Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-12-20 08:39:00

Předpovědi vývoje na dark webu a darknet trhu pro rok 2025

Praha 20. prosince 2024 (PROTEXT) - Kybernetická kriminalita zažívá dynamický vývoj, který odráží nové technologie, měnící se taktiky útočníků a geopolitické vlivy. Rok 2024 přinesl nárůst útoků na dodavatelské řetězce, šíření škodlivého softwaru jako služby, ale také úspěšné operace orgánů činných v trestním řízení. Očekává se, že v roce 2025 se kybernetická scéna ještě více fragmentuje, posílí aktivity na temném webu a do popředí se dostanou nové hrozby včetně hacktivismu a ransomwaru. Tato dynamika vyžaduje neustálé zlepšování obrany, spolupráci a opatrnost. Toto jsou předpovědi společnosti Kaspersky na rok 2025.Narušení ochrany dat prostřednictvím napadení dodavatelůPři zneužívání důvěryhodných vztahů mezi firmou a jejím dodavatelem proniknou aktéři hrozeb nejprve do systémů dodavatele a přes něj získají přístup do infrastruktury cílové organizace. Takové útoky vedou někdy k významným únikům dat – jako například v případě, kdy útočníci údajně získali přístup ke cloudovému účtu Snowflake společnosti Ticketmaster prolomením systému třetí smluvní strany. Dalším významným aktérem využívajícím tuto taktiku byla skupina IntelBroker – ta a její spřízněný gang údajně pronikli prostřednictvím třetích stran do společností Nokia, Ford, řady zákazníků společnosti Cisco včetně Microsoftu a dalších.Společnost Kaspersky tvrdí, že v roce 2025 bude počet útoků prostřednictvím dodavatelů nadále narůstat, a to povede k napadání dat u hlavních koncových cílů. Cloudové platformy a IT služby často ukládají a zpracovávají firemní data z více organizací, což znamená, že průnik do pouhé jedné organizace může otevřít dveře k mnoha dalším. Je třeba poznamenat, že narušení bezpečnosti se nemusí nutně týkat kritických aktiv, aby bylo destruktivní. Ne každý inzerát o úniku dat na temném webu je výsledkem skutečně závažného incidentu. Některé „nabídky“ mohou být prostě jen dobře marketingově zpracované materiály – například některé databáze mohou kombinovat veřejně dostupná nebo dříve uniklá data a prezentovat je jako aktuální průnik nebo jen tvrdit, že jde o narušení bezpečnosti známé značky. Vytvořením humbuku kolem starých a pravděpodobně již irelevantních dat mohou kyberzločinci vyvolat publicitu, rozruch a poškodit pověst dodavatele i jeho zákazníků.Obecně jsme na temném webu zaznamenali celkový nárůst četnosti inzerátů týkajících se firemních databází. Například na jednom z populárních fór se v období srpen–listopad 2024 zvýšil počet souvisejících příspěvků o 40 % ve srovnání se stejným obdobím loňského roku a dosáhl několika vrcholů.I když lze část tohoto nárůstu přičíst opětovnému zveřejnění nebo kombinaci starších úniků, kyberzločinci mají zjevně zájem o šíření uniklých dat, ať už nových nebo starých, či dokonce falešných. V roce 2025 tedy pravděpodobně budeme svědky nejen nárůstu počtu hackerských útoků a úniků firemních dat prostřednictvím napadení dodavatelů, ale také obecného nárůstu případů narušení bezpečnosti dat.Migrace trestné činnosti z Telegramu na fóra temného webuNavzdory nárůstu aktivity kyberzločinců na Telegramu v roce 2024 očekáváme, že se stínová komunita přesune zpět na fóra temného webu. Správci stínových kanálů Telegramu totiž upozorňují na jejich stále častější zakazování:Očekává se, že návrat nebo příchod kyberzločinců na fóra temného webu zvýší konkurenci mezi těmito zdroji. Aby vynikli a přilákali nové publikum, začnou provozovatelé fóra pravděpodobně zavádět nové funkce a zlepšovat podmínky pro obchodování s daty. Mezi ně mohou patřit automatizované služby uzavírání smluv, zjednodušené procesy řešení sporů a zdokonalená opatření pro zajištění bezpečnosti a anonymity.Nárůst významných operací orgánů činných v trestním řízení proti skupinám páchajícím kybernetickou trestnou činnostRok 2024 byl významným rokem v celosvětovém boji proti kyberkriminalitě. Po světě proběhla spousta úspěšných operací: „Cronos“ proti LockBitu, likvidace BreachForums, zatčení členů klubu WWH, úspěšných iniciativ jako „Magnus“ proti RedLine a Meta stealers a „Endgame“ proti malwaru TrickBot, IcedID a SmokeLoader, a mnoho dalších. Na úsilí orgánů činných v trestním řízení v boji proti kybernetické kriminalitě se aktivně podílela také společnost Kaspersky. Podpořili jsme například akci koordinovanou INTERPOLem s cílem narušit působení malwaru Grandoreiro, pomáhali jsme bojovat proti kybernetické kriminalitě během olympijských her 2024 a přispěli jsme k operaci Synergie II, jejímž cílem bylo omezit kybernetické hrozby, například cílený phishing, ransomware a infostealery, a pomáhali jsme i při společné operaci INTERPOLu a AFRIPOLu v boji proti kybernetické kriminalitě v Africe. Tyto a mnohé další případy ukázaly význam koordinace a spolupráce mezi orgány pro prosazování zákonů a organizacemi zabývajícími se kybernetickou bezpečností.Předpokládáme, že v roce 2025 dojde k nárůstu zatýkání kyberzločineckých skupin a likvidaci jejich infrastruktur a fór, které získají publicitu. V reakci na úspěšné policejní operace v roce 2024 však aktéři hrozeb pravděpodobně změní svou taktiku a stáhnou se do hlubších a anonymnějších vrstev temného webu. Očekáváme také vznik uzavřených fór a nárůst modelů přístupu pouze na pozvánky.Nárůst propagace stealerů a drainerů jako služeb na temném webuKryptoměny jsou již několik let jedním z hlavních cílů kyberzločinců. Lákají uživatele kryptoměn pod různými záminkami na podvodné stránky a boty na Telegramu a přidávají další funkce pro krádeže kryptoměn do infostealerů a bankovních trojanů. Kurz Bitcoinu láme rekord za rekordem, lze tedy očekávat, že popularita drainerů, navržených speciálně ke krádeži kryptoměnových tokenů z peněženek obětí, bude s největší pravděpodobností přetrvávat i v příštím roce.Infostealery jsou dalším typem malwaru, který ze zařízení uživatelů získává citlivé informace, včetně soukromých klíčů k peněženkám s kryptoměnami, hesel, cookie souborů a dat pro automatické vyplňování položek v prohlížečích. V posledních letech jsme pozorovali dramatický nárůst úniků přístupových údajů způsobených tímto malwarem a očekáváme, že tento trend bude přetrvávat a déle se vyvíjet. S největší pravděpodobností se objeví nové rodiny stealerů a zároveň se zvýší aktivita těch stávajících.Stealery i drainery budou na temném webu pravděpodobně stále častěji propagovány jako služby. Malware jako služba (MaaS) nebo jeho „předplatné“ je obchodní model temného webu, který zahrnuje pronájem softwaru k provádění kybernetických útoků. Klientům těchto služeb je obvykle nabízen osobní účet, prostřednictvím kterého mohou útok řídit, a také technická podpora. Tím se snižuje počáteční práh odborných znalostí, které potenciální kyberzločinci potřebují.Kromě nabídek samotných stealerů nebo drainerů se na temném webu setkáváme také s inzeráty, které hledají traffery – osoby, které pomáhají kyberzločincům distribuovat a propagovat stealery, drainery nebo podvodné a phishingové stránky.Eskalace hrozeb na Blízkém východě: hacktivismus a ransomware na vzestupuPodle databáze Kaspersky Digital Footprint Intelligence (DFI) byly v první polovině roku 2024 jednou z nejzávažnějších kyberbezpečnostních hrozeb na Blízkém východě souvisejících s aktivitami na temném webu akce hacktivistů – hackerů provádějících politicky motivované kybernetické útoky. V regionu došlo k nárůstu těchto hrozeb v důsledku současné geopolitické situace, která, pokud se napětí nesníží, bude pravděpodobně dále narůstat.Výzkumníci shromažďující údaje pro Kaspersky DFI zaznamenali v celém regionu více než 11 hacktivistických hnutí a různých aktérů. V návaznosti na současnou geopolitickou nestabilitu se útoky hacktivistů již přesouvají od DDoS útoků a poškozování webových stránek k závažným narušením bezpečnosti, jako jsou úniky dat a kompromitace cílových organizací.Další hrozbou, která bude v regionu pravděpodobně i nadále velmi aktivní, je ransomware. V posledních dvou letech došlo na Blízkém východě k prudkému nárůstu počtu obětí ransomwarových útoků, který výrazně vzrostl z průměrných 28 za půl roku v období 2022–2023 na 45 v první polovině roku 2024. Tento trend bude pravděpodobně přetrvávat i v roce 2025. Zdroj: Kaspersky    

Čas načtení: 2024-03-07 17:00:01

Jak by vypadal svět, kdyby Hitler vyhrál válku? Na Ameriku při honbě za čistou rasou zapomněl

Nacisté zabili během války 6 milionů evropských Židů v rámci takzvaného konečného řešení židovské otázky. Stejně jako velké množství dalších zranitelných skupin obyvatelstva. Genocida skončila spojeneckými invazemi do Německa a Polska na konci války, jako součást tehdy už nevyhnutelné německé porážky. Kdyby Adolf Hitler a Němci nikdy neprohráli, program organizované smrti by pravděpodobně pokračoval rychlým tempem a vyvraždil by většinu židovské populace na Zemi. Podle Holocaust Encyclopedia by tehdy bylo zavražděno až 9,5 milionu lidí. Nostradamus viděl hrůzy, které se letos mají týkat i Česka. Potvrdil je generál Šedivý i další věštec Číst více Nejistý osud královské Anglie Adolf Hitler to se založením nové německé říše přitom myslel velmi vážně. Už v roce 1942 ovládal většinu evropského kontinentu a také obrovské části Sovětského svazu až po Kaspické moře. Právě Sověti by byli pravděpodobně jeho nejhorším nepřítelem. Někdy historikové uvádí, že Hitler neměl za cíl dobýt celý svět, ale ve skutečnosti plánoval, že ruské pohoří Ural bude východní hranicí třetí říše. Otázkou je, jaké by byly jeho záměry s Britskými ostrovy. Známá je operace Sea Lion, ze které by byla zřejmě krvavá jatka, kdyby k ní nakonec došlo. Jenže od toho Němci upustili. Šlo o německý plán na invazi do Velké Británie. Byl vypracován nacistickým Německem v roce 1940 po úspěchu blitzkriegu v západní Evropě, který vedl k obsazení Francie. Německé síly pod vedením Adolfa Hitlera měly plánovat útok na Britské ostrovy přes Lamanšský průliv. Operace zahrnovala mnoho různých bodů, včetně leteckých útoků, invaze německých jednotek a námořních operací. Plán byl nakonec zrušen ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé, bitva o Británii, ve které se britské Royal Air Force úspěšně bránilo proti německé Luftwaffe, znamenala, že německé letecké síly neměly vzdušnou převahu potřebnou k podpoře invaze. Zadruhé, německé námořnictvo nebylo dostatečně silné, aby zaručilo ochranu námořních konvojů během invaze. Dá se říct, že právě strach německých vojsk byl důležitým bodem ve druhé světové válce, kdy spojenci začali cítit, že by možná přece jen mohli mít jednou převahu… Afrika byla připravená spojit se s Hitlerem Nešlo by však pochopitelně jen o Anglii, kdyby se Hitler chopil nadvlády nad celým světem. Jeho ambice prý tehdy sahaly až do Afriky, a to ke koloniím, které ztratilo Německo po první světové válce Versailleskou smlouvou. Navíc africké obyvatelstvo se bránilo britské nadvládě a bylo připraveno s nacisty spolupracovat. Někteří Jihoafričané dokonce vytvořili pronacistické milice v očekávání jejich sjednocení s třetí říší. K apartheidu by došlo od Sahary až po Madagaskar. Totalitní režimy by se pravděpodobně rozšířily po celé Evropě, německé vítězství by pravděpodobně změnilo ekonomický a obchodní systém ve prospěch Německa a jeho spojenců. To by mělo silný vliv na globální ekonomiku. Bez asijského obchodu by se možná ocitlo Japonsko, které je jedním ze základních kamenů globalizace. Tragédie ztraceného letu Santiago 513: Přistál po pětatřiceti letech s kostrami na palubě Číst více Americe se nacisté vyhýbali Měl Hitler konkrétní plány, jak zaútočí na USA? Překvapivě zřejmě ne. Ve své honbě za čistou rasou Američany totiž velmi podcenil, ačkoliv odmítal uvěřit, že národ „míšenců“ by snad někdy mohl porazit árijskou rasu. Také logistika celé operace byla tehdy velmi nejasná a snad i nepředstavitelná. Vzhledem k tomu, že Wehrmacht by se již rozprostřel po Evropě a Africe, nebylo by kapacitně možné obsadit další velký kontinent. Kanada, stát poddaný Británii, by mohla dopadnout hůř, s Hitlerem jako hlavou státu namísto krále Jiřího VI. Historik Mark Grimsley už dříve naznačoval, že další atomová bomba mohla skončit svržením na Berlín nebo jiné evropské město a zdecimovat je jako Hirošimu a Nagasaki. V roce 1941 zahájilo americké letectvo práce na bombardéru Convair B-36, který mohl dosáhnout Berlína z kanadské letecké základny bez doplňování paliva. Nepochybně by pak decimoval i jiná evropská města. Ačkoliv není jasné, zda by se svět nakonec znovu nespojil a nesvrhl Hitlera v touze žít v demokratickém režimu, s jistotou lze říct, že utrpení nevinných by bylo mnohonásobně vyšší.  Zdroj: redakce, grunhe.com, history.net, chicagotribune.com KAM DÁL: Čína zase vyděsila svět. Dala zelenou projektu, na který si zatím netroufla žádná velmoc.

