EUR 25,145 
|| 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || S terapeutkou Jitkou Holasovou o zvládání emocí spojených se změnou klimatu, opomíjených vnitřních dovednostech a její nové knize Klimasmutek. Moderuje Štěpán Sedláček.
Čas načtení: 2024-11-09 16:04:14
Trump odstoupí od pařížské klimatické dohody, aktivisté blednou
USA – Přechodný tým nově zvoleného prezidenta USA Donalda Trumpa připravil nařízení a prohlášení o odstoupení od pařížské dohody o klimatu a o zmenšení... Článek Trump odstoupí od pařížské klimatické dohody, aktivisté blednou se nejdříve objevil na AC24.cz.
\nČas načtení: 2024-11-09 07:00:00
Trump připravuje odstoupení od Pařížské dohody o klimatu, dekret je už napsaný
Tým zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se úřadu ujme 20. ledna příštího roku, už teď připravuje opětovné odstoupení od Pařížské dohody o klimatu. Podle informací deníku New York Times již má tým připraven příslušný exekutivní příkaz, který odstoupení od dohody nařizuje.
\nČas načtení: 2024-11-09 09:09:53
Trump odstoupí od Pařížské dohody o klimatu, dekret je už napsaný
Tým zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se úřadu ujme 20. ledna příštího roku, už připravuje opětovné odstoupení od pařížské dohody o klimatu. Podle informací deníku The New York Times (NYT) již má tým připraven příslušný exekutivní příkaz, který odstoupení od dohody nařizuje. Tým zvoleného prezidenta podle deníku řídí bývalí lobbisté pro ropné a uhelné firmy.
\nČas načtení: 2024-11-09 09:16:55
Trump prý připravuje odstoupení od Pařížské dohody
Tým zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se úřadu ujme 20. ledna příštího roku, už připravuje opětovné odstoupení od Pařížské dohody o klimatu. Podle informací deníku New York Times (NYT) již má tým připraven příslušný exekutivní příkaz, který odstoupení od dohody nařizuje. Tým zvoleného prezidenta podle deníku řídí bývalí lobbisté pro ropné a uhelné firmy.
\nČas načtení: 2024-11-09 11:16:00
Trump odstoupí od Pařížské dohody o klimatu. Dekret už je připravený
Tým zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se úřadu ujme 20. ledna příštího roku, už připravuje opětovné odstoupení od pařížské dohody o klimatu. Podle informací deníku The New York Times (NYT) již má tým připraven příslušný exekutivní příkaz, který odstoupení od dohody nařizuje. Tým zvoleného prezidenta podle deníku řídí bývalí lobbisté pro ropné a uhelné firmy.
\nČas načtení: 2024-11-09 19:52:00
Trumpův tým připravuje odchod od pařížské dohody o klimatu
Tým zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa už připravuje opětovné odstoupení od pařížské dohody o klimatu. Podle informací deníku The New York Times (NYT) již má tým připraven příslušný exekutivní příkaz, který odstoupení od dohody nařizuje. Deník The Wall Street Journal (WSJ) zase popisuje přípravy na masové deportace imigrantů bez povolení k pobytu, které byly jedním z hlavních Trumpových předvolebních slibů.
\nČas načtení: 2024-11-09 00:54:00
Trump připravuje odstoupení od Pařížské dohody o klimatu
Washinghton - Tým zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se úřadu ujme 20. ledna příštího roku, už připravuje opětovné odstoupení od Pařížské dohody o klimatu. Podle informací deníku...
\nČas načtení: 2024-11-09 00:54:00
Trump připravuje odstoupení od Pařížské dohody o klimatu
Washinghton - Tým zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se úřadu ujme 20. ledna příštího roku, už připravuje opětovné odstoupení od pařížské dohody o klimatu. Podle informací deníku...
\nČas načtení: 2024-11-09 09:31:24
Trump už má připravené odstoupení USA od klimatické dohody
Tým nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Turmpa už pilně pracuje a v některých věcech má naprosto jasno. Podle informací deníku New York Times je připraveno nařízení o odstoupení od klimatické dohody. Trump se tak chce od Pařížské dohody o klimatu distancovat už podruhé, udělal to i v prvním funkčním období.
\nČas načtení: 2024-11-09 14:42:00
Trump připravuje odchod od pařížské dohody o klimatu i masové deportace
Washinghton - Tým zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa už připravuje opětovné odstoupení od pařížské dohody o klimatu. Podle informací deníku The New York Times (NYT) již má tým připraven...
\nČas načtení: 2024-02-24 17:17:58
Tak dlouho s Camarem túroval v Pařížské motor, až vyfasoval pokutu. Snadno se to může stát i vám
Současná moderní auta si o pořádném zvuku motoru nebo výfuků mohou nechat led atak zdát. Navíc, když už nějaký ten zvuk vypustí do éteru, jde o falešnou verzi z reproduktorů. Není se tak co divit, že když už někdo má auto, které má plnotučný motor, a tedy i zvuk, tak se s tím rád pochlubí. Jenomže zákon … Tak dlouho s Camarem túroval v Pařížské motor, až vyfasoval pokutu. Snadno se to může stát i vám Pokračovat ve čtení »
Čas načtení: 2024-03-16 09:00:00
Pop píseň, kterou si na YouTube pustila miliarda lidíAya Nakamura, popová hvězda, která se ocitla ve středu pařížské olympijské bouře kvůli rasismuRozhořčení krajní pravice kvůli zvěstem o jejím vystoupení na zahajovacím ceremoniálu odhalilo hluboké rozpory ve Francii.Je to nejposlouchanější francouzská zpěvačka na světě, jejíž neúnavně atraktivní hity o lásce a zradě byly streamovány 7 miliardkrát. Loni se zapsala do historie, když vyprodala tři pařížské koncerty během 15 minut.Aya Nakamura, největší francouzská popová superstar, která je známá svým jedinečným francouzským stylem ovlivněným afrobeatem a karibským zoukem, však tento týden kritizovala rasismus a ignoranci poté, co krajně pravicoví politici vyjádřili pobouření nad možností, že by mohla zpívat na pařížské olympiádě.
Čas načtení: 2024-10-06 08:52:48
ŽIVĚ: Studenti z pařížské univerzity skandují: Ať žije Hizballáh!
