Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2011-04-01 00:00:00

To nejlepší z Ukrajiny

Je to už pár let, co jsme s Tchoříky v létě navštívili Podkarpatskou Rus. Výlet to byl nezapomenutelný a co víc, vznikly tam také spousty fotek. Abyste se nemuseli probírat všemi, strýček Sam, známý bylinkář ze Šumavy, pro vás vybral ty nejlepší. Pokud vás zajímá, jak jsme se tenkrát na Ukrajině měli, můžete si přečíst buď můj článek nebo pohled očima Jáni.

Čas načtení: 2022-05-03 18:23:21

Das ist (noch) kein totaler Krieg – polemika s D-Fensem

Vážení a milí, dostal jsem hned od několika čtenářů odkaz na D-Fensův prvomájový článek „Wollt ihr den totalen Krieg?“, ve kterém se provozovatel serveru vypořádává se současnou situací. A k tomu samozřejmě dotazy, co si o něm myslím. Jelikož nemá moc smysl na tak opakované otázky odpovídat separátně, a jelikož ten výše zmíněný článek podle mého názoru reprezentuje sice asi menšinovou, ale nezanedbatelnou perspektivu na pravici, rozhodl jsem se na něj zareagovat určitou polemikou. Nebude to kompletní rozbor „řádek po řádku“, to by byla nuda, a navíc by to bylo zbytečně nepřátelské. Ale některé ty věci vidím zásadně jinak a pokusím se vyargumentovat „proč“. Čím víc toho zakážete, tím se posouvá mez „hraničních“ názorů Začněme těmi několika položkami, na kterých se shodneme. O těch nemá moc cenu se rozepisovat, „ano“ je kompletní věta. Dodám ale aspoň nějaké zpřesňující detaily. Text z původního D-Fensova článku bude vždy vysázen jako citát. „Doufám, že Ukrajinci Rusáky z jejich země vyženou, a to čistě jen proto, že tak je to správně.“ Yep. „A pokud chce někdo válčit tady v Čechách, ať se sebere a odjede tam, není to tak daleko a pan premiér slíbil abolici.“ Však jo, ostatně se tak i děje. Pokud vím, dobrovolníků je relativně málo, oni ostatně Ukrajinci berou jen lidi s vojenským výcvikem – což je v mladších generacích české populace vzácnost. „Vzhledem k antagonistické povaze konfliktu skončí konflikt, až jedné ze stran dojdou síly.“ Ano, je to opotřebovávací válka a ty vesměs končí vyčerpáním jedné ze stran. „To je ale zase než spekulace, ve skutečnosti nikdo neví, kde se soudruh Putin zastaví, stejně jako před třemi měsíci nikdo spolehlivě nevěděl, zda napadne Ukrajinu.“ Pravda, byť zde nutno říci, že toto je věc, kterou můžou ostatní státy svou aktivitou ovlivnit a také tak činí. Spekulacím se ale stejně nelze úplně vyhnout. D-Fens sám za chvíli spekuluje o tom, že nově vzniklá až pětiprocentní menšina Ukrajinců se už domů nikdy nevrátí. Taky je to spekulace, a ne zas tak jistá k tomu; hodně to bude záležet na tom, jak dlouho ta válka potrvá, jaký bude její výsledek, a kolik peněz se nalije do následné obnovy země. Pokud hodně, tak tam vzniknou zajímavá pracovní místa a zcela nová infrastruktura – může to hrát roli pull faktoru zpět. Život někde v Praze nebo Brně je proti Kyjevu či Charkovu dost drahý, a část těch lidí tam má (nepoškozený) nemovitý majetek. „…cenzuru prováděnou soukromými subjekty za laskavého dohledu bezpečnostních složek a provládních NGO v pozadí, vytváření Českomandnazoru, podporu udavačství a pronásledování lidí s nepovolenými názory včetně chlebíčkového teroristy.“ Ano, a kvůli tomu jsem se rozhádal i s řadou jinak solidních liberálů, protože tenhle proces, nebude-li zabrzděn, rozhodně neskončí u Ivanů šířících bludy na povel. Ten skončí mazáním skutečností a názorů nepohodlných panu ministrovi, tady funguje princip šikmé plochy docela spolehlivě. Čím víc toho zakážete, tím se posouvá mez „hraničních“ názorů, které jsou dalšími kandidáty na likvidaci. Rusové překročili Rubikon Dobrá, tak se trochu podívejme na ty body, kde se naše perspektivy rozcházejí. Zásadní otázky na té celostátní úrovni jsou dvě. Otázka číslo 1: Je ve středně- až dlouhodobém zájmu ČR a potažmo i jiných států zpoza bývalé železné opony, aby si Rusko v té současné takzvané speciální operaci nabilo pěkně hubu a přišlo při ní o značnou část svých konvenčních sil? Na to já osobně říkám „ano“, jednak vzhledem k naší dlouhodobé historii s východem (však i D-Fens sám konstatuje, že z tohoto rohu nikdy nic pozitivního nepřišlo), jednak proto, že v tom Rusku se poslední léta systematicky kultivovala stará imperiální kultura, která ve zbytku Evropy dávno vymřela. Přečtete-li si například aspoň kus Základů geopolitiky od Alexandra Dugina, je to docela svistot, a přitom Dugin patří ke dvorním intelektuálům dnešní Ruské federace. Kdyby se reálně Moskva ve svém snažení omezila na nějakou tu Transnistrii, Krym a Donbas, asi by situace byla jiná. Ale po letech, kdy se celkem úspěšně soustředili na pouhé „rozesírání” v podobě drobných místních konfliktů, teď rozjeli mnohem větší válku a tím překročili Rubikon, který se nedá jen tak odpřekročit. Mají podstatně větší ambice, než by odpovídalo jejich schopnostem, což je u mocností vždycky průšvih. Tahle situace se dá korigovat v podstatě jen jedním způsobem, a to, že na té Ukrajině utrpí jejich staronové impérium porážku podobně jako v rusko-japonské válce (1905) nebo v první světové válce (1917). Taková porážka může, i když nemusí, vést k nezbytným reformám i přes jinak silně zakořeněnou potřebu zachovat tvář. Tak například o kus dál na Blízkém východě se sousední arabské státy nakonec naučily, že navážet se vojensky do Izraele se prostě nevyplatí. Bylo k tomu sice potřeba několik pokusů, ale nakonec tam ten mír, byť třeba chladný, přece jen nastal. Nicméně co se této otázky týče, skutečně lze mít zcela odlišné názory i mezi naprosto racionálními lidmi. Někdo třeba přikládá určitým rizikům větší váhu a určitým vyhlídkám váhu menší, pak mu to vyjde jako „ne“. Velká pozemní válka v Evropě se odehraje tak jednou za čtyřicet let Otázka číslo 2, podmíněná: Pokud tedy na otázku číslo 1 odpovíme „ano“, jaká aktivní opatření má za tímto účelem Česká republika přijmout? Odpovídá tomu situace v médiích? Mezi „0“ (v podstatě nedosažitelný stav, už od 90. let máme nějaké vojenské mise ve světě) a „totaler Krieg“ (musíte-li jej opravdu vyhlásit, je to znamení, že jste v pěkném loji) je celé kontinuum možných stavů. To, co poněkud vadí i mně, je značná vzdálenost „dvou střelek“: v médiích je skutečně střelka panující atmosféry někde tak na dvou třetinách, kdežto naše reálné zapojení do ukrajinského válečného úsilí je tak na jedné pětině ciferníku. Na rozdíl od D-Fense z toho ale nechci odvozovat, že třída nějakých méněcenných pisálků systematicky manipuluje s lidmi nadšeným hýkáním v médiích, nebo že by opravdu chtěla vidět české pluky valit se skrze Donbas na bídného Rusa. Coby člen týmu Echo 24 znám různých pisálků dost, sám jsem jeden z nich (a D-Fens snad není? Pokud se pisálek vyznačuje hlavně psaním, tak on píše ostošest už asi dvacet let déle než řada kariérních publicistů). Z tohoto vzorku mně známých novinářů bych řekl, že vysvětlení je podstatně jednodušší a není třeba tam automaticky předpokládat zlou vůli a manipulativní úmysly. Velká pozemní válka v Evropě se odehraje tak jednou za čtyřicet let. Většina z nás zažije něco takového jednou za život, asi jako přílet Halleyovy komety; na rozdíl od Halleyovy komety je to ale brutální a krvavý jev. Navíc máme díky technologii celkem unikátní proud videí a fotek přímo z bojiště, což má emocionální dopad. Někdo je v tomhle naprosto teflonový a steče to po něm, ale takové typy lidí zase většinou nejdou dělat do novin. Připočtěte skutečnost, že rok 1968 je tady dědičné trauma srovnatelné s Mnichovem, a že rozdíl proti dnešku je, že ti Ukrajinci teď (i když s významnou cizí pomocí!) udělali to, co tehdy naši předkové nikoliv, a co zde dodnes posiluje národní mindrák. Pak je ale celkem přirozené, že se daleko více a intenzivněji píše o válce než o pěstování cibulí nebo o oslavách Svátku práce. Samozřejmě by si ten novinář měl hlídat svoji dlouhodobou kredibilitu a pokud možno ověřovat informace z jiných zdrojů (u takového „Ghost of Kiev“ bylo celkem jasné, že jde o klasickou válečnou urbánní legendu srovnatelnou s naším protektorátním Pérákem), ale úplná emoční neutralita je asi v tak extrémní situaci nedosažitelná. Považoval bych ovšem skutečně za žádoucí, kdyby naši novináři trochu „zklidnili hormon“, a aby se ta naše mediální střelka vrátila aspoň do první půlky ciferníku, kde bezpečně trčí (a jen tak se nepohne) ta střelka reálná. Nepohnutelnost té reálné střelky je mimochodem dána hlavně tím, že na rozdíl od Britů či Poláků nemáme k žádné eskalaci svých závazků příslušné vojenské kapacity. S tím bezprostředně nikdo nic nenadělá, i kdyby se na vládě nebo v televizi řečnilo sebeohnivěji. Takové kapacity se budují léta, a za tu dobu se spektrum hrozeb beztak totálně promění. Neplatí, že větší bestie má automaticky větší vyhlídky na vítězství Dobrá, nyní k těm věcem totálně rozporným. Podívám se na tři. „Denně jsme tak zahrnováni nejrůznějšími detaily, jak ruská branná moc terorizuje civilní obyvatelstvo, krade jim majetek, mučí a popravuje zajatce a podobně. Na základě znalosti dějin různých dalších ozbrojených konfliktů z moderní historie jsem bohužel přesvědčený, že ukrajinská strana dělá to samé. Jen se o tom nedozvídáme, protože nám ji média idealizují. Ukrajinci jsou vykreslováni jako kreativní a čestní bojovníci, Rusové jako podlá pakáž. Jak naivní. Tohle je válka a všechny strany udělají všechno možné, aby se té druhé dostaly na kobylku.“ O pár řádek dál vyčítá D-Fens Ukrajincům, že „bez důkazů“ prohlašují referenda pořádaná Ruskem za zmanipulovaná. Tady ale činí totéž; to není konzistentní. Buď tedy ty důkazy máte, nebo odvozujete své přesvědčení na základě předešlých zkušeností. Ukrajinci nepochybně nejsou svatí, ale bojují na vlastním území. To jim vůči civilnímu obyvatelstvu zase dává trochu jiné motivace než útočníkovi. Platí to i v daleko extrémnějších scénářích. Vezmeme-li si třeba východní frontu za druhé světové války, tak frekvence různých znásilnění, rabování apod., kterých se na jaře 1945 dopustili někde kolem Odry ustupující Němci vs. postupující Sověti, nebyla ani přibližně stejná, a nebylo to přitom dáno tím, že by snad Třetí říše byla lidštější a mírumilovnější stát než SSSR. Ale ani ona nechtěla dělat takové věci vlastním občanům. Něco jiného jsou ti zajatci, tam si bohužel myslím, že se kompletní pravdu jen tak nedozvíme. Tam by ale bylo divné, kdyby k žádným zločinům typu poprav nebo mučení na ukrajinské straně nedošlo, vždyť i Spojenci na západní a italské frontě nějaké takové věci napáchali. (A to ani nemluvíme o Pacifiku, tam byla vzájemná nenávist válčících stran opravdu silná.) To bohužel od té války opravdu oddělit nelze. Mimochodem, z hlediska těch strategických cílů, tj. „dostat se na kobylku“, se zrovna excesivní ukrutnost nemusí vyplácet, a dokonce může být na škodu. Dává to protistraně motivaci bojovat do poslední kulky, i kdyby se třeba ocitla v situaci, kdy by bylo rozumnější se vzdát. Moderní zákony války nařizující slušné jednání se zajatci nemají jen etický základ. Je v nich i hodně poznaného pragmatismu, který je potřeba vynucovat i vůči vlastním vojákům; rozhodně neplatí, že větší bestie má automaticky větší vyhlídky na vítězství. Žádná událost není úplně izolovaná „Myslím, že žádný soudný člověk by neměl válku podporovat, za jakoukoli stranu, a to ani v případě, že zatím nekácí v jeho lese. Propojenost různých procesů a ekonomik má totiž za následek, že se v jeho lese kácí, jen to nevidí.“ Toť otázka. K rozpoutání války notoricky stačí jedna strana, všichni ostatní se v ní (nebo kousek vedle ní, což taky není příjemná pozice) ocitnou do nějaké míry vynuceně. I když se třeba předtím vztahy dlouho zhoršovaly, někdo ten Rubikon překročí jako první a ostatní na to musejí nějak reagovat. Válka je destruktivní už svojí samotnou podstatou a těch opravdu neutrálních hráčů, kteří dokážou dlouhodobě vycházet se všemi a nenaštvat nikoho, je poměrně málo. Taky to u nich mívá určité psychické následky, například určitá část dnešního švédského „hypersluníčkářství“ se dá vystopovat k mindráku ze skutečnosti, že za druhé světové války Švédsko notně zbohatlo na dodávkách surovin Třetí říši, kdežto sousedi si tu válku různou měrou odtrpěli. (Švýcaři mají v tomto směru kachní žaludky.) Lze si samozřejmě říci, že nám do Ukrajinců nic není a ať si je Putin pošlape dle libosti. Někdo si to zdůvodní ekonomickým pragmatismem, jako třeba v citovaném textu, někdo možná „koupí“ alternativní vysvětlení o tom, že ta Ukrajina Rusům vlastně patří právem. Ale nejsem si vůbec jist, nakolik se tímto postojem úspěšně vyhnete nějakému tomu „kácení ve vlastním lese” do budoucnosti. Světová politika se hraje na kola, žádná ta událost není úplně izolovaná, a dlouhodobá dějinná zkušenost říká, že projde-li agresorovi A, časem pokročí k nějakému B a později C – a někde v této abecedě dojdete k punktu, kdy se i ve vašem lese a na vašem území bude kácet ostošest. Jistotu samozřejmě nemáte, tu ohledně budoucnosti nikdy nikdo nemá, ale svoje rozhodování musíte založit na historickém precedentu, že „s jídlem roste chuť“ a země, která úspěšně pozřela jednoho či více svých sousedů, bude na mezinárodní scéně vystupovat o hodně bojovněji a agresivněji než dříve – protože získala (skutečností podložený) dojem, že se takový postup vyplácí, a že potenciální protivníci se nikdy na nic nevzmůžou. A takto bude nejspíš vystupovat i vůči vám. Pak je ovšem naopak celkem soudné snažit se ten proces zbrzdit nebo zastavit o něco dříve, než se k vám přiblíží „až na dostřel děla“. Je to jeden z důvodů, proč různé mezinárodní koalice vznikaly už ve starém Řecku, do kterého zase systematicky „lezla” sousední Persie. A vznikaly i mezi státy, které za jiných okolností měly dost nepřátelské vztahy mezi sebou (Sparta, Atény). Byla ruská armáda opravdu silná? „Rusko reálně disponuje silou, která už dávno měla srazit Ukrajinu na kolena.“ Tenhle druh tvrzení opakovaně slýchám od lidí starších 40 let, kteří si nosí v hlavě koncept Ruska coby nepřekonatelného medvěda a nějak nejsou ochotni jej opustit. Zároveň to často bývají lidé nedůvěřiví k médiím, stejně jako D-Fens, ba i více. (Opravdu to jde i více.) První problém je v tom přímém srovnání Ukrajiny a Ruska; dnes stojí za Ukrajinou reálně mnohem ekonomicky silnější koalice bohatých států, takže je to proxy válka jako vyšitá. Ale co ta druhá část výroku … kurňa, přátelé, odkud vlastně všichni víte, jakou Rusko reálně disponuje silou? Není to náhodou z médií? Nikdo z nás přece osobně inspektorem ruské armády nebyl. Všechno, z čeho v takových odhadech v mírové době vycházíme, jsou silně zprostředkované a profiltrované údaje odjinud. Podobně jako u soukromých firem, ani u armád se nedá jejich životaschopnost a funkčnost posoudit mimo krizové situace. Na přehlídkách lze předvést to nejlepší, co máte, a na veletrzích rozdávat krásné křídové letáky s impresivními čísly. V reálné krizi se ukáže, co se za nimi tedy skrývá ve skutečnosti. Jediným skutečně tvrdým a neošiditelným testem schopností ozbrojených sil je právě ta válka, a v ní zatím Rusové nepodávají nějaké extra výkony. K tomu se stačí podívat na mapy a časový vývoj, k tomu nemusíte slepě věřit nějakým propagandistům. * Nevěřím, že původní plán Kremlu byl ten, že se boje s regulérní ukrajinskou armádou potáhnou celé měsíce. Vybavujete si, jak státní agentura RIA Novosti už 26. února vydala a pak zase stáhla oslavný článek o tom, jak Rusko zavedlo na Ukrajině nový řád? Jistě, mohli jim to tam podvrhnout nějací hackeři, ale za pravděpodobnější scénář považuji, že jejich očekávání bylo, že organizovaný odpor se zhroutí během pár dní a zbydou maximálně nějací partyzáni v lese. * Nevěřím, že nepovedená expedice Rusů do bažin v okolí Kyjeva, kde pak při ústupu zanechali ohromné množství rozbité techniky (a Oryx měl problém to vůbec zpracovat), byla jen klamným manévrem na odvedení pozornosti odjinud. Na to byla krapet moc drahá. * Nevěřím, že Rusové počítali s potopením křižníku Moskva, nebo že současný postup-nepostup na Donbase či kolem Chersonu je vlastně záměr atd. * Nevěřím, že Rusům vyhovuje, že mediálně známé a široce oslavované jednotky jako VDV (parašutisté, kolem kterých panuje v Rusku slušný mediální kult) nebo Čečenci utrpěly na reálném bojišti krvavé ztráty. Zato se musím vracet ke knize Viktora Rezuna, píšícího pod pseudonymem Suvorov, která se jmenuje Můj život v sovětské armádě. Odehrává se o padesát až šedesát let v minulosti, ale je to „nářez“: víceméně v ní píše o obří Potěmkinově vesnici, ve které nic nefunguje, jak by mělo, strašně moc věcí se jenom předstírá, hodně se toho rozkrade, zašantročí, zanedbá, nadřízení se nezajímají o skutečný stav věcí – hlavně aby to vypadalo dobře navenek atd. Když jsem ji četl poprvé, říkal jsem si, že to možná trochu přibarvil pro západní publikum, aby se trefil do předsudků čtenáře. Ale současné výkony či nevýkony Rusů na Ukrajině jsou konzistentní s jeho líčením. A silovici, kteří dnes hrají rozhodující roli v Moskvě, jsou vesměs lidé, jejichž kariéra sahá až do pozdní sovětské éry. Kdyby v ruské armádě roku 2022 panovaly stejné poměry jako v té sovětské 60. let, asi by to nebylo zas takové překvapení. Nezmění-li se příliš samotné načálstvo, těžko čekat, že na úrovni řadového vojáka nebo řadového pluku to bude zcela jinak.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-07-24 17:00:01

Stíhačka F-16: „Dárek“ od spojenců může podpořit útočné operace. Rusové mají obavy

Letouny F-16 si již od začátku války na Ukrajině přál ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který se konečně po průtazích dočkal. Od začátku konfliktu na Ukrajině jde o to, získat vzdušnou nadvládu, což se Rusům ani Ukrajincům nepodařilo.  Stíhače mohou podnítit útočné operace Letouny F-16, jichž má být zatím dodáno 79 kusů s příslibem další dodávky, pak mohou rozproudit útočné operace obránců před ruskou invazí a účinně prolomit určitý úsek fronty. Agentura Reuters uvedla, že první várka strojů je přesouvána na Ukrajinu z Dánska a Nizozemí.  Seriálový Rapl. Bývalý bodyguard Hynek Čermák se těší na stáří s kočkou v klíně a dýmkou v ústech Číst více V čem jsou stíhače F-16 tak dobré, jaké mají vlastně výhody? Plukovník generálního štábu v záloze a bezpečnostní analytik Zdeněk Petráš z Univerzity obrany pro Čtidoma.cz uvedl: „Dodávky letounů F-16 vidím jako velmi důležitý faktor v probíhajícím konfliktu. I když se jedná o letouny ze 70. let, jsou to stále velmi platné letouny, které mají vyspělé technologie a zbraňové systémy. F 16 ShowReel Video of F 16 ShowReel Jde přirozeně také o získání vzdušné převahy a možnost podporovat ukrajinské pozemní útoky.“ Samotná dodávka F-16 obrat ve válce nezařídí, nicméně stroje mohou být zároveň kromě svých schopností významnou psychologickou posilou pro obránce. F-16 v ruském hledáčku Podle Petráše krok spojenců mobilizuje ruského agresora k tomu, že se bude soustředit na eliminaci F-16. „Rusové se budou snažit nasadit maximum prostředků k jejich likvidaci. Budou se tedy soustředit na jejich zničení ještě na zemi,“ míní bezpečnostní analytik. Pokud se Rusko zdráhalo dosud poslat do přímého boje své nejlepší letouny, Su-57, není vyloučeno, že okupanti změní v tomto směru názor, protože jak vyplývá z vyjádření nejvyšších politických a vojenských ruských činitelů, „příchodu“ F-16 se opravdu obávají.  Raketomet Uragan: Ruská vichřice se valí Ukrajinou. Obránci na něj našli ráznou odpověď Číst více V médiích se dále objevily informace, že letouny F-16 budou rovněž startovat z jiných než ukrajinských letišť. Například ruský poslanec Andrej Kartapolov se nechal slyšet, že v takovém případě budou stíhače legitimním cílem. „Nevidím jako reálné, že by ukrajinské F-16 startovaly z letišť jiných států. Budou vzlétávat z ukrajinských,“ má jasno Petráš.  Letoun, značka spolehlivý První let víceúčelového stíhacího letounu F-16 se uskutečnil v roce 1974, do služby byl zařazen o čtyři roky později. K dispozici je v jednomístné i dvoumístné verzi. Stíhač zasáhl do řady starších i novějších konfliktů, bezesporu významnou akci představovalo bombardování iráckého jaderného reaktoru Osirak v roce 1981. Na operaci se podílelo osm strojů F-16. Dále se stroj zúčastnil například války v Perském zálivu nebo v Gaze.  Houfnice Caesar útočí s chytrou municí. Její účinnost už pocítili i Rusové na Ukrajině Číst více F-16 je průběžně modernizován a je stále platným letounem na soudobém bojišti. Celkem se ho vyrobilo více než 4 500 kusů. Zdroj: Reuters, Al Džazíra, The Guardian KAM DÁL: Ruský systém Pancir-S1: Děravý jako necky. Na jeho vyřazení stačí i levný dron.

