<img src="https://1884403144.rsc.cdn77.org/foto/nehoda-osobni-auto-ustrasin-pelhrimov-kraj-vysorina-smrtelna-nehoda-ridicka-nedani-prednosti-kamion/MjAweDEzNC9sZWZ0L3RvcC9zbWFydC9maWx0ZXJzOnF1YWxpdHkoODUpL2ltZw/9340339.jpg?v=0&st=JBcRUd3B6moMxKlkGLLnOaHTt2qiAR5dPljVJuY_KO0&ts=1600812000&e=0"> Při středeční dopravní nehodě na Pelhřimovsku zemřela řidička osobního auta. Silnice I/34 u Ústrašína byla kvůli nehodě asi tři hodiny neprůjezdná.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2024-03-11 13:00:00
ČEZ si vyhlédl sever Vysočiny, chce tam stavět větrné i solární elektrárny
Město Přibyslav podepsalo se společností ČEZ memorandum o společném postupu při využívání obnovitelné energie. Cílem je výstavba nových větrných a fotovoltaických elektráren nejpozději do roku 2030, přičemž město bude mít v projektových firmách majetkový podíl. ČEZ chystá spolupráci také s dalšími obcemi na severu kraje Vysočina.
Čas načtení: 2020-01-09 18:19:27
Částečná Výtvarná Vysočina 2019
Výstavu Výtvarná Vysočina 2019 uspořádala jihlavská Oblastní galerie Vysočiny. Pod kurátorskou péčí Jany Bojanovské ji umístila do své budovy na Masarykově náměstí v městském centru. Expozice představuje úzké výběry z tvorby členů Klubu výtvarných umělců Horácka (Žďár nad Sázavou) a Spolku výtvarných umělců Vysočiny (Jihlava). Oba kolektivy jsou regionálními součástmi Unie výtvarných umělců České republiky. Na tiskovinách vydaných pořadatelem k výstavě, včetně tiskové zprávy, není tato skutečnost uvedena. Vystavujících je dohromady třiatřicet, ale ani tento počet nepředstavuje současnou Výtvarnou Vysočinu. Jistě nebylo náhodné, že před polovinou prosince Oblastní galerie Vysočiny uskutečnila setkání spojené s křtem knihy rozhovorů s umělci působícími na Vysočině, aktuálně vydané pod titulem Tam u šraňků bude přístaviště. Obsahuje pětadvacet rozhovorů. Žádný z interviewovaných není však členem toho či onoho právě vystavujícího unijního kolektivu. Proto lze titul výstavy označit za zavádějící. Vhodnější by byl Částečná Výtvarná Vysočina 2019. A za třikrát nešťastnou lze považovat pozvánku na vernisáž. Poprvé za neuvedení jmen vystavujících. Podruhé za použití nic neříkající fotografie k uvedení tvorby z řady výtvarných oborů, z nichž fotografie nemá stěžejní roli. Potřetí za připojený nepřípadný verš … a ze stébel trav zněly akordy podzimního kraje. Oba kolektivy se představily ve stejných prostorách naposledy před šesti roky. Po tak dlouhém čase návštěvník jihlavské galerie pravděpodobně nemůže získat poznatek o umělcově pohybu v čase, spíše je přiměn k znovuobjevování jmen, s nimiž byl kdysi obeznámen. Pro poznání stavu umělecké tvorby na Vysočině bylo by rozhodně příznivější častější konání podobné výstavy, řekněme jednou za tři roky. A pro poznání souhrnného stavu nelze se obejít bez výstavy z tvorby všech uměleckých duší z Vysočiny. Z potřeby dokumentační s patřičně vybaveným katalogem. Ovšem Oblastní galerie Vysočiny pravděpodobně nemá nic podobného direktně v gesci. Přítomná výstava nabízí ve svém celku příjemné podívání na zjevnou či skrytou krásu mnoha artefaktů v šesti kategoriích: kresbě, malbě, grafice, soše (objektu), sklu a fotografii. Krása výrazná je znalým návštěvníkům zdrojem duchovní radosti. Krása prostřední je ve smyslu emočních požitků skromnější. Ale která je která? Recepce má individuální stupnici závislou na předpokladech poznání. Sdruženě ovšem stále platí, že umění je nástrojem zmnožení kladných sil života. Jak se podařilo Výtvarnou Vysočinu nainstalovat? Nikoliv bez chyb. Návštěvníky matou ponechané exponáty ze stálé expozice. Létající plavkyně Kurta Gebauera zavěšená nad dvoranou nemá nic společného se dvěma vystavujícími vysočinskými spolky, rovněž tak Chittussi a Slavíček, jejichž