V přímém přenosu na AC24.cz sledujeme dění na Blízkém východě, který se nachází před nebezpečnou eskalací. (Foto: X) Studenti z pařížské univerzity skandují: Ať... Článek ŽIVĚ: Studenti z pařížské univerzity skandují: Ať žije Hizballáh! se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2024-11-09 16:04:14
Trump odstoupí od pařížské klimatické dohody, aktivisté blednou
USA – Přechodný tým nově zvoleného prezidenta USA Donalda Trumpa připravil nařízení a prohlášení o odstoupení od pařížské dohody o klimatu a o zmenšení... Článek Trump odstoupí od pařížské klimatické dohody, aktivisté blednou se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2022-03-30 09:19:52
Jean-Jacques Annaud o svém filmu Notre-Dame v plamenech: Uvěřil jsem, že je katedrála moje milenka
Film Notre-Dame v plamenech – hrdinský příběh těch, kteří riskovali své životy při nebezpečné záchraně symbolu Paříže přijde do českých kin 21. dubna. Nervy drásající snímek režíroval držitel Oscara a matador světové kinematografie Jean-Jacques Annaud, který má na svém kontě filmy Jméno růže, Nepřítel před branami či Sedm let v Tibetu. Film v neúnavném tempu rekonstruuje události 15. dubna 2019, kdy katedrálu Notre-Dame zachvátily plameny a celý svět toho byl v přímém přenosu svědkem. Spolu s hasiči se vydáváme do míst, která zůstala divákům obrazovek skrytá – přímo do nitra hořící budovy. Snímek tak nabízí téměř fyzický zážitek, který nikoho nenechá chladným. Režisér a scenárista snímku Jean-Jacques Annaud se soustředí na věrohodné zachycení boje s nekontrolovatelným živlem, ale především upozorňuje na nezměrnou odvahu a obětavost záchranných sborů. Bez jejich nasazení by nejznámější katedrála světa lehla popelem. Jak se mu film točil a s jakými obtížemi se při tom musel vyrovnat, odpovídá Annaud v následujícím rozhovoru. Neuvěřitelný příběh tohoto filmu pro vás ve skutečnosti začal 15. dubna 2019, v den požáru pařížské katedrály Notre-Dame… Byl jsem pár dní ve Vendée, v domě, kde nefungovala televize. Když jsem zapnul rádio, abych si poslechl projev prezidenta Macrona, dozvěděl jsem se o tragédii, která se v Notre-Dame odehrávala. Tehdy jsem tam tedy nebyl. Ale ta představa… Znám katedrálu velmi dobře. Jako dítě jsem si tam rozbil foťák, když jsem si v ní fotil Démona u galerie Chimera. Později vás k myšlence natočit o této tragédii film nasměrovalo pozvání na oběd… Generální ředitel společnosti Pathé, Jérôme Seydoux, mi zavolal koncem prosince. Předložil mi nabídku, která mě překvapila. Měl na mysli velkolepý film složený z archivních záběrů a pohlcujícího zvuku požáru Notre-Dame. Zpočátku jsem se obával, že tohle není dostatečné pro 90minutovou stopáž. Ale odešel jsem s obálkou plnou dokumentace, včetně článků ve francouzštině a angličtině. Než jsem šel spát, tak jsem se na to podíval. A zůstal u toho do ranních hodin. A učinil rozhodnutí… Co vás v těch materiálech přesvědčilo? To, co jsem v nich přečetl, bylo nepředstavitelné. Fascinující kaskáda neúspěchů, překážek. Naprosto nepravděpodobné, přesto pravdivé. Bylo to, jak číst fiktivní scénář. V hlavní roli: mezinárodní hvězda, pařížská katedrála Notre-Dame. Její protivník: impozantní a charismatický démon, oheň. A mezi nimi obyčejní mladí lidé připraveni položit své životy za záchranu „kamenů“. Akce na stříbrném plátně, o které by mohl snít každý scenárista. Vizuální opera s napětím, dramatem, velkorysostí. Všechno mi přišlo divoké, grandiózní a hluboce lidské. Pak jsem potřeboval ověřit fakta těchto mimořádných událostí a zaměřit se na přesnost. Věděl jsem, že budu muset posbírat hodně informací, svědectví a hypotéz od těch, kteří tyhle devastující hodiny prožili… Jak jste postupoval? Předně jsem se rozhodl držet faktů a zachovat chronologii událostí. Nejtěžší bylo určit přesně časovou osu vývoje. Porovnáváním různých svědectví jsem zjistil, že každý měl svou verzi, kdy se objevil kouř, kdy poprvé plameny a kdy dorazili hasiči. Pochopil jsem, že v takovou chvíli nikdo neměl čas dívat se na hodinky. Dal jsem Thomasi Bidegainovi prvotní verzi scénáře. „Jak mohu k tomuhle přispět?“, zeptal se mě po přečtení. Vysvětlil jsem mu, že potřebuji kritické oko drsného kritika a cenný vhled talentovaného autora. Když jste procházel události z 15. dubna 2019, jaká překvapení jste odhalil? Požár byl zjištěn na začátku mše na Velikonoční pondělí v 18:17 hod. odpoledne, ale hasiči dostali upozornění až o půl hodiny později. Od toho okamžiku začal neúprosný boj, ve kterém se zdálo, že vše směřuje k neodvratné katastrofě. Byl to první pracovní den v Notre-Dame pro novou protipožární hlídku, když se spustil alarm o detekci požáru. Člen nové hlídky nikdy katedrálu nenavštívil. Neznal ji. Když se spustil alarm a pro něj se objevil nerozluštitelný kód, zavolal svému šéfovi. Ten však nebyl v dosahu. Hovor se uskutečnil až o 15 minut později. Strážce ve službě, přes rozhovor v praskající vysílačce, rozuměl, že má zkontrolovat půdu sakristie. Jenže požár vypukl v podkroví hlavní lodi. To byl jen začátek ohromující řady nehod. Zůstává ožehavá otázka: co bylo přesnou příčinou požáru? Dnes, po téměř třech letech, stále nemáme oficiální odpověď… Šetření stále probíhá. Film nikdy nebyl zamýšlen jako investigativní. Nabízí různé pravděpodobné příčiny, ale důkazy chybí. Notre-Dame v plamenech se zabývá detaily, které známe. Je to sága o záchraně katedrály. Vyprávíme, jak byla katedrála zachráněna, ne jak nebo proč byla téměř zničena. Film je velkolepou freskou, ve které hraje Notre-Dame hlavní roli. Podařilo se vám natočit několik scén uvnitř katedrály, ale museli jste také ve studiu vytvořit částečnou repliku… Budova zůstala nepřístupná kvůli přítomnosti olova a riziku zborcení. A v každém případě jsme potřebovali budovu zaplnit kouřem, podlahu pokrýt popelem a prachem, shazovat tuny hořícího dřeva a kamenů. Postavili jsme repliku. Plameny šlehaly skrz stovky nastavitelných trysek. V měřítku 1:1 jsme postavili velkou část hlavní lodi, točitá schodiště, vnější ochozy, krovy severní příčné lodi a také vnitřek zvonice v závěrečné scéně. Zkrátka všechny části katedrály, která byla katastrofou nejvíce postižena a které jsme pro natáčení požáru potřebovali. Z hasičů, kteří zachraňují Notre-Dame, děláte hrdiny příběhu, hlavně ze šesti mladých, kteří byli první, kdo bojovali s plameny… Dvě mladé ženy a dva mladí muži, z nichž dva z nich jeli k požáru úplně poprvé. Přijeli v hasičském voze velkém necelých sedm metrů k požáru, který měl 122 metrů. Měli žebřík a hadice o malém průtoku. Když jsem je v rámci natáčení potkal, zaujala mě jejich skromnost a pokora. Zjistil jsem, že žádný z hasičů není pyšný nebo vychloubačný. Všichni nasazují své životy pro ostatní, podstupují neuvěřitelná rizika, denně se setkávají s nebezpečím a smrtí, ale necítí se kvůli tomu slavní. Připomněli mi doktrínu pařížských hasičů: riskovat své životy, abychom zachránili jiné životy. Namítl jsem, že Notre-Dame je jen památka z kamene. Odpověděli, že jejich vlastní životy jsou nedůležité ve srovnání s tisíciletými kameny v jedné z nejreprezentativnějších svatyní na světě. Vyprávěli mi o tom, jak poté, co se po kolena brodili vodou zatopenými chodbami, litovali, že jim bylo zakázáno přibližovat se k plamenům. Jejich obleky jsou navrženy tak, aby vydrželi teploty až 700 °C. Ale promočení a vystavení skoro dvojnásobné teplotě by znamenalo, že by se