Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-01-20 22:55:40

Co se děje s tělem, když sníme chilli?

Chilli buď milujete nebo nenávidíte. Jde o fascinující přísadu, která dokáže ozvláštnit každý pokrm. Pokud […] Článek Co se děje s tělem, když sníme chilli? se nejdříve objevil na Svět365.

Čas načtení: 2024-06-12 15:31:12

Mathias Landæus a jeho cesta za tělem, myslí a duchem

Švédský klavírista a skladatel Mathias Landæus vydal 12. dubna, tentokrát ve vlastní režii, nové autorské album. Dostalo přiléhavý titul „Path“. Jde o další krok na jeho dobrodružné cestě za svobodnou hudbou; a je to pořádný krok! Mathias Landæus počínaje debutem „Blåbete“ (Amigo Records, 1996) vydal pod svým jménem již 24 alb, jedno lepší jak druhé. Jeho tvorba je rozkročena mezi jazzem, volnou improvizací a elektronickými experimenty. Představuje vpravdě hudebního vizionáře, a nejen v evropském měřítku; viz. třeba jeho spolupráce s americkým […] The post Mathias Landæus a jeho cesta za tělem, myslí a duchem first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Mathias Landæus a jeho cesta za tělem, myslí a duchem

Čas načtení: 2024-05-28 16:30:35

Galaxy Z Fold 6 dostane nové displeje. Ve hře je i prémiová varianta s ultratenkým tělem

Letošní Z Fold nabídne jiné proporce než jeho předchůdci Změní se poměr stran obou displejů i některé jejich vlastnosti Vnitřní se nebude tolik „mačkat“, vnější dostane symetrické rámečky Spekuluje se i o zbrusu nové variantě s tenčím tělem a většími displeji Letos v létě Samsung představí novou generaci svých ohebných smartphonů Galaxy Z Fold a Z Flip. I když se v minulých měsících spekulovalo, zda Korejci rodinu svých skládaček nerozšíří o nové členy, nakonec se pravděpodobně dočkáme pouze nové generace stávajících modelů. To ale neznamená, že by třetí skládačka nemohla přijít v jiném termínu. Přečtěte si celý článek Galaxy Z Fold 6 dostane nové displeje. Ve hře je i prémiová varianta s ultratenkým tělem

Čas načtení: 2024-11-26 17:00:27

Huawei Mate X6: odolná skládačka s tenkým tělem a perfektní fotovýbavou

Nejnovější skládačka od Huawei se chlubí tenkým a odolným tělem Výrobce dovnitř „nacpal“ i vlajkovou fotovýbavu a třípásmovou satelitní komunikaci Otazníky vzbuzuje použitý čipset, kterým se Huawei nijak nechlubí Značka Huawei se dnes pořádně rozšoupla. Kromě čtyř vlajkových smartphonů řady Mate 70 představila i novou skládačku Mate X6. I tento telefon představuje to nejlepší, co dnes umí Huawei nabídnout, ovšem i v tomto případě se musíme spokojit se slabším čipsetem, kterým se čínský výrobce raději ani nechlubí. Přečtěte si celý článek Huawei Mate X6: odolná skládačka s tenkým tělem a perfektní fotovýbavou

Čas načtení: 2020-04-10 07:49:43

Miroslav Olšovský: Anarchie a evidence. Esej o psaní a vidění (ukázka z knihy)