Čas načtení: 2024-04-26 08:58:17

Jak dosáhnout správného poměru omega-3 a omega-6 ve stravě

Rovnováha omega mastných kyselin v potravinách, které konzumujeme, ovlivňuje naše zdraví. Co však říkají důkazy o tvrzeních, že byste se měli snažit snížit příjem omega-6 a zároveň zvýšit příjem omega-3?Ať se podíváte kamkoli, rada je stejná: pokud chcete snížit riziko srdečních onemocnění, obezity, rakoviny a nejrůznějších dalších zdravotních problémů, měli byste omezit "špatné" nasycené tuky, jako jsou ty obsažené v másle a červeném a zpracovaném mase. Místo toho byste měli konzumovat "dobré" polynenasycené tuky. To znamená vařit na rostlinných olejích a preferovat listovou zeleninu, tučné ryby, ořechy a semínka. Jednoduché.Až na to, že pokud jde o vědu o výživě, nic není jednoduché. V tomto případě komplikace vyplývají z rostoucího poznání, že "dobré" tuky nejsou všechny stejné - konkrétně, že zatímco omega-3 mastné kyseliny jsou pro nás skutečně dobré, omega-6 mohou ve skutečnosti poškozovat vaše zdraví.Myšlenka, že vyváženost omeg v potravinách, které jíme, může mít vliv na naše zdraví, je dobře známá. Je také zřejmé, že typická západní strava se za posledních 50 let vychýlila ve prospěch většího množství omega-6 a menšího množství omega-3, přičemž jsme zároveň zaznamenali prudký nárůst výskytu onemocnění spojených s nadměrným zánětem, včetně srdečních chorob a cukrovky 2. typu.To vše vedlo k tvrzení, že bychom se měli snažit nejen zvýšit množství omega-3 v naší stravě, ale také omezit omega-6. Korelace však není příčinná souvislost. Je tedy skutečně možné, že konzumace příliš velkého množství omega-6, které bylo dlouho považováno za prospěšné, nám škodí? A pokud ano, jaké potraviny bychom měli jíst více nebo méně, abychom optimalizovali naši omega rovnováhu?Začněme několika základními informacemi. Všechny tuky a oleje, které jíme, se skládají z mastných kyselin, které se podle svého chemického složení dělí do různých kategorií. Každá z nich ovlivňuje vaši fyziologii jiným způsobem, což má následné účinky na vaše zdraví. "Kvalita a typ tuků, které lidé konzumují, má obrovský vliv na nemoci související s věkem, zejména na kardiovaskulární onemocnění," říká Philip Calder, nutriční imunolog z univerzity v britském Southamptonu.Co jsou omega mastné kyseliny?Omega-3 a omega-6 mastné kyseliny se nazývají polynenasycené mastné kyseliny, protože mají v dlouhých řetězcích uhlíku, které tvoří jejich páteř, mnoho dvojných vazeb, zatímco nasycené mastné kyseliny nemají žádné. Jsou považovány za "esenciální" mastné kyseliny, protože si je vaše tělo nedokáže vytvořit, což znamená, že je musíte získávat z potravin, které jíte. Kdybyste je neměli, vážně byste onemocněli - je známo, že skupina omega hraje zásadní roli v imunitě, zdraví mozku a srdce a v těhotenství.Dobrou zprávou je, že není obtížné získat jejich dostatek ve stravě, pokud jíte správné potraviny. Existují tři hlavní typy omega-3: kyselina alfa-linolenová (ALA), kyselina eikosapentaenová (EPA) a kyselina dokosahexaenová (DHA). ALA se nachází především v rostlinách, takže mezi její dobré zdroje patří zelená listová zelenina, lněná semínka a řepkový olej. Naše tělo sice dokáže z ALA syntetizovat DHA a EPA, ale ne příliš efektivně. Proto jsou za nejdůležitější zdroj omega-3 považovány tučné ryby, jako je makrela, losos a sardinky, které obsahují vysoké množství DHA a EPA.Hlavním zdrojem omega-6 v naší stravě je kyselina linolová (LA). Ta se nachází v semenech, ořeších, obilovinách, běžných rostlinných olejích, jako je slunečnicový a chrpový olej, a v produktech z nich vyrobených, včetně margarínů.Situace se zkomplikuje, když se podíváme na to, co vlastně omega mastné kyseliny v našem těle dělají. Jednou z jejich hlavních rolí je působení v buněčné membráně, kde jsou integrovány do dvojité vrstvy tukových molekul známých jako fosfolipidy. Ty obsahují směs mastných kyselin a bílkovin, které řídí, co do buňky vstupuje a co z ní vychází, a tím ovlivňují její chování.Důležité je, že složení mastných kyselin v buněčné membráně se mění v závislosti na tom, co jíme, což má důsledky pro funkci buněk, říká Anthony Hulbert, autor knihy Omega Balance 2023. Vysvětluje, že pokud máte stravu příliš bohatou na omega-6 nebo příliš chudou na omega-3, budou vaše buněčné membrány obsahovat mnohem více prvně jmenovaných kyselin než těch druhých. Aby toho nebylo málo, enzym zodpovědný za přeměnu ALA na DHA a EPA nedokáže rozlišit mezi ALA a LA. To znamená, že pokud je vaše tělo zaplaveno omega-6, obě mastné kyseliny si konkurují, což vede k menšímu množství DHA a EPA.Když k tomu dojde, říká Hulbert, výsledkem je chronický zánět, který je hnací silou mnoha zdravotních potíží, jež jsou dnes v západní společnosti stále častější. Patří mezi ně srdeční choroby, Crohnova choroba, diabetes 2. typu, revmatoidní artritida, Alzheimerova a Parkinsonova choroba a některé druhy rakoviny. "Omega-6 jsou důležité a zdravé esenciální tuky," říká Hulbert, emeritní profesor na univerzitě v australském Wollongongu. "Pokud se však konzumují v nadměrném množství, omega-6 snižují obsah omega-3 v buněčných membránách, což vede k chronickým zánětům."Existuje pravděpodobný fyziologický mechanismus, který spojuje omega-6 a zánět. Souvisí s molekulami zvanými eikosanoidy, které imunitní systém využívá k předávání zpráv, čímž nám pomáhá bojovat proti vetřelcům nebo hojit tkáně. Některé eikosanoidy jsou tvořeny omega-3 a ty působí protizánětlivě. Ty, které jsou tvořeny omega-6 mastnou kyselinou zvanou kyselina arachidonová (ARA), která se sama syntetizuje z linolových kyselin, jsou prozánětlivé.Jde tedy o to, že nadměrná konzumace omega-6 způsobuje, že buňky imunitního systému produkují více prozánětlivých molekul, což způsobuje chronický zánět.Existují pro to i určité důkazy. Studie na lidech a dalších zvířatech například ukazují, že nahrazení omega-6 omega-3 má pozitivní vliv na zdraví a zmírňuje příznaky spojené s chronickými onemocněními, jako je cukrovka, srdeční choroby a obezita.Navíc je jistě pravda, že poměr omega mastných kyselin, které konzumujeme v naší stravě, se za poslední půlstoletí dramaticky změnil a podíl omega-6 se výrazně zvýšil.Hulbert uvádí tyto poměry v procentech, kde vyšší procento znamená více omega-3 v poměru k omega-6. Až do roku 1910 byl podle něj poměr omega-3 v typické americké stravě přibližně 40 %. Do roku 2010 se tento podíl snížil na přibližně 9 procent. Tuto změnu lze přičíst třem faktorům: výrobci potravin přešli od používání živočišných tuků k rostlinným olejům, farmáři krmí dobytek obilím místo trávou a přibývá ultra zpracovaných potravin s vysokým obsahem omega-6. Ve stejném období se stále častěji objevují zánětlivá onemocnění.Tato shoda je sugestivní. Pokud však jde o prokázání příčinné souvislosti mezi omega-6 a zánětlivými stavy, výsledky studií na lidech se různí.V přehledovém článku z roku 2018 dospěli Calder a Jacqueline Innesová, tehdy rovněž z University of Southampton ve Velké Británii, k závěru, že "studie u zdravých dospělých lidí zjistily, že zvýšený příjem ARA nebo LA nezvyšuje koncentrace mnoha zánětlivých markerů" a že "epidemiologické studie dokonce naznačují, že ARA a LA mohou být spojeny se snížením zánětu".Calder tvrdí, že jedním z důvodů, proč jsou výsledky neprůkazné, je to, že naše buňky již obsahují tak vysoké množství ARA, že další doplňování pravděpodobně nebude mít žádný účinek. "Záhada spočívá v tom, že omega-6 jsou považovány za škodlivé a teoreticky se to dá velmi snadno zmapovat, ale když se podíváte na údaje o lidech, tak to tak úplně nevypadá," říká. "Pokud lidem dodáte více LA prostřednictvím doplňků stravy, nezvýšíte obsah ARA v jejich membránách, ale možná je to proto, že jsou již nasycené."Důkazy o prospěšné roli omega-3 jsou mnohem silnější. "Je jasné, že pokud zvýšíte příjem EPA a DHA a snížíte množství ARA v buněčných membránách, snížíte tím zánět," říká Calder.Zdá se také, že omega-3 jsou obzvláště důležité pro funkci mozku. V roce 2020 například C´cilia Samieri z univerzity ve francouzském Bordeaux a její kolegové publikovali studii, v níž po dobu 17 let sledovali 10 000 starších dospělých ve Francii. Zjistili, že u lidí s vyšším obsahem omega-3 docházelo k menšímu poklesu kognitivních funkcí a pomalejší atrofii mozku - a byla u nich menší pravděpodobnost vzniku demence. Někteří vědci se domnívají, že rovnováha omega-3 souvisí také s depresí a dalšími duševními poruchami.Omega-6 a zánětyNení pochyb o tom, že pro většinu lidí by bylo prospěšné získávat více omega-3. Je však otázkou, zda je třeba zvýšit příjem omega-3 a omezit příjem omega-6, jak doporučuje Hulbert. "Existuje jen málo důkazů o tom, že omega-6 mají pozitivní nebo negativní vliv na zhoršování kognitivních funkcí," říká Samieri. "Někteří tvrdí, že poměr omega-3 a omega-6 je důležitý. V praxi, v epidemiologickém výzkumu, je však skutečně důležitá hladina omega-3."Podobně Sarah Berryová z King's College London říká, že pokud máte ve stravě dostatečné množství omega-3, neexistuje mnoho přesvědčivých důkazů o tom, že omega-6 škodí. "Teorie omega rovnováhy je založena na vlivu, který mají omega mastné kyseliny na eikosanoidy," říká. "Výzkumy, které byly provedeny na buňkách a zvířatech na podporu této teorie, se však podle mého názoru u lidí nepotvrzují. Omega-6 bych považovala za zdravou živinu, zejména pro zdraví srdce." Podle ní je například jedním z nejlepších tuků, které snižují množství LDL cholesterolu, jehož vysoká hladina zvyšuje riziko srdečních onemocnění a mrtvice.Je také možné, že nárůst zánětlivých stavů způsobuje něco jiného. Velké množství omega-6 se zejména v USA konzumuje ve formě ultra zpracovaných potravin. "Existuje mnoho jiných mechanismů, kterými mohou tyto potraviny ovlivňovat naše zdraví, než je omega-6," říká Berry.Calder zase souhlasí s Hulbertem, že většině lidí, kteří se stravují západním způsobem, by prospělo zvýšit konzumaci omega-3 a zároveň jíst méně omega-6. "Výměna jedné [omega-3] za druhou [omega-6] je lepší než změna pouze jedné z nich, protože měníte obě strany rovnice," říká Calder.Otázkou tedy zůstává, co jíst, abyste optimalizovali svůj poměr. Odpověď na tuto otázku se může zdát obtížná, a to i proto, že na etiketách potravin je obvykle uveden pouze celkový obsah polynenasycených tuků, nikoli relativní množství omega-3 a omega-6.Existuje však několik způsobů, jak to změnit. Pro zvýšení hladiny omega-3 je nejdůležitější jíst více tučných ryb. "To je nejlepší způsob, jak získat více preformovaných EPA a DHA," říká Calder. Pokud to není možné, existují rostlinné alternativy, které obsahují vysoké množství ALA, které pak vaše tělo musí přeměnit na EPA a DHA. Hulbert doporučuje zelené listy, protože to málo tuku, které obsahují, je tvořeno výhradně ALA. Calder mezitím doporučuje vlašské ořechy spolu se lněnými a chia semínky. "Snažil bych se také snížit příjem omega-6 tím, že kukuřičný nebo slunečnicový olej nahradím řepkovým," říká.Musíte však být opatrní, protože i když jíte potraviny, které mají přirozeně vysoký obsah omega-3, pokud jsou vařené nebo skladované v olejích bohatých na omega-6, bude poměr omega stále nízký. Hulbert vysvětluje, že tuňák konzervovaný ve vodě má omega rovnováhu 90 %, což znamená, že obsahuje hodně omega-3 a málo omega-6. Když je konzervován ve slunečnicovém oleji, klesne tento podíl na 16 procent. Ryby ulovené ve volné přírodě mají lepší poměr omega mastných kyselin, který se pohybuje od 63 do 83 procent, ve srovnání s rybami stejného druhu chovanými na farmách, kde se pohybuje od 13 do 67 procent.Pokud jíte maso, Hulbert doporučuje hovězí a jehněčí maso krmené trávou, které jsou dobrým zdrojem omega-3. Vepřovému a kuřecímu masu se spíše vyhýbá, protože jsou běžně krmeny obilím obsahujícím sóju a kukuřici, což znamená, že mají vysoký obsah omega-6. Dodává, že byste se měli vyhýbat také vysoce zpracovaným potravinám, protože jsou často vyráběny z rostlinných olejů.Pokud jde o doplňky stravy s rybím tukem, je nezbytné zkontrolovat etiketu, abyste zjistili, kolik EPA a DHA skutečně obsahují. "Pokud si dáte obyčejný doplněk stravy s rybím olejem, množství EPA nebo DHA v něm bude pravděpodobně kolem 300 miligramů, zatímco když si dnes večer doma dáte k večeři lososa, bude ho mít kolem 1,5 gramu - tedy více než pětkrát tolik," říká Calder. Nicméně i nízké dávky omega-3 po dlouhou dobu mohou být prospěšné, nebo přinejmenším lepší než nedělat vůbec nic."Ve Velké Británii jíme pravděpodobně asi pětkrát více omega-6 než omega-3 a v USA je to ještě extrémnější - pravděpodobně nejméně desetkrát nebo více," říká Calder. "Pokud se vám podaří tuto rovnováhu napravit a zvýšit hladinu EPA a DHA v buněčných membránách, je to spojeno s lepším zdravím a pohodou."Zdroj: New Scientist

Čas načtení: 2024-05-07 19:12:06

RUS - 14C227 Tobol (systém ochrany satelitů před elektonickým útokem)