doslova „uvařili ve vroucí páře“. Toho 15. dubna byla teplota v místě požáru přes 1200 °C. Když jsem je poslouchal, plně jsem si uvědomil, jaké utrpení tato operace vlastně byla. Nesnesitelné vedro, výpary, 40 kilogramů vybavení na zádech, 15 kilogramů hadic, helmy a respirátory. A to vše na místě s neuvěřitelně úzkými průchody v horní části katedrály. Méně než 50 centimetrů na šířku! Svědectví hasičů byla pro film zásadní... Přípravy filmu a práce na dokumentaci probíhaly během pandemie, při prvním lockdownu. Jean-Yves Asselin, můj výkonný producent, zprostředkoval schůzky se členy BSPP (Pařížský hasičský sbor). Totéž platí pro pařížskou radnici: Anne Hidalgová nám dala velmi brzy vědět, že přístup na náměstí Notre-Dame bude během natáčení možný. Florence Parlyová (ministryně ozbrojených sil, která dohlíží na pařížské hasičské sbory), stejně jako policejní prefekt Didier Lallement nám vyšli vstříc a zajistili uzávěru ulic. To, co při sledování vašeho filmu zaujme, je neuvěřitelná krása obrazů požáru požírajícího Notre-Dame. Tak děsivé a zároveň tak fascinující! Souhlasím: Gotická architektura a plameny tvoří velmi fotogenický pár! Od očitých svědků jsme poslouchali vyprávění o příjezdu prvních zásahových týmů do okolí Notre-Dame. Požár už požíral střešní trámy a tavil střechu. Všichni popisovali apokalyptickou scénu se zuřivým ohněm. Oheň byl tak silný, že stoupající žár vynášel do vzduchu uhlíky a žhavé částečky, které pak dopadaly na náměstí někdy i mnohem dál. Popel unášený větrem spadl až za Musée d’Orsay! Chrliči chrlili sírově zbarvené výpary a doslova zvraceli olovo z roztavené střechy... Všichni mi říkali: první, co je zasáhlo (toto slovo používám schválně), byly žhnoucí uhlíky, které pršely na jejich přilby a praskaly pod nohama. Jedním z vrcholů této přípravy bylo vaše setkání s generálem Georgelinem, kterého francouzský prezident pověřil dohledem nad prací na přestavbě Notre-Dame. To bylo v květnu 2020... Pan generál Georgelin je úžasný muž! Než jsme ho stihli požádat, navrhl, abychom s Jérômem Seydouxem (producent) navštívili vyhořelou katedrálu. Navlékli jsme si proto ochranné pomůcky a masky a následovali generála. Detailně nám popisoval stav budovy po katastrofě. Dojemná a fascinující návštěva. Možnost procházet se hlavní lodí, arkýři a chórem mi umožnila si vše ohledně natáčení v hlavě ujasnit. Architekti ve středověku, kteří vynalezli gotickou architekturu, spoléhali výhradně na klenby a ohnivzdornou maltu, která je pokrývala. Cílem bylo předejít katastrofám, které postihly stavby z doby karolínské renesance, při nichž stěny podpíraly střechu přímo, bez tohoto neocenitelného zpomalovače hoření. V průběhu staletí tvořily pozoruhodnou ochranu proti požáru. Zřícení věže prorazilo klenbu a zapálilo hořlavé výpary, které se nahromadily pod hlavní lodí. Díky gotické konstrukci bylo vše odsáto vzhůru, jako komínem. Podle některých odborníků právě to zabránilo velké explozi a zachránilo Notre-Dame. Musel jste ale udělat víc, než jen navštívit poškozenou katedrálu… Ano, jakmile byl na jaře 2020 lockdown zrušen, rozhodl jsem se navštívit několik katedrál ve stejném slohu. Katedrála svatého Štěpána v Sens, jedna z prvních gotických katedrál byla vzorem pro Notre-Dame v Paříži, bazilika Saint-Denis, postavená ze stejného vápence, katedrála Notre-Dame v Amiens (zhruba 90 kilometrů severně od Paříže) a zejména katedrála sv. Štěpána v Bourges – jejich prostudování mi při práci na filmu velmi pomohly. Umožnily mi se co nejvíce přiblížit realitě. Dveře, točitá schodiště, boční lodě, kaple, sochy, římsy, galerie... Sestavil jsem obrovský katalog možných míst natáčení. Pak jsem musel vymyslet, jak toto gotické puzzle sestavit tak, aby odpovídalo celkové vizi Notre-Dame ve filmu. Tehdy jsem si uvědomil (poté, co jsem zdolal tisíce schodů v katedrálách, od jejich lodí až po jejich zvonice), jak blízko byli hasiči v Notre-Dame k tomu, aby jejich mise skončila totální zkázou. Točitá schodiště jsou někdy tak úzká, že se museli svléknout a pak se protáhnout stísněnými průchody, aby dosáhli k požáru. Měli bychom také mluvit o obsazení vašeho filmu. Rozhodli jste oslovit zkušené herce, ale ne hvězdy, které jsou divákům velmi známé. Muži a ženy, kteří zachránili Notre-Dame, jsou anonymní hrdinové – a chtějí jimi zůstat. Bylo by nevhodné, aby je hrály hvězdy, které jsou příliš známé a rozpoznatelné. Abych zdůraznil rozdílnost mezi dokumentárním a hraným filmem, rozhodl jsem se nenajmout skutečné hasiče, kteří byli hrdiny 15. dubna. To pro mě byla hranice svobody a kreativity, kterou jsem si chtěl zachovat. Na druhé straně vyvstala otázka týkající se rolí veřejně známých, politických a vojenských postav, jejichž tváře diváci znají, a kteří byli toho večera a noci přítomni: prezident Emmanuel Macron, pařížská starostka Anne Hidalgová, pařížský prefekt Didier Lallement, generál Jean-Claude Gallet, generál Jean-Marie Gontier, šéf pařížských hasičů atd. Pro některé z nich jsem se rozhodl vložit do filmu skutečné záběry, pořízené turisty, novináři nebo samotnými hasiči. Tyto záběry, natočené v žáru okamžiku, zvyšují důvěryhodnost. U některých z nich, jako je generál Gallet a generál Gontier, kteří vedou rozsáhlé dialogy, jsem se spolehnul na umělce s úspěšnou kariérou v televizi a divadle. Diváci poznají třeba tyto herce: Samuel Labarthe, Chloé Jouannet, Pierre Lottin, Jérémie Laheurte, Jean-Paul Bordes, Ava Baya, Vassili Schneider a Jules Sadoughi. Promluvme si o kulisách a výběru ateliérů. Pro projekt takového rozsahu jste museli najít vhodná místa. Potřebovali jsme prostory, které byly dostatečně velké, aby se tam vešly kulisy 24 až 30 metrů vysoké. Většina kulis navíc byla určena k úplnému spálení! Byli jsme rozhodnuti točit ve Francii, ale faktem je, že ani jedno studio nemá pro tento projekt potřebné zázemí. Měli jsme dvě možnosti: Cité du Cinéma v Saint-Denis a Bry-sur-Marne. V Saint-Denis jsme točili interiéry a v Bry venkovní záběry. Hodně jsem těžil z mimořádného know-how Jeana Rabasse, zkušeného vedoucího výroby. Jean pracoval na několika filmech Jeana-Pierra Jeuneta a také pro Bernarda Bertolucciho a Romana Polanskiho. Byla to výzva, ale prostě jsem věděl, že film musí být realizován na správném místě. Tam, kde byla katedrála Notre-Dame postavena. Proto ve Francii… Jak jste postupovali při stavbě kulis? Kanceláře jsme si zřídili v Cité du Cinéma, zabíraly celé patro. Kresby, makety, 3D modely – požádal jsem o několik zmenšených verzí replik Notre-Dame a její zvonice, vyrobených z kartonu a jako „dřevěné stavebnice“. Každá z replik vyžadovala několik týdnů práce. To mi umožnilo představit si umístění kamer, úhly snímání herců, segmenty, které mají být zapáleny, kudy vést vodu, či kde umístit nouzové východy. Pečlivá příprava nám ušetřila značný čas, když se pak natáčelo ve skutečných katedrálách nebo v postavených kulisách. Náš štáb vyvinul speciální ohnivzdorné kamery, schopné odolat žáru požárů. Museli jsme najmou hodně řemeslníků: truhlářů, štukatérů, železářů, sklenářů, malířů, atd. Všichni byli skutečnými znalci svého umění, kteří nemají často příležitost stavět gotické sloupy a klenby. Provedli jsme mnoho pokusů, abychom našli správný způsob, jak reprodukovat tavení ohněm rozžhaveného olova kapajícího ze střech na zem nebo na helmy hasičů. V Notre-Dame v plamenech jsou scény požáru pustošícího střešní