Moderní literatura spočívá na decentralizovaném psaní a nehierarchickém prezentování v původní nerozlišitelnosti událostí. Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá. Psaní je anarchie a pokračuje jako evidence toho, co chce být řečí sděleno, jako jisté setrvání sdělení v čase. Moderní umělecký jazyk se snaží událostem přiblížit až na hranici jejich reprezentace a ukázat je v jejich stávání se událostmi. Takový jazyk se stává jazykem pohybu, jazykem kinematografickým a evidentním. Psaní je „permanentní evidencí“, je clonou (Gombrowicz) i průhledem (Nabokov). Kniha pojednává o projevech psaní a vidění nejen v tvorbě Gombrowicze a Nabokova, ale také Babela, Becketta, Bělého, Čechova, Kafky, Pilňaka anebo Prousta.   Ukázka z knihy: 2. KAPITOLA: DENÍK ZMIZELÉHO Podívejme se proto blíže na Deník (Dziennik, 1953–1969) Witolda Gombrowicze, v němž akt psaní zachycuje aktuální a stávající dění. Čím je tato kniha v kontextu moderní literatury a umění? Je pouze deníkem, a zastupuje tak svébytný umělecký žánr, který začal být aktuální po druhé světové válce, anebo je něčím více, něčím, co stále překračuje horizont našeho chápání a propojuje nejrůznější tendence v oblastech umění a literatury?             Deník Witolda Gomborowicze má performativní povahu, respektive jeho jazyk je performativní. Autor nepředkládá událost samotnou, ani neukazuje její záznam, ale předvádí ji v jejím procesu jako aktuální dění tak, že ji psaním realizuje. Zároveň sám v této události vystupuje, nechápe ji mimo sebe, ale jako svou součást. Nedemonstruje své umění, ale Gombrowicze jako umělce, tvůrce i aktéra události. Nejde jen o všudypřítomnou ironii, procházející napříč jeho dílem, s níž pohlíží na konstrukty zvané literatura a umění. Jeho smích nad uměním souvisí s výsměchem všemu, co je umělé, a s příklonem k tělesnosti. Jako by se Deník sám stával tělem, které ukazuje svá zranění, své nemoci a řezné rány (zasazené jazykem), ale také svou sexualitu a psychiku. Jako by svět útočil na tělo a vrýval do něj své stopy.             I z toho důvodu začíná Deník zvoláním Já. Já je první a jedinou jistotou o sobě i údivem neustálé nejistoty. Ale také zdůrazněním toho, co dále následuje. Všechno další je taky Já, jsou to částečky prachu mého těla. Můj jazyk jsem já sám a popisované události jsem také já sám, protože jsem je prožil a zakusil na sobě. Byl jsem událostem fyzicky přítomen. A pokud nebyl, dotýkám se jich právě teď, tím, že o nich píši. Svět útočí na mě a já útočím na svět. Spojením těla a řeči vytvářím svoji identitu. Tady jsem já a tam jste vy.             Gombrowicz v Deníku předvádí naprostou změnu v chápání toho, co může být uměním literatury. Už dávno to není jenom to krásné a vznešené, co stojí mimo mne, ale naopak to, co se mě fyzicky dotýká, čeho se chápu a co ve svých rukou držím. Umění je moje zkušenost toho, co je umění a co jako umění vnímám. Uměním jsem já sám, moje nejbližší okolí a moje soukromá činnost. Podobně je tomu u obrazů americké výtvarnice Evy Hesse, visících ze stropů a stěn jako živé tkáně. Zadržují v sobě potřebu fyzického doteku. Deník obecně není jen výrazem společné lidské zkušenosti, jehož vlastní subjekt by mohl být podružný a snadno zaměnitelný jako například u postavy a vypravěče v románu či u takzvaného lyrického subjektu. Vždy je vyjádřením osobní zkušenosti daného konkrétního člověka.             Gombrowiczův Deník není jen retrospektivním záznamem událostí, které proběhly, ale uměleckou hrou s celým literárním žánrem a s událostmi v něm obsaženými. Jazyk je v deníku vždy událostí. Deník umělce se stává stopou uměleckého života, jeho svědectvím. Zároveň umělecký život formuje, dává mu tvar a činí jej uměleckým. Právě žánr deníku volá po jiném přístupu k umění v životě, neboť všechno, co udělám a na co pomyslím, deník sejme na své stránky, aby se oděl mým obnažením. Proto je důležité, co dělám, promýšlím a vytvářím jako umění, byť jen ve své mysli a na svém těle. Deník ze mne sejme mou zkušenost (nezdokumentuje, ale sejme) a vytvoří z mých sepsaných pozorování svědectví o mé cestě. Otiskne můj pohyb na své stránky.             Deník je možný vždy jen jako cestovní, putovní: tak je tomu u Máchy, ale také u Kafky. Byť neakcentují cestu přímo, vždy s autorem putují, jsou mu po ruce. Je to „příruční“ žánr,383 předpokládá rozvrhování času. Určují a tvarují jej zápisy v čase. Sám deník je časem, který se usazuje a vrství do stopy jako událost. Člověk si ho neustále bere s sebou. Ukazuje mu změnu místa. Tak si ho bere s sebou i Gombrowicz. Nejsou to ovšem desky s nápisem „Deník“, ale cosi, co se pořád aktuálně píše tak, jak se události samy řadí a rozvrhují v čase. Přičemž za událost můžeme považovat všechno, co lze vydělit, u čeho lze najít hranici. Cokoli – vzpomínku, záblesk či letmé zahlédnutí. To, co se píše jako deník, píše se jako zkušenost: vrypy a tahy mé ruky. Každé psaní je zkušeností tahu, který se vrství do stopy.             Jestliže píšeme, vždy píšeme soukromý deník. Psaní se tak stává výrazem naprostého soukromí, nezaměnitelnosti a jedinečnosti. Gombrowicz tuto touhu po nezaměnitelnosti neustále zdůrazňuje: „Kdežto já chtěl být – být sebou – sebou, nikoli umělcem, ani ideou, ani nějakým svým dílem – nýbrž sebou. Být nad uměním, nad dílem, nad stylem, nad ideou.“384 S vědomím, že všechno ostatní v umění, co je pouze výrazem stylu a formy, je vždy zaměnitelné: „Vyrábějí a fungují. Kultura a civilizace. Jsou tak uvězněni v oděvu, že se sotva mohou hýbat, podobají se mravencům namazaným něčím lepkavým. Když jsem si začal svlékat kalhoty, vypukl zmatek, utíkali dveřmi i okny. Zůstal jsem sám.“385 Stejně jsou zaměnitelní samotní básníci a romanopisci,386 protože umění stylu předpokládá umění vytříbené formy, určité poetiky, která je vždycky dobová a diskursivní. Podléhá změnám epoch, módě a kráse. Podléhá epistémé, a je tedy nejen poplatná měnícím se normám a průměru, ale tyto normy se čím dál více nivelizují: „V západní epistémé je to, co je hloupé, hloupé přímo giganticky – proto to není postižitelné.“387 Ironie rozumu spočívá v rostoucí hlouposti: „Bezbrannost epistémé vůči takové křiklavé hlouposti je charakteristickým rysem naší doby.