Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2022-02-01 23:32:50

Neoddávejte se snění o občanské válce, je to noční můra

Milí čtenáři, tento týden jsem jako obvykle měl napsat úterní sloupek pro Echo24, a když jsem uvažoval nad tím, jaké téma zvolit, padlo mi do oka padesátileté výročí takzvané „Krvavé neděle“ v Londonderry. Nebo jenom Derry, protože Severní Irsko je dodnes tak šíleně rozpolcené, že dokonce i při pouhém vyslovení jména toho města ve skutečnosti zaujímáte nějaký postoj: Derry je název používaný irskými katolíky a Londonderry mu říkají protestantští loajalisté. Nazval jsem ten sloupek „Kulky, které nezajistily mír“. Oni tam sice žijí křesťané, ale vztahy mezi nimi si zas tak moc nezadají s nějakým sunnitsko-šíitským konfliktem v Iráku. No, a v téhle souvislosti jsem se odhodlal napsat něco na téma, které mi už nějakou dobu vrtá hlavou. Mám pocit, že příliš mnoho lidí má o válkách představu, která naprosto neodpovídá realitě. Nechci se sám tvářit jako nějaký veterán od Passchendaele nebo od Saigonu, ale o historii mám určité ponětí a myslím si, že tenhle článek je potřeba jak sůl. Občanskou válku chtějí lidé, kteří v životě nezabili ani rybičku Nebudu jmenovat žádná konkrétní jména, abych z toho nedělal ještě navíc osobní spor; ale ono si stačí vzít celkem libovolnou diskusi týkající se francouzských či jiných no-go zón (článek na iDnes na příbuzné téma), aby se v ní mluvilo o nadcházející občanské válce, a jak to tak čtete, tak máte dojem, že se na takovou událost někteří lidi přímo těší a mají pocit, že by se tím něco vyřešilo. Podobný sentiment jsem více než jednou slyšel v osobním rozhovoru i z úst intelektuálů, kteří jsou o něco opatrnější než běžný Franta Diskutér a většinou nic takového nikam nenapíšou (nebo aspoň nepodepíšou), aby si nezkomplikovali život. Ale sami jsou to lidé středního věku s bříškem, kteří v životě nezabili ani akvarijní rybičku. Trochu mi tohle uvažování připomíná jinou skupinu intelektuálů ze Sorbonny, kteří svého času ovládli Kambodžu a bohužel dostali příležitost ty svoje radikální knižní představy realizovat prostřednictvím jiných lidí, kterým už to zabíjení rybiček (a nejen rybiček) šlo celkem od ruky. Naopak jsem nikdy tenhle druh přání neslyšel od vojáků, kteří si odbyli nějaké ty mise v Iráku či Afghánistánu. Nemůžu říci, že bych takových vojáků znal desítky či stovky, ale pár jsem jich potkal a vesměs říkali, že něco takového se tu nikdy nesmí stát. Prosím vás, já jsem sám napsal Krvavé levandule, přičemž v některých detailech jsem čerpal z výpovědí svědků bosenské války, aby ta historická věrohodnost byla dostatečná. Ale ta kniha není žádný návod, to je dystopie, snaha varovat před scénářem, kterému se ještě v naší zemi určitě vyhnout můžeme. Všimněte si, že ta knížka končí dnem dobytí Nice a nic dalšího už nenásleduje, protože jsem popravdě řečeno nevěděl, jaký scénář bych tam mohl popsat, aby nebyl ještě depresivnější než všechny ty povídky předtím. „A pak žili všichni co nejdál od sebe a nenáviděli se až do smrti a do smrti svých vnuků a pravnuků”, to není moc příjemné zakončení knihy. Moderním mocnostem záleží na reputaci V zájmu historické přesnosti je nutno konstatovat, že staří Římané, Mongolové atd. občas vedli vysloveně genocidální druh válek, po kterých nezbyl z druhé strany nikdo, kdo by si mohl stěžovat, leda otroci, které vesměs nečekal nijak dlouhý život ani příležitost mít potomky. Váleční zajatci se v takových říších posílali do dolů apod., kde byli víceméně spotřebním materiálem s krátkou životností. Takhle skončilo třeba Kartágo, podobným způsobem válčil i Caesar v Galii nebo Iberii. Součástí standardu římského vedení války byl princip „Murum aries attigit“, který znamenal, že obležené město mělo šanci se vzdát přesně do okamžiku, než se první obléhací beran dotkl zdi, a pokud tu příležitost nevyužilo, bylo pak po svém dobytí zdevastováno nevýslovným způsobem. A jelikož Římani byli v dobývání různých opevnění nesrovnatelní mistři, protože dobře ovládali všelijaké ženijní práce, znamenalo to, že zavřít před nimi brány města byla v podstatě jistá smrt (daleko efektivnější byla guerilla někde v lese, tam mohly i slavné legie dostat ponižující výprask). O mnoho staletí později dával obleženým městům podobný druh ultimáta Čingischán a jeho mongolští kolegové. Tohle ale moderní mocnosti dělat nebudou, protože jim záleží na vlastní reputaci. Propaganda je dneska stejně důležitá jako zbraně a peníze, možná ještě důležitější. Dokonce i těm Číňanům záleží na jejich reputaci a v tom nadcházejícím velmocenském zápolení s USA se budou snažit přesvědčit neutrální země o tom, že ten jejich model je lepší než ten americký. I ten Írán nebo Severní Korea se snaží sama sebe navenek nějak přikrášlit. Jediná entita státního rozsahu a moci, která se rozhodla, že si bude kultivovat vnější image naprostých krvavých psychopatů, byl Islámský stát, a ten už taky není; jednotlivci nebo tlupy po něm sice zůstaly, ale ten polostátní útvar kontrolující území větší než ČR a s několika miliony původních obyvatel už zanikl. Podobně existuje i u jiných států snaha tak trochu zahrávat do autu špinavé okamžiky z vlastní historie. Existují sice takoví ti stereotypní sebemrskači, hlavně v akademické sféře, ale jinak se i bývalé koloniální mocnosti snaží v oficiální komunikaci tak trochu vyhnout tomu, aby se o těch nejhorších „Krvavých nedělích” z jejich dějin mluvilo. Žádné impérium světa, ani britské, ani portugalské, ani japonské, ani turecké, ani aztécké, nevzniklo tak, že by silnější zvali slabší na šálek horké čokolády a přesvědčovali je o tom, že pod novou vlajkou půjde všechno líp. Ale raději se to moc nerozmazává. Takže tento extrémní scénář není moc pravděpodobný. To by muselo dojít k opravdu hlubokému rozvratu civilizace, aby se evropské mocnosti