Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-01-09 11:54:31

Tanzánie z Vídně se dvěma odbavenými zavazadly. Letenky od 12 552 Kč

Do srdce africké divočiny, nebo na pláže Zanzibaru? S akcí Turkish Airlines z Vídně do Dar Es Salaamu můžete mít obojí. Ceny zpátečních letenek, kde je zahrnuto jak skvělé občerstvení během letů, tak 2× 23 kg odbavená zavazadla, začínají již na 12 552 Kč. Je zde taktéž možnost open-jaw letenek v kombinaci Dar Es Salaamu a Zanzibaru od 14 765 Kč. Čeká Vás vždy jeden přestup v Istanbulu a na výběr jsou jak kratší, tak delší přestupy s možností návštěvy města. Ty nejlevnější letenky najdete během hlavní sezóny od ledna do března 2025. Toto období je ideální jak pro plážovou dovolenou na Zanzibaru, tak pro prozkoumání místní fauny, třeba v parku Serengeti. Pro vstup na území Tanzánie je potřeba vízum, které získáte po příletu na letiště a vyplnění příjezdového formuláře za poplatek 50 EUR. Co vidět v Tanzánii Jak se dostat z pevniny na Zanzibar? Inspirujte se autentickými cestopisy z Tanzánie

Čas načtení: 2024-02-11 12:07:00

Omeletky: „Do Zanzibaru, odpovídal otec na otázku, když šel na flám.“ Omeletky Haliny Pawlowské o velkoměstech

Velkoměsta Evropy, na která ráda vzpomínám. To je téma dnešních Omeletek. Velkoměsta jsem navštívila při natáčení cestopisného cyklu Zanzibar. Když se můj tatínek chystal na flám, tak se ho máma ptala: „Kam jdeš?“ Nasadil si klobouk a prohlásil: „Do Zanzibáru.“ Halina Pawlowská často vzpomíná na Londýn a Amsterodam. Co se jí tam líbilo? A co tam ochutnala? A přidá i recept na dýňovou polévku.

Čas načtení:

Tanzanie - pravá africká divočina

Tanzánie je překrásnou africkou zemí plnou kontrastů. Můžete se zde těšit na africké safari i na dovolenou na Zanzibaru, který se pyšní krásnými plážemi.

Čas načtení:

Dovolená na Zanzibaru

Využijete-li zájezdy do Tanzanie a dovolenou na Zanzibaru, pak se můžete těšit na rozmanitou kulturu východní Afriky, která je směsí etnických skupin.

Čas načtení: 2021-05-03 10:17:44

Ohlédnutí za pandemií: Život v „morové díře“. Mrazivá groteska, který vyústila v katastrofu