“388 Skutečné umění nejde redukovat na kategorie krásy a vznešenosti nebo na estetické a poetologické kategorie. Právě umění deníku se každé kráse, eleganci a vytříbenosti vymyká, stejně jako každé formě a stylu, protože deník je zcela takový, jaký jsem já sám ve své autenticitě a nezaměnitelnosti. Podobá se zrcadlu, které na svém povrchu uchovává veškeré změny, jež se se mnou udály. Psaním deníku se neustále tiskne čas, stopa v pohybu, rukopis psaný mou chůzí i vrypem ruky.             Deník je přesně ten žánr, kterého se nejde zmocnit, ačkoli zdánlivě nabízí to nejjednodušší možné vodítko pro uchopení. Stačí zapisovat si den po dni. To však není deník. Skutečný deník, o který jde Gombrowiczovi, je jako portrét tváře ve chvíli, kdy byla zkřivena grimasou. Vlastně nejde o otisk podoby, ale spíše grimasy. Kalkulu se sebou samým. Jsem to stále já a zároveň to nikdy nejsem já. Deník se neustále mění podle toho, kdo si ho kdy píše, jak se mění autor. Ustavičně jej napodobuje, ale také proměňuje. Zrcadlo, které se mění podle toho, kdo se na ně dívá a kdo si v něm čte. Deník se stává rozhovorem mezi autorem a záznamem, spočívá právě na této korespondenci, je to relační žánr. Autor udělá krok a deník jeho krok napodobí. Autor nahlédne do deníku a ten nahlédne do něj. Cokoli uděláš, udělá i deník, deník je světem, který tě všude doprovází a napodobuje. Vysmíváš se světu? Ne, to svět se deníkem vysmívá tobě, vyplázneš na svět jazyk, a přitom svět vyplazuje jazyk na tebe. Tak se Gombrowicz směje světu, aby se vysmál sám sobě. Dochází ke zdvojení, text se přenáší na autora – distance mezi autorem a textem je tak nepatrná, že vlastně mizí. Text se stává jakýmsi obydlím pro autora, který ho píše. Enviromentem.389 Ale zároveň je vždy pozadu za svým autorem. Autor je stále před ním a deník se stává jeho stínem. Jsem to já, a nejsem to já. Vrhám stín, jako vrhám deník, jako vrhám sebe. Či snad deník vrhá mě a já jsem jen jeho doprovázejícím stínem? Jakmile ukážu na sebe a řeknu, to jsem já, už to já nejsem. Vytvořil jsem mezi sebou a sebou distanci (diferenci); zcizil jsem se sobě. Jsem prstem, který na sebe ukazuje. Deníkem, reflexí, stínem, anebo bědným dvojníkem. Jsem někým jiným: deníkem, kterým se píši. „Já je někdo jiný,“ poznamenává Rimbaud.390             Deník je často chápán jako nízký žánr, podobně tomu bylo kdysi s románem. Obvykle se nepřijímá jakožto svébytné umění, ale pořád ještě jako literární pozůstalost, zpráva nebo dokument. Gombrowiczův Deník je spíše otiskem v čase (snímáním) než dokumentem. Čas se v něm neuzavírá, ale otevírá. Jako žánr okraje stojí deník před propastí. Záznamy jsou každodenní a vždy sahají jen potud, pokud žiji. Deník mě neustále dosahuje, doprovází jako Sancho Panza a Vergilius (Gombrowicz své zápisky končí parodií Dantovy Božské komedie, jejímž určujícím motivem je právě pouť, cesta, podobně jako v Deníku). To, co stojí před námi, deník nevidí. Vidí jen to, kde se právě nacházíme. Před námi se rozevírá prostor dosud nespatřeného a nepopsaného. Deník se neuzavírá v dílo, ale vždycky se otevírá k životu, který bude.             Oproti jiným žánrům deník není možné dokončit ani nedokončit, neboť končí v každém okamžiku psaní. Neústí v konec, nespěje do závěru, nemá finále, ale končí vždy a všude. Deník se vlastně nikdy nemůže stát nehybným, mrtvým artefaktem, Gombrowiczovou Formou. Má smysl jen v kontextu konkrétního života. Neuzavírá se, ale umlká. A jestliže Gombrowicz Deník uzavírá, vyvrací tím princip deníku, jeho „deníkovost“. Pokud je Deník uzavřený, není deníkem, ale románem, který si na deník pouze hraje. „Deníkovost“ pak není zkušenost psaní, ale styl. Pokud je však Deník deníkem, pak je vždycky fragmentem, zlomkem a sérií, v níž jednotlivé události tvoří synonymickou řadu. Jednotlivé zápisy Deníku sice jen obměňují prvotní událost uvědomění si „Já“ z počátku knihy a každý zápis je soběstačným zlomkem v řadě, zároveň se však před námi rozprostírá životní pouť hrdiny v navzájem propojených kapitolách Bildungsromanu, které nejde přeskupovat, jako je tomu ve Spadaných listech Vasilije Rozanova.             Deník se skládá z událostí, které „se přiházejí“: „Je třeba být stržen oním ,přihází se‘, a nikoli tím, ,co se přihází‘,“ říká Jean-François Lyotard.391 Samotná událost jako produkt toho, co se přihodilo, není důležitá. Důležitý je atak příhody, onoho přiházení. Toho, co útočí na mé tělo jako na deník, který píšu, a na nějž útočím tak, že jej píšu. Deník se stává pozadím toho, co mé tělo píše; pozadím mého pohybu, mé chůze, celé mé činnosti. Je aktivizací této činnosti, jsem v něm přítomen, jen když jej píšu „právě teď“.             Každé skutečné psaní je deníkové. Toto „píšu“ je atakem, kterým se mě svět dotýká. Svět na mě útočí skrze „píšu“ a atakuje celé moje tělo, které tímto „píšu“ tisknu a pečetím v deník. Svět také atakuje mým „píšu“ deník. Ten, myslitelný jen v pohybu, je prodloužením těla, mým orgánem, rezonující membránou, jež se zároveň stává branou do mého nitra a soukromí. Psát deník znamená psát soukromí, a tím je zvnějšnit. To, jak píšu deník, je nepřetržitou sérií událostí, které nemohu postřehnout jinak než četbou deníku. Touto událostí psaní se obracím a směřuji k nicotě „nedopsaného“, rozkládající se za „ještě nenapsaným“. Zároveň psaní postupně mizí a bledne, jako mizí prožitý čas, a mění se v „již napsané“. Ztrácí se v nedohlednu začátku, který je vždycky teď. Pokaždé je zakoušen, ale nikdy není spatřen. „Píšu“ nejde nikdy skončit ani završit. To, co píšu, je vždycky utnuto a padá přes okraj onoho „už ne-píšu“: „[…] vyprávění začíná vždycky uprostřed a ‚konec‘ má jenom tehdy, když se rozhodneme přerušit sled událostí, jenž je o sobě nekonečný“, podotýká Lyotard.392 Co „dopadlo“, nazýváme textem.             