konstrukci katedrály obzvláště realistické. Jak jste je točili? Střešní konstrukce Notre-Dame byla vyrobena z dubových trámů. Některé z nich byly více než 900 let staré. Tohle byl světový unikát, který byl při požáru v roce 2019 zničen. Museli jsme to replikovat ve scéně, která se odehrává v severním prostoru katedrály, kde hasiči zasahovali nejdříve. Scény jsou velmi dramatické a velkolepé. Nejprve jsme nechali vymodelovat střešní konstrukci ve 3D a dle toho ji postavili. Tato scéna byla postavena v Bry-sur-Marne a my ji pak zapálili. Zvony byly vyrobeny ze zesílené sádry a během natáčení vydržely teploty 400 °C. První natáčecí den byl 9. března 2021. Jak na něj vzpomínáte? Konečně! Bylo to v Bourges, kde jsme strávili týden natáčením úvodní scény uvnitř katedrály, která ukazuje davy návštěvníků v Notre-Dame. Chtěl jsem ve scéně vyzdvihnout kakofonii jazyků, to množství turistů všech národností: Španělů, Italů, Angličanů, Němců, Číňanů, Japonců, Maďarů, Kanaďanů, Rusů atd. Potom jsme cestovali do Sens. Katedrála v Sens má totiž podlahovou dlažbu, která je totožná s tou v Notre-Dame. V Sens jsme natočili i schody vedoucí do zvonice: posledních 50 z 350 schodů je v extrémně úzké spirále. Jednou z nejpozoruhodnějších scén ve filmu je zhroucení věže a klenby. Ta se točila ve studiu v Cité du Cinéma. Bylo 5. dubna 2021. Opravdu velmi významný den. Byla to improvizovaná rekonstrukce, protože v Notre-Dame nebyly žádné kamery, které by tento okamžik zaznamenaly. Ve skutečnosti klenba spadla z výšky 40 metrů. Na dlažbu katedrály spadlo 500 tun hořících trámů, malty a kamene. Ve filmu tato scéna trvá asi minutu a 30 vteřin. Ale příprava zabrala týdny! Největší studio v Cité du Cinéma jsme vybavili tak, abychom měli pro pád výšku asi 20 metrů a 70m³ hořících materiálů. Ve stanovený čas bylo vše zapáleno a od té chvíle jsme měli minutu a 15 sekund, než se žár a kouř stanou nekontrolovatelné a nebezpečné. Oheň se plně rozhořel po 30 sekundách, takže nám zbývalo jen 40 sekund na natočení scény. Takže jsme natáčeli na 12 kamer najednou z různých úhlů. Některé z nich byly umístěny uprostřed plamenů, chráněny žáruvzdornými ocelovými boxy s ventilací. Všechny kamery vydržely. Intenzita žáru částečně poškodila strop ateliéru. Naštěstí jsme měli dobré pojištění. O měsíc později jste mohli točit na náměstí před Notre-Dame… Ano, přímo před palisádami, které ohraničovaly nebezpečnou oblast, za kterou neměl skoro nikdo přístup. Byla to důležitá fáze filmu. Měli jsme komparsisty, hasičská vozidla, zájezdové autobusy, ale i štáb, kamery, bedny s vybavením, ventilátory, dýmovnice a další stroje. To také znamenalo zábor části čtvrti a okolních ulic. Měli jsme také výjimečné povolení natáčet uvnitř Notre-Dame. Bylo nás asi třicet (místo obvyklých zhruba 150 členů štábu) a vyšli jsme velmi dojatí. Procházeli jsme částmi katedrály, které ještě byly poseté ohořelými uhlíky, troskami trámů, mezi stěnami zčernalými kouřem, pokrytými kapkami ztuhlého olova. Byl to ochromující pocit. Notre-Dame je moje hvězda. Vyprávím příběh o tragických hodinách, během kterých málem zemřela. Úžasná zpráva je, že katedrála přežila. Stále stojí. Dlužil jsem jí říct pravdu o tom, co se jí skutečně stalo. Bylo mou povinností to udělat s citem a respektem. A pak přišlo to nejemotivnější: mohli jste natáčet uvnitř samotné katedrály... Mysleli jsme si, že to nebude možné. Samozřejmě to bylo s velmi malým štábem a na omezenou dobu poté, co jsme se podřídili extrémním bezpečnostním opatřením: naše ochranné obleky proti olovu a kostýmy herců musely být ihned po skončení natočení scény svlečeny a odvezeny ke spálení. Na jaře 2021 jste také na sociálních sítích spustili výzvu ke sběru fotografií a videí natočených turisty a kolemjdoucími během požáru. Cílem bylo vložit tyto autentické záběry do vašeho filmu. Obdrželi jsme více než šest tisíc videí a fotografií... Na snímcích natočených na mobilní telefony jsem viděl spoustu detailů, které jsem potřeboval. Dostal jsem také záběry davu shromážděného na mostech, jak zpívá hymnu. Dostal jsem i záběry ze zahraničí, natáčené poté, když byla katastrofa oznámena v médiích, protože celý svět sledoval událost živě. Od Číny a Austrálie po Spojené státy, Anglii a Island, požár Notre-Dame se dostal do hlavních zpráv všude. Zpět do studia v květnu 2021, tentokrát v Bry-sur-Marne pro další zásadní moment filmu… Ano, oheň v galerii severní příčné lodi. Zde jsme opět postavili kulisy ve skutečném měřítku… Do této galerie se dostalo prvních šest vyslaných hasičů. Na místo dorazili po více než hodině od zjištění. Byli konfrontováni s obrovskými plameny, které se vymkly kontrole. Měli žalostně nedostatečné vybavení. Kulisy byly vysoká několik desítek metrů. V Bry byla vytvořena přesná replika. Střechu jsme znovu vytvořili ve čtyřech verzích zobrazujících čtyři fáze požáru až do jejího zničení. Nejnáročnější bylo dobře skrýt potrubí, které vedlo kouř a oheň nahoru a podél falešné galerie. Každý plamen byl poháněn nastavitelnou tryskou, která byla dálkově ovládána. Barva ohně musela být červená, ne modrá. Ventilátory musely směrovat kouř správnou rychlostí a správným směrem. V závislosti na fázi požáru byl kouř nejprve bílý, pak černý a nakonec žlutý. Pro herce to byl velmi nebezpečný okamžik natáčení, protože výpary, bez ohledu na to, co děláte nebo jak předvídáte, jsou toxické. Žár v této scéně dosahoval teplot až 540 °C. Samozřejmě jsem hercům výslovně řekl, aby se vrátili a ukryli, jakmile bude vedro nesnesitelné. Měli jsme tým hasičů pro případ, že by se věci vymkly kontrole. Co se týče postprodukce, jak velká část filmu vyžadovala zvláštní efekty? Prací v rámci postprodukce byla pověřena francouzská společnost Mikros, a to pod dohledem našeho VFX koordinátora a supervizora Laurense Ehrmanna. Šlo o zhruba čtvrtinu záběrů, tedy asi 400 záběru z celkových 1500 až 1600. U poloviny z nich šlo o vymazání bezpečnostních kabelů držících herce nebo trubek vedoucích vodu a plyn použitých na place. Druhá polovina práce byla složitější. Museli přidat kouř v pozadí nebo plameny, když to na place nebylo možné nebo příliš nebezpečné. Toto dlouhé a strhující dobrodružství je téměř u konce. Notre-Dame v plamenech se chystá do kin. Jak se zpětně díváte na tuhle odyseu, která vlastně začala jednoho večera v dubnu 2019? Tohle období v mém životě bylo velmi zvláštní. Vždy poslouchám svůj vnitřní hlas. Od chvíle, kdy jsem začal číst materiály, které mi dal Jérôme Seydoux, jsem byl tímto příběhem uchvácen, fascinován a překvapen. Každé ráno, od hledání vhodných míst až po natáčení, včetně přípravy, castingu a postprodukce, jsem se probouzel s touhou vyskočit z postele a ponořit se do začátku nového dne. Dojemné je, že chodím kolem Notre-Dame téměř každý den. Mohu jen stát na balkoně svého pařížského bytu, abych ji viděl na druhém břehu Seiny. Pořád na ni mluvím a říkám jí „miláčku“! Ptám se jí: "Jak se dnes máš?" Ze všech hereček, které jsem měl to štěstí režírovat, je Notre-Dame bezpochyby nejdůstojnější, ale také nejkřehčí. Je krásná jako vždy. Nejznámější katedrála na světě bude ještě dlouho procházet opravami. Týden po týdnu vidím pokroky na tomhle obrovském a jedinečném historickém staveništi. Ušla dlouhou cestu, ale stále stojí. Její příběh bude žít dlouho po mém a našem. Jsem šťastný, že jsem na krátkou chvíli uvěřil, že jsem její milenec.