Autor: Janko PALIGA Datum: 07.05.2024 19:12:06 Pozemný komplex 14C227 Tobol (14Ц227 Тобол) bol pôvodne vytvorený najmä ako prostriedok ochrany ruského satelitného zoskupenia pred elektronickým vplyvom nepriateľa. Podľa správy zverejnenej nadáciou Bezpečný svet (Secure World Foundation (SWF)), súkromnou skupinou zaoberajúcou sa vesmírnou bezpečnosťou a stabilitou, našli analytici v Rusku najmenej sedem komplexov Tobol, pričom všetky sa nachádzali v blízkosti objektov používaných na sledovanie satelitov. Podľa analytikov sú niektoré z týchto zariadení centrami mobilných rušiacich vysielačov. Podľa nadácie sa satelitné rušenie môže vyskytovať v dvoch prostrediach: vo vesmíre, keď je namierené priamo na satelity, a na Zemi, kde sa rušenie môže zamerať na prijímače [vesmírnej komunikácie]. Rušenie vytvorené vo vesmíre, známe ako rušenie vzostupného spojenia, mieša svoje signály s pôvodným vysielaním, čo skresľuje informácie, ktoré prijímajú všetci používatelia konkrétneho satelitu. Podľa Barta Hendricksa, výskumníka, ktorý program pozorne sledoval, komplex Tobol takmer určite funguje týmto spôsobom.Pozemná metóda, známa ako downlink jamming, vysiela signál na rovnakej frekvencii ako satelit, čo bráni pripojeným zariadeniam prijímať štandardný signál. Táto metóda má kratší dosah, pretože závisí od toho, ako blízko je zdroj rušenia k systémom, ktorých prevádzku chce narušiť.Hoci rozmiestnenie ruských komplexov Tobol po celej krajine môže naznačovať, že sa používajú na obranné účely, tri objekty zverejnené v hodnotení amerických spravodajských služieb - jeden pri Moskve, zariadenie pri Kryme a ďalší v západnej ruskej exkláve Kaliningrad - sú najbližšie k Ukrajine, čo ich robí vhodnými na útočné operácie. Zdá sa, že oblasť ich pôsobenia pokrýva celú Ukrajinu, uviedol Brian Weeden, riaditeľ programového plánovania v Nadácii pre bezpečný svet. "Verejne dostupná dokumentácia, ktorú máme k dispozícii, hovorí, že ide o obranný komplex, pretože Tobol by mal slúžiť na odhaľovanie vonkajších zdrojov, ktoré sa snažia rušiť alebo zasahovať do ruských satelitov. Má analyzovať tieto rušivé signály a potom vysielať protisignál, ktorý sa bude snažiť rušenie negovať," povedal Weeden."Ale ak to dokážete," dodal, "pravdepodobne budete môcť využiť rovnaké schopnosti na agresívne zasahovanie do cudzích satelitov."O programe komplexu Tobol, ktorý sa v ruských dokumentoch označuje ako 14C227, existujú na verejnosti len slabé náznaky a úniky informácií a jeho schopnosti zostávajú už dlhé roky záhadou. Výskumníci tvrdia, že program sa začal približne pred desiatimi rokmi (pozn. článok vyšiel 24.04.2023).Belgický amatérsky výskumník Bart Hendricks, ktorému štúdium ruských dokumentov o verejnom obstarávaní a súdnych dokumentov umožnilo získať väčšinu z obmedzených verejne dostupných informácií o programe Tobol, pôvodne dospel k záveru, že systém mal obranný charakter, ako uvádza jeho analýza z roku 2020, ktorú uverejnila internetová publikácia The Space Review. Ale ďalšia analýza, podporená súdnymi dokumentmi opisujúcimi "špecializované komplexy na elektronický útok na vesmírne prostriedky", viedla k novým odhaleniam a minulý rok predpovedal, že Tobol by sa mohol používať na útočné účely.Hendricks v rozhovore uviedol, že satelity Starlink prelietavajú dostatočne nízko nad Zemou, takže Tobol na nich pravdepodobne môže vysielať rušivé signály. Problémy však pretrvávajú. Analytik ruských vojenských vesmírnych systémov Bart Hendrix venoval časť svojho rozsiahleho materiálu "Rusko sa pripravuje na elektronický boj vo vesmíre" komplexu 14C227 Tobol, ktorý v novembri 2020 uverejnila internetová publikácia "The Space Review". Ruský preklad tohto materiálu bol zároveň zverejnený na zdroji Habr. Uvádzame fragment tohto prekladu týkajúci sa komplexu Tobol (všimnite si, že na niektorých miestach tento preklad nevyzerá celkom technicky gramotne, pôvodné odkazy Hendrixa sme z dôvodu zníženia objemu odstránili).Tobol: ochrana ruských satelitov pred elektronickým útokomĎalší projekt súvisiaci s ruským programom elektronického boja [vo vesmíre] sa nazýva "Tobol" (názov rieky pretekajúcej Ruskom a Kazachstanom), tiež s označením 14C227.Infraštruktúra pre tento projekt s kódovým označením "8282" sa vytvára vo viacerých zariadeniach na sledovanie satelitov patriacich do ruského takzvaného veliteľského a meracieho komplexu (Command and Measurement Complex, CIC), ktorý je v pôsobnosti ruského ministerstva obrany. Vo verejne dostupnej dokumentácii sa uvádzajú tieto zariadenia Tobol (uvádzajú sa čísla zariadení na sledovanie satelitov (NIP), v ktorých sa nachádzajú, ako aj vojenské jednotky, ktoré tieto zariadenia prevádzkujú):8282/1: v oblasti Ščolkovo (Moskovská oblasť) (NIP-14) (v/č 26178)8282/3: v blízkosti Ulan-Ude (Republika Burjatsko) (NIP-13) (v/č 14129)8282/4: pri Ussurijsku (Primorský kraj) NIP-15) (v/č 14038)8282/5: pri Jenisejsku (Sibír, ) (NIP-4) (v/č 14058)8282/6: v Pionerskij (Kaliningradská oblasť, ) (číslo NIP nie je známe) (v/č 92626)8282/7: pri Armavire (Krasnodarský kraj) (číslo NIP nie je známe) (v/č 20608)V dokumentácii objektu 8282/2 sa nenachádza žiadna značka. V niektorých dokumentoch sa však spomína výstavba infraštruktúry pre "Tobol" v oblasti Krasnozmenska (Moskovská oblasť, ) a Malojaroslavca (Kalužská oblasť, ), označovaná ako 8282/OKR. V Krasnoznamensku sa nachádza Hlavné riadiace centrum pre testovacie a vesmírne systémy pomenované po Titovovi, hlavné riadiace centrum pre ruskú flotilu bezpilotných satelitov. V Malojaroslavci (presnejšie v neďalekom meste Kudinovo, ) sa nachádza stanica na sledovanie družíc NIP-8 (prevádzkuje ju v/ č 34122).Žiadny z verejne dostupných dokumentov neuvádza nič o presnom účele "Tobolu". Skutočnosť, že infraštruktúra je kombinovaná s prostriedkami na sledovanie satelitov, však naznačuje, že je zameraná na ochranu ruských satelitov pred elektronickými útokmi, a nie na elektronické útoky na cudzie satelity.V oficiálnom dokumente obsahujúcom zoznam vojenských stavebných projektov sa 8282/7 označuje ako jeden zo série "komplexov elektronického boja na vesmírne účely". Generálnym dodávateľom "Tobolu" je spoločnosť "Ruské vesmírne systémy" (RKS) z Moskvy - hlavná spoločnosť, ktorá zohráva vedúcu úlohu vo vývoji zariadení pre satelitné sledovacie stanice [JSC "Ruská korporácia raketových a vesmírnych prístrojov a informačných systémov"]. Štátna zmluva na projekt, ktorý sa nazýva "Tobol-1", bola podpísaná medzi ministerstvom obrany a RKS 3. mája 2012, ale existujú určité náznaky, že projekt sa mohol začať už skôr. V niektorých súdnych dokumentoch sa Tobol spája aj s dvoma štátnymi zmluvami, ktoré obe strany podpísali 30. decembra 2013. Hoci sa zdá, že prinajmenšom jedna z nich sa týkala všeobecných prác na ruskej sieti pozemnej kontroly satelitov v období rokov 2014 - 2016 a netýkala sa konkrétne spoločnosti Tobol. Ako vyplýva z rôznych výročných správ spoločností, subdodávateľmi RCS pre Tobol sú Vladimírska konštrukčná kancelária rádiokomunikácií (generálny dodávateľ komplexu Tirada-2), Centrum špeciálnych technológií (STC) a mimovládna organizácia PM-Razvitie, ktoré sa všetky tri podieľajú na ruskom programe elektronického boja.Zmluvy o výstavbe väčšiny lokalít Tobol umožňujú určiť, že práce zahŕňajú úpravu existujúcich budov aj výstavbu novej infraštruktúry. Tá druhá zahŕňa takzvané "rádiotechnické stanoviská" (RTP), ktoré sú súčasťou "stacionárnych špecializovaných komplexov" (SSC). Pozostávajú z niekoľkých parabolických antén, pričom v dokumentácii pre stanice 8282/3 a 8282/5 sú uvedené priemery antén 2, 7,3 a 9,1 metra. Súčasťou novej infraštruktúry sú aj trafostanice a dieselové elektrocentrály, pravdepodobne na napájanie RTU. Nedávna prezentácia v programe PowerPoint, ktorá sa nejakým spôsobom dostala na internet, obsahuje aktualizované informácie o výstavbe 8282/3 pri Ulan-Ude a zobrazuje plán lokality, ktorý umožňuje nájsť komplex v programe Google Earth.Na fotografiách iných lokalít nie sú zjavné žiadne známky stavebných prác na "Tobole". To môže naznačovať oneskorenie, ale je tiež možné, že v niektorých oblastiach sa práce vo veľkej miere obmedzujú na úpravu existujúcej infraštruktúry, a preto je ich ťažké zachytiť na satelitných snímkach. V dokumentoch pre lokality v blízkosti Pionerského a Armaviru (8282/6 a 8282/7) sa opisuje, že zariadenie "Tobol" je mobilné, zatiaľ čo v niektorých z nich sa uvádza, že zariadenie pre lokalitu 8282/6 bude rozmiestnené spolu s lokalitami Bažant a Monitor Lizard. Ide o názvy satelitných sledovacích systémov inštalovaných na nákladných vozidlách, o ktorých je známe, že sa nachádzajú na oboch miestach. Lokalita v Pionerskom sa nachádza v bezprostrednej blízkosti rádiového spravodajského komplexu Pathfinder s rozsahom 1511/2 a v Armavire - v bezprostrednej blízkosti rádiolokačného komplexu diaľkového prieskumu typu Voronež-DM.Žiadny z verejne dostupných dokumentov neuvádza nič o presnom účele "Tobolu". Skutočnosť, že infraštruktúra je kombinovaná s prostriedkami na sledovanie satelitov, však naznačuje, že je zameraná na ochranu ruských satelitov pred elektronickými útokmi, a nie na elektronické útoky na cudzie satelity. Keďže elektronická ochrana sa považuje za neoddeliteľnú súčasť elektronického boja, takýto cieľ stále zodpovedá opisu Tobolu ako siete "komplexov elektronického boja". V Hlavnom riadiacom centre pre testovacie a vesmírne systémy pomenovanom po Titovovi pri Krasnoznamensku, ktoré, súdiac podľa uvedenej prezentácie v PowerPointe, zohráva koordinačnú úlohu v projekte Tobol, sa nachádza jednotka elektronického boja, ktorá sa zaoberá elektronickou ochranou sledovacích staníc aj satelitov na obežnej dráhe.Jeden z náznakov o cieľoch projektu je obsiahnutý v posudku doktorandskej práce uverejnenej v roku 2013. Píše sa v nej, že 14C227 má zariadenie na monitorovanie signálov navigačných satelitov s cieľom chrániť ich pred "úzkopásmovým rušením". Konkrétne dokáže určiť "moduláciu navigačných signálov s presnosťou 90 % pri odstupe signálu od šumu 30 decibelov". Recenziu napísal Vladimir Vatutin, ktorý vedie oddelenie v RCS a v prezentácii PowerPoint o lokalite 8282/3 je uvedený ako hlavný konštruktér Tobolu.Vatutin je už mnoho rokov spoluautorom niekoľkých článkov a patentov, ktoré zjavne súvisia s ochranou satelitov pred elektronickými útokmi. Niektoré patenty opisujú súbor pozemných antén, ktoré sa budú používať na prijímanie a potláčanie takzvaných "neautorizovaných signálov" vysielaných do satelitov alebo prenášaných prostredníctvom satelitov na Zem. Mohli by využívať efekt známy ako troposférický rozptyl, pri ktorom sa časť energie signálu prechádzajúceho troposférou odráža späť na Zem. V jednom z návrhov budú neautorizované signály vysielané do satelitu zachytené takzvanou "troposférickou stanicou" a okamžite analyzované na vytvorenie rušivých signálov, ktoré budú vysielané do satelitu na potlačenie neautorizovaných signálov.V inom scenári budú neoprávnené signály vysielané zo satelitu na Zem identifikované "monitorovacími stanicami", po ktorých budú troposférické stanice vysielať rušivé signály, ktoré sa po odraze od troposféry dostanú k prijímačom a neutralizujú vplyv neoprávnených signálov. Výhodou týchto zdanlivo ťažkopádnych metód je, že eliminujú potrebu inštalácie systémov proti rušeniu na samotných satelitoch. Na schematických obrázkoch navrhovaných systémov sú ako ciele neautorizovaných signálov zobrazené navigačné satelity GLONASS, ktoré však nie sú v priložených opisoch patentov konkrétne uvedené a môžu slúžiť len ako príklad. Nie je však jasné, či existuje nejaká súvislosť medzi Tobolom a systémami uvedenými v týchto patentoch.Ďalším znakom toho, že Tobol má niečo spoločné s elektronickou ochranou, je plán obstarávania RCS na rok 2015, kde je ruská skratka "elektronická ochrana" (REZ) spojená s "rádiotechnickými pozíciami" pre niečo, čo sa nazýva 14C225, čo je zrejme súčasťou 14C227.Ak sú zariadenia Tobol skutočne určené na ochranu ruských satelitov pred elektronickým útokom, budú musieť túto úlohu plniť len pre satelity, ktoré sú v zornom poli ruských pozemných staníc, ale stále budú zraniteľné elektronickým útokom z vonkajšieho prostredia. Preto sú navigačné satelity GLONASS na vysokej obežnej dráhe, ako aj geostacionárne komunikačné satelity jedinými pravdepodobnými kandidátmi na úlohu elektronickej ochrany. Najmä ruské komunikačné satelity sa môžu stať cieľom prísne tajného amerického systému CCS (Counter Communication System), mobilného vesmírneho systému elektronického boja, ktorý môže byť rozmiestnený po celom svete na potlačenie nepriateľskej satelitnej komunikácie. Predpokladá sa, že prvé dva varianty ("bloky") CCS boli dodané v roku 2004. Najnovšia aktualizácia, nazvaná Block 10.2, bola oficiálne oznámená ako "prvý útočný zbraňový systém dodaný americkým vesmírnym silám". Spojené štáty pravdepodobne disponujú aj pokročilými systémami na rušenie alebo manipuláciu so signálmi satelitnej navigácie v určitej geografickej oblasti.Hoci sa zdá, že Tobol zohráva skôr obrannú ako útočnú úlohu, ruské vesmírne systémy skúmajú aj systémy elektronického útoku. V článku uverejnenom v podnikovom časopise spoločnosti v minulom roku [2019] (spoluautor Vatutin) sa diskutuje o možnosti využitia metód elektronického boja na zabránenie optickým a radarovým prieskumným satelitom v odosielaní snímok do satelitov na prenos dát počas ich letu nad cudzím územím. Tento návrh odráža rastúci záujem o využívanie systémov elektronického boja na boj proti zahraničným spravodajským prostriedkom. Publikácia vzbudila dostatočnú pozornosť, aby ju začiatkom tohto roka prevzali viaceré ruské médiá, po čom bola z webovej stránky RCC odstránená.Noviny The Washington Post v článku Alexa Hortona "Russia tests secret weapon to target SpaceX's Starlink in Ukraine. Moscow's bid to sever Ukrainian forces' internet access is more sophisticated than previously known, leaked document shows" ("Rusko testuje tajnú zbraň proti systému SpaceX Starlink na Ukrajine. Z uniknutých dokumentov vyplýva, že pokus Moskvy zablokovať prístup ukrajinských ozbrojených síl k internetu je sofistikovanejší, než bolo doteraz známe"), pokračujúc v téme štúdia informačných brífingov americkej vojenskej rozviedky uniknutých prostredníctvom sociálnej siete Discord, uvádza, že podľa jedného z týchto spravodajských dokumentov sa Rusko snaží využiť satelit, ktorý používajú ozbrojené sily Ukrajiny na rušenie internetovej služby SpaceX Starlink.Zdroj:vpk.nametwitter.com

Čas načtení: 2024-08-22 13:35:04

Pavel: Je mi líto Ukrajiny, ale spravedlivá mírová dohoda je „pravděpodobně fantazie“

Podle Petra Pavla Kyjev pravděpodobně nezíská z jednání s Ruskem vše, co chce. (Foto: Flickr) Jakákoli mírová dohoda mezi Ukrajinou a Ruskem pravděpodobně nebude spravedlivá,... Článek Pavel: Je mi líto Ukrajiny, ale spravedlivá mírová dohoda je „pravděpodobně fantazie“ se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-11-14 09:00:00

Trumpovo idiotské chvástání bude stát Ukrajinu životy a území

Nově zvolený americký prezident Donald Trump údajně vyzval během telefonátu ruského prezidenta Vladimíra Putina, aby "neeskaloval" konflikt v Ukrajině. Takhle vypadá mapa vzdušných útoků na Ukrajinu několik posledních dnů. Tmavé oblasti se ocitají pod permanentními útoky. Trump zjevně dosáhl pravého opaku. A je mu to pravděpodobně úplně jedno, jelikož slova o "eskalaci" používají politici (nejen Trump) v rozhovorech s Putinem jako zdvořilostní frázi. Je ovšem pravděpodobné, že současná zvýšená snaha agresora souvisí s předpokládanou "dohodou", kterou Trump avizoval jako "ukončení války za 24 hodin". Taková dohoda totiž s vysokou pravděpodobností předpokládá velké územní ztráty Ukrajiny. Cílem Ruska nyní bude bude vysoce pravděpodobně dosáhnout rozšíření okupace ukrajinských území, stejně jako zvýšení tlaku na civilní obyvatelstvo a potenciální nárůst počtu těch Ukrajinců, kteří by souhlasili s uzavřením příměří i za územních ztrát. Jinými slovy, Trump svým chvástáním o okamžitém ukončení války velmi pravděpodobně válku eskaloval, což bude pro Ukrajinu znamenat další ztráty na životech vojáků i civilistů a další územní ztráty.