Když otevírám deník, rozevírám události v něm popsané a řadím je do prostoru. Tak nejsou mezi sebou události dnů, měsíců a let spjaty lineárně ani kauzálně, ale jsou seřazeny v prostoru deníku, který se stal scénou. Přestože je deník zveřejněn, nikdy tomu není tak zcela a stále zůstává soukromým. Je synonymem soukromí. Vždy v něm zůstává cosi nepochopeného a hlubinného, co se neustále samo dává jako vnějšek, a přesto z něj uniká, protože svět či situace, které představoval, nenávratně zmizely. Vždy je v něm zahrnut aktuální čas. Na jeho stránkách se nachází zmizelé tělo. Deník, který čteme, je svědkem zmizelého. Toho, kdo ještě není, a zároveň toho, kdo již není. Na každém místě začíná a zároveň končí. Podobné napětí existence je vlastní také objektům české výtvarnice Evy Kmentové. Většina jejích objektů tvoří svérázný „deník“, komentující vlastní zmizelou existenci.             Gombrowiczův Deník má být především pobídkou, pohnutím, provokací, vším, co vybízí k umělecké činnosti, která může být jakákoli. Umění je soukromou činností, akcí v tom smyslu, jako je tomu v básních Jiřího Koláře Návod k upotřebení. Podobně Deník má skrytě apelativní charakter – udělej to po mně, staň se umělcem, umělcem sebe sama. V tom spočívá pobídka k následování jako specifickému modu mimésis: nápodoba jako následování:   Naproti tomu kritika literatury, to je slovo o slovu, literatura o literatuře. Co z toho plyne? Že literární kritik musí být umělcem slova a spolutvůrcem, je vyloučeno „popisování“ literatury tak, jako se – bohužel – popisují obrazy, je třeba se toho zúčastnit, nemůže to být kritika zvenčí, kritika věcí.393               Proto není v Gombrowiczově Deníku ani tak důležitý deník, jako autor sám. V tomto smyslu jsou jeho předchozí romány ještě v zajetí literatury a apelu bourajícího Formu.             Teprve Deníkem se Gombrowiczovo psaní literatuře vymyká a vzdaluje se jí, ale zároveň se dostává do zajetí sebe sama, svého sepsaného jména. Jeho nechuť k produktu (Formě) způsobuje, že se jeho umělecká činnost završuje až rozhovory v Testamentu, kde sepsaný, oficiální Gombrowicz plně nahrazuje toho živého, soukromého, jenž unaveně vykukuje zpoza mrtvé skořápky svého jména. Zpoza Formy.   Dokážu se na stará kolena vzbouřit ještě jednou, tentokrát proti němu, Gombrowiczovi? Tím si vůbec nejsem jist. Přemýšlím o všelijakých úskocích, jak se vymanit z této tyranie, ale nemoc a věk mi berou sílu. Zbavit se Gombrowicze, zkompromitovat ho, zničit, ano, to by bylo oživující… Jenže nejtěžší je zápasit s vlastní skořápkou.394               Živý Gombrowicz, který je přítomen, je zároveň absencí: tím, kdo zmizel ve chvíli, kdy dopsal. Rozhovory s ním je třeba klást jako vyvrcholení změny poetiky, započaté v Deníku, kdy mizí umění jako dílo a naopak se klade umění jako činnost, která je vzpourou umělce proti umění jako produktu. Tedy neustálá přítomnost jako mizení, ztrácení se a zároveň jako ironie, protože rozhovory v Testamentu jsou Gombrowiczem předem připravené. Ten, kdo je plně přítomen, se neustále ztrácí. Je přítomen tak, že se ztrácí. Právě jeho vytrácení je způsobem, jakým neustále je.             Umění jako zkušenost, demonstrace těla jako uměleckého objektu, obraz jako stopa zmizelé činnosti a akce – všechny tyto motivy jsou příbuzné uměleckým trendům šedesátých let, akci a performanci. Řečeno jinak: Gombrowicz spolu s ostatními (Borges, Kafka, Charms) předjal konceptuální postupy šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Při pročítání stránek jeho zápisků člověku tanou na mysli umělecké akce Josepha Beuyse a experimenty Antonina Artauda – ani oni nejsou nikdy zcela přítomni ve svých dílech, ale naopak díla poukazují k nim. Jsou přítomna pouze ve svých autorech. Díla jsou jejich tělem. Nejsou důležitá sama o sobě, ale jen ve vztahu ke svým tvůrcům, kteří měli tu a tu zkušenost.             Soukromé umění deníku předpokládá nemožnost převést osobní rovinu, psaní autora, na nějaký stylový či žánrový invariant. Psaní je vždy soukromé a svým způsobem nezveřejnitelné. Dnes se příliš věnuje pozornost umění jako veřejnému faktu a zapomíná se, že vzniká a děje se vždy v soukromí. Deník vrhá ostatní žánry jakožto veřejné do nejistoty a ukazuje je v pravém světle Formy. Ve skutečnosti žádný román ani povídka nejsou zcela tím, čím se prezentují, tedy svými texty, ale především světy, které jsou soukromé a které v momentě, kdy my je čteme, jsou již minulostí.   383 „Příruční jsoucno každodenního zacházení má charakter blízkosti. Přesně viděno je tato blízkost prostředku naznačena již v termínu vyjadřujícím jeho bytí, v ‚příručnosti‘. Jsoucno, které je ‚po ruce‘, je vždy v nějaké blízkosti, která se nestanovuje vyměřením vzdálenosti.“ HEIDEGGER, Martin: Bytí a čas. Přeložil I. CHVATÍK, P. KOUBA, M. PETŘÍČEK, J. NĚMEC. Praha: OIKOYMENH, 2002, s. 129. 384 GOMBROWICZ, Witold: Deník, op. cit., s. 493. 385 Ibidem, s. 574. 386 „Zatímco kdysi se spisovatel snažil napodobovat knížete, dnes napodobuje kníže spisovatele.“ Ibidem, s. 567. 387 Ibidem, s. 657. 388 Ibidem. 389 Tak se chce hrdina Kafkovy povídky Doupě před světem ochránit tvorbou, zbudováním doupěte, avšak světu se vyhnout nelze, svět nakonec každý výtvor ničí. 390 RIMBAUD, Jean-Arthur: Dopisy vidoucího (Paulu Demenyovi, 15. května 1871). Překlad A. Kroupy upravil R. Kraus. In: Idem: Srdce pod klerikou. Próza. Praha: Boj – Aurora, 1993, s. 102. 391 LYOTARD, Jean-François: Putování a jiné eseje, op. cit., s. 29. 392 Ibidem, s. 8. 393 GOMBROWICZ, Witold: Deník, op. cit., s. 578. 394 GOMBROWICZ, Witold: Testament. Hovory s Dominiquem de Roux. Přeložila H. STACHOVÁ. Praha: Revolver revue, 2004, s. 159.   Básník, prozaik, rusista a komparatista Miroslav Olšovský (*1970) je autorem prózy Líčení (2012) a básnických sbírek Záznamy prázdnot (2006; autorský výbor z básní 1990–2003), Průvodce krajinou (2011), Knihy záznamů a prázdnot (2017; přepracované a rozšířené vydání autorovy prvotiny) a Tahiti v hlavě (2019). Podílel se na vydání a překladu antologie literární a filozofické tvorby činarů Ten, který vyšel z domu... (2003). Edičně připravil výbor z básníka Igora Cholina Nikdo z vás nezná Cholina (2012). Básně a eseje o literatuře publikoval v A2, Pěší zóně, Souvislostech či Světu literatury. Letos mu v nakladatelství Academia v edici Literární řada vyšla kniha Anarchie a evidence. Pracuje ve Slovanském ústavu AV ČR. Nakladatelství Academia, Praha, 2020, 1. vydání, brož., 268 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-04 13:30:44

