EUR 25,145 || 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || /VIZUALIZACE, VIDEO, FOTO/ Prázdné zůstávalo dlouhá léta nároží brněnských ulic Koliště a Milady Horákové. Nyní však v místě panuje čilý stavební ruch. Dělníci tam aktuálně staví základy moderní kancelářské budovy. Administrativní stavba s názvem Landmark Office Building nabídne kromě kanceláří i prostory pro obchody a služby.
Čas načtení: 2024-04-22 11:35:00
VIDEO: Trolejbus v Brně zůstal stát v křižovatce. Cestující jej odtlačili zpátky
Trolejbus linky 33 směřující od brněnského hlavního nádraží do Slatiny zůstal stát ve čtvrtek odpoledne v křižovatce Dornychu, Koliště a Křenové ulice.
\nČas načtení: 2024-08-22 05:55:00
Výsledky brněnské cykloankety: nebezpečná místa nebo strach jet bez cyklopruhů
/VIDEO, MAPA/ Mendlovo náměstí, pisárecká křižovatka, ulice Koliště, Kounicova, Lidická, Cejl nebo obecně širší centrum města. Tato a další brněnská místa považují cyklisté za lokality, které jsou pro ně v Brně nejrizikovější. Vyplývá to z výsledků ankety, kterou uveřejnili zástupci brněnského magistrátu minulý týden.
\nČas načtení: 2024-06-27 11:23:43
Již tak nabitý program podzimní části festivalu JazzFestBrno posiluje další výjimečný koncert: 29. září v Sono Centru oslaví na svém vůbec prvním společném koncertu špičkový americký trumpetista Randy Brecker, držitel sedmi Grammy a dvaceti nominací, a Rozhlasový Big Band Gustava Broma 100 let brněnského studia Českého rozhlasu. Spojení hudebníka, který vedle desítky vlastních alb točil s Paulem Simonem, Lou Reedem, Joe Cockerem, Brucem Springsteenem nebo Ringo Starrem, a našeho předního big bandu inicioval právě festival JazzFestBrno. Vstupenky jsou již v […] The post Trumpetista Randy Brecker a Rozhlasový Big Band Gustava Broma oslaví na JazzFestBrno 100 let brněnského Českého rozhlasu first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Trumpetista Randy Brecker a Rozhlasový Big Band Gustava Broma oslaví na JazzFestBrno 100 let brněnského Českého rozhlasu
Čas načtení: 2024-04-08 09:30:31
Soundartový prolog brněnského festivalu FAUN
V rámci letošního ročníku festivalu FAUN vznikly dva mezinárodní výstavní projekty zvukového umění BEYOND THE SOUND (trvá do 14. července) a SYMBIONTI 2.0 (do 19.května). Obě výstavy byly zahájeny vernisáží 4. dubna, a to za účasti kurátorů Jiřího Suchánka a Jennifer DeFelice, prezentovaných umělců Jany Winderen (Norsko), Interspecifics (Mexiko), Gila Delindra (Portugalsko), Dimitryho Morozova (Rusko/Nizozemí), Raviva Ganchrowa (USA/Nizozemí), Iony Vreme Moser (Rumunsko/Německo), Eveliny Domnitch a Dmitryho Gelfanda (Nizozemí), Csilly Nagy (Maďarsko), Slávy Krekoviče (Slovensko) a organizátora festivalu FAUN Víta Kalvody. V […] The post Soundartový prolog brněnského festivalu FAUN first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Soundartový prolog brněnského festivalu FAUN
Čas načtení: 2022-02-14 18:00:11
Dokumentární hledání Jana Skácela
Situačně-poetický dokument k 100. výročí narození brněnského básníka, prozaika a novináře Jana Skácela uvádí ČT art ve středu 9. února od 20:15. „Snímek si klade za cíl vystihnout dílo a povahu Jana Skácela, a to nejen jako básníka, spisovatele a novináře, ale také jako milovníka života, přírody a lidí,“ uvádí dramaturgyně Irina Minaříková a upřesňuje: „To vše jsme hledali v místech pro Skácela typických, třeba v Pouzdřanské stepi, v ulicích Brna, v bytě, kde bydlel, před jeho oblíbenou, dnes už však neexistující hospodou Bellevue, ale i jinde.“ Tvůrci dokumentu se rozhodli přistupovat k Janu Skácelovi jako k subjektu literárně-společenských dějin, jehož role v soukolí režimních a kulturních událostí je neochvějná a v dnešní době často přikrášlovaná. Ve filmu se pokouší vymezit vůči zažitým představám o Skácelovi a zároveň interpretacím jeho díla v minulosti. „Vybrali si cestu, která je postavena na místopisném hledání střípků ze života básníka a na setkáních s různými osobnostmi, kteří mají k němu vztah,“ říká kreativní producent Patrick Diviš z brněnského studia České televize a doplňuje: „Přináší tak kaleidoskop myšlenek, míst, vzpomínek a pocitů, které mají společného jmenovatele: Jana Skácela.“ V dokumentu vystupují lidé, kteří Skácela pamatují či jej zkoumají skrze jeho dílo, například básníci Pavel Kolmačka a Petr Hruška. Prostor dostali i studenti břeclavského gymnázia, kde Skácel studoval. Diváci uvidí také dramatika Karla Steigerwalda, který se v roce 1989 potkal se Skácelem ve Slovinsku, kde přebíral literární cenu. Jan Skácel je autorem mnoha básnických sbírek včetně poezie pro děti, absolventem filozofie na Masarykově univerzitě, působil jako kulturní referent deníku Rovnost, byl členem literární redakce brněnského rozhlasu či šéfredaktorem kulturní revue Host do domu. Publikoval v samizdatu a v exilové literatuře. Jeho tvorbu charakterizuje zejména silný vztah k Moravě.
Čas načtení: 2024-06-18 05:18:00
Víc nehod zaviněných řidiči MHD v Brně: kritická Křenová, Lidická a Merhautova
Zvýšený počet nehod, které zavinili řidiči, evidují zástupci brněnského dopravního podniku. V loňském roce způsobili řidiči brněnského dopravce skoro dvaatřicet procent havárií, v nichž figurovaly vozy městské hromadné dopravy. V roce 2018 to bylo pouze pětadvacet procent. „Počet nehod jako takový zůstává přibližně stejný. O sedm procent nám ale vzrostl počet nehod, které zavinili naši řidiči," všiml si dopravní ředitel brněnského dopravního podniku Jan Seitl.