Čas načtení: 2024-09-09 13:54:08

Silný, odolný a tvrdý. Polský tank PT-91 Twardy

PT-91 Twardy představuje polský hlavní bojový tank, který je ve službě téměř 30 let. Stroje jsou také exportovány do války na Ukrajině, kde pomáhají obráncům před ruskou invazí. Polsko se pomalu a jistě stává evropskou tankovou velmocí a navazuje na své nejlepší tradice z minulosti, kdy polská armáda patřila v meziválečném období k těm nejsilnějším. Varšava si již dříve objednala 250 tanků Abrams z USA za téměř 130 miliard korun, modernizuje i své současné tankové kapacity. K tankům, na které se Poláci mohou už bezmála 30 let spolehnout, patří také PT-91 Twardy. Spolehlivé vozidlo Tento hlavní bojový tank představuje modernizovanou verzi stroje T-72M1, exportní varianty sovětského tanku T-72, která se licenčně vyrábí v Polsku. Ostatně Polsko po skončení studené války zdědilo poměrně početnou flotilu tanků T-72. Na novém tanku se začalo pracovat na konci osmdesátých let, první prototyp PT-91 Twardy pak spatřil světlo světa v roce 1992 a prošel zkouškami v polské armádě ten samý rok. O tři roky později jej tak mohlo Polsko zařadit do služby. Posádku 46tunového vozidla tvoří tři lidé – řidič, střelec a velitel. Pohonné ústrojí tvoří 12válcový, kapalinou chlazený vznětový motor, který tanku propůjčuje výkon 634 kW (850 hp). Maximální rychlost vozidla činí na silnici 60 km/h, dojezd 650 km. Pokud hovoříme o výzbroji PT-91 Twardy, je osazen 125mm kanonem 2A46MS s kapacitou 40 nábojů, který je doplněn jedním spřaženým kulometem FN MAG s kapacitou 2 000 nábojů. Systém řízení palby byl zmodernizován na Slovensku, když byl odstraněn starý sovětský stabilizátor a vyměněn za model TPDK-1. Ten tanku propůjčuje schopnost účinnějšího boje v noci. Samotný systém řízení palby Savan-15T je potom francouzského původu.  Ochrana vozidla jako základ Tank má reaktivní pancéřování Erawa-1/Erawa-2 domácí výroby, což jistě stojí za pozornost. Vojenští odborníci soudí, že je to právě tento systém, který zvyšuje schopnost přežití tanku o 30–70 % v závislosti na typu střely, která je na Twardy vypálena. Ochrana tanku tvoří důležitý pilíř jeho schopností. Tank má zesílený přídavný pancíř na spodku pod sedadlem řidiče. PT-91 Twardy je vozidlem, které dokáže zdolat i větší překážky na bojišti a také hlubší zákopy, což se může hodit ukrajinským obráncům před ruskou invazí, jimž jsou polské tanky také dodávány. Zdatně může překonávat rovněž vodní překážky.  Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu Číst více I když byly zaznamenány ztráty vozidla, například ve „vytěžované“ Záporožské oblasti (podle nizozemského webu Oryx byly k lednu 2024 zaznamenány ztráty pěti těchto vozidel), dlužno v této souvislosti dodat, že Ukrajincům odvádí velmi dobré služby a jsou okupanty jen těžko zničitelné. Varšava poskytla Kyjevu zatím několik desítek vozidel, jež používá v současné době ukrajinská 117. mechanizovaná brigáda a jež zapadají do mozaiky tankové techniky poskytnuté západními spojenci. Jak uvedl web Defence24, již dříve byl stroj nasazen při vpádu Legie svoboda Ruska do Bělgorodské a Kurské oblasti. Polský tvrďák Rusové například zaútočili na dva PT-91 Twardy protitankovou naváděnou střelou, bylo vypáleno asi šest až sedm střel včetně řízeného Kornetu, nicméně i přes značné poškození nebyly polské tanky zničeny, posádka měla dostatek času opustit prostor vozidla. Není proto náhodou, že má tank v názvu Twardy, což znamená „odolný“ či „tvrdý“, a svému jménu dostává i v ozbrojeném konfliktu na Ukrajině, kde je vítanou posilou na straně napadeného státu.  Seriálový doktor House je v Guinessově knize rekordů. Kvůli nebezpečné infekci se vzdal sportu Číst více Varšava počítá s tím, že tanky budou ve službě i nadále. V letech 1995–2022 bylo dodáno armádě celkem 233 strojů, 232 zůstává ve službě. Tanky si objednala Malajsie, do této země v letech 2007–2009 putovalo 48 tanků ve variantě 48 PT-91M a 15 podpůrných vozidel. Indie si objednala vyprošťovací vozidla WZT-3, která jsou odvozena z trupu PT-91, respektive T-72. Dokonce byl tank nabídnut i peruánské armádě, jak uvádí web Army Recognition, ale nakonec nebyl vybrán. Nicméně i to svědčí o tom, že o polský stroj je zájem. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Ruský systém Pancir-S1: Děravý jako necky. Na jeho vyřazení stačí i levný dron.

Čas načtení: 2024-10-12 17:00:01

Elitní ruské stíhací bombardéry Su-34 padají z nebe jako hrušky

Rusko si nemůže být jisté, že jeho nejlepší letouny, vrtulníky a další stroje vydrží delší dobu ve vzduchu. Ukrajinská protivzdušná obrana, podpořená západními moderními systémy, si připisuje v pravidelných intervalech zářezy nejen vychvalovaného bitevního vrtulníku Ka-52 Alligator, stíhače Su-35, ale i víceúčelového stíhacího bombardéru Su-34, který rovněž operuje nad ukrajinským nebem.  Sestřeleno je již nejméně 35 strojů Su-34 Pro Rusko se rozhodně nejedná o dobrou zprávu, protože jak udává dobře obeznámený americký magazín National Interest, agresor ztratil od začátku války na Ukrajině nejméně 35 strojů, což je čtvrtina všech letounů tohoto typu, které tvoří součást ruských vzdušných sil. Rusové mají k dispozici momentálně 140 těchto strojů. Pro Rusy je Su-34 důležitým letounem, protože od začátku konfliktu bombarduje účinně ukrajinskou infrastrukturu, posléze začal ničit i civilní cíle.  Sériová vraždkyně Leonarda Cianciulli zabíjela, aby chránila své děti: Z obětí pekla sušenky a vařila mýdlo Číst více Jak informuje web Newsweek, Ukrajině se podařilo v prosinci minulého roku dokonce sestřelit tři Su-34 během jednoho dne. Nejnověji pak mělo Rusko přijít o Su-34 v srpnu nad Kurskou oblastí. Invazi do tohoto regionu zahájily ukrajinské síly začátkem srpna a pro ruské okupanty to bylo velké překvapení, nezmohli se na účinný odpor a ukrajinská armáda zde provádí své akce dál. Dobrou práci v likvidaci nevítaných vzdušných návštěvníků odvádí americký protivzdušný systém Patriot, který mají obránci před ruskou invazí k dispozici.  Ztráty, které nejdou hned nahradit Každá ztráta stíhacího bombardéru Rusko obzvlášť bolí, protože je nedokáže rychle nahradit. Netýká se to jen Su-34 či Su-35, ale již zmíněného bitevního vrtulníku Ka-52 a dalších strojů. Nicméně je třeba říct, že Su-34 limitují zastaralé a nepřesné zbraňové systémy, proto Rusové počítají jejich ztráty, které budou v budoucnu přibývat.  Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti Číst více Su-34 představuje dvoumístný stíhací bombardér, jehož první let se uskutečnil v roce 1990. Ve službě jej má Rusko až od roku 2014 kvůli problémům s financováním projektu. Su-34 pohání dva proudové motory, stroj je schopen vyvinout rychlost přes 1,8 machu ve velkých výškách, v malých výškách 1,2 machu. Dolet činí 1 100 km.  Termobarická bomba I když jsme zmínili, že zbraňové systémy jsou zastaralé a mnohdy nepřesné, neplatí to o termobarických bombách, kterými je Su-34 rovněž vybaven. Součást výzbroje tvoří termobarické bomby ODAB-500 s vysokou účinností a přesností. Termobarické zbraně fungují na principu výbuchu aerosolového oblaku paliva, který se smísí se vzduchem, což má za následek vytvoření silné tlakové vlny s ničivým účinkem na velké ploše. Houfnice Caesar útočí s chytrou municí. Její účinnost už pocítili i Rusové na Ukrajině Číst více I přes velké ztráty je Su-34 pro Rusy nadále důležitým prostředkem, který ze vzduchu pustoší nejen ukrajinskou vojenskou a civilní infrastrukturu.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Nové americké letadlové lodě třídy Gerald R. Ford. Zbraně jako ze Star Treku.

Čas načtení: 2022-04-24 10:22:59

Přemítání nad bojištěm I. – o číslech, která je nutné brát s rezervou

Milí čtenáři, je zase čas na „válečný” článek. Tentokrát se mi ovšem roztáhl do takové délky, že bylo nutno jej rozdělit na dvě části. V prvním díle se podíváme na téma čísel, jak se někdy také používají ve válečném zpravodajství … eh, propagandě … eh, zpravodajství. (Hranice je notně neostrá.) Čísla mají na první pohled „tvrdý“ charakter a člověk si je spojuje s takovými vznešenými a čistými vědami, jako je matematika. Realita za nimi je podstatně složitější. Vybral jsem pro tento článek tři zastavení. Jedno se týká čistě Ruska, to druhé je namíchané, a to třetí je ukrajinsko-západní. Zastavení první: kolik má vlastně Rusko tanků? (Místo „tanků” se lze ptát i po jiných vozidlech nebo třeba letadlech, ale nejhezčí příklad jsou právě tanky.) Tato jednoduchá otázka má překvapivě nejednoduchou odpověď. Běžně narazíte na čísla mezi třemi tisíci a 15 tisíci tanky, ale není to tím, že by každý institut měl jinou aritmetiku. Rusové samotní samozřejmě raději prezentují ta větší čísla, která více odpovídají jejich image mocného medvěda. Jádrem pudla je daleko subtilnější otázka, kolik má ve skutečnosti Rusko bojově nasaditelných tanků. Není to jen výlučně ruská otázka. Položte si ji pokaždé, začne-li někdo šermovat nějakými hausnumery. Ony tanky, které celkově v součtu tvoří „papírový stav”, můžeme totiž rozdělit zhruba do čtyř kategorií: 1. Tanky v aktivní službě, okamžitě (nebo jen s minimálními zásahy) nasaditelné do akce. 2. Tanky, které vyžadují nějaké opravy, než je možné s nimi vyrazit na bojiště. Řekněme v rozsahu několika týdnů a v ceně do padesáti tisíc dolarů. 3. Tanky, které vyžadují důkladné opravy až generálku. Měsíce práce a podstatně vyšší částky na jeden kus. 4. Šrot s vnější podobou tanků, vhodný jen ke kanibalizaci na náhradní díly nebo jako (stojící) rekvizita do válečného filmu, nebudou-li vyžadovány příliš blízké záběry na jednotlivá vozidla. Té poslední kategorie jsou plné takzvané tankové hřbitovy, které má jak Ukrajina, tak Rusko (ostatně i řada jiných států). Ve vlhkém podnebí a pod širým nebem jde proces chátrání velice rychle. Není úplně jisté, které z těchto tanků jsou přitom již oficiálně vyřazeny ze stavu a které ještě ne. (Vlhkost je vůbec velký problém s dochováním čehokoliv, a to už tisíce let. Malá odbočka do historie: každý ví, že staří Egypťané psali na papyrus. Málokdo ví, že to běžně dělali i staří Řekové a Římané, protože Egypt byl koneckonců blízko a Egypťané vyráběli papyru tolik, že jej vyváželi ve velkém. Rozdíl je v tom, že v suché egyptské poušti se papyrus zachová tisíce let, kdežto ve vlhčím Řecku a Římě bylo i 200 let považováno za mimořádnou trvanlivost. Všechny evropské spisy na papyrech dávno sežrala plíseň.) Nu, a žádný veřejný zdroj, který jsem našel, není schopen či ochoten vám sdělit, jaké je aspoň hrubé rozdělení současné ruské tankové flotily do oněch čtyřech kategorií podle použitelnosti. V CSIS píšou, že Rusové mají 2800 tanků u jednotek (to by byla zhruba kategorie 1) a dalších 10 tisíc ve skladech; ale jak se ty skladové zásoby dělí podle použitelnosti, to možná přesně nevědí ani v Moskvě samotné. Kdyby (a to je velké „kdyby”) mohlo Rusko reálně nasadit opravdu jen 2800 tanků, znamenalo by to, že míra opotřebení ruské armády v současné válce už je značná. OSINTový zdroj Oryx, o kterém se zmiňoval jiný předešlý článek, totiž k dnešnímu dni (23. dubnu) napočítal 531 ztracených ruských tanků, z čehož můžeme usuzovat na reálné ztráty zhruba 700 a více kusů. Jednak má Oryx neustálé zpoždění za skutečným stavem, protože těch fotek chodí z bojiště tolik, že těch pár lidí to prostě nestíhá zpracovat; jednak ne každá ztráta je zdokumentována fotograficky. Například samotní Rusové, odtáhnou-li nějaké poškozené tanky pryč k opravě, se tím určitě na internetu chlubit nebudou. A kdo ví, kolik zničené techniky tiše hnije někde v bažinách kolem Kyjeva, aniž by ji někdo vyfotil. Těch 700 ze 2800 by už byla celá čtvrtina stavu – velké ztráty za pouhé dva měsíce bojové činnosti. Pokud to číslo 2800 je pravdivé, musejí už nutně Rusové oživovat nějaké tanky ze skladů, aby během dalších pár měsíců neskončili na suchu. To bude stát peníze a odbornou práci navíc; mechaniků schopných opravit tanky není nekonečně mnoho. (Pamatujte, že při velikosti Ruska a délce hranic, které se musejí hlídat, není možné vrhnout na jedno bojiště všechny jednotky, které máte k dispozici. Vždycky musí někdo zůstat hlídat Arktidu, Petěrburg, Moskvu, Ural, čínské hranice, Čukotku, Sachalin atd. To je daň placená za 17 milionů kilometrů čtverečních teritoria.) Zastavení druhé: kdo že je to tedy vlastně největším dodavatelem techniky pro Ukrajinu? Tím narážím na takové ty zprávy, založené dílem opět na OSINTu a dílem na vlastních prohlášeních Ukrajinců, že ukořistili Rusům tolik bojové techniky, že se Rusko vlastně stává hlavním dodavatelem ukrajinské armády. Podtón „cha-chá, blbci” je nepřeslechnutelný. Situace, kdy obě válčící strany používají zcela stejnou nebo aspoň vysoce kompatibilní techniku, je historicky poměrně vzácná (občanské války teď nepočítejme). Když už tedy nastala, snaha o obrácení ukořistěné techniky proti jejímu původnímu majiteli („bylo vaše, teď je naše”) je celkem logická a bylo by divné, kdyby se to aspoň občas nepodařilo. Zdá se (ale úmyslně píšu „zdá”, protože jde o dojem z dostupných OSINT zdrojů), že Rusové mají na Ukrajině skutečně výrazně větší tendenci opouštět dosud nezničené vybavení než Ukrajinci. Kde je ale zase jádro pudla: z pouhých čísel nemůžeme vědět, v jakém stavu ty ukořistěné tanky, náklaďáky či bojová vozidla pěchoty vlastně jsou. Některé z nich byly skoro určitě opuštěny kvůli tomu, že jsou nepojízdné. Příčiny této nepojízdnosti mohou sahat od zcela banálních (došla nafta, zapadli jsme do bahna) až po docela závažné (kaput převodovka), přičemž na první pohled – nebo na fotografii – není možné mezi nimi rozlišit. Navíc mohli ustupující Rusové některé z nich poškodit, zaminovat atd. Určité opuštěné vybavení, například pohyblivé protiletadlové systémy, může být zakódované, aby jej nemohl protivník použít, a ne do všeho se dokážete „hacknout”. Suma sumárum: dvacet tanků ze zásob středoevropských armád, které předtím byly udržovány v dobrém stavu a před odesláním byly ještě podrobeny důkladné revizi, může mít daleko větší bojovou hodnotu než padesát opuštěných tanků nepřítele vysbíraných z lesa. Podobně jako kvalita lidí, ani kvalita tanků se nedá měřit na jejich pouhé počty, a přírůstky kořistného vybavení je nutno brát s rezervou. Zastavení třetí: Javeliny, Javeliny, více Javelinů! Když minulý měsíc ukrajinský prezident Zelenský prohlásil, že Ukrajina bude potřebovat zhruba 500 střel Javelin každý den, zaujalo mě, jak málo novinářů bylo ochotno tento číselný požadavek podrobit bližšímu rozboru. Moderní válka je velký žrout munice, to je nepochybně pravda. Zvláště při takové intenzitě bojů. Spojené státy mají zásobu odhadem 20 až 25 tisíc Javelinů, z nichž zhruba sedm tisíc už Ukrajině poskytly. I kdyby byly ochotny vyprázdnit své sklady úplně (což spíš nebudou, protože vždycky se musí myslet i na možnost, že vypukne jiná válka někde jinde), při dodávkách 500 kusů denně by tak šlo činit zhruba měsíc. Samozřejmě, lze vyrobit i nové Javeliny, ale jejich výrobní cyklus trvá 32 měsíců (tamtéž), běžně se jich vyrábí jen tisíc za rok a maximální kapacita továren je 6480 kusů ročně. Šlo by ji rozšířit, ale zase nikoliv ihned. Požadovat pět set Javelinů denně je tedy zcela nerealistické. Ani při nejlepší vůli není možné je v takovém množství vyrábět, leda by se ta válka táhla několik let. Zároveň je to trochu absurdní požadavek, protože ono popravdě pět set Javelinů denně ani není potřeba. Javeliny jsou nejtěžší ruční protitankové střely, které Ukrajina používá, a málokdy minou cíl. Kromě nich má Ukrajina k dispozici střely NLAW, Stugna, Panzerfaust 3 atd., kterých jsou tisíce, jsou levnější, a zvlášť proti měkčím cílům (nákladní auta, bojová vozidla pěchoty) mají daleko lepší poměr cena/výkon. Jinými slovy: spotřebovávat pět set Javelinů denně by byl overkill, z hlediska válečné ekonomiky jen velmi těžko obhajitelný. Tolik těch nepřátelských tanků prostě není. V příštím dílu článku opustíme čísla a zamyslíme se nad východní frontou. Tam určitě klid panovat nebude, ale celá situace se bude výrazně lišit od toho, co se odehrálo v oblasti Kyjeva.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-12-02 07:15:20