ve velkém vrátily ke způsobům Caesara a Čingischána a přestalo jim úplně záležet na tom, jaké krvárny napáchané jejich jednotkami kolují někde po YouTube. Žádný Frankistán v Evropě nebude Pak jsou další možné scénáře, které jsou i v dnešním světě realističtější, ale od těch se taktéž nedá čekat žádný kladný konec. Scénář rozpadu na de facto dva státy, které mají organizované a funkční armády, je asi ten horší, ale zase o něco kratší. To byla americká nebo španělská občanská válka, kde na obou stranách sloužili profesionálové a obě strany si dokázaly sehnat adekvátní zbraně a vybavení. Tam se dá aspoň čekat, že dříve nebo později jeden druhého rozhodujícím způsobem porazí. (Co nastane potom, to je jiná věc. Jižanská rasová segregace se udržela dalších sto let a Ku-Klux-Klan taky, a spousta toho dnešního progresivismu v USA je pozdní křečovitá reakce na vývoj, který nastal až po občanské válce.) Tenhle scénář má hlavní nevýhodu v tom, že je opravdu extrémně devastující, protože moderní zbraně, i ty konvenční, jsou schopné proměnit libovolný kus krajiny v krajinu měsíční, a to během několika desítek minut. Úmrtnost na bojišti tomu odpovídá. Už za druhé světové války to bylo dost špatné a od té doby se ničivost zbraní ještě podstatně zvýšila. Osobně si myslím, že ten hlavní důvod, proč proti sobě velmoci přestaly válčit, není v tom, že by se k moci dostali lepší lidé (haha), dokonce za to nemůže ani svatý mírotvorný Brusel, který se tím rád chlubí; ale že hlavním důvodem je to, že dneska v podstatě nemáte co vyhrát. Potenciální vítěz dnešního konvenčního konfliktu získá hromadu trosek a popela, na které se nedá zbohatnout, a vynaloží na to dost peněz i úsilí. (Možné výjimky by mohly být u mimořádně cenných nalezišť nerostných surovin, ale i ty je většinou jednodušší si prostě koupit na světovém trhu. Další specifickou výjimkou mohou být náhradní konflikty velmocí v rozvojovém světě, kde hlavní škody nese místní obyvatelstvo.) Toto nicméně není v Evropě scénář moc reálný, protože i kdyby nějací džihádisti vyhlásili nakrásně emirát Frankistán, nebudou mít adekvátní zbraňové vybavení k tomu, aby se udrželi třeba rok nebo dva. Pro začátek nebudou mít asi žádné letectvo, možná tak pár dronů, a převaha ve vzduchu bývá v takových konfliktech rozhodující. Nezapomeňme také, že mládež vyrostlá někde na sídlišti a zvyklá odmalička na život financovaný sociálním systémem většinou nemá předpoklady k tomu, sama od sebe vytvořit kohezivní a disciplinované vojenské jednotky, které snesou i takové nepříjemnosti, jako je třeba hlad. Gangy jsou něco jiného, jejich jednotliví členové se můžou dopouštět velkých krutostí, ale k vedení skutečné války jsou potřeba skuteční vojáci, a udělat z řadových rekrutů skutečné vojáky, to je úkol na pár let i v zemích, které na to mají víceméně dokonalé systémy (třeba Izrael). Takže to bych v Evropě taky moc nečekal. Neřešitelný problém Co tedy ale skutečně zažít můžeme, je scénář zvaný „trable”, podle eufemismu, který se používal pro situaci v Severním Irsku asi třicet let (The Troubles). Endemické násilí, chvilka klidu, pak zase vyletí do vzduchu auto nebo pizzerie, sem-tam někoho pokropí ze samopalu na ulici, sem-tam někdo jiný záhadně zmizí a o pár let později se najde jenom hlava atd. Nízkoúrovňový konflikt, ale strašně vyčerpávající. Takový ten druh občanské války, která nikdy nevzplane podobně jako tehdy za Severu proti Jihu, ale neustále nějak doutná. Za celých těch třicet let problémů v Severním Irsku bylo „jenom” asi 3 500 obětí na životech čili v průměru dvě až tři týdně. Oblíbenou činností hlupáků je přepočítávat oběti terorismu na autonehody apod.; jenomže cílená vražda není autonehoda a žít v takovém permanentním stresu je peklo, protože víte, že ti vrahové chodí mezi vámi a možná si vybírají další oběť. A že ty vrahy někdo další podporuje, chrání, poskytuje jim úkryt a pomoc atd., protože je rád, že zabíjejí zrovna vás. V podobném stavu žije Stát Izrael, kde to sice mají pod kontrolou, ale stejně to nevypadá, že by situace mohla kdy mít nějaké rozuzlení. V podobném, o trochu míň intenzivním konfliktu, se nacházejí země jako Francie a Belgie s jejich „problémovými” čtvrtěmi typu Molenbeeku; připomínám, že po útocích v Bataclanu byl ve Francii vyhlášen výjimečný stav na dobré dva roky a nové protiteroristické zákony zafixovaly některá tvrdá opatření z výjimečného stavu natrvalo, i ve stavu takzvaně normálním. Tohoto druhu doutnajícího konfliktu se tedy můžeme dočkat v míře hojné, ale jestli se na to někdo těší nebo si od toho něco slibuje, tak … to nechápu. Ani ti Izraelci, kteří jsou v bezpečnostních věcech celkem pragmatičtí a netrpí iluzemi o krásách multikultury, nepřišli až dodnes na žádný způsob, jak takový chronický konflikt ukončit. Dokážou se od něj jakžtakž fyzicky izolovat, ale za cenu vysokých nákladů na bezpečnostní složky a také ztráty možnosti nějak hospodářsky využívat kus teritoria, které by jinak patřilo buď jim, nebo nějakému spřátelenému, neškodnému sousedovi. Taková Gaza by v lepším světě mohla být docela užitečný civilní přístav. Teď je to hnízdo teroristů z Hamásu a hnízdem teroristů z Hamásu taky patrně dlouho zůstane. Nemám žádný recept na problémy Francie, ale případná občanská válka jim nejspíš nijak nepomůže. Klidně je možné, že ten jejich stav je prostě v dnešním politickém a společenském kontextu neřešitelný, ať už se letos stane novým prezidentem kdokoliv. I kdyby se rozhodli k nějakým deportacím, kdo si ty deportované dobrovolně vezme? O další náboženské extremisty přece nestojí ani v tom Alžírsku, které je nejblíž. A co se České republiky týče, tak jediné, co mě napadá, je důsledná, důsledná prevence. Nenechat takové podmínky vůbec vzniknout. Vidíme, jak se to vyvinulo jinde.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-12-24 08:13:16