krajiny příslušné do stálé expozice zůstaly na horní galerii dvorany. Někteří autoři dostali místa až marnivě mnoho, jiní trpí nedostatek. Nejhůře dopadl sochař Václav Kyselka. Na jeho dřevěné objekty v koutě dvorany nedosahují pohyblivá bodová světla, takže nemají plasticitu a ani pohled z odstupu. Ruší je v pozadí nainstalované fotografie. Ale již k tomu, co vzbuzuje pozornost. V kresbě konkretista Zdeněk Šplíchal. V malbě Alice Waisserová v tendenci lyrické imaginace inspirované světem přírody. Bořivoj Pejchal se svým svébytným uplatňováním geometrických struktur. Jana Mikysková v tendenci syrové strukturální abstrakce s asamblážovými prvky. Jaroslav Vyskočil se subjektivně zobecněným barevně podmanivým krajinným prostorem. Josef Macek jako výrazný abstraktní expresionista štětcové malby, Petr Vlach užívající ve výstavbě kompozice reliéfní prvky a kolážované detaily, Lubomír Kerndl a jeho surrealistický myšlenkový prostor v malbě s automatickými prvky. A kolážovaná a asamblážovaná postmoderní tendence na Vysočině zpola usazeného Lucemburčana Paula Ewerta. Mezi vystavujícími jediným reprezentantem hlubotiskové grafiky je Petr Benda, jehož projev tíhne převážně ke geometrizujícím skladbám. Sochař Zdeněk Macháček, letos pětadevadesátiletý senior vysočinské výtvarné kultury, nese lyrický proud vyvěrající z duchovního souznění s krajinou. Miroslav Štěpánek, pracující s kovy, nachází tvořivé uměleckořemeslné postupy pro variantní realizace jednoduchých tvarů oproštěných i v hmotě. Václav Kyselka sestavuje z nesložitých jednotlivostí prostorové objekty figurálního či předmětného charakteru s akcentem na minimalistickou příběhovost. A nepomineme autory, jejichž materiálem je sklo. Monika Vosyková rozvinula až k barokizujícímu tvaru květ z čirého lehaného skla. Jaroslav Svoboda je představitelem trvající tradice ušlechtilosti barevného hutního skla. Výtvarná Vysočina 2019, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Masarykovo náměstí 24. Výstava potrvá do 26. ledna 2020, otevřena je v úterý až neděli od 10. do 18. hodiny. www.ogv.cz {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-12-21 12:57:50
Miloš Doležal: Mým nejlepším čtenářem byl estébák Mácha, trýznitel faráře Toufara
Životním tématem Miloše Doležala je jeho rodná Vysočina, která se odráží v jeho poezii a próze, ale i v dokumentárních dílech, jako jsou jeho knihy o číhošťském knězi Josefu Toufarovi. Už skoro třicet let se ale potkáváme převážně v pražských kavárnách. Stejně tomu bylo i tentokrát, netušil jsem však, jak se od posledně jeho život změnil. Jak se vlastně žije vysočinskému bardovi v Praze na sídlišti? Překvapím tě, ale já už jsem z Prahy odešel. Loni jsem dostal padáka po dvaceti letech v Českém rozhlase, a tak jsem se definitivně vrátil na rodnou Vysočinu, na samotu u Humpolce. Takže jak se žije na Vysočině? Tvrdě, jako na větru. Navíc žiju v té části Vysočiny, kde se v prezidentských volbách ve velkém volí Miloš Zeman, takže politicky se tam s mnohými zásadně rozcházím. Na druhou stranu jsem zpátky v kraji, který miluji, který ke mně promlouvá a o kterém často píšu. A navíc žiji na samotě, za sousedy tu mám louky, duchy a zvířata. A jaké to je vrátit se po třiceti letech zpět na Vysočinu – i když na bývalý statek u Humpolce jsi jezdil celá léta jako na chalupu –, ale lidé, o kterých jsi psal, už zemřeli a ti současní jsou jiní? Vysočina, ale asi venkov obecně, se za poslední dvacetiletí opravdu hodně změnila. Zatímco v devadesátých letech jsem tam zažil ještě staré vypravěče, kteří dokázali zajímavě mluvit o svých životních zážitcích třeba z války, dnes už se z venkova stává periferie měst bez paměti. Z baráků mizí zvířata, totálně se mění myšlení obyvatel, kteří nejraději mluví o