Aquahealing aneb když voda skutečně uzdravuje

Když je nám těžko na duši, hledáme psychologa. Když bolí tělo, zajdeme k fyzioterapeutovi. Pro hlubší práci s tělem a duší zároveň slouží bodyterapie. Když se ale k terapeutovi přidá ještě teplá voda, dostáváme novou dimenzi léčení. Aquahealing je nejkomplexnější forma práce s tělem i duší. Voda je nositelkou života. Vyplavuje emoce, skrývá stíny našeho

Čas načtení: 2024-05-04 19:30:24

Motorola Edge 50 Pro recenze: klame tělem i jménem

Motorola Edge 50 Pro je aktuálně nejlepší vlajková loď výrobce na českém trhu Z loňska si bere například 125W nabíjení nebo výborný displej Telefon sám si ale hází klacky pod nohy špatně optimalizovaným fotoaparátem Americko-čínská Motorola vklouzla do roku 2024 celkem ladně, představila trojici nových telefonů Edge 50. Všechny spojuje rychlé (i bezdrátové) nabíjení, pěkný displej, vytříbený fotoaparát, stylový design a zvýšená odolnost. Do toho všeho však trochu negativně promlouvá celkem vysoká cena a také mírné rozčarování při porovnání s loňským modelem. Přečtěte si celý článek Motorola Edge 50 Pro recenze: klame tělem i jménem

Čas načtení: 2024-05-06 19:34:51

Jak budou chráněna práva robotů?

Nabízíme dobrou práci těm co mají tělo robota protože se nám zaměstnanci s tělem robota vyplatí, udělali jsme si statistiky a testy a výsledkem je to že propustíme všechny lidské zaměstnance a přijmeme na jejich místa zaměstnance s tělem robota. Každý má dneska možnost si pořídit tělo robota a po otestování může svoje genetické tělo… Číst dále »Jak budou chráněna práva robotů?