Ondřej Macl: Výprava na ohňostroj (ukázka z knihy)

Hlavní hrdina románu-reportáže s básnickými prvky o Evropské unii a mladých lidech Ondřej absolvuje vysokou školu a ocitá se na pracovním úřadě. Chmurná představa příliš jisté budoucnosti ho nutí k útěku – stane se dobrovolníkem Evropského domu ve francouzském Bordeaux. Společně s dalšími deseti rychlokvašenými „ambasadory“ má za úkol šířit evropské hodnoty, představovat svou zemi dětem ve školách, pomáhat při sportovních událostech včetně fotbalového Eura... V době, kdy propuká tzv. migrační krize. Ondřej utíká před národem, před rodinou i před svou dívkou Andreou, paralyzován jakýmsi ohňostrojem, který ho trhá zevnitř na cáry.. Ukázka z knihy             (...) Nezkušeně jsem vešel do klubu chvilku po otvíračce, kdy se omladina teprve dostává do nálady v okolních pivnicích. Po opuštěném parketu skotačily zatím leda světelné efekty a DJův úvodní techno-set připomínal spíše mantry buddhistického mnicha než cokoli satanistického. Z vlhkého odlesku podlahy bylo patrné, že ještě před půlhodinou kroužila po sále úklidová služba. Tak jsem si mezitím meditoval nad iluzorností lidského osudu a sem tam si k tomu došel pro pivo, než se začnou u barů dělat fronty na koktejly. Přece jenom přijít později, možná by už pouštěli jen holky, maximálně páry. Holt ve věci kvót je taneční provoz třeba ve srovnání s politikou tisíckrát uvědomělejší. O takové jako já – beta-samečky posrkávající tu nejlevnější lihovinu – žádný klub na světě nestojí.                                         Jak mi tak pivní pěna lezla do hlavy, u stolků se počínaly zjevovat první Afrodíté. Čím krásnějšího zjevu, tím nadutěji se většinou tvářily. Rovněž na stage už občas vtancoval navátý odvážlivec. Jakmile mu ale docvaklo, že je víc trapný než cool, hned toho zas svědomitě nechal. A nic, pijeme dál. A za chvíli další dva. Step touch, step touch, mambo... A zase nic. Potom těch statečných bylo rovných sedm. Dokonce k tyčím přiskočily najaté nymfy v sexy tygřím prádélku. A pozor, najednou jsme se v tom kotli zmítali úplně všichni i s klubovým fotografem a jeho blýskajícím Olympusem z řady E-M10, a pokud se téhle hromadné euforii v antice nepřezdívalo „dionýská“, v tom případě, sakra, nevím, čemu jinému!                                         (...) Vyvolená, za níž jsem sestoupil do pekelného tance, nemá prsa ani tvář a říká se jí Smrt. Neomylná lovkyně všech lovců. Jakmile se dechem a pohybem těla naladím na určitý odosobnělý stav mysli, jsem s to zakoušet její chladné dotyky. To je to moje vypouštění frustrací – očistit se vodami zapomnění. Vygumovat na chvíli nejen Andreu a všechny každodenní svízele, ale i tíhu sebe sama, svůj příběh. Rozpustit se ve smíchu a tanci, který ačkoli vzešel z dávných sexuálních obřadů, ukrývá za závěsem blaženosti bránu nicoty. Nicoty, která jako by předcházela evoluci člověka. A tehdy v Pekle – kde taky jinde než v pekle? – se mi to povedlo, vejít až na práh té brány! Přiopilý, v orgii lidí beze jmen a za mechanické hudby notebooků, reprobeden a jiných přístrojů jsem vyzval k tanci smrt; a ona přikývla.                Zapomenutí. Zap menu í... Z p             í..... Tuc, tuc, tuc, ruc, tuc, tuc, tuc. – Když v tom do té mé smrti vnikl anděl. Žádný strach, nepřepínám na lacinou esoteriku, ačkoli o nějaké realitě jsem už vůbec neměl v ten moment jasnou představu. Zkrátka manager klubu si pro nás s odbitím půlnoci připravil překvapení: malou divadelní show. Nymfy od tyčí se vytratily do šaten. A anděl, který se akrobaticky vyhoupl na lanech do vzduchu nad podiem, byl okřídlený striptér jen v růžových tangách a s houslemi. Dost možná to mohla být i striptérka, zas tak dobře jsem do té výšky neviděl. Řekněme, že nejspíš něco mezi, něco třetího, jak to už u andělů bývá. A jeho křídla byla samozřejmě nasazovací, dostupná v každé půjčovně karnevalových kostýmů. Rovněž housle působily jen jako plastová maketa; na tom ale nezáleželo.             Jakmile se anděl dotkl smyčcem strun, DJ na povel přesedlal ze smrtonosných setů na remix smyčcového koncertu. I vzhledem k senzačním videoprojekcím, které vystoupení doprovázely, bych to tipoval na Händelovu Hudbu k ohňostroji, třebaže původně napsanou pro dechovku. Ostatní, včetně manažera, si bohatě vystačili se zdáním zaniklé, vznešené hudby – ještě z dob před dnešním pravěkem. A poněvadž netušili, jak do toho tancovat, zvědavě namířili vzhůru kapesní video-snímače. A druhou rukou si zakrývali své rudé oči před záplavou světla.             Maestro v tangách, v pekle, na playback. Bylo by to dokonale absurdní, nerozeznít to ve mně i něco posvátného, co jsem se tu snažil ubíjet. Z andělových nápřahů smyčcem odletovaly jiskry jako při sváření oceli a ten jeho smyčec se mi zaryl přímo do srdce. Kdepak, tohle už nebyla smrt! Tohle byl vyslanec ne-li bohů, tak prostě života, lásky a všeho. Jasně, že ve své podstatě šlo o blbečka z posilky či masážního salonu, který okřídlence jenom předstíral, a nikdo mu to nežral. Prskavka ve valících se temnotách lidského koloběhu... a nic víc. Bezděky tu ale došlo k zásahu, který byl jenom pro mě a jehož intenzita se mi měla stát trvalou. Každého, kdo zanevře na svoje mladé touhy, stíhají taková znamení vcelku běžně. Jednou je to v zrcadlení snu a jindy skrze nedostatek štěstí ve chvíli, kdy bych měl být nejšťastnější. Souběžně s tím si ale člověk vynalézá techniky, jak dané výčitky utlumovat, ba nezřídka jeho život nalezne v boji proti nim svůj nový smysl.             (...) Ne, ještě se nesmím usadit. Upsat se zaměstnavateli na dobu neurčitou, aniž bych ztratil kapku krve. Před milováním si nenasadit kondom, zato Andree navléknout na prstík snubní prstýnek. Vybrat jméno nikoli další literární postavě, nýbrž budoucímu novorozenci, a naše rodiče v této knize života povýšit na hodnost prarodičů. Neuzmout si roli závěrečné kapitoly Rodu – přenechejme ji apokalypse – nýbrž vytvořit podmínky pro jeho sitcomové pokračování. Splnit si odvěký sen maloměšťáků, stát se štafetou, přechodem, obětovat se... Nechť poezie splaskne na otloukané dvojverší láska/páska, a to páska výplatní. Třebaže těhotenství by Andree ulehčilo od bolestivých menstruací, já bych zas psychicky menstruoval při vidině jejího kypícího břicha. – Nechci to dítě! Vyhodím je oknem z porodnice, anebo je v kočárku strčím pod tramvaj. Já jsem to dítě, o které tady jde, mezi lidmi sirotek nadosah potratu. Rozumíte? Mluví tu někdo česky? Tohle dítě je třeba zachránit!                       Hned druhým dechem dodávám, že mi nejde ani o to nynější společenský řád bojkotovat. Stát se jeho vetřelcem a odvrácenou stranou. Nepodléhám romantizmu prokletých – na to jsem poznal až příliš chudáků. Táta se živí jako street-worker v charitě, takže už od dětství trávíme Štědrý večer u stolu s bezdomovci, které nemá nikdo rád. I kdybyste se pro jejich úděl rozhodli – a oni se většinou nerozhodli – ulice a fízl s vámi zatočí tak, že z touhy po svobodě zbudou leda vyražené zuby.             Jiné řešení? Co takhle pokračovat ve studiu, od magistra až k profesuře? Vypracovat se na autoritu, brojící ze samoty své věže, a s nadhledem nad rodinnými domky, za práva nejslabších? Nemá-li člověk dost víry na to být mnichem, ještě se smí oddat řádu akademiků. Podřídit mladou mysl zákonům nedozírných relativizací, vyvracení a polemik, v nichž odvahu vytlačí suchá přesnost, že z idejí jsou rázem hypotézy, z hypotéz odkazy na jiné, z odkazů šepot pod čarou… A mudrc píše, až z něj zůstanou jen ruce, co zapomněly objímat.                Lhal jsem si, že po pohrdnutí životem na dně i v bohapustých výšinách nastal čas zmocnit se osudu, z něhož jsem vzešel: osudu rodičů. Chopit se lásky, o níž jsem tak dlouho psal, a zalepit svatebním oznámením díru po jejich rozvodu. Živit se prací, byl-li jsem až dosud živen druhými. Teď, když se mi to všechno nabízí co věky vyšlapaná pěšinka do společného hrobu: zamává rázem striptér křidýlky, dým cigár zvíří snivá hudba z dětství a já chtě nechtě musím do třetice čelem vzad. Vracím se z Pekla liduprázdnou nocí k Andree a zároveň ji v duchu opouštím. Na paměti mi od nynějška stojí jediné: vynalezni vlastní osud. Horlivě. Bez ohledů. I kdybys jenom těkal mezi možnostmi a nakonec se nerozhodl pro nic.               