věcech, penězích a navzdory vysoké životní úrovni si stále na něco stěžují. Výhodou je, že široko daleko nemám žádné sousedy, jen ty na hřbitově v blízké Zahrádce, zatopené želivskou přehradou. Ale mám tu i spřízněné duše. Blízko bydlí grafik Luboš Drtina, můj věrný spolupracovník, nebo sklář Franta Janák a v Ledči nad Sázavou malíř Jirka Bašta. Navíc jsme tu rozdýchali občanské sdružení. Roky jsme se scházeli a nadávali na politické poměry, stále dokola. Přestalo mě to bavit, takže jsme před několika lety založili Nezávislý podmelechovský spolek a vydáváme knížky o místních dějinách, obnovujeme malé sakrální stavby v krajině, pořádáme přednášky, iniciujeme vznik pamětních desek, hrajeme divadlo a podobně. Je nás bezmála čtyřicet, lidé různých profesí, kterým však záleží na tváři domova. To je pro mne možnost, jak čelit zupáctví a křupanství, které u nás posledních deset patnáct let vládne. Takže se s kamarády už méně bavíme o politice a více o tom, jakou knížku příště vydáme či jaké budou kostýmy v chystaném divadelním představení. Proč myslíš, že jsme se z porevoluční euforie dostali k dnešním poměrům? Za prvé nám zásadně chybějí elity, které byly za nacismu a komunismu vymlácené, nebo emigrovaly. Osobností, které ostatní spoluobčany inspirují, obohacují, povznášejí, je dnes jako šafránu. Společnost je tak nakyslá od působení malých mstivých lidí, kteří ji veřejně reprezentují, jako je premiér či prezident. Lidé se od nich nechávají ovlivňovat, ať už chtějí, nebo ne. A za třetí většina lidí strašně zhrubla, zpovrchněla a zagresivněla. Český jazyk zplaněl, vytrácí se vztah k místu domova i k minulosti, která s námi žije. Nechci vypadat, že moralizuji, ale prostě ve srovnání s devadesátými lety je ten duchovní sesuv hodně markantní. Stačí se podívat, kdo dnes zasedá v parlamentu – oproti devadesátým letům je to strašidelné bratrstvo. Avšak nechci generalizovat – existují různé spolky, mecenáši, starostové, politici, duchovní i zapadlí vlastenci, kteří se tomu snaží vzdorovat, a díky nim vznikají skvělé věci: galerie, knihkupectví, obnovené památky… Nebojíš se, že ztratíš téma svého psaní, když to staré z Vysočiny umřelo a nové už není tak zajímavé? Nebojím. Samotného mne překvapuje, co všechno ve svém kraji ještě neznám a stále objevuji nová témata… i když se samozřejmě nevztahují jen k Vysočině. Prolézám okresní a státní archivy, navštěvuji pamětníky a nacházím neuvěřitelné množství nezpracovaných dramatických a zároveň nečernobílých životních příběhů, které souvisejí s válkou, padesátými lety a prorůstají až do současnosti. Máš nějaký příklad? Zpracovávám třeba příběh jednoho faráře z Vysočiny, který v roce 1956 požádal děti v hodině náboženství, aby si sundali pionýrské šátky, a jeden z těch harantů to řekl tátovi, který kněze udal a ten byl zatčen StB a dostal tři roky. Děti, které svědčily u soudu proti faráři, jsou dneska už důchodci a dělají, že se nic nestalo, že si nic nepamatují. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} {/mprestriction}
Čas načtení: 2019-08-14 16:44:45
Výstava Chronos – šest výtvarníků v Horácké galerii
Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, sídlící v centru města v bývalém zámku, je z povšechného vzhledu i jednotlivými interiéry rozhodně nejpůsobivějším státním galerijním zařízením v kraji Vysočina. Zkraje letošní sezóny otevřela další rekonstruovaný prostor – malé atrium. Galerie pečuje o cenné stálé expozice obrazů, soch a uměleckého skla. V programu proměnných výstav se dlouhodobě vyznačuje vyhledávací praxí, jejímiž výsledky jsou časté výstavy z tvorby současných vysočinských umělců. Přispívají k poznání vydatnosti uměleckého prostředí a úrovně z něho vystupujících projevů. To při vědomí, že výtvarná činnost na Vysočině