V románu Alberta Camuse Mor je několik kladných postav. Jedním z nich je jezuita, páter Paneloux, který v kázáních bičuje svoje ovečky za zločinnou lehkomyslnost, s níž přistupují k nákaze morem, a který aktivně pracuje ve zdravotních četách. Bojuje stále proti polovičatým karanténním opatřením a zdůrazňuje, že polovičatost nemá smysl: je jen Ráj a Peklo, tedy buď vše, nebo nic. A druhou postavou je samozřejmě hlavní hrdina Moru, neúmorný doktor Bernard Rieux, který má nakonec největší zásluhu, že obyvatelé města Oranu nad morem zvítězí. A ten pak na otázku, jak se to podařilo, neodpovídá odvahou nebo obětavostí, říká: Poctivostí! Zkusme pohlédnout touto optikou na náš boj s koronavirem. Přičemž vezměme poctivost jako největší ctnost a jako jejího největšího soupeře zločinnou lehkomyslnost a nezodpovědnost. Problematika je to široká, ale pokusme se aspoň o pár letmých pohledů. Srovnávat se s Oranem samozřejmě nebudeme a nemůžeme. Už proto, že Oran byl samostatná prefektura, vše rozhodoval prefekt a městská rada, jen uzavření města musela odsouhlasit Paříž. Tehdy svět nebyl propojen jako dnes. U nás jistě výraznou roli sehrává Evropská unie, jejíž rozhodnutí jsme zavázáni dodržovat, a vůbec západní společenství, jehož jsme součástí. Senioři a cena života Už tento samotný fakt nastoluje určité klima. Přinejmenším se k nám přenášejí západní etické standardy a normy. Velice výrazně se to projevilo třeba právě v otázce seniorů. V řadě zemí, například v Británii, zpočátku pandemie ještě členu Evropské unie, Holandsku, Belgii, Švédsku a dalších zemích není péče o seniory s námi srovnatelná. Jak jsme mohli občas číst, personál v těchto zemích opustil nakažený domov důchodců a jeho klienty ponechal napospas svému osudu, což je u nás zatím nemyslitelné. A jak jsme se z médií také dovídali, mnoho starých nakažených zemřelo, protože je neodvezli do špitálů, kde rezervovali volná místa na covidových jednotkách pro mladší, kdyby je postihl těžší průběh nemoci. Nám to připomíná válečnou medicínu, jako by v těch nemocnicích čekali, že přivezou každým okamžikem z válečné vřavy rozsekané vojáky. Ale třeba v Británii nebo Belgii to nebylo chápáno jako nějaký etický problém. V této souvislosti bychom ocitovali libereckého primáře Dušana Mormana: „Ani u nás nemůže každý dostat plicní ventilaci. České zdravotnictví je hypertrofické v tom, že do intenzivní péče se dostávali (míněno obecně před covidem) i lidé, kteří tam ani neměli být, protože nesplňovali kritéria. Když to třeba srovnám s Anglií, tam jsou kritéria o hodně tvrdší než u nás a nikdo se nad tím nepozastavuje.“ Přesně tak, pan primář má pravdu. U nás žijí senioři, kteří by třeba v Británii už dávno nežili. A podobně jsou nastaveny i „normy“ u pečujících osob. Jednak na Západě pečující v naší podobě, jako rodinní příslušníci, kteří se starají o své blízké, prakticky nejsou. Dnešní západní člověk už není schopen úděl péče o staré nést a řeší to ústavní péčí a najímáním placených ošetřovatelů. Západ je v přístupu ke starým lidem až na světlé výjimky, jako jsou naši sousedé Německo a Rakousko, tvrdší. Staří jsou často přijímáni jako břímě a je jim dáváno najevo, že společnost se nemůže zdržovat a nadmíru zatěžovat těmi, co nestačí… No a my, ať to nenatahujeme, jsme se v době koronaviru začali více odvolávat na západní standardy, a dokonce je v něčem kopírovat. Byly vypracovány pokyny pro lékaře a zdravotníky, kterak určovat při stavu ucpaného zdravotního systému, kdo má prioritu. Drtivé většině lékařů a sester je tato hra na Nerona s palcem nahoru a dolů zcela cizí, ale byli před tuto situaci prostě postaveni. Protože jak bylo odborně a eufemisticky řečeno: „Při nedostatku vzácných zdrojů ne každý musí dostat plnou péči.“ Určovat, kdo má větší naději na přežití nebo dokonce větší společenskou cenu, není absolutně přípustné právě ve zmíněném Německu a Rakousku. Ale z těchto zemí jsme si příklad zrovna nebrali, tam na rady moc nechodili a jejich přístup k potlačení pandemie nevyznávali. Ve středních a mladších generacích západních Evropanů je bohužel mnoho příznivců eutanazie a selekcí a je to ke všemu ještě spojované s jakousi pomyslnou progresivitou západních států. Pokud jde o nemocniční selekce, spousta mladších lidí je schopna tomuto třídění přitakat. A když jsme sledovali sociální sítě, tak tito příznivci triáží se s koronavirem v nebývalé míře objevili i u nás. Mohli jsme třeba číst, že je zcela přirozené, když zůstávají jen silné kusy a slabé kusy nevydrží. Někdy má člověk při čtení takových řádků pocit, zdali už to není snaha o celoplanetární eugeniku, která postupně dostihne všechny státy. V České republice se vedla řada debat o ceně starého života a existovala snaha vyčíslit jeho cenu, ale uváděná čísla byla hausnumera. Jakou má skutečně cenu, jsme viděli, když ministerstvo práce a sociálních věcí a organizace poskytující sociální služby žádaly testování seniorských domů před druhou vlnou epidemie a nepřesvědčily premiéra. Pochopitelně přišlo to, co přijít muselo – prudce se začaly zvyšovat počty mrtvých v těchto zařízeních. V září 2020 neměl život v domově seniorů reálně ani cenu PCR testu. Vakcíny, EU a my Když jsme psali o našem nesamostatném postavení, tak snad v ničem není lépe vidět než v otázce vakcín. Asi by bylo možné mluvit v tomto případě o až otrockém postavení v EU. Ale nezachovaly se tak všechny státy. Viděli jsme to hned, když byla ohlášena první vakcína Sputnik. Některé státy ji přivítaly, dokonce i z EU, ale my ji začali jako na povel zpochybňovat. A špinit jejího výrobce. Někteří vysoce postavení úředníci začali mluvit do médií o tom, že by Sputnikem nenaočkovali ani