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57

Multivitamíny a doplňky stravy - prospěšná prevence nebo potenciálně škodlivé odvedení pozornosti?

Více než polovina dospělých užívá doplňky stravy a předpokládá se, že jejich užívání v USA poroste. V roce 2021 utratili lidé v USA za doplňky stravy odhadem téměř 50 miliard dolarů a průmysl doplňků stravy vynaložil na marketing přibližně 900 milionů dolarů.Přitažlivost doplňků stravy je zřejmá. Teoreticky mají vitaminy a minerály antioxidační a protizánětlivé účinky, které by měly snížit rozvoj kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny. Konzumace ovoce a zeleniny je spojena se snížením rizika kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny. Je rozumné si myslet, že klíčové vitaminy a minerály by se daly extrahovat z ovoce a zeleniny, zabalit do tablet a lidé by se mohli vyhnout obtížím a nákladům spojeným s dodržováním vyvážené stravy. Nejčastějším důvodem, proč lidé uvádějí, že užívají doplňky stravy, je zlepšení nebo udržení celkového zdravotního stavu. Celé ovoce a zelenina však obsahují směs vitaminů, fytochemikálií, vlákniny a dalších živin, které pravděpodobně působí synergicky a přinášejí zdraví prospěšné účinky. Mikroživiny izolovaně mohou v těle působit jinak, než když jsou přirozeně v balení s řadou dalších složek stravy.Za správných okolností mají doplňky stravy zdravotní přínos. Nedostatek vitaminů a minerálních látek způsobuje nesčetné množství onemocnění. U osob, které jsou nebo mohou být brzy těhotné, se doporučuje kyselina listová jako prevence defektů neurální trubice a železo jako prevence předčasného porodu a nízké porodní hmotnosti a také pro zlepšení vývoje mozku plodu.Pro jinak zdravé dospělé osoby, které nejsou těhotné, aktualizovala americká pracovní skupina pro preventivní služby (USPSTF) doporučení ohledně užívání doplňků stravy k prevenci kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny. Toto aktualizované doporučení vychází z nové zprávy o důkazech a systematického přehledu, obojí v tomto vydání časopisu JAMA, 84 studií, včetně 52 nových studií od posledního doporučení USPSTF na toto téma v roce 2014. USPSTF dospěl k závěru, že současné důkazy nejsou dostatečné k posouzení rovnováhy přínosů a škodlivosti užívání multivitaminových doplňků, jednotlivých doplňků nebo většiny párových doplňků pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny (výrok I). USPSTF výslovně nedoporučuje používat doplňky stravy s beta-karotenem pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny (doporučení D) z důvodu možného zvýšeného rizika úmrtí, úmrtí na kardiovaskulární onemocnění a rakovinu plic. USPSTF také výslovně nedoporučuje používat doplňky vitaminu E k prevenci kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny (doporučení D), protože pravděpodobně nemají žádný čistý přínos pro snížení úmrtnosti, kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny.U multivitamínů je prokázání absence přínosu náročné a prohlášení I (tj. "nedostatečné" důkazy) není doporučením pro nebo proti užívání. Současné důkazy však v nejlepším případě naznačují, že případný přínos multivitamínů na snížení úmrtnosti bude pravděpodobně malý. Například u zdravé 65leté ženy, jejíž odhadované riziko úmrtí za 9 let je přibližně 8,0 %, by užívání multivitamínu po dobu 5 až 10 let mohlo snížit odhadované riziko úmrtí na 7,5 % (na základě poměru šancí 0,94). Kromě toho, že tento odhad vykazuje malý potenciální přínos, je založen na nedokonalých důkazech, je nepřesný a velmi citlivý na způsob interpretace a analýzy údajů. Dostupné důkazy jsou omezeny heterogenitou studovaných multivitaminů, krátkou dobou sledování a nerůznorodými vzorky studií.Poradenství v oblasti životního stylu pro prevenci chronických onemocnění u pacientů by se mělo i nadále zaměřovat na přístupy založené na důkazech, včetně vyvážené stravy s vysokým obsahem ovoce a zeleniny a fyzické aktivity. Zdravé stravování však může být problémem, když americký průmyslový potravinový systém nestaví zdraví na první místo a zdravé potraviny bývají dražší, což vede k problémům s přístupem k nim a k potravinové nejistotě. Na úrovni pacientů je pro spravedlivou prevenci chronických onemocnění zásadní screening potravinové nejistoty a propojení postižených domácností s veřejnými a komunitními zdroji. Na místní úrovni musí mít komunitní organizace podporu, aby mohly začlenit podporu zdraví do svých služeb při řešení potřeb nedostatečně zaopatřených skupin obyvatelstva. Na vládní úrovni musí veřejné politiky zajistit, aby zdravé potraviny a prostředí pro fyzickou aktivitu byly dostupné všem obyvatelům USA.Důležité je, že současná doporučení USPSTF se nevztahují na péči před početím nebo v souvislosti s těhotenstvím. Pracovní skupina sice samostatně doporučila, aby každá osoba schopná otěhotnět nebo plánující otěhotnění užívala 0,4 až 0,8 mg kyseliny listové denně, ale chybí spolehlivé údaje týkající se potenciálního přínosu další multivitaminové suplementace v prevenci kardiovaskulárních komplikací těhotenství (např. hypertenzních poruch těhotenství) spojených s dlouhodobým rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Zjištění, zda a jak může suplementace dalšími jednotlivými nebo kombinovanými živinami před těhotenstvím a během těhotenství změnit riziko těchto nepříznivých následků těhotenství, by mohlo mít důležitý význam pro úsilí o prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Bez ohledu na užívání multivitaminů by měla být základem prevence kardiovaskulárních onemocnění podpora primordiální a primární prevence, která optimalizuje kardiovaskulární zdraví na počátku života.Značný marketingový rozpočet průmyslu doplňků stravy vyvolává zájem, pozornost a miliardové příjmy. Většina lidí považuje doplňky stravy přinejhorším za neškodné preventivní produkty. V USA jsou však doplňky stravy relativně neregulované a musí uvádět, že zdravotní tvrzení "nebyla vyhodnocena Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv" a že "nejsou určeny k diagnostice, léčbě, vyléčení nebo prevenci jakýchkoli onemocnění". Velmi reálná škodlivost doplňků stravy není zkoumána tak důkladně jako škodlivost léčiv. Mnoho pacientů nehlásí užívání doplňků stravy, což vede k promeškání příležitosti prodiskutovat s pacienty obavy o bezpečnost.Kromě zbytečně utracených peněz lze zaměření na doplňky stravy považovat za potenciálně škodlivé rozptýlení. Než věnovat peníze, čas a pozornost doplňkům stravy, bylo by lepší klást důraz na činnosti s nižším rizikem a vyšším přínosem. Úsilí jednotlivců, veřejného zdravotnictví, veřejné politiky a občanů by se mělo zaměřit na podporu lidí v pravidelné preventivní péči, dodržování zdravé stravy, pohybu, udržování zdravé hmotnosti a vyhýbání se kouření. Zdravotnické systémy a zdravotníci by se měli zaměřit na preventivní služby založené na důkazech, které doporučuje USPSTF, včetně kontroly vysokého krevního tlaku a behaviorálního poradenství na podporu fyzické aktivity a zdravé stravy. Zdroj: JAMA  