je dlouhodobě, vlastně tradičně konána z hmotné příčiny povětšinou mimo tzv. volnou nohu, tedy jako přičleněná práce. Největší letošní výstava v Horácké galerii představuje pod titulem Chronos výběry z tvorby šesti autorů. Až na jednoho jsou členy profesní Unie výtvarných umělců České republiky, jejího regionálního Klubu výtvarných umělců Vysočiny ve Žďáře nad Sázavou. Nejspíše proto je výstavní pozvánka taková, jaká je. Pět jmen je na ní seřazeno abecedně, šesté - Jiří Vašica – stojí bez objasnění až na konci výčtu. Rámcovým tématem uváděných děl je Čas. Posunutí termínu trvání výstavy do 29. září poskytuje autorům podstatně delší setrvání ve světle přítomnosti. Jsou to: autor grafických listů Petr Benda, kreslíř a kolážista Antonína Kanty, malíři Bořivoj Pejchal a Jaroslav Vyskočil, šperkař a sochař Miroslav Štěpánek a autor kamenných skulptur Jiří Vašica. Čím se představují, je zavěšeno, uloženo a postaveno v Malé galerii, sousedních interiérech, novém malém atriu, na velkém nádvoří a ve sklepení. Jednotícím tématem (nepříliš explicitním) je vnímání času. Připojme otázku, nakolik jsou si vystavující blízcí uplatněnou formou? Je mezi nimi „přímý příbuzenský vztah“? Ale to je nejspíše jen hra na hledání odpovědi. V rozličných materiálech a v jejich užití nelze dospět k blízkému vyznění. Tedy odstupme od nepatřičného verbálního hraní si a akcentujme důležité. Autorů je šest a jsou šťastně nezaměnitelně odlišní. Grafické listy (tisky z hloubky) Petra Bendy mají v lineárních sítích geometrických kompozic „slušivou“ sevřenost a ryteckou propracovanost. Platí, že právě tyto atributy konvenují milovníkům grafiky. Benda je, myslím si, na nejlepší cestě k postavení na přídi grafického umění v regionu Vysočiny. Antonín Kanta byl ještě před několika roky autorem osobitých barevných fotografií, které dokázal přivést do přitažlivé pomyslné sféry abstrakce. Pak ho zaujala lineární perokresba. S dokonalostí vzbuzující údiv řeší složité konstrukce, v nichž ani oko striktního kritika není s to objevit chybný detail, jenž by potvrdil práci živé ruky. Tuto chladně racionální anomálii Kanta vyvažuje spřízněnými vtipnými kolážemi. Bořivoj Pejchal bytostně tíhne k malbě s dominujícím pravoúhlým či kruhovým geometrickým řádem, jehož vizualitu vyzvedává do vyššího patra kultivovanou barevností. Témata tradičně nalézá v krajinných strukturách a v městské architektuře. Vždy je ale subjektivně osvobozuje od reality a ve stejně svobodné poloze je převádí v nepřímých zobrazeních na plátno. Kovové šperky a od konce druhého tisíciletí i ocelové sochy (v kombinaci se sklem a barevnými kovy) Miroslava Štěpánka jsou markantními příklady ryzí krásy zdrobnělých architektonických forem konstruktivismu a funkcionalismu. Tam se Štěpánek zachytil v 80. letech obdivem. Záhy jej změnil ve schopnost přenosu základních principů jednoduchosti do svého oboru. Ve finálním výrazu ocelových šperků i věžovitých objektů je vše „zabaleno“ originální osvobozenou racionalitou. Nejvíce exponátů (jsou také nejhmotnější) je od sochaře Jiřího Vašici. Vidíme je ve vnitřní instalaci, na velkém nádvoří, v malém atriu a v sklepení. Podobné skulptury z krkonošského mramoru a z hadce (některé mají vyvážené hrotové kotvení umožňující rotaci) daly před lety podnět k zapsání autora na nejsvětlejší stránky moravské výtvarné kritiky. Diváka přitahují ze dvou příčin. Jsou produktem ateliérové práce, ale zůstaly velkou měrou naturální, a řečeno v obráceném pořadí, jsou přírodní, ale vepsání sochařovy ruky v sekaných grafických záznamech na jejich površích jsou zrcadly umělcovým tvořivým schopností, jež jdou spojitě s velkou úctou k autenticitě dotýkaného materiálu. Druhý (jen dle abecedního pořádku) zúčastněný malíř, Jaroslav Vyskočil, býval