Čas načtení: 2020-03-04 16:32:03
Ve středu 4. března byly představeny nominace na ceny Magnesia Litera za rok 2019. Nominovány jsou mimo jiné prózy Jiřího Kratochvila, Jana Němce a Davida Zábranského, sbírky poezie Jiřího Dynky a Daniela Hradeckého či kniha pro děti Petra Borkovce. Litera za prózu Veronika Bendová: Vytěženej kraj (fra, Praha, 200 s.) Severočeskou road-movie Vytěženej kraj v jistém smyslu navazuje Veronika Bendová na svůj debut Nonstop Eufrat. Podobně jako příběh padlého katolického kněze v její prvotině, se portrét exploatované krajiny a bývalého partnerského páru, který zde má najít filmové lokace, zabývá tématem duchovní, kulturní a historické identity. Zdevastované kostely a fary, lidé dobití komunistickou minulostí a lační profitu, poničené osobní vztahy i společenské vazby. Autorka kontrastuje tenkou vrstvu současnosti zastoupené rychlým a dobře nasvíceným světem filmu, s dějinami a jejich stíny, které jsou v kraji, kde leží Litvínov, Most, Libkovice nebo Hrob stále přítomné a působící. V literatuře i ve filmu často zobrazované téma vytěžených severočeských Sudet představuje autorka neotřelým způsobem jako otázku duchovní opuštěnosti. V knize se proto postindustriální kraj stává víc než dramatickou kulisou pro chystaný film o křesťanské rodině chartistů vypuzené tlakem StB z Prahy za socialismu do severních Čech. Vytěženej kraj je otázkou, jak se v něm ve svobodnější době zachovat stejně nekonformně a lidsky. Jiří Kratochvil: Liška v dámu (Druhé město, Brno, 200 s.) Jiří Kratochvil je představitelem současné prózy, která se programově odklání od realistické literární tradice; je zároveň jedním z nejpřekládanějších českých autorů. Román Liška v dámu se odehrává v padesátých letech dvacátého století a prolínají se v něm dvě dějové linie. Ta realističtější vypráví příběh mladého brněnského dělníka Pavla, který je jako perspektivní a jazykově talentovaný estébák vybrán, aby odešel na západ a provedl diverzní akci ve Svobodné Evropě. Druhou, fantaskní linií je příběh mladé lištičky. Stalin (v románu nazývaný Hospodář) dá vědcům z Pavlovova institutu úkol přetvořit ji v ženu a tu pak pod jménem Sylva vyšle na západ, aby zavraždila Winstona Churchilla. Hrdinové se ale ve svobodném světě setkají a jejich příběhy a osudy se spojí – život se ukáže být mocnější než záměry mocných. Román Liška v dámu je poctou imaginaci, literatuře jako hře slov a obrazů, ale zároveň nabízí i silný příběh o propojování a zároveň neslučitelnosti různých světů a také oslavu lidské a liščí svobody. Štěpán Kučera: Projekt Gilgameš (Druhé město, Brno, 168 s.) Projekt Gilgameš je románovým debutem Štěpána Kučery, spisovatele a novináře, který se dlouhodobě zajímá o střet kulturní a biologické podmíněnosti lidského chování. O něj jde i v příběhu převozníka Uršanábiho, kterého si Kučera vypůjčil ze starověkého Eposu o Gilgamešovi. Uršanábi se díky prášku z černé květiny stává nesmrtelným a v textu putuje napříč kontinenty a staletími až do naší blízké budoucnosti. Celý jeho osud zároveň vypráví mladému vědci pokročilá umělá inteligence, aby ho přesvědčila, že budoucnost by měla mít v rukou ona, a ne člověk. Zdůrazňuje, že lidská potřeba nepřítele je příliš silná a že lidé nejsou vývojově připravení na život v tak obrovských tlupách, jaké si díky vyprávění příběhů dokázali vybudovat. Kučera tu pracuje velmi poučeně jak s nejstarší literaturou, tak s prvky nejmodernější vědy; vytvořil svého druhu mytické vyprávění, v němž se nepátrá po ničem menším než po smyslu lidského života, a přitom je to celé zabalené do postmoderního jazyka i vtipu. Jan Němec: Možnosti milostného románu (Host, Brno, 480 s.) Rozsáhlý románový projekt Jana Němce klade naléhavé otázky jak ohledně tématu milostného vztahu a soužití s jiným člověkem, tak i ohledně možností a dopadů románového příběhu v dnešním světě. Autor si pohrává s románovou formou, ale zároveň své psaní silně zakotvuje v tradici moderního románu. Provokuje čtenáře tím, jak vyprávění od linie milostného vztahu neustále odbíhá k jiným souvislostem, ale zároveň sžíravě analyzuje i sebe sama jako románovou postavu. Nabízí na jedné straně úzce privátní příběh několikaletého vztahu dvou mladých lidí, na straně druhé ale načrtává i široce panoramatický obraz soudobé společnosti a životních hodnot v časech rozkolísané doby. Jan Němec svým dílem ukazuje, že i dnes může mít román schopnost vyjadřovat společensky relevantní témata způsobem, který je jedinečný a nenahraditelný. A klást otázky, které nelze zodpovědět jednoduše a bez reflexe všech souvislostí. Michal Vrba: Kolem Jakuba (Argo, Praha, 178 s.) Pět povídek Michala Vrby, českého prozaika mladší generace, se odehrává ve velikém časovém rozpětí od třicetileté války do devadesátých let 20. století. Jednotlivé příběhy jsou spojeny jedním místem, rybníkem Jakub ve východních Čechách. Hrdiny povídek jsou tzv. malí, obyčejní lidé, kteří se proti své vůli octnou v soukolí velké historie - a nejen ve vypjatých okamžicích, ale i v běhu každodenního života se musejí rozhodnout mezi dobrem a zlem. Jednotlivé povídky jsou spolu propojeny často velmi překvapivým způsobem a kniha tak poskytuje poutavý obraz zápasu člověka s dějinami v různých historických obdobích. Povídky Michala Vrby jsou skvělým příkladem čtivé realistické prózy, která navazuje na nejlepší vypravěčské tradice a je čtenářsky vstřícná, ale zároveň se formálně velmi propracovaným způsobem zamýšlí nad základními otázkami lidské existence. David Zábranský: Logoz aneb Robert Holm, marketér dánský (Větrné mlýny, Brno, 404 s.) Román Logoz Davida Zábranského je pamfletickým portrétem liberálního systému vedeného byrokraty a marketéry. Autor torpéduje svět, v němž si marketing ochočil ideu svobody a autenticity. Následně je prodává jako produkt, který u zákazníků budí pocit nadřazenosti nad těmi, kdo se ke svobodě, autenticitě nebo spravedlnosti vztahují jinak než dohodnutými pojmy. Z politického přesvědčení budoucnosti je v Zábranského próze pouze módní brand, značka odpoutaná od vnitřních obsahů. Jazyk politicky korektního marketingu zde hraje