Čas načtení: 2020-09-02 12:25:48
Už od roku 1997 probíhá ve Francii velká studie shromažďující informace o vykrádání židovských galerií, muzeí a bytů, jinak řečeno o antisemitské loupeži, která za plného souhlasu vichistické vlády probíhala v letech 1940 až 1944. O této kapitole druhé světové války se dlouho mlčelo, v poměru k šoa se tato skutečnost hlavně krátce po válce považovala ve Francii spíše jen za smutnou epizodu celé tragédie. To se ale změnilo, právě k tomu účelu vznikla v roce 1997 tzv. Mission Mattéoli, pojmenovaná po Jeanu Mattéoli, který stojí v jejím čele. V březnu minulého roku byla v pařížském Mémorial de la Shoah poprvé zahájena výstava s názvem Le Marché de l´art sous l´Occupation (1940–1944), Obchod s uměleckými předměty za okupace (1940–1944). Výstava přinesla nová zjištění, například jakým způsobem byla tato loupež organizována, jak probíhala arizace, černý trh i dražba. A protože si v těchto dnes celá Francie připomíná osvobození Paříže 25. srpna 1944, je dobré si připomenout i skutečnosti připomínané už méně. Lévitan, Austerlitz a Bassano Expozice připomněla i tragické osudy židovských galeristů, starožitníků a sběratelů umění. A zároveň přiblížila i málo známé skutečnosti o tom, jak okupační moc v tomto punktu šla ruku v ruce s francouzskými antisemitskými institucemi, zejména s Commissariat général aux questions juives, C. G. Q. J., Vrchním komisariátem pro židovské otázky, ale i dalšími orgány vichistické státní správy. Expozice připomněla „Lévitan“, „Austerlitz“ a „Bassano“, pařížské pobočky koncentráku v Drancy, které se staly symbolem nacistické mega-loupeže, první byla specializovaná na nábytek, druhá na porcelán a třetí na vzácné látky. Jen stěhovací a skladovací firma Bedel, dodnes existující, skladovala už v roce 1942 dvacet obrazů z umělecké sbírky Maurice Rothschilda. A jen archiv Vrchního komisariátu pro židovské otázky obsahuje ve svém inventáři 60 tisíc položek o arizaci židovského majetku; 40 tisíc vyrabovaných bytů, 10 tisíc ukradených uměleckých předmětů a počet ukradených vzácných knih jde do milionů. Göring a Rosenberg Své příležitosti se hned, jak přišel do okupované Paříže, chopil říšský maršál Göring, stejně jako stranický ideolog NSDAP Alfred Rosenberg, který už v roce 1940 založil organizaci Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg, ve Francii známou jako E. R. R. V roce 1943 byla už každá druhá pařížská galerie buď arizována, nebo vykradena. A lup putoval via třetí říše. Ráno 17. července 1941 se na fasádě pařížského paláce Drouot, ve stejnojmenné ulici v devatenáctém okrsku, kde se dodnes nachází vyhlášená aukční síň, objevila cedule: Policejní prefektura oznamuje, že na žádost Komisařství pro židovské otázky platí pro všechny Židy absolutní zákaz vstupu do aukční síně. Cedule byla na výstavě mezi exponáty. Zlověstný zákaz však nestačil, najatí udavači slídili mezi přítomnými, zda se přece jen do aukční síně nějaký Žid nevetřel… Jedna z výstavních prostor v Mémorial de la Shoah působivě navodila atmosféru tehdejší aukční síně: rudé látkové tapety, hudební kulisa, umělecké exponáty a seznam děl zařazených do aukce, včetně jmenného seznamu původních majitelů… Franco-nazi salon Krátce po osvobození v roce 1945 napsal ve své příspěvku pro Action známý francouzský spisovatel Jean Dutourd, autor slavného románu Hrůzy Lásky, který vyšel v českém překladu A. J. Liehma, že aukční síň u Drouota byla opravdový franco-nazi salon. Už Le Journal des Arts ze 3. března 2017 psal o tom, jak v listopadu 1942 v pařížské galerii Charpentier u příležitosti vernisáže výstavy uměleckých předmětů pocházejících ze židovského majetku teklo šampaňské proudem. Tisk tehdy referoval, že výstavu poctila svojí návštěvou i Madame Suzanne Abetz, manželka německého velvyslance, provázel ji malíř Kees van Dongen, který expozici také slavnostně zahájil; na vernisáž přišla i spisovatelka Colette, herec Sacha Guitry a mnoho jiných významných osob… Fotografie z té slávy připomněla výstava, o níž píši. Do věci se vložil i Picasso Nedávná expozice Obchod s uměleckými předměty za okupace 1940–1944, jak už jsem uvedla, přiblížila i chmurný osud mnoha židovských galeristů, sběratelů a obchodníků. Jeden z tehdejších nejvýznamnějších v této branži byl Paul Rosenberg (1881–1959), jeho známá galerie Rosenberg byla až do roku 1940 v rue de la Boétie v čísle 21 v osmém pařížském okrsku; ve své sbírce měl obrazy Braquovy, Mattisovy, Renoirovy i Légérovy. Galerista stačil ještě včas i s rodinou opustit Francii a uchýlit se do Ameriky. Poté, co emigrovali, byla roku 1941 fasáda jejich domu vyzdobena nadživotním portrétem maršála Pétaina a nápisem: Bojujeme proti Židům, abychom vrátili Francii její tvář. Dnes jsou na této adrese kanceláře a chmurnou historii domu nic nepřipomíná. Pro úplnost snad, že Rosenbergovou vnučkou je novinářka Anne Sinclairová, bývalá manželka kontroverzního politika Dominiqua Strausse-Kahna proslulého sexuálními skandály; ten z roku 2012 ho patrně stál prezidentský úřad. Na place Palais-Bourbon v centru města nad Seinou měl svoji galerii René Gimpel (1881–1945), který hned na začátku okupace uprchl na Côte d´Azur a vstoupil do odboje. Na výstavě byly vystaveny nezvratné důkazy o tom, že Gimpel byl zatčen na udání svého společníka, který mu dlužil peníze. Druhého července 1943 byl deportován a 3. ledna 1945 umírá v koncentráku Neuengamme poblíž Hamburku. Sběratelka umění Hedwige Zak, vdova po malíři Eugènu Zakovi, měla svoji galerii Rive gauche v rue de l´Abbaye; jako jedna z prvních vystavovala Kandinského a měla také sbírku latinskoamerických umělců. Krátce po okupaci byla deportována do Drancy, pak do Osvětimi, kde byla zavražděna v plynové komoře v den příjezdu. Jiný galerista Pierre Loeb (1897–1964) otevřel svoji galerii v rue Bonaparte 13, nedaleko dnešního sídla Českého centra i konzulátu. Loeb vystavoval Picassa, Matisse, Artauda i Giacomettiho. Patnáctého května 1941 byla jeho galerie aryanisée, novým majitelem se stal jeho společník Georges Aubry. V roce 1942 Loeb i s rodinou emigroval, válku přežil v Casablance, Havaně a ve Spojených státech. Po osvobození a návratu do Paříže chtěl pochopitelně svoji galerii zpět, jenže nový majitel mu ji odmítl vrátit. Do věci se vložil i Picasso, který všem s velkým nadšením oznámil: Pierre se vrátil a svoji galerii zase brzy otevře! Georges Aubry ustoupil. Jedenáctého července 1945 se opět galerie vrátila svému původnímu majiteli a slavnostně uvítala první návštěvníky. Washington 1998 V prosinci 1998 se konala ve Washingtonu konference, na které čtyřiačtyřicet států podepsalo deklaraci upravující podmínky restitucí v umělecké oblasti. A v roce 2018 předseda francouzské vlády Edouard Philippe slíbil, že učiní vše, aby v dohledné době došlo konečně k nápravě; mnoho kauz v tomto směru není ve Francii stále uzavřeno, o čemž svědčí i nedávno skončená výstava v Mémorial de la Shoah, jejíž pokračování se jistě uskuteční v dohledné době. Velká část materiálu totiž na své zpřístupnění veřejnosti ještě čeká. Doufejme, že další odkládání nenastane ani kvůli koronavirové krizi, ani kvůli nekonečným nepokojům, které opět sužují hlavní město, ani kvůli změně předsedy vlády: Edourda Philippa vystřídal Jean Castex, který se své funkce ujal v červenci letošního roku. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-07-24 09:55:40
Od smrti polského solitéra Witolda Gombrowicze uplynulo 50 let