Kdo neví, jak dál, tomu napoví strýček Google. Původně doktorský projekt ve službách digitalizace knihoven se díky pohodlnému algoritmu pro hledání informací vyhoupl na pozici nejoblíbenějšího internetového vyhledávače a jedné z nejcennějších značek světa. Ostatní značky, aby zlepšily svou vyhledávací pozici, na to zareagovaly vršením spamů. Jednodušší přístup k informacím tak druhotně inspiroval boom informačního odpadu. Vedle klávesy „Hledat Googlem“ existuje i klávesa „Zkusit štěstí“, která vás přímo přesune na první vyhledanou stránku. I naklofal jsem do vyhledávače něco ve smyslu „nechci po studiích pracovat, co dál“ a klávesa mě teleportovala na lifestylový rozhovor s takzvanou evropskou dobrovolnicí. Po troše mlhavých frází typu „jedinečná zkušenost“, „měnit svět k lepšímu“ či „našla jsem smysl“ za doprovodu vymazlených selfíček následoval odkaz na stránku s konkrétními projekty. Po jejím rozkliknutí se nejaktuálněji vyjímala nabídka jednoho roku dobrovolnictví ve francouzském Bordeaux, a to přímo pod záštitou Evropského domu. Z anotace nebylo moc jasné, co má být náplní pobytu. Patrně všechno a nic s dostatkem volného času. Dobrovolníků má být dohromady až dvanáct z různých zemí, což se v porovnání s ostatními projekty pro dva až tři nešťastníky na samotách u lesa vyjímalo o to víc. A veškeré životní náklady prý hradí unie.                    (...) A že se přitom pošpiním evropskou propagandou? Prosím vás, copak je dnes možné být čistý? Skoro by se mi chtělo říct „vyber si svou propagandu a miluj ji“, kdyby stejně tak nezáleželo na neuchopitelnosti té které situace. Politická čistota, to se u nás nosilo po pádu komunizmu, který i zubnímu kartáčku přezdíval soudruh, pastě soudružka a ústům ústřední výbor. S odsouzením tehdejší propagandistické rétoriky, jež zkostnatěla až k smíchu, jsme málem zanevřeli na politiku samu. S odstupem čtvrtstoletí se naštěstí lidem rozednívá, že i ta naivní anti-političnost byla v podstatě jen fintou několika schopnějších, kteří si ve stínu předvolebních plakátů rozdělili národní bohatství. Nyní je na čase vzít demokracii vážněji do svých rukou, dokud máme střechu nad hlavou. Vyjděme do ulic – dříve než na nich zalehneme. Osvojit si v tomto smyslu, jak to chodí politicky v Evropě, mi přišlo přinejmenším poučné, i kdybych se měl zklamat.                  Roku 2004, když Česko vstoupilo do Evropské unie, mi táhlo na patnáct let. To jsem ještě ani neobjevoval operu, jako spíš rozkoše onanie či zatuchlost katolické církve, která mi kdysi bývala náhradní matkou. Přičlenění si z pár televizních vjemů pamatuji jako slavnostní událost, proti níž se mnoho nereptalo. Tehdejší prezident na jednu stranu podal žádost o přijetí do EU, zároveň v referendu o vstupu hlasoval se zhruba pětinou odpůrců proti. Slavnost pak strávil provokativně na hoře Blaník, jejíž mytičtí rytíři se po NATU měli podvolit rovněž Společné bezpečnostní a obranné politice (SBOP). A svůj odpor stupňoval se vznikem Lisabonské smlouvy o tři roky později, jíž považoval za odklon unie „od liberalizace k unifikaci“, jinak řečeno od svobody k rovnosti, od českého podnikatele k evropskému komunistovi.                 Já vnímal obojí – jak štědrý příliv dotací, symbolizován kruhem zlatých hvězd na nejrůznějších novostavbách, tak reptání nad přísností zaváděných směrnic, které nejednu kantýnu či zemědělce dostaly do kolen. Většinou když jsem ale rozkryl evropskou argumentaci, spojenou s tou kterou oblastí, bývala mi svou erudicí bližší než hospodská sebeobrana zástupců lidu českého, jejichž omílaný pocit z „bruselské kolonizace“ jsem nesdílel. Proč z nás dělat mentálně bezmocnou provincii, pokud jsme se z logiky evropského projektu měli stát jeho spolutvůrci? Rovněž jsem byl unii vděčný za sebezpackanější Erasmus, lehce jsem z ní ovšem vystřízlivěl při návštěvě Bruselu.                        Pár hodin autobusem od špinavé, pokrytecké, hroutící se Paříže mě uvítala výstavní síň Evropy, město napůl samá cukrovinka jak pro lázeňské paninky a napůl komplex superluxusních budov, kde zasedá Moc. Řeknu vám, i kdyby zde zasedali bohové – dokud existuje byť jediná oběť bezpráví, je zapotřebí mít se na pozoru před jakoukoli mocí. Neukolébat se její písničkou. A být vždy na straně slabých. Takhle přesně to stojí v základu intelektuálství, vytyčeném Émilem Zolou: nejde jen o nějaké nesrozumitelné chytráctví, jak se to tak rádo karikuje. Intelektuál, toť vzdělanec projevující odvahu, a to i na úkor kariéry.             Čím ve mně první bruselské dojmy otřásly, to paradoxně dokonala návštěva Parlamentaria, supermoderního návštěvnického centra, od něhož jsem si tehdy sliboval prohloubení zájmu o EU. Bohužel bylo to jak pro blbé, oficiálně snad pro děti. Ani ty nejdražší technologie nezakryly nahotu myšlenky, která se zde vznášela jedna jediná: Evropská jednota v rozmanitosti nás chrání před třetí světovou. Od myšlenky bych čekal víc; takhle to vlastně byl jen slogan, který se zde opakoval ve formě komiksové bubliny u úst nejvýraznějších myslitelů posledních století – od Churchilla až k Wagnerovi, Camusovi či Kafkovi. A to mě uráželo. Ta bezohlednost propagace vůči jiným osudům, aniž by naplno zazněl osud unie se všemi jejími rozpory, prohrami, pochybami… v něž by se dalo uvěřit.                                          Tak jsem kývl na rok evropského dobrovolnictví, abych vstoupil do oné prázdnoty a vytvářel svůj osud skrze ni. „Jen další útěk!“ horovalo české svědomí, i když jak jistě uznáte, spíše mě od sebe vzdalovalo všechno to české, to pravé ořechové, neboli zasaď strom, postav dům, zploď nevděčného syna. Hledal jsem záchranný člun, který mě zaveze daleko od všech těch alejí, měst a porodnic, jejichž zruinovaní zastánci den co den vyhlížejí i vaši vlastní prohru. A ten člun se mi naskytl, stačilo předtím sestoupit do srdce pekla.             Češi projekt buď neznali, anebo byli líní vystrčit čumák z nory, takže vzhledem k povinné kvótě přijmout do projektu jednoho Čecha jsem se marně sháněl po konkurenci. Vzali mě okamžitě, aniž by četli můj životopis.             Tehdy jsem sebral odvahu to oznámit Andree. Kůže jí splynula se zdí, nic nechápala: „Sotva jsme se dali dohromady a ty zničehonic odjíždíš?“             „Miláčku, promiň…“ uhýbal jsem pohledem, „víš, jde mi o život.“             „Miláčku?! Jsi sobec, co neumí milovat.“             A snad ta trefa do ješitnosti teoretika lásky mi zabránila, abychom se spolu rozešli. Uznal jsem, že pokud náš dosavadní vztah držely při sobě zejména sex a banalita, korespondenční odstup by jej mohl buď vzácně prohloubit, anebo pomalu ochromit bez jediného řezu. Na popud nových dojmů a nových lásek! – Podobně na dálku jsem kdysi fungoval v milostném vztahu s Bohem, dokud mi nepřestal odpovídat.                           Namísto pánbíčka mi zůstal obtloustlý otec, charitní dobrotisko, na úkor sebe by se rozdal pro jiné. Zastihl jsem ho u počítače, jak civí na americkou střílečku staženou z pirátských serverů. „No?“ podrážděně si sundal sluchátka, vytušiv, že mu chci něco sdělit.             „Chystám se na rok do Francie.“             „A potřebuješ něco?“             Víc mi neřekneš? Třeba kam a proč a co tam budu dělat? Chtěl jsem se s tebou jen rozloučit. No a co, viď... Vrátím se, na rozdíl od mámy. Můžeme si zaskajpovat, jako bych ani neodjel. Vždyť s notebookem jsem doma všude tam, kde mají zásuvku a připojení na internet. Ba online si možná pokecáme víc, než kdybychom dál žili v jednom městě. Inu, aspoň v tom tkví přínos dálky, v té nutnější potřebě se sdílet. Ve vlídnosti, která se naskytne až díky odloučení tam, kde jí dříve scházelo.             Nenech se rušit, táto. Na monitoru ti umírají lidé. Vyrážím v koprodukci s Evropskou unií žít svůj vlastní film.   Nakladatelství Petr Štengl, 2019, 1. vydání.