kdysi přívržencem plošně zobecněné krajinomalby a rovnovážných skladeb symbolizujících fragmenty lidského údělu. V posledních letech tíhne v repeticích tvarů a v barevných podáních k detailu. V náznakovém vyjádření květů a detailů vegetace lze snad vnímat vzdálený aktualizovaný odkaz baroka. Na jiných plátnech komorních formátů jej potlačuje ve svůj prospěch obrazotvornost. Původním záměrem výstavy Chronos patrně bylo běžné představení děl kolegiálně blízkých autorů v zastřešení solidní galerijní institucí. Souběžně se zprovozněním nových prostor se ale rozrostla, stala se hlavní výstavou letošní sezony. Ukazuje účelně volený fragment současné tvorby na Vysočině. Není převratná, není popuzující, proti ničemu se nevymezuje. Je shrnutím rozličných přístupů k ateliérové práci. V podnětových východiscích z krajiny, městského prostředí, architektury a lidského konání se profilují autoři, kteří nás nevedou do enigmatických hlubin nových poznání, ale do prostoru svých myšlenek a emocí, jež se nám jeví příjemné, protože jsou poznatelné a nám nově známé. Chronos – Petr Benda, Antonín Kanta, Bořivoj Pejchal, Miroslav Štěpánek, Jiří Vašica, Jaroslav Vyskočil, kresba, grafika, malba, sochy, šperky. Horácká galerie, Vratislavovo náměstí 1, Nové Město na Moravě. Výstava je přístupná do neděle 29. září, otevřena je v úterý až neděli od 9. do 17. hodiny. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-05-15 04:08:50
V rodinné hře Klání klanů se ocitnete na skotské Vysočině
Britské ostrovy jsou díky svému specifickému počasí místem plným magické atmosféry. Silné bouřky, všudypřítomná mlha a izolace od zbytku Evropy, to vše jim dodává punc tajemství. Ještě tajemnějším a svéráznějším místem jsou kopce skotské Vysočiny. Článek V rodinné hře Klání klanů se ocitnete na skotské Vysočině se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.
Čas načtení: 2024-07-08 16:13:00
Těžba dřeva loni na Vysočině výrazně klesla. Po pěti letech nebyla nejvyšší v ČR
V lesích na Vysočině se vloni vytěžilo 2,176 milionu metrů krychlových dřeva, v meziročním porovnání těžba klesla skoro o 60 procent. Na rozdíl od předchozích pěti let nebyla nejvyšší mezi kraji v Česku. O něco víc káceli lesníci v Jihočeském kraji a v Plzeňském kraji. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ). Zalesnit se loni majitelům lesů na Vysočině povedlo největší rozsah pozemků v zemi.
Čas načtení: 2024-07-21 08:28:48
Policie zastřelila stafordšírského bulteriéra. Útočil na ni vedle hřiště
Policisté na Vysočině zastřelili v sobotu odpoledne psa, který na ně podle nich útočil. Se stafordšírským bulteriérem byl u hřiště v Mostišti na Žďársku opilý muž, jenž se choval nevhodně, informovala dnes mluvčí policie na Vysočině Jana Kroutilová. V dubnu pes stejného plemene těžce pokousal starší ženu v útulku, kam se dostal po dalším útoku.
Čas načtení: 2024-07-21 07:40:00
Policie na Vysočině zastřelila útočícího stafordšírského bulteriéra
Policisté na Vysočině zastřelili v sobotu odpoledne psa, který na ně podle nich útočil. Se stafordšírským bulteriérem byl u hřiště v Mostišti na Žďársku opilý muž, jenž se choval nevhodně, informovala dnes mluvčí policie na Vysočině Jana Kroutilová. V dubnu pes stejného plemene těžce pokousal starší ženu v útulku, kam se dostal po dalším útoku.
Čas načtení: 2024-07-21 08:28:48
Policie zastřelila stafordšírského bulteriéra. Útočil na ni vedle hřiště
Policisté na Vysočině zastřelili v sobotu odpoledne psa, který na ně podle nich útočil. Se stafordšírským bulteriérem byl u hřiště v Mostišti na Žďársku opilý muž, jenž se choval nevhodně, informovala dnes mluvčí policie na Vysočině Jana Kroutilová. V dubnu pes stejného plemene těžce pokousal starší ženu v útulku, kam se dostal po dalším útoku.