Polský literární kritik, básník a překladatel z češtiny Leszek Engelking odpověděl na nedávném setkání během varšavského knižního veletrhu na dotaz z publika, v čem jsou si polská a česká literatura blízké: „Myslím, že překladatel obohacuje především svůj rodný jazyk a svou národní literaturu. Hledá tedy to, co je jiné, co chybí.“ Dílo prozaika, esejisty a dramatika Witolda Gombrowicze (1904–1969), od jehož smrti uplyne 24. července rovných 50 let, do češtiny převedla téměř výlučně Helena Stachová, loňská laureátka státní ceny za překlad. Často bývá vřazováno do středoevropské modernistické „literární rodiny“ vedle textů Franze Kafky, Bruna Schulze nebo Hermanna Brocha. Pokud bychom se však drželi Engelkingovy teze, co je v Gombrowiczově díle pro českého čtenáře odlišné, cizí? Paradoxně jedno z autorových klíčových témat: konflikt mezi vysokým a nízkým, pánem a chámem. Tento spor se táhne Gombrowiczovými texty od prvních předválečných povídek a románu Ferdydurke až k exilovým deníkům. Nejedná se o laciné sociologizování literatury, ale v Polsku stále přítomný spor mezi „šlechtou“ a „lidem“, českému měšťanskému národu poměrně vzdálený. Velké ideály, velká gesta, vyhledávání rizika a jisté fanfarónství svádějí přímo k parodii a ironii, kterých je Gombrowiczovo dílo plné. Romanopisec znal toto prostředí dobře, nakonec se narodil do šlechtické rodiny a vystudoval nejlepší školy včetně pařížské univerzity. Ale i své střední Evropě se Gombrowicz rychle vzdálil: v roce 1939 odplul do Argentiny a nesdílel tak osud slovanských národů, které velmi zblízka přihlížely vyhlazovací mašinérii holokaustu a bylo s nimi zacházeno jako s „nižší rasou“. Gombrowicz se mezitím bez prostředků a konexí protloukal v Buenos Aires. Teprve v roce 1950 se mu podařilo navázat kontakty s exilovým časopisem a nakladatelstvím Kultura, kde díky trpělivosti šéfredaktora Jerzyho Giedroyće vycházejí jeho texty a deník. Ani poté, co se díky stipendiu vrací do Evropy, nejdříve Německa a potom Francie, se však nezdá, že by našel druhý domov. Nezačal psát francouzsky, hlavním jazykem pro něj stále zůstala polština. Literárního uznání se mu dostalo až ke konci života, kdy byl dvakrát, v roce 1966 a 1968, nominován na Nobelovu cenu za literaturu. O rok později umírá. Krátce před svou smrtí se Gombrowicz ještě oženil se svou asistentkou Ritou Labrosse. Jako by tím celý svůj život solitéra ještě podtrhl. Vždyť i jeho třídílný Deník z let 1953–1966 se stal nejen brilantním vyjádřením kritického ducha, zpovědí mistra ostrých soudů, ale také individuality povýšené nad jakékoli společenství: vystoupil z rodinného kruhu, v němž byl nejspíš vždy považován za podivína, z národního kontextu, jehož byl nejtvrdším kritikem, ze spojující středoevropské paměti dvou totalit. Gombrowicz však přesto – nebo právě proto – zůstává stále, a to i padesát let po své smrti, blízký čtenářům. Za jednoho z duchovních otců si ho už kdysi vybral letošní jubilant Milan Kundera, v jeho vile ve Vence nedaleko Nice, kde strávil poslední léta života, vzniklo jeho muzeum, před deseti lety se jeho hra Yvona, princezna burgundánská inscenovala v pařížské opeře, nezapomíná na něj ani Argentina. Díky své cizosti je stále aktuální. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Autorka je polonistka.
Čas načtení: 2024-04-06 15:00:00
Za osmdesát procent emisí může jen pět desítek firem, zjistil výzkum
Ačkoliv se zástupci největších světových ekonomik před několika lety dohodli v rámci Pařížské dohody o změně klimatu na snížení emisí skleníkových plynů, řada firem svou produkci fosilních paliv a tím i množství emisí stejně zvýšila. Ukazují to výsledky nové vědecké studie Carbon Majors neziskového think-tanku InfluenceMap. Ta porovnala data před podepsáním Pařížské dohody a sedm let po ní.
Čas načtení: 2024-06-01 19:25:00
Macháč bojoval, ale s Medveděvem padl ve čtyřech setech. Do osmifinále neprošel
Zaznamenal své maximum na pařížské antuce a končí ve třetím kole. Tenista Tomáš Macháč do osmifinále grandslamového Roland Garros nepostoupil. Pátému nasazenému Daniilu Medveděvovi z Ruska dnes podlehl po bojovném výkonu 6:7, 5:7, 6:1, 4:6. Třiadvacetiletý rodák z Berouna nevyužil šanci vylepšit si grandslamové maximum, ale na pařížské antuce zapsal svůj dosud nejlepší výsledek.
Čas načtení: 2024-06-26 08:45:00
MennYacht otevírá novou pobočku v Pařížské
Původem slovinská společnost MennYacht otevřela novou pobočku v pražské Pařížské ulici.
Čas načtení: 2024-08-15 10:00:00
Měli by se nyní obávat trestního stíhání Češi, kteří na sociálních sítích uráželi alžírskou boxerku?
J.K. Rowlingová a Elon Musk jsou jmenováni v žalobě alžírské boxerky Imane Khelifové za kyberšikanuAlžírská olympijská vítězka v boxu podala ve Francii trestní oznámení na společnost X kvůli kyberšikaněKhelifová, která se během své účasti na pařížské olympiádě stala předmětem celosvětového sporu o genderovou způsobilost, se stala první alžírskou zlatou medailistkou v ženském boxu a celkově první boxerkou, která získala zlato od roku 1996.Ve středu její advokát Nabil Boudi uvedl, že v pátek podali na pařížské státní zastupitelství trestní oznámení kvůli údajnému „kybernetické šikaně".Žaloba byla podána proti X, což podle francouzského práva znamená, že byla podána proti neznámým osobám, uvedl Variety. Konstatuje se v ní, že se pětadvacetiletý sportovkyně stala obětí „misogynní, rasistické a sexistické“ kyberšikany.
Čas načtení: 2024-09-17 13:30:00
Paralympička Hee-jin Kim a tým Solve for Tomorrow o bourání bariér
Praha 17. září 2024 (PROTEXT) - Středoškolští studenti, kteří v Česku a na Slovensku uspěli v minulém ročníku programu Solve for Tomorrow od Samsungu, se na paralympijských hrách v Paříži setkali s jednou ze sportovkyň. S korejskou goalballistkou Hee-jin Kim si povídali o svých aktivitách a ambicích.Samsung sdílí vizi paralympijského hnutí a usilovně se věnuje odstraňování překážek ve sportu i v dalších oblastech, a právě proto je již od Turína v roce 2006 globálním partnerem paralympijských her. Od té doby prošly jak samotné hry, tak i technologický svět bouřlivým vývojem, a na letošní paralympiádě v Paříži tak Samsung mohl se svými mobilními technologiemi nabídnout sportovcům i fanouškům jedinečné zážitky a možnosti.Hlavní heslo Samsungu pro letošní pařížské hry znělo Otevřenost vždy vítězí. Samsung vyjadřuje pevné přesvědčení, že s otevřenou myslí se každý nový zážitek stává smysluplným úspěchem, a ztělesněním této teze jsou právě úchvatné výkony sportovců na pařížských hrách. Kromě toho Samsung pevně věří v sílu moderních technologií při vytváření inkluzivnějšího světa.Technologie, která dává uživatelům nové možnosti, je také hlavním námětem rozvojového programu Solve for Tomorrow. Jde o soutěž pro středoškolské studenty, kteří dostali dobrý nápad a rádi by pomocí technologických inovací vylepšili život ostatním, jen zatím nevědí jak. Během osmi měsíců absolvují sérii odborných workshopů a mentoringu od profesionálů, aby mohli na svých představách pracovat a dovedli je k prototypu reálného produktu nebo služby.