svoje opice, a pak, když po několika týdnech štvavá akce skončila, zavládlo kolem Sputniku naprosté ticho. Jako by vakcína neexistovala. V té době Rusko vedlo řadu bilaterálních jednání s mnoha státy na všech kontinentech, týkajících se dodávek i možnosti výroby Sputniku v těchto konkrétních zemích. V naší rusofobní a ideově silně profilované společnosti bylo nepřijatelné o takové byť jen možnosti mluvit. Když pak nastal obrovský nedostatek vakcín, a to především proto, že EU na ně byla ochotna vynaložit jen určitou sumu, a všichni – počínaje Spojenými státy, konče Velkou Británií, Izraelem, arabskými státy a dokonce Africkou unií – Evropu přeplatili, tak ani potom jsme postoj k ruským a čínským vakcínám nezměnili. To už Merkelová, Kurz a další západní politici zdůrazňovali, že ideologizace a politizace nesmí při záchraně životů hrát roli, a samotná EU dala členským státům volnou ruku, které vakcíny ve stavu nouze použijí. Ale my ústy ministra zdravotnictví pravili, že se pro nás nic nemění, a dál nechali lidi umírat. Jinou a opět trestuhodnou věcí bylo, že naše země nebyla připravena na vakcinaci. Přehlíživé velkohubé výroky premiéra a ministra zdravotnictví, že to zvládneme a nepotřebujeme složité přípravy jako Německo, měly z nedostatku udělat přednost. A vzápětí nám hned předvedli, jak si to představují. Každý musel vidět nekompetentnost, amatérismus, neuvěřitelný chaos. A pak nám ještě dali naši prominenti dokonale zakusit bídu světa. Vypadalo to, že kdo má aspoň trochu moci, zmocnil se prvních vakcín určených pro zdravotníky a staré. Kromě politiků a jejich rodin šlo také o různé celebrity a jejich kamarády ze showbyznysu a kamarády jejich kamarádů, prominentní kuchaře, úředníky ze zdravotnických úřadů a jejich rozvětvené rodiny, mladé policisty a policistky z kanceláří atd. Ti všichni vakcíny z už tak ztenčených zásob bez uzardění vyrvali těm, co byli ohroženi na životech. Měli pocit studu, hanby? Absolutně ne. Když jste slyšeli jejich vysvětlení poté, co se to provalilo, marně jste hledali aspoň náznak něčeho takového, jako je stud. Jen jako perličku: Muselo se očkovat přednostně 1,5 tisíce zaměstnanců policie, protože to bylo údajně pojímáno jako zátěžový test očkovacího centra, a se seniory, kteří špatně slyší a někteří potřebují doprovod, by to bylo prý komplikované. Co k tomu říct? To už je o hodně lepší vysvětlení oblíbeného kuchaře Pohlreicha, který pro sebe urval vakcínu hned v prvních dnech: „Tohle je přece normálně hospodská rvačka, ta už se nehraje podle žádných pravidel. Prostě tvrdě každý sám za sebe!“ pravil s roztomilou upřímností. A měl pravdu, protože takzvaná prioritizace se stále měnila podle momentálních politických zadání a praktičtí lékaři dostali v zásadě volnou ruku, koho naočkují, což vytvořilo „oficiální“ prostor pro různé předbíhače. Záležitost vakcín a léčiv je celá ostudná. Všechna ta šaškárna, že nemůžeme lidi „očkovat neschváleným ruským sajrajtem“, protože chráníme jejich zdraví a životy. Někteří zcela vážně hlásali, že je lepší raději zemřít s EU než žít s ruskou vakcínou, a na to při zoufalém nedostatku západních vakcín došlo. A když se na začátku dubna EU České republiky zželelo a nabídla nám humanitární výpomoc, Babiš vakcíny odmítl. Prý je přenecháme potřebnějším. No, u takového gumového premiéra nepřekvapí už nic… U nás jsme se bohužel potýkali i s nedostatkem léčiv na samotnou léčbu covidu. „Nemáme moc léků, které můžeme využít, aby se člověk nedostal do těžkého stavu. Nemáme v rukou nic pro tyto pacienty, když vynechám úzkou skupinu těch, kteří dnes mohou dostat protilátkové koktejly,“ konstatoval primář Rezek od svaté Anny v Brně. Svatá Anna v neutěšené situaci za svoje peníze dovezla z Bulharska levný lék ivermektin používaný v mnoha zemích a nabídla ho dalším nemocnicím. Za to byla znectěna, nejvíce těmi, kteří měli dostatek léčiv zajistit. Nakažení se dostávali do nemocnic i pozdě. Jak konstatoval imunolog Thon: „Pacienti nejsou léčeni správně již v domácím ošetřování, nepodává se jim zavčas komplexní levná a dostupná léčba proti rozvinutí covidu.“ Skutečností je, že nakažený nezřídka obdržel jen vitamíny, zinek, paralen a k tomu radu: pokud teplota překročí 38 nebo při dechové tísni volat sanitku. Promořování a PES S vakcinací úzce souvisela, přesněji předcházela ji, otázka promořování. Někdy od ledna asi už nikdo nemá pochyb, že se kolem nás odehrává nebývalá tragédie. Způsob, kterak pandemii čelit, byl přitom odborníkům od začátku známá. Je to cesta asijských zemí. Spočívá v krátkém, ale úplném utlumení ekonomiky, navýšení testování, chytré karanténě, celoplošném omezení pohybu, přísném dodržování opatření atd. Viděli jsme, že tato strategie opravdu funguje nejen u asijských zemí, ale taky třeba na Novém Zélandě, v Austrálii nebo později v Izraeli i dalších zemích. Ale touto cestou jsme nešli, dokázali jsme se uzavřít jen při první nejslabší vlně, což trvalo vlastně jen necelé tři měsíce, a pak jsme už zvolili opačný postup. Přestali jsme s pandemií prakticky bojovat a netrasovali jsme, netestovali. Jediné, co jsme dlouho dělali, bylo hlídání počtu lůžek v nemocnici a podle toho šlapali na brzdu a zas odbrzďovali. Že při té cestě bude hodně mrtvých a že i leckteří přeživší si ponesou následky v podobě postižení srdce, plic či ledvin, bylo jasné. Zde je třeba říci, že mnoho odborníků, také v poměru zaměstnaneckém či smluvním s ministerstvem zdravotnictví, varovalo před špatnými a neuváženými kroky vládu včas, ještě před tím, než k nim došlo. Ale nebylo jim nasloucháno. Jak řekl jeden z nich, národní koordinátor testování Hajdúch: „Měli jsme jen dodávat odborné krytí pro názory, se kterými jsme nesouhlasili.