roli spíše zastírací, než aby věci skutečně vysvětloval. Zábranský je břitký ironik společenské třídy „kreativních profesí“, slepé ke svým privilegiím a k vlastní aroganci. V domýšlení trajektorií vývoje světa řízeného marketingem morální nadřazenosti přichází Zábranského kniha s vtipně vystavěným příběhem, který je politickou karikaturou současnosti. Moleskine Litera za poezii Jiří Dynka: Pomor (Druhé město, Brno, 60 s.) Ve sbírce s mnohoznačným názvem Pomor se Jiří Dynka vydal nazpět časem. Z útržkovitých pasáží a fragmentů paměti jeho alter-ego znovusestavuje vlastní obraz a přesvědčuje tím samo sebe, že v tomto přeludném a zřejmě nikdy neexistujícím světě skutečně žilo. Právě takové zjištění je spojené s autorovým přesvědčením, že báseň je pravděpodobně jediný a jedinečný poznávací prostředek nejen sebe sama, ale i světa jako celku. Daniel Hradecký: Přibližování dřeva (Perplex, Opava, 64 s.) Sbírka Přibližování dřeva obsahuje tři oddíly, v nichž Daniel Hradecký dávkuje existenciální tázání, ironii, záznam paměti, hledání kořenů i pointované aforistické odpovědi. Autorovy verše leckdy vznikají jako fragmenty situací, které mají univerzální platnost. Jeden z nejprokletějších českých básníků nám i sobě spílá, bouří se proti světu, aby vždycky našel partnera k rozhovoru a zachytil svůdné volání nejen slov, ale i situací a dokázal tím plasticky evokovat místa severočeského regionu. Ewald Murrer: Noční četba (Aula, Praha, 326 s.) V monumentálním souboru stovky epických textů vrací Ewald Murrer do hry dnes skoro zapomenutý žánr básnické fantastické povídky, jak ji známe třeba ze sbírky Kašpar noci francouzského romantika Aloysia Bertranda. Ostatně už název knihy ukazuje na tuto příbuznost. Básník okouzluje svým suverénním vypravěčským talentem. V Noční četbě se potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou. Autor pokračuje v poetice jistého melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho. Litera za knihu pro děti a mládež David Böhm: A jako Antarktida – Pohled z druhé strany (Raketa/Labyrint, Praha, 80 s.) Autorská encyklopedie konceptuálního výtvarníka přináší portrét světadílu, který byl zkoumán až jako poslední. Tichá krása pustiny bez jediného stromu, bez plazů a obojživelníků, půl roku bez slunce a právně vzato i bez hranic a stálých sídel se pro autora stala divotvorným jevištěm nově definujícím meze sebereflexe i statečnosti těch, kdo se rozhodli v antarktickém majestátu bádat a přežít. Pocítil to jak Roald Amundsen, následovaný nebohou družinou kapitána Roberta F. Scotta a neúspěšnou Shackletonovou transkontinentální expedicí, tak každý další odvážlivec stojící byť jen na jejím pobřeží. Na vlastní kůži to zažil i sám autor, který sem se synem putoval v doprovodu polárníka Jaroslava Pavlíčka, aby dostál podtitulu knihy, podpořil lehce podvratnou perspektivu prolamující stereotypy povšechných znalostí a kladl si otázky po smyslu bělostného prostoru rozlehlejšího než Evropa. V návaznosti na půlstoleté postupy české uměleckonaučné školy Böhmovo sdělení hravou formou dotvářejí fotografie i kartografické projekce, rozkládací alba s pointami, dobrodružný komiks, deník, novinové sloupce, dokonce plyšové 3D modely zástupců místní zvířeny, takže i po stránce ilustrační vznikla lákavá publikace pro četbu v kruhu rodinném. Výsledkem je dovedné, sdílné, ba pronikavé dílo zdůrazňující provázanost Antarktidy s globálním ekosystémem, neboť území v demilitarizované kolektivní správě plní daleko mimo středoevropské zorné pole klíčovou roli, srovnatelnou s významem prvního písmene abecedy. Udržení zdejších ledovců, nutných pro rovnováhu planety, je testem naší snášenlivosti, kooperace – a hlavně pudu sebezáchovy. Petr Borkovec: Každá věc má něco společného se štěstím (Ilustroval Martin Krkošek, František Havlůj – Běžíliška, Praha. 44 s.) V básnické sbírce rozžívá Petr Borkovec vzpomínky z dětství na živé tvory a neživé předměty, jež jsou zde přítomny svými otisky, barvami, vůněmi. Kniha je svébytným pokračováním leporela Věci našeho života (2017), které obsahovalo také básnické miniatury dotýkající se naší každodennosti. Tentokrát se však Petr Borkovec obrací na starší dětské čtenáře, než je u knížek veršů pro děti obvyklé. Vyvstávají před námi třeba subtilní scenerie půdních vetchých věcí, chvíle u večerního jídla, doprovázené chlapeckými sny, nebo uspávanky v rozličných veršovaných útvarech, v nichž se objevují folklorní motivy, fragmenty rozhovorů, ale i jazykové hříčky. Najdeme tu i morgensternovskou báseň Rybník („Lín dne je stínán / slinami žab. // Olůvky vody, trň och! / Svléchající hlubí...“), půvabnou vzpomínku Na babiččině skříni anebo lyrickou prozaickou miniaturu Úvoz. Neobvyklou mozaiku obrazů a přemítání doprovázejí hravé i jemně nostalgické ilustrace Martina Krkoška, které zachycují také panorama básníkova rodiště (i jeho portrét), ale také vtipně glosují hravá říkadla. Petr Koťátko: Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové (Ilustrovala Eva Koťátková, Meander, Praha. 162 s.) Podlouhlá, ve žlutém plátně vypravená kniha s neokázalými ilustracemi působí už na první pohled sympaticky starosvětsky. A tento první dojem čtenáře neopustí ani po začtení se do rafinované prózy plné nápadů, která zručně propojuje fantastické postavy a motivy s reálnými událostmi, které se odehrály nebo mohly odehrát v tajemném domě v Černošicích, kde býval v letech 1913–1920 sirotčinec. Kniha se nemůže (a nejspíše ani nechce) vyhnout srovnání s Alenkou v kraji divů a za zrcadlem Lewise Carrolla a Medvídkem Pú A. A. Milneho, na které upomene svou nonsensovou poetičností, ale i napínavým dějem. A stejně jako Carrollova Alenka a Medvídek Pú, ani Koťátkův dobrodružný příběh není jen pro děti, nemá jasně určitelného adresáta. I v těch nejnapínavějších momentech, dýchajících tu a tam až hororovou atmosférou, zůstává Petr Koťátko laskavým vypravěčem, který upoutá především tím, jak ve svém vyprávění proplétá dějové linky a časové vrstvy a buduje tajemství, aniž se uchyluje k laciným dílčím efektům. Ilustrace Evy Koťátkové zmíněné charakteristiky tohoto textu