„Program Solve for Tomorrow funguje na stejném principu jako partnerství s olympijskými a paralympijskými hrami. Technologie můžou otevírat cesty k velkým úspěchům i ke zdánlivě malým každodenním vítězstvím. V Samsungu se snažíme umožnit co největšímu počtu lidí, aby z těchto technologií měli prospěch,“ vysvětluje Zuzana Mravík Zelenická, CSR manažerka Samsung Electronics pro Česko a Slovensko.Studenti chtějí pomáhat zrakově postiženýmObě vize se potkaly na letošních paralympijských hrách v Paříži, kde vítězové minulého ročníku Solve for Tomorrow představili svůj projekt pomoci zrakově postiženým v každodenním životě. Autory projektu jsou Jakub Aldorf, Patrik Švoma a Jakub Kužel z Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy ve Žďáru nad Sázavou.„Jednou z hlavních překážek, s níž se zrakově postižení lidé potýkají, je orientace v neznámém prostředí. Díky našemu projektu si můžou udržovat podstatně lepší přehled o tom, kde se aktuálně nacházejí,“ vysvětluje jeden z autorů Jakub Aldorf.Paralympionička Hee-jin Kim ocenila ambice a nasazení studentůKdyž se Hee-jin Kim dozvěděla o studentském projektu v rámci rozvojového programu Samsungu, udělalo to na ni velký dojem a ráda autorům poskytla cennou zpětnou vazbu.Jihokorejská goalballistka a ambasadorka týmu Samsung Galaxy neúnavně usiluje o inkluzivitu a lepší přístupnost ve sportu i ve společnosti obecně. Její vytrvalost a odhodlání jí pomáhají plnit její nejen vlastní cíle, ale zároveň inspiruje i mnoho dalších lidí, aby se do toho pustili se stejnou vervou jako ona. Zrak jí už dětském věku těžce poškodil glaukom, ale Hee-jin nikdy neslevila ze svých snů – stala se zpěvačkou a posléze i herečkou v muzikálech. Na střední škole začala hrát goalball, hru určenou výhradně pro nevidomé či zrakově postižené sportovce. Dnes je kapitánkou jihokorejského týmu a vedla ho i na pařížské paralympiádě, na kterou se Jižní Korea kvalifikovala poprvé po 28 letech.„Účel programu Solve for Tomorrow mě doopravdy oslovil, ráda jsem se setkala s vítězi předchozího ročníku,“ prohlásila Hee-jin Kim. „Technologie hrají důležitou roli ve vytváření otevřeného a přístupného světa, to vím jako paralympionička i z každodenního života. Program Solve for Tomorrow má podle mě obrovský potenciál.“„Cílem paralympijského hnutí je umožnit postiženým sportovcům, aby dosáhli skvělých výsledků ve svých sportech, a zároveň podpořit společenskou transformaci,“ dodala Hee-jin Kim. „Je úžasné setkat se inovátory nové generace, které Samsung podporuje v jejich snaze vytvářet lepší svět a uskutečňovat potřebné změny.“Program Solve for Tomorrow je důkazem, že všechno jdePodle studentů se právě program Solve for Tomorrow stal impulsem, který jim pomohl posunout jejich původní nápad na mnohem vyšší úroveň. Například se vůbec poprvé setkali s hlavní metodou Design thinking. „Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, jak tahle metoda funguje, a naučili se s ní pracovat. Design thinking je skvělý a efektivní způsob, jak přistupovat k řešení problémů. Také na nás udělala velký dojem ta spousta úžasných talentovaných lidí, s nimiž jsme se v programu setkali. Soutěž nám ukázala, že všechno jde, když se chce,“ uzavírá Jakub Aldorf.Příští ročník programu startuje na podzim„Účelem programu Solve for Tomorrow je podporovat inovace se sociálním dopadem a vzbudit v mladých lidech zájem o technické vzdělání. Úspěch posledních projektů je důkazem, že má program smysl a dokáže uvést do života nápady, které by jinak zůstaly jen v hlavách autorů. Už teď se těším na příští ročník, určitě se zase setkáme s mnoha zajímavými a inspirativními projekty,“ komentuje to Zuzana Mravík Zelenická. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
Čas načtení: 2024-10-01 11:05:01
Autobiografie jednoho pařížského domu
Nechte se pohltit pohnutou minulostí jednoho “náhodného” pařížského domu. Spolu s dokumentaristkou Ruth Zylbermanovou odhalíte příběhy plné ztrát a odloučení, ale i nečekaných shledání a návratů. Ruth Zylbermanová, Autobiografie jednoho pařížského domu; Příběhy, osudy a deportace 1942-1944. nakladatelství Maraton V pařížském 10. obvodu v čísle 209 na ulici Saint-Maur stojí činžovní dům, ve kterém od padesátých let 19. století žijí rodiny řemeslníků a dělníků, přistěhovalců z východní a jižní Evropy. Vyrůstaly tu další a další generace, vznikaly tu lásky a přátelství a každodenní život tu pravidelně přerušovaly katastrofy a násilí 20. století. Ve čtyřicátých letech odsud byla deportována řada židovských rodin včetně devíti dětí, jejichž osudy jsou centrem autorčina velkolepého prozaického svědectví o paměti míst a neviditelných vláknech, která spojují živé a mrtvé. Ve vyprávění Ruth Zylbermanové ožívají příběhy zmizelých i navrátilců, dětí i dospělých, kolaborantů i odbojářů, zamilovaných dívek i žen se špatnou pověstí, konkrétních lidí různých národností, jejichž životy svedla dohromady jedna pařížská adresa. Knize předcházel dokument Dokumentární film vypráví příběh budovy v rue Saint-Maur během německé okupace Paříže prostřednictvím vzpomínek těch, kteří tam žili a přežili válku. Obsáhlá kniha mnoha příběhů pod jednou střechou Kniha Ruth Zylbermanové přináší něco docela nového a neotřelého. Středobodem celého projektu se stává “náhodný” dům, přičemž nejde primárně o stavbu, jako o osudy jeho obyvatel. Každý dům má svou historii s lidskou stopou, jež často zapadne v prachu času. Nicméně díky této knize se přinejmenším na příběhy z domu v ulici Saint-Maur 209 nezapomene. Pařížské domy jsou národ sám pro sebe, živoucí, bující, a za tu dobu, co mezi nimi chodím, vždy se zakloněnou hlavou, jsem se naučila – jako kdybych luštila neznámý jazyk – číst znaky, jimiž se jedno průčelí liší od jiného, jako se vzájemně liší tváře. (…) Často mě upoutá nějaký detail: světlá dřevěná veranda jednoho domu na bulváru Temple, orámovaná napodobeninami antických sloupů, mozaika zelených a modrých cihel na hraně zdi lemující ulici Curonnes, sádrová maska dobráckého vousatého satyra, dvojníka Georgese Pereca, zavěšená pod balkonem na ulici Faubor-Poissniére. Tyto detaily, kvůli nimž jsem si tu či onu adresu oblíbila, jsou povědomými, ba téměř přátelskými mezníky v mém nahodilém potulování. Jako start projektu by se dalo uvést, že to byl den, kdy autorka zcela náhodou objevila mapu, jež nedlouho předtím vypracoval historik Serge Klarsfeld a jeden zeměpisec z Lyonu. Zabývala se dětmi, které byly mezi lety 1942 a 1944 z Paříže odvezeny do koncentračních táborů. Podobnou mapu Paříže nikdy předtím neviděla. Byla poseta různě velkými červenými kolečky znázorňujícími, ve kterých domech a v jakém počtu byly děti zatčeny. Pár jich bylo roztroušeno na levém břehu, na západě Paříže, ale na severu, ve východní části mapy a Paříže, byla kolečka čím dál větší a početnější. Bylo jich tam tolik, že se pod nimi až ztrácely linie ulic. A tak se Ruth rozhodla, že se zaměří na detailní studium právě jedné z těchto budov v jinak méně známé oblasti: Dům číslo popisné 209 v pařížské ulici Saint-Maur. Možná by si čtenář mohl položit otázku, s jakými příběhy bychom se seznámili, kdyby autorka zvolila jinou z budov. Na první pohled od svých ostatních v těsném sousedství by nejspíš tato č. 209 nemusela být nijak zvlášť odlišná. Ale Ruth, procházejíce ulicemi severovýchodní Paříže, si vybrala pro svůj dokument právě tuto Snad je na místě uvést, že vedle oné zmiňované “náhody” k tomu také vedlo i několik faktických skutečností. Jedna z nich byla, když objevila sčítání lidu z roku 1936. Uvědomila si, že třetina ze tří set obyvatel domu byli Židé. Z padesáti dvou deportovaných bylo devět dětí. Devět osudů, jimž válka a jejich původ zmařily možnost prožít běžné dětství. A Ruth Zylbermanové tématika židovství a osudy židovských dětí během holocaustu vzhledem k jejím kořenům