili, míní Výborný. „Přestaňte lhát!“ zuřil Havlíček
Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) před hrozícím pondělním kolapsem dopravy v Praze kvůli chystanému protestu, kdy se na Prahu mají vydat traktory zemědělců, míní, že skupiny, které protesty organizují, zemědělce zneužily k vlastním zájmům a k protestům proti vládě. Zmínil dokonce, že někteří chtějí „demontovat demokratické zřízení“. Karel Havlíček (ANO) během emotivní hádky s ním v Partii na CNN Prima News kritizoval vládní představitele za nálepkování svých odpůrců a odmítal, že by za problémy zemědělců mohla předchozí vláda Andreje Babiše (ANO).
Čas načtení: 2024-02-18 12:19:00
Zneužili farmáře, nikdy nebyli na poli, zkritizoval Výborný organizátory blokády Prahy
Organizátoři pondělního protestu z řad zemědělců podle ministra Marka Výborného (KDU-ČSL) kvůli svým politickým zájmům zneužili farmáře. „Většina z organizátorů nikdy nebyla ve chlévě nebo na poli,“ prohlásil ministr a přiřadil je k dezinformační scéně. To zvedlo ze židle místopředsedu hnutí ANO Karla Havlíčka, který mu vyčetl, že vláda „cejchuje“ lidi, kteří s ní nesouhlasí. Zemědělce chápe, protestují podle něj totiž proti vládě.