V nejlepším zájmu dítěte? Těhotenství jako kšeft

Nedávno jsem v jedné anketě na otázku, zda je současná demokracie ohrožena, odpověděla, že demokracie mi dnes většinou připomínají spíš lunapark s více či méně stupidními a nebezpečnými atrakcemi, k nimž nepochybně patří experimenty s rodičovstvím, stejně jako genetické proměny. O své dojmy ze země galského kohouta se se čtenáři Literárních novin ráda podělím, neboť mám obavu, že platí, co kdysi vyslovil slavný Sigmund Freud, že věci, jež se staly, nikdy nemají konce. Francouzské i jiné právní autority nyní čím dál častěji řeší dosud nevídané kauzy, kdo je matka a kdo otec a zda matka může být zároveň i otec. Rozhlasová stanice France Culture se ve své relaci z 28. září letošního roku zabývala britskou kauzou transgender Freddyho McConnella, novináře Guardianu, který porodil dítě a chtěl být zapsán v rodném listě jako matka i otec dohromady. Nakonec soud rozhodl, že bude zapsán jen jako matka. Obdobný příběh řeší i soud v Montpellier, nejprve ženatý otec čtyřleté Émeline se posléze stal ženou, se svou manželkou Isabellou vytvořili jednopohlavní dvojici, a společně pak požádali, aby i on (tj. už ona) byl(a) také zapsán(a) jako matka v rodném listě jejich dcery. Pokud vím, soudní řízení v této kauze se vleče, soud totiž považuje za poněkud neobvyklé, aby žena, původně muž, byla matkou a aby jedno dítě mělo dvě matky a žádného otce (Le Figaro ze 14. listopadu 2018). A nejeden právní problém už nastal i v případě, že dítě přišlo na svět na objednávku a bylo zapotřebí určit, kdo jsou jeho rodiče?! Všechny právní i jiné autority přitom upadají do nápadných rozporů. Smluvní těhotenství  Letos na podzim opět projednával francouzský parlament zákon gestation pour autrui, GPA, který lze přeložit jako těhotenství pro jiného, neboť tato praktika už dávno naplno běží ve Velké Británii, Řecku, Portugalsku, Ukrajině a o Asii ani nemluvě. Stačí, aby si muž pronajal dělohu a dodal sperma. Poslanci však ani letos nedospěli k jasnému rozhodnutí, podobně jako v jiných zemích, kde zákon tuto metodu sice výslovně neupravuje, ale také nezakazuje. Mlčky ji toleruje. Zmatek je velký. Na dítě má právo každý, tvrdí jedni a druzí dodávají: mám právo být rodičem a jak, do toho nikomu nic není. A kdo to nechápe, je zaostalý. Nejhlasitěji a unisono zní podobné výroky z úst mladých liberálů, kteří odmítají respektovat jakoukoliv tradici – budují Novou společnost, Nového člověka.  Ale k věci. V případě náhradního mateřství jde zejména o matku, jejíž role spočívá pouze v těhotenství. Po porodu se novorozeně odevzdá objednateli, jinými slovy – zákazníkovi. Neboť tato záležitost je upravena smlouvou, která stanoví výši odměny, ta se skrývá pod pojmem náhrada nutných výdajů spojených s graviditou a porodem… Skutečnost ale bývá často jiná! Většinou si nasmlouvaná žena potřebuje nutně přilepšit. Jenže, jak jinak to zařídit, když smluvní strany musí splnit podmínku, která platí ve všech civilizovaných státech, zvláště ve Francii, zemi Deklarace lidských práv, že lidská bytost nemůže být předmětem obchodu, nemůže být biologickým zdrojem jinak než na základě vlastního svobodného rozhodnutí.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} O to více zneklidňuje rychle se rozvíjející marché de la maternité, trh s mateřstvím, jak píše známá francouzská filozofka Sylviane Agacinski ve své brožurce L´Homme désincarné. Du corps charnel au corps fabriqué, Bezbožný člověk. Od těla tělesného k tělu vyrobenému (Gallimard, 2019). Pro úplnost dodávám, že autorka knihy se v roce 1994 provdala za socialistického politika Lionela Jospina a dvakrát neúspěšně kandidovala na prezidentský úřad; ostře vystupuje proti GPA, metodě, kterou považuje za obchod s ženským tělem. A zdá se, že má v mnohém pravdu. Stačí si otevřít internet a na netu hned najdete nabídky na mère-porteuse, ženu-nosnici, k dispozici jsou i návrhy smluv, včetně ceny za poskytnutou službu. Adopce se prý byrokraticky vleče, a tak jako forma náhradního mateřství už nestačí. Proto se zavedly jiné metody, jako právě zmíněná GPA, praktika, která je ve Francii zvláště požadována stejnopohlavními dvojicemi, žádajícími její legalizaci. A velice hlučně si v tomto směru počíná Association des parents et futurs parents gays et lesbiens, Asociace budoucích, homosexuálních a lesbických rodičů, známá jako APGL.  Zastánci argumentují tím, že každý má právo na štěstí, každý má právo na dítě, jedno, na čí úkor. Francouzská média už uvedla bezpočet reportáží, rozhovorů, dokumentů, které do alelujá vychvalují GPA (např. Regards croisés sur la GPA, Křížení pohledů vysílaný na France Inter 8. ledna 2017). Ale pozor, nemusí vždy všechno dopadnout jako ve filmu, tělo bývá vrtošivé. Může se stát, že těhotenství bude rizikové, že bébé nebude vyhovovat přání zákazníka, i na to smlouva pamatuje – obsahuje i údaje o interrupci či možnost předat dítě někomu jinému, než bylo původně ujednáno. Komplikace občas nastanou – byl tu už problém s dítětem, které se narodilo s vrozenou malformací… Vzpomínám si na ten případ dobře, byl hodně medializovaný, novorozeně pak nechtěla ani žena-rodička, ani objednatel, nakonec po velkých tahanicích skončilo přece jen u rodičky. Platí samozřejmě i situace, že náhradní matka si během devíti měsíců vše rozmyslí, k nenarozenému dítěti přilne a rozhodne, že si ho ponechá. Mateřství totiž není jen organická funkce, jak by si protagonisté GPA přáli.  Vyrobená těla I přes letošní intenzivní tlak na parlament a vládu zůstává GPA ve Francii stále v šedé zóně, toleruje se. A proč by se mělo něco měnit? Ani Evropský soudní dvůr se o ni příliš nezajímá. A tak baby business vzkvétá. Vše lze nějak ospravedlnit. A vůbec nejjednodušší je zajet si z Francie pro mimino rovnou do zahraničí, nejlépe tam, kde se pořídí nejlevněji. Turistika v tomto směru utěšeně běží, navíc pokud je turista – francouzský státní příslušník, dítě automaticky – v nejlepším zájmu – obdrží také francouzské státní občanství; nezáleží, za jakých okolností (krutých, zkorumpovaných a nelegálních) přišlo na svět; rodička se v dokladech neuvádí. Lhostejné, že muž si pronajal ženské pohlavní orgány a dítě bylo předmětem smlouvy. Zvláště ve třetím světě jsou k tomu účelu najímány mladé ženy a dívky, nejčastěji z chudého venkova; smluvní režim chladnokrevně omezuje jejich soukromí, způsob života a ohrožuje jejich zdraví. V Kalifornii, jak píše Sylviane Agacinski, existuje dokonce podnik CLARA, který se specializuje na vyhledávání vhodných náhradních matek. Někdy jsou těhotné ženy nuceny i k tomu, aby se k porodu vydaly do některé ze zemí Evropské unie, dítě tak obdrží unijní doklady, a pak už jde vše jak po másle. V nejlepším zájmu dítěte se přece nebude něco komplikovat, něco kontrolovat, ne? Autorka Bezbožného člověka. Od těla tělesného k tělu vyrobenému v této souvislosti uvádí, že i k nám do Čech dojíždějí náhradní matky, aby přivedly na svět dítě pro jiného. Pouze konstatuji, co píše. Na jiném místě pak dodává, že na Ukrajině existuje Institut Feskov, který rodičce nabízí ty nejlepší podmínky i cenu, včetně pojištění, lékařské péče atd. Institut zaručuje nejen zdravé novorozeně, ale i volbu jeho pohlaví, a dokonce si zákazník může vybrat, zda raději evropský, asijský či africký genotyp… Cena: 28 700 eur. Indii, která byla ještě nedávno v tomto směru také velice vyhledávanou zemí, údajně přinášel tento byznys 365 milionů eur ročně. V prosinci minulého roku však stát využívání žen a metodu GPA přísně zakázal. Může se stát, že matky hodné, zlé a macechy budeme brzy potkávat už jen v pohádkách, teď se do popředí tlačí matky gestační a sociální i jiné, jejichž názvy si už ani přesně nevybavuji. Člověk je přece svobodný a může si vybrat. Výklad svobody má však nakyslou příchuť. Znejistění otce a matky je vážná věc, je to narušení přirozených vazeb. Když pomineme zdravotní rizika i psychickou zátěž, kterým jsou náhradní matky vystaveny, rozhodně nelze pominout, že mateřství „jako věc na prodej“ je hrubý útok na rodinu i společnost. Škoda, že poslanci Macronovy strany En marche jsou podobným metodám nakloněni (metod je několik, společné mají jedno – zneužívání žen). A Comité consultatif national d´étique, CCNE, Národní poradní výbor pro otázky etiky, založený v roce 1983, aby poskytoval svůj názor v morálně problematických věcech, se vyjadřuje jen sporadicky a neurčitě. V květnu 2015 několik významných intelektuálů, jako jsou psycholog Michel Onfray, již zmíněná Sylviane Agacinski, univerzitní profesorka Marie-Jo Bonnet, známá etnoložka Martine Segalen a další zveřejnili v deníku Libération petici Stop Surogacy Now. Signatáři žádali okamžité zastavení praktik náhradního mateřství, zvláště GPA, které považují za bezostyšné zneužívání žen z nejchudších společenských vrstev, v textu zdůraznili vážné ohrožení jejich zdraví, stejně tak i dětí. Marně. Všichni, kdo vehementně metody jako GPA i jim podobné prosazují, necítí potřebu zatěžovat se čímkoliv, a hlavně ne tím, co bude, až dítě vyroste.  {/mprestriction}  Autorka je spisovatelka a publicistka střídavě žijící v Praze a v Paříži.

Čas načtení: 2024-02-23 09:00:00

"Byla to velmi těžká cesta." Režisér filmu Mistr a Markétka o jeho nepravděpodobném ruském úspěchu

Mistr a Markétka, román ruského spisovatele Michaila Bulgakova (1891-1940) o tom, jak do Moskvy za stalinské éry pronikne ďábel  - ve formě "profesora Wolanda", ale jeho činy v zločinném stalinském systému paradoxně přinesou dobro, je jednim z nejlepších a určitě nejčtivějších děl ruské literatury. Zcenzurovaná verze románu vyšla v Rusku až po Bulgakově smrti, časopisecky, v časopise Moskva ve vydáních z listopadu 1966 a ledna 1967. Český překlad Aleny Morávkové, viz fotografie, vyšel před Vánocemi 1969, doslov Miluše Očadlíkové v knize je datován "srpen 1968". Dostal jsem tuto knihu  tehdy jako vánoční dárek o Vánocích 1969 a přečetl jsem knihu na posezení - nedala se tehdy o Vánocích odložit. I v Rusku je toto jedna z nejpopulárnějších knih. Nyní byl tento román zfilmován a s velkým úspěchem běží právě teď v ruských kinech - k velké zuřivosti putinovského establishemntu. (JČ) Filmová adaptace Bulgakovova mistrovského díla bojujícího proti cenzuře od režiséra  Michaela Lockshina se v Rusku navzdory všem předpokladům stala kasovním trhákemParadoxně, kina v Rusku nyní za války proti Ukrajině v Rusku ovládla ironická adaptace díla Michaila Bulgakova Mistr a Markétka, která ostře odsuzuje cenzuru a kterou natočil americký režisér, jenž je otevřeně a  hlasitě proti válce na Ukrajině.Jeden z předních filmových kritiků, Anton Dolin, konstatoval,  že se jedná o "nejlepší komerční film, jaký byl kdy v Rusku (Vladimíra) Putina natočen". Velký úspěch filmu může nyní v Rusku působit proti němu: film musel projít ostrou kritikou prokremelských propagandistů a cenzorů a v pravém hollywoodském stylu zvítězil navzdory nepřízni osudu.

Čas načtení: 2024-06-08 10:00:00

„Právě teď se nacházíme v roce 1938“: Putinova válka na Ukrajině a poučení z historie

Kdyby se Čechoslováci v roce 1938 vojensky bránili, nedošlo by k druhé světové válceMnozí analytici se domnívají, že Kyjev poskytuje čas Západu nyní na pokraji světové války. Využívá toho času Západ moudře?Jedním ze současných politiků, kteří jsou nejvíce ovlivněni minulostí, je estonská premiérka Kaja Kallasová, a to nejen kvůli okupaci své země Ruskem nebo osobní rodinné historii v exilu, píše v rozsáhlé a zdrcující, závažné analýze Patrick Wintour. Podle Kallasové se stejná chyba jako dnes stala v roce 1938, kdy se napětí v Habeši, Japonsku a Německu považovalo za izolované události. Bezprostřední příčiny současných konfliktů na Ukrajině, Blízkém východě, v Jihočínském moři a dokonce i v Arménii mohou být různé, ale širší obraz ukazuje propojené bojiště, na němž jistoty po studené válce ustoupily „velmocenskému soupeření“, v němž autoritářští vůdci testují hranice svých impérií. Poučen spočívalo v odporu a vyzbrojení. „Poučení z let 1938 a 1939 je, že pokud se agrese někde vyplatí, slouží jako výzva k jejímu použití jinde,“ říká Kallasová.Její oblíbený historik, profesor Tim Snyder, k tomu přidává poučení, když si rok 1938 představuje jako rok, v němž by se Československo, stejně jako Ukrajina v roce 2022, rozhodlo bojovat: „Takže jste měli v Československu, stejně jako dnes na Ukrajině, nedokonalou demokracii.Je to nejvzdálenější demokracie ve východní Evropě. Má různé problémy, ale když ho ohrožuje větší soused, rozhodne se postavit na odpor.V tom světě, kde se Československo začne vojensky bránit, nedojde k druhé světové válce." Podle Snydera byl takový výsledek možný. "Čechoslováci mohli Němce zadržet. Z německé strany to byl do značné míry blaf. Kdyby se Čechoslováci  vzepřeli a Francouzi a Britové a možná i Američané nakonec začali pomáhat, došlo by sice  ke konfliktu, ale nebyla by druhá světová válka."Místo toho, když Německo v roce 1939 napadlo Polsko, napadlo Polsko s českým zbrojním průmyslem, který byl nejlepší na světě. Vtrhlo do něj se slovenskými vojáky. Útočilo  z geografické pozice, kterou získalo jen díky tomu, že zničilo Československo."

Čas načtení: 2024-06-28 06:20:00

Velká prezidentská debata: Zločinec na pódiu, ukazoval Biden. A pak ho Trump šokoval

Současný amerických prezident Joe Biden a exprezident Donald Trump se utkali v první společné debatě před letošními americkými prezidentskými volbami. „Po celém světě už nejsme respektováni,“ vpálil během debaty Bidenovi Trump a vinil jej za stav ekonomiky, migraci či za válku na Ukrajině. „Pokaždé, když k nám přijede Zelenskyj, tak odejde s 60 miliony dolarů, je nejlepší obchodník na světě,“ zmínil také s tím, že konflikt na Ukrajině musí skončit. Biden naopak Trumpovi vyčítal vysoké zadlužení během covidové krize či mu připomenul některé aféry. „Máte morálku pouliční kočky," zaznělo od něj směrem k Trumpovi. Během debaty také na chvíli „zamrzl“.