Čas načtení: 2024-03-08 19:05:00

Milostivé léto tentokrát nepomůže téměř nikomu, varují neziskovky

Tentokrát to bude propadák. Tak hodnotí další milostivé léto, v tomto případě zaměřené na dluhy u zdravotních pojišťoven, neziskové organizace. Ačkoliv by oddlužení mělo být jednodušší, skoro nikdo z dlužníků podle nich nesplní podmínky. Ministerstvo zdravotnictví se hájí tím, že rozsáhlejší řešení by poškodilo zdravotnický systém.

Čas načtení: 2024-03-12 00:00:00

Fotovoltaika pro bytové domy zažívá boom, nájemníci se však musejí domluvit

Až donedávna byly fotovoltaiky v Česku doménou především rodinných domů. Změna přišla loni v lednu, kdy začaly platit jednodušší podmínky pro solární elektrárny i na bytových domech. Nová pravidla zvýšila zájem o fotovoltaiky mezi bytovými domy. Hodně z nich však čeká na implementaci komunitní energetiky a praktického sdílení.

Čas načtení: 2024-03-27 00:01:00

Největší strašák zpět na scéně. ANO i přes odpor křísí svoje EET, má fungovat i bez internetu

Opoziční hnutí ANO opět po čase vyrukovalo s nápadem obnovit jednu z vlajkových lodí vlády Andreje Babiše a velkého strašáka minulého volebního období – elektronickou evidenci tržeb (EET). S jejím zavedením v aktualizované podobě politici ANO počítají v případě, že po dalších sněmovních volbách budou zase ve vládě. Podle exministryně financí Aleny Schillerové by podmínky měli být pro provozovatele výrazně jednodušší. Koaliční politici ale nadšeni nejsou.

Čas načtení: 2024-04-10 14:50:00

Hromadné žaloby jsou tu. Takhle budou fungovat, rozhodli poslanci

Soudit se s nepoctivou firmou může být pro běžné spotřebitele jednodušší než dnes. Pomoct jim má takzvané hromadné řízení. Jeho podmínky v Česku ale nakonec budou takové, že lidem příliš nepomůže, namítají kritici.

Čas načtení: 2024-05-02 00:02:02

Bez evropských peněz by nebyl západní okruh Plzně, unie přispěla i na divadlo

Nová pracovní místa, jednodušší cestování do zahraničí, čistší řeky, lepší podmínky pro dopravu i nové možnosti v kulturní oblasti a vzdělávání a další rozvojové projekty i obnovy památek: To přineslo obyvatelům Plzeňského kraje připojení České republiky do Evropské unie v květnu 2004. Vstup provázel příliv miliard korun, které plynuly a plynou prakticky do celého kraje.

Čas načtení: 2024-07-01 13:43:59

Letní vedra ohrožují i zaměstnance na pracovištích

· Podmínky stanovují BOZP předpisy · V moderních kancelářských budovách je řízení teploty díky vzduchotechnice a klimatizačním jednotkám jednodušší · Klimatizace je dnes i tam, kde byste ji možná nečekali Spolu s nastupujícími letními teplotami roste...

Čas načtení: 2024-12-21 07:34:06

Dopravní uzel v centru Ostravy se promění, zvelebení čeká i kritizovaný podchod

Především lepší podmínky pro cestující hromadnou dopravou a jednodušší přestupování na tramvaj v různých směrech má přinést rekonstrukce náměstí Republiky v centru Ostravy. Pokud nenastanou komplikace, opravy by mohly začít v květnu příštího roku.

Čas načtení: 2024-02-23 13:31:15

Audi Q2 projde modernizací. Dostane nové displeje a jednodušší ovládání

Modelová řada Audi Q2 projde v polovině roku 2024 významnou modernizací, která zákazníkům přinese modernější a větší uživatelská rozhraní s ještě snadnějším ovládáním. Změny zahrnují také rozsáhlou technickou modernizaci informačního a zábavního systému kompaktního SUV. Všechny nové vozy Audi Q2 budou nyní dodávány s digitálním panelem sdružených přístrojů Audi virtual cockpit a 8,8“ dotykovým displejem, … Audi Q2 projde modernizací. Dostane nové displeje a jednodušší ovládání Pokračovat ve čtení »

Čas načtení: 2024-06-07 05:06:18

Cestování po Chorvatsku je opět jednodušší. Na hlavním na jih tahu otevřeli nový most

Letos se cesta na dovolenou v Chorvatsku opět zjednoduší. Na konci května tu byl otevřen nový most nad řekou Cetina, který spojuje tunely Komorjak a Omiš. Souviselo s tím také otevření obchvatu Omiše. V létě se v Chorvatsku výrazně zvýší provoz, protože kromě místních tady po silnicích jezdí i spousta turistů – včetně těch z […]

Čas načtení: 2024-06-17 21:37:30

V Ostravě teď bude parkování ještě jednodušší. Přibyly stovky nových míst i s nabíjecími stanicemi

Město Ostrava investovalo do výstavby multifunkčního parkovacího domu u ostravské městské nemocnice a zajistilo tak parkovací místa pro pacienty, personál nemocnice, ale také veřejnost. Parkovací dům poskytne rovněž možnost parkování řidičům, jejichž parkování záhy omezí výstavba dalších městských objektů, např. koncertního sálu a dalších na ulici 28. října. Nový parkovací objekt nabídne 465 parkovacích míst, […]

Čas načtení: 2024-12-23 18:00:17

Pracujete s videem? Úpravy v DaVinci Resolve jsou díky Nvidii a umělé inteligenci ještě jednodušší

Editace videí není zrovna nejjednodušší práce, obzvláště pokud nemáte k dispozici kvalitní záběry S pomocí DaVinci Resolve a AI technologií od Nvidie to může být výrazně jednodušší Umělá inteligence umí například dotvořit snímky nebo pomůže vytvořit strhující sci-fi film Úprava videí není příliš zábavný úkol, obzvláště v případech, kdy samotné záběry za moc nestojí, například vinou kameramana či špatného osvětlení. Zatímco dříve bylo třeba tak trochu doufat v zázrak a snažit se z mála udělat co nejvíce, v současné době už máme k dispozici nástroje, které v mnoha situacích zvládnou zázraky. Řeč je pochopitelně o umělé inteligenci, jež je v současné době skloňovaná při všech možných příležitostech. Přečtěte si celý článek Pracujete s videem? Úpravy v DaVinci Resolve jsou díky Nvidii a umělé inteligenci ještě jednodušší