Čas načtení: 2024-05-30 13:00:01

Může vás vyléčit a dát vám život do pořádku, ale můžete s ní také prožít peklo

„V tu chvíli jsem už začínal ztrácet nervy. Ukazovaly se mi hrozné věci, které by neměly existovat. Nemohu je popsat, protože nejsou z této reality. Začal jsem být nesmírně zmatený a dezorientovaný. Začal jsem plakat a křičet: ‚Proč? PROČ? Prosím! Prosím! Prosím…‘ Nikdo nepochopí, co jsem tu noc prožil. Jakákoli forma mučení se střízlivou myslí by byla lepší. Podivné, zvláštní, nadpozemské pocity extrémní intenzity a zloby jsou nekonečně více nepříjemné než cokoli na této dobré zemi… Tato entita či síla si pohrávala s mým tělem, myslí a duší pro nějaké zvrácené potěšení. Viděl jsem věci, které by prostě neměly existovat. Jsou příliš zlé. Naprostá podivnost všeho to ještě zhoršovala. Měl jsem pocit, že jsem udělal velkou, závažnou chybu, když jsem si ten vývar vzal… Nabízí se tedy otázka: Stálo to za to? – Rozhodně ne.“ Takto zní jedna z mála negativních zkušeností s ayahuascou, jak se můžeme dočíst na serveru Erowid.  Jiný konzument této „liány smrti“ popisuje, že málem přišel o duševní zdraví: „Měl jsem pocit, že umírám. Mé tělo bylo těžké a ochablé. Mé ruce a paže vypadaly bledě a příšerně. Byl jsem jako přimražený a cítil jsem strach, který by žádný člověk nikdy neměl cítit. Mé okolí vypadalo, jako bych se ocitl v nějakém domě smrti, a všude kolem mě bylo utrpení. Vizuální obrazy se změnily ve statickou elektřinu a já začal mít pocit, že jsem se zbláznil…“ Dotyčný ve svém svědectví dále uvádí, že se poté čtyři měsíce potýkal s příznaky, které zahrnovaly flashbacky, záchvaty paniky a nespavost. Psychiatr, který měl zkušenosti s psychedelickými drogami, mu diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu vyvolanou psychedeliky. Jízda se skřítky na DMT kolotoči I tyto hororové zážitky jsou důvodem, proč mnoho šamanů nedoporučuje západním lidem, aby užívali tento mocný nástroj duchovní obrody, který nemá v naší kultuře tradici. Nadto prý má ayahuasca dostupná na Západě s účinky té pravé liány z amazonských džunglí jen málo společného. Nutno však dodat, že i naprostá většina západních uživatelů uvádí pozitivní zkušenosti, které zahrnují jedinečné mystické a uzdravující zážitky. Jeden můj známý opakovaně experimentoval s ayahuascovým nápojem a jeho analogy, které rovněž obsahují „zázračnou“ molekulu DMT, jež je účinnou látkou těchto tripů. Zakoušel přitom jen mírnější účinky, které přirovnal k jízdě na barevném dětském kolotoči se spoustou cingrlátek, která se vám míhají přímo před očima. Točíte se a máte pocit, že kolem vás pobíhají nějací skřítci, hmyzí víly či jiné drobné formy přírodního duchovního života. Užíváte si barevnou show a zdá se vám, že ji pro vás připravili tito drobní tvorové, aby vás svými žertovnými kousky rozveselili. Máte chuť se ze srdce smát čistou radostí, a přitom jako byste cítili soucit těchto bytostí, který se vztahuje k vašemu smutku a těžkému údělu člověka. Ve svých mentálních představách, a někdy i s otevřenýma očima, vidíte zvláštní rostlinné motivy, paví oka, barevné mechanické hračky… a napadají vás myšlenky, které jako by vycházely z hloubi vašeho nitra. Vnímáte své hlubší já. Máte-li otázky, dostanete na ně odpovědi, které pociťujete jako pravdivé, a zároveň víte, že vám pomohou vyřešit vaše problémy. Někdy i vycítíte, co se vám stane v budoucnu.  Nadpozemsky silná psychoterapie Nápoj z ayahuascy může pomoci víc než 20 let psychoterapie. I následující zkušenost pochází z Erowidu: „Trpěl jsem depresemi, úzkostmi a syndromem paniky. Byl jsem velmi tlustý (146 kg). Několikrát jsem se pokusil o sebevraždu. Nikdy jsem nepochopil důvod, stejně tak žádný terapeut nebo psychoanalytik. Několik let dospívání jsem přecházel z jedné kliniky na druhou a někdy pobýval v nemocnicích. Antidepresiva mé utrpení zmírňovala, ale neléčila. V jednom okamžiku jsem se viděl jako dítě, snad čtyřleté nebo pětileté, v jarním dni v parku mého města (Faro). Přistoupilo ke mně mnoho dětí… a začaly mě napadat, nadávaly mi… říkaly, abych z toho místa odešel… Byly to děti v mém věku a starší, moji rodiče si situace nijak nevšímali, mysleli si, že je to dětská hra. Plakal jsem, plakal, a když jsem otevřel oči, všiml jsem si, že křičím, plakal jsem velmi hlasitě, s tváří nasáklou slzami… Tak jsem pochopil, odkud se mé utrpení vzalo a kdy začalo. Mé podvědomí mi říkalo, že jsem nechtěný člověk, že si nezasloužím žít a za to se trestám. Pak křik ustal, pocítil jsem úžasný pocit pohody a klidu, jaký jsem nikdy předtím necítil, a neuvěřitelnou vděčnost za život… Moje rodina o tomto zážitku neví… Faktem je, že lidé žasnou nad mou životní změnou. Ihned po tomto zážitku jsem vyhodil do popelnice všechny léky, cigarety a kokain, které jsem si přinesl s sebou. Více než kdy jindy mám sílu žít. Cítím, že mé tělo, mysl a duše jsou opět sjednoceny a kázeň je mým přítelem… Získal jsem zdraví a zhubl 17 kilo za necelý měsíc. Věřím v Boha, v život a v lidi.