Čas načtení: 2019-11-18 20:02:05

Soutěž studentských povídek vyhrál příběh o klokanovi

Již poosmé změřili své tvůrčí síly studenti pražských středních škol v psaní povídek na dané téma v rámci soutěže Podzimní čtení v Louvru. Námětem tentokrát bylo „V úterý ráno se Petr (Zuzka) v novinách dočetl(a), že…“. Literárního klání se zúčastnilo na 220 autorů z pěti gymnázií, z nichž deset postoupilo do finále. Po „živém čtení“ porota složená z pedagogů z gymnázií Voděradská, Na Zatlance, Elišky Krásnohorské, Budějovická a Nad Štolou a v čele se spisovatelem Michalem Vieweghem vybrala jako nejlepší povídku Klokan studenta gymnázia Nad Štolou Alexandra Platy. Mediálním partnerem soutěže byly tradičně Literární noviny. Vítěznou povídku si můžete přečíst zde:   Klokan Nepravdivý příběh na základě pravdivých událostí V úterý ráno se Petr při snídani v novinách dočetl spoustu věcí – od nejrůznějších banalit až po všemožné politické události či světové zprávy – zhlédl jen tak z nudy i pár inzerátů, ale nic ho nezaujalo natolik, jako právě jedna ze zpráv, kterou by možná na první pohled zařadil mezi ty banality a spíš komické než nijak seriózní. Na druhou stranu musel sám uznat, že uprchlé mládě klokana Bennettova v jeho domovském městě – Trutnově – znělo dostatečně kuriózně na to, aby článku věnoval alespoň větší pozornost než všem ostatním. I po přečtení této poněkud humorně vyhlížející události si však neuvědomoval, že ho nakonec ona událost ovlivní víc, než by možná chtěl. Odhodil zčásti přečtený zpravodaj na stůl a jedním douškem vyprázdnil mléko, které zbylo v jeho misce po snědených cereáliích. Vstal, hodil si přes rameno batoh a vydal se do školy. Celou cestu se však nemohl ubránit myšlence, jak by bylo asi zajímavé takového uprchlého klokana spatřit. Petr si trochu s údivem uvědomoval, že klokana naživo nikdy neviděl. Na obrázcích samozřejmě, ale živý klokan? To by bylo hned o něčem jiném! A jak to tak bývá, když je člověk zahloubaný do myšlenek, cesta uběhne rychleji, a proto stanul Petr před budovou školy dřív, než se nadál. Myšlenky na klokana rychle a neúprosně vystřídaly myšlenky na zapomenutý domácí úkol, nadcházející písemku z matematiky a blížících se osm hodin vyučování. A i učitelé, kteří zrovna nezadávali písemky, či se nerozčilovali nad neexistencí domácích úkolů svých žáků, mu toho dali dost na přemýšlení, než aby v hlavě probíral vačnatce na útěku. Přešla přestávka, dvě, nadešel test z matematiky a s ním úměrná dávka stresu, pak tu byl náhle oběd, po něm odpolední vyučování a hle – školní den se nachýlil ke konci, poslední zvonění ohlásilo dočasnou svobodu od vyučování a Petr se s úlevou vyhnal ze školy. Jeden s výjimečných teplých podzimních dní ponoukal ke koupi zmrzliny a Petr nemohl odolat. S kornoutem plným sladké ledové hmoty zamířil k domovu. Tam ho přivítal ten samý starý plot, šedobílá fasáda, která ho už dávno omrzela, a břečťan, který si dovoloval víc, než bylo i na popínavou rostlinu zdrávo. Otevřel branku a došel k domovním dveřím, tam ho však zarazil podivný zvuk. Nechal ruku s klíči poklesnout a odstoupil ode dveří. Štrachání přicházelo odněkud ze zahrady po pravé straně domu a Petr se neubránil potřebě tam nahlédnout. Touhle dobou přeci neměl nikdo jiný být doma – ale rodiče často dělali nečekané vylomeniny, které ústily v Petrovo nevítané překvapení. „Tati?“ zkusil to co nejlhostejnějším tónem a vykročil pomalu přes zahradu k malému altánku na jejím konci v rohu oplocení, který však plnil roli skladiště čehokoli, hlavně pak dřeva a haraburdí, na jehož odnesení měli všichni členové rodiny podezřele málo času. V odpověď bylo Petrovi jen intenzivnější zachrastění nahromaděného dřeva. Pokud to byl vážně jeden z rodičů, bude se mu náročně vysvětlovat, proč se schovává v altánku se dřevem, tím si byl Petr jistý. Udělal ještě pár kroků vpřed a v mysli se mu vytvořila velmi bizarní a nepravděpodobná teorie, která však záhy dokázala, že pravdivost bizarních a nepravděpodobných teorií může být často neočekávaně pravděpodobná. Se čtvrtým krokem, který krátil vzdálenost mezi Petrem a altánkem, mezi dřevem vykoukl malý podlouhlý čumák nedospělého vačnatce a savec upřel nedůvěřivá očka na mládence před sebou. Petr se zarazil, zapřemýšlel nad fungováním pravděpodobností vesmíru, a nakonec v záchvatu prosté logiky opět o krok ustoupil. Klokan nevypadal, že by ho toto gesto, byť jistě ohleduplné pro jeho osobní prostor a pohodlí, nějak dojalo. Místo toho si dál měřil Petra nečitelným pohledem černých lesklých oček a v hlavě mu se značnou předvídatelností běžely vzorce primárních zvířecích instinktů, které měřily dosažitelnost úspěchu při úprku přes plot – a pravděpodobně někam ještě mnohem dál. Než stihl Petr dojít k odpovědi na otázku, zda by klokaní mládě dokázalo překonat jejich plot, upozornila na sebe tmavá díra zející mezi těsně doléhajícími plaňkami. To zbavovalo klokáně většiny práce s úprkem. Petr z dostatku soucitu ustoupil ještě o krok, ale na mladičkého vačnatce to nemělo pražádný účinek. Dál napjatě stříhal ušima a zvažoval své šance a míru ohrožení. Přeci jen tenhle člověk nevypadal jako ti ostatní, kteří se ho již dříve snažili chytit. Ne, že by mu to nijak snižovalo na důvěryhodnosti, ale polehčující okolnost to byla stejně. Mám na zahradě klokana, bylo jediné, co dokázal Petrův mozek v té chvíli zpracovávat. Nijak by se netajil s tím, že neměl nejmenší ponětí, co dělat. Novinový článek vypovídal o lidech, kteří kvůli spatření klokana telefonovali lokální policii, to ale přišlo Petrovi poněkud neuctivé vůči klokanovi – a navíc i ve výsledku zbytečné, protože podle pokračování novinového článku dokázalo klokáně z místa činu vždy včas uprchnout. Po chvíli přemýšlení dokázal Petr tak akorát učinit další krok nazpět. Když to zopakoval ještě dvakrát, malý savec z opačné polokoule se zdánlivě uklidnil, Petr však stále cítil napětí, které by zvíře dokázalo v jediném okamžiku vymrštit skrz plot. Podlouhlý čumák chlupatého protinožce spočinul na příhodně položeném kusu dřeva a klokan si odfrkl způsobem, který zněl ze všeho nejvíc mrzutě. Petr se zhluboka nadechl, jako by v kyslíku hledal nějakou radu či povzbuzení, a pak došel ke své první racionální úvaze od koupě zmrzliny – pomalu se vzdálil. Na odchodu se pokusil vačnatci pomalými pohyby rukama naznačit, aby zůstal v klidu a snažil se na sebe přinejlepším neupozorňovat. Jestli mu klokan rozuměl, už nezjistil. Zabouchl za sebou domovní dveře a dával si několik vteřin na vsáknutí celé situace. Pak zamířil do svého pokoje, pohodil školní batoh do rohu a dosedl za počítač. Jakmile se stroj rozběhl, našel ikonku prohlížeče a zadal do vyhledávacího řádku jednoduché heslo – KLOKAN. Obsáhlý článek na Wikipedii ho tak utvrdil v domněnce, že by klokan byl schopný překonat jejich zahradní plot – i kdyby byl v celistvém stavu – dále ho poučil, že klokani spásají hlavně trávu a různé byliny, a nakonec mu oklikou vysvětlil, že tu vlastně takový klokan nemá vůbec co dělat, neboť je endemitem Austrálie a přilehlých oblastí. A Petr si byl jistý, že co se posledně koukal do mapy, Krkonoše v Oceánii nenašel. Upřímně doufal, že se to od té chvíle nezměnilo. Zavřel internetový prohlížeč a přesunul se ze židle na postel. Po několika minutách soustavného nepřicházení na cokoli kloudného své snažení vzdal a znovu se přesunul k počítači, aby si otevřel nějakou hru na odreagování. *** Druhý den ráno se jako vždy připravil na odchod do školy a dnešní noviny tentokrát pro jistotu nechal ležet na stole netknuté. Rodiče už byli dávno v práci a Petr jen doufal, že o klokanovi nemají nejmenší tušení. Sourozence neměl, a tak bylo jeho ráno nerušené jako vždy, jen on a jeho miska cereálií s mlékem. Při odchodu neměl čas zkontrolovat klokana v zahradním altánku a stejně mu jeho osobní doufání napovídalo, že to nemá cenu. Třeba se klokan v noci sebral a odešel – byl to přeci jen převážně noční živočich – a Petra i jeho život plný zapomenutých domácích úkolů nechal nadobro na pokoji. Sakra, dneska jsme měli zase něco z angličtiny? Proč o tom nevím?! Při příchodu domů o několik hodin později se však nemohl ubránit touze vačnatce přeci jen zkontrolovat, a tak ho jeho kroky znovu zavedly na vlastní zahradu tváří v tvář neuklizenému rozpadajícímu se altánu, který svůj účel neplnil už… od nepaměti. Skeptická klokaní hlavička ho přivítala stejně jako dne předešlého a Petr se neubránil povzdechu. Savec nevypadal, že by ho to nějak urazilo, pravděpodobně viděl toho divného člověka proti sobě znovu obdobně neochotně. Zdál se však o něco klidnější než včera, což bral Petr jako pozitivní znamení, protože a listu jeho životních cílů v žádném případě nebylo uhnat klokanímu prckovi infarkt. Petr jen tak ze zvědavosti zkusil udělat krok vpřed. Klokan zastříhal ušima. Další krok, další zastříhání. Po třetím kroku se vačnatec napjal, zvedl hlavu a Petr téměř cítil ty vzorce měřící vzdálenost k díře v plotu, které se mu v tu chvíli rozběhly hlavou. Ucouvl tedy, jako by omluvně sklonil hlavu a lehkým gestem rukama naznačil zvířátku, že se nemá čeho bát. Klokan tomu zrovna dvakrát nevěřil, ale rozhodl se, že nemít se čeho bát je přeci jen tak výhodné, jak to zní. Po tomhle přestal Petr klokáně trápit svou přítomností a odebral se opět k sobě do pokoje. Tam zalitoval, že jeho okno nemíří na stranu s altánkem, aby mohl chlupatého vetřelce nenápadně pozorovat z domu. I bez toho už mu ale myšlenky hlavou vířily v podobě malých klokanů, a tak se rozhodl, že dát si od nich chvíli pauzu nebude na škodu. Jak to ale vypadalo, kontrolovat stav malého vačnatce se Petrovi pomalu stávalo rutinou. Vždy po škole se objevil u altánku a čekal, než se z hromad dřeva vyloupne podlouhlý klokaní čumák. A pokaždé si troufl přijít o kousek blíž. Pokaždé ho klokánek nechal přijít o kousek blíž. Pokaždé se v jeho přítomnosti zdál být uvolněnější než den před tím. A i o víkendu si Petr našel čas klokana kontrolovat a využil několika příležitostí, kdy rodiče nebyli doma, aby to udělal. Přitom tuhl nervozitou pokaždé, kdy rodiče byli doma a hrozilo, že klokana najdou. Co by asi udělali? Asi rozumně zavolali policii. Ale k tomu se Petr prostě nemohl odhodlat. Přišlo mu to tak nespravedlivé vůči tomu malému savci. Vždyť policie se volá na zločince a násilníky. A tenhle klokan nikdy nic neprovedl. Navíc vypadal, že se mu v altánku líbí. Petr předpokládal, že ve dne spal a v noci vycházel ven, aby se nažral, o čemž svědčila místa nešetrně okousané trávy kolem altánku. To byl největší faktor, který mohl klokana udat před rodiči či kýmkoli jiným. Víkend minul a nastalo pondělí. Soustředění už Petr ztratil tak před třemi dny a znovu nabýt už se ho ani nepokoušel. Všechny jeho myšlenky se ubíraly jedním směrem. K altánku a jeho tajuplnému obyvateli. Co na tom, že u zkoušení byl roztěkaný a vysloužil si za to trojku? Hlavně jestli klokan byl v pořádku… Když se v pondělí konečně zase vrátil domů, skoro jako by ho klokánek už očekával. Jak Petr vkročil na zahradu, už spatřil maličkého vačnatce, kterak opatrně vyhlíží ze svého úkrytu. Vydal se k němu. Zastavil se na metr a půl od okraje altánku – nejblíž, co ho nechal klokan přiblížit se posledně. Chlupatý protinožec čekal. Petr udělal nejistý krok dopředu a klokan se lehce přikrčil. Druhý krok dostal Petra už jen pouhý metr od dřevěné skrýše svého neobvyklého návštěvníka. Klokan se o něco víc přikrčil a téměř propaloval Petra svýma kulatýma lesklýma očkama. Byly jako černé skleněnky. Nevyzpytatelné a tajuplné, ale přesto zároveň jaksi něžné a přívětivé. Klokan chvíli vypadal, jako že svádí určitou vnitřní bitvu. Její výsledek se ukázal chvíli nato. Zdálo se, že zvítězila vačnatcova zvědavost a krotká zdomácnělá část. Natáhl krk a čumákem se přiblížil Petrovi. Ten okouzlen okamžikem téměř bezděky vztáhl ruku a pomalu ji natáhl k čmuchajícímu zvířátku. Jeho přivřené prsty se zastavily ve vzduchu jen pár centimetrů od klokaního čenichu. Vačnatec chvíli nasával vzduch a zjišťoval, zda je ten zajímavý dvojnožec skutečně tak důvěryhodný. Petr čekal. Čekal a pozoroval klokaní očka. Pak pomalu rozevřel dlaň, natáhl ruku ještě o kousek a klokana něžně pohladil po hlavě. Zvíře instinktivně ucuklo, až nechtěně vrazilo do stohu dřeva za sebou a ten se s rámusem sesypal. Klokan v mžiku vyskočil a zmizel. Petr zklamaně svěsil ramena. Než se ale stačil otočit a vyrazit pryč, objevila se klokaní hlavička opět za spadaným stohem dřeva a za ní rychle i celé tělo malého vačnatce. Drobnými skoky s výpomocí ocasu i předních tlapek se mládě znovu přesunulo do svého někdejšího hnízda mezi dřevem a hodilo ukřivděný pohled k Petrovi. Pak znovu našlo pohodlnou pozici mezi kusy dřeva, lehlo si a pozorovalo toho člověka před sebou. Petr usoudil, že pro dnešek seznamování stačilo, a opatrně a uctivě se znovu vzdálil. O několik hodin přemýšlení o klokanech později padla tma, přišla noc, s ní spánek a sny plné dalších klokanů, pak tu bylo ráno a budík neúprosně volal Petra k plnění školní docházky. Po jejím splnění následovala cesta, kterou už měl nejspíš roky chození vpitou do chodidel a nedlouho nato se před ním vyloupla nudná přední fasáda jejich rodinného domu. Podle jediné věci Petr ihned věděl, že je něco špatně. Policejní auto před ním. Rozběhl se. Chtěl to zjistit co nejdřív, a hrdlo se mu sevřelo úzkostí, když mu na mysli vytanula ta nejhorší varianta. Ještě přidal. Udýchaně doběhl k autu, před nímž se zrovna dva policisté o něčem bavili s mužem, kterého Petr identifikoval jako jednoho ze sousedů. „Takže kde je podle vás ten klokan?“ ptal se zrovna muž zákona, když se Petr zastavil. Soused nedostal čas na odpověď, protože Petr hned trochu neomaleně vychrlil: „Dobrý den, co se to tu děje?“ Menší z policistů si ho přeměřil povýšeným pohledem. „Vy bydlíte tady?“ zeptal se přezíravě a ukázal na šedou fasádu okrášlenou o břečťan, která patřila Petrovým rodičům. „Ano,“ přikývl Petr a rychle oddechoval následky rychlého běhu, na který nebyl zvyklý. „Prý se u vás objevil ten uprchlý klokan. Už jste o něm asi slyšel,“ objasnil nižší ze strážců pořádku. Petr polkl a – doufal že ne znatelně – zbledl. „To je... asi nějaký nesmysl. Tady… žádný klokan není,“ dostal ze sebe. „No, váš soused tvrdí něco jiného,“ odtušil ten vyšší, hubenější z dvojice v uniformách. „Tak kde tedy byl?“ „Tam, na konci v rohu v tom altánku,“ vylíčil ochotně soused a svou výpověď doplnil ukázáním myšleným směrem. „Tak se tam pojďme podívat,“ navrhl vyšší policista. Pak se obrátil k Petrovi a dodal: „Doufám, že vám nevadí, že musíme vstoupit na váš pozemek. Ze služebních důvodů.“ A úplně zbytečně na podpoření svých slov vytáhl služební odznak a podržel si ho před obličejem. Petr se nezmohl na odpověď, jen doběhl k brance a otevřel ji. Vešel dovnitř, nechal za sebou otevřeno a vydal se svižným krokem po trávníku. Dva policisté ho následovali a obezřetně si prohlíželi altánek. „No, jak vidíte,“ začal Petr nervózně, „tady žádný… klokan není.“ „My se raději podíváme,“ usmál se nižší strážce pořádku. „Pro jistotu.“ „Ne!“ vyjekl Petr až moc nahlas – což si uvědomil příliš pozdě. „Prosím?“ obrátil se k němu menší muž. V tu chvíli klokan, zjevně alarmovaný nezvyklým hlukem na zahradě, vystrčil hlavu ze svého tradičního úkrytu mezi dřevem. „Hele, je tam!“ houkl vyšší policista a ukázal prstem. Klokan se na trojici na trávníku obrátil a napřímil uši. Tahle situace se mu očividně nelíbila. „Co s ním chcete udělat?“ zeptal se Petr. „No, co by, chytit a vrátit tam, odkud utek‘,“ řekl vyšší policista. „Tentokrát už nám neuteče,“ zamumlal si pro sebe ten druhý. Vyšší mezitím z opasku vytáhl pistoli a něco do ní vložil, pak ji zavřel a natáhl. „Klid, to je uspávačka,“ řekl, když si všiml Petrova obličeje, který by se v tuhle chvíli mohl kamuflovat ve vaně s vápnem. „Říkám, že ho chceme jen chytit.“ Petr na nic nečekal a rozběhl se k altánu, tam se otočil a pohlédl na dvojici policistů. „To vám nedovolím!“ Lhal by, kdyby řekl, že ho hlaveň pistole mířící jeho směrem, neznervózňovala. Vyšší strážce zákona mu věnoval nechápavý pohled. „Co to meleš?“ Jakékoli policejní a oficiální regule už zjevně pustil z hlavy. Bylo na něm vidět, že to chce mít konečně za sebou a s komplikacemi nepočítal. „Běž stranou, kluku,“ oslovil ho nižší muž, a i on už se vykašlal na nějaké uhlazené oficiální vystupování. Vyrazil přes trávník k Petrovi. Ten zaťal zuby a díval se na něj nepřístupným pohledem. „Pojď stranou, jestli se na to nechceš dívat.“ „Nikdy!“ odporoval mladík a jakmile byl policista u něj, vší silou do něho strčil. Nepovalil ho sice na zem, ale stačilo to, aby muž pořádně zavrávoral. Po tváři se mu rozlil překvapený pohled a nevyřčené pohoršení. To dalo Petrovi dost času, aby přiskočil k altánku a zvolal: „Běž! Uteč, dokud máš čas!“ Klokan se zatvářil možná ještě překvapeněji než dva strážci zákona, přesto však o několik kroků poposkočil. Obrátil se ale na Petra. „Běž,“ pobídl ho Petr a doplnil svá slova odhánějícím gestem. Do očí se mu tlačily slzy. Nechtěl toho tvorečka posílat pryč. Věděl však, že musí. „Nenahánim to zatracený zvíře tejden, jen aby mi to pak zkazil nějakej kluk!“ zahřímal skoro až vztekle policista s pistolí a namířil. Byl pravděpodobně tak frustrovaný, že mu bylo jedno, co trefí, hlavně že to něco bude. Petr se obrátil v pravý čas, aby viděl, jak muž zvedá zbraň. „Ne,“ řekl Petr tiše. Vyskočil. Šipka, která by na konci své trajektorie strefila váhajícího vačnatce se místo toho zabodla Petrovi do ramene a on s heknutím dopadl na zem. Pocítil náhlý příval slabosti a bezvýsledně se pokusil zvednout. Zrak se mu začínal zakalovat, když na něj přicházel nepřirozený spánek vynucený chemickou látkou. „Zatraceně!“ slyšel jako by z dálky nadávat vysokého policistu, jeho výkřik však zněl zároveň naštvaně i vyděšeně. Petr se podíval směrem ke klokanovi. Klokan mu pohled opětoval. „Běž! Buď volný. Utíkej. Podívej se za mě třeba do Austrálie,“ zašeptal naposledy, když účinky šipky převládly nad jeho tělem. Klokan se obrátil a zmizel dírou v plotě. Petr se ponořil do tmy. Alexander Plata, gymnázium Na Štolou {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-31 19:00:01

Jak si o Velikonocích pojistit štěstí i peníze? Hledejte vejce se dvěma žloutky. V USA to mají jinak