podepírají a zesilují je. Je to kniha, která nepochybně není pro každého, ale čtenáře, kterého si najde, bohatě odmění. Litera za naučnou literaturu Petr Čornej: Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka (Paseka, Praha, 844 s.) V rozsáhlé monografii zúročuje Petr Čornej své celoživotní bádání v oblasti dějin českého středověku. Přestože v celku jeho dosavadních knih jde o vůbec první životopis, z jeho starších prací víme, že jej povaha historických osobností, jejich charakter, motivace jednání a dobová mentalita přitahovaly vždy. Ve své nejnovější práci Čornej čtenářům názorně a přitom čtivě ukazuje obtížnost práce historika, který se často musí vyrovnat s nedostatkem písemných pramenů. Otevřeně přiznává, že na některé otázky historik nemůže nabídnout jednoznačné odpovědi, a proto předkládá hned několik možných cest, jimiž se osudy husitského válečníka mohly ubírat. Zvláště poutavá jsou jeho líčení v pasážích, kde se může opřít o své předchozí výzkumy, jako je tomu v případě jeho důvěrné znalosti husitské Prahy. Jedinečný je rovněž autorův vhled do středověkého myšlení, jakož i analýza proměny struktury pozdně středověké společnosti či detailní průzkum mocenských vztahů. Čornejův Žižka navíc není jen historickou osobností, jejíž životní cesta se uzavřela u Přibyslavi roku 1424. Ve své práci sleduje i proměny jeho obrazu v historické paměti a to, jak byla osobnost husitského vojevůdce využívána v pozdějších politických a kulturních sporech. Kniha Jan Žižka zaujme i svou výtvarnou podobou a obrazovou složkou, jež podtrhuje autorovu snahu (a schopnost) vykročit mimo úzký okruh znalců a oslovit širší čtenářské publikum. Michal Kopeček a kol.: Architekti dlouhé změny. Expertní kořeny postsocialismu v Československu (Argo/ FF UK/ Ústav pro soudobé dějiny AV, Praha, 368 s.) Byl postkomunistický „neoliberalismus“ pouze importem západní ekonomické ideologie a praxe? Historik Michal Kopeček a jeho spoluautoři a spoluautorka si to nemyslí. V elegantně napsané a poutavé kolektivní monografii zkoumají proměny myšlení a praxe expertních komunit od 60. do 90. let 20. století a hledají možné kontinuity sahající přes politickou a socioekonomickou změnu roku 1989. Odspodu analyzují nesmělé změny směrem k „socialistickému právnímu státu“ (Michal Kopeček), ptají se na roli řídících pracovníků socializovaných v socialistickém Československu v jeho transformaci ke kapitalismu (Tomáš Vilímek), pročítají teorii podnikového managementu (Michal Kopeček, Václav Rameš) a sociologické studie (Michal Kopeček). Ve vývoji psychoterapie hledají náznaky posunu k liberálnímu individualismu (Adéla Gjuričová), všímají si role ekologie v delegitimizaci státního socialismu (Matěj Spurný) a hledají původ pražského urbanistického „antikomunismu“ 90. let (Petr Roubal). Postkomunistické české země nejsou pro autory a autorku pouze prostorem pro západní experiment s volným trhem, deregulací a oslabením institucí, ale také složitým vyjednáváním těchto vlivů s vlastními podněty, k nimž patří také proměňující se jazyky expertních komunit z konce státního socialismu. Pavel Škácha, Jakub Plášil, Vladimír Horák: Jáchymov. Mineralogická perla Krušnohoří. (Academia, Praha, 688 s.) Mimořádně obsáhlá, instruktivní a krásně ilustrovaná a vypravená publikace pojednává o Jáchymově jakožto světově známé mineralogické lokalitě. Poutavý a zasvěcený výklad je doplněn fotografiemi minerálů z českých i zahraničních muzeí a soukromých sbírek, snímky uměleckých děl zhotovovaných z místních minerálů, reprodukcemi historických map a terénními fotografiemi z povrchu i podzemí. Počínaje 16. stoletím zde ve velkém začalo dolování stříbra, v 19. století se rozvinula výroba uranových barev a na přelomu 19. a 20. století se zdejší smolinec vyznamenal objevem dvou nových radioaktivních prvků polonia a radia. V polovině 20. století Jáchymov smutně proslul jako místo těžkých a často zničujících nucených prací pro lidi pronásledované komunistickým režimem. Kniha je rozdělena na tři základní části: historie nálezů jáchymovských stříbrných ložisek, přehled geologie a prezentace nejvýznamnějších primárních a sekundárních minerálů. Publikace je výsledkem mnohaletého bádání autorů v archivech i v podzemí jáchymovského rudního revíru a je v našich i evropských měřítkách zcela ojedinělá. Litera za publicistiku Jožin Valenta, Marek Vácha: Jízda v levém pruhu. (Cesta, Brno, 192 s.) Knižní rozhovor se známým knězem a přírodovědcem Markem „Orko“ Váchou. Je veden dílem životopisně, dílem tematicky. Projdeme si zázemí – zážitkové a duchovní –, z něhož Vácha vyrostl, stejně tak problémy, jimiž žije a jež považuje za určující pro současnou dobu. Rozhovor probíhá velmi otevřeně, nadto mu nechybí spád; tazatel svého tázance nešetří, přičemž kniha je plná i momentů humorných a hravých. Kamila Hladká: Hornické vdovy (Dcera sestry, Brno, 216 s.) Kniha je sestavena z osmi životopisných vyprávění žen, které za tragických okolností přišly o své manžely. Tato vyprávění jsou uspořádána chronologicky a nechybějí v nich ani dokumentární materiály. Autorčin přístup je nadán velkou vnímavostí. Hlavně díky ní se Kamila Hladká vciťuje do každodennosti běžných lidí, pod níž často objevuje skrytá dramata, trýzně i radosti. Jde rovněž o nepřímý a velmi civilní portrét hornické profese v proměnách času – a nadto ženskou perspektivou. Aleš Palán: Jako v nebi, jenže jinak. Nové setkání se samotáři z Čech a Moravy (Prostor, Praha, 400 s.) Po zdařilé a široce reflektované knize o šumavských samotářích (Raději zešílet v divočině) navázal Aleš Palán další knihou, v níž svou perspektivu poněkud pootočil. Jde v ní o samotáře ani ne tak programové jako spíše životním údělem. Všechny rozhovory jsou vedeny s citem pro jednotlivý osud, pro to, aby se v zaznamenaném textu obtiskl v co nejvěrnější podobě, i jazykové. Kniha získává i bohatým fotografickým doprovodem (Johana Pošová). DILIA Litera pro objev roku Romi Grey: Jmenuji se Orel (Ilustrace Ondřej Smeykal. Credit-plus, Praha, 80 s.) Slípka z klecového chovu začíná nový život na jihočeském venkově. Pro svou odvahu ke