“ A proto také tito odborníci ministerstvo opustili. Babiš nečekaně zvolil strategii promořování, která byla odborníky a vědeckou komunitou vyvrácena jako nesmyslná, neefektivní, hluboce nemorální, ale i neekonomická. Odborníci upozorňovali, že se potřebujeme viru zbavit. A že čím více se budeme spontánně promořovat, tím dříve u nás převáží nové a nakažlivější mutace viru a tím více obětí pochopitelně bude. Německo nás pojmenovalo Mutationsgebiet (oblast mutací) a vydávalo před námi různá varování. Zajímavé bylo, že tzv. odpovědní začali v jeden čas všude opakovat mantru, že za virus nikdo nemůže. Možná to byla i reakce na pláč Borise Johnsona nad obětmi, kdy mu britská média vzkázala, že by měl plakat u soudu Jejího veličenstva a že snad k tomu jednou vskutku dojde. Okolní státy, ale i Američané, se děsily našeho vývoje, byli jsme všeobecně považováni za hlavní epicentrum covidu v Evropě, takovou morovou díru Evropy. CNN nás opakovaně nazývala ostrůvkem zkázy a beznaděje. Ale Babiš dlouho dál suverénně postupoval tímto směrem, až to kolikrát působilo, jako by se s Blatným rozhodli co nejvíce lidí u nás zabít. Pro Německo však bylo naštěstí naše rozvolňování už neúnosné. Tisíce našich pendlerů vozily britskou variantu koronaviru do Německa, měli jsme už i oficiálně přes dvacet tisíc obětí, když Merkelová dala najevo, že další rozvolňování u nás je pro Německo nepřijatelné a že musíme stejně jako oni zpřísňovat. Jak jsme zmínili, PES nechrání před covidem, jen hlídá, aby nebyly přeplněny nemocnice. Že se stále upravoval, jak vláda potřebovala, je zbytečné říkat, to nemohl nikdo přehlédnout. Úpravy různých statistik a tabulek začaly ve velkém s Blatným, který se stal Potěmkinem našeho zdravotnictví. Pokoušel se zpochybnit vysoký počet nadúmrtí i prudký pokles vyplacených důchodů. Zajímavé také bylo, že jsme měli sedmkrát více nakažených než Němci, ale jen dvakrát více pacientů na covidových jipkách. Jak je to možné? No, zřejmě se většina na covidové jipky ani nedostala. Ale to nám nikdo neosvětlil. Blatný se v době vrcholící pandemie zaměřil na vykazování čísel mrtvých a nakažených, ustanovil dokonce sedmnáctičlennou komisi, která měla všechna covidová úmrtí přezkoumat. Několikrát mu oponenti, dokonce i v přímém přenosu, dokázali, že balamutí veřejnost a že skutečnost je ještě horší, než vykazujeme. Stále se snažil zpochybnit, že ve statistikách nakažených i mrtvých trvale patříme od října do března k nejhorším na světě. Přitom jsme se s třicetitisícovým Gibraltarem rozloženým na šesti kilometrech čtverečních a ostrůvkem Santa Lucie většinou přetahovali o první místo a byli často úspěšnější. Opozice včetně komunistů a okamurovců myslela hlavně na dvoje volby. Proto většinou předváděla takovou trapnou estrádu určenou především pro svoje voliče, ve stylu čím hůře, tím lépe. Populista Fiala z ODS například už s předstihem volal při nejvyšší obsazenosti nemocnic po možnosti rodinných návštěv mezi okresy o Velikonocích. Přitom všichni měli ještě v čerstvé paměti, že štědrovečerní večeře u příbuzných byla pro mnohé seniory večeří poslední. O senátorech, kteří chaos vyráběli zcela účelově, je zbytečné cokoliv dodávat. Za zmínku stojí však zjevný nesoulad mezi vládou a kraji a městy. Hejtmani a někteří primátoři na krátký čas po zrušení nouzového stavu převzali roli opozice a projevili snahu, aby země aspoň nějak fungovala. Vyšší kasty a dav Leckdo se samozřejmě snažil na tragédii vydělat. Byly mezi nimi i různé špičky společnosti, které stály na dvou nohách – reprezentovaly stát, ale myslely i v této situaci na soukromý byznys. Kapitolou samou pro sebe byl sport. Sportovci, vědomi si toho, že jejich imunitní systém a celkový stav organismu se s infekcí dobře vypořádá, nedodržovali skoro nic. Protože tak benevolentní přístup jako u nás jinde není, běžně se stávalo, že doma byli covid negativní, a když vycestovali do zahraničí, bylo přes půl týmu covid pozitivní. Koronavirus ukázal, že sport už je jen pumpa peněz a nepotřebuje dnes ani diváky. Jakožto vyšší kasta provázaná s mega byznysem sportovci také žádali nejrůznější výjimky a promptně je i dostávali. Že by projevili s těžce zkoušenými starými lidmi empatii, to ani omylem. A tím se dostáváme k většinové společnosti. Co stručně říct? Nakažení chodili mezi nenakažené, podle výzkumu zadaným WHO dokonce plných 53 procent z nich. Ve velkém se u nás falšovaly testy na covid. Navzdory zákazu byly otevřené mnohé hospody i provozovny, jezdilo se do horských hotelů s celými rodinami, jako že na služební cesty. Obchody, služby, hospody, bary, které tajně fungovaly, bylo možné najít v aplikacích chytrého telefonu a všichni to věděli a vespolek dělali, že o tom nic netuší. Svoji úlohu dlouho neplnila policie, přestože jí nouzový stav dával mnoho možností k pokutám a trestům. Hlídky se až do březnového zpřísnění vyhýbaly skupinám tlachajícím a popíjejícím u výdejních okének, nekontrolovaly klientelu hotelů na horách a někteří policisté se pod podmínkou anonymity dokonce vyznávali v médiích ze sympatií k těm, které by měli omezit. A hygienické předpisy porušovaly prakticky všechny továrny. Jely od května do února úplně bez omezení. A i když v nich dlouhodobě docházelo k šíření viru, drtivá většina až do března netestovala. Odbory v té době ani nedutaly a snažily se předstírat, že neexistují. Výsledkem bylo, že mnoho lidí nakazilo své příbuzné. Navíc většina nakažených nejenže nedodržovala karanténu, ale ani nehlásila kontakty. Při první vlně zřejmě ještě mladší spoluobčané nevěděli, zda covid nepokosí také je a jejich děti, proto se chovali zodpovědněji než při dalších vlnách. WHO