Čas načtení: 2024-08-08 14:20:15
Úřad na Vysočině zaregistroval 13 kandidátek do krajských voleb
Krajský úřad na Vysočině zaregistroval všech třináct politických stran a uskupení, které se chtějí účastnit podzimních krajských voleb. Od registrace už není možné informace na kandidátní listině měnit. Před čtyřmi lety se do krajských voleb na Vysočině zaregistrovalo šestnáct kandidátek. Letošní volby jsou naplánované na 20. a 21. září.
Čas načtení: 2024-08-20 15:49:00
Slivovice bude méně. Pálenice očekávají kratší sezónu, nejsou švestky
Pěstitelské pálenice na Vysočině očekávají, že kvůli menší úrodě ovoce na zahrádkách budou mít kratší sezonu. Chybět jim budou hlavně švestky na slivovici. Celní správa na Vysočině eviduje 48 pěstitelských pálenic, většina z nich už zahájila novou kampaň. Lihovarský rok se počítá od 1. července do 30. června.
Čas načtení: 2024-09-21 10:57:04
Karel Joch stavěl nový dům s tím, že chce být co nejvíce soběstačný. Na střechu namontoval solární panely a energii získává také z větru. Článek U domu na Vysočině si postavil malou větrnou elektrárnu za půl milionu. Další krok k soběstačnosti, říká se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-09-22 17:35:00
Vítěz voleb na Vysočině začal skládat svoji budoucí koalici (Zprávy z Vysočiny) (audio)
Zatímco před čtyřmi lety se hnutí ANO jako vítěz krajských voleb na Vysočině ani nedostalo k vyjednávání o koalici, na dnešek si pozvalo všechny ostatní strany nového zastupitelstva. A také na Vysočině hlásí prvního možného partnera.
Čas načtení: 2024-09-28 07:00:01
Houby rostou! V těchto místech jsou momentálně žně
Nedávné povodně mohou za to, že by žehrání na sucho mohlo vypadat jako kacířství nebo nepovedený žert. Pravda je ale taková, že například lesy v části Vysočiny opravdu potřebují vláhu, aby se tam rozjely pravé houbové žně. Počasí totiž houbařům jinak přeje, protože je relativně teplo. „Samozřejmě se nedá říct, že jsou lesy vyprahlé. Ovšem velká část vody se nevsákla. Neplatí to ale například pro Pelhřimovsko, kde je vody tak akorát, což se projevuje plnými košíky,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz Hanák. Houby mohou pomáhat v boji s rakovinou, nebo ji způsobovat. Je to celkem dilema Číst více Ani on ale neměl úspěch ve chvíli, kdy hledal hluboko v lese. Sem tam „prašivka“, jinak pusto, prázdno. „Největší úspěch jsem měl na cestách v nižších polohách. Když jsem vystoupal výše, už to tak žhavé nebylo. Takže doporučuji cesty, různé příkopy. Pokud možno blízko potoků. Hodně jsem toho našel také podél vodní nádrže Trnávka,“ vypočítával Hanák. Bedly, křemenáče, kozáky a hřiby, to jsou jeho nejčastější úlovky. Chce to vodu a teplo Nejen na Vysočině má ale houbař šanci, že bude úspěšný. Jak ukazuje mapa pravděpodobnosti růstu hub, v drtivé většině České republiky je alespoň střední šance na slušný nález, na mnoha místech je pak šance vysoká. „Obecně platí, že houby začínají nejvíc růst zhruba deset dní po vydatných deštích a následném teplém počasí. Což je teď v pořádku. Ale musíme brát opravdu v potaz, že povodně byly extrémní a příroda potřebuje na vzpamatování více času.“ Bohužel se může stát, že noční teploty začnou být brzy tak nízké, že houbařská sezóna prakticky skončí. „Ano, to je pravděpodobné. Například na zmíněné Vysočině v následujících dnech klesnou noční teploty ke dvěma třem stupňům. A to už je málo,“ uvědomuje si Rostislav Hanák. Piráti po odchodu Bartoše: Kdo zachrání stranu před rozpadem a povede ji dál? Číst více Pozor na první mrazíky Houbaři by tak neměli váhat, ideální by bylo vyrazit co nejdřív. Je logické, že nízké teploty „nepřijdou“ do lesů hned, přece jen to chvíli trvá. Velmi solidní nálezy momentálně hlásí například okolí Slavkovského lesa v Karlovarském kraji, rozjíždějí se oblíbené Brdy. V Krkonoších a Podkrkonoší je také velká pravděpodobnost nálezu. Ale je potřeba hledat víc než v předešlých letech. Nedá se předpokládat, že to bude „na kosu“. Podmínky se mohou lišit i v rozmezí několika málo kilometrů. Určitě se však vyplatí sledovat počasí, a jakmile udeří první přízemní mrazíky, dávejte velký pozor. „Houby obsahují až devadesát procent vody, takže jsou na mráz náchylné. Mráz roztrhá vazební strukturu dužiny. Konzumace se pak může stát nebezpečnou,“ upozornil pro Čtidoma.cz Hanák. Po mrazech je tedy lepší pár dní počkat. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Rostou hřiby i další houby. Jak jít na jistotu, radí odborník.