Čas načtení: 2022-01-17 18:00:23

Nejvíce nominací na Českého lva získaly shodně filmy Okupace a Zátopek

Český lev zná nominace za rok 2021, výsledky hlasování zveřejnila Česká filmová a televizní akademie (ČFTA). Při 29. ročníku Českého lva Nejvíce jich získaly filmy Okupace a Zátopek, dobře si vedly také filmy Muž se zaječíma ušima, Atlas ptáků a Chyby. Již podruhé byly otevřeny další kategorie i pro televizní projekty a stejně tak podruhé soutěží samostatně animované a krátké filmy. Hned několik nominací tak získal animovaný film Moje slunce Mad a s velkým počtem nominací skončila také televizní minisérie Božena. V klání o sošku Českého lva v 19 statutárních kategoriích se v závěrečném hlasování utká celkem 25 titulů. Shodně třináct nominací získaly životopisné drama Zátopek režiséra, spoluproducenta a spoluautora scénáře Davida Ondříčka a debut režiséra Michala Nohejla Okupace, tragikomické drama z období normalizace. Jedenáct nominací získala fantaskní komedie Martina Šulíka Muž se zaječíma ušima, film o spisovateli, jemuž náhlý sled událostí otočí život vzhůru nohama. Devíti nominacemi se může pochlubit Atlas ptáků, sonda do komplikovaných rodinných vztahů a světa komunikačních technologií, jehož režisérem je Olmo Omerzu. Osm nominací si vysloužily Chyby, romantické drama režiséra Jana Prušinovského o vyrovnávání se s vlastní minulostí. S pěti nominacemi nastupuje do závěrečného klání televizní cyklus režisérky Lenky Wimmerové Božena o první velké české spisovatelce Boženě Němcové a čtyři nominace získal mezinárodně ceněný animovaný film Michaely Pavlátové Moje slunce Mad, poeticky vyprávějící příběh Češky provdané do Kábulu. V kategorii nejlepší celovečerní hraný film za rok 2021 jsou nominovány filmy: Atlas ptáků (producent Jiří Konečný), Chyby (producenti Ondřej Zima, Jan Prušinovský, Zuzana Mistríková, Ľubica Orechovská), Muž se zaječíma ušima (producenti Rudolf Biermann, Martin Šulík), Okupace (producenti Jan Hlavsa, Julie Žáčková) a Zátopek (producenti Kryštof Mucha, David Ondříček). Sošku Českého lva za nejlepší dokumentární film si mohou odnést autoři snímků Jednotka intenzivního života (režie Adéla Komrzý, producentka Pavla Janoušková Kubečková), Láska pod kapotou (režie Miro Remo, producenti Vít Janeček, Miro Remo), Nebe (režie Tomáš Etzler a Adéla Špaljová, producent Jan Macola), Nová šichta (režie Jindřich Andrš, producenti Augustina Micková, Miloš Lochman, Karel Chvojka) nebo Sny o toulavých kočkách (režie David Sís, producenti Vít Bělohradský, Kateřina Bělohradská). Během nominační tiskové konference cen ČFTA byli 17. ledna vyhlášeni i vítězové nestatutárních cen Českého lva. Cena za nejlepší filmový plakát putovala do rukou Aleše Najbrta, Jakuba Spurného a Julie Vrabelové, autorů plakátu pro film Zátopek. David Ondříček si za stejný film odnesl i Cenu filmových fanoušků, kterou uděluje ČFTA ve spolupráci s filmovým portálem ČSFD.cz. Sošku Českého lva pro nejlepší herečku v hlavní roli si letos může odnést Alena Mihulová za film Atlas ptáků, Anna Kameníková za titulní roli v sérii Božena, Pavla Gajdošíková za film Chyby, Eliška Křenková za výkon ve filmu Marťanské lodě nebo Martha Issová za film Zátopek. V kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli se na Českého lva mohou těšit: Eliška Křenková, tentokrát za roli ve filmu Atlas ptáků, Eva Hacurová za film Chyby, Denisa Barešová, která hrála v seriálu Kukačky, Zuzana Mauréry za roli ve snímku Muž se zaječíma ušima a Antonie Formanová za film Okupace. V kategorii nejlepší herec v hlavní roli získali nominace Miroslav Donutil za film Atlas ptáků, Jan Jankovský za hlavní roli ve filmu Chyby, Miroslav Krobot za Muže se zaječíma ušima, Martin Pechlát za titulní roli ve filmu Okupace a Václav Neužil za životopisný snímek Zátopek. O Českého lva ve vedlejší roli za rok 2021 se utkají: Martin Pechlát s rolí ve filmu Atlas ptáků, Oldřich Kaiser, který hrál ve filmu Muž se zaječíma ušima, Otakar Brousek z filmu Okupace, Hynek Čermák, jenž zaujal v televizní minisérii Případ Roubal, a Robert Mikluš s rolí ve filmu Zátopek. Českého lva za nejlepší režii obdrží některý z následujících tvůrců: Olmo Omerzu za Atlas ptáků, Jan Prušinovský za film Chyby, Martin Šulík za film Muž se zaječíma ušima, debutující Michal Nohejl za Okupaci nebo David Ondříček za Zátopka. Známy jsou také nominace v kategorii nejlepší televizní film nebo minisérie. Sošku Českého lva tak mohou v březnu získat psychologické drama Amerikánka uváděné na platformě filmnazivo.cz (hlavní tvůrce a producent Viktor Tauš), minisérie Božena České televize (hlavní producent Michal Reitler, hlavní tvůrce Lenka Wimmerová) a Případ Roubal z produkce Voyo / TV Nova (hlavní producenti Pavel Berčík, Ondřej Zima, Michael Bütow, hlavní tvůrce Tereza Kopáčová). O Českého lva za nejlepší televizní seriál letos budou usilovat Kukačky (hlavní producenti Filip Bobiňski, Petr Šizling, Jan Lekeš, hlavní tvůrce Biser A. Arichtev), Ochránce (hlavní producent Michal Reitler, hlavní tvůrci Tereza Kopáčová, Tomáš Feřtek a Matěj Podzimek) a Zločiny Velké Prahy (hlavní producent Jan Lekeš, hlavní tvůrce Jaroslav Brabec), vše z produkce České televize. Letos podruhé bude Český lev udělen samostatně v kategoriích animovaný a krátký film. Lví sošku za nejlepší animovaný film tak může získat Moje slunce Mad režisérky a výtvarnice Michaely Pavlátové, Myši patří do nebe režisérů a výtvarníků Denisy Grimmové a Jana Bubeníčka a výtvarníka Jana Kurky nebo snímek Rudé boty režisérky a výtvarnice Anny Podskalské. Tři filmy se utkají v kategorii nejlepší krátký film: Milý tati režisérky Diany Cam Van Nguyenové, Poslední den patriarchátu Olma Omerzu a Příběh hrůzostrašné Eliz, režírovaný společně Eliškou Kováříkovou a Adamem Struhalou. ČFTA vyhlásila také pětici nominací na nestatutární Cenu Magnesia za nejlepší studentský́ film, udělovanou ve spolupráci s Mattoni 1873 a Státním fondem kinematografie. Mohou ji získat filmaři na začátku své kariéry za krátké filmy Dřevo na příští zimu (režie Karel Šindelář), Ještě nespíš? (režie David Payne), Postup práce (režie Lun Sevnik) a snímek Milý tati (režie Diana Cam Van Nguyen), který získal nominaci i v kategorii nejlepší krátký film, a animovaný snímek Anny Podskalské Rudé boty, jenž také obsadil jednu z nominací v kategorii Nejlepší animovaný film.   29. ČESKÝ LEV – NOMINACE   NEJLEPŠÍ CELOVEČERNÍ HRANÝ FILM Atlas ptáků – producent Jiří Konečný Chyby – producenti Ondřej Zima, Jan Prušinovský, Zuzana Mistríková, Ľubica Orechovská Muž se zaječíma ušima – producenti Rudolf Biermann, Martin Šulík Okupace – producenti Jan Hlavsa, Julie Žáčková Zátopek – producenti Kryštof Mucha, David Ondříček   NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM Jednotka intenzivního života – režie Adéla Komrzý – producentka Pavla Janoušková Kubečková Láska pod kapotou – režie Miro Remo – producenti Vít Janeček, Miro Remo Nebe – režie Tomáš Etzler, Adéla Špaljová – producent Jan Macola Nová šichta – režie Jindřich Andrš – producenti Augustina Micková, Miloš Lochman, Karel Chvojka Sny o toulavých kočkách – režie David Sís – producenti Vít Bělohradský, Kateřina Bělohradská   NEJLEPŠÍ REŽIE Atlas ptáků – Olmo Omerzu Chyby – Jan Prušinovský Muž se zaječíma ušima – Martin Šulík Okupace – Michal Nohejl Zátopek – David Ondříček   NEJLEPŠÍ HEREČKA V HLAVNÍ ROLI Atlas ptáků – Alena Mihulová Božena – Anna Kameníková Chyby – Pavla Gajdošíková Marťanské lodě – Eliška Křenková Zátopek – Martha Issová   NEJLEPŠÍ HEREC V HLAVNÍ ROLI Atlas ptáků – Miroslav Donutil Chyby – Jan Jankovský Muž se zaječíma ušima – Miroslav Krobot Okupace – Martin Pechlát Zátopek – Václav Neužil   NEJLEPŠÍ HEREČKA VE VEDLEJŠÍ ROLI Atlas ptáků – Eliška Křenková Chyby – Eva Hacurová Kukačky – Denisa Barešová Muž se zaječíma ušima – Zuzana Mauréry Okupace – Antonie Formanová   NEJLEPŠÍ HEREC VE VEDLEJŠÍ ROLI Atlas ptáků – Martin Pechlát Muž se zaječíma ušima – Oldřich Kaiser Okupace – Otakar Brousek Případ Roubal – Hynek Čermák Zátopek – Robert Mikluš   NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ Chyby – Roman Vojkůvka Moje slunce Mad – Ivan Arsenjev Muž se zaječíma ušima – Marek Leščák, Martin Šulík Okupace – Marek Šindelka, Vojtěch Mašek Zátopek – David Ondříček, Alice Nellis, Jan P. Muchow   NEJLEPŠÍ KAMERA Atlas ptáků – Lukáš Milota Lidi krve – Jakub Halousek Muž se zaječíma ušima – Martin Štrba Okupace – Jan Baset Střítežský Zátopek – Štěpán Kučera   NEJLEPŠÍ STŘIH Atlas ptáků – Jana Vlčková Chyby – Michal Böhm Láska pod kapotou – Šimon Hájek Okupace – Petr Turyna Zátopek – Jarosław Kamiński   NEJLEPŠÍ ZVUK Atlas ptáků – Pavel Rejholec, Viktor Ekrt Moje slunce Mad – Jan Čeněk, Régis Diebold Muž se zaječíma ušima – Pavel Rejholec, Viktor Ekrt Okupace – Sandra Klouzová, David Titěra, Roman Sečkař Zátopek – Pavel Rejholec, Jakub Čech   NEJLEPŠÍ HUDBA Amerikánka – Petr Ostrouchov Moje slunce Mad – Evgueni Galperine, Sacha Galperine Myši patří do nebe – Krzysztof A. Janczak Okupace – La Petite Sonja, Hank J. Manchini Zátopek – Beata Hlavenková   NEJLEPŠÍ SCÉNOGRAFIE Božena – Petr Kunc Kryštof – Milan Býček Muž se zaječíma ušima – František Lipták Okupace – Tomáš Svoboda Zátopek – Jan Vlasák   NEJLEPŠÍ KOSTÝMY Božena – Katarína Štrbová Bieliková Muž se zaječíma ušima – Katarína Hollá Okupace – Josefina Bakošová Zátopek – Kateřina Štefková Zločiny Velké Prahy – Simona Rybáková   NEJLEPŠÍ MASKY  Božena – Martin Valeš Chyby – Jana Bílková Muž se zaječíma ušima – Martin Jankovič, Katarína Horská Okupace – Jana Dopitová Zátopek – Jana Dopitová     NEJLEPŠÍ TELEVIZNÍ FILM NEBO MINISÉRIE Amerikánka – hlavní producent Viktor Tauš – hlavní tvůrce Viktor Tauš Božena – hlavní producent Michal Reitler – hlavní tvůrce Lenka Wimmerová Případ Roubal – hlavní producenti Pavel Berčík, Ondřej Zima, Michael Bütow – hlavní tvůrce Tereza Kopáčová   NEJLEPŠÍ TELEVIZNÍ SERIÁL Kukačky – hlavní producenti Filip Bobiňski, Petr Šizling, Jan Lekeš – hlavní tvůrce Biser A. Arichtev Ochránce – hlavní producent Michal Reitler – hlavní tvůrci Tereza Kopáčová, Tomáš Feřtek,                   Matěj Podzimek Zločiny Velké Prahy – hlavní producent Jan Lekeš – hlavní tvůrce Jaroslav Brabec   NEJLEPŠÍ ANIMOVANÝ FILM Moje slunce Mad – režie, výtvarník Michaela Pavlátová – producenti Kateřina Černá, Petr Oukropec Myši patří do nebe – režie Denisa Grimmová, Jan Bubeníček – producenti Vladimír Lhoták, Alexandre Charlet – výtvarníci Denisa Grimmová, Jan Bubeníček, Jan Kurka Rudé boty – režie, výtvarník Anna Podskalská – producentka Mária Môťovská   NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ FILM Milý tati – režie Diana Cam Van Nguyen – producentka Karolína Davidová Poslední den patriarchátu – režie Olmo Omerzu – producenti Rok Biček, Jiří Konečný Příběh hrůzostrašné Eliz – režie Eliška Kováříková, Adam Struhala – producenti Barbora Skoumalová, Miloš Lochman   CENA MAGNESIA ZA NEJLEPŠÍ STUDENTSKÝ FILM – nestatutární cena Dřevo na příští zimu – režie Karel Šindelář Ještě nespíš? – režie David Payne Milý tati – režie Diana Cam Van Nguyen Postup práce – režie Lun Sevnik Rudé boty – režie Anna Podskalská   PŘEHLED POČTŮ NOMINACÍ (ve statutárních kategoriích) Okupace – 13 nominací Zátopek – 13 nominací Muž se zaječíma ušima – 11 nominací Atlas ptáků – 9 nominací Chyby – 8 nominací Božena – 5 nominací Moje slunce Mad – 4 nominace Amerikánka – 2 nominace Kukačky – 2 nominace Láska pod kapotou – 2 nominace Myši patří do nebe – 2 nominace Případ Roubal – 2 nominace Zločiny Velké Prahy – 2 nominace Jednotka intenzivního života – 1 nominace Kryštof – 1 nominace Lidi krve – 1 nominace Marťanské lodě – 1 nominace Milý tati – 1 nominace Nebe – 1 nominace Nová šichta – 1 nominace Ochránce – 1 nominace Poslední den patriarchátu – 1 nominace Příběh hrůzostrašné Eliz – 1 nominace Rudé boty – 1 nominace Sny o toulavých kočkách – 1 nominace   JIŽ UDĚLENÉ CENY   NEJLEPŠÍ FILMOVÝ PLAKÁT – nestatutární cena Zátopek – Aleš Najbrt, Jakub Spurný, Julie Vrabelová – oceněný plakát Atlas ptáků – Konstantinos Fragkoulis, Adéla Turková Moje slunce Mad – Jan Poukar, Michaela Pavlátová Okupace – Jindřich Hoch Vlci na hranicích – Jan Němec   CENA FILMOVÝCH FANOUŠKŮ – nestatutární cena Zátopek – David Ondříček (oceněný režisér)   Hlasování o nominacích ve všech kategoriích 29. ročníku ocenění Český lev probíhalo od 1. prosince 2021 do 9. ledna 2022. Celkem 184 akademiků vybíralo z 84 hraných, dokumentárních, animovaných a krátkých filmů i televizních děl. Udílení cen se uskuteční v přímém přenosu České televize na ČT1 5. března od 20.10 hodin z pražského Rudolfina. Večerem diváky provede poprvé moderátor Jiří Havelka. Více informací na www.ceskylev.cz. Ve spolupráci s DAFilms.cz připravuje ČFTA tradiční přehlídku nominovaných filmů aktuálního ročníku Českých lvů. Vybrané filmy bude možné zhlédnout on-line na DAFilms.cz. Od 21. února nabídne DAFilms.cz streamované moderované rozhovory s nominovanými tvůrci.

Čas načtení: 2021-01-18 14:34:02

Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) oznámila 18. ledna nominace pro 28. ročník výročních cen Český lev. Celkem 190 akademiků hlasovalo o 87 hraných, dokumentárních, animovaných a krátkých filmech i televizních dílech, které splnily statut cen Český lev. Nejvíce nominací získaly s takřka vyrovnaným počtem filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán. Od letošního ročníku se nově otevřely další kategorie i televizním projektům a díky tomu tak například minisérie Herec získala sedm nominací. ČFTA vyhlásila poprvé také kategorie pro animovaný a krátký film, které v nominacích s převahou ovládla nastupující generace filmařů z řad studentů. O sošku Českého lva v 19 statutárních kategoriích se tak bude ucházet v závěrečném hlasování 27 titulů. Hlasování o nominacích ve všech kategoriích 28. ročníku ocenění Český lev probíhalo od 1. prosince 2020 do 10. ledna 2021. Akademici hodnotili 21 hraných celovečerních filmů, sedm animovaných a 18 krátkých filmů, dále 14 dokumentárních filmů vybraných předvýběrovou komisí sestavenou ze členů akademie a 10 televizních děl. Z filmové produkce loňského roku nejvíce akademiky zaujal s 15 nominacemi filmové drama Bohdana Slámy Krajina ve stínu, které je kronikou malé vesnice v pohraničí vláčené dějinami třicátých, čtyřicátých a padesátých let minulého století. Po 14 nominacích shodně získal film režiséra Slávka Horáka Havel inspirovaný životem Václava Havla a příběh vyprávějící osud léčitele Jana Mikoláška Šarlatán režisérky Agnieszky Holland. Úspěšně si vedla také televizní minisérie Herec v režii Petera Bebjaka a snímek Modelář Petra Zelenky, které získaly od akademiků po sedmi nominacích. V kategorii nejlepší celovečerní film za rok 2020 jsou nominovány filmy: Havel (producent Slávek Horák), Krajina ve stínu (producenti Martin Růžička, Jindřich Motýl), Modelář (producenti Petr Zelenka, Martin Sehnal), Šarlatán (producenti Šárka Cimbalová, Kevan Van Thompson) a Žáby bez jazyka (producenti Viktor Schwarcz, Mira Fornay). Sošku Českého lva za nejlepší dokumentární film si mohou odnést snímky Alchymická pec (režie Jan Daňhel, Adam Oľha, producenti Pavla Kallistová, Zuzana Mistríková, Ľubica Orechovská, Jan Švankmajer, Jaromír Kallista), Kdo jinému jámu – Rudolf Slánský (režie Martin Vadas, producentka Alena Müllerová), Můj otec Antonín Kratochvíl (režie Andrea Sedláčková, producent Martin Hůlovec), Postiženi muzikou (režie Radovan Síbrt, producenti Alžběta Karásková, Karel Poupě), V síti (režie Barbora Chalupová, Vít Klusák, producenti Vít Klusák a Filip Remunda). Na tiskové konferenci ČFTA 18. ledna byli ohlášeni i vítězové nestatutárních cen Českého lva. Cena za nejlepší filmový plakát putovala do rukou Jana Poukara za výtvarný návrh pro film Krajina ve stínu. Cenu filmových fanoušků, kterou uděluje ČFTA ve spolupráci s CSFD.cz, si odnesl snímek V síti režisérů Barbory Chalupové a Víta Klusáka. Sošku Českého lva pro nejlepší herečku v hlavní roli mohou získat: Jana Plodková za film Bábovky, Anna Geislerová za roli ve filmu Havel, Jenovéfa Boková za výkon v minisérii Herec, Magdaléna Borová za roli ve filmu Krajina ve stínu a Tereza Těžká za dokumentární film V síti. V kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli akademiky nejvíce zaujaly: Barbora Seidlová ve filmu Havel, Elizaveta Maximová v minisérii Herec, Barbora Poláková a Petra Špalková v Krajině ve stínu a Jaroslava Pokorná ve filmu Šarlatán. V kategorii nejlepší herec v hlavní roli byli do druhého kola nominováni: Viktor Dvořák za hlavní roli ve filmu Havel, Jan Cina za minisérii Herec, Csongor Kassai za Krajinu ve stínu, Kryštof Hádek za film Modelář a Ivan Trojan za snímek Šarlatán. Nominace pro nejlepšího herce ve vedlejší roli za rok 2020 získali: Martin Hofmann za film Havel, Stanislav Majer za Krajinu ve stínu, Jiří Mádl za snímek Modelář a Juraj Loj a Josef Trojan za role ve filmu Šarlatán. Českého lva za nejlepší režii si mohou odnést Slávek Horák za film Havel, Bohdan Sláma za Krajinu ve stínu, Petr Zelenka za Modeláře, Agnieszka Holland za Šarlatána a Mira Fornay za režii filmu Žáby bez jazyka. Zveřejněny i nominace v kategorii nejlepší televizní film nebo minisérie. O sošku Českého lva tak budou letos usilovat televizní minisérie Herec v režii Petera Bebjaka, Stockholmský syndrom režiséra Dana Svátka a televizní film Veterán Jana Hřebejka z produkce České televize. Českého lva za nejlepší televizní seriál může získat Místo zločinu Ostrava v režii Dana Wlodarczyka, Jiřího Chlumského a Jana Hřebejka, Zrádci režisérů Viktora Tauše a Matěje Chlupáčka z produkce České televize nebo seriál Specialisté tvůrců Heike Richter-Karsty a Michaela Bütowa vytvořený televizí Nova. ČFTA také 18. ledna vyhlásila pětici nominací na nestatutární Cenu Magnesia za nejlepší studentský́ film, kterou mohou získat začínající filmaři za krátké filmy Anatomie českého odpoledne – Adam Martinec, Hranice – Damián Vondrášek, Musí to být bolestivý – David Semler, Pripyat Piano – Eliška Cílková a za animovaný film Jsme si o smrt blíž Bára Anna Stejskalová. Snímky Anatomie českého odpoledne, Hranice a Pripyat Piano poustoupily rovněž do nominací v nové kategorii nejlepší krátký film a snímek Jsme si o smrt blíž získal nominaci rovněž v nové kategorii nejlepší animovaný film. Ceremoniál předávání výročních cen České filmové a televizní akademie, které symbolizují sošky Českého lva, proběhne v sobotu 6. března 2021 od 20.10 hodin v přímém přenosu na ČT1 z pražského Rudolfina. Moderátorem večera bude již potřetí herec Václav Kopta. Průběh večera bude opět řídit trio Marek Najbrt, režijní supervizor, Michael Čech, režisér slavnostního večera, a scénograf Martin Chocholoušek. Ve spolupráci s DaFilms.cz připravuje ČFTA tradiční přehlídku nominovaných filmů aktuálního ročníku Českých lvů. Vybrané filmy bude možné zhlédnout on-line na DAFilms.cz od 1. do 14. března.   NOMINACE NEJLEPŠÍ CELOVEČERNÍ FILM Havel – producent Slávek Horák Krajina ve stínu – producenti Martin Růžička, Jindřich Motýl Modelář – producenti Petr Zelenka, Martin Sehnal                                           Šarlatán – producenti Šárka Cimbalová, Kevan Van Thompson Žáby bez jazyka – producenti Viktor Schwarcz, Mira Fornay   NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM Alchymická pec – režie Jan Daňhel, Adam Oľha – producenti Pavla Kallistová, Zuzana Mistríková, Ľubica Orechovská, Jan Švankmajer, Jaromír Kallista Kdo jinému jámu – Rudolf Slánský – režie Martin Vadas – producentka Alena Müllerová Můj otec Antonín Kratochvíl – režie Andrea Sedláčková – producent Martin Hůlovec Postiženi muzikou – režie Radovan Síbrt – producenti Alžběta Karásková, Karel Poupě V síti – režie Barbora Chalupová, Vít Klusák – producenti Vít Klusák, Filip Remunda   NEJLEPŠÍ REŽIE Havel – Slávek Horák Krajina ve stínu – Bohdan Sláma Modelář – Petr Zelenka Šarlatán – Agnieszka Holland Žáby bez jazyka – Mira Fornay   NEJLEPŠÍ HEREČKA V HLAVNÍ ROLI Bábovky – Jana Plodková Havel – Anna Geislerová Herec – Jenovéfa Boková Krajina ve stínu – Magdaléna Borová V síti – Tereza Těžká   NEJLEPŠÍ HEREC V HLAVNÍ ROLI Havel – Viktor Dvořák Herec – Jan Cina Krajina ve stínu – Csongor Kassai Modelář – Kryštof Hádek Šarlatán – Ivan Trojan   NEJLEPŠÍ HEREČKA VE VEDLEJŠÍ ROLI Havel – Barbora Seidlová Herec – Elizaveta Maximová Krajina ve stínu – Barbora Poláková Krajina ve stínu – Petra Špalková Šarlatán – Jaroslava Pokorná   NEJLEPŠÍ HEREC VE VEDLEJŠÍ ROLI Havel – Martin Hofmann Krajina ve stínu – Stanislav Majer Modelář – Jiří Mádl Šarlatán – Juraj Loj Šarlatán – Josef Trojan   NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ Havel – Slávek Horák, Rudolf Suchánek Herec – Petr Bok, Pavel Gotthard Krajina ve stínu – Ivan Arsenjev Modelář – Petr Zelenka Šarlatán – Marek Epstein   NEJLEPŠÍ KAMERA Havel – Jan Šťastný Herec – Martin Žiaran Krajina ve stínu – Diviš Marek Modelář – Alexander Šurkala Šarlatán – Martin Štrba   NEJLEPŠÍ STŘIH Havel – Vladimír Barák Herec – Marek Kráľovský Krajina ve stínu – Jan Daňhel Modelář – Vladimír Barák Šarlatán – Pavel Hrdlička   NEJLEPŠÍ ZVUK Bourák – Jiří Klenka FREM – Dominik Dolejší Havel – Viktor Prášil, Pavel Rejholec Krajina ve stínu – Marek Poledna Šarlatán – Radim Hladík jr.   NEJLEPŠÍ HUDBA Bourák – Roman Holý Havel – Petr Malásek Krajina ve stínu – Jakub Kudláč Šarlatán – Antoni Komasa-Łazarkiewicz Zrádci – Petr Ostrouchov   NEJLEPŠÍ SCÉNOGRAFIE Cesta do nemožna – Noro Držiak, Milan Ondruch, Martin Máj, Jan Kolegar Havel – Vladimír Hruška Krajina ve stínu – Jan Pjena Novotný Marie Terezie II – Martin Kurel Šarlatán – Milan Býček   NEJLEPŠÍ KOSTÝMY Bourák – Tereza Kučerová Havel – Natálie Steklová Krajina ve stínu – Zuzana Bambušek Krejzková Marie Terezie II – Ján Kocman Šarlatán – Katarína Štrbová Bieliková   NEJLEPŠÍ MASKY Bourák – Jana Bílková Havel – Adriana Bartošová, René Stejskal Krajina ve stínu – Lukáš Král Marie Terezie II – Barbara Kichi Šarlatán – René Stejskal, Gabriela Poláková   NEJLEPŠÍ TELEVIZNÍ FILM NEBO MINISÉRIE Herec – hlavní producenti Rastislav Šesták, Peter Bebjak, Kateřina Ondřejková – hlavní tvůrce Peter Bebjak Stockholmský syndrom – hlavní producentka Kateřina Ondřejková – hlavní tvůrce Dan Svátek Veterán – hlavní producent Jiřina Budíková – hlavní tvůrce Jan Hřebejk   NEJLEPŠÍ TELEVIZNÍ SERIÁL Místo zločinu Ostrava – hlavní producenti Jan Lekeš, Martin Froyda – hlavní tvůrci Dan Wlodarczyk, Jiří Chlumský, Jan Hřebejk Specialisté – hlavní producenti Rastislav Šesták, Bernd Alexa – hlavní tvůrci Heike Richter-Karst, Michael Bütow Zrádci – hlavní producenti Viktor Tauš, Jan Lekeš – hlavní tvůrci Viktor Tauš, Matěj Chlupáček   NEJLEPŠÍ ANIMOVANÝ FILM Barevný sen – režisér, producent, výtvarník Jan Balej Jsme si o smrt blíž – režie Bára Anna Stejskalová – producenti Jakub Košťál, Vratislav Šlajer – výtvarník Bára Anna Stejskalová Mlsné medvědí příběhy – režie Kateřina Karhánková, Alexandra Májová – producentka Barbora Příkaská – výtvarník Filip Pošivač   NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ FILM Anatomie českého odpoledne – režie Adam Martinec – producent Matěj Paclík Hranice – režie Damián Vondrášek – producentka Martina Netíková Pripyat Piano – režie Eliška Cílková – producent Jindřich Andrš   CENA MAGNESIA ZA NEJLEPŠÍ STUDENTSKÝ FILM – nestatutární cena Anatomie českého odpoledne – režie Adam Martinec Hranice – režie Damián Vondrášek Jsme si o smrt blíž – režie Bára Anna Stejskalová Musí to být bolestivý – režie David Semler Pripyat Piano – režie Eliška Cílková   NEJLEPŠÍ FILMOVÝ PLAKÁT – nestatutární cena Krajina ve stínu – Jan Poukar – oceněný plakát FREM – Adéla Valha Vorbová Havel – Jan Poukar Můj otec Antonín Kratochvíl – Radka Beránková Šarlatán – Rudolf Havlík, Marcela Šedivá   CENA FILMOVÝCH FANOUŠKŮ – nestatutární cena V síti – Barbora Chalupová, Vít Klusák (ocenění režiséři)   PŘEHLED POČTŮ NOMINACÍ (celovečerní hrané a dokumentární filmy a televizní projekty) Krajina ve stínu – 15 nominací Havel – 14 nominací Šarlatán – 14 nominací Herec – 7 nominací Modelář – 7 nominací Bourák – 4 nominace Marie Terezie II – 3 nominace Bábovky – 1 nominace V síti – 2 nominace Zrádci – 2 nominace Žáby bez jazyka – 2 nominace Alchymická pec – 1 nominace Cesta do nemožna – 1 nominace FREM – 1 nominace Kdo jinému jámu – Rudolf Slánský – 1 nominace Místo zločinu Ostrava – 1 nominace Můj otec Antonín Kratochvíl – 1 nominace Postiženi muzikou – 1 nominace Specialisté – 1 nominace Stockholmský syndrom – 1 nominace Veterán – 1 nominace {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-15 12:18:47