došla v průzkumu k závěru, že v české společnosti velký podíl zejména mladých lidí preferuje osobní svobodu před ohledem na druhé. Zřetelné, a to téměř na každém kroku, bylo vyrábění pocitu nechuti ke starým. Protože oni to prý jsou, kvůli komu jsou bazény, sjezdovky, vleky, bary, barber shopy, nevěstince a podobně zavřené. Ano, přímá konfrontace se životem byla tvrdá. Nepoznávali jsme leckdy ani svoje blízké příbuzné a kamarády. Média různá zla přehlížela. S jakousi absurdní vyvážeností rovnocenně nahlížela třeba právě boj hospodských o otevření hospod a boj starých lidí o život. Ale když o tom člověk uvažuje, ani ne rovnocenně. Boj hospodských byl přijímán velkou částí společnosti se sympatiemi, některými dokonce jako hrdinský. Děsiví byli lidé, kteří požívají v této době štěstí mládí a zdraví a kteří nekompromisně volali uprostřed umírání po svých lyžovačkách, hospodách a dalších radostech života. Byli jsme sice premianty, ale západní svět nezůstával daleko za námi. A pokud šlo o domovy seniorů, tak tam nás jednoznačně předčil. V některých západních zemích nebyly v těchto domovech třeba ani nejprostší ochranné roušky chránící respirační trakt. Tyto technologicky vyspělé společnosti s moderní medicínou hanebně selhaly a nechaly pomřít statisíce starých a nejvíce zranitelných. Proč? S velkou pravděpodobností proto, že mnoho západních zemí je plně zaměřeno na zisk, proto musely dnem i nocí fungovat fabriky, a samozřejmě na přežití takzvaných elit. A až někde na chvostu důležitosti jsou životy starců a stařen. Více starostí na Západě budili drogově závislí a nešťastníci trápící se svou sexuální identitou. Jak jsme se dozvěděli i z našich médií, jejich problémy s pandemií přece nezmizely. Ale není tomu tak všude na světě. Jiný přístup ke starým lidem převládá v Africe, Asii či Oceánii. Ba dokonce i Romové cítí stále povinnost postarat se přednostně o staré příbuzné. Soudy a televize Nemůžeme vynechat v tomto pojednání ani soudy a média. Zavření provozovny nebo třeba nemožnost cestovat do centra jihoafrické mutace koronaviru Zanzibaru bylo u nás důvodem k žalobě a osočení, že jde o omezování svobody a návrat totality. A zpravidla okamžitě následoval verdikt, který dával za pravdu žalobci s absurdním stále se opakujícím vysvětlením, že přijetí tak závažného kroku omezujícího svobodu není dostatečně právně zdůvodněno. Skoro kdykoli si člověk zapnul v únoru televizi, dovídal se mezi prvními informacemi, že vlastně všechna opatření na ochranu zdraví a šíření viru byla shledána protizákonnými. A o chvíli později nám kanonizovaný televizní mudrc podal vysvětlení, že ve společnosti, která si váží svých svobod, není možné takto postupovat… Čímž se dostáváme plynule k médiím. Opět nelze do odstavce vměstnat vše, co bychom chtěli, tak alespoň obrys toho, co vidíme v médiu nejrozšířenějším, České televizi. Respektive, co nevidíme. Určitě nám televizní reportáže nepřiblíží životní osudy lidí, které předcházely jejich náhlému odchodu. O zemřelých se mluví neosobně – asi tak, jako že bude pršet. Informacím o nich dominují odtažitá čísla. Minimálně času je věnováno i budoucnosti, reportéři nevyžadují odpovědi, proč léky na covid zcela běžné v jiných zemích u nás stále nejsou. Ale o co méně se dozvíte, zda a kdy budou v distribuci potřebné léky, jak budou skutečně ochráněny rizikové skupiny, jako jsou diabetici prvního typu, lidé s transplantacemi, lidé před a po chemoterapii, nebo proč místo pečujících o nemocné seniory jsou při vakcinaci upřednostněni mladí učitelé a hasiči, o to více jste vystaveni pohledu na střídající se skupinky politiků ve studiu. Zpravidla řeší nekonečné ústavní zádrhele a soudní spory kolem vyhlášených opatření, sledujete jejich úporné boje o slovíčka, ale také třeba pře o to, zda se chudáci senátoři ve frontě u Ústavního soudu nenachladili. Tématu omezení našich svobod se televize věnuje soustředěně a modelka-moderátorka nechává se k tématu vyjádřit prezidenta Svazu obchodu a cestovních ruchu, prezidenta Svazu průmyslu a dopravy, prezidenta svazu turistiky, různé prezidenty posiloven, ale i ženy z domácnosti, které rozčileně ukazují na kameru svoje vlasové odrosty. Že se situace zase zhoršila, jsme poznávali nejvíc podle toho, že v ilustračních záběrech vystřídaly lyžařské sjezdovky a číšníky roznášející smažený sýr a pivo záběry zdravotníků v ochranných oděvech a čilý pohyb sanitek. Ale aby text nevyzníval jen kriticky, je třeba říci, že mluvící hlavy, jak se také říká vykladačům života v televizi, budí v jistém smyslu obdiv. Ovládly totiž mistrně starý zenový koán: Neříkej, co víš, říkej, co nevíš, že víš. Dokonce nejlepší bude, řekneš-li, co nevíš, že nevíš. Epilog A na úplný závěr ještě slova od srdce. Od srdce ovšem bylo i předchozí, takže spíše od plic. Nuže vězte, milí čtenáři, že dnes je člověk součástí sítí, už nemůže být solitér. A vše je provázané tak rafinovaně, že každý v nich je polapen a nutně zapojen do zla, kterému by se normálně rád vyhnul. Nevinní zkrátka mohou dělat, co chtějí, a nakonec se stejně svezou s různými zloduchy, sobci a parazity… A co je ze všeho nejhorší? Především necitelnost těch parazitů. Ano, jejich chladná necitelnost k obětem covidu a zároveň jejich směšná ubohost. To, co od srpna 2020 předváděli, by bylo možné označit za mrazivou grotesku, která postupně, ale nevyhnutelně vyústila v pohromu obrovských rozměrů. Začali jsme románem Mor od Alberta Camuse. Město Oran v něm vyrostlo. Samozřejmě mnohem snazší je klesnout dolů. Oran vznikl ve fantazii spisovatele humanisty v roce 1947. My jsme strašlivá realita roku 2021.   S přispěním Karla Nečase. Článek byl napsán 6. dubna 2021.  