Zapomeňte na Vánoce, to právě Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem! Oslavují Ježíšovo zmrtvýchvstání a jsou tradičním symbolem vítání jara, nových začátků a energie. Na stolech najdete každoročně voňavého beránka, perfektně zdobené kraslice i kočičky, které jsou symbolem palmové ratolesti. Lidé jimi vítali přicházejícího Ježíše Krista. Nesmí chybět pomlázka a vajíčka, takový zajíček se však pravděpodobně přidal až později. A to i proto, že má svůj původ zřejmě v pohanských rituálech, nikoliv křesťanských.  Velikonoce jsou svátky lihu: Opilci na silnice nepatří, vybíráme alkohol tester Číst více Toužíte po velkém bohatství? Máte příležitost! Pokud si každoročně říkáte, k čemu jsou všechna ta vajíčka, zpozorněte! Ať vás ani nenapadne je podcenit. Jsou totiž symbolem blahobytu, hojnosti a štěstí. Zní-li jedno z vašich novoročních předsevzetí, že letos už konečně budete bohatí, je darované velikonoční vejce rozhodně dobrý první krok. Nejde přitom o nic nového. Tradice darování vajíček sahá až do 12. století, kdy je duchovní rozdávali lidem v kostele a ti je pak doma v kruhu rodinném snědli. Legendy praví, že pokud právě na Velikonoce naleznete vejce se dvěma žloutky, čeká vás opravdové bohatství. Zamysleli jste se vlastně někdy nad tím, jak vůbec název tohoto svátku vznikl? Nehledejte za tím žádnou vědu. Malou nápovědou vám v češtině budiž to, že právě na Moravě a Slezsku se pro Velikonoce používá také pojmenování „veliká (či velká) noc“. Anglický název „Easter“ je odvozen od jména bohyně jara Ostary, jinak také Eostre. Velikonoce se blíží: Recept na lahodný mazanec z tvarohu se bude hodit Číst více Pomlázku spleťte z vrbových proutků Jako milovníci tradic máte možná velikonoční pomlázku ještě o něco raději než vánoční stromeček. Na většině vesnic se hodování pomlázkou drží stále, ve větších městech se tradiční zvyklosti už ale pomalu opouští. Historie pomlázky sahá přitom až do 14. století a navíc byla pravděpodobně součástí jarních veselí už dávno předtím. Spletená má být z vrbových proutků, kterým nechybí bílá stuha, ty ostatní barevné přidají ženy a dívky. V koutech naší republiky má mnoho pojmenování. Někde ji znají jako houdovačku, binovačku, hodovačku, mrskačku, sekačku, šlehačku, namrkut, šlerkust, šmigust, karabinu, kocar nebo třeba pamihod. Muži ženy už celá staletí vyšlehávají, aby byly krásné, zdravé, svěží a plodné. A v dávných dobách muži nezapomínali ani na své milenky! To by pravděpodobně většina dnešních žen neocenila, co myslíte? Pletení pomlázky je každopádně vhodné započít na Bílou sobotu, ve stejný den by se měla také barvit a zdobit velikonoční vajíčka. Pomlázka je často přímo chloubou svého majitele, muži se předhání, kdo přijde na Velikonoční pondělí s tou větší a robustnější. Posouzení, zda jde o sílu ega, či vrbových proutků, necháváme na vás. Co by měl vědět každý český rodič: Expertka promluvila, co se stane spolu se začleňováním ukrajinských dětí do škol Číst více V USA mají pro čokoládu přísná pravidla Například v Římě utichají po celý svatý týden kostelní zvony, ve Velké Británii se panovník setkává se staršími občany, kterým daruje peníze. V Norsku se velkolepé oslavy shlukly do tradičního čtení thrillerů a detektivek, populární je i odpočinek u televize a sledování filmů. Ve Francii se na Velikonoce ve městě Haux vyrábí tradiční omeleta pro tisíce lidí.  V USA to však pojímají daleko velkolepěji. Prezident tradičně pozve děti k Bílému domu, kde hledají ukrytá čokoládová vajíčka. Kdo by však čekal ta mléčná Kinder, nechť se nechá vyvést z omylu. V USA jsou zakázána proto, aby dítě nespolklo hračku, která se v nich ukrývá. U darovaného čokoládového zajíce si však více než tři čtvrtiny Američanů myslí, že by měli nejdříve sníst jeho uši. Takže – jíst, či nejíst? Zdroj: countryliving.com, english-heritage.org, carnivalarts.org.uk KAM DÁL: Kdyby byl Bob s Bobkem hraným seriálem, jejich vztah by se zdál podezřelý.

Čas načtení: 2024-04-02 14:52:59

Týchto 5 funkcií, ktoré pravdepodobne aktívne nepoužívate, vám zbytočne míňajú batériu smartfónu

Pravdepodobne sa vám to už stalo, vybila sa vám batéria vášho mobilu v situácii, kedy ste ho najviac potrebovali. Rozmýšľali ste ale niekedy nad tým, ktoré funkcie telefónu spôsobujú, že sa vám batéria vybíja prirýchlo? Nižšie by sme vám chceli dať do pozornosti niekoľko funkcií smartfónov, ktoré sú zodpovedné za to, že vám % z … The post Týchto 5 funkcií, ktoré pravdepodobne aktívne nepoužívate, vám zbytočne míňajú batériu smartfónu appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-04-10 19:42:43

Další God of War je pravděpodobně ve vývoji

Vzhledem k novému inzerátu na pracovní pozici pro seniorního designéra boje se zdá, že studio Santa Monica pracuje na novém projektu, který by mohl být založen na sérii God of War. Požadavek na znalosti a zkušenosti s posledními dvěma hrami naznačuje, že se pravděpodobně jedná o pokračování této úspěšné série. Článek Další God of War je pravděpodobně ve vývoji se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-04-21 11:11:57

Prabrouk, Agromobil, Skopak… Tyhle škodovky pravděpodobně neznáte

Další z ohlédnutí za pestrou historií české značky dokládá kreativitu škodováků. Setkáte se s vozy vymyšlenými pro specifické trhy, prototypy, které se do sériové výroby neprosadily, i nečekaně originálními kousky. 1909: Vytáhlá závodní laurinka FCR Místo kubatury motorů se závodní vozy kdysi řadily do tříd podle počtu a vrtání válců, zdvihu pístů (tedy i výslednému […]

Čas načtení: 2024-08-17 10:00:00

Ruská agrese na Ukrajině: klíčové mosty v Kursku zničeny, Ukrajina „zanechává za sebou zkázu"

 Ruské ministerstvo zahraničí tvrdí, že Ukrajina pravděpodobně použila americké systémy HIMARS ke zničení mostu přes řeku Sejm V pátek byly v ruské Kurské oblasti zničeny dva klíčové mosty na řece Sejm.Moskva nyní tvrdí, že Ukrajina pravděpodobně použila rakety dodané USA.V aplikaci pro zasílání zpráv Telegram to uvedla mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová:"Kurská oblast byla poprvé zasažena raketomety západní výroby, pravděpodobně americkými HIMARS. V důsledku útoku na most přes řeku Seym v okrese Gluškov byl zcela zničen a dobrovolníci, kteří pomáhali evakuovanému civilnímu obyvatelstvu, byli zabiti." Blesková ofenziva Ukrajiny do několika ruských pohraničních regionů má za cíl přesvědčit Moskvu, aby se zapojila do „férových“ rozhovorů o válce na Ukrajině, uvedl poradce Volodymyra Zelenského, zatímco se ruské síly blíží ke strategickému městu Pokrovsk v Doněcké oblasti.„Musíme Rusku způsobit významné taktické porážky,“ napsal poradce ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak v aplikaci pro zasílání zpráv Telegram. „V Kurské oblasti jasně vidíme, jak je vojenský nástroj objektivně používán k přesvědčení Ruské federace, aby vstoupila do férového vyjednávacího procesu.Podoljak se vyjádřil ve chvíli, kdy se ukázalo, že Ukrajina z velké části odřízla významnou oblast Glušovského okresu Kurska.

Čas načtení: 2024-09-08 23:43:47

Nové vakcíny proti stárnutí slibují prevenci nemocí jako Alzheimerova choroba

Možná bude brzy možné očkovat se proti nemocem stáří a udržet si tak tělo i mozek déle zdravé.Za necelých pět let mi bude 60 let, což je skličující vyhlídka. Už teď mám jednu nemoc související s věkem - hypertenzi - a vzhledem k pravděpodobnosti budu mít štěstí, že mi do té doby nebude diagnostikována alespoň jedna další. Poté se budou nemoci související s věkem pravděpodobně hromadit až do nevyhnutelného konce. Podobný příběh se nepochybně stane i mnohým z vás. Žijeme déle než dříve, ale tyto roky navíc nemusí být nutně zdravé.Přesto, pokud se dá usuzovat z nedávného vývoje, budou mít moji synové možná větší štěstí. Místo toho, aby se v 70 a 80 letech potýkali s řadou běžných onemocnění, budou se proti nim možná moci imunizovat. Střední věk by mohli oslavit očkováním, které je učiní imunními vůči Alzheimerově chorobě, rakovině nebo hypertenzi. Mohli by dokonce získat všelék proti stárnutí, který je očkuje proti všem výše uvedeným a dalším chorobám a pomůže jim čelit pozdějším letům ve zdravějším stavu, než v jaký dnes může doufat většina z nás.V boji proti nemocem stáří se stará lékařská technologie najednou jeví jako převratná. Vakcíny, injekce, které si nejčastěji spojujeme s infekčními nemocemi, jako je covid-19 a spalničky, se nyní ukazují jako slibné v léčbě neinfekčních nemocí - zejména těch, které souvisejí s přibývajícím věkem. Tento obor postupuje tak rychle, že při správném větru se objevují náznaky, že já - a další lidé v mém věku - bychom mohli některé z těchto očkování dokonce sami využít. Zní to příliš dobře na to, aby to byla pravda, ale očkování proti nejhorším aspektům stárnutí vypadá spíše jako otázka kdy, než jestli.První úspěšnou vakcínou byla vakcína proti neštovicím, kterou v roce 1796 vynalezl Edward Jenner. Takové vakcíny dnes existují proti většině infekčních nemocí a jsou pravděpodobně jedním z nejúčinnějších lékařských zásahů. Nedávná analýza zjistila, že od roku 1974 vakcíny zabránily 154 milionům úmrtí na celém světě, z toho 146 milionům u dětí mladších pěti let.Smyslem očkování je předložit imunitnímu systému malé kousky - tzv. antigeny - infekčního organismu, které vyvolají imunitní reakci a vytvoří imunitní paměť, aby se následný kontakt se skutečným patogenem rychle vyřešil.V reakci na infekční agens je poměrně snadné vyvolat užitečnou reakci imunitního systému, protože tělo rozpozná, že se nejedná o „vlastní“ agens. Neinfekční nemoci naproti tomu vznikají z vlastních buněk člověka, a proto je náročnější takovou reakci vyvolat - není to však nemožné.Vakcína proti rakoviněPrvní neinfekční nemocí, na kterou bylo očkování zaměřeno, byla rakovina. Na počátku 80. let 20. století tým z Univerzity Johnse Hopkinse v Marylandu aplikoval 20 lidem, kteří měli rakovinu tlustého střeva, jejich vlastní rakovinné buňky smíchané s BCG vakcínou, která byla původně vyvinuta proti tuberkulóze, ale je známo, že je také obecným stimulátorem imunitního systému. Cílem bylo vyvolat imunitní reakci na vlastní nádory účastníků.O něco více než dva roky později bylo všech 20 osob stále naživu, zatímco čtyři z 20 osob v kontrolní skupině zemřely, což je statisticky významný rozdíl. Další studie využívající stejnou techniku zjistily podobné pozitivní výsledky.Vakcíny proti rakovině se liší od tradičních vakcín: jsou spíše léčebné než preventivní. Přesto je lze považovat za vakcíny. „Vakcína je cokoli, co stimuluje imunitní systém způsobem, který prospívá hostiteli,“ říká Howard Weiner z Harvard Medical School, který pracuje na jejich využití jako léčebných prostředků, včetně Alzheimerovy choroby.Pokrok v oblasti vakcín proti rakovině je však pomalý. Rakovinné buňky se před imunitním systémem výjimečně skrývají, a to i proto, že jde o buňky, které pocházejí z vlastního těla člověka. Dosud proběhlo více než 600 klinických studií vakcín proti rakovině. Zatím však prošla pouze jedna a její dopad byl jen mírný. Podle Samira Mitragotriho z Harvardovy univerzity byla v roce 2010 v USA schválena vakcína Provenge proti rakovině prostaty, ale ve světě nezazářila. Je poměrně drahá, má jen skromný přínos a není považována za nákladově efektivní.Ale naděje je věčná. Ukázalo se, že mnoho rakovinných buněk je poseto antigeny, které se v lidském těle běžně nevyskytují. Tyto „neoantigeny“ často vznikají genetickými