svobodě získává jméno Orel. Poprvé si prohlíží a chutná skutečný svět a prožívá všední malé zázraky a dobrodružství s kamarádem Čipem, kocourem, který miluje okurky hadovky. Setkává se s netopýrem, bobrem, malou veverkou či kosí rodinou, poznává léto i zimu. A občas vzpomíná na živoření v kleci, kterému jsou stále vystaveny její příbuzné. Realistický pohled na živé tvory, znalost jejich potřeb a chování se organicky mísí s rovinou až pohádkovou, v níž spolu antropomorfizovaná zvířata rozprávějí. Drobným hravým příhodám viděným očima slípky neschází poezie a jemný humor. Autorka přitom dětským čtenářům připomíná ohromné maličkosti každodennosti, které nejenže jsou upřeny zvířatům za anonymními zdmi velkochovů, ale často unikají i naší pozornosti – větve stromu, voda hemžící se pulci, tající sněhulák za hvězdného večera. Zdůrazňuje nutnost hledání dobra a krásy, vyzdvihuje jakoukoli snahu „dělat ze světa soucitnější místo“, ukazuje hodnotu svobody a přátelství. „Důležité v životě je, kam jdeme. A s kým. A jak se tam dostaneme, to už je věc druhá.“ Náladu textu plně dotvářejí poetické ilustrace Ondřeje Smeykala. Vratislav Kadlec: Hranice lesa (Argo, Praha, 176 s.) Sbírka sedmnácti povídek tvoří textové puzzle skládající obraz vnímání světa vyzrálého vypravěče. Debut osmatřicetiletého absolventa Literární akademie Josefa Škvoreckého shrnuje tvorbu publikovanou po roce 2002 v literárních revuích i rozhlase (Vedlejší příznaky). Kadlec k líčení nadreálných jevů, jež rozruší všednodenní rutinu prožívání života postav jeho příběhů, přistupuje v několikastránkových miniaturách i povídkách středního rozsahu s bravurní schopností vygradovat vyznění prózy vhodně zvolenými vyprávěcími prostředky a postupy. Uvěřitelně leč „posunutě“ popsané situace a pocity nejistoty, rutiny, nutkavých puzení i časoprostorových střihů odkazují k hlubším souvislostem dění, života a nesamozřejmosti reality, jak je běžně vnímána. Se zkušeností divadelního principála inscenuje absurdní rodinné sedánky končící odkrytím zvířecích hrobečků a rodinných dramat, připravuje lidi v mlze o tváře, nechává straky ukrást postavám jména, zazdívá jejich těla, připravuje je o identitu a schopnost sdělovat bližním své pocity a v neveselých i humorných vyprávěních o narušené každodennosti běžných triviálních životů je zároveň nádherně ozvláštňuje. Ema Labudová: Tapetář (Knižní klub, Praha, 184 s.) V knize dvacetileté debutantky Emy Labudové se ocitáme v Manchesteru a také v menším městě Whitby na severu Anglie v padesátých letech minulého století. Svůj příběh nám zde vypráví mladík Irving. Před třemi lety musel nedobrovolně odejít z domova a teď se vrací poté, co mu krátce po sobě zemřeli oba rodiče. Labudová se tu dokázala na svůj věk obdivuhodně vypořádat s cizím prostředím, časem i vypravěčem, příslušníkem v té době silně uzurpované menšiny. Přesvědčivá je zejména její práce s jazykem vypravěče, tedy nepříliš vzdělaného Irvinga, nedoučeného pekaře, jenž se živí jako tapetář. Zároveň drží autorka pevně pod kontrolou dávkování informací a průběžně, až detektivkářsky odhaluje hrdinovu nelehkou životní trajektorii a společenskou pozici, která poznamenává jeho fyzické i psychické zdraví. Litera za nakladatelský čin Ivan Martin Jirous: Magorova oáza (Torst, Praha, 1152 s.) Obsáhlým svazkem Magorova oáza se završilo vydávání básnického a nebeletristického díla Ivana M. Jirouse – klíčové a formativní osobnosti českého kulturního undergroundu 70. a 80. let a politického vězně normalizačního režimu. Editorka knihy Adéla Petruželková v ní shromáždila na základě Michaelem Špiritem sestavené bibliografie všechny texty, které nebyly zařazeny do Magorova zápisníku (tedy stati do roku 1997), a pak ty, které vznikly po jeho vydání až do Jirousovy smrti. Tyto dvě množiny v obsahu svazku členila dále na autorské projevy, petice, jejichž autorem je Jirous, a rozhovory. Letitou a soustavnou péčí nakladatelství TORST se tak čtenářům do rukou dostává kompletní řada prací tohoto básníka. Spolu s Magorovou oázou jde o svazky Magorův zápisník (1997, výbor z kritik, článků, polemik, úvah, portrétů, rozhovorů a próza Pravdivý příběh Plastic People – editor Michael Špirit), Magorova summa (1998, básně, postupně rozšiřovaná vydání 2007 a 2015 – editor Martin Machovec), Magorovy dopisy (2005, listy psané Daně Němcové a Julianě Jirousové z vězení v 70. a 80. letech – editoři Andrej Stankovič a Zuzana Jürgens; upravený soubor vzájemné korespondence s J. Jirousovou vyšel mimo zmíněnou řadu s titulem Ahoj můj miláčku, 2015) Jana Maříková-Kubková a kol.: Katedrála viditelná a neviditelná (Hilbertinum/ Archeologický ústav AV, Praha, 928 s.) Dvoudílná koncepčně i graficky náročná publikace Katedrála viditelná a neviditelná (vydalo v roce 2019 nakladatelství Hilbertinum – Společnost Kamila Hilberta, z. s. a Archeologický ústav AV ČR, v.v., autorka koncepce a editorka Jana Maříková-Kubková) přináší jedinečné a komplexní zpracování tisícileté historie katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie na Pražském hradě. Podílely se na ní desítky autorů – archeologové, geologové, historikové architektury, umění, liturgie a hudby, grafici a fotografové. Jejich práce je rozvržena do kapitol koncipovaných na pozadí hlavních stavebních etap tak, aby vždy vedle sebe stály informace o stavebním vývoji, umělecké výbavě, liturgii a hudbě. Stěžejní linii výkladu funkčně doplňují boxy a rozšířené popisky, které přinášejí informace o mimořádných počinech, významných architektonických celcích a kaplích, zásadních uměleckých dílech či důležitých osobnostech – a to jak z řad tvůrců, tak duchovních správců. Funkční a klíčovou součástí publikace je rovněž rozsáhlá obrazová dokumentace. Obrazově bohatá a zajímavá témata jsou soustředěna ve fotografických boxech. Celkově je v knize publikováno téměř 1800 ilustrací. Výjimečná je tato publikace také díky bibliografii, která je v současné době nejúplnějším seznamem dostupné literatury o katedrále sv. Víta, nově zpracovaným rekonstrukčním plánům starších stavebních fází, detailní plánové dokumentaci dnešního stavu chrámu a velmi podobně zpracovanému jmennému rejstříku. Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce (Práh, Praha, 286 s.) Poslední vydání Labyrintu světa a ráje srdce Jana Amose Komenského (nakladatelství Práh, 2019) je velkolepé nejen svým rozměrem. Na červeno bílých dvoustranách je otištěn vedle sebe původní text z roku 1623 a jeho verze upravená, resp. přeložená Lukášem Makovičkou do češtiny 21. století. Text otevírá předmluva komeniologa prof. Jana Kumpery, který připomíná a shrnuje osud nejslavnějšího a nejpřekládanějšího Komenského textu, aniž se jej snaží nějak zásadně interpretovat. Komentářem ke Komenského textu se totiž v tomto vydání Labyrintu stává jeho grafická a výtvarná podoba. O grafickou úpravu se postaral Pavel Růt a Miroslav Huptych doprovodil text 54 dvoustránkovými kolážemi. Huptychovy koláže Komenského text opravdu spíše doprovázejí, než „pouze“ ilustrují. Píše-li Komenský v úvodních verších, že Labyrint světa a ráj srdce „jest světlé vymalování“, pak fungují Huptychovy koláže jako vizuální ztvárnění a převyprávění Komenského obrazů. Poutníkovo matení, motání, kolotání a lopotání tak díky Huptychově interpretaci získává novou podobu. Setkání klasického a jazykově archaického textu s digitální koláží nepůsobí skandálně, vizuálně opulentní obrazy spíše vracejí čtenářovu pozornost zpět k textu a nutí k jeho opakovanému promýšlení. Litera za překladovou knihu Lucia Berlinová: Manuál pro uklízečky (Přel. Martina Knápková, Argo, Praha, 256 s.) Americká spisovatelka Lucia Berlinová se úspěchu dočkala až jedenáct let po své smrti, kdy vyšel výbor z její celoživotní tvorby pod názvem Manuál pro uklízečky. Povídky přiznaně čerpají ze života autorky, z jejích tří neúspěšných manželství i ze života uklízečky, učitelky, zdravotní sestry, telefonní spojovatelky a matky čtyř synů. Popisují spíše tu odvrácenou část amerického snu: jejich hlavními hrdiny jsou děti bez kamarádů, těhotné teenagerky, svobodné ženy středního a vyššího věku, které hledají trochu citu – nebo aspoň lahev vodky. Přes všechnu bolest v těchto povídkách probublá na povrch i osvobozující sebeironický humor a k jednoznačným přednostem sbírky patří i přesně odposlouchané dialogy a až rentgenové vidění lidí se všemi jejich slabinami. Překladatelce Martině Knápková se podařilo převést Berlinovou ve vší syrovosti, s citem pro její lapidárnost, a má tak lví podíl na jejím úspěchu v českém kontextu. Edward St Aubyn: Patrick Melrose I (Přel. Ladislav Nagy, Argo, Praha, 432 s.) Kniha s názvem Patrick Melrose I zahrnuje první tři svazky slavné pentalogie britského autora Edwarda St Aubyna. Částečně autobiografický román, k jehož popularitě přispělo úspěšné televizní zpracování z roku 2018, ukazuje stinné a překvapivě kruté stránky života nejvyšších vrstev britské aristokracie: příběh chlapce, jehož za matčina liknavého přihlížení zneužije sadistický otec, začíná v 60. letech minulého století a zavádí nás střídavě na jih Francie, do Velké Británie i do New Yorku. Dospívající Patrick se marně snaží uniknout dětským traumatům a sobě samému pomocí drog. Brilantně napsaná satirická freska čtenáře osloví zejména tím, že surově chladné vyprávění mistrně propojuje jedovatým, cynickým humorem. Překlad Ladislava Nagye věrně zachycuje všechny nuance St Aubynova románu. Dokáže najít ta správná slova pro různé projevy podivné lásky i zoufalé nenávisti, dokonale zachovává nadhled i suchou ironii vyprávění: text je v jeho podání přesně tak podivně nesnesitelný jako příběh sám. Fernando Vallejo: Madona zabijáků (Přel. Petr Zavadil, fra, Praha, 256 s.) Nejznámější román kolumbijského spisovatele je situován do města Medellín raných 90. let. Jde o strhující monolog stárnoucího intelektuála, který se po letech v emigraci vrací do rodného města zmítaného chaosem a násilím válek mezi drogovými kartely. Po boku mladičkého profesionálního zabijáka Alexise prochází světem, v němž násilí a vraždy jsou všudypřítomné a nevyhnutelné, z koloběhu smrti není východiska. Podstatný zde není příběh či postavy, nýbrž obraz světa: nenávistný a bezvýchodný, ale naprosto celistvý a svým způsobem dokonalý. Temná, brutální a nihilistická vize, již román předestírá, je nezapomenutelná díky bohatému, mnohavrstevnatému a hravému jazyku, jímž je tento obraz vytvářen. Překlad Petra Zavadila suverénně zprostředkuje působivý styl originálu, který pracuje s různými rejstříky, argotickými výrazy, ale i četnými literárními odkazy, přeskakuje od nejhrubších vulgarismů po jemný lyrismus, a jaksi nenápadně dokáže žlučovitou nenávist vůči celému světu prodchnout na jedné straně humorem, na druhé straně zvláštní něhou a nostalgickou touhou po jiném světě, který je beznadějně nedostupný. Magnesia Blog roku Natálie Ficenová: Zrzi.cz Natálie Ficenová neboli Zrzavá holka a její blog o autismu a… dospívání, rodičích, práci, dívkách, spánku, škole, celebritách, hudbě atd. Bohatý blog, který představuje autismus z mnoha stran, pečlivě shromažďuje informace o autistech, radí, doporučuje, vášnivě propojuje, odkazuje. Ale koneckonců přináší vitální a velice otevřené záznamy a poznámky jedné citlivé dívky („teď už jsem ovšem vdaná, mám vlastní byt a práci“), které často nahlížejí běžné věci z nečekaných perspektiv a komplikují rutinu. Zrzavá holka píše živelně, s nadhledem, vtipně – zároveň se nikdy nepředvádí. Její texty jsou někdy ostré, někdy rozpustilé, někdy plné obav, divných úvah – a nejlepší je, když to vše kombinuje! Městská poezie Brno Děti hrající si se ztracenou nožní protézou, zdivočelé ovce v ulicích města, muž zaklíněný ve skruži, jenž tu hledal, co vlastně nepotřebuje… Běžné denní zprávy zachycené brněnskými městskými strážníky se ve facebookovém projektu Městská poezie Brno proměňují ve verše absurdního humoru a životních dramat. Pravidla jsou jednoduchá: autoři z policejních svodek vyjmou vypovídající pasáže a rozčlení je do veršů. Nic nesmí přidat, škrtnout, měnit pořádek slov. Výsledek – básně rozverných opilců, vytáčky zlodějíčků, poezie všedního brněnského dne. Tereza Nagyová: Nejsemtabu.cz V osmnácti letech diagnostikovali Tereze