Čas načtení: 2024-03-20 08:53:37

Zanzibar last-minute s polopenzí přímo z Prahy. Zájezd od 17 990 Kč

Máte-li možnost si od následujícího týdne vzít týden dovolenou, využijte last-minute slevy na týdenní zájezd do 4* resortu Sea View Lodge na tanzanském ostrově Zanzibar. Letí se v sobotu 23.3. s návratem 31.3. Poletíte přímým letem z Prahy v dálkovém letounu Boeing 787 polské společnosti LOT. Zájezd za 17 990 Kč zakoupíte u cestovní kanceláře Čedok. V ceně je zpáteční letenka, ubytování s polopenzí, transfer z/do hotelu, služby delegáta a odbavené zavazadlo do 23 kg. Na místě si půjčte auto nebo motorku a ostrov procestujte. S tipy vám pomůže náš průvodce, např. 15 míst, co vidět na Zanzibaru.

Čas načtení: 2024-03-30 17:36:00

Turisty na dovolené v oblíbené destinaci zatkli. Jedli tam, kde neměli

Na Zanzibaru zadrželi 12 turistů za to, že jedli na veřejnosti. V převážně muslimské zemi totiž v průběhu ramadánu musí lidé během dne dodržovat půst.

Čas načtení: 2024-04-27 08:04:37

V Česku přibývá nakažených malárií, nemoc si lidé vozí z dovolené

Po útlumu v době covidu-19 opět roste počet Čechů, kteří se v zahraničí nakazili malárií. Loni jich bylo 43, letos 12 za první čtvrtletí, vyplývá z dat Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Nakazit se lidé mohou v destinacích, do kterých běžně jezdí, ale i v těch, které si s nemocí běžně nespojují, jako například v Karibiku nebo na Zanzibaru. Informoval o tom portál Lab Tests Online.

Čas načtení: 2024-04-27 07:29:00

V Česku přibývá nakažených malárií, nemoc si lidé vozí z dovolené

Po útlumu v době covidu-19 opět roste počet Čechů, kteří se v zahraničí nakazili malárií. Loni jich bylo 43, letos 12 za první čtvrtletí, vyplývá z dat Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Nakazit se lidé mohou v destinacích, do kterých běžně jezdí, ale i v těch, které si s nemocí běžně nespojují, jako například v Karibiku nebo na Zanzibaru. Informoval o tom portál Lab Tests Online.

Čas načtení: 2024-04-27 08:04:37

V Česku přibývá nakažených malárií, nemoc si lidé vozí z dovolené

Po útlumu v době covidu-19 opět roste počet Čechů, kteří se v zahraničí nakazili malárií. Loni jich bylo 43, letos 12 za první čtvrtletí, vyplývá z dat Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Nakazit se lidé mohou v destinacích, do kterých běžně jezdí, ale i v těch, které si s nemocí běžně nespojují, jako například v Karibiku nebo na Zanzibaru. Informoval o tom portál Lab Tests Online.