nemohly být cizí. Následně se spojila s historikem Alexandrem Doulutem a odbornicí na holocaust Claire Zalc, aby společně identifikovali bývalé nájemníky. Některé obyvatele bylo snadné docela najít, ale byly i případy, kdy se lidé také přestěhovali do zahraničí, a proto jejich nalezení bylo výrazně komplikovanější. Ruth Zylbermanová se pustila doslova do detektivní práce Jejím cílem bylo odhalit čtenářům bohatou historii nižší a střední společenské vrstvy francouzského hlavního města od roku 1848 až do současnosti. Osudy obyvatel prošly francouzsko-pruskou válkou v letech 1870-1871, první světovou válkou a druhou světovou válkou a další událostmi až do současnosti, včetně útoku v roce 2015. Jsou to příběhy každodennosti, lásky, vražd, konfliktů… Autorka při své práci hovořila s obyvateli, nahlížela do archivů a vytvořila ojedinělý projekt, který by nebylo možné lépe uvést než právě jako Autobiografie jednoho pařížského domu… Od minulosti až do současnosti Jedním z důležitých bodů současné doby byly bezesporu rozhovory k tématu teroristických útoků z roku 2015. Krátce pak v ukázce níže: 13. listopadu 2015. Vrazi byli v Paříži a možná se někde potulovali další. Nezareagovala jsem ani ve chvíli, kdy jsem si přečetla, že mezi prvními místy střelby byly dvě restaurace nacházející se za nemocnicí Saint-Louis, stěží pár set metrů od ulice Saint-Maur, na doslech od dvě stě devítky. (…) “Byla jsem se svou 20letou vnučkou, s níž žiju. Měla jít do místního kina, ale na poslední chvíli to zrušila. Dívali jsme se v televizi na operu, úplně jsem ovšem zapomněla, která to byla. Vnučka si odešla zatelefonovat do kuchyně, která má okno do dvora. Vrátila se a řekla mi: ‘Poslouchej, babi, někde se asi lidi dobře baví, všude vybuchují petardy.’ A potom v televizi přerušili vysílání a začali mluvit o střelbě.” Knihu doporučuji těm, kteří vyhledávají informace nejen o holocaustu, ale obecně témata každodennosti v průběhu moderní lidské historie obzvláště. Publikace obsahuje výpovědí konkrétních lid, nachází se zde mnoho fotografií i ukázky některých dokumentů. Kniha – i když se zaměřuje jen na jeden dům – je svědectvím nás samotných, lidstva jako celku: toho, co se v minulosti událo a zdali jsme schopni se poučit z naší minulosti, resp. předcházet některým tragickým koncům. O autorce Ruth Zylbermanová (1971), francouzská filmařka a spisovatelka, natočila řadu dokumentárních snímků a v roce 2015 vydala svůj první román La Direction de l’absent (Směr nepřítomných). V její dokumentaristické tvorbě se zřetelně projevuje vztah ke středoevropským dějinám: dokumentární snímek Dissidents, les artisans de la liberté (2009) věnovala mj. Václavu Havlovi, Adamu Michnikovi a Jacku Kurońovi, Le procès – Prague 1952 z roku 2021 pak trojici odsouzených: Rudolfu Slánskému, Arturu Londonovi a Rudolfu Margoliovi. Pro televizní kanál Arte natočila v roce 2018 dokument Les Enfants du 209 rue Saint-Maur, Paris Xe (Děti z ulice Saint-Maur 209, Paříž, 10. obvod), který posloužil jako předloha románu z roku 2020, vydaného prestižním nakladatelstvím Seuil. Snímek i kniha si získaly značnou přízeň odborné i čtenářské obce. (zdroj emaraton.cz)
Čas načtení: 2024-11-18 08:35:35
Miliardový obchod. Historická budova v Pařížské, kde má butik Louis Vuitton, mění majitele
Investiční společnost Amundi prodala známou budovu na adrese Pařížská 3 v Praze, kde je luxusní butik. Nově patří realitnímu fondu Raiffeisen. Článek Miliardový obchod. Historická budova v Pařížské, kde má butik Louis Vuitton, mění majitele se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-12-10 07:50:08
Zelenskyj po pařížské schůzce odmítl požadavek Trumpa na „mír“ na Ukrajině
Krátce po sobotním setkání se Zelenským a Macronem v Paříži požádal nově zvolený prezident Donald Trump o „okamžité příměří a zahájení jednání “ na Ukrajině. (Foto: Flickr) V... Článek Zelenskyj po pařížské schůzce odmítl požadavek Trumpa na „mír“ na Ukrajině se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2025-01-18 17:31:50
Pařížské divadlo pozvalo uprchlíky, nyní mu hrozí bankrot – nechtějí odejít
Paříž – Divadlo ve francouzském hlavním městě pozvalo uprchlíky na akci zdarma. Přišlo asi 300 lidí – a zůstali. Divadlu, kterému nyní hrozí bankrot,... Článek Pařížské divadlo pozvalo uprchlíky, nyní mu hrozí bankrot – nechtějí odejít se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2025-01-21 09:00:00
Čína a Rusko znepokojeny Trumpovými rozhodnutími
Čína je znepokojena Trumpovým oznámením, že USA opět odstupují od pařížské klimatické dohodyBěhem pravidelného denního brífinku čínského ministerstva zahraničí mluvčí Guo Jiakun uvedl, že Čína je znepokojena Trumpovým oznámením, že USA opět odstupují od pařížské klimatické dohody. Agentura Reuters cituje úředníka, který uvedl, že Čína aktivně reaguje na změnu klimatu a bude společně podporovat globální ekologický a nízkouhlíkový přechod.Mluvčí rovněž uvedl, že Světová zdravotnická organizace by měla být pouze posílena, nikoliv oslabena. Čína ji podle něj bude i nadále podporovat při plnění jejích povinností. Trump nařídil, aby se USA z agentury OSN pro zdraví stáhly. Náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov reagoval na slova Donalda Trumpa ohledně budoucnosti Panamského průplavu.Podle státní ruské tiskové agentury v odpovědi na otázku uvedl: Očekáváme, že během budoucích jednání mezi vedením Panamy a americkým prezidentem Donaldem Trumpem o otázkách kontroly nad Panamským průplavem, které jistě spadají do sféry jejich dvoustranných vztahů, budou strany respektovat současný mezinárodněprávní režim této klíčové vodní cesty.Průplav vybudovaly USA na počátku 20. století po předchozím neúspěšném pokusu Francie a smlouva podepsaná zesnulým prezidentem Jimmym Carterem v roce 1977 převedla průplav v roce 1999 na Panamu a umožnila jeho využívání kterémukoli státu.V roce 1989 zahájily Spojené státy vojenskou invazi do Panamy, při níž zahynulo až 1 000 lidí, když svrhly prezidenta Manuela Noriegu.
Čas načtení: 2024-02-12 07:00:00
Ranní úvaha: Jan Němec: Totální román
Přesně před 40 lety ve starobylé pařížské nemocnici Salpertiere zemřel argentinský spisovatel Julio Cortázar. Možná to taky znáte: jsou knihy, které vám vstoupí do života a už z něj nevystoupí. Mně se to přihodilo s Cortázarovým románem Nebe, peklo, ráj, jednou z těch zásadních knih boomu latinskoamerické literatury 60. let. Psal se rok 2000, mně bylo osmnáct a skutečně jsem měl pocit, že začíná něco nového.
Čas načtení: 2024-02-18 09:00:00
Balkony coby riziko olympiády. Úřady v Paříži se bojí stavu domů podél Seiny
Pařížské úřady zvažují kontrolu všech budov lemujících trasu zahajovacího ceremoniálu olympijských her vedoucí podél řeky Seiny. Rozhodly tak po četných varováních týkajících se technického stavu jejich balkonů, balustrád či zábradlí. Právě odtud budou totiž hry sledovat tisíce lidí. „Je to jednoznačně scénář, který by mohl nastat,“ řekl agentuře France-Presse Olivier Princivalle ze sdružení majitelů nemovitostí.
Čas načtení: 2024-02-07 00:00:00
Paříž jde proti tlustým SUV. Za hodinu parkování bude účtovat 450 korun
Skoro 55 procent hlasujících Pařížanů souhlasí se zavedením výrazně vyšších poplatků za parkování pro řidiče sportovně-užitkových vozů (SUV) a silných aut s pohonem na všechna čtyři kola. O výsledcích hlasování informují místní média. Opatření má podle pařížské starostky Anne Hidalgové snížit emise a zvýšit bezpečnost chodců.