Nejvíce nominací na Českého lva patří filmům Vlastníci, Nabarvené ptáče a Staříci

Celkem 12 Českých lvů za rok 2019 by mohla získat tragikomedie o mikrosvětě spolumajitelů domu Vlastníci režiséra Jiřího Havelky, na 11 cen je nominován snímek Nabarvené ptáče Václava Marhoula, příběh o hrůze a krutosti, ale i nevinnosti a lásce, a 10 nominací získali Staříci, kteří v režii Martina Duška a Ondřeje Provazníka vyprávějí příběh o pomstě dvou starých přátel za dávné křivdy. Úspěšně si vedla také Amnestie Jonáše Karáska, emotivní thriller o manipulaci, násilí a zradě, nebo film Na střeše Jiřího Mádla, příběh o setkání mladého vietnamského emigranta a starého muže, nesnášejícího moderní svět. Obě díla získala shodně sedm nominací. Skleněný pokoj Julia Ševčíka obdržel šest nominací. Na Českého lva v kategorii nejlepší film roku 2019 jsou nominovány filmy: Na střeše (producentka Monika Kristlová), Nabarvené ptáče (producent Václav Marhoul), Staříci (producent Jiří Konečný), Tiché doteky (producenti Petr Oukropec a Pavel Strnad) a Vlastníci (producent Marek Jeníček). Výroční cenu za nejlepší dokumentární film si mohou odnést snímky Dálava (režie Martin Mareček), Forman vs. Forman (režie Helena Třeštíková a Jakub Hejna), Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju..." (režie Roman Vávra), Jiří Suchý – Lehce s životem se prát (režie Olga Sommerová) a Jiří Trnka: Nalezený přítel (režie Joël Farges). Soška Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli poputuje k jedné z následujících hereček: Jenovéfě Bokové za film Karel, já a ty, Ivě Janžurové za titulní roli ve filmu Teroristka, Elišce Křenkové za Tiché doteky, Dagmar Havlové nebo Tereze Ramba za jejich role ve filmu Vlastníci. Filmové akademiky, kteří o nominacích rozhodují, zaujaly také Anna Geislerová ve filmu Amnestie, Jitka Čvančarová v Nabarveném ptáčeti, Kateřina Janečková v Národní třídě i Klára Melíšková a Pavla Tomicová ve Vlastnících, kterým náleží nominace v kategorii nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. V kategorii nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli mají šanci „polapit“ Českého lva Alois Švehlík za film Na střeše, Petr Kotlár za Nabarvené ptáče, Hynek Čermák za ústřední roli ve filmu Národní třída, Jiří Schmitzer za Staříky a Jiří Lábus za film Vlastníci. Za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli byli do druhého kola nominováni Duy Anh Tran za film Na střeše, Jan Cina za film Národní třída, Ladislav Mrkvička za Staříky, Vojtěch Kotek a David Novotný, oba za role ve filmu Vlastníci. Cena za nejlepší režii může putovat k Jiřímu Mádlovi za film Na střeše, za Václavem Marhoulem a jeho Nabarveným ptáčetem, Martinem Duškem a Ondřejem Provazníkem za Staříky, Michalem Hogenauerem za film Tiché doteky či k Jiřímu Havelkovi, režisérovi filmu Vlastníci. Nestatutární Cenu Magnesia za nejlepší studentský́ film si odnese jeden z těchto filmů: Anežka (režie Adam Šoltés), Dcera (režie Daria Kashcheeva), Dezertér (režie Sasha Stelchenko), Hra (režie Lun Sevnik) a SH_T HAPPENS (režie Dávid Štumpf a Michaela Mihályi). O nominacích ve filmových kategoriích 27. ročníku ocenění Český lev hlasovalo 155 členů České filmové a televizní akademie (ČFTA). Měli za úkol vybrat nejlepší díla (v každé kategorii pět) z 34 celovečerních hraných a animovaných filmů a z 30 dokumentů. Dvě nestatutárních ceny už svého vítěze mají: cenu za nejlepší filmový plakát získal Roman Mrázek, autor plakátu k filmu Nabarvené ptáče. A cena filmových fanoušků patří filmu Ženy v běhu režiséra Martina Horského. Nominace na ceny za televizní tvorbu v kategoriích nejlepší televizní film nebo minisérie a nejlepší dramatický televizní seriál budou oznámeny 10. února. Akademici vybírají ze 14 děl přihlášených Českou televizí, FTV Prima, HBO Europe a TV Nova. Vítězové budou vyhlášeni přímo na slavnostním galavečeru 7. března, kde Prezidium ČFTA udělí také cenu za mimořádný přínos české kinematografii. Slavnostní předávání 27. výročních cen České filmové a televizní akademie se uskuteční v sobotu 7. března v pražském Rudolfinu. Moderovat bude již podruhé herec Václav Kopta a galavečer budou moci zhlédnout i televizní diváci v přímém přenosu České televize od 20 hodin na ČT1. Vybrané filmy bude možné zhlédnout on-line na DAFilms.cz od 2. do 15. března.   PŘEHLED NOMINACÍ   NEJLEPŠÍ FILM Na střeše – producentka Monika Kristlová Nabarvené ptáče – producent Václav Marhoul Staříci – producent Jiří Konečný Tiché doteky – producenti Petr Oukropec, Pavel Strnad Vlastníci – producent Marek Jeníček   NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM Dálava – režie Martin Mareček – producenti Petr Oukropec, Tereza Polachová, Hanka Kastelicová Forman vs. Forman – režie Helena Třeštíková, Jakub Hejna – producentky Alena Müllerová, Kateřina Černá Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju..." – režie Roman Vávra – producenti Robert Hanč, Vítězslav Sýkora Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – režie Olga Sommerová – producent Viktor Schwarcz Jiří Trnka: Nalezený přítel – režie Joël Farges – producent Vladimír Lhoták   NEJLEPŠÍ REŽIE Na střeše – Jiří Mádl Nabarvené ptáče – Václav Marhoul Staříci – Martin Dušek, Ondřej Provazník Tiché doteky – Michal Hogenauer Vlastníci – Jiří Havelka   NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI Karel, já a ty – Jenovéfa Boková Teroristka – Iva Janžurová Tiché doteky – Eliška Křenková Vlastníci – Dagmar Havlová Vlastníci – Tereza Ramba   NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI Na střeše – Alois Švehlík Nabarvené ptáče – Petr Kotlár Národní třída – Hynek Čermák Staříci – Jiří Schmitzer Vlastníci – Jiří Lábus   NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI Amnestie – Anna Geislerová Nabarvené ptáče – Jitka Čvančarová Národní třída – Kateřina Janečková Vlastníci – Klára Melíšková Vlastníci – Pavla Tomicová   NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI Na střeše – Duy Anh Tran Národní třída – Jan Cina Staříci – Ladislav Mrkvička Vlastníci – Vojtěch Kotek Vlastníci – David Novotný   NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ Karel, já a ty – Bohdan Karásek Na střeše – Jiří Mádl Nabarvené ptáče – Václav Marhoul Staříci – Martin Dušek, Ondřej Provazník Vlastníci – Jiří Havelka   NEJLEPŠÍ KAMERA Amnestie – Tomáš Juríček Na střeše – Martin Žiaran Nabarvené ptáče – Vladimír Smutný Skleněný pokoj – Martin Štrba  Staříci – Lukáš Milota   NEJLEPŠÍ STŘIH Amnestie – Matej Beneš Dálava – Josef Krajbich Nabarvené ptáče – Luděk Hudec Staříci – Jana Vlčková Vlastníci – Otakar Šenovský   NEJLEPŠÍ ZVUK Amnestie – Viktor Krivosudský Nabarvené ptáče – Pavel Rejholec Skleněný pokoj – Pavel Rejholec, Viktor Ekrt Staříci – Václav Flegl Tiché doteky – Richard Müller   NEJLEPŠÍ HUDBA Amnestie – Matúš Široký, Jozef Lupták Hodinářův učeň – Ivan Acher, Michal Novinski Na střeše – René Rypar Skleněný pokoj – Antoni Komasa-Łazarkiewicz, Rupert Vokmann Staříci – Matouš Hejl, Miroslav Srnka   NEJLEPŠÍ FILMOVÁ SCÉNOGRAFIE Amnestie – Tomáš Berka, Václav Vohlídal, Karol Filo Hodinářův učeň – Martin Kurel Nabarvené ptáče – Jan Vlasák Poslední aristokratka – Martin Kurel Skleněný pokoj – Milan Býček   NEJLEPŠÍ KOSTÝMY Hodinářův učeň – Marek Cpin Nabarvené ptáče – Helena Rovná Poslední aristokratka – Katarína Hollá Skleněný pokoj – Katarína Štrbová Bieliková Vlastníci – Andrea Králová   NEJLEPŠÍ MASKY  Amnestie – Andrea Štrbová Hodinářův učeň – Helena Steidlová Nabarvené ptáče – Ivo Strangmüller Skleněný pokoj – Pavla Frýdová, Tereza Prachařová, Leendert van Nimmwegen Staříci – Eva Schwarzová   CENA MAGNESIA ZA NEJLEPŠÍ STUDENTSKÝ FILM – nestatutární cena Anežka – Adam Šoltés Dcera – Daria Kashcheeva Dezertér – Sasha Stelchenko Hra – Lun Sevnik SH_T HAPPENS – Dávid Štumpf, Michaela Mihályi   NEJLEPŠÍ FILMOVÝ PLAKÁT – nestatutární cena Nabarvené ptáče – Roman Mrázek   CENA FILMOVÝCH FANOUŠKŮ – nestatutární cena Ženy v běhu – režie Martin Horský   PŘEHLED POČTŮ NOMINACÍ Vlastníci – 12 nominací Nabarvené ptáče – 11 nominací Staříci – 10 nominací Amnestie – 7 nominací Na střeše – 7 nominací Skleněný pokoj – 6 nominací Hodinářův učeň – 4 nominace Tiché doteky – 4 nominace Národní třída – 3 nominace Dálava – 2 nominace Karel, já a ty – 2 nominace Poslední aristokratka – 2 nominace Forman vs. Forman – 1 nominace Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju..." – 1 nominace Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – 1 nominace Jiří Trnka: Nalezený přítel – 1 nominace Teroristka – 1 nominace {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-03-07 11:00:18

Nejlepším českým filmem loňského roku se stal snímek Šarlatán

Nejlepším filmem loňského roku se stal snímek Šarlatán režisérky Agnieszky Hollandové. V počtu získaných Českých lvů (dostal jich pět) jej ovšem předběhl film Krajina ve stínu režiséra Bohdana Slámy, který proměnil celkem šest nominací a ještě získal i cenu za filmový plakát. Přinášíme vám kompletní přehled oceněných.   MIMOŘÁDNÝ PŘÍNOS ČESKÉ KINEMATOGRAFII Hynek Bočan NEJLEPŠÍ CELOVEČERNÍ FILM Šarlatán – producenti Šárka Cimbalová, Kevan Van Thompson NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM V síti – režie Barbora Chalupová, Vít Klusák – producenti Vít Klusák, Filip Remunda NEJLEPŠÍ REŽIE Šarlatán – Agnieszka Holland NEJLEPŠÍ HEREČKA V HLAVNÍ ROLI Krajina ve stínu – Magdaléna Borová NEJLEPŠÍ HEREC V HLAVNÍ ROLI Šarlatán – Ivan Trojan NEJLEPŠÍ HEREČKA VE VEDLEJŠÍ ROLI Krajina ve stínu – Petra Špalková NEJLEPŠÍ HEREC VE VEDLEJŠÍ ROLI Modelář – Jiří Mádl NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ Krajina ve stínu – Ivan Arsenjev NEJLEPŠÍ KAMERA Šarlatán – Martin Štrba NEJLEPŠÍ STŘIH Krajina ve stínu – Jan Daňhel NEJLEPŠÍ ZVUK Šarlatán – Radim Hladík jr. NEJLEPŠÍ HUDBA Krajina ve stínu – Jakub Kudláč NEJLEPŠÍ SCÉNOGRAFIE Marie Terezie II – Martin Kurel NEJLEPŠÍ KOSTÝMY Krajina ve stínu – Zuzana Bambušek Krejzková NEJLEPŠÍ MASKY Havel – Adriana Bartošová, René Stejskal NEJLEPŠÍ TELEVIZNÍ FILM NEBO MINISÉRIE Herec – hlavní producenti Rastislav Šesták, Peter Bebjak, Kateřina Ondřejková – hlavní tvůrci Peter Bebjak, Petr Bok NEJLEPŠÍ TELEVIZNÍ SERIÁL Zrádci – hlavní producenti Viktor Tauš, Jan Lekeš – hlavní tvůrci Viktor Tauš, Matěj Chlupáček, Miro Šifra NEJLEPŠÍ ANIMOVANÝ FILM Barevný sen – režisér, producent, výtvarník Jan Balej NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ FILM Anatomie českého odpoledne – režie Adam Martinec – producent Matěj Paclík MIMOŘÁDNÝ POČIN V OBLASTI AUDIOVIZE projekt Film Naživo/Televize Naživo projekt Filmového muzea NaFilM světový úspěch projektu #martyisdead CENA MAGNESIA ZA NEJLEPŠÍ STUDENTSKÝ FILM – nestatutární cena Anatomie českého odpoledne – režie Adam Martinec NEJLEPŠÍ FILMOVÝ PLAKÁT – nestatutární cena Krajina ve stínu – Jan Poukar – oceněný plakát CENA FILMOVÝCH FANOUŠKŮ – nestatutární cena V síti – Barbora Chalupová, Vít Klusák (ocenění režiséři)   PŘEHLED ZÍSKANÝCH ČESKÝCH LVŮ Krajina ve stínu – 6 Českých lvů Šarlatán – 5 Českých lvů Anatomie českého odpoledne – 1 Český lev Barevný sen – 1 Český lev Havel – 1 Český lev Herec – 1 Český lev Marie Terezie II – 1 Český lev Modelář – 1 Český lev V síti – 1 Český lev Zrádci – 1 Český lev {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-11 12:58:39

19 Českých lvů pro Českou televizi

Česká filmová a televizní akademie předala ceny 31. ročníku Českých lvů. 19 udělených ocenění získaly projekty vznikající za podpory České televize.Sošku za nejlepší celovečerní hraný film si odnesli Bratři, na jehož vzniku se podílela Česká televize. Z dalších distribučních koprodukcí akademici v nejvíce kategoriích ocenili sci-fi Bod obnovy (nejlepší kamera, nejlepší střih, nejlepší střih a nejlepší scénografie), 2 České lvy si odnesla hororová černá komedie Přišla v noci (nejlepší režie, nejlepší herečka v hlavní roli) a vztahové drama Němá tajemství (nejlepší herečka ve vedlejší roli, nejlepší scénář). jednu sošku lva si získaly filmy Tancuj Matyldo (nejlepší hudba), Všechno dobře dopadne (nejlepší dokumentární film), Tonda, Slávka a kouzelné světlo (nejlepší animovaný film) a Atestace (nejlepší krátký film). Seriál Volha má 5 Český lvů (nejlepší televizní seriál, nejlepší herec v hlavní roli, nejlepší herec ve vedlejší roli, nejlepší kostýmy, nejlepší masky).