Čas načtení: 2024-11-28 15:45:08
Hana Hajnová: Jde o blaho dětí, nebo čekání na Godota? Sousedské dětské skupiny čekají na zelenou
Projekt sousedských dětských skupin na Vysočině otevřel cestu k inovativnímu řešení nedostatku míst ve školkách. Tento model péče o děti se ukázal být efektivním nástrojem. Bohužel zůstává celý projekt na mrtvém bodě kvůli neshodám ve Sněmovně. Pilotní projekt: Vysočina jako průkopník Na Vysočině bylo během tří měsíců spuštěno šest sousedských dětských skupin. V těchto skupinách si […]
Čas načtení: 2024-12-23 13:04:06
Trávení vánočních prázdnin kufrováním láká sportovce i rodiny s malými dětmi
Na Vysočině se koncem roku uskuteční hned několik akcí, u nichž budou účastníci potřebovat mapu, buzolu a tužku. A také orientační smysl a ochotu protáhnout se na vzduchu. Během takzvaného kufrování budou hledat kontrolní body v ulicích měst i po lesích. Tato aktivita se na Vysočině těší velké oblibě. Mají ji rádi sportovní nadšenci i rodiny s dětmi.
Čas načtení: 2024-12-25 21:35:01
Rodinný dům na Jihlavsku zachvátily plameny, zasahuje osm jednotek hasičů
Hasiči na Vysočině ve středu večer likvidují požár na Jihlavsku v obci Knínice. Plameny tam zachvátily značnou část střechy rodinného domu. Ještě předtím likvidovali na Vysočině požár rodinného domu v Třebíči v ulici 9. května, kde vyhlásili druhý stupeň poplachu ze čtyř.
Čas načtení: 2024-12-27 16:02:00
Někde sněžná děla chrlí sníh, jinde ne. Vlekaře trápí inverzní počasí
Provozovatelé sjezdovek na Vysočině se dočkali, o Vánocích začalo mrznout. Minusových teplot hned využili k zasněžování svahů. Dosud byl v provozu jen Čeřínek u Jihlavy, o víkendu přivítají první lyžaře další skiareály na Vysočině. Některá místa však trápí inverzní počasí a na podmínky vhodné pro zasněžování stále čekají.
Čas načtení: 2025-01-06 00:00:26
Obyvatele Vysočiny dohnalo zdražení vody a odpadů, teplo mnohde zlevnilo
Žádného výrazného zdražení se domácnosti na Vysočině s příchodem roku 2025 obávat nemusejí. Většina okresních měst na Vysočině hlásí, že se budou držet loňských cen. Více si za některé služby či daně připlatí pouze vybrané skupiny obyvatel. Zvyšování cen bude lokální a až na výjimky nepříliš výrazné.
Čas načtení: 2024-02-15 16:00:00
Brambora s vejcem: Herečka Andrea Mohylová: Kdybych byla psem, tak bych chtěla být kníračem
Myslí si o sobě Andrea Mohylová, že je dobrá herečka? A jak je spokojená se srubem na Vysočině? Nebylo by lepší mít maringotku? Rodačky z Čeladné jsme se jako již tradičně v dada rubrice Brambora s vejcem ptali na mnoho zásadních otázek a samozřejmě jsme nezapomněli na dotaz, jak vypadá nejlepší obložený chlebíček na světě a kterou psí rasou by chtěla být.