mutacemi uvnitř nádorové buňky a mohou představovat šťavnatý cíl pro imunitní systém. Podle Niny Bhardwajové z Icahn School of Medicine at Mount Sinai v New Yorku pomohl objev neoantigenů omladit tento obor. Nedávná studie na lidech využívající molekulu zvanou mRNA ke stimulaci produkce neoantigenů se ukázala jako slibná například při upozorňování imunitního systému na buňky melanomu rakoviny kůže.Zadrhávající se pokrok tohoto přístupu u rakoviny neoslabil víru, že i na neinfekční nemoci lze cílit očkováním. Zejména mnoho onemocnění souvisejících s věkem se vyznačuje nadměrnou akumulací specifických proteinů, které mohou být vakcínami využity k vyvolání imunitní odpovědi.Například Alzheimerova choroba je již dlouho spojována s hromaděním určitých forem dvou proteinů, beta-amyloidu a tau, v mozkových buňkách a jejich okolí. Přesná úloha, kterou tyto proteiny hrají v onemocnění, je sporná, ale stále se jedná o dva nejsilnější kandidáty na původce onemocnění.Proti oběma se vyvíjejí vakcíny, které jsou velmi potřebné. Toto vysilující a nakonec smrtelné onemocnění je nejčastější formou demence. Odhaduje se, že v roce 2023 bude v USA žít 6,7 milionu lidí ve věku 65 let a více s Alzheimerovou chorobou, a pokud nedojde k rychlému průlomu v medicíně, může tento počet do roku 2060 vzrůst na 13,8 milionu. Současná léčba je velmi omezená.Vakcíny proti Alzheimerově choroběPodle Guanghui Liu z Čínské akademie věd v Pekingu probíhá šest klinických studií vakcín proti beta-amyloidu nebo tau. Jejich podstata je poměrně jednoduchá: vakcína obsahuje účinnou látku, která má stimulovat imunitní systém k tvorbě protilátek proti těmto proteinům. Protilátky překračují hematoencefalickou bariéru, vážou se na bílkoviny a spouštějí bílé krvinky, aby je odstranily v naději, že se tím zpomalí progrese onemocnění.Nastal však problém: jak beta-amyloid, tak tau jsou normální proteiny exprimované v mozku, a tudíž tolerované imunitním systémem. V patogenní formě jsou však tyto bílkoviny nesprávně složené. Tento rozdíl představoval nový cíl, říká Liu. Trik spočívá v tom, že přirozenou imunitní reakci na tyto nesprávně složené verze proteinů lze posílit pomocí vakcinačních přísad zvaných adjuvans, které upozorňují imunitní systém na nebezpečí.Švýcarská biofarmaceutická společnost AC Immune má dvě vakcíny proti Alzheimerově chorobě, které jsou v rané fázi zkoušek na lidech, jednu proti každému proteinu. Konečným cílem, říká mluvčí společnosti Gary Waanders, je očkovat lidi v nejranějších stadiích Alzheimerovy choroby a zpomalit nebo zastavit její postup. To může znamenat i lidi, u kterých se ještě neobjevily žádné příznaky. Nedávno vyvinutý krevní test dokáže odhalit zárodky patologie související s tau ještě předtím, než se objeví jakékoli zhoršení kognitivních funkcí. „Vakcíny se nakonec budou podávat nejen k léčbě Alzheimerovy choroby, ale také k její prevenci,“ říká Weiner.Při zkoumání tohoto článku jsem doufal, že moji synové budou mít možnost takové vakcíny vyzkoušet, ale Waanders naznačuje, že bych mohl mít šanci dostat je i já. Říká, že vakcína proti beta-amyloidu od společnosti AC Immune by se mohla dostat na trh již v roce 2029, pokud vše půjde hladce.Mezitím americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv nedávno udělil jiné vakcíně proti amyloidu - UB-311 od biotechnologické společnosti Vaxxinity z mysu Canaveral na Floridě - označení zrychlená vakcína, takže může být urychleně posouzena. Podle generální ředitelky společnosti Vaxxinity Mei Mei Hu se tato vakcína ukázala jako slibná při zkouškách na lidech, kdy na ni reagovalo 98 % lidí. „Vytvořily se u nich protilátky. Tyto protilátky překonaly hematoencefalickou bariéru. Zasáhly cíl. Zpomalili jsme pokles kognitivních funkcí přibližně o 50 procent.“ UB-311 je v současné době na cestě k větší studii, která zahrne přibližně 3 000 osob.Existují i další způsoby, jak využít imunitní systém k odstranění beta-amyloidu. Vědci z Ann Romney Center for Neurologic Diseases v Bostonu ve státě Massachusetts pod vedením Weinera testují vakcínu, která se podává nosem, aby aktivovala imunitní systém v lymfatických uzlinách na krku a odtud vyslala imunitní buňky zvané monocyty do mozku. „Monocyty jdou a odstraňují amyloid,“ říká Weiner. Ukázalo se, že vakcína odstraňuje beta-amyloid na myších modelech Alzheimerovy choroby, a nyní se chystá na první testy na lidech.Které metody proti stárnutí skutečně fungují?Je zřejmé, že neexistuje žádná záruka, že se některá z těchto vakcín proti Alzheimerově chorobě začne používat. Řada experimentálních vakcín již padla, ať už z důvodu nedostatečné účinnosti, nebo nežádoucích účinků.Bez ohledu na to zůstává naděje, že se tyto překážky podaří překonat. „Jednoho dne budeme Alzheimerovu chorobu léčit a předcházet jí pomocí vakcín,“ říká Weiner. „Samozřejmě se to nestane přes noc. Ale děláme na tom.“Něco dalšího, co by synové mohli se zájmem sledovat, je pokrok v oblasti vakcín proti nemocem cévního systému. Stejně jako stovky milionů dalších lidí na celém světě mám hypertenzi neboli vysoký krevní tlak, a protože se obvykle vyskytuje v rodinách, jsou oba vystaveni vyššímu riziku, že se u nich také rozvine.Podle Yuhua Liao z Huazhong University of Science and Technology v čínském Wuhanu jsou současné léky první volby - léky známé jako blokátory vápníkových kanálů a inhibitory ACE, které zabraňují zužování cév - účinné, ale neřeší hlavní příčinu.Hlavním regulátorem krevního tlaku je receptor v tepnách. Při jeho aktivaci dochází ke stažení cév a zvýšení krevního tlaku. Receptor lze deaktivovat pomocí léků zvaných alfa-1 blokátory, které však nejsou dostatečně specifické a mají krátkou životnost v krvi, takže se nepředepisují jako léky první linie. Aby tento problém vyřešili, otestovali Liao a jeho kolegové v roce 2019 vakcínu, která u myší vyvolala protilátky blokující arteriální receptor, a dosáhli slibných výsledků.Výsledkem je solidní pokrok v oblasti vakcín tohoto druhu zaměřených na jeden cíl a seznam potenciálních onemocnění vyššího věku, která by bylo možné tímto způsobem léčit, pokračuje. Ve fázi zkoušek jsou verze, které se snaží bojovat proti osteoartritidě, Parkinsonově chorobě a dokonce i proti vysoké hladině cholesterolu. Ačkoli vakcíny proti jednotlivým onemocněním jsou skutečně vítaným přírůstkem do naší výzbroje, existuje ještě jedna kandidátská vakcína, kterou sleduji obzvláště pozorně.Buněčná senescenceJedná se o vakcínu pro všeobecné použití proti stárnutí a jejím cílem jsou senescentní buňky. Tyto buňky utrpěly nějaké nenapravitelné poškození a přestaly se dělit, ale neumírají. Obvykle jsou odstraněny imunitním systémem, ale tento proces s věkem ochabuje a senescentní buňky se hromadí v tkáních a vylučují silný koktejl zánětlivých molekul v marné snaze přivolat kata. Pokud se tyto sekrety nekontrolují, jsou vysoce toxické, poškozují okolní tkáně a pronikají do krevního oběhu. Nejnovější výzkumy naznačují, že hromadění senescentních buněk je jednou z příčin řady onemocnění vyššího věku.Podle Jamese Kirklanda z Mayo Clinic v Rochesteru ve státě Minnesota se již testuje řada léků, které se zdají být schopné ničit senescentní buňky a které se již brzy ukázaly jako slibné u více než 40 různých onemocnění souvisejících s věkem. Probíhá řada klinických studií, ale zatím pouze dvě z nich dospěly do fáze, kdy byl lék nebo placebo podán většímu počtu lidí, aby se ověřila jejich účinnost, a podle Benjamina Le Calvé z farmaceutické společnosti StarkAge Therapeutics ve francouzském Lille se jejich přínos zatím ukázal jako omezený. Klasický přístup k lékům podle něj „pravděpodobně dosáhl svých limitů z hlediska klinického vývoje“.Velkým problémem je, že většina těchto „senolytických sloučenin“ funguje tak, že zvrátí rozhodné odmítání senescentních buněk aktivovat sebedestrukční mechanismus zvaný apoptóza. Tyto léky však mohou stejnou cestou posunout i zdravé buňky, což zvyšuje možnost, že poškodí i jiné než cílové tkáně.V tomto případě přicházejí na řadu vakcíny. Senescentní buňky běžně exprimují velmi vysoké hladiny antigenů, které v nesenescentních buňkách chybějí nebo je jich málo. Tyto „seno-antigeny“ jsou voláním o pomoc pro imunitní systém, který shromáždí vojáky, aby je zlikvidoval. Existuje přesvědčení, že vakcíny zaměřené na senoantigeny mohou pomoci posílit reakci imunitního systému a zničit senescentní buňky, zatímco zdravé buňky zůstanou v klidu.Konec stárnutí?V roce 2020 vytvořil tým pod vedením Hironoriho Nakagamiho z Osaka University Graduate School of Medicine v Japonsku vakcínu proti seno-antigenu zvanému CD153, který je přítomen na senescentních buňkách, jež se hromadí ve viscerálním tuku, který se nachází na orgánech a v jejich okolí. Myši, kterým byla vakcína podána a které byly následně krmeny dietou vyvolávající obezitu, měly mnohem nižší hladinu těchto senescentních buněk než běžné obézní myši a zlepšil se u nich metabolismus glukózy a snížila inzulínová rezistence. Tato zásadní studie ukazuje nejen to, že senescentní buňky lze eliminovat vakcinací, ale také to, že se tím zlepšují důležité fyziologické funkce, říká Liu.O rok později provedl něco podobného tým pod vedením Tohru Minamina z Juntendo University Graduate School of Medicine v japonském Tokiu. Tentokrát se práce týkala stárnoucích myší a senescentních buněk ve výstelce jejich cév, které jsou známým rizikovým faktorem aterosklerózy, procesu, při němž se zužují a tuhnou tepny. Očkovaným myším se prodloužilo zdravotní rozpětí - což je měřítko toho, jak dlouho si udržují dobré zdraví - a prodloužila se délka jejich života oproti myším, které dostaly placebo.To vše je povzbudivé. „Je zřejmé, že využití imunitního systému představuje novou a potenciálně účinnou strategii k odstranění senescentních buněk,“ říká Toren Finkel z Pittsburské univerzity v Pensylvánii.Ačkoli v boji proti senescentním buňkám dochází k pokroku na různých frontách, první oblastí, kde by takové vakcíny mohly mít skutečný dopad, je rakovina, čímž se příslib vakcín proti stárnutí uzavírá. Senescentní buňky jsou pro imunitní systém mnohem viditelnější než rakovinné buňky. Zkombinujte je a bingo. Rakovinné buňky někdy stárnou přirozeně. To lze vyvolat uměle jejich extrakcí a ozářením. Pokusy na myších ukázaly, že injekce takových buněk zpět do zvířat - nebo totéž s imunitními buňkami vystavenými senescentním buňkám - může vyvolat silnou protinádorovou imunitní odpověď.V jednom z nedávných pokusů například tým ze Soulské národní univerzity v Jižní Koreji odebral buňky z myších nádorů, vyvolal jejich senescenci a poté je protlačil přes malou membránu podobnou sítu, čímž vytvořil miniaturní částice. Vstříknutí těchto částic zpět vyvolalo silnou imunitní reakci a potlačilo růst a šíření nádoru. Vědci tvrdí, že tento postup je jednoduchý a mohl by být vyvinut k výrobě personalizovaných vakcín proti rakovině.Zatím neexistují žádné vakcíny proti senescentním buňkám v klinických studiích, ale podle Liua se očekávají snahy o jejich testování na lidech a jejich potenciál je zřejmý. „Další pokrok je nutný, ale senolytické vakcíny nabízejí slibnou strategii, jak zmírnit nemocnost a v konečném důsledku zlepšit celkové zdraví a pohodu jednotlivců v pozdějším věku,“ říká. To je dobrá zpráva pro mé syny - a možná se i já dožiji dostatečně dlouhého věku, abych z toho mohl těžit a pomohly mi na cestě další vakcíny proti stárnutí.   Zdroj: New Scientist