Čas načtení: 2024-12-19 11:49:00

Ocenění AppGallery Editors' Choice Awards 2024 společnosti Huawei slaví 5 let mobilních inovací a designu

Londýn 19. prosince 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Huawei slaví pátý ročník soutěže AppGallery Editors' Choice Awards 2024, která oceňuje průkopnické aplikace a hry roku za jejich inovace a kreativitu.Redakční týmy společnosti Huawei Europe vybraly tyto aplikace pro jejich významný přínos pro uživatele a úspěch díky strategickým partnerstvím společnosti Huawei. Hodnotily je na základě šesti klíčových kritérií: počet stažení, inovace, uživatelská zkušenost, vyprávění příběhů, design a dostupnost.„Čas letí jako voda a již slavíme páté(!) výročí ocenění AppGallery Editors' Choice Awards 2024, kterým oceňujeme vynikající komunitu vývojářů aplikací a her. Tyto ceny odrážejí naše trvalé odhodlání vyzdvihovat nejlepší mobilní obsah pro miliony našich uživatelů," uvedl Jaime Gonzalo, viceprezident Huawei Mobile Services pro Evropu. „Mobilní aplikace změnily způsob, jakým žijeme, pracujeme a bavíme se, a zlepšují kvalitu života po celém světě. Oceňujeme dnes vizionáře, kteří stojí za těmito výjimečnými aplikacemi, za jejich nadšení a tvrdou práci, protože se těšíme na budoucnost mobilních inovací pro lepší společnost."Hra Summoners War byla vyhlášena nejlepší hrou roku 2024 za svou poutavou a strategickou hratelnost, která kombinuje sbírání monster s intenzivními souboji, což z ní činí výjimečný titul, který přináší hodiny zábavy. PUBG získalo ocenění Nejlepší akční hra za své průkopnické mechanismy battle royale, které oslovují hráče po celém světě.Mezi nejlepšími aplikacemi byly letos oceněny Revolut, Tinder a Adidas Running. Revolut si vysloužil pochvalu za bezproblémové funkce správy financí a investic, Tinder zaujal uživatelsky přívětivým párováním podle polohy a Adidas Running byl oceněn za pokročilou integraci fitness aplikací i přesné možnosti sledování běhu.Níže je uveden úplný seznam vítězů AppGallery Editors' Choice Awards 2024:Nejlepší aplikace roku 2024• Nejlepší aplikace• Revolut• Tinder• Adidas Running• Nejlepší sociální a komunikační aplikace• Telegram• Badoo• Opera• Nejlepší aplikace pro sport a zábavu• Flashscore• VLC pro AndroidNejlepší aplikace pro dopravu a mobilitu• Bolt• Moovit• Nejlepší finanční aplikace• Curve• Capital.com• Nejlepší nákupní aplikace• Shein• Temu• AliExpress• Nejlepší mezi populárními aplikacemi• Rakuten Viber Messenger• Trip.com• OchamaNejlepší hry roku 2024• Nejlepší hra• Summoners War – Com2uS• Nejlepší akční hra• PUBG MOBILENejlepší RPG hry• Hero Wars: Alliance – NEXTERS GLOBAL LTD• Epic Seven – Smilegate• Nejlepší SLG hry• Evony: The King's Return – Top Games Inc.• World of Tanks Blitz – Wargaming• Nejlepší rodinné hry• Candy Crush Saga - King Digital Entertainment Plc.• Gardenscapes – Playrix• Nejlepší mezi populárními hrami• Mecha Domination: Rampage – 37 Interactive Entertainment• Tokyo Ghoul: Break the ChainsDalší informace o oceněních naleznete na stránkách: https://bit.ly/3W70tn9O AppGallery Jako jedna ze tří největších platforem pro distribuci aplikací nabízí AppGallery širokou škálu globálních i místních aplikací a je k dispozici ve více než 170 zemích a regionech s více než 580 miliony aktivních uživatelů měsíčně a 6 miliony registrovaných vývojářů.Navštivte AppGallery na: https://appgallery.huawei.com/FeaturedFoto – https://mma.prnewswire.com/media/2584494/Huawei_Awards.jpgKontakt: Shanshan Wu, shanshan.wu2@huawei-partners.com, mobil: +34633048352 

Čas načtení: 2020-04-23 13:12:38

Absolutním vítězem ceny Audiokniha roku 2019 je groteska ze současné vesnice Dědina

Závist, chtíč a sousedská nevraživost čekají na posluchače audioknižní verze románu Dědina, jež se stala absolutním vítězem ceny Alza.cz Audiokniha roku 2019. Autorka Petra Dvořáková nás nechává nahlédnout klíčovou dírkou do několika domácností a několika hlav žijících ve vesnici kdesi na Vysočině. Sedm vypravěčů zastupujících různé generace a obě pohlaví vypráví autentickým šťavnatým nářečím. Osmihodinovou adaptaci v režii Jitky Škápíkové vydal OneHotBook, který tak již potřetí za sebou obhájil roli absolutního vítěze. Předloni uhranul porotu audio verzí kultovního hororu Stephena Kinga To a vloni tragickým příběhem polární expedice z pera amerického spisovatele Dana Simmonse Terror. Letos zaujal porotce zcela odlišným žánrem venkovské grotesky ze současnosti od české spisovatelky. „Výtečné herecké obsazení, kdy každý z interpretů souzní s postavou, spolu s užitými jazykovými prostředky, má za následek dokonalou autentičnost charakterů i atmosféry prostředí. Chytrá postprodukční práce výslednému dojmu jen napomáhá,“ zní vyjádření předsedy poroty Jakuba Horáka. Dědina Petry Dvořákové zabodovala též v kategorii vícehlasá četba. „Zaujal nás především velmi vhodný výběr herců a tvorba jednotlivých charakterů. Ocenili jsme také režijní invenci odrážející se v nápadité zvukové a hudební složce. Jako celek pomáhá audiokniha literárnímu dílu k ještě většímu účinku,“ uvedli porotci. Vedle Pavly Tomicové v roli babičky excelují Jiří Vyorálek (Láďa), Dita Kaplanová (Maruna), Jaromír Dulava (Josef), Robert Hájek (Zbyňa), Johanna Tesařová (stará Vavírková) a Ivana Uhlířová (Věrka). Sedmý ročník soutěže přinesl dvojnásobné ocenění dobrodružnému fantasy příběhu Tobiáš Lolness Francouze Timothéa de Fombelle v kategoriích zvukový design a audiokniha pro děti a mládež (Radioservis). Příběh, vyznamenaný Andersenovou cenou, ožil prostřednictvím Marka Lambory, Jiřího Lábuse, Viktora Preisse, Lucie Trmíkové, Jana Novotného, Igora Bareše ad., režíroval Aleš Vrzák. Hudba Marka Ivanoviče napsanou přímo pro tuto dramatizaci, nahrál ji Symfonický orchestr Českého rozhlasu, zpívají samotní herci. „V dramatizaci vycházející z původní knižní předlohy se podařilo zachovat vše podstatné a náročný příběh srozumitelně odvyprávět mladému posluchači. Porotu oslovila i jistá režie, skvělé herecké výkony a působivá hudební a zvuková složka,“ komentuje ocenění předseda poroty Jakub Horák. Královskou disciplínu mluveného slova – dramatizaci – ovládla bezmála tříhodinová adaptace klasického románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný v režii Lukáše Hlavici, který obsadil do hlavních rolí Petra Lněničku a Kláru Suchou (Radioservis). „Podmanivá rozhlasová dramatizace skvěle odráží náladu Havlíčkova díla a násobí tak jeho působení,“ zdůvodnili ocenění porotci, kteří navíc vyzdvihli pečlivé režijní vedení herců a zvukovou složku díla. Příběh vzestupu a pádu ambiciózního selfmademana měl premiéru koncem minulého roku na stanici Českého rozhlasu Vltava, kde byl odvysílán ve třech dílech. V kategorii nejlepší interpret proměnil svoji nominaci ve vítězství Jan Vlasák četbou Simenonovy detektivky Maigret na dovolené (OneHotBook). „Zkušený vypravěč Jan Vlasák vede čtenáře příběhem zručně a lehce, přirozeně pracuje s dikcí a dramatičností. Dokazuje, že i jediným hlasem lze vytvořit atmosféru, všechny postavy i celý svět Simenonových textů,“ sděluje Jakub Horák. V kategorii nejlepší interpretka okouzlila porotu mladá herečka Anna Kameníková ztvárněním románu české spisovatelky Anny Cimy Probudím se na Šibuji (Tympanum): „Anna Kameníková je v interpretaci autentická, vtipná, živá, hraje si s ironií i tempem. Rozehrává dialogy, přirozeně klene složitější souvětí i myšlenky. Dobře ztvárňuje sebevědomí a mladistvou drzost hlavní vypravěčky děje. Její interpretace jednoznačně prospívá srozumitelnosti textu.“      V kategorii nejlepší jednohlasá četba zaujal Otakar Brousek ml. interpretací temného románu skandálního Michela Houellebecqa Serotonin (OneHotBook). Porotce upoutala souhra režiséra Michala Bureše s hercem při zpracování náročné látky a myšlenky a jejich dokonalé pochopení autorova smyslu pro absurdní humor. Coby nejlepší audioknihu mimo kategorie zvolila porota prvotinu válečného reportéra a zpravodaje České televize Jakuba Szántó Za oponou války v podání Davida Matáska (Tympanum). „K ocenění nás vedlo atraktivní téma i forma zpracování, bezprostřední interpretace s apelativním tónem, schopnost bezezbytku udržet posluchačovu pozornost a dramaturgicky adekvátní zacházení s hudebními předěly,“ prohlásili porotci.   Ceny AVA – Alza.cz Audiokniha roku 2019 – vítězové v jednotlivých kategoriích   Nejlepší design 1. Vladimír Körner: Adelheid(Tympanum) 2. Georges Simenon: Maigret na dovolené (OneHotBook) 3. Vlastimil Peška: Nové povídání o pejskovi a kočičce (AudioStory v koprodukci s Divadlem Radost)   Nejlepší zvukový design 1. Timothée de Fombelle: Tobiáš Lolness (Radioservis) 2.  Petra Dvořáková: Dědina (OneHotBook) 3. Roald Dahl: Jakub a obří broskev (Tympanum)   Nejlepší audiokniha pro děti a mládež 1. Timothée de Fombelle: Tobiáš Lolness (Radioservis) 2. Vojtěch Matocha: Prašina – Černý merkurit (Tympanum) 3. Petra Soukupová: Klub divných dětí (OneHotBook)   Nejlepší audiokniha – jednohlasá četba 1. Michel Houellebecq: Serotonin, interpret Otakar Brousek ml. (OneHotBook) 2. Pavla Horáková: Teorie podivnosti, interpretka Jitka Ježková (OneHotBook) 3. Marcel Pagnol: Jak voní tymián, interpret Vladislav Beneš (Albatros Media)   Nejlepší audiokniha – vícehlasá četba 1. Petra Dvořáková: Dědina (OneHotBook) 2. Aleš Palán: Raději zešílet v divočině (Tympanum) 3. Maria Riva: Moje matka Marlene Dietrichová (Radioservis, Euromedia Group)   Nejlepší audiokniha – dramatizace 1. Jaroslav Havlíček: Neviditelný (Radioservis) 2. Václav Havel: Žebrácká opera (Radioservis) 3. Timothée de Fombelle: Tobiáš Lolness (Radioservis)   Nejlepší audiokniha – mimo kategorie 1. Jakub Szántó: Za oponou války (Tympanum) 2.  Yuval Noah Harari: Sapiens – Stručné dějiny lidstva (Bookmedia) 3. Karel Zeman: Cesta do pravěku (Supraphon)   Nejlepší interpret 1. Jan Vlasák (Georges Simenon: Maigret na dovolené, OneHotBook) 2. Jan Zadražil (Terry Pratchett: Muži ve zbrani, OneHotBook) 3. Vladislav Beneš (Marcel Pagnol: Jak voní tymián, Albatros Media)   Nejlepší interpretka 1. Anna Kameníková (Anna Cima: Probudím se na Šibuji, Tympanum) 2. Hana Maciuchová (Jiří Svetozar Kupka: Krvavé jahody, Albatros Media) 3. Helena Dvořáková (Elena Ferrante: Temná dcera, Radioservis)   Nejlepší audiokniha 2019 – absolutní vítěz 1. Petra Dvořáková: Dědina (OneHotBook) 2. Timothée de Fombelle: Tobiáš Lolness (Radioservis) 3. Aleš Palán: Raději zešílet v divočině (Tympanum)   Cena za mimořádný přínos v oblasti mluveného slova Jiří Dvořák   Cena posluchačů Michelle Losekoot & Eliška Vyhnánková: Jak na sítě (Jan Melvil Publishing) {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-10 18:23:41

Cenu za mimořádný přínos v oblasti mluveného slova převezme herec Jiří Dvořák

Beneš, Vlasák nebo Bambas? Hrzánová, Maciuchová či Ježková? Pagnolovy vlídné vzpomínky z Provence anebo Houellebecqův skličující román z dnešní Francie? Ti všichni mohou uspět v soutěži o nejlepší audioknihy roku 2019, kterou pořádá Asociace vydavatelů audioknih (AVA). Zvláštní cenu asociace za mimořádný přínos v oblasti mluveného slova letos získal filmový, televizní a divadelní herec a dabér Jiří Dvořák (53). Dvojnásobnou nominaci od odborné poroty vynesla herečce a dabérce Jitce Ježkové interpretace děl současných českých autorek a vrstevnic Pavly Horákové (46) a Petry Stehlíkové (44) v kategoriích jednohlasá četba (Teorie podivnosti, OneHotBook) a nejlepší interpretka (Naslouchač, Audiotéka). Zatímco Teorii podivnosti ztvárňuje moderní intelektuálku, ve fantasy Naslouchač představuje třináctiletou dívku, vydávající se za chlapce. „Ukazuje se, že Jitka Ježková je interpretkou, která si dokáže poradit s historickou literaturou, hororem či pohádkou stejně jako se soudobou českou literaturou nebo fantasy,“ komentuje nominaci předseda poroty Jakub Horák. Nejvíce nominací má dobrodružný fantasy příběh Tobiáš Lolness Francouze Timothéa de Fombelle (Radioservis) o chlapci vysokém půldruhého milimetru a žijícím na stromě. Šanci má ve třech kategoriích: zvukový design, nejlepší audiokniha pro děti a mládež a dramatizace. Příběh, vyznamenaný Andersenovou cenou, ožil prostřednictvím Jiřího Lábuse, Viktora Preisse, Lucie Trmíkové, Jana Novotného, Igora Bareše, Vlastimila Zavřela a dalších. Zvláštní Cena za mimořádný přínos v oblasti mluveného slova bude letos udělena herci Jiřímu Dvořákovi. Po Martinu Stránském, Janu Jiráňovi, Haně Maciuchové, Zdeňkovi Svěrákovi a Josefovi Somrovi je šestým laureátem ocenění. Jeho hlas znají posluchači z desítek audioknih, mj. coby vypravěče Dykova Krysaře (Radioservis), Citadely Antoina de Saint-Exupéryho (Audiotéka, Vyšehrad a Bookmedia), Jedlové samoty Andrey Marii Schenkelové (AudioStory), děl Robina Shilp Sharmy (Rybka Publishers) či představitele hlavní role v kultovním Zaklínači polského spisovatele Andrzeje Sapkowského (Audiotéka). Interpretoval také trilogii skotského spisovatele Petera Maye z ostrova Lewis (OneHotBook). Řada audioknih, na nichž účinkoval, byla oceněna Audioknihou roku (naposledy loni Jedlová samota [AudioStory] a Opuštěná společnost [Audiotéka a Bookmedia]). Čerstvou nominaci v kategorii dramatizace má Havlova Žebrácká opera (Radioservis), kde má Dvořák roli sňatkového podvodníka Macheatha. „Práce na audioknihách pro mě znamenala objevení nové disciplíny. Krásné, ale náročné. V některých případech máte vytvořit i více postav, musíte je odlišit hlasově, intonačně, rytmicky, a to je vyčerpávající. Ve filmu nebo v televizi vydržíte natáčet dvanáct i třináct hodin, ale číst dvanáct hodin audioknihu nelze, to by zvládnul leda robot,“ říká Dvořák. Slavnostní vyhlášení vítězů a udílení cen sedmého ročníku proběhne ve čtvrtek 23. dubna v pražském kině Atlas.   Nominace v jednotlivých kategoriích   Nejlepší design Vladimír Körner: Adelheid (Tympanum) Georges Simenon: Maigret na dovolené (OneHotBook) Erich Maria Remarque: Nebe nezná vyvolených (OneHotBook) Vlastimil Peška: Nové povídání o pejskovi a kočičce (AudioStory v koprodukci s Divadlem Radost) Stephen King: Osvícení (OneHotBook)   Nejlepší zvukový design Petra Dvořáková: Dědina (OneHotBook) Roald Dahl: Jakub a obří broskev (Tympanum) Vlastimil Peška: Nové povídání o pejskovi a kočičce (AudioStory v koprodukci s Divadlem Radost) Stephen King: Osvícení (OneHotBook) Timothée de Fombelle: Tobiáš Lolness (Radioservis)   Nejlepší audiokniha pro děti a mládež Cressida Cowell: Jak zamotat dračí příběh (OneHotBook) Petra Soukupová: Klub divných dětí (OneHotBook) Vojtěch Matocha: Prašina – Černý merkurit (Tympanum) Timothée de Fombelle: Tobiáš Lolness (Radioservis) David Jan Žák: Zmizení Edwina Lindy (Albatros Media)   Nejlepší audiokniha – jednohlasá četba Gail Honeymanová: Eleanor se má vážně skvěle, interpretka Petra Špalková (Albatros Media) Marcel Pagnol: Jak voní tymián, interpret Vladislav Beneš (Albatros Media) Michel Houellebecq: Serotonin, interpret Otakar Brousek ml. (OneHotBook) Pavla Horáková: Teorie podivnosti, interpretka Jitka Ježková (OneHotBook) Ruta Sepetysová: V šedých tónech, interpretka Marie Štípková (Albatros Media)   Nejlepší audiokniha – vícehlasá četba Petra Dvořáková: Dědina (OneHotBook) Maria Riva: Moje matka Marlene Dietrichová (Radioservis, Euromedia Group) Aleš Palán: Raději zešílet v divočině (Tympanum) Jiří Křižan: Stín (Tebenas) Ruta Sepetysová: Sůl moře (Albatros Media)   Nejlepší audiokniha – dramatizace Jaroslav Havlíček: Neviditelný (Radioservis) Richard Bergman, Ondřej Martin: Nový návrat malého prince (Supraphon) Ladislav Grosman: Obchod na korze (Radioservis) Timothée de Fombelle: Tobiáš Lolness (Radioservis) Václav Havel: Žebrácká opera (Radioservis)   Nejlepší audiokniha – mimo kategorie Karel Zeman: Cesta do pravěku (Supraphon) Robert Rytina: Reinhard Heydrich – Kat, který miloval hudbu (Tebenas) Charles Moore: Margaret Thatcherová – Dáma se neotáčí (Bookmedia) Yuval Noah Harari: Sapiens – Stručné dějiny lidstva (Bookmedia) Jakub Szántó: Za oponou války (Tympanum)   Nejlepší interpret Vladislav Beneš (Marcel Pagnol: Jak voní tymián, Albatros Media) Jan Vlasák (Georges Simenon: Maigret na dovolené, OneHotBook) Jan Zadražil (Terry Pratchett: Muži ve zbrani, OneHotBook) Daniel Bambas (Donna Tartt: Tajná historie, OneHotBook) Igor Orozovič (Jiří Traxler: Život v rytmu swingu, Supraphon)   Nejlepší interpretka Barbora Hrzánová (Vladimír Hulpach: Indiánské pohádky, Supraphon) Hana Maciuchová (Jiří Svetozar Kupka: Krvavé jahody, Albatros Media) Jitka Ježková (Petra Stehlíková: Naslouchač, Audiotéka) Anna Kameníková (Anna Cima: Probudím se na Šibuji, Tympanum) Helena Dvořáková (Elena Ferrante: Temná dcera, Radioservis)   Audiokniha roku – absolutní vítěz Bude vybrána ze všech nominovaných audioknih.   Cena za mimořádný přínos v oblasti mluveného slova Jiří Dvořák   Cena posluchačů Hlasovat ze všech přihlášených audioknih lze ZDE.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-23 17:59:42

Nejvíce nominací na komiksovou cenu Muriel získal příběh o atentátu na Heydricha a následných represích