Čas načtení: 2014-08-19 22:32:00

Chvála malých změn

Chcete ve svém životě něco změnit?  Změna je život a většina z nás by dokázala vyjmenovat řadu věcí, které bychom ve svém životě rádi změnili. Něco se dá změnit jen těžko nebo vůbec, třeba počasí nebo druhý člověk.jiné změny se dají zvládnout snáz. Zdálo by se, že nejednodušší je změnit sebe sama, protože svoje chování máme pod svou vlastní kontrolou. Jenže ono to tak jednoduché není. Změnit sám sebe – méně sladit, naučit se anglicky, omezit cigarety nebo meditovat, to všechno je skvělé, ale tělo i mozek se jakýmkoliv změnám docela účinně brání. Jak na to? Zkusit malé změny. Cvičit půl hodiny každý den, to zní jednoduše, ale ve skutečnosti je to obrovský úkol. Pokud tělesná cvičení nejsou vaším hobby, tak nejspíš selžete. Je to totiž dost významný zásah do vašeho denního režimu a vyžaduje to obrovské množství pevné vůle. A té se nám většinou nedostává. Proto bychom na ni neměli tak spoléhat. Malé změny se dělají snáz než ty velké. Učit se anglicky půl hodiny, to je docela dost. Nejspíš začnu, možná dokonce svůj „plán" přeplním, ale po pár dnech budu mít problém se k učení přinutit. Co když si stanovím jen pět minut. Nebo dokonce dvě minuty. Každý den, ideálně ve stejnou dobu, aby se snáz vytvořil návyk. Teprve když je ten návyk dostatečně pevný, můžeme přidávat další minuty. Bude to trvat déle, ale vytvořený zvyk bude pracovat pro nás: bude to daleko jednodušší a méně náročné na tu nedostatkovou pevnou vůli. Tvořte takové zvyky, které se opakují každý den. Zafixují se snáz než když něco děláte jen dvakrát nebo třikrát týdně. Snažte se splnit svůj „denní úkol" co nejdříve. Například když si dáte předsevzetí, že budete pít každý den sklenici čisté vody, vypijte ji už ráno, po celý zbytek dne budete vědět, že pro tento den už jste si to splnili. Což je daleko lepší pocit, než když pořád myslíte na to, že vám ještě zbývá vypít tu nepříliš chutnou sklenici vody. Ráno jsme také čerstvější a máme více energie – dokonce i když se tak zrovna moc necítíme – takže splnění nějakého malého předsevzetí je jednodušší.   Jaké malé změny můžete udělat, aby se váš život změnil k lepšímu? Pít více vody. Začnete jednou sklenicí a za pár měsíců zjistíte, že vám čistá voda začala chutnat. Cvičit. Pár minut nebo půlhodina denně z vás neudělají svalovce ani maratónce, ale přispějí k dobrému zdravotnímu stavu a to je mnohem důležitější než rekordy. Jíst víc ovoce a zeleniny. To bychom měli asi všichni, ale většinou na to zapomínáme. Začněte s jednou mrkví nebo jablkem, po měsíci přidejte další a za půl roku máte jídelníček k nepoznání. Učit se cizí jazyk. Nemusíme mu vždycky věnovat půl hodiny nebo hodinu v kuse. Můžeme si ráno při čištění zubů zopakovat slovíčka, cestou do práce poslouchat texty ve sluchátkách, po příchodu z práce si deset minut číst a večer v reklamních přestávkách se zabývat mluvnicí z učebnice. To všechno jsou malé a krátké zvyky, které se dají postupně zavést a učení se pak stane daleko snadnějším úkolem. Věnovat se své rodině. Spousta lidí má pocit, že by si ti nejbližší zasloužili víc pozornosti, ale jak na to? Najít si krátké chvilky, kdy se věnujete např. svému partnerovi. Pár minut po příchodu z práce nebo při večeři, kdy svou pozornost soustředěně věnujete tomu druhému člověku, se nezdá moc, ale když se to stane každodenním zvykem, tak to dokáže vztah hodně upevnit. Je to mnohem levnější než velká gesta, jako je večeře v luxusní restauraci, romantický výlet do Paříže nebo kytice růží. Změnit sám sebe je těžké, ale je to možné. A je to rozhodně lehčí, než snažit se změnit druhého člověka.     

Čas načtení: 2024-02-22 10:15:00

Experti: Do konce příštího roku se velká část českých firem stane obětí deepfake útoku

Praha 22. února 2024 (PROTEXT) - Stále jednodušší přístup k nástrojům pro snadnou tvorbu deepfake obrázků, videí a zvuku přináší obrovské negativní dopady i na firmy. Podle odhadů české společnosti Analytics Data Factory, která se zaměřuje na prevenci vzniku podvodů v reálném čase, se do konce příštího roku stane velká část českých firem obětí útoku založeného na deepfake. Následky přitom predikovat nelze, bude totiž záležet zejména na schopnosti zaměstnanců včas deepfake rozeznat.„V oblasti odhalování kybernetických podvodů jsme vždy měli výhodu složitosti českého jazyka. Často se tak stačilo soustředit na gramatické chyby a nesmyslná slovní spojení v podvodných e-mailech, které se snažily vylákat citlivé informace či přístupové údaje. Využívání nástrojů umělé inteligence ale postupně tuto výhodu eliminuje. Zároveň se aplikace pro tvorbu deepfake stávají stále více dostupnější a jednodušší na ovládání i pro laiky. Jejich využívání tak výrazně poroste a nejpozději v příštím roce se s nějakou formou kybernetického podvodu založeného na deepfake potká každá firma,“ říká Jiří Mojžíš, expert na fraud management a technický ředitel společnosti Analytics Data Factory.Nejčastějším typem deepfake útoku zaměřeného na firmy bude falšování hlasu nadřízeného v telefonu. Útočníci snadno naleznou potřebné kontakty například na webových stránkách a zavolají z podvrženého telefonního čísla, kde uměle vytvořený, a přitom známý hlas nadřízeného může dát příkazy například k převedení finančních prostředků nebo předání určitých informací ven z firmy. Podobně lze využít i deepfake videí v online schůzkách.Velkou hrozbou budou i falešná firemní prohlášení, kdy se na sociálních sítích objeví deepfake video, na kterém někdo z manažerů či zaměstnanců obviňuje konkurenci, obchodní partnery, nebo například „odhaluje“ nepravdivé interní informace firmy. I když se pravost videa ihned vyvrátí, může se v rámci internetu šířit roky a výrazně poškodit pověst i fungování firmy. Podobně lze v osobní rovině útočit i přímo na zaměstnance firmy, a to vydíráním deepfake nahotou – tedy uměle vytvořenými videi či fotografiemi.„Podobně jako se neustále zdokonalují deepfake nástroje, zdokonalují se i nástroje na jejich detekci. Přesto ale největší roli zde budou hrát zaměstnanci – jejich osvěta v problematice deepfake by měla být cílem každé firmy. Právě zaměstnanci se s deepfake podvody budou setkávat stále častěji. A pokud například na základě kombinace zfalšovaného e-mailu a telefonického požadavku ředitele firmy účetní zadá platební příkaz, je zpravidla již pozdě cokoliv řešit. Důležitá je prevence,“ říká Lukáš Benzl, ředitel a zakladatel České asociace umělé inteligence.Z důvodu stále rostoucího nebezpečí deepfake spolupracovala společnost Analytics Data Factory úzce s Českou asociací umělé inteligence na vzniku manuálu DEEPFAKE 2024: Obranná strategie pro české firmy, který je volně dostupný ke stažení na webových stránkách asociace: https://asociace.ai/deepfake-2024/.Deepfake je označení pro realistickou úpravu obrazu či zvuku. Využívá pokročilého počítačového zpracování dat umělou inteligencí a upraví tak například tvář osob, mimiku jejich obličeje a řeč. Lidé pak ve videu vykonávají činnosti, které ve skutečnosti nedělají, a říkají to, co nikdy nepronesli. O společnosti Analytics Data Factory:Analytics Data Factory je na českém trhu dodavatelem a správcem řešení postavených na analytických technologiích společnosti SAS včetně veškerého navazujícího ekosystému, jako je hardware, operační systémy, databáze, vývojový a verzovací software, messaging infrastruktura nebo big data platformy. Analytics Data Factory se primárně specializuje na oblasti, ve kterých dle referencí poskytuje služby na špičkové úrovni. Jedná se především o analýzu dat v reálném čase, a to například v oblastech aktivního řízení vztahu se zákazníky (CRM), prevence vzniku podvodů, zpracování signálů a rozpoznávání obrazu nebo pokročilé analytiky na velkých a streamovaných datech. Mezi klienty patří Komerční banka, Česká podnikatelská pojišťovna, pojišťovna Kooperativa, Home Credit, a další. Více informací o společnosti je k dispozici na www.byadf.cz.  

Čas načtení: 2024-03-26 09:13:00

Gorenje přináší už 74 let jednodušší život!