Čas načtení: 2024-07-01 18:00:01

Atentát na následníka trůnu: Měl českého řidiče, ten možná udělal fatální chybu

Smrt arcivévody Františka Ferdinanda d’Este, následníka trůnu a synovce Františka Josefa I., v Sarajevu odstartovala válku. Osudového 28. června 1914 přicestoval následník trůnu spolu s manželkou do Sarajeva, hlavního města Bosny a Hercegoviny, aby zde provedl inspekci vojenských kasáren. Válka v Zanzibaru trvala jen 38 minut. Přesto při ní zemřelo přes pět set lidí Číst více Byla to tehdy vskutku horká půda, protože stát anektovalo Rakousko-Uhersko v roce 1908. Tento krok pak přinesl výrazné zhoršení vzájemných diplomatických vztahů se Srbskem a Ruskem a posílení jihoslovanských nacionálních nálad, které byly vyhroceny proti Rakousku-Uhersku. Ostatně o tom, že konflikt visí ve vzduchu, svědčily i balkánské války v letech 1912–1913. První pokus selhal Rakouský arcivévoda dorazil se svým doprovodem na sarajevské nádraží, odkud měla kolona sestávající celkem ze šesti vozů odjet na radnici. Třetí vůz, sportovní Gräf & Stift se zatažitelnou střechou, řídil Čech Leopold Lojka. František Ferdinand nemohl tušit, že na něho mají políčeno členové radikální skupiny Mladá Bosna, kteří chtěli docílit odtržení Bosny a Hercegoviny od Rakouska-Uherska. Organizace spolupracovala se srbskou nacionalistickou organizací Černá ruka.  Sériový vrah Václav Mrázek: Vzrušovalo mě, že mrtvola ženy je k znásilnění poddajná Číst více Několik atentátníků v čele s Gavrilem Principem mělo 28. června jasný cíl – sprovodit ze světa následníka trůnu, aby dosáhli svých cílů. Gavrilo Princip byl ozbrojen pistolí, Nedeljko Čabrinovič měl bombu, je nutno na druhé straně dodat, že jejich výcvik před akcí byl mizerný a nedostatečný. Čabrinovič byl připraven hodit na automobil, v němž seděl František Ferdinand s manželkou, bombu.  Po desáté hodině dopolední Čabrinovič čekal, až se vůz jedoucí po Appelově nábřeží přiblíží, a hodil bombu, která se však odrazila od potahu stažené střechy a vybuchla vinou špatného nastavení časovače pod jiným autem v koloně. Několik lidí bylo při tomto chabém pokusu zraněno. Čabrinovič ihned po atentátu spolkl kyanid, nicméně ten neúčinkoval. Skočil proto do řeky, aby ukončil svůj život, jenomže se pouze zranil a byl vzápětí dopaden. Atentátníci propadli po prvním pokusu beznaději, Princip se domníval, že propásli velkou šanci na usmrcení Františka Ferdinanda.  Druhá šance přišla nečekaně Na radnici pronesl přesto arcivévoda svůj projev a vyčetl starostovi Sarajeva, že zde řeční, zatímco „já jsem přijel na návštěvu a házejí po nás bomby“. Nicméně se naskytla druhá šance, při níž hrál hlavní roli český řidič Lojka. Původní plán počítal s tím, že se kolona následně přesune do Zemského muzea, nicméně František Ferdinand projevil přání, aby se jelo do nemocnice, kde chtěl následník trůnu navštívit raněné. Před jedenáctou hodinou nastoupil po dramatických událostech opět do automobilu.  V hlavní roli český řidič Později Lojka vzpomínal, že jím řízený automobil, který jel za dvěma dalšími vozy, odbočil do ulice Františka Josefa, nicméně na něho zvolal guvernér Srbska a rakousko-uherský generál Oskar Potiorek, že zahnul špatně. Byl to však právě Potiorek, který řidičům zapomněl sdělit, že trasa se po prvním neúspěšném atentátu změnila. Proto Lojka odbočil tam, kde mezitím postával Princip, který vůbec nečekal, že se přímo před ním objeví auto s následníkem trůnu a jeho chotí. Když vytahoval pistoli, Lojka se snažil vycouvat na druhou ulici místo toho, aby prudce zrychlil, a tím ztížil atentátníkovi jeho práci. Princip tak měl dostatek času dokončit svůj čin. První světová válka: Mohla za vyhlášení tohoto krvavého konfliktu chyba řidiče? Číst více Následník trůnu i jeho žena později zemřeli, do historie pak vstoupila slova Františka Ferdinanda, aby manželka neumírala, ale zůstala naživu kvůli jejich dětem. Lojka se po druhém, tentokrát již úspěšném atentátu hájil tím, že pouze plnil rozkazy. Za bezpečnostní selhání ručil Potiorek, který si toho byl velmi dobře vědom. Do smrti jej trápily výčitky svědomí, protože byl sám svědkem atentátu.  Nešťastný šoférův osud Zajímavé byly další Lojkovy osudy. Vystoupil jako svědek před soudem, který pomohl usvědčit Principa, jenž zemřel v roce 1918 v terezínské Malé pevnosti na tuberkulózu. Později si někdejší řidič koupil hospodu v Brně, nicméně nadělal velké dluhy. Se svou ženou měl dvě děti, jedno mu brzy zemřelo. Manželství nakonec skončilo rozlukou. Lojka zemřel v Brně v roce 1926, příčinou úmrtí byl chronický zánět ledvin. Zdroj: autor je vystudovaný historik KAM DÁL: Vánoční zázrak na frontě: Vojáci vylezli ze zákopů a zahráli si fotbal.  