Nejvíce nominací (tři) v třináctém ročníku komiksových cen Muriel posbíral komiks spisovatele Jiřího Šimáčka a kreslíře Jána Lastomírského Článek II, který vypráví o atentátu na Heydricha a následných represích. Zaměřuje se přitom na trochu opomíjeného hrdinu té doby – kaplana Vladimíra Petřeka, který poskytl parašutistům útočiště v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze a zaplatil za to životem. Po dvou nominacích má nostalgický pastiš Pavla Čecha O Červenáčkovi, který s melancholií i humorem nachází titulního hrdinu v situaci, kdy jeho kamarádi z Rychlých šípů dospěli a už o klukovské hry nemají zájem, či černobílý thriller Traum, který jeho autor Tomáš Motal vydává jako nepravidelnou sérii ve vlastním nakladatelství. V loni zavedené kategorii nejlepších komiksů pro děti se opět objevuje seriál Petra Kopla Morgavsa & Morgana z časopisu Čtyřlístek, který loni dostal i knižní podobu, nominaci má také loňský vítěz této kategorie Honza Smolík, tentokrát za knižní komiks Liška Kuliška. Začínajícím tvůrcům je určena kategorie Cena Magnesia za nejlepší studentský komiks: zde jsou zastoupeny práce studentů pražské VŠUP (Jakub Plachý za fiktivní komiksovou reportáž Jak žijí dnes a Barbora Satranská za Spořilov)) a od studentky plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Alice Břečkové za osobně laděný vzpomínkový příběh Děda. ¨ Kromě dalších kategorií jako nejlepší krátký či překladový komiks bude vyhlášena také kategorie přínos českému komiksu a nový člen komiksové síně slávy. Tím se stane Ivo Pechar, významný scenárista komiksových seriálů v 70. a 80. letech, mimo jiné autor ke scénářům sci-fi komiksů Profesor Dugan a Pavouk Nephila a klukovských příběhů Havraní doga či Stopař. Cenu České akademie komiksu pro nejlepší komiks roku svým hlasováním vyberou členové tohoto profesního spolku, v němž jsou sdruženi komiksoví tvůrci, teoretici a nakladatelé. ČAK byla založena v červnu roku 2018, aktuálně má 76 členů a jejím předsedou je literární a komiksový historik Pavel Kořínek. Ceny Muriel se udílejí pod tímto názvem od roku 2007. Vítěze oznámí moderátorky Ester Geislerová a Johana Švarcová 6. února v pražském kině Bio Oko.   Nominace se zdůvodněním Nejlepší komiksová kniha (Cenu získává autor za samostatně publikované komiksové dílo.) Pavel Čech za O Červenáčkovi  Pavel Čech se ve své tvorbě často a rád vrací do světa Rychlých šípů, poprvé tak ale učinil na větší ploše celé komiksové knihy. Podařilo se mu využít mezery v kánonu, která dlouho provokovala k vlastnímu domýšlení, a nabízí svěží nostalgickou výpravu do minulosti, a to jak v rovině jednotlivce, tak i domácího komiksu jako celku. Ondřej Kavalír, Vojtěch Mašek a Karel Osoha za Návrat Krále Šumavy 2: Agent-chodec Druhý díl trilogie je pro hodnocení vždycky složitý, protože neotevírá, ani neuzavírá příběh. Agent-chodec přesto ukazuje, že Ondřej Kavalír a Vojtěch Mašek se v Návratu Krále Šumavy osvobozují od adaptované předlohy a k velkému finále se snaží dospět vlastní cestou. Karel Osoha je jim v tom svým filmovým viděním a znalostí komiksové řeči zdatným pomocníkem. Jiří Šimáček a Ján Lastomirský za Článek II.  V záplavě didaktických komiksů na historické téma vydávaných k nejrůznějším výročím zaujme Článek II. Jiřího Šimáčka a Jána Lastomirského souhrou scénáře a expresivní kresby. Ta pouze neilustruje, ale dává vyprávění další rozměr. Propojení příběhu konkrétního „obyčejného“ hrdiny s nezbytným širším historickým kontextem vytváří nepřehlédnutelné a vyvážené dílo.    Nejlepší kresba (Cenu získává autor za kresbu komiksu.) Ján Lastomirský za Článek II.  Ján Lastomirský dává v Článku II. vyniknout vlastní expresivní práci s figurou, kresba ale zcela slouží příběhu a umocňuje jeho dopad. Není jen ilustrací bez názoru, ale nese v sobě svébytnou a sebevědomou sílu výpovědi. Sugestivně na čtenáře přenáší znepokojivé lidské drama, jehož obrazy ve čtenáři doznívají dlouho po přečtení komiksu.  Tomáš Motal za Traum Tomáš Motal se ve svém autorském komiksu Traum projevuje jako zralý a suverénní výtvarník, který chytře pracuje s kontrasty černých a bílých ploch pro zhutnění svého díla. Nebojí se přitom nechat do realistické kresby prorůstat abstraktní struktury. Je formálně mimořádně poctivý se smyslem pro detail, zároveň ale i v této poloze zůstává hravý. Jeho kresba je jako oživlé tetování na těle jednoho z jeho hrdinů. Ticho762 za Trikolora             Ticho762 střídá v Trikoloře několik výtvarných poloh, pohybuje se od dětské roztomilosti přes realistický dokument s jistou formou nadsázky až k expresivnímu podání. Vždy hledá způsob, jakým docílit, aby dějová linka měla v kresbě sebevědomého partnera. Výsledný koktejl je vizuálně zábavný a umožňuje přitáhnout čtenáře k historickému tématu.    Nejlepší scénář (Cenu získává autor za scénář komiksu.) Pavel Čech za O Červenáčkovi Loňský sborník krátkých příběhů k poctě Rychlým šípům ukázal, že navazovat na Foglarův odkaz dnes vůbec není snadné. Pavel Čech zvolil formu nostalgického příběhu o konci jedné éry a dokázal pocit posledních návratů do mizejícího světa působivě evokovat tím, že se pohybuje na hraně foglarovské stylizace a jejího nostalgického reflektování. Taťána Rubášová za William & Meriwether 2: Neočekávaný robotí exodus  Knihy o Williamovi a Meriwetherovi jsou v rámci současného českého komiksu pozoruhodným formátem, kde text vystupuje vůči obrazu samostatněji, než je obvyklé. Přesto Rubášová a Janíček vytváří kompaktní celek. Rubášová přitom v jednoduchém vyprávění vtipně pracuje se stylizací a pozicí vypravěče, který bezděčně odkazuje k našemu světu. Jiří Šimáček za Článek II. Jiří Šimáček představuje životaschopnou odpověď na to, jak by mohl vypadat historický komiks. Článek II. má promyšlenou strukturu, která střídá komiksové pasáže s faktografickými texty. Představuje období "Heydrichiády" v různých kontextech, ale přitom udržuje základní dějovou dramatickou linku kolem kaplana Vladimíra Petřeka. Daří se mu také nepotlačovat výtvarnou stránku na úkor textu, obě složky se spojují v organickou komiksovou formou.   Nejlepší krátký komiks (Cenu získává autor za krátký komiks.) Marek Berger za Octobriana – Hadí plémě Kult polobožské bojovnice proti patriarchátu osvěžil svým komiksem Octobriana – Hadí Plémě Marek Berger. Příběh postavený na akci si často vystačí bez bublin a nezapře autorovu animátorskou profesi. Dynamická práce se střihem, cit pro scenérie společně s osobitě tónovanými barvami jsou hlavními klady dvaatřicetistránkového komiksu. Tomáš Motal za Traum  Traum ukazuje Tomáše Motala jako originálního autora, který zdatně mísí popkulturní odkazy s historickými událostmi a vyprázdněnou symbolikou totalit. První tři sešity série na sebe nenavazují, spojuje je především Motalův vizuální styl čerpající z estetiky gothic rocku, filmu noir a metalu. Panely netrpí hluchými místy, naopak sešity charakterizuje propracovanost a na debut překvapivá vyzrálost. Václav Šlajch za Lulenka a poslední přání S aluzí na světoznámé knihy o dětech (ale ne nutně pro děti) ve svém třístránkovém komiksu Lulenka a poslední přání suverénně pracuje Václav Šlajch. Alenka v říši divů nebo Cínový vojáček rezonují v panelech, které jsou surrealistickým snem těžícím z autorovy hravé imaginace. Retrostyl posunuje celý komiks k mnohovrstevnatosti významů a připomíná autorovy začátky, kdy kreslil především tuší.   Nejlepší komiks pro děti (Cenu získává autor za komiks pro děti.) Pavel Čech za Dobrodružství Rychlé Veverky 5: Tajemná krabička  Pátý díl komiksové série s indiánským hrdinou tentokrát pojednává o lásce ke knížkám i se nostalgicky ohlíží. Story knihami posedlého táty, který chce svou náklonnost předat potomkovi, se stává rámcem vyprávění o lásce, nástrahách a indiánské magii. Z nenápadného úvodu tak Pavel Čech rozvine vtipný akční metapříběh a zároveň vrstevnatou literární montáž citací z klasických děl, mířící k nečekaně melancholickému vyústění – a to všechno způsobem dokonale srozumitelným dětskému čtenáři. Petr Kopl za Morgavsa & Morgana Dobrodružství zkušené čarodějky a její nadané malé učednice od Petra Kopla jsou dětským čtenářům dobře známá ze stránek časopisu Čtyřlístek. V souborných knihách Dračí chůvy a Živelné měňavice se ukazuje, že zdánlivě epizodické příběhy jsou rozvrženy tak, aby rozvíjely poutavé vyprávění i na větší ploše. Ocenit lze suverénní dynamickou kresbu, sympatické hrdinky a humor, který dětského čtenáře v žádném případě nepodceňuje. Honza Smolík za Liška Kuliška  Příhody lišky Kulišky a jejího kamaráda mývala Zívala mají švih a spád. Svou krátkostí a nekomplikovaností cílí na menší děti a bodují jak přehlednou, výraznou kresbou, tak jazykovou hravostí a vděčnými členicími předěly v podobě úkolů a hádanek po každé kapitole. Liška Kuliška je dobrým příkladem toho, že ani knížka pro nejmenší čtenáře nemusí být infantilní.   Nejlepší strip (Cenu získává autor za sérii komiksových stripů.) Lukáš Fibrich za Mourrison  Kocour Mourrison dosáhl plnoletosti! Tedy, hrdina je sice pořád stejně ztřeštěný, ale seriál ve kterém vystupuje, vychází v časopise ABC už 19. rokem. Za tu dobu vyrostl i formátově a patří mu celá stránka, přesto nepřestává být v prvé řadě anekdotou. Lukáš Fibrich stále nemá nouzi o vtipné nápady a neztrácí ani hravost ve vztahu k samotné komiksové formě. jaz za Opráski sčeskí historje  Opráski sčeskí historje se proměnily z obskurní internetové zábavy v celospolečenský fenomén, který se probojoval na knihkupecké pulty, a to bez ztráty tempa, dokonce s akcelerací. Nevysychající studnici námětů z české historie pak jaz svým svébytně potměšilým způsobem osvěžuje různými speciály k aktuálním výročím. Se stim smiřme! Jan Pomykač za Pas faux pas  Přestože web Komiksárium, kde strip Jana Pomykače čtyři roky hostoval, ukončil činnost, Pas faux pas pokračuje dál, alespoň na Facebooku. Nepřestává těšit svými vyladěnými kresbami a bavit osobitým humorem, který dokáže být slovní i situační, ale především neotřelý a subtilně vtipný.   Nejlepší překladový komiks (Cenu získává vydavatel za překladové dílo.) Crew za Zpráva pro Adolfa  Osamu Tezuka patří ke komiksovým klasikům a už samotné představení jeho osobité tvorby českým čtenářům dvěma masivními svazky Zprávy pro Adolfa je zásadní počin. Tezukovo obsáhlé vyprávění z druhé světové války se navíc komplexně a neobvykle zamýšlí nad tématem rasy a rasismu. Trochu historický román, trochu konspirační thriller, stoprocentně jeden z nejvýznamnějších světových komiksů. Paseka za Essex County Grafický román Essex County Jeffa Lemirea je velkou splátkou dluhu domácím čtenářům. Komiks, který přepsal kanadské literární dějiny, když zvítězil v anketě o román desetiletí, vypráví o obyčejných Kanaďanech. Ti si život komplikují hlavně nekomunikováním, potlačováním citů a násilím. Lemire neomlouvá životní prohry a kotrmelce svých hrdinů, naopak je čtenářům představuje s porozuměním, které jim je přibližuje. Trystero za Sabrina  Sabrina je jedním z nejzásadnějších komiksů současnosti, vstupující navíc na český trh již s nominací na prestižní literární Bookerovu cenu. Kniha do komiksového formátu působivě absorbuje současná média i společenské frustrace. U českého vydání je navíc třeba ocenit odvahu tento náročný kus u nás prakticky neznámého autora vydat tak brzy po původním vydání.   Nejlepší překlad (Cenu získává překladatel za překlad komiksového díla do češtiny.) Martina Knápková za Mrtvej svět Enid a Rebecca se těsně po střední bezcílně potloukají rodným maloměstem, čekají, co jim život přinese, a čas si krátí vyhlašováním drobných válek namachrovaným čůzám a trapáckým pozérům všeho druhu. Komiks Daniela Clowese Mrtvej svět, který se stal předlohou slavného filmu, přetéká cynickou adolescentní chandrou a nabízí překladatelskou výzvu, které se Martina Knápková, zejména prostřednictvím sarkasticky přezíravého slovníku obou hrdinek, zhostila výtečně.  Anna Křivánková za Zpráva pro Adolfa Dvoudílný komiksový román Osamu Tezuky rozehrává v příběhu tří nositelů jména Adolf komplikovaný konspirační příběh na pozadí událostí, které v minulém století tragicky zásadně změnily chod dějin. Překladatelka a japanoložka Anna Křivánková se v překladu monumentálního komiksu nejen se ctí vyrovnala s množstvím historických reálií a jejich zprostředkováním českému čtenáři, ale projevila i hlubokou znalost celého díla, které japonský klasik přezdívaný „bůh mangy“ vytvořil. Richard Podaný za Kosmo knedlíci Violet je obyčejná holka z obyčejné vesmírné přívěsové kolonie, jejíž táta je obyčejný vesmírný těžař velrybího trusu a máma obyčejná módní návrhářka. Violetčina mise za záchranou otce z velrybího žaludku je po jazykové stránce hotovou záplavou slovních hříček, mluvících jmen a zvukových i jiných efektů. Překlad Richarda Podaného činí z díla Craiga Thompsona hutnou pastvu pro oči a pobízí čtenáře k luštění i těch nejdrobnějších nápisů, aby mu z mimořádně vtipného a invenčního převodu neuniklo ani písmenko.    Cena Magnesia za Nejlepší studentský komiks (Cenu získává autor za školní ročníkovou či závěrečnou práci.) Alice Břečková za Děda  Alice Břečková dokázala ve svém komiksu Děda citlivě a více než důstojně uchopit náročné téma odcházení člověka. S formální stránkou komiksu přitom autorka pracuje suverénně a její komiksová řeč umocňuje uvěřitelné a v neposlední řadě lidsky intimní vyprávění. Jakub Plachý za Jak žijí dnes Jakub Plachý ve svém komiksu Jak žijí dnes nastavuje vtipnou dokumentární formou zrcadlo různým postavičkám z domácí komiksové historie. Staví je do polohy stárnoucích hvězd, se kterými si život často tragicky pohrál. Mimořádně svěží dílko svým námětem vyvolává ve čtenáři pocit, že by chtěl v této fikci pokračovat dál.   Barbora Satranská za Spořilov Barbora Satranská ve svém komiksu Spořilov kreativně pracuje s atmosférou města a jeho zákoutími. Její výtvarná poloha je upřímná a autentická, kresba okouzluje svou nápaditostí a bohatostí. Svým vyprávěním autorka ve čtenáři dokáže úspěšně budit zájem o to, co přijde záhy, a gradovat napětí. Jedná se o vyzrálé dílko, které by svou zajímavostí sneslo i násobně větší rozsah. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2011-04-01 00:00:00

To nejlepší z Ukrajiny

Je to už pár let, co jsme s Tchoříky v létě navštívili Podkarpatskou Rus. Výlet to byl nezapomenutelný a co víc, vznikly tam také spousty fotek. Abyste se nemuseli probírat všemi, strýček Sam, známý bylinkář ze Šumavy, pro vás vybral ty nejlepší. Pokud vás zajímá, jak jsme se tenkrát na Ukrajině měli, můžete si přečíst buď můj článek nebo pohled očima Jáni.

Čas načtení: 2021-02-07 11:13:21

Ceny české filmové kritiky vyhrálo historické drama Krajina ve stínu

Sdružení českých filmových kritiků předalo 6. února své výroční ceny. Filmem roku 2020 se stalo historické drama Bohdana Slámy Krajina ve stínu. Ocenění se dočkalo i dalších sedm děl. Nejlepší film Krajina ve stínu, černobílé drama z vesnice v pohraničním Vitorazsku, natočil režisér Bohdan Sláma a producenti Martin Růžička a Jindřich Motýl. Kromě úspěchu v hlavní kategorii Krajina ve stínu vynesla i ocenění pro nejlepší herečku Magdaléně Borové. Ta ztvárnila ve filmu inspirovaném skutečnými osudy Marii Veberovou, Češku smýkanou tragédiemi sudetských dějin. Šarlatán, nový film Agnieszky Holland o přírodním léčiteli Janu Mikoláškovi, obdržel cenu za režii a díky Ivanu Trojanovi také za nejlepší mužský herecký výkon. Modeláře, film Petra Zelenky popisující řadu současných politicko-společenských problémů, ocenili filmoví novináři za scénář. Nejlepším dokumentem se stal nejnavštěvovanější snímek loňského roku V síti, počin Barbory Chalupové a Víta Klusáka, odkrývající praktiky online sexuálních predátorů. Cena innogy pro objev roku připadla Jindřichu Andršovi, režisérovi dokumentárního filmu Nová šichta o horníkovi, který po zavření dolu hledá nové životní uplatnění. Experimentální dokument FREM, natočený v Antarktidě, vyzdvihla kategorie Audiovizuální počin. Režisérka Viera Čákanyová a její spolupracovník Tomáš Klein byli oceněni za kameru. Ceny české filmové kritiky v reakci na rozkvět domácí krátkometrážní tvorby v posledních letech také zřídily zvláštní cenu pro krátký film. Vůbec prvním oceněným se v této kategorii stal snímek Anatomie českého odpoledne od Adama Martince, hraný portrét české společnosti z letního koupaliště. Z ocenění v kategorii Mimo kino se radovali tvůrci krimi série České televize Zrádci. Výsledky hlasování a rozhodování jednotlivých kritiků a kritiček jsou dostupné na webu www.filmovakritika.cz.   Vítězové Cen české filmové kritiky za rok 2020 Nejlepší film: Krajina ve stínu – producenti Martin Růžička, Jindřich Motýl Nejlepší dokument: V síti – Barbora Chalupová, Vít Klusák Nejlepší režie: Šarlatán – Agnieszka Holland Nejlepší scénář: Modelář – Petr Zelenka Nejlepší herečka: Krajina ve stínu – Magdaléna Borová Nejlepší herec: Šarlatán – Ivan Trojan Audiovizuální počin: FREM, kamera – Tomáš Klein, Viera Čákanyová Cena innogy pro objev roku: Jindřich Andrš – Nová šichta Mimo kino: Zrádci – Viktor Tauš, Matěj Chlupáček, Miro Šifra Nejlepší krátký film: Anatomie českého odpoledne – Adam Martinec {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-02 16:39:56

Nejlepším filmem roku 2019 jsou Staříci. Ceny české filmové kritiky ocenily celkem šest filmů

Road movie Staříci je nejlepší film minulého roku. Hraný debut Ondřeje Provazníka a Martina Duška o pomstě a spravedlnosti získal kromě nejvyššího ocenění na 10. Cenách české filmové kritiky také ocenění za nejlepší režii a pro herce Jiřího Schmitzera. Filmový debut Jiřího Havelky Vlastníci, odehrávající se na rozhádané domovní schůzi bytových vlastníků, proměnil dvě nominace – za scénář a pro herečku Terezu Ramba. Nabarvené ptáče bodovalo v kategorii Audiovizuální počin, kde kritici ocenili kameru Vladimíra Smutného. Drama uvedené v soutěži benátského festivalu sleduje drsný osud malého chlapce během druhé světové války. Český loutkový film Dcera, vyprávějící o křehkém vztahu rodičů a dětí, aktuálně nominovaný na Oscara, je nejlepším snímkem mimo klasickou kinodistribuci. Cenu innogy pro objev roku získal Bohdan Karásek za svůj debut, vztahovou tragikomedii ze života třicátníků Karel, já a ty. Nejlepším dokumentem se stala road-movie o cestě otce a syna Dálava v režii Martina Marečka. Vítězem hlasování kritiků o nejlepší domácí film od roku 1989 se stal oscarový titul Jana Svěráka Kolja. Výsledky hlasování jednotlivých kritiků a kritiček jsou dostupné ZDE.    Vítězové Cen české filmové kritiky za rok 2019 Nejlepší film: Staříci – producent Jiří Konečný Nejlepší dokument: Dálava – Martin Mareček Nejlepší režie: Staříci – Martin Dušek, Ondřej Provazník Nejlepší scénář: Vlastníci – Jiří Havelka Nejlepší herečka: Vlastníci – Tereza Ramba Nejlepší herec: Staříci – Jiří Schmitzer Audiovizuální počin: Nabarvené ptáče, kamera – Vladimír Smutný Mimo kino: Dcera – Daria Kashcheeva Cena innogy pro objev roku: Bohdan Karásek – Karel, já a ty   Anketa o nejlepší český film let 1990–2019 1. Kolja (1996, režie Jan Svěrák) 2. Kouř (1991, Tomáš Vorel) 3. Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992, Věra Chytilová) 4. Návrat idiota (1999, Saša Gedeon) 5. Obecná škola (1991, Jan Svěrák) 6. Pouta (2009, Radim Špaček) 7. Pelíšky (1999, Jan Hřebejk) 8. Lekce Faust (1993, Jan Švankmajer) 9. Protektor (2009, Marek Najbrt) 10. Je třeba zabít Sekala (1998, Vladimír Michálek) {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-12-06 14:12:54

Nejlepší vánoční dárky od Lascivní redakce!