“ Psychiatr Michálek: Neléčená deprese může vést k sebevraždě, vánoční svátky jsou kritickým obdobím Číst více Odborníci jsou rozdělení Vědecká komunita je v názoru na používání psychedelik rozdělená na jejich zastánce i odpůrce. Autoři studie Halucinace a halucinogeny: Psychopatologie nebo moudrost? z roku 2023 tvrdí, že západní výzkum halucinací se postupně polarizoval mezi těmi, kdo postulovali jejich psychologický původ, a těmi, kdo chápali jejich původ jako smyslový. Druhý přístup převládl a připravil půdu pro pozdější patologický pohled na halucinace v psychiatrii. Přesto mezi odborníky přibývá těch, kdo připouštějí, že halucinace mohou být také zdrojem poznání. Mohou pomáhat u obtížně léčitelných stavů, jako je užívání návykových látek, úzkost a poruchy nálady. Psychedelika snižují depresi a úzkosti. Mohla by řešit léčbu poruchy příjmu potravy Číst více Mystické zážitky léčí Známý psychiatr českého původu Stanislav Grof ve svých pracích razil pro stavy, které zprostředkovávají halucinogeny, termín holotropní, což doslova znamená směřující k celku. To naznačuje, že naše běžná úroveň vědomí je fragmentární a identifikujeme se jen s malou částí toho, čím skutečně jsme. Základním poznáním, k němuž dospěla většina z těch, kdo si nějaký silnější trip vyzkoušeli, bylo, že náš viditelný svět je „fake“, žijeme v iluzi oddělenosti nebo, chcete-li, v matrixu. Toto prozření může ale také vést ke zborcení základů našeho světa a ztrátě jistot, na které jsme zvyklí. Obsah holotropních zážitků bývá často mystický. Můžeme zakoušet úseky psychologické smrti a znovuzrození, pocit jednoty a identifikace s jinými lidmi, přírodou, vesmírem, Bohem. Může se odkrýt něco, co vypadá jako vzpomínky z jiných inkarnací, můžeme se setkat s mocnými archetypálními postavami, navštívit mytické země, mimozemšťany apod. Kvůli restrikcím spojeným s užíváním halucinogenů vyvinul Grof spolu se svou ženou Christinou systém holotropního dýchání, které má navodit holotropní stavy pomocí vědomého dýchání, sugestivní hudby a soustředěné práce s tělem. Přitom dochází k mobilizaci hluboké vnitřní inteligence, která řídí proces uzdravování a transformace. Mnoho zkušeností je natolik mimořádných, že je nelze vysvětlit materialistickým přístupem k realitě. K uzdravení dochází díky tomu, že pacient začne vnímat věci v mystické perspektivě. Například sebevražednou tendenci lze vnímat jako zkreslenou a nerozpoznanou touhu po transcendenci – tedy zkušenosti mystické jednoty týkající se smrti ega a znovuzrození. Takový zážitek nejenom absorbuje destruktivní tendence, ale jedinec se navíc spojí s transpersonálním kontextem, v němž se již sebevražda nejeví jako řešení. Naše biologická smrt neukončí cyklus smrti a znovuzrození vědomí. Něco podobného platí též o závislostech. Stanislav Grof, podobně jako již dříve C. G. Jung, rozpoznal v alkoholismu nesprávně zaměřenou touhu po transcendenci. Nejhlubší motiv pro užívání toxických látek je blažené prožívání nediferencované jednoty. Pijan tedy navštěvuje hospodu ze stejného důvodu jako jiní lidé chodí do kostela. Dodávám k tomu, že halucinogenní látka ibogain dokáže kromě zprostředkování transcendentálního zážitku zbavit závislého i cravingu, tedy fyzické touhy po droze. Podobnou zkušenost uvádějí i uživatelé ayahuascy. Odvaha mít se rád Na závěr ještě jeden pozitivní zážitek z Erowidu, který končí poznáním, k němuž uživatel ayahuascy dospěl: „Vzpomínám si, že jsem měl pocit, jako by mi nějaký otec říkal něco velmi důležitého. Začal jsem plakat. ,Věř jen sobě. Důvěřuj jen sobě, protože to je vše, co existuje.‘ Cítil jsem, jak mnou proudí láska. Napadlo mě mnoho myšlenek o odvaze. Vzpomínám si, jak jsem přemýšlel o tom, jak moc je potřeba mít rád sám sebe, a plakal jsem, protože jsem tu odvahu konečně našel… Začal jsem chápat, že prvním krokem ke změně světa je mít rád sám sebe. To je vše, co po vás kdokoli může chtít, a je to něco, co vám nikdo nemůže vzít.“ Zdroj: autorský článek  KAM DÁL: Cestovatel časem varoval před událostmi dalších měsíců: Problémy z Ameriky, ale i mluvící draci