Čas načtení: 2024-07-29 12:33:21

Freddie Mercury: I bohové mohou zemřít na AIDS

Milovníci legendární skupiny Queen nevzpomínají na listopad 1991 vůbec rádi. Dne 23. 11. totiž zveřejnil jejich idol, božský Freddie, zprávu o tom, že se nakazil smrtícím virem HIV. A na druhý den zemřel. Narodí se na Zanzibaru jako Farrokh Bulsara. Přezdívku Freddie získává jako žák anglicky hovořící internátní školy St. Peter´s School v indickém státě Bombaj.

Čas načtení: 2024-09-18 17:45:00

Madagaskar, Zanzibar či Keňa s all-inclusive přímo z Prahy. Zájezd od 27 990 Kč

S blížícím se startem sezóny zimních exotických dovolených padají ceny strmě dolů nejen na last minute termíny. Např. zájezdy s odletem v průběhu listopadu i prosince pořídíte do 30 tisíc korun na osobu včetně all inclusive. Konkrétně se jedná o dovolenou na ostrově Madagaskar nebo na pobřeží Keni. O nic dráž nevyjde ani případný pobyt na Zanzibaru. Z Prahy se do všech destinací komfortně létá přímým letem širokotrupým letadlem Boeing 787 bez mezipřistání. Přehled nejlevnějších termínů najdete přímo na stránkách CK nebo v našem srovnávači zájezdů.

Čas načtení: 2024-09-26 19:19:00

Sem jezdí Jack ze Survivoru pravidelně na dovolenou. Je to ráj na zemi, říká

Hostem čtvrtečního pořadu Blue Style Experti na cestách byl soutěžící z reality show Survivor Jack Hamid. Rozpovídal se o Zanzibaru, kam jezdí opakovaně. Řekl, co má na destinaci nejraději a kdy je nejlepší doba vyrazit.

Čas načtení: 2024-11-10 00:00:00

Safari během dovolené na Zanzibaru: Probuďte v sobě dobrodruha!

Objevte fascinující divokou přírodu Tanzanie v kombinaci s relaxem na bílých plážích Zanzibaru.

Čas načtení: 2024-11-11 17:01:00

Privátní ostrovní ráj &Beyond Mnemba Island otvírá v novém

&Beyond Mnemba Island, soukromý ráj u severovýchodního pobřeží Zanzibaru, nedávno znovu otevřel své dveře hostům po rozsáhlé renovaci. Lodge Mnemba Island, který je proslulý svým přirozeným smyslem pro exkluzivitu, si i po přepracování pod taktovkou Fox Browne Creative a Nicholas Plewman Architects zachovává uvolněný půvab a nenápadnou sofistikovanost. Celkově uspořádání lodge zůstává z velké části

Čas načtení: 2024-11-27 10:21:00

Dráždivá Vlaďka Erbová: Cukrování v exotice s manželem!

Modelka Vlaďka Erbová (43) si aktuálně užívá romantickou dovolenou v exotickém Zanzibaru se svým manželem Petrem Hynkem. Pár, který si letos v červnu řekl své ano, stále září láskou a vášní, což dokazují i zamilované fotografie, o které se s nadšením dělí se svými fanoušky.

Čas načtení: 2024-12-11 13:21:00

Keporkak ohromil vědce obrovskou vzdáleností, kterou uplaval

Velryba překonala 13 tisíc kilometrů od tichomořského pobřeží Kolumbie do Zanzibaru na západě Afriky.

Čas načtení: 2024-12-16 15:01:26

Velrybí cesta kolem světa: Kytovec absolvoval pouť dlouhou přes 13 tisíc kilometrů

Zástupce rodu keporkaků během své migrace překvapil vědeckou komunitu i veřejnost. Na své cestě napříč oceány totiž překonal vzdálenost více než 13 000 kilometrů. Keporkak během své migrace stanovil nový rekord v nejdelší zdokumentované cestě mezi místy rozmnožování. Výjimečná pouť, o které nedávno informoval mezinárodní tým vědců ve své práci zveřejněné v časopise Royal Society Open Science, je podle předpokladů expertů ovlivněna měnícími se podmínkami v oceánu nebo vyvíjejícími se strategiemi páření. 𝐖𝐡𝐚𝐥𝐞 𝐁𝐫𝐞𝐚𝐤𝐬 𝐌𝐢𝐠𝐫𝐚𝐭𝐢𝐨𝐧 𝐑𝐞𝐜𝐨𝐫𝐝 A male humpback whale has made an extraordinary journey from South America to Africa, traveling over 13,046 kilometers (8,106 miles) – the longest documented migration for

Čas načtení: 2024-12-29 06:50:00

KVÍZ: Zimní exotika na dosah. Jak dobře znáte cizokrajné destinace dostupné přímými lety z Česka?

Nízké teploty, dlouhá tma a absence slunečního svitu během dlouhé české zimy přímo volají po dovolené v teplých krajích. Vybírat lze z celého světa, některé destinace jsou ale pro krajany přece jen mnohem snáze dostupné než jiné. Znáte lákadla a speciality Kuby, Vietnamu, Mexika, Dominikánské republiky, Thajska, Keni, Zanzibaru či Mauricia? S Českou republikou v zimě všechny pojí přímé lety. Za pár hodin tak můžete být v exotickém ráji.