Nagyové Crohnovu chorobu, později jí odebrali tlusté střevo a před pěti lety jí vytvořili stomii neboli vývod střeva nad břišní stěnu. Nějakou dobu jí trvalo, než se s novou situací fyzicky i psychicky vyrovnala a sebe samu přijala. Své zkušenosti se rozhodla sdílet s veřejností pomocí blogu nejsemtabu.cz. Ten informuje pacienty a jejich příbuzné o životě se stomií, ať už se jedná o oblékání, stravování či cestování, ale nabádá i k prevenci nemocí vedoucí k založení vývodu. Prostor k vyjádření dostávají i další pacienti a také odborní lékařští pracovníci. Kristýna Sládečková: Knihomam.cz Blog, který „sdružuje autory, kteří píší do šuplíku“. Jakýsi prozaický „open mic“. Otevřený večer, kde si každý může přečíst, co chce. Jsou tu pohádky pro děti, sci-fi a fantasy texty, „osobní zpovědi“, lyrické meditace aj. Autorka blogu si zakládá na vlídném, chápajícím přijetí autorů („Někdo zabíjí čas. Někdo si chce vylít srdce a povyprávět někomu svůj životní příběh. Někdo nemá kamarády. Někdo bojuje se závislostí.“). Trochu riskantní podnik, kterému jistě hrozí zahlcení nekonečnými, nečitelnými, nudnými odstavci. Ale neděje se to! Knihomam si drží dobrou míru a při jeho propátrávání docela často narazíme na skvělou větu, přesné místo, velice dobrý text. Jiří Švihálek: Pacholek.com Koncem července minulého roku se Jiřímu Švihálkovi a jeho ženě Katce obrátil život naruby. Na své motorce se stali účastníky těžké hromadné nehody a skončili v nemocnici, kde se po četných operacích z Jiřího stává „jednonožec“ neboli jak se sám nazývá - Pacholeg. Od známé dostává na pokoji tužku, papír a doporučení, ať si všechno zapíše. Jeho příspěvků je dnes kolem 140 a skládají dohromady deník plný bolesti, zoufalství, narkotik, operačních sálů a převazů, ale i neuvěřitelného optimismu, nadhledu a humoru. Radim Tolasz: Tolasz.cz V současné vyostřené diskusi o globální změně klimatu je Radim Tolasz vědcem, který trpělivě a poutavě opravuje faktické omyly, nepřesnosti a chyby „popíračů“ i „alarmistů“. Co je to ideální klima? A existuje vůbec? Pomůže proti oteplování klimatu vysadit miliardu stromů? A proč zastává hnutí Rebelie proti vyhynutí nesmyslné požadavky? Blog předního klimatologa a zástupce České republiky v panelu IPCC je důležitým orientačním bodem v časech argumentační nouze, fake news a dezinformací. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-11-08 10:29:12
Příklady klamů, jimž podléháme jako oběti egocentrických zkreslení, jsou povážlivé, tvrdí kniha Záhada rozumu. Nakladatelství Host zpřístupnilo širší čtenářské obci první čtyři básnické sbírky brněnského klasika Ivana Blatného. A před úspěchy čínského filmu spadne hřebínek i tomu nejvášnivějšímu vyznavači kvalit naší současné kinematografické produkce. Hugo Mercier, Dan Sperber: Záhada rozumu (Host 2019/ překlad Marek Sečkař) Tuto knihu jsem měsíce vláčel s sebou po Evropě a mnohdy marně hledal čas na potřebné soustředění na četbu. Kognitivní vědec a antropolog různých generací se sešli v pařížském Institutu Jeana Nicoda a shodli se na tom, že je nejvyšší čas ukázat, že za rodinovsky vznešeným pojetím lidského rozumu se skrývá poněkud vyděšené a sebestředné klubko inferencí, u nichž daleko důležitější roli než uvažování hraje intuice. Příklady klamů, jimž podléháme jako oběti egocentrických zkreslení, jsou povážlivé a nabádají, abychom ke svým myšlenkám chovali trvalou nedůvěru. Interakcionistické pojetí rozumu odhaluje absolutní nezbytnost sociální komunikace a vykazuje individualistické titány do zámezí. Ať žije team! Ivan Blatný: Paní Jitřenka (Host, Druhé město 2019) Sympatický soubor čtyř brožur zpřístupňuje konečně širší neodborné čtenářské obci první čtyři básnické sbírky brněnského klasika. Paní Jitřenka vyšla poprvé v Melantrichu v roce 1940 a dnes je to milé setkání s poezií, jak jsme ji znávali, jak jsme ji milovali a jak se už dnes nepíše. Tiché melodie vyťukávané virtuózními rýmy, šál vzpomínky v podvečerním vánku, erotická něha věcí. A po mnichovu báseň Povzdech: „Na plástve úst si vzpomínám/ dívek, jež hovořily./ Sklo křídel bystřin zní až k nám/ a v krvi, moji milí.// Vždyť je to jenom čeština,/ vnořená do studánky./ Jak cize číst však začíná/ společně kruté stránky!“ Kráčíme krajinou, procházíme městy a oči pocestného potěžkávají každý předmět, každou náladu, děj. Kamila Hladíková, Petr Janda: Lexikon kinematografie čínského světa (Univerzita Palackého v Olomouci 2018) Práce, kterou dnes v Čechách nikdo nedocení, protože módou sezóny je spíše Čínu tepat. Po úvodní studii, která shrnuje vývoj od počátku kinematografie v Číně, na Tchaj-wanu a v Hongkongu, se v heslech seznamuje čtenář se stěžejními filmy, režiséry, herci, producenty, festivaly, cenami, filmovými školami. Úžasně pracný rejstřík řadí hesla variantně buď podle jiných transkripcí, podle pinyin, podle znaků zjednodušených, nebo podle znaků tradičních. Uf! Když člověk čte, jak se čínské filmové celebrity přesouvají do Hollywoodu, kolik děl ze sinofonní produkce sklízelo ceny na festivalech v Berlíně, Benátkách nebo v Cannes, spadne hřebínek i tomu nejvášnivějšímu vyznavači kvalit naší současné kinematografické produkce. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-12 10:29:51
Zrekonstruovaná knihovna Biskupství brněnského nabízí přes 9000 svazků
Brno, 12. března 2024 – Více než 9000 knih ve volném výběru a další desítky tisíc v depozitáři nabízí svým návštěvníkům nově zrekonstruovaná diecézní Knihovna Biskupství brněnského. Původně veřejnosti nepřístupný sklad dnes poskytuje příjemné zázemí pro čtenáře, jehož součástí jsou i studijní místa nebo dětský koutek. Nové prostory přivítaly první návštěvníky 7. března a zrekonstruovanou knihovnu otevřel a požehnal brněnský biskup Pavel Konzbul. Celý článek...
Čas načtení: 2024-03-24 15:40:43
Na straně jedné rozhořčení nad pátečním verdiktem brněnského krajského soudu, který osvobodil Ukrajince v případu smrti mladého Roma na Brněnské přehradě, na straně druhé zklamání nad nízkou účastí. Tak vypadala demonstrace, na níž se v neděli odpoledne sešlo před budovou brněnského soudu asi pět desítek Romů.