Děkujeme vám všem za podporu v letošním roce, který byl neskutečně pro nás zlomový. A na oplátku pro vás máme rady a tipy na konkrétní vánoční dárky, kterými si sobě či svému protějšku můžete udělat radost (a to nejen v posteli). Pro začátek je tu ale rekapitulace letošního roku: Audio report z našeho workshopu i […] Článek Nejlepší vánoční dárky od Lascivní redakce! je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: Nejlepší vibrátory na klitoris pro rok 2024 Nejlepších 9 luxusních vibrátorů na českém trhu pro rok 2024 TOP 4 nejlepší masážní hlavice na českém trhu pro rok 2024

Čas načtení: 2020-10-01 11:52:09

Filmové ceny Zlatý ledňáček získaly snímky Budiž světlo či Beze stopy

Letošní 33. ročník filmového festivalu Finále Plzeň, který se konal od 25. do 30. září, byl slavnostně zakončen udělením cen Zlatý ledňáček. Nejlepším filmem byl vyhlášen slovenský snímek Budiž světlo, nejlepším televizním filmem snímek Beze stopy Od České televize. Přinášíme vám kompletní přehled všech oceněných děl. O Zlatého ledňáčka se letos ucházelo devět snímků v kategorii Hraný a animovaný celovečerní film, osm dokumentárních snímků, sedm projektů v soutěžní sekci TV a internetová tvorba – seriály a šest v TV a internetová tvorba – film a minisérie. V soutěži o Zlatého ledňáčka studentských krátkometrážních snímků soutěžilo šest děl.   Zlatý ledňáček za nejlepší celovečerní hraný nebo animovaný film Budiž světlo (režie: Marko Škop, producent: Artileria – Marko Škop, Ján Meliš, Negativ – Petr Oukropec, Pavel Strnad) Vyjádření poroty: „Porota se jednomyslně rozhodla ocenit tento film, protože nás zaujal velkým smyslem pro lidskost a také způsobem, jakým zpracovává podtón nacionalismu, což je podle našeho názoru důležité a relevantní téma, které bychom v dnešní době měli zkoumat. Film se vypořádává s mnoha komplexními vrstvami společnosti, také nás ohromily působivé výkony a jemné a zároveň efektní vyprávění, do kterého jsme byli osobně vtaženi.“   Zlatý ledňáček za nejlepší dokumentární film Sólo (režie: Artemio Benki, producent: Artcam Films – Artemio Benki, Petra Oplatková) Vyjádření poroty: Krásně intimní a jemně vykreslený portrét nadaného klavíristy, který se snaží vyrovnat s realitou a zvládnout cestu z psychiatrické léčebny zpět do života. Tento dokument přesahuje typické filmové přístupy k problémům v oblasti duševního zdraví. S pozoruhodnou otevřeností nám hlavní hrdina přibližuje své zkušenosti a vyjadřuje hlubokou moudrost o stavu lidstva. Kromě osobního příběhu protagonisty zkoumáme hranice křehké společnosti, která měří své občany podle vnějšího úspěchu.   Zlatý ledňáček za nejlepší televizní a internetový projekt v kategorii „seriálová tvorba“ #martyisdead: S1:E8 #truestory (režie: Pavel Soukup, producent: Mall TV – Lukáš Záhoř, Milan Kuchynka, Bionaut – Vratislav Šlajer, Jakub Košťál) Vyjádření poroty: „Ocenění bylo uděleno pořadu o problémech, s nimiž se potýká dnešní mládež. Vypráví svůj skutečný varovný příběh kreativním a mimořádně přesvědčivým způsobem, a to ve formátu, který dokonale odpovídá povaze jeho tématu, zvyšuje povědomí o kyberšikaně a ukazuje, jak mrazivě snadné je pro teenagery stát se obětí nebo pachatelem.“   Zlatý ledňáček za nejlepší televizní a internetový projekt v kategorii „film a minisérie“ Beze stopy (režie Vít Karas, producent: Česká televize – Michal Reitler) Vyjádření poroty: „Cena byla udělena univerzálnímu příběhu, který jako by patřil do jiné éry, dokud divák postupně neodhalí celý obraz. V izolovaném prostředí a s vynikajícím obsazením se režisér detailně zabývá řadou současných otázek a vytváří postavy, se kterými se lze ztotožnit a zároveň jsou záhadné.“   Zlatý ledňáček za nejlepší studentský krátkometrážní film Volání divočiny (režie: Karolína Peroutková, producent: FAMU) Vyjádření poroty: „Film nás jednohlasně zaujal autenticitou výpovědí, která o náročných tématech hovoří s respektem, citem, ale i s humorem, který je dětským protagonistům vlastní. Režisérka dokázala z časosběrného materiálu vyskládat dramaturgicky celistvý a silný příběh. Peroutková ve výsledku vychází ze své role pozorovatele a stává se angažovanou participantkou, která možná dokáže změnit jeden mikrosvět a nás ostatní k tomu inspiruje též.“   Ceny studentské poroty Zlatý ledňáček za nejlepší celovečerní hraný nebo animovaný film Vlastníci (režie: Jiří Havelka, producent: CinemArt – Marek Jeníček) Vyjádření studentské poroty: „Vítězem se stává snímek, který je přívětivý pro širokou veřejnost, který dokázal z obyčejného rutinního tématu udělat film celovečerního formátu. Oceňujeme, že film nevznikl jako čistá komedie, nýbrž jako tragikomedie s prvky reálného života. Rádi bychom vyzdvihli, že ačkoli se film odehrává pouze v jedné místnosti, udrží diváka upoutaného celých 100 minut.“   Zlatý ledňáček za nejlepší dokumentární film Kiruna – překrásný nový svět (režie Greta Stocklassa, producent: Analog Vision – Veronika Kührová, Michal Kráčmer)  Vyjádření studentské poroty: „Na tomto snímku si porota váží především velké komplexnosti a osobního přístupu autorů. Dokument sleduje tři, zdánlivě nesouvisející příběhy hlavních protagonistů, které nakonec spojuje téma hledání nového domova/ kulturní identity. Autentický zvuk dokonale vystihuje ponurou atmosféru města na severu Švédska a pečlivý střih rafinovaně napomáhá k celistvosti celého filmu.“    Zlatý ledňáček za nejlepší televizní a internetový projekt v kategorii „seriálová tvorba“ Bez vědomí, díl 4 (režie: Ivan Zachariáš, producent: HBO Europe – Tereza Polachová, Anthony Roots, Steve Matthews) Vyjádření studentské poroty: „Projekt si nás získal svou atmosférou, stylizací doby. Oceňujeme vydání samotného seriálu k výročí Sametové revoluce.“   Zlatý ledňáček za nejlepší televizní a internetový projekt v kategorii „film a minisérie“ Klec (režie: Jiří Strach, producent: Česká televize – Jaroslav Sedláček) Vyjádření studentské poroty: „Projekt nás zaujal pro svoji ojedinělou atmosféru, kvalitní zpracování tématu týkající se seniorů. Zaujalo nás celkové zasazení příběhu do jedné lokace bytu, kde atmosféru podpořil skvěle zpracovaný zvuk.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-04 08:45:05

Zájem Čechů o audioknihy stále roste

V loňském roce u nás vyšlo téměř o polovinu více nových audioknih než v roce 2018. Poprvé v historii převýšil digitální prodej fyzické nosiče. Zájem Čechů o audioknihy už několik let roste, což platilo i v roce 2019, kdy se prodalo se přes 300 tisíc fyzických nosičů audioknih a mluveného slova. Ještě vyšší byl, poprvé v historii, prodej digitální, který převýšil fyzické nosiče téměř o devět procent. Vyšlo 418 nových titulů, takřka o polovinu více než předloni. Podle Asociace vydavatelů audioknih (AVA) si loňský trh polepšil oproti roku 2018 o 38,5 procenta na více než 205 milionů Kč. Mezi žánry vedly opět detektivky a thrillery (25 procent), následované obecnou beletrií (17 procent) a tituly pro děti a mládež (17 procent). Zatímco v roce 2018 vyšlo více audioknih českých a slovenských autorů, loni se vydalo více titulů zahraničního původu (59,1 procenta). Stále přitom převažovala četba nad dramatizací (94 versus 6 procent). Nejprodávanějším titulem se stalo Důmyslné umění, jak mít všechno u pr **le amerického blogera Marka Mansona v interpretaci Davida Prachaře (Bookmedia) s prodejem 3591 kopií (což je výrazně méně ve srovnání s nejprodávanějším titulem roku 2018, jimž byl Počátek Dana Browna v interpretaci Martina Slámy [Tympanum] s prodejem téměř šest tisíc kopií). Na druhém místě s prodejem 3585 kopií je Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět švédského bestselleristy Jonase Jonassona s interpretem Martinem Stránským (Albatros Media). Třetí místo obsadilo Proč spíme neurovědce Matthewa Walkera v podání Borka Kapitančika, prodej 3145 audioknih (Jan Melvil Publishing). Fenomenální je vytrvalost Čtyř dohod Dona Miguela Ruize v podání Jaroslava Duška (Tympanum) v první desítce žebříčku nejprodávanějších audioknih od svého vydání v roce 2009. Třemi nejsilnějšími vydavateli audioknih a mluveného slova byli v roce 2019 OneHotBook (18,83 procenta), následované vydavatelstvími Tympanum (16,28 procenta) a Albatros Media (16,23 procenta). První pětici doplňují Radioservis (15,89 procenta) a Supraphon (14,17 procenta). Vzrůstajícímu zájmu o audioknihy každoroční udílení Ceny AVA – Audioknihy roku. To se bude letos konat již posedmé, 23. dubna 2020. Odborná porota bude hlasovat o vítězích v následujících kategoriích: Nejlepší design, Nejlepší zvukový design, Nejlepší audiokniha pro děti a mládež, Nejlepší audiokniha – jednohlasá četba, Nejlepší audiokniha – vícehlasá četba, Nejlepší audiokniha – dramatizace, Nejlepší audiokniha – mimo kategorie, Nejlepší interpret, Nejlepší interpretka a Audiokniha roku – absolutní vítěz. Asociace vydavatelů audioknih letos rovněž znovu udělí Cenu za mimořádný přínos v oblasti mluveného slova (předchozími laureáty jsou Martin Stránský, Jan Jiráň, Hana Maciuchová, Zdeněk Svěrák a Josef Somr). A stejně jako v minulých letech může ze všech přihlášených audioknih vybírat i veřejnost. Vítězné audioknihy budou oceněny v kategorii Cena posluchačů. Hlasovat je možné do 15. dubna ZDE.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-07 20:45:58

Do Síně slávy českého komiksu vstoupil Ivo Pechar, autor legendárních seriálů v časopise Ohníček

Cenu České akademie komiksu za loňský rok získali Jiří Šimáček a Ján Lastomírsky za Článek II. o hrdinech atentátu na Heydricha, nejlepším stripem se staly Opráski sčeskí historje. Do síně slávy byl uveden Ivo Pechar, autor komiksů Pavouk Nephila či Profesor Dugan. To je výsledek třináctého ročníku komiksových cen Muriel.   Síň slávy českého komiksu Ivo Pechar Zdůvodnění poroty: Spisovatel a dlouholetý časopisecký redaktor Ivo Pechar publikoval jako scenárista první komiksové seriály na začátku 70. let v časopise Ohníček a řada z nich se stala legendárními – za všechny lze uvést titul Pavouk Nephila. Ve svých scénářích často atraktivní formou zpracovával a dospívajícím čtenářům zprostředkovával podstatná témata – jako je ochrana zvířat či integrace cizinců a rasismus v komiksech ze začátku 90. let Goro, ochránce makaků či Člověk zvaný Son. Rozvoji domácího komiksu se věnoval i jako nakladatel – jeho nakladatelství vydávalo průlomovou edici Sólo, která v době ekonomické transformace usilovala o ustavení nového publikačního formátu pro český komiks.   Nejlepší komiksová kniha (Cenu získává autor za samostatně publikované komiksové dílo.) Jiří Šimáček a Ján Lastomírsky za Článek II.  Zdůvodnění poroty: V záplavě didaktických komiksů na historické téma vydávaných k nejrůznějším výročím zaujme Článek II. Jiřího Šimáčka a Jána Lastomirského souhrou scénáře a expresivní kresby. Ta pouze neilustruje, ale dává vyprávění další rozměr. Propojení příběhu konkrétního „obyčejného“ hrdiny s nezbytným širším historickým kontextem vytváří nepřehlédnutelné a vyvážené dílo.    Nejlepší kresba (Cenu získává autor za kresbu komiksu.) Tomáš Motal za Traum  Zdůvodnění poroty: Tomáš Motal se ve svém autorském komiksu Traum projevuje jako zralý a suverénní výtvarník, který chytře pracuje s kontrasty černých a bílých ploch pro zhutnění svého díla. Nebojí se přitom nechat do realistické kresby prorůstat abstraktní struktury. Je formálně mimořádně poctivý se smyslem pro detail, zároveň ale i v této poloze zůstává hravý. Jeho kresba je jako oživlé tetování na těle jednoho z jeho hrdinů.   Nejlepší scénář (Cenu získává autor za scénář komiksu.) Jiří Šimáček za Článek II.  Zdůvodnění poroty: Jiří Šimáček představuje životaschopnou odpověď na to, jak by mohl vypadat historický komiks. Článek II. má promyšlenou strukturu, která střídá komiksové pasáže s faktografickými texty. Představuje období "Heydrichiády" v různých kontextech, ale přitom udržuje základní dějovou dramatickou linku kolem kaplana Vladimíra Petřeka. Daří se mu také nepotlačovat výtvarnou stránku na úkor textu, obě složky se spojují v organickou komiksovou formou.   Nejlepší krátký komiks (Cenu získává autor za krátký komiks.) Tomáš Motal za Traum  Zdůvodnění poroty: Traum ukazuje Tomáše Motala jako originálního autora, který zdatně mísí popkulturní odkazy s historickými událostmi a vyprázdněnou symbolikou totalit. První tři sešity série na sebe nenavazují, spojuje je především Motalův vizuální styl čerpající z estetiky gothic rocku, filmu noir a metalu. Panely netrpí hluchými místy, naopak sešity charakterizuje propracovanost a na debut překvapivá vyzrálost.   Nejlepší komiks pro děti (Cenu získává autor za komiks pro děti.) Pavel Čech za Dobrodružství Rychlé Veverky 5: Tajemná krabička  Zdůvodnění poroty: Pátý díl komiksové série s indiánským hrdinou tentokrát pojednává o lásce ke knížkám i se nostalgicky ohlíží. Story knihami posedlého táty, který chce svou náklonnost předat potomkovi, se stává rámcem vyprávění o lásce, nástrahách a indiánské magii. Z nenápadného úvodu tak Pavel Čech rozvine vtipný akční metapříběh a zároveň vrstevnatou literární montáž citací z klasických děl, mířící k nečekaně melancholickému vyústění – a to všechno způsobem dokonale srozumitelným dětskému čtenáři.   Nejlepší strip (Cenu získává autor za sérii komiksových stripů.) jaz za Opráski sčeskí historje   Zdůvodnění poroty: Opráski sčeskí historje se proměnily z obskurní internetové zábavy v celospolečenský fenomén, který se probojoval na knihkupecké pulty, a to bez ztráty tempa, dokonce s akcelerací. Nevysychající studnici námětů z české historie pak jaz svým svébytně potměšilým způsobem osvěžuje různými speciály k aktuálním výročím. Se stim smiřme!   Nejlepší překladový komiks (Cenu získává vydavatel za překladové dílo.) Crew za Zpráva pro Adolfa Zdůvodnění poroty: Osamu Tezuka patří ke komiksovým klasikům a už samotné představení jeho osobité tvorby českým čtenářům dvěma masivními svazky Zprávy pro Adolfa je zásadní počin. Tezukovo obsáhlé vyprávění z druhé světové války se navíc komplexně a neobvykle zamýšlí nad tématem rasy a rasismu. Trochu historický román, trochu konspirační thriller, stoprocentně jeden z nejvýznamnějších světových komiksů.   Nejlepší překlad (Cenu získává překladatel za překlad komiksového díla do češtiny.) Anna Křivánková za Zpráva pro Adolfa Zdůvodnění poroty: Dvoudílný komiksový román Osamu Tezuky rozehrává v příběhu tří nositelů jména Adolf komplikovaný konspirační příběh na pozadí událostí, které v minulém století tragicky zásadně změnily chod dějin. Překladatelka a japanoložka Anna Křivánková se v překladu monumentálního komiksu nejen se ctí vyrovnala s množstvím historických reálií a jejich zprostředkováním českému čtenáři, ale projevila i hlubokou znalost celého díla, které japonský klasik přezdívaný „bůh mangy“ vytvořil.   Nejlepší studentský komiks (Cenu získává autor za školní ročníkovou či závěrečnou práci.)  Barbora Satranská za Spořilov Zdůvodnění poroty: Barbora Satranská ve svém komiksu Spořilov kreativně pracuje s atmosférou města a jeho zákoutími. Její výtvarná poloha je upřímná a autentická, kresba okouzluje svou nápaditostí a bohatostí. Svým vyprávěním autorka ve čtenáři dokáže úspěšně budit zájem o to, co přijde záhy, a gradovat napětí. Jedná se o vyzrálé dílko, které by svou zajímavostí sneslo i násobně větší rozsah.   Přínos českému komiksu Galerie Klatovy / Klenová za Faust, 3. česko-německé komiksové sympozium  Již potřetí uspořádala Galerie Klatovy / Klenová česko-německé komiksové sympozium, tentokrát na téma Faust. Akce, která dává příležitost nadějným a zajímavým komiksovým tvůrcům, v sobě spojuje tvůrčí přeshraniční setkání, prostor pro tvorbu vlastního komiksu v rámci komponovaného celku, výstavu výsledných komiksů a na ně navázaných obrazů, a nakonec i trvalý výstup v podobě katalogové publikace.   {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-02 17:14:51

Nejvíc nominací na Ceny české filmové kritiky mají snímky Staříci a Vlastníci

Road movie o pomstě Staříci a hořká komedie Vlastníci mají pět šancí na zisk Cen české filmové kritiky. Nabarvené ptáče má čtyři nominace. Padesátka českých filmových kritiků vyzdvihla celkem 12 snímků včetně tří počinů mimo klasickou kinodistribuci. Výsledky hlasování o vítězích budeme znát 1. února. Filmový debut Jiřího Havelky Vlastníci, odehrávající se na domovní schůzi, se uchází kromě sošky za nejlepší film i o ocenění za nejlepší režii, scénář, ženský herecký výkon a objev roku. Staříci, první celovečerní hraný snímek dvojice Martin Dušek a Ondřej Provazník, zaujal kritiky také režií, scénářem a hereckým duem Ladislav Mrkvička a Jiří Schmitzer v rolích důchodců na cestě za vlastní spravedlností. Český kandidát na Oscara Nabarvené ptáče si připsal nominaci za nejlepší film, režii Václava Marhoula a v kategorii Audiovizuální počin hned dvakrát – za kameru a výpravu. Drama uvedené v soutěži benátského festivalu sleduje drsný osud malého chlapce během druhé světové války. Mezinárodního a oscarového úspěchu se dočkal také krátký loutkový film Dcera, jenž čeští kritici nominovali v kategorii Mimo kino, spolu s komediálním seriálem České televize Most! a špionážní minisérií HBO Bez vědomí. Mezi kandidáty na Cenu innogy pro objev roku patří autorka Dcery Daria Kashcheeva, Jiří Havelka s Vlastníky a Bohdan Karásek za svůj debut, vztahovou tragikomedii Karel, já a ty. O Cenu české filmové kritiky se střetnou také tři dokumenty – vítěz jihlavského festivalu Sólo, portrét osamění duševně nemocného hudebníka od debutujícího Artemia Benkiho, road-movie o cestě otce a syna Dálava v režii Martina Marečka a šestihodinový opus Karla Vachka Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Vítězové cen budou známí v sobotu 1. února 2020. Slavnostní večer v pražském Divadle Archa od 20.20 v přímém přenosu odvysílá program ČT art. Ceny české filmové kritiky organizuje Sdružení českých filmových kritiků.   Kompletní nominace   Nejlepší film: Nabarvené ptáče – producent Václav Marhoul Staříci – producent Jiří Konečný Vlastníci – producent Marek Jeníček   Nejlepší dokument: Dálava – Martin Mareček Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie – Karel Vachek Sólo – Artemio Benki   Nejlepší režie: Nabarvené ptáče – Václav Marhoul Staříci – Martin Dušek, Ondřej Provazník Vlastníci – Jiří Havelka   Nejlepší scénář: Karel, já a ty – Bohdan Karásek Staříci – Martin Dušek, Ondřej Provazník Vlastníci – Jiří Havelka   Nejlepší herečka: Karel, já a ty – Jenovéfa Boková Tiché doteky – Eliška Křenková Vlastníci – Tereza Ramba   Nejlepší herec: Na střeše – Alois Švehlík Staříci – Ladislav Mrkvička Staříci – Jiří Schmitzer   Audiovizuální počin: Nabarvené ptáče, kamera – Vladimír Smutný Nabarvené ptáče, výprava – Jan Vlasák Tiché doteky, kamera – Gregg Telussa   Mimo kino: Bez vědomí – Ivan Zachariáš, Ondřej Gabriel Dcera – Daria Kashcheeva Most! – Jan Prušinovský, Petr Kolečko   Cena innogy pro objev roku: Jiří Havelka – Vlastníci Bohdan Karásek – Karel, já a ty Daria Kashcheeva – Dcera {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-01-10 12:47:55

Nejlepší VALENTÝNSKÉ dárky, které oživí váš sex – pro 2025

Ano, máme dostatečný časový předstih, před tímto svátkem lásky, ale sami víme, že na poslední chvíli neseženete nic úžasného. A toho stresu s tím. Proto jsme si tento přehled primárně valentýnských dárků pro NĚJ i NI připravili v redakci zavčasu. Své místo má Valentýn i v našem podcastu V rámci Lascivního podcastu jsme se tématu […] Článek Nejlepší VALENTÝNSKÉ dárky, které oživí váš sex – pro 2025 je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: Nejlepší vibrátory na klitoris pro rok 2024 Nejlepších 9 luxusních vibrátorů na českém trhu pro rok 2024 TOP 4 nejlepší masážní hlavice na českém trhu pro rok 2024

Čas načtení: 2021-01-06 10:24:25

Nejlepší hudba na tanec v roce 2020: Oblíbené písničky českých tanečníků

Čeští tanečníci prozradili, na které songy se jim v roce 2020 nejlépe tancovalo. Jaké jsou nejlepší písničky na tancování uplynulého roku? Každý tanečník hledá nejlepší písničky, na které se mu bude dobře tancovat. Každý lektor hledá nejlepší písničky, na které bude radost učit na tanečních lekcích. Každý choreograf hledá nejlepší písničky, na které může vytvořit…Pokračovat ve čteníNejlepší hudba na tanec v roce 2020: Oblíbené písničky českých tanečníků Článek Nejlepší hudba na tanec v roce 2020: Oblíbené písničky českých tanečníků vyšel na HIPHOPDANCE.CZ | Street Dance Mag

Čas načtení: 2024-04-09 12:03:26

Jaká je nejlepší barva auta?

Cenu ojetého vozu ovlivňuje i jeho barva. 72 % aut nabízených na českém trhu je přitom jen ve čtyřech barvách – šedá, bílá, černá a modrá.  Jaká je nejlepší barva auta? Nejlepší barva auta I u aut hraje barva důležitou roli při prodeji. 73 % aut prodaných letos v české síti autocenter AAA AUTO a Mototechna ... Číst dál The post Jaká je nejlepší barva auta? appeared first on TopDrive.cz.