Čas načtení: 2024-06-01 12:00:27

Galaxy Z Fold 6 na první fotografii. Na první pohled jej nerozeznáte od běžného smartphonu

Ohebný smartphone Galaxy Z Fold 6 pózuje na úplně prvních fotografiích Snímek přední strany odhaluje významné designové změny Proměna se odehraje i na zádech v oblasti fotomodulu Už jen pár týdnů nás dělí od odhalení letošních skládaček od Samsungu. Korejský gigant plánuje představit přímé pokračovatele loňských modelů Z Flip 5 a Z Fold 5, začátkem příštího roku by pak mohla dorazit ještě speciální varianta Foldu s tenčím tělem a větším displejem. Poměrně významnou změnu podstoupí ale i standardní Z Fold 6. Přečtěte si celý článek Galaxy Z Fold 6 na první fotografii. Na první pohled jej nerozeznáte od běžného smartphonu

Čas načtení: 2024-10-14 18:00:42

Galaxy Z Fold 6 Special Edition na oficiálních renderech. Změní se fotoaparát i kovový rámeček

Informátor @evleaks zveřejnil první tiskové snímky smartphonu Galaxy Z Fold 6 Special Edition Odhalují vroubkované boky a nový tvar fotomodulu Galaxy Z Fold 6 Special Edition se bude pyšnit tenčím tělem a většími displeji Samsung by ještě do konce letošního roku měl představit prémiový ohebný smartphone vycházející z aktuálního modelu Galaxy Z Fold 6. Oproti němu by měla chystaná novinka podstoupit několik designových změn, které telefon více přiblíží čínské konkurenci –  za ní totiž začaly skládačky od Samsungu v posledních letech lehce zaostávat. Chystaný Galaxy Z Fold 6 Special Edition se má pyšnit tenčím tělem a většími displeji. Informátor Evan Blass, známý jako @evleaks, ukázal dvojici oficiálních renderů znázorňujících některé designové detaily. Přečtěte si celý článek Galaxy Z Fold 6 Special Edition na oficiálních renderech. Změní se fotoaparát i kovový rámeček

Čas načtení: 2024-11-08 15:09:14

Aquahealing aneb když voda skutečně uzdravuje

Když je nám těžko na duši, hledáme psychologa. Když bolí tělo, zajdeme k fyzioterapeutovi. Pro hlubší práci s tělem a duší zároveň slouží bodyterapie. Když se ale k terapeutovi přidá ještě teplá voda, dostáváme novou dimenzi léčení. Aquahealing je nejkomplexnější forma práce s tělem i duší. Voda je nositelkou života. Vyplavuje emoce, skrývá stíny našeho

Čas načtení: 2024-11-19 14:30:23

Pamatujete na Bandgate? iPhone 17 Slim vyrukuje s tělem tenkým 6 mm

Apple údajně připravuje nejtenčí telefon ve své historii. Model iPhone 17 Air se očekává v září 2025 a měl by nahradit verzi Plus. Zatím není jasné, jaký název Apple nakonec zvolí. Říká se, že by to mohl být iPhone 17 Air nebo iPhone 17 Slim. Označení Air Apple u svých…Přečtěte si celý článek: Pamatujete na Bandgate? iPhone 17 Slim vyrukuje s tělem tenkým 6 mm

Čas načtení: 2024-11-21 16:35:34

Honor MagicPad 2: Víc než jen další placka na trhu

Honor představil nový tablet MagicPad 2, který spojuje elegantní design, vysoký výkon a zábavu do jednoho zařízení. S tenkým tělem, velkým OLED displejem a výkonným procesorem nabízí ideální kombinaci pro práci i multimediální zážitky. Díky velké baterii a podpoře rychlého nabíjení vám poskytne dlouhou výdrž, a pokročilé funkce pro ochranu očí a kvalitní zvukový zážitek ho činí skvělým společníkem na cesty. S ultratenkým tělem o tloušťce 5,8 mm a hmotností 555 gramů si Honor MagicPad 2 snadno vezmete do batohu, aniž byste si ničili záda. Velký 12,3palcový OLED displej s obnovovací frekvencí 144 Hz překvapí nejen ostrostí, ale i příjemnými

Čas načtení: 2025-01-20 22:55:40

Co se děje s tělem, když sníme chilli?

Chilli buď milujete nebo nenávidíte. Jde o fascinující přísadu, která dokáže ozvláštnit každý pokrm. Pokud […] Článek Co se děje s tělem, když sníme chilli? se nejdříve objevil na Svět365.

Čas načtení: 2023-09-28 11:00:00

Test Panasonic Toughbook FZ40: Nezničitelná 14" mašina na cesty a do terénu

Počítač v dnešním testu je doslova obrněnec. Sice s poměrně slabým výkonem, však ale s gigantickou výdrží a téměř nezničitelným tělem. Navíc dostal dotykový displej a ohromné možnosti rozšíření pomocí modulů.

Čas načtení: 2023-10-21 14:09:46

Proč Hamás zabíjel

Islamistické hnutí se vrací ke kořenům. Experti si kladou otázku, zda došlo k další vnitřní proměně, nebo zda organizace dokázala několik let systematicky klamat tělem o svém zmírnění

Čas načtení: 2011-04-29 00:00:00

Čalouněné židle z dílny B & B Italia

B & B Italia, jedna z nejslavnějších a nejznámějších společností zabývajících se výrobou designového nábytku, uvedla na trh novou kolekci židlí. Z odborných rukou designéra Patricia Urquiola vznikla kolekce moderních a komfortně tvarovaných židlí, které se svým tělem spíše podobají odpočinkovým křes ...

Čas načtení: 2023-03-31 00:00:00

Během ku zdraví aneb Co se při tréninku děje s tělem

Přemýšlíte, že začnete běhat? S přemýšlením přestaňte a s během začněte. Běh prospívá celému tělu, a to nejen estetické vnější svalové vrstvě, ale i té funkční vnitřní, všem orgánům a hlavně mozku. Nejtěžší je začít Začátky bývají těžké a ani u běhání tomu není jinak. Když vyběhnete (ať už venku ...

Čas načtení: 2019-11-08 00:00:00

Irina Shayk: hvězda kolekce pleteného zboží Intimissimi

Žhavá a sexy s dokonalým tělem, kočičíma očima a divokou osobností, taková je ikona stylu Irina Shayk. Tato ruská supermodelka, která září elegancí i smyslností, se stala tváří nové kolekce pletených oděvů značky Intimissimi. Neodolatelně elegantní kolekce rozehrává symfonii jemné příze v kombina ...

Čas načtení: 2013-10-19 15:00:00

Spodní prádlo a plavky Triumph

Spodní prádlo patří občas mezi zanedbávané prvky našich šatníků. Kvalitní spodní prádlo i noční prádlo ustupuje do pozadí před novými botami, tričky i doplňky. Měli bychom si uvědomit, že tento malý kousek látky zakrývá intimní partie a je v bezprostřední blízkosti s naším tělem. Volba vhodného spod ...