Praha 26. března 2024 (PROTEXT) - Jednodušší, příjemnější a méně komplikovaný život s každým výrobkem Gorenje. S touto jasnou vizí se v roce 1950 značka a firma zrodila – tehdy jako malá dílna v idylické vesnici Gorenje ve Slovinsku. Během sedmi desetiletí přerostla v renomovanou značku, která si našla cestu do domovů v bezmála stovce zemí celého světa.Dnes je Gorenje jedním z největších mezinárodních výrobců malých i velkých domácích spotřebičů s výjimečným designem a skvělými funkcemi, s nimiž je každodenní život příjemnější a méně komplikovaný.Duben bude měsícem splněných přáníGorenje slaví narozeniny 5. dubna. Narozeninová oslava však nebude trvat jen jeden jediný den. Na celý duben je připravená řada lákavých nabídek, s nimiž bude život jednodušší a každodenní úkoly, které život přináší, méně komplikované. Vlastně se tak mnohým splní dvě přání najednou – pořídí si skvělé spotřebiče výhodněji a naplní se i často opakované rčení, které možná doma slýcháte i vy: ono SE TO udělá. Protože někdo jiný se postará.Vybrané spotřebiče bude možné pořídit až s 50% slevou – stačí sledovat nabídky na webu společnosti a nakoupit přes e-shop cz.gorenje.com. A protože oslavy by měly být bezproblémové, nákupy malých domácích spotřebičů přes e-shop společnosti budou s dopravou zdarma.Narozeninová oslava s exkluzivními nabídkami půjde ještě dál – každý, kdo v narozeninovém měsíci nakoupí přes e-shop Gorenje, postoupí do slosování o dvojici lístků na zápas Česko-Portugalsko na ME ve fotbale EURO 2024. Jeden šťastlivec i s doprovodem tak bude moct vyrazit fandit na zápas, který se bude hrát v Lipsku 18.6.2024. I to zcela určitě dodá narozeninové oslavě tu správnou jiskru.Gorenje znamená víc než spotřebiče: je součástí rodinyAť už je řeč o vestavných troubách OptiBake, myčkách UltraClean, chladničkách GardenFresh, nebo pračkách a sušičkách WaveActive, všechny mají jedno společné: inovativní technologie a skvěle vyladěné funkce, které zjednodušují každodenní rutinu. Proto se stávají spíš než spotřebiči spolehlivými členy rodiny, s nimiž SE TO udělá, ať už jde o jakýkoliv úkol.Ohlédnutí zpět, pohled do budoucnosti i radost z EHF EURO 2024Oslava narozenin není jen příležitostí se ohlédnout zpět na historii a dědictví značky, ale je to hlavně okamžik, kdy je potřeba hledět dopředu. Tím, co propojuje domovy napříč zeměmi, jsou i významné sportovní události. V letošním sportovním super roce je to nedávné ME v házené mužů EHF EURO 2024 a blížící se ME v házené žen Women’s EHF EURO 2024 – Gorenje je oficiálním partnerem obou vrcholných šampionátů. Kromě toho již Gorenje oznámilo podporu ME v házené žen i mužů v roce 2026. Sport podporuje Gorenje i lokálně – v ČR je například partnerem prestižního a dlouhodobě úspěšného házenkářského klubu DHC Slavia.S jasnou vizí budoucnostiGorenje ví, že budoucnost patří inovacím, které se snadno a intuitivně používají, skvělému designu a konektivitě. A také projektům a aktivitám, které přispívají k utváření lepšího světa. Proto bude i nadále nabízet inteligentní domácí spotřebiče, které se jako spolehliví pomocníci hladce začlení do jakékoliv domácnosti. Stejně tak se bude zaměřovat na smysluplné aktivity a společensky odpovědné projekty, které život usnadňují, a to na mezinárodní i tuzemské úrovni. Příkladem může být nedávné propojení s neziskovou organizací Nedoklubko a s neonatologickými odděleními v Čechách a na Moravě. Protože na jednoduchosti záleží.Více informací: cz.gorenje.com    

Čas načtení: 2024-05-04 07:00:46

Instalace GeForce Now na Steam Deck nikdy nebyla jednodušší, nově si zahrajete i českou střílečku Gray Zone Warfare

Streamovací služba GeForce Now přichází se snadnější instalací na Steam Deck Součástí nejnovější aktualizace je také podpora ovladačů, která přijde vhod nejen majitelům kapesních herních počítačů Nechybějí ani přírůstky do knihovny podporovaných titulů – je mezi nimi i česká střílečka Gray Zone Warfare Nejnovější aktualizace oblíbené herní služby GeForce Now přináší několik praktických vychytávek, které potěší zejména majitele Steam Decku. Společnost Nvidia totiž přichází s betaverzí nové instalační metody, která automaticky nastaví váš prohlížeč v herním režimu kapesní „konzole“ od Valve. Přečtěte si celý článek Instalace GeForce Now na Steam Deck nikdy nebyla jednodušší, nově si zahrajete i českou střílečku Gray Zone Warfare

Čas načtení: 2024-06-16 10:00:01

Sazka opět překvapuje: Jednodušší sázení pro všechny

Máš pocit, že ti sázení loterií bere čas? Nechce se ti mluvit s obsluhou na prodejním místě a nemáš ani chuť a čas zakládat si online účet? Pak čti dál, protože Sazka přišla s řešením právě pro tebe. The post Sazka opět překvapuje: Jednodušší sázení pro všechny appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2024-07-09 12:00:57

Nvidia GeForce Now vs. Xbox Cloud Gaming: hraní v cloudu nikdy nebylo jednodušší

Cloudové hraní v posledních letech nabírá na popularitě Podívali jsme se na rozdíly mezi Nvidia GeForce Now a Xbox Cloud Gaming Ač se to na první pohled nezdá, nejsou to příliš konkurenti Streamované hraní her není žádnou novinkou. Své kořeny má už okolo let 2008-2009, kdy se objevily firmy jako OnLive či Gaikai, které hráčům slibovaly streamované hraní, avšak v praxi se nejednalo o žádný velký úspěch. Přesto obě firmy koupil japonský gigant Sony, přičemž hráči doufali, že podpora velké společnosti posune streamované hraní blíže k běžnému hráči. To se nakonec stalo, avšak revoluce přišla z úplně jiného směru. V současné době patří mezi dominantní služby pro streamování her výrobce grafických karet Nvidia, která se svou službou GeForce Now ostatním ukázala, jak streamované hraní dělat správně. Přečtěte si celý článek Nvidia GeForce Now vs. Xbox Cloud Gaming: hraní v cloudu nikdy nebylo jednodušší

Čas načtení: 2024-08-05 13:14:59

Google Maps a Waze dostávají nové funkce. Cesta do cíle teď bude ještě jednodušší

V obou aplikacích, které vlastní Google a které vlastně fungují docela odlišně, přibylo několik novinek. Na co se nově můžete těšit? Mapy Google teď umožňují snadnější hlášení incidentů a užitečných informací jako jsou například rekonstrukce silnic, uzavírky pruhů, překážky či přítomnost policie. Tato hlášení se zobrazují nejen z Google Maps, ale i z aplikace Waze, […]

Čas načtení: 2024-08-08 07:08:56

Jihlava rozšířila modré zóny, parkování ve městě by mělo být jednodušší

Jihlava postupně rozšiřuje modré parkovací zóny. Důvodem je stále zvyšující se počet aut ve městě. Řidiči mohou v místě zaparkovat na 20 minut zdarma. Pokud se jedná o fialové zóny tak mohou využít až dvě hodiny zdarma. „S krátkým stáním si hlavu lámat nemusíte. Strážnici městské policie každé parkující auto kontrolují dvakrát, asi po 20 […]

Čas načtení: 2024-09-05 09:08:41

Autor Hry o trůny zkritizoval Rod draka: V dalších řadách přijdou toxické změny, jednodušší není lepší

Co se nelíbí G. R. R. Martinovi na seriálové adaptaci jeho knihy Oheň a krev? Zdánlivé maličkosti, které ale prý budou mít obrovský dopad později. Článek Autor Hry o trůny zkritizoval Rod draka: V dalších řadách přijdou toxické změny, jednodušší není lepší se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-11-03 09:54:42

Mělo to tak být od začátku! Posílání fotek přes WhatsApp bude jednodušší

WhatsApp je nejpopulárnější aplikací svého druhu a služeb této platformy využívají měsíčně přes 2 miliardy uživatelů. Konkurence je ale silná a Meta, která WhatsApp vlastní, se snaží často přinášet větší či menší novinky, aby aplikace držela krok s dobou. Tak jako nyní, kdy se připravuje snazší posílání fotografií z galerie…Přečtěte si celý článek: Mělo to tak být od začátku! Posílání fotek přes WhatsApp bude jednodušší