Čas načtení: 2023-12-23 18:17:12

Kvantové počítače

Třicet let se ve svém psaní důsledně vyhýbám kvantovým počítačům. Dnes je načase tomu udělat konec. A říct si něco víc o kvantových počítačích a otevřít jejich důsledky pro lidstvo. Tak především: proč jsem se jim tak důsledně vyhýbal? Protože se musím přiznat, že stále neumím zjednodušeně říct, jak fungují. Ne proto, že bych to nevěděl, ale prostě proto, že to neumím říct tak jednoduše, abych s tím byl spokojený. Za poslední rok se toho v kvantových počítačích událo mnoho nového a já jsem mimo jiné přečetl pětici knih, které se snažily v krátkosti představit na čtyřech stovkách stran, jak kvantové počítače fungují. Tím jsem poněkud ztratil ostych, neboť stručné vysvětlení se nedaří ani nositelům nobelových cen. Odpusťte tedy prosím mě, že se pokusím velmi zjednodušujícími příměry vysvětlit, o co jde a proč je to důležité. Dnes jsme zvyklí na to, že každý počítač je takzvaným turingovým strojem, tedy mašinkou, která umí provádět operace s binárními čísly. Vše, co jde do klasického počítače, se musí převést na jedničky a nuly, takzvané bity. Chvilku se můžete trápit s teorií, můžeme si ukázat, jak se čísla v této dvojkové soustavě sčítají, ale je to v zásadě jedno, takhle hluboko se u běžných počítačů dostane málokdo, jen ten pojem “bit” a jeho násobky nám zůstávají. Bit může být representován libovolně: může to být zhasnutá či rozsvícená žárovka, sepnutý tranzistor atd. Jednička nebo nula. Kvantové počítače používají kvantové bity, takzvané qubity. I ony mohou nabývat hodnoty jedna nebo nula - a pak také všech hodnot mezi tím. A klidně více hodnot zároveň. To tehdy, když se nacházejí v takzvané superpozici. To se lehce řekne, ale obtížně vysvětluje. Qubity jsou subatomární částice, zejména elektrony nebo fotony. A ty se mohou chovat jako částice i jako vlny, s čímž právě souvisí ona “mnohost”, jíž se projevují. Určitě jste slyšeli to rčení o Schrodingerově kočce v krabici, o které nevíme, zda je mrtvá nebo živá, dokud se do krabice nepodíváme a nezjistíme, zda ji důmyslné zařízení v krabici neusmrtilo. Toto myšlenkové cvičení Erwina Schrodingera a především rovnice za ním vyneslo jeho autorovi Nobelovu cenu. Abych byl přesný, když hovořil o kočce, měl cenu už dva roky v kapse. Schrodinger tím chtěl poukázat na problematickou uchopitelnost takzvané kodaňské interpretace kvantové fyziky, jenže o sto let později je jeho kočka vnímána spíše jako zábavný mem. Ve skutečnosti, pokud přijmeme za své nejmodernější verzi kvantové fyziky popisující multiversum, tedy mnohovesmír, ta kočka v krabici existuje ne ve dvou, ale hned v nekonečném množství stavů, živá, mrtvá, umírající, ale také třeba zcela zmizelá, s narozenými koťaty nebo třeba proměněná v pejska. Ve všech těchto stavech existuje ona kvantová Schrodingerova kočka do momentu, než otevřete krabici. Co se stane pak, o tom se kvantoví fyzici přou. Někteří tvrdí, že v tu chvíli se vlna zhroutí do konkrétní pozice a kočka bude živá nebo mrtvá. Jiní říkají, že otevřením krabice jen podle zákona pravděpodobnosti uvidíte něco a že je to podobné, jako když naberete vodu do dlaní. Spousta jí vyteče, nemůžete přesně říct, kolik vody naberete, ale velmi pravděpodobně to bude více, jak několik atomů a méně, než tuna. Že z toho nejste moudří? Inu, proto jsou tomu věnovány knihy o stovkách stran. Jednoduché příměry z našeho světa nejsou dostatečné. Podstatný je pro nás především ten jeden důsledek: qubit obsahuje najednou obrovské množství hodnot ale přitom právě jednu. A teď, co s tím dělá ten kvantový počítač? Představte si, že chcete udělat program, který nasimuluje pravděpodobnost stavu kočky v oné krabici. Už jsme si řekli, že to není ono “pade na pade”, že je tu celá řada více či méně nepravděpodobných možností. Normální počítač dostane zadané varianty a nějakou dobu k nim bude počítat hromadu výpočtů a pak z něj něco vypadne. U kvantového počítače to proběhne jinak. Výpočet na kvantovém počítači funguje tak, že se připraví superpozice všech možných výpočetních stavů. Kvantový obvod připravený uživatelem používá interferenci selektivně na složky superpozice podle zadaného algoritmu. Mnoho možných výsledků je interferencí zrušeno, zatímco jiné jsou zesíleny. Zesílené výsledky jsou řešením výpočtu.  Tím pádem výpočet proběhne prakticky okamžitě. Také bychom mohli říct, že výpočet proběhne v nekonečném počtu všech možných vesmírů, v počítačích v nich umístěných a odečte se výsledek, který nejlépe zapadá do toho našeho vesmíru. Zní to jako magie, ale je to spíš pravděpodobnost a podobnost nebo naše neznalost skutečného fungování kvantového počítače.  Jen qubity a jejich superpozice by na fungování kvantového počítače nestačily. Důležitým prvkem je možnost vytvářet páry qubitů, které jsou “entanglované”, což znamená, že dva členové páru existují v jednom kvantovém stavu. Změna stavu jednoho z qubitů okamžitě změní stav druhého předvídatelným způsobem a na libovolnou vzdálenost. A když říkám okamžitě, tak myslím okamžitě, rychleji, než by se ta informace přenesla světlem. Nikdo zatím přesně neví, jak a proč provázání funguje. Dokonce to zmátlo i Einsteina, který to slavně popsal jako “strašidelné působení na dálku”. Je však klíčem k výkonu kvantových počítačů. V běžném počítači zdvojnásobení počtu bitů zdvojnásobí jeho výpočetní výkon. Díky provázanosti však přidání dalších qubitů ke kvantovému stroji vede k exponenciálnímu nárůstu jeho schopnosti zpracovávat čísla. Superpozice umožňuje jednomu qubitu provádět dva výpočty najednou, a pokud jsou dva qubity propojeny entanglováním, mohou provést dva nebo čtyři výpočty současně; tři qubity až osm výpočtů atd. V principu by kvantový počítač s 300 qubity mohl v jednom okamžiku provést více výpočtů, než kolik je atomů ve viditelném vesmíru. Odtud také pojem kvantová nadřazenost, který označuje stav, kdy kvantové počítače dosáhnou úrovně rychlosti výpočtů, které nemohou klasické počítače ve vhodných úlohách konkurovat. Dnes se předpokládá, že kvantové nadřazenosti bude podle typu kvantového obvodu možné dosáhnout při 200-400 qubitech, tedy na počítačích nikoliv vzdálených od těch dnešních. Výše uvedené také znamená, že jsou úlohy, na které se kvantový počítač hodí a naopak takové, na které je zcela zbytečný. Například udělat počítač zobrazující grafické rozhraní nebo kódující video, na to je podstatně lepší běžný počítače, protože je to lineárně běžící úloha, kterou za pořizovací náklady a elektřinu vyřídí podstatně lépe. Kvantové počítače jsou dobré na výpočty, které jsou strukturálně paralelizované a které by ani normálními počítači nešly provést, typicky na jevy svou povahou kvantové. Vezměme si třeba simulaci fotosyntézy. Obecně víme, jak funguje, ale její detailní pochopení a zopakování či napodobení nám uniká, protože běžnými počítači nelze simulaci provést, výpočet by nedoběhl v geologicky dohledné době. Zřejmě i proto, že fotosyntéza je svou povahou kvantový proces. A její rozluštění a nasimulování je úloha pro kvantový počítač. Zajímavá otázka je, zda toto znamená, že vyrobením jediného kvantového počítače získáme nekonečný výkon počítačů z nekonečného počtu vesmírů. Nu, tak jednoduché to není. Za prvé nevíme, zda počet těch vesmírů či bublin je nekonečný, je to jen předpoklad, či spíše představa nebo zjednodušený popis nějakého abstraktnější představy. Takovou představu asi umíme uchopit lépe, než představu všech pravděpodobnostních variant koexistujících v našem prostoru a času tak, že připomínají mlhovinu, do níž se při pozorování noříme. Za druhé je tu i praktické omezení. Kvantové počítače jsou technicky velmi náročné a vlastně nestabilní. S qubity se pracuje v teplotách kolem absolutní nuly, v mechanicky stabilním prostředí, bez otřesů a se subatomární atomární přesností. Když dojde k odchylkám od ideálu, dochází k dekoherenci, tedy k rozpadu a zániku kvantového chování qubitů ještě před tím, než dokončí výpočet. Tím vzniká “šum”, tedy defektně získané informace. Důležitou součástí každého kvantového počítače je jednotka, která ověřuje kvalitu získaných informací a vyřazuje ty zjevně špatné. Představte si, že byste dali svému počítači sečíst dvě čísla a počítač by musel mít součástku, která by tento výpočet provedla nějakolikrát a pak vybrala za správný výsledek ten většinový - tak nějak to mají kvantové počítače. Nu a právě schopnost udržet šum pod kontrolou spoluurčuje onen počet využívaných “mnohovesmírných počítačů”, výsledků z nich a tím i výkonu. Aby to fungovalo dobře, je potřeba spojit větší množství qubitů (cca tisíce) do jednoho “logického qubitu”, což zní teoreticky dobře, jenže v praxi mají dnešní kvantové počítače kolem 200 qubitů. Zní to famózně, má to všechno své drobné slabiny. Například to, že kvantový počítač je extrémně složité vyrobit. Všechno je extrémně nízké: teploty, rozměry, snad jen rozpočty musí být extrémně vysoké. Podle některých kritiků kvůli tomu nebudou kvantové počítače nikdy praktické, budou jen takovou hračkou nebo velmi specializovaným počítačem pro vzácné typy úloh. Nu - kdo by byl před padesáti lety řekl, že budeme mít supervýkonný počítač připojený na internet v kapse? Tvrdší kritika se objevuje i z renomovaných zdrojů, například letos v květnu v časopisu Nature, kde se přímo píše, že kvantové počítače zatím nejsou k ničemu. Podobně kritický byl také šéfarchitekt švýcarského superpočítačového centra Torsten Hoefler ve článku Oddělit hype od praktičnosti: O reálném dosažení kvantové výhody, který suše konstatuje: “naše analýza ukazuje, že široká škála často citovaných aplikací pravděpodobně nepovede k praktickému kvantovému náskoku bez významných algoritmických vylepšení.” Bude potřeba přijít s novými algoritmy, které výhod kvantových počítačů využijí. Podle Hoeflera jsou nejslibnějšími kandidáty na dosažení zrychlení pomocí kvantových počítačů “problémy s malými daty”, například v chemii a materiálových vědách. Článek však také dochází k závěru, že velká řada uvažovaných potenciálních aplikací, jako je strojové učení, “nedosáhne v dohledné době kvantové výhody se současnými kvantovými algoritmy”, a identifikoval vstupně-výstupní omezení, která činí zrychlení nepravděpodobným například pro tak zajímavé a atraktivní problémy s velkými daty. Jsou tu i strukturálně-existenční výhrady. Paul Davies tvrdí, že 400-qubitový počítač by se dostal do rozporu s kosmologickou informační mezí, kterou předpokládá holografický princip. Podle něj pozorovatelný vesmír představuje konečnou kauzální oblast s omezenými materiálními a informačními zdroji a takový kvantový počítač by je přesáhl s neznámými následky, nebo naopak přesáhnout nemohl - a tím by nepřekonal hranici nutnou ke kvantové nadřazenosti. Dnes se předpokládá, že kvantové počítače budou mít několik způsobů nasazení. Z médií čtete, že budou luštit šifry, protože takové AES256 chroupnou na počkání. Budiž, možná, proto se pomalu přechází na “postkvantové” šifry, tedy algoritmy vymyšlené tak, aby kvantovým počítačům daly zabrat. Tady to bude jako vždy: panika povzbuzovaná prodejci a médii, otočí se v tom nějaké peníze, ale mnoho ohně z toho kouře nebude. Problematika je dostatečně známá. Důležitější budou dva aspekty: chemicko-biologický výzkum, kde kvantové počítače mohou provádět simulace na úrovni buněk a atomů. Mohou přispět k výzkumu DNA i jevů, jimž nerozumíme a které bychom potřebovali zvládnout, jako je třeba právě fotosyntéza. A proto je také z průmyslového pohledu nutné kvantové počítače neminout: jsou momentálně nejzřetelnější šancí dosáhnout průlomu v těchto oborech, které jsou pro další posun klíčové. A ten, kdo ovládne fotosyntézu nebo zásadně porozumí DNA, bude mít opravdu průlomové výhody. Třetím oborem je umělá inteligence. Ano, řada průlomů v ní nastala a velké jazykové modely jsou jedním z nich, který obor AI za poslední léta obrovsky posunul. Jenže v jednom z minulých článků jsme si také řekli, jaká jsou rizika pro to, že z AI se nestane kýžený průlom: že posuny v algoritmech nebudou sledovány rychlými posuny v technologiích. A tím se dostáváme k poslední části povídání, které by vám mělo pomoci utvořit si názor na kvantové počítače. Nemůžeme zůstat u křemíku a klasických počítačů, tedy u Turingových strojů? Musíme experimentovat s kvanty, není to drahá zbytečnost? Nemáme se soustředit na další rozvoj běžných počítačů? Zásadní dnešní problém výpočetní techniky se jmenuje Moorův zákon. A otázka, jak rychle se blížíme jeho konci. Moorův zákon říká, že počet tranzistorů (a tedy rychlost) integrovaného obvodu na stejné ploše se zhruba každých 18 měsíců zdvojnásobí. Bylo to praktické pozorování jednoho ze zakladatelů společnosti Intel, není to fyzikální zákon, jen se tomu tak říká. Moorův zákon má totiž jeden hlavní limit: fyzikální zákony. Dnešní technologie tvorby čipů na úrovni 3nm už pracují s atomární přesností. Dráhy, po nichž se na čipech pohybují elektrony, mají šířku několika desítek atomů a jít ta menší rozměry, je potíž. Čím užší jsou dráhy, tím vyšší je zahřívání a také možnosti chyb. Jakmile se dráhy dostanou na atomové rozměry, dochází v nich ke kvantovým efektům, které v elektronice vnímáme jako rušení. V běžné technologii procesorů už o mnoho níž jít nemůžeme. Existuje celá řada předpovědí, kdy a jakých rozměrů dosáhneme, obecně tak kolem roku 2040 narazí stávající procesorové technologie na atomární hranici. A to ještě předpokládáme, že takovéto procesory budou vyrobitelné masově a zaplatitelné trhem. Pokud mají počítače pokračovat, musí přijít radikální změna v návrhu a kvantové počítače jsou dnes tou nejpokročilejší variantou. Tou druhou je mimochodem sdílení volného výpočetního výkonu lidských mozků. A řekněme si upřímně, to se mi víc líbí sypání peněz do kvantových mašinek. A co retro country Česko? Tak a to by bylo pro základní povídání všechno. Dovolte mi ale jeden povzdech. Kvantovým počítačům se v Česku věnujeme pramálo a ostatně jako ze všeho dění kolem moderních progresivních oborů je vidět, že spíše než “country for the future” jsme “retro country”. Existuje extrémně málo knih v češtině a z českých autorů se kvantové mechanice věnuje Bedřich Velický, který napsal kolegou Janem Klímou knihu o kvantové mechanice. Pánům je ale 85 let (každému, ne v součtu) a i když jsou to legendy oboru, tak nějak bych očekával, že dobrou a čtivou publikaci zaměřenou na mladší čtenáře napíše čtyřicetiletý postdoc, který se aktuálně oborem zabývá a je v čilém komunikačním spojení s kolegy na světě. Nic a nikoho takového zřejmě nemáme, nebo o něm nevím. A tohle je moje veřejná nabídka: pokud někoho takového znáte, extrémně rád mu pomůžu takovou knihu napsat, protože jestli něco žánr kvantové fyziky potřebuje, tak je to jeho česká tvář (jeho, ne moje, já jen přepíšu věty ve vědečtině do češtiny). Na lepší časy se mírně blízká. Jak se začalo debatovat o tom, že nám do Česka koupí EU kvantový počítač, začalo se to trochu hýbat. Jasně, bylo by trapné mít na technické univerzitě v Ostravě kvantový počítač projektu LUMI-Q a nemít k němu co s ním dělat. Takže na ČVUT i VŠB se vypisují první kurzy kvantových počítačů a máme tu právě ono superpočítačové centrum, kam kvantový počítač má přijít. Jenže to je jen začátek, postupujeme totiž jako vždycky. Kupují se drahé věci, dělají se drahá gesta, ale chybí propagace, chybí vědomí důležitosti projektu, které by politici i vědci sdíleli s veřejností. Chybí nadšení, chybí popularizace, takže to tak trochu vypadá, jako že nám přiklepli eurounijní peníze, za ty koupíme drahou mašinku, spálíme hromadu strojového času a dopadne to jako vždycky. Nijak. A pak se podíváte do databáze studenstkých prací ČVUT a zjistíte, že za poslední tři roky se zde obhajovalo deset prací na téma kvantové fyziky, z toho tři disertace. Na VŠB, která sousedí se superpočítačovým centrem, kam má přijít kvantový počítač, jsou to tak tři práce. Snad jen špatně hledám… Pokud si chcete nějakou knihu v češtině o kvantové fyzice a počítačích koupit, tak doporučím začít u Pátrání po Schrodingerově kočce od Johna Gribbina. Je to už skoro osmdesátiletý britský fyzik, ale machr na popularizaci fyzikálních témat, protože taky píše scifi (dobrý, fyzikální). Tato kniha je bohužel už 40 let stará, napsal ji v roce 1984, ale je to klasika žánru, až na základě jejího úspěchu Hawking napsal svou Stručnou historii času. Tu si ostatně přeštěte taky. V regálech knihkupectví najdete o kvantech často spíš metafyzické záležitosti jako je Kvantová kniha odpovědí.  Je to sice teoretický fyzik, ale má to šoupnuté trochu do netafyzična a bude se vám kvantově snažit vysvětlit život a lásku, chraň vás ruka páně si tuhle knížku koupit mezi prvními. Tu se vyplatí číst až v momentě, když už máte načteno a umíte rozlišit mešuge názory jen od příliš odvážných. Slušnou knihou je také Částice na konci vesmíru od amerického teoretického fyzika Seana Carrolla (originál vyšel před deseti lety). Pak u nás vyšel překlad knihy italského teoretického fyzika Carla Rovelliho, což je jeden z velmi uznávaných kvantových fyziků. Jeho kniha Realita není, čím se zdá, vyšla v roce 2016 a je prostě dobrá, česky vyšla jen o dva roky později. Argo vydalo v edici Dokořán ještě dvě další slušné knihy česky, ale to už se opakujeme v základech. Pokud můžete sáhnout do anglické literatury, doporučím od prvně zmíněného Johna Gribbina Počítání s kvantovou kočkou, velmi dobrý úvod do kvantových počítačů, pak si půjdete rovnou koupit tekuté hélium a jeden si postavit. Od Gribbina si mimochodem přečtete cokoliv, je to skvělý popularizátor, jeho knihy mají hluboký vhled a jsou pochopitelné a z řady příbuzných oborů. Ne nadarmo bývá označován za nejlepšího popularizátora vědy vůbec. Kniha Davida Deutsche The Fabric of Reality z roku 1997 je další dílo, které byste neměli minout. A přijde mi nepochopitelné, že nevyšla v češtině, je to jedno ze stěžejních děl oboru, ve kterém je Deutsch velmi oceňován, ačkoliv nobelovka mu stále uniká, přeci jen je více teoretik. Ačkoliv Deutsch vydal řadu skvělých knih, v češtině nevyšlo nic. Sabine Hosenfelder je německá teoretická fyzička v oboru kvantové gravitace a její kniha Lost in Math je krásným povídáním o jazyku matematiky ve fyzice. Nebojte se, netrápí vás rovnicemi. Tak a to je pro dnešek všechno. Snad jen jedna jediná věc: když se podíváte na seznam udělených Nobelových cen, záležitosti kolem kvant tam vedou spolu s věcmi kolem DNA. Jasně, jestli v tom neděláte třicet let, asi to příští rok neklapne, ale je to zkrátka obor, kde se dnes děje nejvíce. Ostatně, letos dostala Nobelovu cenu za chemii trojice vědců za kvantové tečky. Moungi Bawendi z MIT, Louis Brus z Kolumbijské univerzity a Alexej Ekimov ze společnosti Nanocrystals Technology byli oceněni za svou práci s drobnými částicemi, které “mají jedinečné vlastnosti a nyní šíří své světlo z televizních obrazovek a LED lamp”, jak zní ve zdůvodnění ocenění.

Čas načtení: 2014-07-17 00:00:00

A Bathing Ape x Coca-Cola / Opice pijící Colu

Pronajmout si loga a motivy nejznámějšího nealkoholického nápoje na světě pravděpodobně nebude jednoduché ani levné, ovšem label A Bathing Ape si to zřejmě může dovolit. Představujeme vám novou kolekci této značky, která jde na trh pod pojmenováním Coca-Cola, takže je vám pravděpodobně jasné, jaké ...

Čas načtení: 2013-09-01 00:00:00

Solebox x Reebok Pump Omni Lite / Kotníkové boty

Delší dobu jsme tu neměli žádné sneakers z dílny Reebok, tak se dnes zaměříme na novou barevnou kombinaci pravděpodobně nejsledovanějších tenisek Reebok za poslední dobu. Většina z vás pravděpodobně tipovala, že se budeme zaobírat sneakers Reebok Pump Omni Lite a měli jste samozřejmě pravdu, jelik ...

Čas načtení: 2012-09-11 00:00:00

Air Jordan Son of Mars / Kultovní colorway Bordeaux

Barevnou kombinaci s názvem Bordeaux pravděpodobně každý z nás zná z kultovních tenisek Air Jordan Spizikes, ovšem dnes si představíme další populární sneakers, které se touto colorways mohou chlubit. Jedná se o model Air Jordan Son of Mars, který pravděpodobně nemá až tak velkou základnu fanoušků ...

Čas načtení: 2012-05-03 00:00:00

Nike Air Max 1 Canvas Magenta / Léto patří keckám AM1

Na trhu se v posledních týdnech objevují stále nové a nové tenisky Nike Sportswear a my pomalu nevíme, po kterých máme sáhnout dřív. Dnes si tedy představíme dalšího kandidáta, který pravděpodobně dorazí i nám. Jedná se o velepopulární tenisky Nike Air Max 1, které pravděpodobně nemusíme představo ...

Čas načtení: 2012-02-26 00:00:00

Nike Sportswear Selvedge Denim Destroyer Jacket / Džízce ještě neodzvonilo

Už nám pod rukama prošlo mnoho verzí kultovní bundy Nike Destroyer Jacket, ovšem následující release je pravděpodobně nejvýraznější provedení, přičemž je bunda tak jednoduchá. Designéři značky Nike Sportswear si pravděpodobně řekli, že džínová bunda ještě není hudbou minulosti, tak ji prostě navlé ...