Čas načtení: 2024-03-31 13:13:00
Ostré play off: Trenér na tribuně, polití pivem, konflikt hráče s fanoušky
Také v extralize házenkářů se na disciplinární komisi řeší chování trenéra a jeho potrestání. Během čtvrtfinále play off se na přetřes dostal případ brněnského kouče Pavla Hladíka, který za vstup do šatny rozhodčích po druhém utkání série proti Karviné musel další duel sledovat jen z tribuny. Zápas, v němž Karviná vybojovala třetí a postupové vítězství, navíc „opepřila“ potyčka, kdy fanoušek Karviné napadl brněnského hráče.
Čas načtení: 2024-05-13 17:13:00
Konkurz Brněnského Dětského Divadla
Brno, 13. května 2024 - Konkurz Brněnského Dětského Divadla (BDD) se uskuteční v neděli 2. června 2024 od 9:00 do 16.00 hod. v prostorách auly Gymnázia Matyáše Lercha, Žižkova 55, Brno. Konkurzu se mohou zúčastnit děti s různými zájmy ve věku od 8 do 16 let, resp. mládež do 18 let. Celý článek...
Čas načtení: 2024-05-25 06:06:00
Test autobusu na vodík v Brně: řidiči si jej chválili, proti jsou vysoké náklady
/VIDEO/ Jízdu s vodíkovým autobusem Solaris si mohli v minulých dnech vyzkoušet řidiči brněnského dopravního podniku v ulicích Brna. Na krátké testování jej zapůjčil na jih Moravy dopravní podnik ze slovenské Bratislavy. „Řidiči si autobus chválili, jízdní vlastnosti se dají přirovnat k trolejbusu nebo elektrobusu, tedy rychlejší start, konstantní výkon a tišší provoz," přiblížila mluvčí brněnského dopravního podniku Hana Tomaštíková.
Čas načtení: 2024-06-07 06:22:23
„Věděli jsme, že jdeme all-in. Ale já jsem si byl jistý, že mám v ruce čtyři esa a že vyděláme hodně peněz,“ říká v rozhovoru Marek Rabas. Článek Za měsíc bychom neměli na výplaty, vzpomíná šéf brněnského studia. Pak ale prodali videohru za miliardu se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-06-10 05:52:00
FOTO: Ztráty a nálezy v brněnské šalině? Cestující tam nechal záchodové prkýnko
Kuriózní věci někdy nacházejí řidiči ve vozech brněnského dopravního podniku. Nedávno před pár dny v šalině po jednom z cestujících zůstalo záchodové prkýnko. „Každý měsíc najdeme kolem stovky předmětů," vyčíslila mluvčí brněnského dopravního podniku Hana Tomaštíková.
Čas načtení: 2024-06-28 20:53:56
Při rychlém nákupu rychlé nabíjení: Brněnský Hornbach má dvě nové rychlonabíječky od PRE
Společnost PRE (Pražská energetika) slaví další milník ve svém úsilí o rozšíření dobíjecí infrastruktury pro elektromobily v České republice. Na parkovišti brněnského Hornbachu byly nedávno uvedeny do provozu dvě nové nabíječky elektromobilů, které zákazníkům umožňují dobíjet své vozy během nákupu. Dostupné jsou díky své dobré pozici bez omezení i pro širokou veřejnost. Nová nabíjecí místa byla oficiálně spuštěna 14. června 2024 a jsou dalším krokem ke zlepšení dostupnosti rychlého nabíjení pro majitele elektromobilů v ČR. Zákazníci brněnského Hornbachu nyní mohou během svých nákupů snadno a rychle dobít své elektromobily. Nabídka různých nabíjecích rychlostí zajišťuje, že si každý řidič najde optimální
Čas načtení: 2024-06-30 01:00:00
Randy Brecker a Rozhlasový Big Band Gustava Broma oslaví 100 let brněnského Českého rozhlasu
Brno, 30. června 2024 – Již tak nabitý program podzimní části festivalu JazzFestBrno posiluje další výjimečný koncert: 29. září v Sono Centru oslaví na svém vůbec prvním společném koncertu špičkový americký trumpetista Randy Brecker, držitel sedmi Grammy a dvaceti nominací, a Rozhlasový Big Band Gustava Broma 100 let brněnského studia Českého rozhlasu. Celý článek...
Čas načtení: 2024-07-02 05:07:00
Šalina tiše zavzdychá. Poslechněte si banger o brněnské MHD, složili ho řidiči
/VIDEO/ V Brně ráno vyjíždí, řidič svůj den začíná. Ulice se probouzí, šalina tiše zavzdychá. Těmito slovy začíná MHDéčkovej song z pera řidičů brněnského dopravního podniku Doroty Máchalové a Dominika Doubka. Píseň, která se hned podle některých ujala a stala se bangerem, je určená cestujícím i zaměstnancům brněnského dopravce.
Čas načtení: 2024-07-02 05:07:00
Šalina tiše zavzdychá. Poslechněte si banger o brněnské MHD, složili ho řidiči
/VIDEO/ V Brně ráno vyjíždí, řidič svůj den začíná. Ulice se probouzí, šalina tiše zavzdychá. Těmito slovy začíná MHDéčkovej song z pera řidičů brněnského dopravního podniku Doroty Máchalové a Dominika Doubka. Píseň, která se hned podle některých ujala a stala se bangerem, je určená cestujícím i zaměstnancům brněnského dopravce.
Čas načtení: 2024-07-25 05:50:00
VIDEO: Obří staveniště multifunkční haly v Brně. Podívejte se zblízka, co dělají
Až 13 300 diváků pojme pro některé akce nová multifunkční hala, která vzniká v areálu brněnského výstaviště. Z dálky jdou nyní vidět především jeřáby, protože hlavní práce pokračují pod zemí. Při bližším pohledu je však vidět, jak práce pokročily. Reportér Brněnského deníku Rovnost dostal možnost podívat se přímo na obří staveniště.
Čas načtení: 2024-08-04 06:08:00
Rozpadající se vozovna Komín: posudek určí drobnost oprav, nebo velký zásah
/VIDEO/ Mimo vozovnu v brněnském Komíně parkuje už několik týdnů část trolejbusů brněnského dopravního podniku. Část budovy je totiž ve špatném technickém stavu. Jedná se přitom o nejmladší vozovnu brněnského dopravce. Funguje sedmadvacet let. Nyní je v plánu její rekonstrukce.
Čas načtení: 2024-08-15 13:02:00
VIDEO: Autem po nové estakádě VMO v Brně. Vychutnejte si jízdu dřív než ostatní
Nová estakáda v Brně, která spojuje Husovický tunel a Rokytovu ulici, je připravená ke spuštění do provozu. Reportér Brněnského deníku Rovnost se po důležité části brněnského velkého městského okruhu (VMO) Tomkovo náměstí a Rokytova exkluzivně projel předem. Ještě předtím, než po něm začnou pravidelně jezdit ostatní motoristé. Svezte se s námi a vychutnejte si jízdu po novince dřív než ostatní.