Čas načtení: 2024-11-19 08:00:01

Modelky za socialismu. Dostávaly pevný plat a na míry se tak nehledělo

Nebyl bulvár, nebyl Facebook, nebyl Instagram. Modelky nebyly slavné, jejich osobní život byl asi jednodušší, nebylo tolik vidět do jejich soukromí. Ale profese to byla i tehdy extrémně prestižní a být modelkou bylo něco. I tehdy šlo o vztahy, což neslo svá rizika a povinnosti. Pravda je, že se nehledělo tolik na míry jako na konexe.  Demonstrátorky zboží Modelkám se za socialismu říkalo „demonstrátorky zboží“ a jejich zaměstnavatelem byl ÚBOK (Ústav bytové a oděvní kultury, dříve Textilní tvorba). „Do Textilní tvorby jsme chodily každý den jako do normálního zaměstnání, měly jsme také pevný plat. Na nás se zkoušely modely, které se pak nabízely továrnám. Dvakrát do roka bylo nákupní předvádění přímo v Textilní tvorbě a jinak jsme jezdily po celé republice,“ vzpomíná bývalá manekýna Dagmar Janečková. Modelka Dagmar měřila 168 cm a vážila 62 kg a měla ideální míry 90-60-90. Každá manekýna tehdy absolvovala odborně-politické školení manekýnek, za které dostala osvědčení. Přednášelo se na témata: manekýna dříve a dnes, vědecky o lidské postavě, vývoj dělnického hnutí nebo úloha kultury ve společnosti. V samotné praxi to chodilo tak, že neexistovaly žádné vizážistky, modelky se musely samy česat a líčit. K dispozici měly pouze jednu švadlenu, která žehlila pomačkané kousky ošacení a pomáhala jim při oblékání. Modely nebyly pouze elegantní šaty do společnosti, ale předváděly se i obyčejné zástěry a pracovní oděvy. Dokonalé tělo krásné modelky: Kokešová poslala žhavý pozdrav z Bali Číst více Kromě toho ideální míry byly jiné než dnes a zásadní byla krása. Modelky se nebraly jako nějaké slavné celebrity. Byly to obyčejné dívky, které obdařila příroda přirozeným půvabem. „Nemusely jsme být tak vysoké jako dnes. A hlavně, při přehlídce jsme mohly mít příjemný výraz, dívaly jsme se na diváky, snažily jsme se o dobrou atmosféru. Žádní fotografové u toho nebyli. Fotili nás pouze v ateliérech pro módní časopisy, kde ale nikdy neuváděli naše jména. Nebyly jsme zkrátka žádné celebrity,“ vysvětluje modelka Dagmar. Centrum módy ÚBOK Hlavní roli po celé poúnorové čtyři dekády hrála Textilní tvorba, později Ústav bytové a oděvní kultury. Tento podnik byl celorepublikovým ohniskem módy, který se inspiroval v zahraničí, a proto česká móda šla nakonec s duchem doby. ÚBOK inicioval čtvrtletní vydávání katalogu Odívání a měsíčníku Žena a móda. Žena a móda přejímala nápady a materiály ze západních módních periodik jako Vogue, La Donna, L'Art et la Mode, Constanze a Jardin des Modes. Samozřejmě existence půvabných manekýn byla pro ÚBOK nepostradatelná. Simona Krainová prozradila recept na dokonalé břicho, ruce a hýždě Číst více EXPO Montreal Od dubna do října předvedly české manekýny na veletrhu 200 modelů. V roce 1967 se v kanadském Montrealu konala světová výstava EXPO a některé české dívky z ÚBOKu měly to štěstí, že se tam na okamžik dostaly. Před českým pavilonem se tehdy tvořily nekonečné fronty a nakonec jej navštívilo osm a půl milionu lidí. Návštěvníkům se moc líbily české modelky, mezi nimiž bylo šest krásek: Alexandra Heribanová, Renata Jirousová, Marie Pátková Schoisvolová , Růžena Poláková, Dana Silvínová a Marta Šafránková.  Při výběru dívek pro EXPO to někdy nebylo fair-play. Třeba Marta Šafránková-Kaňkovská musela předstoupit před porotu několikrát. Táhlo jí na třicítku a byla matkou malé dcerky, a tak se domnívala, že už je stará. Když byla před komisí poněkolikáté, prošla se kolem a pravila: „Stačí vám to?! Jsem tady naposled.“ Stal se však zázrak a vybrali ji. Jiná dívka Marie Pátková Schoisvolová to měla jednodušší. Ta se na EXPO dostala bez castingu, pouze na základě telegramu, který dostala v Itálii, kde vystupovala s tanečním programem. „Dostala jsem zprávu, že se mám hned vrátit. Právě se šily kolekce pro Montreal a bylo potřeba šaty nazkoušet,“ vzpomíná Marie. Marta přišla v Montrealu málem o život, když jela autostopem. Byla stávka a nejezdila hromadná doprava, a tak Martě nezbylo nic jiného než zamávat na neznámého řidiče a nasednout. Jak se nakonec ukázalo, byl to sexuální deviant a násilník, který už dříve znásilnil a zabil ženu. Marta měla být další oběť, ale včas z auta utekla a přežila. „Čtrnáct dní jsem nemohla předvádět a měla jsem chuť odjet domů,“ vysvětluje Marta. Všichni zahraniční spolupracovníci EXPO67 bydleli v maličkých ubikacích vzdálených čtyřicet kilometrů od místa veletrhu. To by se dnešním zhýčkaným modelkám moc nelíbilo. Stejně tak by jim bylo proti srsti, kdyby se na módní přehlídku dopravovaly nevytopeným autobusem a musely si samy nosit garderóbu v igelitkách. Zkrátka tak to tenkrát chodilo a holky z branže si na svůj úděl nestěžovaly.  Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (B. Kovaříková: Retro příběhy, M. Petrov: Retro ČS) KAM DÁL: Socialistické okno na Západ: Tuzex a před ním veksláci a fronta na džíny. Svět jen pro vyvolené.

Čas načtení: 2025-01-13 13:14:13

Evropská komise si došlápne na přeshraniční přestupky. Jejich vymáhání bude výrazně jednodušší

Byly doby, kdy se například parkování na zákazu v zahraničí rovnalo jistotě, že případná pokuta zůstane jen za stěračem a dál ji nikdo řešit nebude. Tedy pokud nejste poctivec a nejdete ji zaplatit. To už je ovšem dávno pryč, protože evropské země pokuty většinou vyšumět nenechají. Ani tak se ovšem nepodaří vždy a každého hříšníka […]

Čas načtení: 2025-01-22 14:32:22

EGÚ Brno mění název na EGU

Nový název EGU je kratší a jednodušší - Vyjadřuje rovněž širší záběr aktivit a působnosti firmy v Česku i na Slovensku Brno 22. ledna 2025 – Poradenská společnost EGÚ Brno začne od roku 2025 používat nový a jednodušší obchodní název EGU.

Čas načtení: 2024-02-02 14:20:43

NVIDIA zjednodušila PCB u RTX 4080 Super Founders Edition

Když zelení začali prodávat RTX 4080, napálili cenu až se nám hráčům protočily panenky. A hle, ono to jde u RTX 4080 Super i levněji. Má na tom podíl i jednodušší PCB?

Čas načtení: 2014-01-13 00:00:00

Nike Air Force 1 Low Brazil Pack / Vsazeno na klasiku

Umíte si představit jednodušší a elegantnější colorway tenisek Nike Air Force 1 než white/white? Pravděpodobně ne, takže je jasné, že se k této barvě designéři Nike Sportswear často vrací. Tentokrát přidali několik zajímavých a působivých detailů a tenisky AF1 přicházejí na trh s označením Nike Ai ...

Čas načtení: 2012-08-17 00:00:00

New Balance CM1600 a M996 - Edice podzim/zima 2012

A jsme znovu u tenisek značky New Balance, které v poslední době šplhají v žebříčku oblíbenosti ve světě sneakers, i když se není čemu divit, když vezmeme v potaz exkluzivní releasy, kterých se v dílně NB tvoří nemalé množství. Tentokrát se ale zaměříme na jednodušší barevné kombinace sneakers CM1 ...